Veřovice, 14. října 2015 Ahoj, Stázi, právě jsem dočetla úplně skvělou knížku. Jmenuje se Hunger Games (Hladové hry). Děj knihy se odehrává v budoucnosti. Na místě současných USA je dvanáct krajů, kterým velí hlavní město Kapitol. Jako trest za povstání krajů jsou každoročně pořádány Hladové hry. Tam jsou vybráni vždy holka a kluk z každého kraje, aby tam bojovali o svůj život, protože vítěz je jenom jeden. Za dvanáctý kraj byli vybráni Katniss Everdeenová a Peeta Mellark. Po dlouhé přípravě v městě Kapitol se všech dvacet čtyři účastníků vypustí do arény, aby spolu bojovali. Už na začátku jich ale několik zemře kvůli boji o zbraně a potraviny. Katniss je zatím naživu díky tomu, že umí lovit a zná léčivé byliny. Tvůrci her se rozhodnou změnit pravidla, aby byly hry zajímavější. Oznámí, že mohou být dva vítězové, pokud jsou ze stejného kraje. Katniss vyhledá Peetu, který je zraněný, ale díky lékům od sponzorů se brzy uzdraví. Když už zbudou jen oni dva, Tvůrci opět mění pravidla. Vítěz může být jen
jeden. Oba se mají rádi, a proto se rozhodnou naráz sníst jedovaté bobule Před nedávnem jsem viděla film, který byl skvělý, ale knížka mě úplně fascinovala. Vždycky jsem nechápala, proč všichni říkají, že je kniha lepší, než film. Myslela jsem si, že je to jen takové klišé, ale teď jsem to konečně pochopila. V knize byly popsány myšlenky a pocity hlavní postavy Katniss, které se ve filmu nedaly zachytit. I když jsem děj znala už z filmu, bylo to pro mě něco nového. Kniha mě nutila přemýšlet nad určitými událostmi a vybavoval se mi každý okamžik. Třeba jak vypadaly její šaty, jak mluvila, chodila, jak se asi cítila. Připadalo mi, jako bych Katniss znala už odjakživa. Prožívala jsem s ní všechen její strach, obavy, ale i dobré vzpomínky na dětství. Třeba jak volně se cítila, když tajně opustila hranice dvanáctého kraje, aby mohla nalovit potravu pro svou sestru a matku v lese. Tato kniha je rozčleněna na tři díly, respektive na tři knihy. Já jsem zatím přečetla jen tu první, ale už se nemůžu dočkat, až začnu číst další. Pokaždé, když jsem četla, jsem se musela nutit, abych knihu odložila, klidně bych ji četla v jednom kuse. Jednou jsem si ji dokonce tajně schovala pod lavici
a četla si v hodině. Po přečtení každé kapitoly jsem prostě musela vědět, jak děj pokračuje. Prostě mě tato kniha úplně nadchla, a proto bych ti ji chtěla doporučit, protože vím, že by se ti určitě líbila. Myslím si, že bys ji četla se stejnou vášní, jako já. Tak doufám, že jsem tě přesvědčila a co nejdřív si tuto knihu přečteš. S pozdravem Tvá kamarádka Marie Název knihy: Hunger Games Autor: Suzanne Collinsová Vydavatelství: Fragment Rok vydání: 2012 Marie Matúšová, 15 let ZŠ a MŠ Veřovice, 742 73 Veřovice 276 Kontaktní email: martina.slapalova@seznam.cz
Veřovice, 14. října 2015 Milá Charlotte, přečti si, prosím, moji krátkou úvahu o knize Dárce. Slyšela jsem, že máš poslední dobou problémy, tak by ti určitě pomohlo přečíst si právě tak nádhernou knihu, jakou je Dárce Prostřednictvím této knihy sdělila autorka čtenářům velmi důležitá fakta, na která dnes lidi často zapomínají. Jasně poukazovala na to, že pokud je na světě něco opravdu důležitého, pak je to přátelství, pocit bezpečí a lásky. Celou knihou zřetelně vyjádřila, že není pro lidi nic krásnějšího, než když se mají navzájem rádi: svět bez lásky, barev, pestrosti, jedinečnosti nestojí za nic. Rovněž také sdělila čtenářům, že stále jsou takoví lidé, kteří jsou ochotní obětovat sami sebe za celé lidstvo.
Myšlenka, která oslovila zvlášť mě, byla, že se hlavní hrdina opravdu dokázal obětovat i za cenu, že opouštěl pohodlí domova, dostatek potravin, ale hlavně svého nejlepšího přítele, který mu jediný rozuměl. Od knihy jsem očekávala nezáživný děj, který nebude úplně jasný, Do jisté míry knížka splnila má očekávání (např. to, že se v onom světě nerozeznávají barvy jsem se dozvěděla až zhruba v půlce), ale děj, smysl, hlavní myšlenka knihy mě velmi mile překvapila. Po přečtení jsem získala nový názor, a to ten, že by si lidé měli více vážit rozmanitosti světa, jedinečnosti každého člověka a možnosti vyjadřovat sobě navzájem pocity, které cítí. Uvědomila jsem si, že bez těchto možností by se nám žilo špatně. V knížce by se snad dal najít i postoj samotné autorky; každá rodinná jednotka měla dvě děti. Později se prostřednictvím Jonase (hlavní postavy)
autorka zmiňuje, jaká je škoda, že nemůže být v rodinných jednotkách víc dětí. Podle mě chtěla Lowryová vyjádřit svůj postoj k méně početným rodinám ve více lidech je lépe a veseleji. S tímto názorem bezprostředně souhlasím. Lois skrze knihu sdělila lidem velmi důležité věci. Kdybych byla na jejím místě já, zřejmě bych se rozhodla stejně. Autorka měla dobrý nápad, který dokázala ještě lépe vložit do knihy. Ocenila bych ale, kdyby v příběhu byl trochu více popsán vztah Jonase k Fioně a k Asherovi, který z mého pohledu nijak neskončil. Po přečtení knihy je ze mě lepší čtenář v tom smyslu, že jsem si přečetla příběh s nejasným koncem, který jsem si musela domyslet. Jistě je to pokrok v mých čtenářských dovednostech. Největší účinek knihy spočívá v již zmíněné síle lásky, přátelství. Autorka dokázala napsat příběh s využitím emociálních prvků, které knihu charakterizují a jasně určují její největší účinek.
Kniha se od ostatních mnou přečtených knih odlišuje jednoznačně: nikdy dřív jsem nečetla knížku sci-fi žánru. Jde o krásnou knihu, kde jistě najdeš mnoho síly, kterou teď potřebuješ Zdravím tě, Alžběta Název knihy: Dárce Autor: Lowryová, Lois Ilustrátor: Nikkarin Vydavatelství: Argo Rok vydání:2013 Alžběta Macíčková, 14 let ZŠ a MŠ Veřovice Kontaktní email: martina.slapalova@seznam.cz
Veřovice, 15. října 2015 Ahoj, Marie, chtěla bych Ti představit knížku Krásní mrtví. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem již mnoho knížek, ale tahle umí do děje zatáhnout už při přečtení první stránky jako žádná jiná. Je zajímavá už jen tím, že v podstatě na začátku knihy je hodně nakousnutý a přiblížený děj. Autor řekl knihou o životě mnoho věcí, chtěl tím nám všem, kdo tuto knihu přečte, sdělit, že bychom si měli více vážit života, a to, že nám umře blízký člověk, ještě není úplný konec. Život pro nás prosté lidi by měl znamenat začátek něčeho nového. Podle mého názoru autor chtěl také říci to, že pokud ztratíme někoho, kdo nám byl velice blízký, máme s tím žít dál a smířit se i s velkou bolestí v srdci.
Kniha mi taky hodně pomohla pochopit, jak se cítí druhý člověk, když přijde o milovanou osobu. Naučila jsem se z knížky i to, že pomoci druhým může mít výhodu pro nás oba, taky pro druhé dělám dobrý skutek. Například, když Darina pomohla Jonasovi osvobodit jeho duši a najít tak věčný klid, mohla stále navštěvovat svého již zemřelého, ale myslí stále přítomného Phoenixe. Autor dokázal popsat pocity druhých lidí a také zhmotnit mrtvé a dát jim různé vlastnosti, jen aby vylepšil děj a podle mého názoru se mu to velice povedlo. Od knihy jsem neočekávala skoro nic. Chtěla jsem se nechat překvapit, jestli bude zajímavá a zjistila jsem, že je opravdu krásně napsaná a už první stránka stejně jako celá kniha se četla skoro sama. Na knize mě však mrzel konec, byl už v půlce knížky očekávaný, a tak už ne tak zajímavý, ale to je to nejmenší z celé knihy.
Když jsem knihu přečetla, dozvěděla jsem se, že pokud něco chci, musím dodržet slib a neporušit ho a také, že si za svým snem máme stále jít. Mým názorem je, že sice příběh, který je psán, je docela nevěrohodný, jelikož postavy se umí přenášet do minulosti a mazat paměť, ale zároveň je velice pravdivý a poučný. Hlavně tedy v tom, že žít s utrpením a bolestí je velmi těžké. Celá kniha je napsána podle názoru autora, jeho myšlenek a fantazie. V knize je spousta názorů, například to, že posmrtný život může existovat nebo také chování a vyjadřování osob naznačuje názory a postavení k určitým věcem. S jeho názory souhlasím, líbí se mi sestavení i popisování plynule napsaného a srozumitelného textu. Kdybych psala knihu já, určitě bych změnila konec na více napínavý a zajímavější, přidala bych více sci-fi událostí, aby příběh více napínal čtenáře. Čtenářům bych formou knihy chtěla sdělit,
ať si váží toho, co mají, a hlavně druhých lidí, kteří tu pro ně jsou a pomáhají jim. Po přečtení této knihy je ze mě lepší čtenář v tom, že mám ponaučení z věcí a zážitky při čtení. Síla a účinek knihy spočívá v tom, že čtenáře dokáže rozpřemýšlet nad životem a blízkými osobami, které se v ději objevují a taky nad tím, že v životě nemůžeme být pořád jenom nešťastní nebo šťastní. Vždycky z každého kousek. Knížku si určitě přečti. Veronika Název knihy: Krásní mrtví Autor: Maguire Eden Vydavatelství: Fragment Rok vydání: 2011 Veronika Besedová, 15 let ZŠ a MŠ Veřovice, 742 73 Veřovice 276 Kontaktní email: martina.slapalova@seznam.cz
Veřovice, 15. října 2015 Milá Verčo, napíšu Ti o knize, kterou jsem teď četla. Tato kniha hodně souvisí s rakovinou, protože hlavní postavy s ní spoustu let bojovaly. Hlavními postavami jsou Hazel a Augustus. Hazel byla vždy uzavřená dívka, ale když potkala Augusta, tak se hodně změnila. Začala brát život jinak, našla si spoustu nových přátel a byla více veselá. Augustus se moc nezměnil, ale díky Hazel začal brát život veseleji. Hazel a Augustus se seznámili ve skupině, kde každý týden docházeli lidé s rakovinou, mluvili o svých pocitech a modlili se, ať jejich boj s rakovinou dopadne dobře. Spřátelili se a časem se do sebe zamilovali. Když se jim naskytla příležitost letět z Ameriky do Amsterodamu, tak
oba strašně chtěli. Jenže Hazelini rodiče ji nechtěli pustit, i když jim to schválila Hazelina doktorka, protože byla v dobrém stavu a prospělo by jí to, navíc měla skoro osmnáct let. Kdybych byla jejími rodiči, tak bych jí to dovolila, aby měla nějaké zážitky, protože měla rakovinu a nevěděla, jak dlouho bude ještě žít. Hazel byla na rodiče hrozně naštvaná, skoro vůbec s nimi nemluvila. Na jejím místě bych se zachovala stejně, protože by mě to hodně štvalo a mrzelo, že se nemůžu podívat do cizí země a navíc poprvé. Za pár týdnů, těsně před odletem, jí matka oznámila, že může letět, ale když bude moci letět s nimi. Hazel byla hrozně šťastná. Hazel mi připomíná mou kamarádku, která musí pokaždé prosadit svou a je někdy až moc upřímná. Augustus a Hazel se chovali věrohodně, nikdy nelhali, nic netajili. Když se vrátili Amsterodamu, tak Augustovi našli lékaři několik nádorů na těle. Za pár měsíců trápení zemřel. Hazel byla hodně nešťastná, ale nakonec se s tím
smířila, protože věděla, že brzy zemře i ona, když měla rakovinu v posledním stadiu. Sympatičtí mi nejsou Hazelini rodiče, protože jí pořád řídili život, nemohla spoustu věcí. Hazel a Augustus mi jsou sympatičtí, protože jsou hodní, rozumní a věrohodní. Díky této knize jsem se naučila, že i když je život hodně negativní, tak je potřeba ho brát s úsměvem. Další knihu s těmito hrdiny bych si ráda přečetla, kniha mě hodně bavila. Knížku si fakt přečti. Tereza Název knihy: Hvězdy nám nepřály Autor: John Green Vydavatelství: Euromedia Group Rok vydání: 2013 Tereza Tomková, 14 let ZŠ a MŠ Veřovice, 742 73 Veřovice 276 Kontaktní email: martina.slapalova@seznam.cz