Tove Janssonová: Cestovat nalehko

Transkript

1 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

2

3 Tove Janssonová: Cestovat nalehko

4 Tove Janssonová Cestovat nalehko Přeložila Jana Holá

5 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S Tato kniha je vydána s finančním přispěním FILI - Finnish Literature Exchange. Děkujeme! Tove Jansson, 1987, Moomin Characters TM ORSINI, 2017 Translation Jana Holá, 2017 Epilogue Eva Bartoňová Veselá, 2017 Self-portraits Tove Jansson, Moomin Characters TM Cover photo Eva Bartoňová Veselá, 2017 ISBN (váz.) ISBN (epub) ISBN (mobi) ISBN (pdf)

6

7 Věnováno Tooti

8 Korespondence Milá Jansson-san, jsem dívka z Japonska. Je mi třináct let a dva měsíce. Osmého ledna mi bude čtrnáct. Mám maminku a dvě mladší sestry. Přečetla jsem všechno, co jste napsala. Když něco dočtu, přečtu si to ještě jednou. Pak myslím na sníh a na to, jaké to je být sám. Tokio je hrozně velké město. Učím se anglicky a pilně studuju. Mám Vás ráda. Sním o tom, že budu jednou stejně stará a stejně chytrá jako Vy. Mám spoustu snů. Existuje taková japonská báseň, jmenuje se haiku. Posílám Vám jedno haiku v japonštině. Je o třešňových květech. Žijete ve velkém lese? Nezlobte se, že Vám píšu. Přeji Vám pevné zdraví a dlouhý život. Tamiko Acumi 11

9 Milá Jansson-san, Moje dnešní narozeniny jsou pro mě moc důležité. Dárek od Vás je pro mě moc důležitý. Všichni obdivují Váš dárek i obrázek malého ostrova, na kterém bydlíte. Visí mi nad postelí. Kolik je ve Finsku opuštěných ostrovů? Může na nich bydlet každý, kdo chce? Chci bydlet na ostrově. Mám ráda opuštěné ostrovy a mám ráda květiny a sníh. Ale nedokážu popsat, jaké jsou. Studuju moc pilně. Čtu Vaše knihy v angličtině. V japonštině nejsou stejné. Proč jsou jiné? Myslím, že jste šťastná. Myslete na své zdraví. Šetřete se. Dávejte na sebe pozor. Přeji Vám dlouhý život. Tamiko Acumi 12

10 Milá Jansson-san, Už dlouho, už celých pět měsíců a devět dní jste mi nenapsala. Dostala jste mé dopisy? Dostala jste i dárky? Stýská se mi po Vás. Musíte pochopit, že studuju velmi pilně. Teď vám povím, o čem sním. Sním o tom, že budu cestovat do jiných zemí, mluvit jejich řečí a učit se jim porozumět. Chci s Vámi dokázat mluvit. Chci, abyste mluvila se mnou. Musíte mi říct, jak se popisuje, že nevidíte žádné jiné domy a kolem nikdo nechodí. Chci vědět, jak se píše o sněhu. Chci Vám sedět u nohou a učit se. Šetřím peníze na cestu. Posílám Vám nové haiku. Je o velmi staré ženě, která v dáli vidí modravé hory. Když byla mladá, neviděla je. Teď už se k nim nemůže dostat. Je to krásné haiku. Dávejte na sebe pozor, prosím. Tamiko 13

11 Milá Jansson-san, měla jste jet na velkou, dlouhou cestu. Už jste na cestách víc než půl roku. Možná jste se už vrátila. Kam jste jela, má milá Jansson-san, a co jste se na té cestě dozvěděla? Možná jste si s sebou vzala kimono. V barvách podzimu a podzim, to je čas vydat se na cestu. Ale tak často říkáte, že se čas krátí. Můj čas se dlouží, když na Vás myslím. Chci být tak stará jako Vy a mít tak hluboké a chytré myšlenky. Vaše dopisy uchovávám v překrásné skříňce na tajném místě. Při západu slunce si je znovu pročítám. Tamiko 14

12 Milá Jansson-san, Jednou jste mi psala, když bylo ve Finsku zrovna léto a žila jste na opuštěném ostrově. Řekla jste mi, že na ten Váš ostrov chodí pošta jen zřídka. To pak ode mě dostanete spoustu dopisů najednou? Říkáte, že máte ráda, když lodě kolem jen proplouvají a nezastavují. Ale teď je ve Finsku zima. Napsala jste o zimě knížku a popsala jste můj sen. Chci napsat povídku, aby každý pochopil a rozpoznal svůj sen. Kolik let musí člověku být, aby mohl napsat povídku? Ale nemůžu ji napsat bez Vás. Každý den znamená čekání. Říkáte, že jste tak unavená. Pracujete a je kolem Vás příliš mnoho lidí. Ale já chci být tím, kdo Vás utěší a bude Vaši samotu chránit. Posílám Vám jedno smutné haiku o někom, kdo na svého milovaného člověka čekal příliš dlouho. Vidíte, jak to dopadlo! Ale v překladu to není tak dobré. Zlepšila jsem se v angličtině? Navždy Vaše Tamiko 15

13 Milovaná Jansson-san, díky! Ano, máte pravdu, že člověk nemusí být na psaní dost starý, prostě začne psát povídku, protože musí, o tom, co ví a zná, nebo po čem touží, o svém snu, o něčem neznámém. Ach, milovaná Jansson-san. Že si člověk přitom nesmí dělat starosti kvůli druhým, co si myslí a čemu rozumějí, protože když vyprávíte příběh, staráte se jen o ten příběh a o sebe. Tehdy jste opravdu sama. Právě teď vím všechno o tom, jaké to je milovat někoho, kdo je daleko, tak o tom rychle napíšu, než se přiblíží. Zase vám posílám haiku. Je o potůčku, který je na jaře veselý a šťastný, takže mu všichni s potěšením naslouchají. Ale nestihnu ho přeložit. Naslouchejte mi, Jansson-san, a napište mi, kdy mohu přijet. Našetřila jsem si peníze a snad dostanu na cestu stipendium. Který měsíc by byl pro naše setkání nejlepší a nejkrásnější? Tamiko 16

14 Milá Jansson-san, děkuji Vám za Váš velmi moudrý dopis. Chápu, že lesy ve Finsku jsou hluboké a moře široké, ale Váš dům je moc malý. Myšlenka, že by se člověk měl se spisovatelem setkávat jen v jeho knihách, je krásná. Stále se učím. Přeji Vám pevné zdraví a dlouhý život. Vaše Tamiko Acumi 17

15 Milá Jansson-san, celý den sněží. Budu umět psát o sněhu. Dnes mi zemřela matka. Když jste v Japonsku nejstarší v rodině, nemůžete už odjet, a ani nechcete. Doufám, že mě chápete. Děkuji Vám. Tuhle báseň napsal Lang Shih Yiian, to byl kdysi velký čínský básník. Do Vašeho jazyka ji přeložil Hwang Tsu-Yii a Alf Henrikson. Tlumené větry přinášejí pronikavý křik divokých hus. Ranní sníh je těžký a je oblačno a chladno. Ve své bídě už nemám, co ti dát za dárek na rozloučenou, jen ty modravé hory, které budou stále s tebou. Tamiko 18