MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociální práce a sociální politiky Komparace českého a holandského systému poskytování služeb žadatelům o udělení mezinárodní ochrany Magisterská diplomová práce Bc. Marcela Bužgová Vedoucí práce: PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D.
Brno, 2008 Č e s t n é p r o h l á š e n í : P r o h l a š u j i, ž e j s e m m a g i s t e r s k o u d i p l o m o v o u p r á c i K o m p a r a c e h o l a n d s k é h o a č e s k é h o s y s t é m u p o s k y t o v á n í s l u ž e b ž a d a t e l ů m o u d ě l e n í m e z i n á r o d n í o c h r a n y v yp r a c o v a l a s a m o s t a t n ě p o u z e s p o u ž i t í m c i t o v a n é l i t e r a t u r y. V B r n ě, 1 5. k v ě t n a 2 0 0 8 2
M a r c e l a B u ž g o v á P o z n á m k a : P r á c e j e v y h o t o v e n a v r o z s a h u 1 4 2 4 7 7 z n a k ů ( 2 0 3 4 5 s l o v ) z á k l a d n í h o t e x t u. P o d ě k o v á n í : 3
D ě k u j i v e d o u c í m u m é m a g i s t e r s k é P h D r. I m r i c h o v i V a š e č k o v i, P h. D. z a c e n n é p ř i p o m í n k y a r a d y p ř i v yp r a c o v á n í m é d i p l o m o v é p r á c e. Také děkuji panu Corovi van Loonovi (COA) a panu Patrickovi Spinnoyovi (Fedasil) za konzultace k holandskému azylovému systému a k celkovému evropskému pojetí azylové infrastruktury. OBSAH 1. Ú V O D 7 2. V Y M E Z E N Í H L A V N Í C H P O J M Ů 1 3 2.1 U P R C H L Í K 1 3 2.2 Ž A D A T E L O M E Z I N Á R O D N Í O C H R A N U 1 3 2.3 A Z Y L A N T 1 4 2.4 D R Ž I T E L D O P L Ň K O V É O C H R A N Y 1 4 2.5 S P R Á V N Í Ř Í Z E N Í 1 5 2.6 Z A J I Š T Ě N Ý C I Z I N E C 1 5 2.7 O H R O Ž E N É S K U P INY 1 5 2.8 A Z Y L O V É Z A Ř Í Z E N Í 1 6 2.9 S M Ě R N I C E R A D Y 2 0 0 3 / 9 / E C 1 6 3. R O Z S A H A C Í L E N O S T P O S K Y TO V A N Ý C H S L U Ž E B 1 8 3.1 S L U Ž B Y P O S K Y TO V A N É Ž A D A T E L Ů M O M O 1 8 3.2 O B L A S T I P O S K Y T O V A N Ý C H S LU Ž E B 2 1 3.2.1 U b yt o v á n í 2 1 3.2.2 Z d r a v o t n í p é č e 2 2 3.2.3 V z d ě l á n í 2 3 3.2.4 S o c i á l n í s l u ž b y 2 3 3.2.5 S l u ž b y p oskyt o v a n é o h r o ž e n ým s k u p i n á m 2 4 3.2.6 V o l n o č a s o v é a k t i v i t y 2 5 4. M E T O D I C K Á Č Á S T 2 6 4.1 M E T O D A 2 6 4.2 S T R A T E G I E 2 7 4.3 T E C H N I K A 2 7 4.4 J E D N O T K A Z K O U M Á N Í 2 7 4
4.5 J E D N O T K A Z J I Š Ť O V Á N Í 2 8 4.6 V Ý B Ě R 2 8 4.7 O P E R A C IONALIZACE 2 9 5. S L U Ž B Y P O S K Y TO V A N É Ž A D A T E L Ů M O M O V Č R 3 4 5.1 S Y S T É M A ZY L O V É H O Ř Í Z E N Í A P O S K Y T O V Á N Í S L U Ž E B V Č E S K É R E P U B L I C E 3 4 5.2 A Z Y L O V Á I N F R A S T R U K T U R A 3 6 5.3 S L U Ž B Y P O S K Y T O V A N É Ž A D A T E L Ů M O M O V A ZY L O V Ý C H Z A Ř Í Z E N Í C H 3 7 5.3.1 U b yt o v á n í 3 7 5.3.2 Z d r a v o t n í p é č e 4 0 5.3.3 V z d ě l á n í 4 1 5.3.4 S o c i á l n í s l u ž b y 4 2 5.3.5 S l u ž b y p oskyt o v a n é o h r o ž e n ým s k u p i n á m 4 3 5.3.6 V o l n o č a s o v é a k t i v i t y 4 5 5.3.7 D a l š í s l u ž b y 4 5 5.3.8 S l u ž b y p oskyt o v a n é d a l š í mi o r g a n i z a c e mi 4 6 6. S L U Ž B Y P O S K Y TO V A N É Ž A D A T E L Ů M O M O V H O L A N D S K U 4 9 6.1 S Y S T É M A ZY L O V É H O Ř Í Z E N Í A P O S K Y T O V Á N Í S L U E B Ž A D A T E L Ů M O M O V H O L A N D S K U 4 9 6.2 A Z Y L O V Á I N F R A S T U K T U R A 5 0 6.3 S L U Ž B Y P O S K Y T O V A N É Ž A D A T E L Ů M O M O V A ZY L O V Ý C H Z A Ř Í Z E N Í C H 5 2 6.3.1 U b yt o v á n í 5 2 6.3.2 Z d r a v o t n í p é č e 5 5 6.3.3 V z d ě l á n í 5 5 6.3.4 S o c i á l n í s l u ž b y 5 6 6.3.5 S l u ž b y p oskyt o v a n é o h r o ž e n ým s k u p i n á m 5 6 6.3.6 V o l n o č a s o v é a k t i v i t y 5 8 6.3.7 D a l š í s l u ž b y 5 9 6.3.8 S l u ž b y p oskyt o v a n é d a l š í mi o r g a n i z a c e mi 6 0 5
7. K R I T É R I A S M Ě R N I C E R A D Y 2 0 0 3 / 9 / E C 6 3 7.1 U B Y T O V Á N Í 6 3 7.2 Z D R A V O T N Í P É Č E 6 4 7.3 V Z D Ě L Á N Í 6 4 7.4 S O C IÁLNÍ SLUŽBY 6 5 7.5 P É Č E O O H R O Ž E N É S K U P I N Y 6 5 7.6 V O L N O Č A S O V É A K T I V I T Y 6 6 8. K O M P A R A C E S LU Ž E B P O S K Y T O V A N Ý C H Ž A D A T E L Ů M O M O V Č R A H O L A N D S K U 6 7 8.1 U B Y T O V Á N Í 6 7 8.1.1 Z p ů s o b u místění 6 7 8.1.2 M a t e r i á l n í p o d mínky ubyt o v á n í ( v č e t n ě s t r a v o v á n í ) 7 0 8.1.3 U b yt o v á n í r o d i n 7 3 8.1.4 V s t u p d o u b yt o v a c í c h s t ř e d i s e k 7 4 8.2 Z D R A V O T N Í P É Č E 7 5 8.3 V Z D Ě L Á N Í 7 6 8.4 S O C IÁLNÍ SLUŽBY 7 7 8.5 S L U Ž B Y P O S K Y TO V A N É O H R O Ž E N Ý M S K U P I N Á M 8 0 8.6 V O L N O Č A S O V É A K T I V I T Y 8 3 8.7 D A L Š Í S LU Ž B Y 8 4 8.8 S L U Ž B Y P O S K Y TO V A N É D A L Š Í M I O R G A N I Z A C E M I 8 5 9. Z Á V Ě R 8 6 10. B I B L I O G R A F I E 9 4 11. A N O T A C E 1 0 0 12. R E J S T Ř Í K 1 0 2 1 2. 1 V Ě C N Ý R E J S T Ř Í K 1 0 2 1 2. 2 J M E N N Ý R E J S T Ř Í K 1 0 3 13. P Ř Í L O H Y 1 0 4 P ř í l o h a č. 1 : P o č e t ž a d a t e l ů o M O v H o l a n d s k u v l e t e c h 2 0 0 6-2 0 0 7 P ř í l o h a č. 2 : P o č e t ž a d a t e l ů o M O v Č R v l e t e c h 2 0 0 6-2 0 0 7 P ř í l o h a č. 3 : S t a t i s t i k a ž a d a t e l ů o M O d l e z e mě p ů v o d u v H o l a n d s k u v r o c e 2 0 0 7 6
P ř í l o h a č. 4 : S t a t i s t i k a ž a d a t e l ů o M O d l e z e mě p ů v o d u v Č R v r o c e 2 0 0 7 P ř í l o h a č. 5 : P ř í l o h a č. 6 : P ř e h l e d o b s a h u S měrnice R a d y 2 0 0 3 / 9 / E C Z h o d n o c e n í n a p l ň o v á n í všech k r i t é r i í S měrnice r a d y 2 0 0 3 / 9 / E C v Č R 14. S T A Ť 1 1 9 1. ÚVOD Problematika migrace má v celosvětovém měřítku dlouholetou tradici. V novodobých dějinách zaujímá přední místo při vytváření politik jak jednotlivých vlád, tak nadnárodních společenství. Migrace je významným činitelem růstu či poklesu nejen hospodářské produktivity státu, ale rovněž sociokulturních změn ve společnosti. Přístup vlády státu k migrační politice ukazuje na otevřenost či uzavřenost její politiky, na její přístup k menšinám a rovněž její směřování v sociální politice. Hlavními důvody migrace obyvatelstva jsou ekonomické důvody, dále pak obava z pronásledování z politických, rasových či náboženských důvodů. Migrace z ekonomických důvodů má za následek legální zaměstnávání cizinců a zvyšováními produktivity státu nebo vytváření či posílení černého trhu práce zaměstnávajícího nelegální migranty. Pro osoby, které migrují z důvodu obavy z pronásledování z politických, rasových či náboženských důvodů, je migrace častokrát jedinou možností záchrany života či lidské důstojnosti. Těmito migranty se zabývá především Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 1 ve znění Newyorského protokolu z roku 1967 2 (dále jen Ženevská úmluva). Tato úmluva jako první vyslovuje zásadu nenavracení, tj. aby nikdo nebyl vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování. Z postupů a pravidel Ženevské úmluvy vycházejí další závazné dokumenty, v rámci Evropské Unie (dále EU) jsou to na základě pravidel Amsterodamské smlouvy a dokumentu Rady Evropy z Tampere z roku 1999 především Směrnice a 1 Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků z 28.7. 1951 2 Newyorský protokol z 31.1.1967 7
Nařízení Rady EU, které dále upravují postupy a pravidla v otázkách uprchlictví. 3 Z výše uvedených dokumentů vyplynuly závazné postupy a směry sociální politiky, kterými se musí jednotlivé státy při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu (dále žádost o MO) řídit tak, aby byly schopny kvalifikovaně posoudit, zda je žádost o MO v souladu s důvody uvedenými v Ženevské úmluvě. Po dobu správního řízení ve věci žádosti o MO jsou tito cizinci ve zvláštním postavení žadatelů o MO, které jim zaručuje určitá práva a rovněž ukládá určité povinnosti. Obecnými právy, které jim zaručují přijaté dokumenty jsou: právo na spravedlivé zacházení, právo na projednání žádosti, právo na zacházení v souladu s lidskou důstojností, právo na zajištění srovnatelných životních podmínek a další. 4 Povinnostmi, které Ženevská úmluva ve znění dalších předpisů těmto žadatelům ukládá, jsou: povinnost podrobit se správnímu řízení, spolupracovat s příslušnými orgány a řídit se jeho rozhodnutím. Po dobu správního řízení se žadatel musí řídit ustanoveními politik jednotlivých vlád v rámci azylové politiky a rovněž jsou mu obvykle poskytovány další služby v souvislosti s jeho pobytem na území a s podmínkami zaručujícími důstojné zacházení. Azylová a migrační politika státu obvykle patří mezi oblasti vnitřní či bezpečnostní politiky státu, častokrát také zasahuje do oblasti spravedlnosti a sociální politiky. Z těchto důvodů jsou v jednotlivých zemích uplatňována vnitřní specifická pravidla vycházející sice z pravidel a podmínek Ženevské úmluvy a dalších dokumentů, ale která jsou zároveň přizpůsobena vnitřní bezpečnostní a sociální politice. Každý stát je tedy při stanovování pravidel specifických pravidel správního řízení žádostí o MO a služeb poskytovaných žadatelům o MO naprosto suverénní. 3 Jsou to především: Směrnice Rady 2005/85/EC ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (dále Směrnice Rady 2005/85/EC); Směrnice Rady 2004/83/EC ze dne 29.dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále Směrnice Rady 2004/83/EC); Směrnice Rady 2003/9/EC ze dne 27.ledna 2003 stanovující minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl (dále Směrnice Rady 2003/9/EC); a další dokumenty. 4 Směrnice Rady 2005/85/EC ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka 8
V posledních letech dochází v rámci zemí Evropské unie (dále EU) k výraznému posunu směrem ke sjednocování vnitřních politik států na nejrůznějších úrovních, od hospodářské politiky přes politiku sociální až k bezpečnostní politice. Jedním z témat je rovněž sjednocování azylové politiky. Silný nárůst žádostí o azyl na začátku 90. let donutil jednotlivé státy i nadnárodní společenství k přijmutí určitých opatření. Prvními kroky v této oblasti bylo přijetí Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (tzv. Dublinská konvence, či Dublin I) a Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003. 5 Dalšími tématy, které se v posledním období projednávají na půdě Evropského parlamentu je rozšířená harmonizace minimálních požadavků na přijímání uprchlíků v souvislosti s rozšířením jak EU, tak schengenského prostoru. Byla přijata Směrnice Rady 2003/9/EC, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl. Vzhledem k tomu, že členské státy měly implementovat požadavky této Směrnice nejpozději do 6. února 2005, proběhlo v letech 2005-2007 několik šetření naplňování podmínek této Směrnice v členských státech. Tato šetření poukázala na potřebu další harmonizace podmínek přijímání žadatelů o MO v zemích EU. V rámci polistopadových změn se rovněž Česká republika (ČR) od roku 1989 musela začít zabývat tématem migrace a uprchlictví. Politika do roku 1989 nepřipouštěla žádným způsobem možnost žádosti o MO. Musel tedy vzniknout zcela nový systém jak správního řízení, tak systém poskytování služeb žadatelům o MO v průběhu jejich správního řízení. ČR přijala v roce 1991 zákon, který upravoval podmínky správního řízení a provozování uprchlických zařízení. Do roku 1994 bylo jak správní řízení, tak provoz azylových zařízení plně v gesci Odboru azylové a migrační politiky (dále OAMP). V roce 1994 došlo k rozdělení tohoto odboru na dvě části. OAMP dále projednává vlastní správní řízení, Správa uprchlických 5 Tato nařízení mají za cíl především omezení druhotného pobytu žadatelů o azyl a to určením země, která je odpovědná za projednávání žádosti o udělení MO a rovněž zabránit jevu, kdy si žadatel podá více žádosti v různých zemích. 9
zařízení (dále SUZ) pak provozuje azylová zařízení a poskytuje žadatelům o MO další služby. K tomuto rozdělení došlo především z důvodu potřeby oddělení správního orgánu, který rozhoduje ve věci žádosti o MO, od organizace, která poskytuje služby, jež přímo nesouvisí s vlastním správním řízením, za účelem zajištění větší nezávislosti při projednávání vlastního správního řízení. Obě organizace však zůstaly v gesci Ministerstva vnitra ČR. Služby poskytované žadatelům o MO rovněž prošly během období od roku 1991 rozsáhlou kvantitativní a kvalitativní změnou směrem k zajištění co nejdůstojnějšího pobytu žadatelů během jejich správního řízení. Došlo a dále dochází ke zkvalitnění personálu následným vzděláváním, k lepšímu vybavování prostor pro pobyt žadatelů, ke zkvalitnění nabídky volnočasových aktivit a k rozšíření spolupráce s nevládními organizacemi, zabývajícími se problematikou žadatelů o MO. SUZ MV ČR se v rámci snahy o zkvalitnění služeb stala v roce 2001 jednou ze zakládajících organizací projektu ENARO, mimojiné spolu s obdobnou holandskou organizací COA. Tento projekt sdružuje organizace zemí EU, které poskytují služby žadatelům o MO. V současné době se na spolupráci v rámci tohoto projektu podílí 13 zemí EU. Hlavním záměrem projektu je sdílení a předávání informací z jednotlivých systémů poskytování služeb. Členské státy v rámci tohoto projektu vysílají každý rok své zaměstnance na výměnné stáže do jednotlivých zemí. V rámci těchto stáží následně probíhá konference, jejímž cílem je zintezivnění spolupráce při sdílení informací a zpracování zprávy na určené téma, která dále slouží jako informační materiál členům ENARA a může sloužit jako možná doporučení pro oblasti zpracovaného tématu nebo poukázat na potřebu řešení určitých problémů v širším rámci. Holandský systém azylového řízení má dlouholetou tradici. Holandsko, jako jedna ze zemí s bývalými koloniemi, se stalo cílovou destinací mnoha migrantů a uprchlíků. 6 Tento trend je v holandské společnosti velice patrný především v 80. a 90. letech 20. století. Důvodem byla rovněž silná a otevřená sociální politika vůči těmto skupinám osob. 6 Po druhé světové válce to byli migranti především z oblasti nynější Indonésie, následně ze Surinamu a nizozemských Antil a Aruby. 10
Holandský systém služeb poskytovaných žadatelům o MO je na vysoce rozvinuté úrovni. Migrační a azylová politika patří v Nizozemí mezi velká témata a je jednou ze stěžejních oblastí politiky vlády a vyhraněnosti politických stran. Veřejnost se vzhledem k podstatně větší multikulturalitě a většímu spektru národnostního složení o toto téma velice zajímá. V roce 1990 došlo k podepsání úmluvy v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. Následně došlo v rámci sdílení prvků bezpečnostních politik k ustanovení tzv. schengenského prostoru v rámci EU. 7 Schengenská zóna byla rozšířena v roce 1997 z původních sedmi (Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko a Španělsko) na deset zemí (přidružilo se Rakousko, Řecko a Itálie). Zrušení vnitřních hranic vedlo k potřebě lepší koordinace azylové a migrační politiky v rámci těchto zemí. Na konci roku 2007 se také ČR stala jednou ze zemí schengenského prostoru. To znamená, že od tohoto data je jedinou vnější hranicí ČR se zeměmi mimo EU mezinárodní letiště. Vytvoření schengenského prostoru v rámci EU znamená určitý tlak v oblasti boje proti terorismu 8 a rovněž v oblasti azylové politiky na tzv. hraniční země tohoto prostoru. Dokladem toho je enormní nárůst počtu uprchlíků v zemích jako je Itálie, Španělsko, Malta. Tyto země jsou tak určitým způsobem znevýhodněné vůči ostatním zemím schengenského prostoru, protože musí vyřizovat daleko více žádostí o MO a pojmout do svého sociálního systému tuto větší skupinu osob, ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Otázkou zůstává, jak se k této situaci postaví ostatní země EU v rámci sdílení prvků azylové, migrační a bezpečnostní politiky. V této práci se budu zabývat komparací systému služeb poskytovaných žadatelům o MO v ČR a Holandsku z hlediska jejich 7 Cílem je zajištění ochrany veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, včetně bezpečnosti státu, na území členských států harmonizovat postupy při pohybu osob. 8 Nařízení Rady (ES) č. 871/2004 ze dne 29.dubna 2004 o zavedení některých nových funkcí Schengenského informačního systému, také se zřetelem k boji proti terorismu. 11
rozsahu a cílenosti. Na základě závěrů Haagského programu by měl v rámci EU vzniknout a fungovat do konce roku 2010 Společný evropský azylový systém (CEAS), který by měl za cíl dále harmonizovat podmínky v oblasti přijímání žadatelů o MO. Vzhledem k tomu, že Holandsko i ČR mají rozdílnou tradici jak vlastního azylového řízení, tak souvisejících systémů poskytovaných služeb, ale zároveň jsou obě členskými státy EU i schengenského prostoru, bude zajímavým zjištění, nakolik se obě země shodují či liší v rozsahu a cílenosti poskytování služeb. Komparace bude vycházet z pozorování obou azylových systémů; kritéria srovnání budou vycházet ze Směrnice Rady 2003/9/EC, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, 9 a to s ohledem na stále naléhavější potřebu a předpoklad dalšího sbližování rozsahu a cílenosti poskytovaných služeb žadatelům o MO v rámci EU. Z šetření, která byla provedena v souvislosti s hodnocením implementace kritérií Směrnice Rady 2003/9/EC, vyplynula doporučení 1 0 dále rozvíjet kritéria této Směrnice a harmonizovat oblast norem pro přijímání žadatelů o MO v rámci zemí EU ještě více. Je zřejmé, že jednotlivé země si také potřebu sdílet a vyměňovat poznatky a zkušenosti při poskytování služeb žadatelům o MO uvědomují, čehož důkazem je projekt ENARO. C h yb í v š a k v l a s t n í k o m p l e t n ě z p r a c o v a n é s t u d i e z a m ě ř e n é n a k o m p a r a c i j e d n o t l i v ýc h s ys t é m ů, k t e r é b y d á l e m o h l y s l o u ž i t p ř i p ř í p r a v ě m a t e r i á l ů, k t e r é b u d o u v n á v a z n o s t i n a s b l i ž o v á n í s ys t é m ů j e d n o t l i v ýc h a z yl o v ýc h ř í z e n í p o t ř e b a. K o m p a r a c e r o z s a h u a c í l e n o s t i s l u ž e b p o s k yt o v a n ýc h ž a d a t e l ů m o M O v Č R a H o l a n d s k u m ů ž e p ř i n é s t c e n n é p o z n a t k y n e j e n v o b l a s t i n a p l ň o v á n í k r i t é r i í S m ě r n i c e R a d y, a l e p ř e d e v š í m v e z p ů s o b u, j a k ým j s o u t a t o k r i t é r i a n a p l ň o v á n a a r o v n ě ž v r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k yt o v á n í d a l š í c h s l u ž e b, k t e r é t a t o S m ě r n i c e n e z m i ň u j e. 9 V době přijetí této Směrnice nebyl ještě zaveden termín žadatelé o udělení mezinárodní ochrany, pracovalo se s termínem žadatelé o azyl. 10 Komise Evropských Společenství, 2007. Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém systému.<http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/site/cs/com/2007/com2007_0301cs01.pdf > Commission of the European Communities, 2007. Report from the Commission to the council and to the European Parliament on the application of Directive 2003/9/EC of 27 January 2003 laying down minimum standards for the recption of asylum seekers.<http://www.enaro.eu/thehub/download/evaluatie-receptiondirective-2007.pdf > 12
2. VYMEZENÍ HLAVNÍCH POJMŮ 2.1 Uprchlík Uprchlíkem se stává osoba, která emigruje ze země původu z důvodu obavy před politickým, náboženským či rasovým pronásledováním, z obavy z válečného konfliktu a možného ohrožení života a zdraví, z obavy z nelidského či nedůstojného zacházení. Statut uprchlíka může být v zemi, která vede toto správní řízení, přiznán pouze rozhodnutím příslušného úřadu, který zkoumá důvody žádosti na základě principů a důvodů uvedených v Ženevské úmluvě. Dle Směrnice Rady 2004/83/EC je uprchlíkem: státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se ze stejných shora uvedených důvodů nachází mimo zemi svého dosavadního pobytu, která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit a na kterou se nevztahuje článek 12 1 1. 2.2 Žadatel o udělení mezinárodní ochrany V dřívějším pojmosloví a v zemích EU je více používané označení žadatel o azyl. V současné době nabízí právní úprava ČR dvě varianty mezinárodní 11 Článek 12 Směrnice Rady 2004/83/EC pojednává o důvodech vyloučení osoby z postavení uprchlíka. 13
ochrany, a to azyl a doplňkovou ochranu. Mezinárodní ochranou se rozumí postavení uprchlíka (udělení azylu) nebo postavení podpůrné ochrany. 1 2 Žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žadatel o MO nebo žadatel) se dle 2 odst.5 zákona o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumí cizinec, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování. Postavení žadatele má po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva. 1 3 2.3 Azylant Azylantem je označena osoba, které je přiznána mezinárodní ochrana ve formě azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Směrnice rady 2004/83/EC definuje postavení uprchlíka jako uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka. 2.4 Držitel doplňkové ochrany Je to osoba, které je přiznána mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany. 1 4 Doplňková ochrana se udělí cizinci, u něhož sice nejsou dány zákonné důvody pro udělení azylu, jehož návrat do země původu by ale mohl být spojen s vážnou újmou, např. vykonáním trestu smrti, mučením, jiným nelidským zacházením apod. Cizinec požívající doplňkové ochrany 12 Článek 2 Směrnice Rady 2004/83/EC 13 Dle Směrnice Rady 2005/85/EC je žadatelem státní příslušní třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost o azyl, o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. 14 Dle 2 odst. 7 zákona o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů se osobou požívající doplňkové ochrany rozumí cizinec, který nesplňuje důvody pro udělení azylu podle tohoto zákona, ale byla mu udělena doplňková ochrana, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany. 14
nepožívá stejných práv jako cizinec, jemuž byl udělen azyl, jeho postavení je právně slabší. 2.5 Správní řízení Správní řízení (nebo azylové řízení) je řízení o udělení mezinárodní ochrany realizované příslušným správním orgánem. Vzhledem k tomu, že se během odvolání proti rozhodnutí správního orgánu pohlíží na tyto osoby jako na žadatele o MO, budu pro zjednodušení používat v této práci pojem správní řízení na celou dobu, kdy se na osobu pohlíží jako na žadatele o MO. 2.6 Zajištěný cizinec Jedná se o cizince zajištěného dle zákonných důvodů, který podléhá realizaci správního vyhoštění. 1 5 2.7 Ohrožené skupiny Ohroženými skupinami jsou označovány zranitelné skupiny osob, které se nacházejí ve specifické situaci nebo mají specifické potřeby. Jsou to zejména tyto skupiny osob: nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, postižené osoby, starší osoby, těhotné ženy, svobodní rodiče s nezletilými dětmi a osoby, které zažily mučení, znásilnění nebo jiné závažné formy psychologického, fyzického nebo sexuálního násilí (Směrnice Rady 15 Důvody zajištění jsou uvedeny v 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů 15
2003/9/EC). Příslušnost žadatele k ohrožené skupině podléhá individuálnímu posouzení konkrétní situace jedince. Jednou z nejohroženějších skupin žadatelů o MO, které je v rámci azylového řízení a poskytování služeb věnována specifická péče, je nezletilá osoba bez doprovodu (dále NBD). NBD je státní příslušník třetí země nebo bez státní příslušnosti mladší 18 let, který na území přichází bez doprovodu zákonného zástupce. Tento pojem zahrnuje rovněž nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území státu. 2.8 Azylové zařízení Tento pojem označuje takové zařízení, které slouží k ubytování žadatelů o MO v jakékoliv fázi jejich správního řízení; zároveň označuje formu dočasného ubytování rovněž pro azylanty. V zemích EU bývá obvyklé rozdělení či rozlišení azylových zařízení zejména dle stupně či fáze azylového řízení. 2.9 Směrnice Rady 2003/9/EC Směrnice rady 2003/9/EC byla přijata dne 27. ledna 2003 a stanovuje minimální požadavky pro přijímaní žadatelů o azyl. Ustanovení této směrnice jsou platná pro všechny členské státy, s výjimkou Irska a Dánska. Přijetí této Směrnice má za cíl harmonizaci zákonných norem členských států týkajících se podmínek přijímání žadatelů o azyl. 1 6 Je jedním z dokumentů, které mají vést ke sdílení azylové a migrační politiky v rámci EU tak, jak si stanovily země EU v závěrech z jednání v Tampere v roce 1999 a v Haagském programu z roku 2004. Směrnice má rovněž za cíl zabránit sekundárním pohybům žadatelů v rámci zemí EU. 16 V době přijetí této Směrnice se tyto podmínky vztahovaly pouze na žadatele o azyl. V této době nebyl koncept doplňkové ochrany ještě zakotven v azylovém acquis EU, což se stalo až po přijetí Směrnice Rady 2004/83/EC o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. 16
Členské státy měly za úkol aplikovat ustanovení a požadavky této Směrnice do svých zákonných norem nejpozději do 6. února 2005. Směrnice však stanoví pouze základní podmínky, včetně velké možnosti variability při naplňování jednotlivých podmínek (především materiálních). Zpráva Komise Evropských Společenství (2007) o naplňování těchto podmínek v jednotlivých zemí EU, která byla předložena Evropskému parlamentu, hovoří o tom, že ve většině zemí 1 7 jsou podmínky naplňovány, ale mnoha variabilními způsoby, z nichž ne všechny jsou naprosto uspokojivými. 17 Námitky proti nenaplňování podmínek této Směrnice byly vysloveny proti 6 zemím EU, z toho 3 případy byly významné (Rakousko, Řecko, Německo). 17
3. Rozsah a cílenost poskytovaných služeb 3.1. Služby poskytované žadatelům o MO Opatření sociální politiky, která se týkají přijímání žadatelů o MO, vycházejí především z konceptu lidských práv tak, jak jsou definována v Ženevské úmluvě. V tomto konceptu je definováno právo uprchlíka na minimální životní úroveň. Pro garantování práva na minimum existence je potřeba určit, jak uvádí Vašečka (2004), kdo má toto právo garantovat, co má pro to vykonat a jaké postupy má zvolit. Oblast azylové politiky patří mezi oblasti, za jejichž naplňování na poli garance podmínek zodpovídá evropské společenství a následně jednotlivé státy. Zásada subsidiarity je v oblasti uprchlictví vzhledem k sociální exkluzi a povaze problému nepoužitelná. Jak uvádí Vašečka (2004, str.164): V současné společnosti dokáží již pouze instituce účinně garantovat univerzálnost práva na minimum existence, zabezpečit stabilní příliv potřebných prostředků, legitimizovat potřebu pomoci pro všechny, i exkludované členy společnosti a delegovat požadavky na pomoc na vyšší úroveň, pokud nižší již nedokáže tuto pomoc poskytnout. Další dimenze garantování práva na minimum existence, tedy co má daný subjekt sociální politiky pro toto garantování učinit a jaké postupy zvolit, je vlastně definování opatření, která je potřeba v oblasti přijímání žadatelů o MO přijmout, a rozsahu a způsobu těchto opatření a jejich naplňování. Pro vymezení rozsahu opatření lze použít definici věcného rozsahu sociální ochrany, jak ji vymezuje Matoušek (2001). 18
Věcný rozsah sociální ochrany je definován takto: 1) události v životě lidí, které jsou uznány jako sociální události Pro žadatele o MO je těchto událostí obvykle několik. Odchod ze země původu, ztráta sociokulturního a sociálního zázemí, podání žádosti o MO, tedy žádost o ochranu a tím pádem začlenění do dalšího sociálního systému, resp. do dalšího systému sociální kontroly. Můžeme tedy definovat několik obecných sociálních událostí, pro které je sociální ochrana poskytována. Hlavní sociální událostí, která je společná všem žadatelům o MO je sociální exkluze. Dalšími sociální událostmi jsou nebo mohou být: ztráta zaměstnání, chudoba, změna zdravotního stavu, stáří, změny v rodině. 2) podmínkami, ve kterých se lidé nacházejí a za kterých se ochrana poskytuje To znamená, přijetí statutu žadatele o MO se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají. 3) úrovní sociální ochrany, kterou subjekty poskytují při jednotlivých sociálních událostech Úroveň sociální ochrany je tedy definována rozsahem a cíleností opatření, která zajišťují tuto sociální ochranu. Jedním z těchto opatření jsou služby, které jsou žadatelům o MO poskytovány během jejich pobytu v azylových zařízeních. Služby poskytované žadatelům o MO jsou služby, které jsou žadatelům o MO poskytovány po dobu jejich správního řízení. Jednotlivé země realizující azylové řízení se obvykle liší v rozsahu a cílenosti těchto poskytovaných služeb. Obecně podmínky pobytu osob, žádajících o MO, upravuje především Směrnice Rady 2003/9/EC. Tyto obecné podmínky jsou pak dle potřeb a způsobu pravidel jednotlivých zemí transformovány do souboru způsobů, rozsahu a cílenosti jednotlivých poskytovaných služeb. 19
Ještě před přijetím této Směrnice, která stanovuje minimální standardy při přijímání žadatelů o azyl, však každá země měla svůj systém poskytování služeb v souvislosti s azylovým řízením. Základy vycházely z ustanovení Ženevské úmluvy a vnitrostátních právních předpisů jednotlivých zemí. Základ (např. dodržování lidských práv, zabezpečení základních životních a lidských potřeb jedince) byl tedy ve všech zemích stejný, pojetí rozsahu a cílenosti služeb se však lišil a stále liší dle tradice a potřeb jednotlivých zemí. Např. při náhlé vlně uprchlíků nebo při nastavování azylového systému v jeho počátcích 1 8 je nejdůležitější zajistit základní potřeby, tj. zajištění jakéhokoliv ubytování, stravování, základní lékařské péče. Teprve v případě, kdy jsou tyto potřeby zajištěny alespoň v základním rozsahu, mohou být dále rozšiřovány, zkvalitňovány, případně mohou být poskytovány další služby ve větším rozsahu, např. sociální služby. Jednotlivé země se rovněž liší v tom, jaké organizace tyto služby poskytují. Obvyklými poskytovateli služeb je buď zvláštní státní organizace, organizace místní samosprávy nebo nevládní neziskové organizace. Častým jevem pak bývá součinnost těchto organizací v rámci jednoho systému. Důležitým ukazatelem také je, zda má organizace předem určené standardy pro poskytování jednotlivých služeb, nebo přesná pravidla vymezující, jaký rozsah služeb je poskytován v závislosti na dalších parametrech (stupeň azylového řízení, specifická skupina, osoba s jinými specifickými potřebami). Jiným kritériem hodnocení je dále, zda organizace poskytuje služby v souladu s určitými etickými standardy. Důležitým ukazatelem může být rovněž to, zda jsou služby žadateli nárokovatelné, zda je může přijmout nebo odmítnout na základě vlastního rozhodnutí nebo rovněž to, zda v systému existuje možnost podání stížnosti a žádostí. Rozdělení oblastí, které uvádím dále, vyplynulo na základě pozorování azylových systémů, respektive systémů poskytování služeb žadatelům o MO v ČR a Holandsku. Tyto oblasti reflektují nutnost zabezpečení základních lidských potřeb, a byly v obou zemích reflektovány před implementací kritérií Směrnice Rady 2003/9/EC. Je to souhrn 18 Např. ČR na začátku 90. let, nebo v posledních letech Malta 20
obecných oblastí, ve kterých je dále definován rozsah poskytovaných služeb v jednotlivých systémech. a cílenost Rozsahem myslím způsob poskytování dané služby, tzn. např. v jakém rozsahu je poskytováno ubytování žadatelům o MO v jakých ubytovacích zařízeních, jaký je rozsah materiálního vybavení těchto ubytovacích zařízeních, apod. Cíleností pak myslím, zda tyto služby jsou poskytovány všem žadatelům stejně, nebo zda některým skupinám jsou tyto služby poskytovány v jiném rozsahu. V této práci nebudu hodnotit kvalitu poskytování těchto služeb, neboť hodnocení kvality poskytovaných služeb by bylo relevantní pouze na základě výzkumu provedeného z hodnocení poskytovaných služeb žadateli o MO. Následující rozlišení oblastí poskytovaných služeb reflektuje výsledky pozorování a definuje tak oblasti získávání dat pro možnost následné komparace systémů poskytování služeb v souvislosti se stanovenými kritérií hodnocení. Strukturu tohoto rozdělení budu dále sledovat jak při popisu poskytovaných služeb v obou zemích, tak při hledání kritérií, na základě kterých je možné rozsah a cílenost poskytovaných služeb hodnotit, tak při samotné komparaci rozsahu a cílenosti poskytovaných služeb v ČR a Holandsku. 3.2 Oblasti služeb poskytovaných žadatelům o MO 3.2.1 Ubytování Ubytování osoby žádající o MO je jednou ze základních potřeb pro tyto osoby. Zajištění ubytování slouží nejen k naplnění základních životních potřeb, ale rovněž by mělo splňovat podmínku zajištění bezpečí a důstojného života těchto osob během jejich nestandardní životní situace. Jednotlivé země se samozřejmě liší nejen v materiálním vybavení pro potřeby tohoto ubytování, ale rovněž dle jejich způsobu zajištění 21
v závislosti na stupni azylového řízení, respektive postavení žadatele, nebo také dle cílenosti na skupiny žadatelů se specifickými potřebami v závislosti na těchto jejich specifických potřebách. V některých zemích existuje rozdělení ubytování žadatelů dle fáze jejich pobytu (uzavřená střediska, otevřená střediska, soukromí, integrační byty po získání MO). Důležitá je rovněž charakteristika ubytování dle provozovatele zařízení a možností dalších služeb, které tato forma pobytu v zařízení nabízí. Další možnostmi je zajištění odděleného ubytování pro skupiny či osoby se specifickými potřebami (tzv. ohrožené skupiny žadatelů). Při zajištění ubytování je také důležitým standardem materiální vybavení těchto ubytovacích zařízení. Další základní životní potřebou je poskytnutí stravy žadatelům o MO. Způsob zajištění stravování úzce souvisí s možnostmi, které nabízí zajištěné ubytování. Parametry této poskytované služby by měly zajišťovat nejen naplnění poskytnutí stravy bez dalšího určení, ale měly by splňovat další charakteristiky jako je dodržení výživových hodnot, hygienických standardů, potřeby specifických skupin z hlediska zdravotního omezení, kulturních odlišností, věkového rozmezí a dalších potřeb. Při zajištění ubytování je také potřebou zajištění sloučení rodiny nebo rodinných příslušníků a zajištění určitého soukromí žadatelů. Zároveň by žadatel měl mít právo na přijímání návštěv či jiných důležitých osob, např. právních poradců. Při zajišťování ubytování jakékoliv skupiny osob by měl provozovatel stanovit provozní řády svých ubytoven a rovněž např. možnost sankcí při porušování těchto provozních řádů. 3.2.2 Zdravotní péče Při poskytování zdravotní péče je nejprve nutno rozlišit, zda poskytnutí této služby souvisí s podmínkami řízení (např. vstupní lékařské prohlídky) z důvodů ochrany veřejného zdraví nebo se jedná o zdravotní péči, kterou vyžaduje žadatelovo zdraví přímo. Mnoho žadatelů trpí různými 22
zdravotními obtížemi, zajištění poskytování této služby je tedy rovněž základní potřebou. Systémy jednotlivých zemí se mohou lišit v mnoha ohledech. Zda vyžadují vstupní lékařské prohlídky za účelem ochrany veřejného zdraví, zda je zdravotní personál přítomen v zařízeních, zda je zdravotní péče poskytována přímo organizací nebo je poskytována v rámci veřejného zdravotního pojištění, zda a jak se žadatel podílí na úhradě nákladů, zda je poskytována nadstandardní zdravotní péče osobám se specifickými potřebami, zda žadatel může odmítnout zdravotní péči. 3.2.3 Vzdělání Vzdělávání nezletilých žadatelů o MO patří k důležitým službám. Přístup ke školnímu vzdělání dětí by neměl být omezen. Podmínky přístupu ke vzdělávání jsou důležitou součástí rozvoje jedince (nejen nezletilých dětí). Vzdělávání může také sloužit jako důležitá okolnost prevence sociopatologických jevů a rovněž jako podpora adaptace jedince v novém prostředí. 3.2.4 Sociální služby Rozhodnutí k vycestování ze země původu a podání žádosti o MO v další zemi znamená bezesporu pro každou osobu nezvyklou životní situaci. Jedná se nejen o ztrátu známého sociálního a kulturního prostředí, o ztrátu blízkých sociálních vazeb, ale rovněž o přechod do nového prostředí, častokrát s velkými odlišnostmi jazykovými, kulturními, ekonomickými, v oblasti tradic a zvyklostí. Žadatel bývá při příchodu častokrát dezorientován, rovněž může prožívat vnitřní traumata v souvislosti s důvody jeho migrace. Poskytnutí alespoň základní sociální péče v nezvyklé životní situaci klienta je důležitým artiklem pomoci v této situaci. Kritériem pro vymezení objektu sociální politiky (Matoušek, 2001) je podání žádosti o MO. Každý žadatel se tedy podáním žádosti stává 23
příjemcem služeb, ať už je vyžaduje či nikoli. Práce sociálních pracovníků se žadateli o MO je tedy vzhledem k vymezení objektu sociální politiky náročná. Pracovníci nepracují s úzce vymezenou skupinou, ať už dle věku, potřeb, zdravotního stavu apod. Naopak pracují se všemi skupinami: s nezletilými, s rodinami, se seniory, se zdravotně postiženými, s osobami se zvláštními potřebami, s osobami závislými na omamných a psychotropních látkách, s osobami, které byly v detenci, s osobami s psychiatrickou diagnózou. Velmi náročné je překonávání nejen jazykové bariéry pracovníci umějí alespoň základní světové jazyky jako je ruština a angličtina; při pohovorech je dále možnost využít tlumočníka do mateřské jazyka. Při práci s těmito různorodými skupiny a jedinci je náročným především překonávání sociokulturních rozdílů, a tedy i různých očekávání žadatelů. Navíc tato skupina osob se nachází ve velice nejisté životní situaci, nevědí, zda jim MO bude udělena (ve většině případů není), nevědí, jak dlouho bude trvat jejich řízení, nemají představu o tom, jak se bude jejich život odvíjet po negativním rozhodnutí. Nevyznají se v zákonech dané země, v jejich kulturních specificích, způsobech jednání, tradicích. Důležitým ukazatelem rozsahu sociálních služeb je, jak je způsob poskytování sociálních služeb v dané zemi nastaven, resp. jaké jsou cíle sociální práce, jaká je role sociálních pracovníků, jaká je náplň jejich činnosti. Sociální pracovník může poskytovat informační služby, poradenství, krizovou intervenci, sociální asistenci, může vystupovat v roli zprostředkovatele dalších služeb či kontaktů, či pouze administrovat data o klientovi, to vše v závislosti na uzpůsobení systému jednotlivých zemí. Dalším důležitým ukazatelem je, jakým způsobem je sociální práce vykonávána (hromadnými pohovory, zaměření na specifické skupiny dle jakého rozdělení, case-management), zda respektuje kulturní odlišnosti klientů, jak jsou chráněna osobní data klientů, jak dochází ke kontinuitě práce vzhledem k ostatními nabízeným službám a ke kontinuitě sociální práce vzhledem k pobytu klienta v jiném zařízení. 3.2.5 Služby poskytované ohroženým skupinám 24
Tato služba nebo respektive síť služeb je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejnáročnějších služeb. Zranitelné osoby mají obvykle nejvíce specifických nároků, které se týkají jak materiálních podmínek, tak podmínek pro poskytování sociální, psychologické či zdravotní péče. Je nutné poskytovat takové služby, které budou po individuálním posouzení respektovat tyto speciální potřeby, které žadatelé ve specifické situaci mohou mít. Důležitým ukazatelem rozsahu a cílenosti poskytovaných služeb je prvotní diagnostika ohrožených skupin, respektive definování toho, které skupiny jsou v dané zemi považovány za ohrožené a podle kterých charakteristik, a zda je těmto skupinám poskytován rozdílný rozsah služeb. 3.2.6 Volnočasové aktivity Volnočasové aktivity mohou být klientům nabídnuty preventivně z důvodu uvolnění stresové zátěže vyplývající z nezvyklé životní situace klienta, z důvodu rozvíjení jejich osobnosti a tvůrčího potenciálu. Služby mohou být nabízeny přímo v zařízení nebo mimo něj, jejich rozsah se může pohybovat od informačních či jazykových kurzů, přes nabídku sportovního vyžití až po nabídku výtvarných, hudebních či kulturních aktivit. 25
4. METODICKÁ ČÁST T a t o č á s t s e z a b ýv á p o p i s e m z p ů s o b u z í s k á v á n í p o z n a t k ů z a ú č e l e m z o d p o v ě z e n í h l a v n í v ý z k u m n é o t á z k y a d í l č í c h v ý z k u m n ý c h o t á z e k. P r o s h r n u t í n y n í u v á d í m v ýz k u m n é o t á z k y, n a k t e r é s e t a t o p r á c e z a m ě ř u j e. H l a v n í v ýz k u m n o u o t á z k o u t é t o p r á c e j e : E x i s t u j e a p o k u d a n o, p a k j a k ý, r o z d í l m e z i r o z s a h e m a c í l e n o s t í s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o m e z i n á r o d n í o c h r a n u v Č e s k é r e p u b l i c e a v H o l a n d s k u? Z t o h o v yp l ýv a j í t yt o d í l č í v ýz k u m n é o t á z k y : 1. J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý m ž a d a t e l ů m o M O v Č R? 2. J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý m ž a d a t e l ů m o M O v H o l a n d s k u? 3. J a k á j s o u k r i t é r i a p r o s t a n o v e n í r o z s a h u a c í l e n o s t i s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o M O? 4.1 METODA T a t o p r á c e s e z a b ý v á z j i š ť o v á n í m, z d a e x i s t u j e a p o k u d a n o, p a k j a k ý, r o z d í l v r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k yt o v a n ý c h s l u ž e b ž a d a t e l ů m o M O v Č R a H o l a n d s k u. P r o t o b u d u p ř i t o m t o z j i š ť o v á n í p o u ž í v a t m e t o d u k o m p a r a c e r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k y t o v a n ý c h s l u ž e b v o b o u z e m í c h. 26
4.2 STRATEGIE P r o z j i š t ě n í p ř í s l u š n ý c h i n f o r m a c í b u d u p o u ž í v a t k v a l i t a t i v n í s t r a t e g i i, k t e r á j e p r o p r o v e d e n í k o m p a r a c e p o s k y t o v a n ý c h s l u ž e b n e z b yt n á. P ř i p o u ž i t í k v a l i t a t i v n í s t r a t e g i e d o c h á z í d l e D i s m a n a ( 1 9 9 3 ) k h l o u b k o v é m u r o z b o r u, c o ž z v yš u j e v a l i d i t u v ý z k u m u. V ý b ě r e m p o u z e d v o u č l e n s k ý c h z e m í d o c h á z í s i c e k s n í ž e n í r e l i a b i l i t y a v ýz k u m t a k n e n í o b e c n ě a p l i k o v a t e l n ý n a j i n é č l e n s k é s t á t y, z p r a c o v á n í p ř í s l u š n é m e t o d i k y p r o p r o v e d e n í v l a s t n í k o m p a r a c e l z e v š a k d á l e a p l i k o v a t n a k o m p a r a c i k t e r é k o l i v d a l š í z e m ě E U. 4.3 TECHNIKA P r o z á m ě r y v ýz k u m u p o u ž i j i d v ě t e c h n i k y. P r o z j i š t ě n í r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k y t o v a n ý c h s l u ž e b ž a d a t e l ů m o M O v o b o u z e m í c h p o u ž i j i r o z b o r d o k u m e n t ů o r g a n i z a c í, k t e r é t y t o s l u ž b y g a r a n t u j í a p o s k y t u j í. D á l e p o u ž i j i t e c h n i k u p o z o r o v á n í o b o u s y s t é m ů v p r a x i. P r o z j i š t ě n í r o z d í l ů m e z i t ě m i t o s y s t é m y p o u ž i j i s r o v n á n í. S r o v n á v a t p a k b u d u z j i š t ě n ý r o z s a h a c í l e n o s t p o s k yt o v a n ýc h s l u ž e b. K r i t é r i e m p r o h o d n o c e n í r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k yt o v a n ý c h s l u ž e b b u d e n a p l ň o v á n í p o ž a d a v k ů u s t a n o v e n í S m ě r n i c e R a d y 2 0 0 3 / 9 / E C. 4.4 JEDNOTKA ZKOUMÁNÍ J e d n o t k o u z k o u m á n í b u d e r o z s a h a c í l e n o s t p o s k y t o v a n ý c h s l u ž e b ž a d a t e l ů m o M O v Č R a H o l a n d s k u. 27
4.5 JEDNOTKA ZJIŠŤOVÁNÍ J e d n o t k o u z j i š ť o v á n í b u d o u d o k u m e n t y, k t e r é v o b o u s t á t e c h d e k l a r u j í p o d m í n k y p r o p o s k y t o v á n í s l u ž e b ž a d a t e l ů m o M O, a s a m o t n é s l u ž b y, k t e r é j s o u ž a d a t e l ů m o M O v p r a x i p o s k yt o v á n y. 4.6 VÝBĚR P r o t e n t o v ý z k u m s e b u d u z a m ě ř o v a t n a s l u ž b y, j e j i c h ž p o s k yt o v á n í j e d e k l a r o v á n o v t ě c h t o d o k u m e n t e c h : - Z á k o n y Č R a N i z o z e m í t ý k a j í c í s e a z yl o v é p r o b l e m a t i k y ( p ř e d e v š í m z á k o n o a z y l u č. 3 2 5 / 1 9 9 9 S b., v e z n ě n í p o z d ě j š í c h p ř e d p i s ů, a V r e e m d e l i n g e n w e t 2 0 0 0 ) - v ýr o č n í z p r á v y S U Z, C O A, O A M P, I N D - S m ě r n i c e R a d y 2 0 0 3 / 9 / E C - v n i t ř n í i n t e r n í p ř e d p i s y S U Z, C O A T e c h n i k u p o z o r o v á n í r o z s a h u a c í l e n o s t i p o s k y t o v a n ý c h s l u ž e b p o u ž i j i v t ě c h t o s t ř e d i s c í c h : B ) Č e s k á r e p u b l i k a - P ř i j í m a c í s t ř e d i s k o P r a h a - R u z y n ě - P ř i j í m a c í s t ř e d i s k o V e l k é P ř í l e p y - P ř i j í m a c í s t ř e d i s k o V yš n í L h o t y - P o b yt o v é s t ř e d i s k o K o s t e l e c n. O r l i c í - P o b yt o v é a I n t e g r a č n í s t ř e d i s k o Z a s t á v k a u B r n a - P o b yt o v é a I n t e g r a č n í s t ř e d i s k o H a v í ř o v - P o b yt o v é a I n t e g r a č n í s t ř e d i s k o S t r á ž p. R a l s k e m - Z a ř í z e n í p r o z a j i š t ě n í c i z i n c ů B ě l á - J e z o v á 28
- Z a ř í z e n í p r o z a j i š t ě n í c i z i n c ů P o š t o r n á C ) H o l a n d s k o - A Z C A m e r s f o o r t - A Z C B a e x e m - A Z C E c h t - A Z C H e e r l e n - A Z C S w e i k h u i z e n - A Z C V e n l o - A Z C V u g h t V Č R j s o u p o z o r o v á n a v l a s t n ě v š e c h n a a z yl o v á z a ř í z e n í a z a ř í z e n í p r o z a j i š t ě n í c i z i n c ů ; v H o l a n d s k u b yl p r o v e d e n n á h o d n ý v ý b ě r, v z h l e d e m k t o m u, ž e p o č e t z a ř í z e n í, k t e r á p o s k y t u j í s l u ž b y ž a d a t e l ů m o M O, j e p ř í l i š š i r o k ý. V z o r e k o b s a h u j e j a k a z y l o v á z a ř í z e n í, t a k z a ř í z e n í č á s t e č n ě d e t e n č n í, s t e j n ě j a k o v Č R. 4.7 OPERACIONALIZACE V o p e r a c i o n a l i z a c i u v á d í m d í l č í v ý z k u m n é o t á z k y, o z n a č e n é č. 1, 2, 3. D á l e j s o u u v e d e n y p o d o t á z k y s p o l u s i n d i k a č n í m i o t á z k a m i, k t e r é j s o u u v e d e n y k u r z í v o u. T y t o o t á z k y v yc h á z e j í z v y m e z e n í o b l a s t í s l u ž e b p o s k yt o v a n ýc h ž a d a t e l ů m o M O v k a p i t o l e 3. 2. 1. J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o M O v Č R? 2. 1 J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k yt o v a n ýc h ž a d a t e l ů m o M O v Č R v o b l a s t i u b yt o v á n í? J a k j e z a j i š t ě n o u b y t o v á n í ž a d a t e l ů o M O v Č R? J a k é j s o u m a t e r i á l n í p o d m í n k y t o h o t o u b y t o v á n í? J a k j e z a j i š t ě n o s t r a v o v á n í ž a d a t e l ů o M O v Č R? 29
J a k j e z a j i š t ě n o s j e d n o c e n í r o d i n y ž a d a t e l ů o M O v Č R? M u s í s e ž a d a t e l é p o d í l e t n a ú h r a d ě n á k l a d ů s p o j e n ý c h s p o s k y t o v á n í m s l u ž e b? J a k j e z a j i š t ě n o p ř i j í m á n í n á v š t ě v, p r á v n í c h z á s t u p c ů a j i n ý c h o s o b v r á m c i p o s k y t o v a n é h o u b y t o v á n í? E x i s t u j í s a n k c e z a p o r u š e n í p o d m í n e k u b y t o v á n í? 2. 2 J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k yt o v a n ýc h ž a d a t e l ů m o M O v Č R v o b l a s t i z d r a v o t n í p é č e? J a k j e z a j i š t ě n o p r á v o ž a d a t e l e n a p o s k y t n u t í z d r a v o t n í p é č e? J a k ý m z p ů s o b e m j e p o s k y t o v á n í z d r a v o t n í p é č e z a j i š t ě n o? N a j a k ý s t u p e ň r o z s a h u z d r a v o t n í p é č e m a j í ž a d a t e l é n á r o k? J a k j e z a j i š t ě n o p o s k y t o v á n í s p e c i a l i z o v a n é z d r a v o t n í p é č e p o t ř e b n ý m o s o b á m? 2. 3 J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o M O v Č R v o b l a s t i v z d ě l á n í? J s o u n e z l e t i l é d ě t i p o v i n n y a b s o l v o v a t š k o l n í d o c h á z k u? J a k j e t a t o š k o l n í d o c h á z k a z a j i š ť o v á n a? M a j í ž a d a t e l é o M O p ř í s t u p k e s t ř e d n í m u a v y s o k o š k o l s k é m u v z d ě l á n í? 2. 4 J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o M O v Č R v o b l a s t i s o c i á l n í c h s l u ž e b? J s o u ž a d a t e l ů m o M O p o s k y t o v á n y s o c i á l n í s l u ž b y? J a k j e p o s k y t o v á n í s o c i á l n í s l u ž e b z a j i š t ě n o? C o j e n á p l n í p o s k y t o v á n í s o c i á l n í c h s l u ž e b ž a d a t e l ů m o M O? J e ž a d a t e l ů m o M O s e s p e c i f i c k ý m i p o t ř e b a m i z a j i š t ě n a z v ý š e n á s o c i á l n í p é č e? 2. 5 J a k ý j e r o z s a h a c í l e n o s t s l u ž e b p o s k y t o v a n ý c h ž a d a t e l ů m o M O v Č R v o b l a s t i p é č e o o h r o ž e n é s k u p i n y? J e ž a d a t e l ů m o M O s e s p e c i f i c k ý m i p o t ř e b a m i z a j i š t ě n a z v ý š e n á p é č e? 30