Základní škola ZŠ Libice nad Cidlinou. Školní 465, Libice nad Cidlinou ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

Transkript

1 Základní škola ZŠ Libice nad Cidlinou Školní 465, Libice nad Cidlinou ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Školní rok 2013/2014 Julie Geislerová

2 Základní škola Libice nad Cidlinou Jezdectví Julie Geislerová Závěrečná práce 2013/2014 2

3 Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím se zveřejněním své práce na internetových stránkách školy. V Libici nad Cidlinou dne Julie Geislerová Vedoucí práce: Mgr. Jarmila Denigerová 3

4 Obsah: 1. Úvod Historie jezdectví Významní jezdci Druhy jezdectví Westernové ježdění a disciplíny Cutting Reining Sliding stop Anglické ježdění a disciplíny Drezura Parkur Dostihy Můj styl Péče o koně Krmení: Má péče o koně a údržba stáje: Trénink koně a jezdce Základní zkouška výcviku jezdce Trénink koně Můj trénink Závěr Příloha. 25 Seznam použitých zdrojů

5 Úvod Toto téma jsem si vybrala, protože se kolem koní a jezdectví pohybuji už od svých šesti let. Věděla jsem, že na hodně kapitol budu moct odpovídat z mé vlastní hlavy, to mě povzbudilo. Moc mě jezdectví baví a beru tuto práci jako rozšíření vědomostí v tomto okruhu. 5

6 Historie jezdectví Není známa doba, kdy lidé poprvé sedli na koňský hřbet. Ale domestikovali jsme je zhruba před 4000 let př.n.l. Nejdříve se chovali na maso a později na nošení nákladů na zádech jako soumaři, poté jako pomocníci k lovu a válečnictví. Například Mongolové se dodnes věnují pastevectví ze hřbetu koně. První způsoby jezdectví nejspíš byly surové vůči koni a vypadaly asi takhle: škubnout otěží -zastavit, nakopnout koně-jít, trhání otěžemi sem a tam - zatáčení. Otázkou zůstává, jaká byla první udidla, jestli to byl jen provázek v hubě koně, nebo primitivní ohlávka. Ale jak lidstvo vyspívalo, měnily se i potřeby a tudíž i nároky na koně. Ze začátku asi jezdci nezkoumali, jak přátelsky vycházet se svým koněm. 1. obrázek Pro koně toto ježdění není moc příjemné, ale v některých částech světa se tímto způsobem jezdí dodnes, například v Mongolsku. Lidé později přišli i na to, že se kůň dá využít i v boji a tak začal rozvoj plemen a vývoj udidel. První psaná zmínka o koních pochází z let 1500 př.n.l. Ze 14. století se dochoval první spis o chovu, krmení a tréninku koní. Řecký vojevůdce Henofon sepsal dílo O umění jezdeckém a dbal na přirozené chování koní. V této době se už koně trénovali s cílem perfektní poslušnosti ve válce a sebraní koně na pomůckách jsou mnohem lépe ovladatelnější, než koně rozpadlí (nepřichystaní k správné práci). 6

7 Ve středověku lidé dokázali opracovávat kov a tak vznikaly všelijaké pomůcky. Dokázali vytvořit pomůcky, které koně dokázaly zpacifikovat, ale některé byli pro koně přímo mučící. Koně museli být naprosto poslušní a zvládat složité cviky jako například výskoky a vykopávání, které se používaly v boji. 2. obrázek 3. obrázek Sedla do bojů byla mohutná dřevěná s vysokou zadní i přední rozsochou. Později se začala vykládat polštářky, aby byla pohodlnější rytířům. Ze začátku sedla neměla třmeny a jezdci jezdili tak, že byli zaklonění s nohama nataženýma dopředu. Tento styl byl základem evropského stylu ježdění, který Španělé přivezli při kolonizaci do Ameriky, a tam díky jiným potřebám využití koně vznikl styl westernového ježdění. 7

8 4. obrázek 5. obrázek Koně se cvičili nejenom k boji, ale postupem času i pro zábavu. Do dnešní doby vznikl nespočet jezdeckých disciplín. Rozmohl se v tomto směru především evropský styl ježdění neboli anglický. Má mnoho disciplín, ale westernové jezdectví se začínalo také více rozmáhat. Anglický styl je dodnes nejrozšířenější. Vynikl z původního evropského stylu jezdectví. Při kolonizaci Ameriky Španělé tento styl převezli tam a vznikl tak styl westernového jezdectví. 8

9 2.1. Významní jezdci Fabrizio Sigismondi je český drezurní jezdec pocházející z Itálie. Momentálně startuje za drezurní stáj Dressage Academy Prague. Poprvé se seznámil s koňmi u svého dědečka už ve dvou letech. Začínal své jezdecké začátky v drezurních stájích v Rakousku. Když mu bylo deset, přestěhoval se s rodiči do Čech a začal navštěvovat stáje v Moravanech u Brna. V té době dostal také svého prvního koně hřebce Prima, kterého má dodnes. Fabrizio dříve závodil i ve všestrannost, která je s drezurou úzce spjata, ale kvůli vážnému zranění se už věnuje pouze drezuře. Od roku 2001 se stále drží mezi pěti nejlepšími drezurními jezdci. Byl druhý na mistrovství republiky v drezuře a reprezentoval nás i na Grand Prix. 6. obrázek Barbora Tomanová Je česká jezdkyně věnující se parkuru. Dříve se věnovala gymnastice a hře na klavír. Její matka vybudovala velkoobchod Dance and Jump s jezdeckými potřebami. Bára také jezdí pod jezdeckým klubem DaJ. K jezdectví se dostala ve svých dvanácti letech, když ji její kamarádka vzala do stáje, kde měla ustájené své dva koně. V tom okamžiku věděla, že se chce koním věnovat. Brzy dostala svého prvního koně Colomana. Coloman byl a bude na jedno oko slepý a nikdo nevěřil, že bude spolupracovat se začátečnicí. Tato dvojice si krátkou dobu po té troufla na zkoušku na získání licence, kterou poté dostala. V roce 2005 Bára a 9

10 Coloman získali bronzovou medaili na mistrovství republiky dětí. O dva roky později si pořídila koně Carfula se kterým vyhrála stříbro na mistrovství republiky. 7. obrázek 3. Druhy jezdectví Jezdectví je sportovní disciplína, která vyžaduje spolupráci koně a jezdce. Rozděluje se na dva základní druhy jezdeckých stylů. U nás velice rozšířený styl Anglického jezdectví a u nás ne tak častý, ale v Americe více rozšířený styl Westernového jezdectví. Rozdíly jsou patrné hlavně na výstroji koně a dále na stylu ovládání a disciplín v soutěžích. Je spousta různých druhů jezdectví ovšem dva nejrozšířenější a nejznámější jsou Anglická a Westernová ježdění, které se od sebe liší jak stylem sezení a ovládání koně tak výstrojí a plemeny k tomu stylu využívaných. 10

11 8. obrázek 9. obrázek 3.1. Westernové ježdění a disciplíny Westernové ježdění vyniklo z původního evropského stylu, který dovezli Španělé při kolonizaci do Ameriky. Při Westernovém ježdění se koně cvičí na práci s dobytkem. Důvodem byla potřeba mít rychlé a obratné koně na hon dobytka. Byla vyšlechtěna plemena, která mají kratší chody, aby se dokázala ve vysoké rychlosti prudce otočit na místě. 11

12 Westernový styl a výstroj se hodně liší od výbavy na Anglické ježdění. Western používá nejčastěji pákové udidlo na uzdečce. Otěže jsou kožené, nespojené na koncích. Sedla jsou těžší než Anglická. Jsou přizpůsobena na práci s dobytkem. Nejvýraznější znak na sedle je hruška, která slouží na upevnění lasa. Zadní část westernových sedel bývá vyšší než na ostatních typech sedel. Tato sedla mají širší třmeny a široký kožený holenní chránič. Westernové ježdění se liší stylem vodění koně. Sed se více podobá stylu sedu rytířů a otěž se drží jednou rukou. Kůň má volně prověšenou hlavu, nataženou dolů a dopředu. Western má řadu disciplín, na která jsou různě přizpůsobená sedla. 10. obrázek Cutting Je to výhradně pracovní disciplína, kde kůň musí být perfektně vycvičený.u Cuttingu se testuje schopnost koně vstoupit do stáda, aniž by ho zneklidnil. Jezdec si vybere jedno tele ve stádě, s pomocí koně ho oddělí, vyvede ze stáda ven. Cutting je pracovní disciplína a je velice náročná. 12

13 11. obrázek Reining Další westernovou disciplínou je Raining. Spousta lidí dává této disciplíně prvenství mezi všemi a přezdívá se jí Král westernových soutěží. V Rainingu se kůň pohybuje převážně ve cvalu a předvádí celou řadu různých cviků. Například: Spin jedná se o otočku o 360 na místě kolem zadní vnitřní nohy a přední nohy se vzájemně překračují. 12. obrázek 13

14 3.1.3 Sliding stop Další je Sliding stop: ten spočívá v tom, že cválající kůň v plné rychlosti v daném místě kolbiště prudce zastaví. Zadní nohy jsou podsazené a sklouzávají ještě dříve než přední. Při správně provedeném Sliding stopu musí výraz koně působit uvolněně a pohyby nenuceně. 13. obrázek Western pleasure je další disciplínou westernového ježdění. Posuzuje se především pohyb a krása koně. Kůň na soutěžích pleasure je vždy upravený. Lesklá srst, nalakovaná kopyta oleji a jezdec má sladěné oblečení s podsedlovou dečkou koně. Hodnotí se zde především ladnost pohybů. Pohyb musí působit ladně uvolněně a tak aby vypadal, že pro jezdce není žádný problém kterýkoli chod ustát. Koně musí mít uvolněný krok nenuceně nataženou hlavu. Neupravený vyhublý kůň nemá na této disciplíně šanci vyhrát. Boduje se i svalstvo a kondice koně. 14

15 14. obrázek 3.2. Anglické ježdění a disciplíny Anglické ježdění je styl, který je Evropě nejvíce rozšířený. Vznikl za účelem lepší ovladatelnosti koně, ale také dobrého pohybu a nesení, které zabraňuje předčasnému opotřebení koně, které způsobuje nepřirozená váha jezdce na hřbetě. Jezdci nejčastěji nosí helmu, vysoké jezdecké boty, sako a na závodech i vázanku. Drezurní jezdci nosí frak a jezdecký klobouk. Výstroj koně se liší od Westernu. Anglické sedlo nemá hrušku, je kratší a užší. Třmeny na Anglickém sedle jsou nejčastěji kovové a úzké. Uzdečka nemívá pákové udidlo (výjimkou jsou drezurní uzdy, které mají dvě udidla). 15

16 15. obrázek Liší se od sebe i sedla podle disciplín. Skoková sedla mají kratší bočnice než drezurní a používají se na nich kratší třmeny pro lepší zapření nohy nad skokem. Sedla jsou také uzpůsobena tomu, aby jezdec mohl zaujmout korektní sed. Ten má být tak, aby ucho, rameno, kyčel a pata byli v jedné přímce. Anglický styl má různé disciplíny. Základní jsou drezura, parkúr a dostih. Koně jsou využíváni na sport a rekreaci, mají radost z pohybu a jsou jezdcem dobře ovladatelní Drezura Drezurní ježdění je spíše uhlazený styl disciplíny. Skládá se z toho, že se kůň nastrojí, jezdec je ve fraku a klobouku. Jezdí se v drezurním obdélníku, který má rozmístěna různá písmena tak, aby se jezdec orientoval při pokynech diktovaných, když zrovna závodí. Někdo jezdci na koni hlásí cviky a on je musí provést tak, aby je porota uznala. Diktují se různé úlohy, které se jezdec může naučit i na paměť. Úlohy jsou od těch nejjednodušší jako je např. Z1, která je na ZZVJ, až po ty vyšší, které jezdí profesionální jezdci. Drezurní sedlo má dlouhé bočnice a jezdec mívá dlouhé třmeny, aby seděl co nejhlouběji v sedle. 16

17 16. obrázek Ve vyšších soutěžích musí mít kůň uzdu s dvěma otěžemi a udidly- pákovým a stíhlovým. 17. obrázek Parkur Parkur je disciplína, při které jezdec s koněm musí přejet trať obvykle o deseti překážkách. Má pět stupňů obtížnosti od ZM- základní malý až po TT- těžký. Liší se od sebe výškou skoků. Od drezury se liší tím, že má jiné sedlo a uzdečka má jen jedno udidlo. Parkur je spíše na rychlost. Při hodnocení zajetého parkuru se přičítají trestné body za každé shození 17

18 překážky nebo došlápnutí do vodního příkopu. Když kůň dvakrát odmítne skočit tak to znamená diskvalifikaci. Stejně jako pád jezdce. Kůň musí být na skok naveden rovně s dostatečným prostorem pro přípravu na skok. Skoky se od sebe různě liší a jsou jich různé druhy. Kolmáky nebo oxery. Kolmák je úzký skok, ale oxer má dvě tyče za sebou do různých šířek. Vybavení jezdce je sako, vázanka, helma a vysoké boty nebo pérek (nízké jezdecké boty) s chapsy (chrániče nohou). Krom sedla a uzdečky kůň mívá kamaše neboli chrániče na nohy, aby si při jízdě neublížil. 18. obrázek Dostihy Dostihy jsou rychlostní závody koní, při kterých se snaží jezdeci dojet do cíle jako první a předvést tak výkonnost koní, kteří se případně zařazují do chovu. Dostihy mají hlubokou tradici již od 18. století. Rozdělují se do různých skupin, buď podle typu dráhy nebo nesené hmotnosti. Na každý dostih dohlíží komise, kterou určuje Jockey club ČR. Tato komise také dohlíží na zkušební běh a při překážkovém dostihu také na zkušební překážku a posuzuje, jestli je kůň zdravotně způsobilý pro daný dostih. Před začátkem dostihu veterinář s čtečkou čipů kontroluje čipy koním - které mají pod kůží-,aby se zajistilo, že to je ten pravý kůň, který má běžet. Mezitím kdy koně chodí v sedlišti a diváci si je mohou prohlížet, se jezdci váží ve vážnici i s vybavením. 18

19 Druhy dostihů jsou rovinové, steeplchase a proutky. Proutky jsou překážky. Roviny se nejčastěji běhají 1600m, 2800m a 3600m. Nejznámější dostih je Kentucky derby. U dostihů se liší starty. U rovinových dostihů se používají ke startu boxy a u steeplchase se startuje bez nich. V ČR se běhají rovinky nejčastěji v pražské Chuchli a nejznámější česká steeplchase je Velká Pardubická. Dále se jezdí také takzvaný handicap, který je druh rovinného dostihu, při kterém se koní do deček dává závaží podle výkonu koně, aby se vyrovnaly síly. Váha jezdce i s vybavením je kolem 45 kilogramů. Plemeno používané k dostihu je nejčastěji Anglický plnokrevník. Dále se běhají také klusové dostihy, které běhají klusáci. 19. obrázek 19

20 20. obrázek 3.3. Můj styl Můj styl v jezdectví byl ze začátku pouze pro rekreaci a začínala jsem v Anglickém ježdění. Po té co jsem začala jezdit pravidelně v drezurní stáji, se začala má technika v jezdectví spíše zaměřovat na určitou disciplínu. Po konci mého ježdění v Hradištku v jezdecké škole a ježdění u nás, jsem se zaměřila spíše na parkurové skákání a v tom mi hodně pomohl drezurní základ. Drezura je základ všeho ježdění a tak i úzce spjata i s parkurem a proto s ním nemám takové problémy jako bych měla kdyby, jsem jí dříve vůbec nejezdila a nebyla si jistá ve všech chodech a přípravě koně k dobré spolupráci. Ze začátku jsem si odnesla také sobě nejpohodlnější způsob pobídek, které jsou sice pro všechny jezdce stejné, ale každý je používá trochu jinak. 4. Péče o koně Péče o koně není jen o tom přijít ke koni nakrmit ho vyčistit a odejít. Musí se také čistit stáj, obstarávat kopyta dávat jim vitamíny, což je velká námaha. Důležité je také odježdění koně, aby měl stále fyzičku a zůstal zdravý. 20

21 4.1. Krmení Koně a ponyové mají malé žaludky a dlouhá střeva. Proto potřebují častěji menší množství potravy, aby se jim do žaludku nedostalo příliš mnoho potravy a nezpůsobilo tak zdravotní problémy. Dáváme koni takzvaná objemová krmiva jako je seno nebo tráva a koncentráty granule, řepné řízky nebo šrot smíšený s vitamíny a doplňky stravy. Je potřeba si vytvořit přesně daný režim krmení, na který si kůň zvykne. Očekává pak, že dostane krmení každý den ve stejnou dobu. Krmení vyžaduje určitá pravidla, jako jsou například: Krmení málo a často, pouze čerstvým krmivem, netrénovat koně hned po nakrmení, ale nechat ho nějakou dobu odpočinout, krmit velkým množstvím objemového krmiva jako je například seno. Důležité také je umožnit koni, aby se mohl větší část dne pást a v případě ustájeného koně doplňovat stravu něčím šťavnatým jako je mrkev nebo řepa. Důležité je také volný přístup k čisté pitné vodě. Když kůň pracuje, potřebuje doplňovat stravu koncentráty. Je jich mnoho druhů. Asi nejznámější je oves, která může koně učinit hůře ovladatelným, takže je lepší krmit ječmenem. Většina koncentrátů se míchá řezankou (nasekaná sláma a seno), otruby ve směsích. Sušená cukrová řepa se musí před krmením vždy namočit. Granule a krmné směsi jsou pohodlné na přípravu. Mezi krmení se musí zařadit i solný liz. Koně potřebují minerály a ty získají právě z lizu. Liz ve stáji může koně i zabavit. Pamlsky jako je řepa, mrkev a tuřín jsou dobré zpestření stravy, ale ve velkém množství můžou způsobit onemocnění kolikou. 21

22 21. obrázek 22. obrázek 22

23 4.2. Má péče o koně a údržba stáje Moje péče o koně a údržba stáje začíná asi takhle. Když přijdu ke koním musím je pustit z boxů do výběhu a jdu přichystat krmení. Předchozí den si namočím řepné řízky ty pak, smíchám s müsli a vitamíny a zamíchám. Potom jim jdu vyčistit stání. Při čištění stáje vystlané slámou musím nejdříve odházet čistou podestýlku, abych měla přístup k té znečištěné, vyházím špinavou slámu, naházím tam čistou a rozestelu tu zbylou čistou, aby jí měli rovnoměrně rozprostřenou. Když už je hotová podestýlka, zametu slámu poházenou mimo box, aby měli čisto i kolem žlabů. Ty jsou po nějaké době ušpiněné po krmení, tak je musím vymýt vodou a vyčistit napáječky, aby v nich nebylo naházené seno a ostatní nečistoty. Když mají čisto, jdu nabrat koš sena každému do boxu a pak dva ven do výběhu. Po dokončení ostatních věcí si vezmu ohlávku, vodítko a čištění a jdu si chytit koně do výběhu. Uvážu ho, sundám mu deku proti dešti a sněhu a kovovým hřbílkem mu vydrbu bahno z hlavy krku a břicha, aby ho pod sedlem a uzdečkou nedřeli a neměl boule. Měkkým kartáčem opráším zbytky prachu, začnu si ho chystat na ježdění. Nejdřív mu nandám nákrční řemen, který má kolem krku vede mu mezi předníma nohama a provléká se skrz něj podbřišník, který drží celé sedlo. Pak mu nandám uzdečku a provléknu vidlice na nákrčním řemenu udidlem a zapnu do otěží. Je to pomůcka, aby držel hlavu dole a zapojoval zádové svaly a dobře pracoval. Po tréninku musím koně nechat chvíli v klidu krokovat na volné otěži, aby vychladl a uschl pod sedlem. Kdybych mu nandala deku na mokrá záda, nastydl by. Když je všechno tohle hotovo, jdu dát připravené krmení do žlabů, zavolám koně a zavřu je ve stáji. Ráno se jim jen zase hodí krmení a pustí. Krmíme je dvakrát denně. 23

24 23. obrázek 24. obrázek 24

25 5. Trénink koně a jezdce Trénink koně je hodně důležitý jak pro jezdce, aby měl dobrý sed a dobře ustál chody koně, ale také pro to aby si vybudoval sílu v rukou a našel rovnováhu. Trénink koně je zahájen hned, jak se hříbě postaví na nohy a poprvé vyjde ven Základní zkouška výcviku jezdce Tato zkouška je nezbytnou součástí pro účast na oficiálních jezdeckých soutěžích pořádaných českou jezdeckou federací a pro případné dodělání dalších zkoušek jako například trenérská licence, oprávnění stavění parkurových tratí či rozhodčího. Komise posuzující jezdce na zkouškách přebírá částečně odpovědnost za to, že jezdec je připraven pro svou disciplínu a pro ostatní nebude nebezpečný. Zkoušku může vykonat jezdec od dvanácti let a výše. Skládá se ze dvou částí, z toho se druhá část rozděluje na dvě. První část je teoretická zkouška formou testu, na který se dá připravit z materiálů na oficiálních stránkách federace. Druhá část je praktická a to z parkuru, který je také na stránkách a pak z drezurní úlohy. 25. obrázek 25

26 5.2. Trénink koně Trénink koně začíná už od hříbátka. Musí se naučit a navyknout na manipulaci a lidi kolem sebe. Už v tak mladém věku si musí zvyknout na ohlavku, veterinární prohlídky, vodění do boxů a další základní věci. Když se z hříběte stane tak dvouletý kůň, takzvaný dvouroček, začne se obsedat. To znamená zvykání na jezdce a přiježďování. Začíná se seznamováním se sedlem a uzdečkou. Je to pro hříbě neznámá věc. Má najednou něco na hřbetě, něco pod předníma nohama a něco kovového v tlamě. Když si po chvíli zvykne na sedlo, vezme se na lonž. Cože je dlouhé vodítko. Nechá se klusat, aby si zvykl na sedlo i v pohybu. Sundají se třmeny, aby si také zvykl na to, že tam jsou a že se něco bude dotýkat jeho břicha. Když už je spolehlivě navyklý na vybavení začne se pomalu navykat na váhu jezdce. Jeden člověk drží koně, druhý si pomalu dá nohu do třmenu, vyhoupne se nahoru a lehne si přes hřbet. Člověk, který koně drží, ho začne vodit a pak si jezdec pomalu začne sedat, aby kůň viděl, že je na něm něco co je vyšší než jeho hřbet a sedlo. Když už tohle kůň umí a ovládá jezdcovi pomůcky a všechny ostatní věci, začne se trénovat jeho kondice. Pracuje se s ním denně tak, aby nabral svalovou hmotu, posílil zádové svaly a vydržel odcválat a odskákat celý parkur. Postupně se kůň čím dál tím víc přiježďuje lépe reaguje na tlak nohou a otěží a zdokonaluje své dovednosti. Dá se ale dělat spousta ne moc dobrých technik tréninku jako je například barování což je špatně postavený skok, nebo když jezdec skáče a někdo ze země při odskoku zvedne železnou tyč, aby se kůň uhodil do nohou. Cílem toho je, aby kůň nohy zvedal co nejvíce to jde nebo aby měl delší skok. Barování je zakázané. 26

27 6. Můj trénink Můj trénink začínal spíše nejdřív na táborech, kde jsem se spíše s koňmi seznamovala a učila se, jak se k nim chovat, získat si k nim respekt, ale také si vybudovat určitý respekt z pohledu koně. Po dvou letech toho občasného tréninku jsem se dostala do jezdecké školy Equus Kinský v Hradištku a trenérem mi byl pan Půlpán, který mě naučil téměř vše, co teď umím. Důležitý byl základ, který mi dal, protože jakmile není dobrý základ, nedá se dál posouvat v jezdeckém umu. Jezdila jsem u něj čtyři roky a za tu dobu jsem se z úplného začátečníka vytrénovala na pokročilejšího jezdce. Ale protože nás pan Půlpán učil spíše drezurní základy a ne skákání, dostala jsem se k němu až později, když jsem začala jezdit u nás v Kánině na koni Gapovi pod trenérským dozorem Terezy Srbové, která mě naučila skákat a vypilovat to, co mě naučil pan Půlpán ve skupinovém tréninku individuálním dozorem. Jezdím v Kánině už dva roky a dostala jsem se do zákulisí závodů a vím, kolik práce vše obnáší. Můj trénink probíhá téměř vždy tak, že si koně nasedlám a začnu krokovat, aby se kůň protáhnul. Když máme vykrokováno, začneme klusat a pak koně v lehkém sedu nechám obcválat na každé kopyto výběh. Když máme odcváláno, dáme si chvilku pauzu a začneme s Terezou (-trenérkou) trénovat. Začínáme s přechody, které koně dostanou do toho rytmu, že už se dá pracovat a končí volno. Poté děláme různé obraty, aby se zakulatil, dal hlavu dolů a zapojoval zádové svalstvo. Po tréninku povolím podbřišník a nechám ho vykrokovat, aby oschl od potu a nebyl tak zpocený až ho odsedlám. Potom dostane krmení jako odměnu. 27

28 7. Závěr Tato práce mi rozšířila vědomosti o jezdeckém světě a o světě koní. Jsem ráda, že jsem si to vybrala, protože jsem z toho získala spoustu nových zkušeností, které rozhodně nebyly k ničemu. Zjistila jsem, jak probíhají dostihy a jaká je historie jezdectví a bylo to velice zajímavé. Jak už jsem v úvodu zmiňovala, věnuji se koním hodně dlouho a rozhodně s tím nechci jet tak přestat, protože ke koním mám vztah, který mi nikdo nemůže vzít. 28

29 Příloha 1. obrázek: první výstroj (třmeny vznikly až později) 2. obrázek: donucovací pákové udidlo z 16. Stol. 3. obrázek: středověké ostruhy 4. obrázek: správný sed středověkého jezdce 5. obrázek: středověké sedlo 6. obrázek: Fabrizio Sigismondi 7. obrázek: Bára Tomanová a Coloman 8. obrázek: Anglické ježdění 9. obrázek: westernové ježdění 10. obrázek: klasická výstroj a oblečení jezdce 11. obrázek: Cutting 12. obrázek: Spin 13. obrázek: Sliding stop 14. obrázek: western pleasure 15. obrázek: klasická anglická výstroj. Skokové sedlo 16. obrázek: drezurní obdelník 17. obrázek: drezurní uzda 18. obrázek: jezdec nad skokem 19. obrázek: cvalový dostih 20. obrázek: klusácký dostih 21. obrázek: namočené řepné řízky 22. obrázek: vitamíny do krmení 23. obrázek: podbřišník a navléknutý nákrční řemen 24. vidlice nákrčního řemenu provléknuté udidlem 25. parkur na ZZVJ 29

30 Seznam použitých zdrojů 1. obrázek: vlastní archiv 2. obrázek: vlastní archiv 3. obrázek: vlastní archiv 4. obrázek: vlastní archiv 5. obrázek- první výstroj: 6. středověké udidlo: 7. středověké ostruhy: html 8. středověký jezdec: 9. středověké sedlo: 10.Fabrizio Sigismondi: vikendoveho-cdi-brno- Tomanová: Tomanová: ZZVJ: obrázek: vlastní archiv 14. westernové ježdění: westernová výstroj: c 16. cutting: 17.spin: in_121407/ 18. sliding stop: western pleasure: skokové sedlo: drezurní obdelník: drezurní uzda: jezdec nad skokem: cvalový dostih: 25.klusácký dostih: 30