Karel Matějka IDS, Na Komořsku 2175/2a, Praha 4;

Transkript

1 Struktura stromového patra a světelné poměry v porostech na výzkumných plochách 1 Tree layer structure and light condition in stands of selected research plots Karel Matějka IDS, Na Komořsku 2175/2a, 143 Praha 4; matejka@infodatasys.cz Abstract The tree canopy is determinant for light and temperature conditions in the understory. One of the relatively simple but sufficiently accurate methods is to acquire hemispherical photos (HF) of the canopy under strictly regulated conditions (position of the camera) and then to evaluate these photographs. This procedure was used to evaluate permanent research plots in forests in the Czech Republic. The Canon EOS 6D camera with the Sigma F3.5 EX DG fisheye lens was used. The evaluation of the photos was processed in the CanopyPhotos software (developed by IDS) with automatic photo classification. For this classification, all three R-G-B colour channels were used. Five photos were taken on each plot to affect the variability of the stand conditions. The survey was carried out on a group of localities where the oaks (mainly Quercus pubescens, Q. petraea and Q. robur) are dominated in natural vegetation (southern Moravia, Bohemian Karst, eastern and southern Bohemia). The research in these localities was aimed at influence of increase of lighting under stands (felling, reduction of stand stock, pasture processing) on biodiversity and nature conservation. Another group of areas was located in NP Šumava (Bohemian Forest) and includes mountain forests with Fagus sylvatica, Picea abies and their mixtures. There has been a tree canopy disturbance (wind and/or bark beetle outbreaks) in many plots. It is shown how the dynamics of the tree canopy determines the ratio of diffuse radiation near ground. The global relationship between the percentage of diffuse radiation and the coverage of the herb layer in the Czech forests was described. Keywords: canopy, diffuse radiation, disturbance, forests, hemispherical photos, light conditions, Quercus, Fagus sylvatica, Picea abies, Salix caprea Stromové patro je určující pro světelné a teplotní poměry v podrostu. Jeho změny tedy silně ovlivňují celé rostlinné společenstvo i další složky ekosystému, proto je velmi důležité strukturu stromového patra dostatečně dokumentovat na všech studijních plochách. Jednou z relativně jednoduchých a přitom dostatečně přesných metod je pořízení hemisférických fotografií (HF) korunového patra za přísně regulovaných podmínek a posléze vyhodnocení 1 Pořízení hemisférických fotografií na plochách projektu Pěstební opatření pro zvýšení biodiverzity v lesích v chráněných územích byl financován Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, Strnady. Fotografie v oblasti Šumavy byly pořízeny v souvislosti s projekty řešenými Hydrobiologickým ústavem BC AV ČR v Českých Budějovicích a Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vlastní zdroje IDS byly použity pro vývoj software a vyhodnocení všech fotografií.

2 těchto fotografií. Jejich aplikace v lesnictví a environmentálních vědách podléhá v současnosti mohutnému rozvoji (FOURNIER, HALL 217). Cílem této práce je dokumentovat stav stromového patra dlouhodobě studovaných ekosystémů a zjistit, jaké v nich panují světelné poměry. Těchto znalostí bude možno využít pro vysvětlení rozdílů v druhové skladbě vegetace a v její dynamice. Zvýšená pozornost byla věnována porovnání světelných poměrů v horských lesích Šumavy, protože pochopení právě světelných poměrů v těchto lesích hraje zásadní roli při hodnocení vlivu lýkožrouta smrkového (Ips typographus) na rostlinné společenstvo. Metodika Hemisférické fotografie (HF) a jejich zpracování HF byly pořizovány fotoaparátem Canon EOS 6D s objektivem Sigma F3.5 EX DG fisheye, který byl umístěn na stativu Vanguard Alta Pro 2. Tato sestava byla doplněna dvouosou libelou a buzolou. Na každém snímaném bodě v podrostu byla pořízena dvojice snímků a to ve výšce 1 a 133 cm nad půdním povrchem, přičemž dále uvedené základní vyhodnocení HF se týká těch, které byly získány při výšce 1 cm. Fotoaparát byl orientován tak, aby jeho objektiv mířil kolmo vzhůru a horní okraj fotografie byl orientován na sever. Užito bylo automatické nastavení uzávěrky a clony. Pro pořízení fotografií byl preferován čas bez přímého slunečního svitu. Na většině výzkumných ploch bylo náhodně zvoleno pět bodů pro fotografování, každý bod byl zaměřen pomocí GPS (zn. Magellan MobileMapper CX). Zpracování HF bylo provedeno vlastním programem CanopyPhotos, jehož tvorba byla ovlivněna zvláště textem JONCKHEERE ET AL. (217). Program umožňuje tvorbu databáze HF s jejich kompletním popisem, kam je posléze zapisován i protokol o zpracování každé HF a získané výsledky. Geometrie snímků byla nastavena v souladu s parametry použitého objektivu Sigma, které byly zjištěny laboratorním testováním (LANG ET AL. 21, LANG 214). Základem zpracování HF je jejich automatická klasifikace, která spočívá v přiřazení každého pixelu do tříd Canopy / Sky. Pro tuto klasifikaci je užívána prahová funkce (treshold function), přičemž lze volit z několika variant takové funkce - současná verze programu může používat funkce (modely) (1) D = B - max(r,g) (2) D = B - G (3) D = a R *R + a G *G + a B *B přičemž R, G, B jsou tři barevné složky pro daný pixel a a R, a G, a B jsou konstanty volené podle výsledků diskriminační analýzy. Hodnota D je poté porovnávána se zvolenou prahovou hodnotou (D LIM ) a podle tohoto porovnání je každý pixel zařazen do tříd Canopy / Sky. Při zpracování se osvědčila první varianta prahové funkce a D LIM =, pouze v případech, že takto nastavená klasifikace nebyla úspěšná, došlo ke změně prahové hodnoty, případně se použila druhá funkce (2) tak, aby výsledná klasifikace maximálně odpovídala subjektivnímu rozlišení oblohy a zástinu. Rozdělení světlin v klasifikované HF je popisováno grafem relativní frekvence pixelů třídy Sky v závislosti na úhlu od vertikály (zenitový úhel). Tyto grafy nejsou níže presentovány v případě, že počet HF z lokality byl nízký nebo byl porost v minulosti úplně rozvrácen větrem či v důsledku žíru lýkožrouta smrkového. Publikováno na (218) - 2 -

3 Procento difusního záření (L) je počítáno jako vážený aritmetický průměr podílu počtu světlých pixelů (N Sky ) při daném úhlu od vertikály (α) L / 2 / 2 cos( ) N Sky ( ) d cos( )( N Sky ( ) N Canopy ( )) d Pro soubor HF jsou standardně uváděny následující statistiky pro hodnoty L: minimum, maximum, aritmetický průměr a směrodatná odchylka. Přehled sledovaných lokalit Ekosystémy s přirozenou dominancí dubu: Všechny následující výzkumné plochy byly založeny v roce 215 v rámci projektu EHP-CZ2-OV Pěstební opatření pro zvýšení biodiverzity v lesích v chráněných územích (MATĚJKA ET AL. 216; tato práce detailně popisuje poměry na jednotlivých lokalitách). Cílem jejich sledování je dokumentace vlivu prosvětlení porostu na strukturu společenstev - vegetace i dalších skupin organismů. Plochy leží v 1. až 3. lesním vegetačním stupni (LVS). Jižní Morava Lokalita Děvín-sever (DeN) - dvojice ploch v NPR Děvín-Kotel-Soutěska na vápencích pro sledování vlivu aktuálně prováděného prosvětlení na ekosystém habrové doubravy. Zásah na ploše DeN:L proběhl v roce 214, na ploše DeN:C pak na konci roku 215. Lokalita Děvín-západ (DeW) - dvojice ploch v NPR Děvín-Kotel-Soutěska na vápencích pro sledování vlivu již v minulosti (více jak 1 let) provedeného prosvětlení na ekosystém habrové doubravy Lokalita Hnanice (Hna) - dvojice ploch v blízkosti obce Hnanice v NP Podyjí. Jedná se o kontrolní plochu acidofilní habrové doubravy a sukcesní plochu v obdobných podmínkách na bývalé pastvině. Tato druhá plocha je aktivně prosvětlována, aby nezanikla sukcesní stádia cenná z hlediska ochrany přírody. Český kras Český kras 1 (CK1) - v CHKO Český kras, NPR Karlštejn leží plocha, kde byl založen transekt sestávající z 11 sousedících ploch po 1 m (velikost ploch 1 2 m) Český kras 2 (CK2) - leží taktéž v CHKO Český kras, NPR Karlštejn v místech bývalého sekundárního bezlesí. Plocha CK2:C představuje spontánní sukcesí vzniklý zapojený les. Plocha CK2:L má výskyt dřevin omezený vyřezáváním a pastvou, souvislý lesní porost se zde od počátku sukcese na sekundárním bezlesí nevyvinul. Český kras 3 (CK3) - leží v CHKO Český kras, na okraji NPR Koda. Jedná se o habrovou doubravu na historické lesní půdě. Vedle kontrolní plochy (CK3:C) leží dvě menší plochy (L1 a L2), které byly na přelomu let 214/215 smýceny s cílem tvorby výmladkového lesa (pařezina). Na obou plochách existuje boční zastínění sousedním vzrostlým porostem. Východní Čechy PP Sítovka (Sit) u Hradce Králové je porostem oligotrofní, místy podmáčené (oglejené) doubravy, kde v minulosti proběhla výsadba lokální provenience borovice (Pinus sylvestris), která po ponechání plochy spontánnímu vývoji z druhové skladby postupně mizí, druhová skladba se tedy bude postupně měnit ve směru přirozené skladby. Jižní Čechy Chelčice W: Tato plocha je sledována od roku 1985 (MATĚJKA 199, 1998; viz též jako srovnávací Publikováno na (218) - 3 -

4 plocha. Rostlinné společenstvo náleží asociaci Abieti-Quercetum Mráz 1959, přičemž podle současného přehledu vegetace lesů (CHYTRÝ 213) jsou tato společenstva řazena do asociace Luzulo luzuloidis-quercetum petraeae Hilitzer 1932, varianta Luzula pilosa. Otázkou však je, nejedná-li se skutečně o společenstvo odlišné (viz přítomnost Sanicula europaea, Melica nutans, Galium boreale aj.). Průměrný věk porostu je 83 let v roce doba růstu do výšky 14 cm. V souvislosti s tracheomykózním onemocněním dubů docházelo přibližně od roku 1994 k prosychání celých korun dubů, přičemž maximální defoliace byla zaznamenaná v roce 1997 (průměr 43%) a výskyt suchých větví byl zaznamenán o rok později (odhad 52%). Od roku 1999 došlo v rámci probírkové těžby k odstranění nejvíce poškozených jedinců. Šumava: V území Národního parku Šumava byla od roku 199 založena postupně řada výzkumných ploch, které jsou v rámci různých výzkumných studií sledovány dodnes. Základní popis a lokalizaci ploch uvádí MATĚJKA (28a). Všechny plochy leží v 5. až 8. LVS. Dosavadní výsledky sledování vegetace v povodí šumavských jezer je shrnuto na stránce případně MATĚJKA (218b, c). Plechý (plochy P12 až P2): Transekt ploch na východním svahu vrcholu Plechý zahrnuje porosty s Fagus sylvatica v nejnižších polohách až klimaxové smrčiny s Picea abies v polohách vrcholových. Na těchto plochách byla v minulosti prováděna řada šetření, fytocenologické snímkování bylo prováděno od roku 1997 (VACEK ET AL. 29). Současně byl sledován zdravotní stav dřevin pomocí odhadů defoliace (MATĚJKA 21). Z těchto výsledků je patrné postupné poškozování Picea abies gradací lýkožrouta smrkového. Plechý - srovnávací vytěžené plochy P19: a P2: byly založeny na rakouské straně státní hranice v blízkosti ploch P19 a P2 pro srovnání vývoje vegetace na vyklizených holinách v souvislosti s větrnou disturbancí v roce 27 (MATĚJKA ET AL. 216) Trojmezí (T) - jedná se o první plochu, která byla v území Plechý-Trojmezí založena již v roce 199 a od té doby byl sledován vývoj vegetace i stromového patra (MATĚJKA 1995, 2, 28b). Povodí Plešného jezera (plochy PJ1 až PJ4) je předmětem výzkumů dynamiky vegetace od roku 27, zpětně (s využitím leteckých snímků) pak od roku 2, viz KINDLMANN ET AL. (212: pp ). Na čtyřech plochách jsou každoročně zapisovány fytocenologické snímky a opakovaně byla odebírána biomasa bylinného patra (MATĚJKA 215). V celém povodí proběhla rozsáhlá gradace lýkožrouta smrkového, který se zde začal množit po klimaticky extrémním roce 23 s výrazným nedostatkem srážek a s vysokými teplotami vzduchu. Povodí Čertova jezera (plochy CU, CL, C1, C2, C4) představuje výzkumné území, které je srovnáváno s předcházejícím povodím (MATĚJKA 215). Zde však nedošlo k tak masivní gradaci lýkožrouta smrkového. Výsledky výzkumu v rámci obou povodí jsou průběžně shromažďovány na Sukcese se Salix caprea: Poblíž obce Chelčice v jižních Čechách je od roku 1985 sledována sukcese na opuštěných polích (MATĚJKA 199, 1998; viz též web Následující plocha leží ve 3. LVS. Chelčice (plocha AF) Úhor vznikl na konci léta 1985, kdy byla sklizena poslední plodina - krmná kukuřice. Po sklizni byla provedena podmítka. Vzhledem k aplikaci triazinových herbicidů při setí kukuřice byl zaznamenán silnější rozvoj vegetace až v roce následujícím, kdy převládly jednoleté plevele s převahou Apera spica-venti. V letech zde byla společenstva charakterizovaná druhy Epilobium ciliatum a Cirsium arvense. Dále ( ) následovala společenstva s výraznou Publikováno na (218) - 4 -

5 Výsledky dominantou Calamagrostis epigejos. Od přelomu let 1994 a 1995 dosud se vyvíjelo keřové a následně stromové patro se Salix caprea. Od roku 1988 byly přechody mezi etapami (rozdílnými společenstvy) plynulé. Stav v roce 1997 byl charakteristický velmi hustým keřovým patrem s výškou až 4 m, které působilo nedostatek světla v podrostu. Přes nízkou pokryvnost však bylo bylinné patro relativně druhově bohaté, s nízkou celkovou biomasu, většina druhů nebyla fertilních. Po roce 2 byl nastartován rozpad keřového patra, které se začíná měnit na patro stromové (výška cca 1 m v roce 24). Rozpad souvislého dřevinného patra byl urychlen po roce 21. Se změnou světelných poměrů v podrostu se začíná uplatňovat zmlazení řady druhů dřevin a opětovně vzrůstá i celková pokryvnost bylinného patra z minima 4% v roce 2 na 75% v roce 218. Zaznamenané HF tedy dokumentují stav pokročilého rozpadu porostu Salix caprea jako pionýrské dřeviny. Jižní Morava, lokalita DeN Účelem toho demonstračního objektu je sledování vlivu aktuálně prováděného intenzivního prosvětlování porostu. Zásah na ploše DeN:L proběhl v roce 214. Plocha DeN:C sloužila v rámci tohoto výzkumu v roce 215 jako kontrolní, ale na konci vegetační sezóny tam proběhl nový zásah, v rámci něhož bylo provedeno podstatné prosvětlení porostu (MATĚJKA ET AL. 216). V roce 218 je tedy stav na obou plochách podobný. Procento difusního záření bylo na ploše DeN:C (obr. 1) 25,2 až 36,2 % (29,7 ± 4,3 %) a na ploše DeN:L (obr. 2) 23,6 až 28,1 % (25,9 ± 1,9 %). Světliny jsou na obou plochách relativně velké, což ukazuje i graf na obr. 3, kde se přítomnost světlin projevuje jako vysoká variabilita křivek pro úhly cca -2 od vertikály - 2 je tedy přibližně poloměr světlin. Bez ohledu na tyto velké světliny, plocha C má mírně vyšší prosvětlení korun, které je patrné při úhlech 3-7. Publikováno na (218) - 5 -

6 Obr. 1. Klasifikované HF z plochy DeN:C ( ) Publikováno na (218) -6-

7 Obr. 2. Klasifikované HF z plochy DeN:L ( ) Publikováno na (218) -7-

8 Frequency of light (%) DeN:C DeN:L Angle Obr. 3. Vyhodnocení HF z lokality DeN podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Jižní Morava, lokalita DeW Kontrolní plocha C (bez zásahu) Na ploše převažují Quercus petraea a Tilia platyphyllos, lokálně se zastoupení druhů mění. Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 7,7 a 11,2 % (1,2 ± 1,5 %). Porost je velmi homogenní, nebyly zaznamenány žádné větší světliny (obr. 5). Světelné poměry v podrostu jsou tedy silně omezené. Plocha se starší probírkou L Na ploše převažují Quercus petraea a Tilia platyphyllos. Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 16,1 a 21,1 % (18,4 ± 1,9 %). Přestože byla v minulosti na ploše provedena probírka, nyní zde již nelze zaznamenat žádné větší světliny, přesto je množství difusního záření přibližně dvojnásobné oproti předchozí ploše (obr. 6). Ukazuje se, že pomocí fytocenologických snímků a odhadem zápoje, nelze příliš spolehlivě odhadnout rozdíly světelných poměrů v podrostu. Publikováno na (218) - 8 -

9 Frequency of light (%) DeW:C DeW:L Angle Obr. 4. Vyhodnocení HF z lokality DeW podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218) - 9 -

10 Obr. 5. Klasifikované HF z plochy DeW:C ( ) Publikováno na (218) - 1 -

11 Obr. 6. Klasifikované HF z plochy DeW:L ( ) Publikováno na (218)

12 Jižní Morava, lokalita Hna Kontrolní plocha C (bez zásahu) Přestože je stromové patro více-méně homogenní, vyskytují se v něm menší mezery po odumření jednotlivých stromů (obr. 8). Paradoxně může přítomnost takových porostních mezer způsobit snížení dopadajícího difusního záření, protože dojde ke zvýšení listové plochy okolních stromů, což je zřejmé například ze čtvrté fotografie na obr. 8. Zvýšená variabilita křivek výskytu světlin podle úhlu od vertikály dosahuje k cca 15 (obr. 7), což je střední poloměr těchto světlin. Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 17,2 a 36,5% (29,5 ± 8,1%). Prosvětlovaná plocha P Současné otevřené společenstvo vzniklo spontánní sukcesí na dříve pasené ploše. V současnosti se zde provádí podle požadavků ochrany přírody prosvětlování (vyřezávání dřevin) a dále se počítá s občasnou pastvou. Historii odpovídá i struktura dřevinného zápoje, který je silně mezerovitý a nepravidelný, což se projevuje výskytem velkých světlin vedle kompletně zastíněných mikrostanovišť (viz obr. 9, 1). Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 26,3 a 89,% (62,8 ± 2,7%). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 7. Vyhodnocení HF z plochy Hna:C podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

13 Obr. 8. Klasifikované HF z plochy Hna:C ( ) Publikováno na (218)

14 Publikováno na (218)

15 Obr. 9. Klasifikované HF z plochy Hna:P ( ) 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 1. Vyhodnocení HF z plochy Hna:P podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Český kras, lokalita CK1 Na této ploše byl sledován transekt složený z ploch velikosti 1 2 m. Body pro pořízení HF ležely zpravidla v rohových bodech ploch. Vzhledem k tomu, že plochy se na transektu navzájem dotýkají, přísluší každá HF ke dvojici sousedících ploch (s výjimkou prvních a posledních HF na transektu) (obr. 12). Na bodech až 4 je zachycen typický obraz lesostepi s otevřeným porostem, kde převažují otevřené plochy s plným osvětlením, kdy difusní záření je omezeno velmi málo, hodnoty L se pohybují většinou nad 8%, případně jsou sníženy díky bočnímu zastínění. Pouze na bodě 1-jih bylo zaznamenáno plné zastínění větší skupinou dřevin. Na vnějším ekotonu (body 4 a 5) je vidět vysokou variabilitu osvětlení jednotlivých míst v porostu (L 13 až 7%). Následuje vnitřní ekoton s body 6 až 9, k němuž zřejmě náleží i body 1 a 11 na jižním okraji transektu ležící blíže k okraji souvislého stromového porostu, kam proniká světlo i z okolí (tyto body však nebyly charakterizovány pořízenými fytocenologickými Publikováno na (218)

16 snímky; MATĚJKA ET AL. 216). Zde bylo zjištěno snížené difusní záření ve výši 8 až 25%, přičemž v korunové vrstvě jsou přítomny rozptýlené menší mezery. Interiér lesního porostu - body 1 a 11 na severním okraji transektu je charakterizován rovnoměrným zápojem s difusním zářením pod 1% (obr. 11) Light.6.4 N S Site ID Obr. 11. Podíl difusního záření (L) na jednotlivých hodnocených bodech transektu na lokalitě CK1 podle HF. Body byly umístěny rozích ploch 1 až 11 na severním (N) a jižním (S) okraji transektu. Publikováno na (218)

17 L = 85,8% L = 72,7% 1 L = 83,4% L = 14,1% 2 L = 43,4% L = 7,1% Publikováno na (218)

18 3 L = 85,% L = 76,2% 4 L = 37,3% L = 63,8% 5 L = 13,2% L = 67,8% Publikováno na (218)

19 6 L = 25,% L = 8,6% 7 L = 14,1% L = 14,2% 8 L = 7,9% L = 11,5% Publikováno na (218)

20 9 L = 9,3% L = 11,% 1 L = 9,2% L = 13,7% 11 L = 9,5% L =13,7% Obr. 12. Klasifikované HF z transektu na lokalitě CK1 ( ). U každého snímku je uvedeno procento difusního záření L. Snímky byly pořízeny v rohových bodech ploch při jejich severním (sloupec vlevo), respektive jižním (vpravo) okraji. Body leží na začátku transektu, body 1 mezi první a druhou plochou atd. Publikováno na (218) - 2 -

21 Český kras, lokalita CK2 Kontrolní plocha C (bez zásahu) Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 8,3 a 27,8% (13,8 ± 8,%). To, že porost vznikl zřejmě spontánní sukcesí na bývalé zemědělské půdě, dokládá přítomnost mezer v korunovém patře, což nejlépe dokládá poslední HF (obr. 14) z blízkosti pravého spodního rohu plochy, kde se současně vyskytuje rostlinné společenstvo s odlišnou strukturou od většiny zbývající plochy. Mimo vlastních světlin vytváří korunové patro silný zápoj, který redukuje difusní osvětlení většinou pod 1% (cf. obr. 13). Plocha s omezeným zápojem L (prořezávání a pastva) Procento difusního záření (L) se pohybovalo mezi 28,6 a 76,5% (58,3 ± 2,4%). Patrná je tedy značná heterogenita světelných podmínek na ploše (obr. 15), která vede k tvorbě výrazně diferencovaných mikrofytocenóz, kde se mohou uplatnit jednak typické termofilní stepní druhy, ale též druhy lesní. Světliny jsou velké, jejich poloměr většinou přesahuje 6 (obr. 16). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 13. Vyhodnocení HF z plochy CK2:C podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

22 Obr. 14. Klasifikované HF z plochy CK2:C ( ) Publikováno na (218)

23 Obr. 15. Klasifikované HF z plochy CK2:L ( ) Publikováno na (218)

24 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 16. Vyhodnocení HF z plochy CK2:L podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Český kras, lokalita CK3 Kontrolní plocha C (bez zásahu) Ve stromovém patře nejsou přítomny žádné světliny, olistění je rozmístěno na ploše rovnoměrně v jedné vrstvě (obr. 18). Současně není přítomno keřové ani nižší stromové patro. Procento difusního záření se pohybovalo mezi 5,1 a 1,7 % (8,3 ± 2,4 %). Světelné poměry jsou na lokalitě rovnoměrné (obr. 17). Frequency of light (%) CK3:C (1) CK3:C (2) CK3:C (3) CK3:C (4) CK3:C (5) CK3:C (6) Angle Obr. 17. Vyhodnocení HF z plochy CK3:C podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

25 Obr. 18. Klasifikované HF z plochy CK3:C ( ) Publikováno na (218)

26 Těžená plocha L1 Těžba proběhla na celé ploše, kde bylo stromové patro odstraněno s výjimkou jediného stromu (obr. 19). Zastínění tak tvoří pouze okolní porosty na okraji plochy a nově se vytvářející patro obnovy (především jde o vegetativní obnovu z pařezů). Celkově bylo procento difusního záření velmi vysoké a pohybovalo se mezi 52,3 a 63,1 % (58,2 ± 5,2 %). Obr. 19. Klasifikované HF z plochy CK3:L1 ( ) Těžená plocha L2 I zde těžba proběhla na celé ploše, kde bylo stromové patro odstraněno. Zastínění tak tvoří pouze okolní porosty na okraji plochy a nově se vytvářející patro obnovy (především jde o vegetativní obnovu z pařezů) (obr. 2). Podle distribuce zastínění se plocha mírně liší od předchozí (obr. 21). Procento difusního záření zde bylo pouze mírně nižší, nežli v předchozím případě - 34,7 až 48,4 % (42,1 ± 6, %). Publikováno na (218)

27 Obr. 2. Klasifikované HF z plochy CK3:L2 ( ). Frequency of light (%) CK3:L1 CK3:L Angle Obr. 21. Vyhodnocení HF z ploch CK3:L1 a L2 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

28 Východní Čechy, PP Sítovka (Sit) Procento difusního záření se v rámci celé lokality pohybovalo mezi 8,6 a 32,2 % (15,7 ± 6,7 %). Rozdíly byly zjištěny nejen mezi jednotlivými plochami (obr ), ale výrazně odlišně se chovaly některé dřeviny, které byly v daném bodě dominantní (Tabulka 1). Zvláště se jednalo o Picea abies, pod nímž byly zaznamenány nejvyšší hodnoty difusního záření (obr. 25, 27). Vysoké hodnoty byly zaznamenány i v místech, kde se vyskytovala borovice lesní (Pinus sylvestris) a to zvláště v souvislosti s jejím současným silným poškozením, kdy koruny prosychají, případně jsou stromy mrtvé, zlomené nebo vyvrácené. V místech výskytu borovice tedy právě vznikají výrazné porostní mezery. Větší porostní mezera byla zachycena na jediném HF na ploše W2 (obr. 28, první snímek), kde vznikla právě zmíněným procesem. V ostatních případech jsou světliny malé, jejich poloměr nepřesahuje cca 2 od vertikály (obr. 22). Tabulka 1. Podíl difusního záření (L) na čtyřech plochách na lokalitě PP Sítovka. N - počet vyhodnocených HS, min, max - rozmezí zjištěných hodnot, AVG - aritmetický průměr, STD - směrodatná odchylka. Hodnoty v %. Plocha N min max AVG STD Sit:C1 5 11,2 15,2 13,2 1,7 Sit:C2 3 1,5 12, 11,4,8 Sit:C2 Pa 2 18,7 23,7 21,2 3,5 Sit:W1 1 8,6 Sit:W1 Pa 4 19,4 26,6 22,7 3,6 Sit:W2 5 8,6 32,2 14,5 1, Poznámka: Pa - Picea abies jako dominanta. 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 22. Vyhodnocení HF z lokality PP Sítovka podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály. Zelená křivka odpovídá HS s porostní mezerou po odumření skupiny borovic na ploše W2. Hnědě jsou kresleny křivky odpovídající částem porostu s dominancí smrku ztepilého. Publikováno na (218)

29 Obr. 23. Klasifikované HF z PP Sítovka C1 ( ). Publikováno na (218)

30 Obr. 24. Klasifikované HF z PP Sítovka C2 ( ). Dominanta Tilia cordata Publikováno na (218) - 3 -

31 Obr. 25. Klasifikované HF z PP Sítovka C2 ( ). Dominanta Picea abies. Patrná je zvýšená defoliace stromů v příliš hustém porostu Obr. 26. Klasifikované HF z PP Sítovka W1 ( ). Část porostu s dominantními listnáči. Publikováno na (218)

32 Obr. 27. Klasifikované HF z PP Sítovka W1 ( ). Dominanta Picea abies. Publikováno na (218)

33 Obr. 28. Klasifikované HF z PP Sítovka W2 ( ). Publikováno na (218)

34 Jižní Čechy, Chelčice W Klasicky obhospodařovaný les s Quercus robur byl v minulosti postižen tracheomykózou dubů, v důsledku čehož bylo přistoupeno k výraznému prosvětlení v rámci několika probírek). Procento difusního záření bylo podle jednotlivých HF vyrovnané - minimum 13,6, maximum 22,1 % (18,1 ± 3,3 %) (obr. 29, 3). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 29. Vyhodnocení HF z plochy Chelčice W podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

35 Obr. 3. Klasifikované HF z plochy Chelčice W ( ) Publikováno na (218)

36 Plechý P12 Stav dřevin na ploše byl do roku 21 stabilní (MATĚJKA 21). Zástin na ploše je tvořen souvislým stromovým patrem, keřové patro není vyvinuto. Procento difusního záření bylo podle jednotlivých HF velmi vyrovnané a nízké (obr. 32) - minimum 6,3, maximum 9,4 % (7,1 ± 1,3 %). V korunové vrstvě nebyly zaznamenány žádné mezery, světliny jsou pouze malé a více-méně pravidelně rozdělené (obr. 31). Těmto světelným poměrům odpovídá i velmi chudé bylinné patro. 18 Frequency of light (%) Angle Obr. 31. Vyhodnocení HF z plochy P12 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

37 Obr. 32. Klasifikované HF z plochy P12 ( ) Publikováno na (218)

38 Plechý P13 Defoliace stromů do roku 21 nevykazovala žádné výraznější změny (MATĚJKA 21). V minulosti odumřelo několik stromů ve stromovém patře, které po sobě zanechaly porostní mezery, které se postupně zapojují, takže v současnosti vytvářejí pouze menší světliny (obr. 33, 34). I ty však umožňují rozvoj nového zmlazení, které v současnosti tvoří keřové patro, které přispívá ke snížení světelných poměrů v přízemní vrstvě. Proto je procento difusního záření podle jednotlivých HF i zde velmi vyrovnané a nízké - minimum 5,5, maximum 8,1 % (6,7 ± 1, %). 5 Frequency of light (%) Angle Obr. 33. Vyhodnocení HF z plochy P13 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

39 Obr. 34. Klasifikované HF z plochy P13 ( ) Publikováno na (218)

40 Plechý P14 Defoliace stromů se až do roku 21 výrazně neměnila (MATĚJKA 21). Korunová vrstva je nyní po odumření a zlomení/vyvrácení jednotlivých stromů mezerovitá, takže procento difusního záření podle jednotlivých HF je nevyrovnané (obr. 35, 36) - minimum 9,1, maximum 23,1 % (14,6 ± 5,4 %). 9 Frequency of light (%) Angle Obr. 35. Vyhodnocení HF z plochy P14 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218) - 4 -

41 Obr. 36. Klasifikovaná HF z plochy P14 ( ) Publikováno na (218)

42 Plechý P15 Stromová etáž byla do roku 21 na ploše P15 velmi stabilní (MATĚJKA 21). I na této ploše je nyní korunová vrstva slabě mezerovitá, světliny jsou však relativně malé (obr. 37). Procento difusního záření podle jednotlivých HF bylo mezi 7,3 a 1, % (8,3 ± 1,1 %) (obr. 38). 5 Frequency of light (%) Angle Obr. 37. Vyhodnocení HF z plochy P15 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

43 Obr. 38. Klasifikované HF z plochy P15 ( ) Publikováno na (218)

44 Plechý P16 Do roku 21 nebyly z hlediska zdravotního stavu dřevin pozorovány na ploše P16 žádné podstatné změny (MATĚJKA 21). Po následném poškození stromové etáže zůstala uprostřed plochy poměrně velká mezera, současně i menší světliny zvyšují heterogenitu světelných podmínek v podrostu (obr. 39). Zvýšené osvětlení tedy přispívá k rozvoji zmlazení. Procento difusního záření pohybuje mezi 9,9 a 29,5 % (16,3 ± 7,7 %) (obr. 4). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 39. Vyhodnocení HF z plochy P16 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

45 Obr. 4. Klasifikované HF z plochy P16 ( ) Publikováno na (218)

46 Plechý P17 Plocha P17 představuje smíšený smrko-bukový porost, kde smrk z porostu postupně ustupuje v důsledku jeho odumírání po napadení lýkožroutem smrkovým (MATĚJKA 21). Tento proces byl urychlen od roku 21 a dodnes došlo k úplnému vyloučení Picea abies ze stromového patra. Současně došlo i k poškození buku lesního větrem. To vyvolalo tvorbu velkých i malých světlin v porostu. Podstatnou roli pro zvýšení zástinu začalo hrát zmlazení. Na jedné HF je při použité výšce 1 cm zachycen i zástin způsobený Athyrium distentifolium. Procento difusního záření pohybuje mezi 13,2 a 45,4 % (24,9 ± 12,6 %) (obr. 41, 42). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 41. Vyhodnocení HF z plochy P17 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

47 Obr. 42. Klasifikované HF z plochy P17 ( ) Publikováno na (218)

48 Plechý P18 V tomto smrkovém porostu docházelo od roku 22 k postupnému zhoršování zdravotního stavu a již od roku 27 většina stromů odumřela v důsledku gradace lýkožrouta smrkového (MATĚJKA 21). Napadené stromy byly na části plochy asanovány. Nyní je viditelné masivní zmlazení zvláště v té části, kde nedošlo k tomuto zásahu. Po kompletním uschnutí Picea abies tvořícího stromové patro došlo i k postupnému polámání stojících souší. V současné době je však patrný nově vznikající zástin od odrůstajícího zmlazení smrku (obr. 43, 44). Procento difusního záření bylo velmi vysoké, 61,1 až 88,5 % (79,1 ± 12,3 %). Obr. 43. Klasifikované HF z plochy P18 ( ) Publikováno na (218)

49 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 44. Vyhodnocení HF z plochy P18 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Plechý P19 a P19: Přes mírné zhoršování zdravotního stavu Picea abies od roku 1996 a prakticky úplnému odumření stromového patra v roce 29, dokázalo dodnes na ploše přežít několik jedinců smrku (MATĚJKA 21). Nyní je přítomna nesouvislá samovolná obnova, která je však zřejmě dostatečná pro zajištění další generace stromového patra. Paralelní plocha P19: byla založena na rakouské straně státní hranice na asanované ploše, kde bylo vytěženo a odvezeno prakticky všechno dřevo (MATĚJKA ET AL. 216). Vzdálenost obou ploch je přibližně 7 m. Na ploše P19 se procento difusního záření pohybuje mezi 88,7 a 92,5 % (9,6 ± 1,9 %). Lokální zástin je tvořen stojícími zbytky odumřelých stromů, ale též zbývajícími živými stromy a zmlazením, které začíná odrůstat do výšky okolo 2 m, takže je efektivně zachytitelné na HF (obr. 45). Mimo tohoto zástinu, dokumentovatelného technikou HF, je na lokalitě podstatný zástin spojený s mikrostanovišti diferencovanými půdním povrchem kopírujícím svažitý balvanitý substrát. Na srovnávané vytěžené ploše P19: (obr. 46) je oslunění kompletní. Publikováno na (218)

50 Obr. 45. Klasifikované HF z plochy P19 ( ) Publikováno na (218) - 5 -

51 Obr. 46. Klasifikovaná HF z plochy P19: ( ) Plechý P2 a P2: Zdravotní stav Picea abies se na ploše P2 postupně zhoršoval od roku 1996 až do roku 28, kdy došlo prakticky k úplnému odumření stromového patra (až na několik přežívajících jedinců) (MATĚJKA 21). Od té doby nastává samovolná obnova, která je představována dosud nesouvislým dosud keřovým patrem s dominantním smrkem. Paralelní plocha P2: byla založena na rakouské straně státní hranice na asanované ploše, kde bylo vytěženo a odvezeno prakticky všechno dřevo (MATĚJKA et al. 216). Vzdálenost obou ploch je přibližně 7 m. Na ploše P2 (obr. 47) je procento difusního záření je minimálně 88,7, maximálně 93,6 % (9,6 ± 1,9 %). Na srovnávané vytěžené ploše P2: (obr. 48) je oslunění kompletní. Přestože je rozdíl mezi oběma plochami minimální, z ekologického hlediska má zásadní význam pro tvorbu zastíněných mikrostanovišť na ploše, kde zůstalo dřevo stojících odumřelých stromů. V rámci těchto mikrostanovišť mohou přežívat druhy, které nesnášejí oslunění. Navíc je již v současnosti možno pozorovat takový rozvoj zmlazení (Picea abies a Sorbus aucuparia), které se již začíná podílet na tvorbě dalších zastíněných mikrostanovišť. Publikováno na (218)

52 Obr. 47. Klasifikovaná HF z plochy P2 ( ) Publikováno na (218)

53 Obr. 48. Klasifikovaná HF z plochy P2: ( ) Povodí Plešného jezera, plocha PJ1 K rozpadu stromového patra vlivem gradace lýkožrouta smrkového došlo v letech Poté nastoupilo velmi rychlé zmlazování, které vycházelo jednak z jedinců, kteří byli přítomni v podrostu již v okamžiku rozpadu mateřského porostu, ale byli doplněni též nově vzešlými jedinci. Zástin na ploše je vytvářen velmi hustým odrůstajícím zmlazením Picea abies a Sorbus aucuparia. Pouze dvě HF (obr. 49) byly pořízeny z důvodu problematického umisťování aparatury v tomto porostu. Procento difusního záření bylo odhadnuto ve výši 16,3 a 18,2 %. Obr. 49. Klasifikované HF z plochy PJ1 ( ) Publikováno na (218)

54 Povodí Plešného jezera, plocha PJ2 K primárnímu rozpadu stromového patra na ploše PJ2 došlo zřejmě okolo roku 24. Tato plocha se svým charakterem i dynamikou podobá ploše předchozí, pouze se zde vyskytují porostní mezery v rámci zmlazení, takže zastínění tak vysoké (obr. 5). Procento difusního záření se pohybovalo mezi 2,5 a 3,1 % (25,5 ± 4,8 %). Obr. 5. Klasifikované HF z plochy PJ2 ( ) Povodí Plešného jezera, plocha PJ3 Mateřský porost na ploše PJ3 odumřel v roce 25. Zmlazení zde dosahuje podstatně nižší hustoty v porovnání s oběma předcházejícími plochami, proto i zastínění zde je výrazně nižší (obr. 51). Procento difusního záření se pohybovalo mezi 86,4 a 92,4 % (89,6 ± 2,3 %). Publikováno na (218)

55 Obr. 51. Klasifikované HF z plochy PJ3 ( ) Publikováno na (218)

56 Povodí Plešného jezera, plocha PJ4 Díky gradaci lýkožrouta smrkového odumřel mateřský porost v letech Do dnešní doby zde došlo k polámání prakticky všech souší. I na této ploše je zápoj zmlazení nízký a to především díky kratší době od odumření mateřského porostu. Nejvýznamnějšími obnovujícími se dřevinami jsou Picea abies, Sorbus aucuparia a Betula pubescens (obr. 52). Procento difusního záření se pohybovalo mezi 81,8 a 94,4 % (86,5 ± 5, %). Publikováno na (218)

57 Obr. 52. Klasifikované HF z plochy PJ4 ( ) Publikováno na (218)

58 Plocha Trojmezí T Stav stromového patra byl velmi stabilní do roku 23. Po tomto klimaticky extrémním roce s nedostatkem srážek a vysokými teplotami vzduchu docházelo postupně k mírnému zvyšování defoliace a k výskytu lýkožrouta smrkového. Primárně byly lýkožroutem napadány stromy oslabené (KINDLMANN ET AL. 212: pp ). K výraznému odumírání stromů došlo od roku 27, přičemž již v roce následujícím bylo stromové patro kompletně odumřelé (MATĚJKA 28b). Proto je procento difusního záření je velmi vysoké, protože zástin je vytvářen prakticky pouze polámanými staršími soušemi (většinou z roku 27-28) a sporadicky zmlazením (obr. 53), které do dnešního dne podstatně přesáhlo výšku 1 m (jedinci nižší než cca 2 m nejsou na snímcích zachyceni) - minimum L 84,8, maximum 92,7 % (9,2 ± 3,3 %). Publikováno na (218)

59 Obr. 53. Klasifikované HF z plochy Trojmezí (T) ( ) Publikováno na (218)

60 Povodí Čertova jezera, plocha CU 54). Po větrné disturbanci ze závěru léta 217 je oslunění na ploše kompletní (L = 93,3; obr. Obr. 54. Klasifikovaná HF z plochy CU ( ) Povodí Čertova jezera, plocha CL Přestože za celou dobu sledování plochy CL (od roku 27) nedošlo k poškození stromového patra, vidíme zde snížený zástin - procento difusního záření se pohybuje mezi 25,9 a 33,6 % (3,2 ± 3,7 %). Mezery v korunové vrstvě jsou však rozděleny více méně rovnoměrně (obr. 55, 56). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 55. Vyhodnocení HF z plochy CL podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218) - 6 -

61 Obr. 56. Klasifikované HF z plochy CL ( ) Publikováno na (218)

62 Povodí Čertova jezera, plocha C1 Zápoj je narušen zpravidla jednou či několika menšími mezerami, které vznikly v minulosti po odumření jednotlivých stromů a/nebo v důsledku individuální (snad asanační) těžby. Poloměr jednotlivých mezer nepřesahuje 15 (obr. 57). Procento difusního záření se pohybuje mezi 18,3 a 25, % (21,5 ± 3, %) (obr. 58). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 57. Vyhodnocení HF z plochy C1 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

63 Obr. 58. Klasifikované HF z plochy C1 ( ) Publikováno na (218)

64 Povodí Čertova jezera, plocha C2 Smíšený porost Picea abies - Abies alba - Fagus sylvatica vykazuje velmi heterogenní světelné poměry (obr. 59, 6), jak díky přítomnosti velkých i menších světlin v korunovém patře, tak vzhledem k přítomnosti zmlazení různého stáří. Procento difusního záření se tedy pohybuje v širokém rozmezí 15,7 a 32,1 % (23,2 ± 6,7 %). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 59. Vyhodnocení HF z plochy C2 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

65 Obr. 6. Klasifikované HF z plochy C2 ( ) Publikováno na (218)

66 Povodí Čertova jezera, plocha C4 V rámci smíšeného porostu s převahou Picea abies jsou patrné středně velké světliny v korunové vrstvě, které jsou způsobeny odumřením jednotlivých stromů a jejich poloměr nepřesahuje cca 15 (obr. 61, 62). Celkově se procento difusního záření pohybuje od 14,8 do 26,9 % (22,4 ± 4,5 %). 1 Frequency of light (%) Angle Obr. 61. Vyhodnocení HF z plochy C4 podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

67 Obr. 62. Klasifikované HF z plochy C4 ( ) Publikováno na (218)

68 Chelčice AF - sukcese Salix caprea Snímky (obr. 64) dokazují přítomnost velkého množství odumřelých nebo právě odumírajících jedinců dřevin, především Salix caprea, případně doprovodné S. cinerea. Procento difusního záření se pohybovalo mezi 14,7 a 24,3%, bylo průměrně 19,8% (±4,3%). Vysoká variabilita křivek výskytu světlin podle úhlu od vertikály (obr. 63) naznačuje na zvýšenou variabilitu porostních podmínek podle výskytu světlin, které v porostu vznikají cca od roku Frequency of light (%) Angle Obr. 63. Vyhodnocení HF z plochy Chelčice AF podle podílu světlin v závislosti na úhlu od vertikály Publikováno na (218)

69 Obr. 64. Klasifikované HF z plochy Chelčice AF ( ) Publikováno na (218)

70 Diskuse a závěr Světelné poměry pod korunovou vrstvou porostů v 1. až 3. LVS (obr. 65) se liší i v případě, že v minulosti nedošlo k výraznější přirozené disturbanci nebo úmyslnému prosvětlení porostu. Nejnižší podíl světlin byl z těchto porostů pozorován na ploše CK3:C s dominantním habrem. Naopak na lokalitě Hna:C jsou pozorovatelné velké světliny, které způsobují, že velká část záření přichází do porostu s větším zenitovým úhlem. Podíl světlin je zde podobný i ploše CH1, kde proběhly v minulosti probírkové těžby. Frequency of light (%) CK3:C CK3:C: AVG+-STD DeW:C DeW:C: AVG+-STD Hna:C Hna:C: AVG+-STD CH1 CH1: AVG+-STD Angle Obr. 65. Průměrný podíl světlin v závislosti na úhlu od vertikály na vybraných neprosvětlovaných porostech v 1. až 3. LVS. Průměry jsou počítány jako klouzavý průměr pro interval zenitového úhlu 5 pro všechny pořízené HF. STD - směrodatná odchylka (pro hodnoty mezi fotografiemi) Hodnoceno bylo široké spektrum přirozených a polopřirozených lesů v České republice, které se vyskytují v rozmezí 1. až 8. lesního vegetačního stupně. Listnaté lesní porosty se vyznačují vysokým zástinem, kdy podíl difusního záření ve srovnání s volnou plochou klesá pod 1%. Tento stav může být změněn umělými zásahy, tedy cílenou probírkou nebo těžbou. K obdobným jevům dochází také v důsledku přirozené dynamiky těchto lesů, kdy postupně odumírají jednotlivé stromy nebo jejich skupiny, často v důsledku větrných disturbancí. Ve smíšených porostech na Šumavě byl pravidelně pozorován výskyt světlin spojený s odumřením smrku po gradaci lýkožrouta smrkového (Ips typographus). Takové disturbance, třebaže jsou v daných porostech maloplošné, mohou výrazně měnit druhové složení porostů ve prospěch Fagus sylvatica. Přirozené smrkové porosty v 8. LVS i při absenci disturbancí (příklad plochy CL) vykazují nižší stupeň zastínění v podrostu ve srovnání s porosty listnatými a smíšenými, zvláště s porosty s převahou buku. Prakticky ve všech dalších sledovaných šumavských porostech v klimaxových smrčinách však byl zdokumentován kompletní rozpad stromového patra v důsledku gradace lýkožrouta smrkového nebo větrné disturbance. Na takových plochách, pokud zde nedojde k asanační těžbě, existují stále mikrostanoviště, která jsou více či méně zastíněna a současně dochází k poměrně brzké obnově, jíž se účastní opět především smrk - ten byl často přítomen v podrostu pod ještě živým mateřským porostem, ale může do ekosystému vstupovat též v důsledku produkce semen několika málo jedinci, kteří gradaci dokázali přežít. I po rozpadu souší se procento difusního záření pohybuje okolo 91%. Obnova je masivní především v nižších polohách (6. a 7. LVS). Publikováno na (218) - 7 -

71 Tabulka 2. Souhrnné vyhodnocení šetřených trvalých výzkumných ploch. E až E 3 je průměrná pokryvnost příslušných etáží podle fytocenologických snímků (expertní odhad) v roce 218. Podíl difusního záření (L) dle vyhodnocení HF. LVS Dominantní dřeviny E 2 E 1 E Lokalita Plocha Nadmořská výška (m) Děvín Hnanice Český kras E 3 L (%) (%) (%) (%) (%) AVG AVG STD DeN:C C. betulus, Q. petraea ,7 4,3 DeN:L Q. petraea, T. platyphyllos ,9 1,9 DeW:C T. platyphyllos ,2 1,4 DeW:L 34 2 Q. petraea, T. platyphyllos ,4 1,9 Hna:C C. betulus, Q. petraea ,5 8,1 Hna:P Q. polycarpa ,8 2,7 CK1/a Q. pubescens ,3 25,1 CK1/b Q. pubescens ,5 25,4 CK1/c Q. petraea ,8 4,9 CK1/d Q. petraea, C. betulus ,4,2 CK2:C Q. pubescens, C. betulus ,8 8, CK2:L Q. pubescens ,3 2,4 CK3:C C. betulus ,3 2,4 CK3:L ,2 5,2 CK3:L ,1 6, PP Sit Tilia cordata, Q. petraea, ,7 6,7 Sítovka Pinus sylvestris Chelčice W 49 3 Q. robur ,1 3,3 AF Salix caprea ,8 4,3 Plechý P Fagus sylvatica 85, ,1 1,3 P ,7 1, P Fagus sylvatica, Picea a ,6 5,4 P Fagus sylvatica ,3 1,1 P ,3 7,7 P ,9 12,6 P /8 Picea abies ,1 12,3 P ,6 1,9 P19: ,4 - P Picea abies ,6 1,9 P2: , - Povodí PJ Picea abies ,3 1,3 Plešného PJ ,5 4,8 jezera PJ ,6 2,3 PJ ,5 5, Trojmezí T Picea abies, ,2 3,3 Povodí CU Picea abies ,3 - Čertova CL , ,2 3,7 jezera C /7 Picea abies ,5 3, Fagus sylvatica C Fagus sylvatica ,2 6,7 C Picea abies ,4 4,5 Dominantní dřeviny: C. - Carpinus; Q. - Quercus; T. - Tilia Publikováno na (218)

72 1 8 E1 cover (%) 6 4 y = 3.42Ln(x) L (%) 1 Obr. 66. Vztah mezi odhadem pokryvností bylinného patra procentem difusního záření (L) podle všech šetřených výzkumných ploch (r 2 =,688) V 8. LVS má obnova nižší pokryvnost, ale již brzy po rozpadu původního porostu (nejpozději do 1 let) vytváří dostatek nově zastíněných mikrostanovišť. Úplně odlišná je situace na vyklizených holinách po asanační těžbě, kde se přirozená obnova prakticky nevyskytuje nebo má jen minimální pokryvnost a početnost. Na takových plochách prakticky neexistují zastíněná mikrostanoviště, procento difusního záření se pohybuje až okolo 99%. Světelné poměry v porostu silně ovlivňují celkovou pokryvnost bylinného patra (obr. 66). Zdá se, že tento vztah je obecně platný. Ke snížení pokryvnosti bylinného patra dochází zvláště tehdy, když podíl difusního záření v podrostu klesá pod 2%. Literatura FOURNIER R.A., HALL R.J. [Ed.] (217): Hemispherical Photography in Forest Science: Theory, Methods, Applications. In: Managing Forest Ecosystems, Vol Springer Science+Business Media B.V., Dordrecht, 36p. CHYTRÝ M. [ed.] (213): Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace. - Academia, Praha, 551 p. JONCKHEERE I.G.C., MACFARLANE C., WALTER J.-M.N. (217): Image Analysis of Hemispherical Photographs, Algorithms and Calculations. In: R.A. Fournier R.A., Hall R.J. (eds.), Hemispherical Photography in Forest Science: Theory, Methods, Applications, Managing Forest Ecosystems, Vol Springer Science+Business Media B.V., p DOI: 1.17/ _5 KINDLMANN P., MATĚJKA K., DOLEŽAL P. (212): Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody. - Karolinum, Praha, 326p. LANG M. (214): A program for processing digital hemispherical images HSP. HemiSPherical Project Manager, ver: User manual. - Tõravere, 21p. Publikováno na (218)

73 LANG M., KUUSK A., MÕTTUS M., RAUTIAINEN M., NILSON T. (21): Canopy gap fraction estimation from digital hemispherical images using sky radiance models and a linear conversion method. - Agricultural and Forest Meteorology, 15: DOI: 1.116/j.agrformet MATĚJKA K. (199): Struktura a funkce společenstev primárních producentů ve vztahu k půdní složce ekosystémů. - URL: MATĚJKA K. (1995): Defoliation of the forest trees and its relationships to the structure and development of stands. In Matějka K. (Ed.), Investigation of the forest ecosystems and of forest damage. - IDS, Praha, pp MATĚJKA K. (1998): Vývoj vegetace na opuštěných polích v oblasti Chelčic. In: Križová E., Ujházy K. [eds.], Sekundárna sukcesia II. - TU Zvolen, pp MATĚJKA K. (2): Rozbor poškození smrkového porostu na lokalitě Trojmezí v Národním parku Šumava. In: Podrázský V. et al., Monitoring, výzkum a management ekosystémů Národního parku Šumava. Sborník z celostátní konference. Kostelec nad Černými lesy, 27. a 28. listopadu 2. - Praha: ČZU, Lesnická fakulta. pp MATĚJKA K. (28a): Základní charakteristiky trvalých výzkumných ploch v oblasti Šumavy (aktualizováno ). - URL: MATĚJKA K. (28b): Vývoj lesního ekosystému v oblasti Trojmezí (Šumava) IDS, Praha, 6p. URL: MATĚJKA K. (21): Vývoj vegetace na TVP Šumava - popis strukturálních parametrů na jednotlivých trvalých výzkumných plochách a vývoj poškození (defoliace) stromového patra do roku URL: MATĚJKA K. (215): Disturbance-induced changes in the plant biomass in forests near Plešné and Čertovo Lakes. - Journal of Forest Science, 61: DOI: /19/214- JFS MATĚJKA K. (218a): Ukázkové a výzkumné plochy pro sledování vlivu managementu v lesích chráněných území v roce URL: MATĚJKA K. (218b): Vegetace v povodí Plešného a Čertova jezera v období 27 až URL: MATĚJKA K. (218c): Lesy výškového transektu na Plechém (Šumava) po deseti letech. - URL: MATĚJKA K., STARÝ K., BOHÁČ J., LEPŠOVÁ A., ŠPULÁK O. (216): Ukázkové a výzkumné plochy pro sledování vlivu managementu v lesích chráněných území. - URL: VACEK S., KREJČÍ F., MATĚJKA K., PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., ULBRICHOVÁ I., ZATLOUKAL V., SIMON J., MINX T., JANKOVSKÝ L., TURČÁNI M., LEPŠOVÁ A., STARÝ J., VIEWEGH J., BEDNAŘÍK J., MALÍK K., BÍLEK L., ŠTÍCHA V., SEMELOVÁ V., VOKOUN J., MIKESKA M., PRAUSOVÁ R., EŠNEROVÁ J., MÁNEK J., KUČERA A., VOJTĚCH O., JAKUŠ R., KOZEL J., MALÍK V., VOJTÍŠEK R., BALÁŠ M. (29): Lesní ekosystémy v Národním parku Šumava a jejich management. Druhé, aktualizované vydání - Lesnická Práce, Kostelec nad Černými Lesy, 512 p. Publikováno na (218)