Z HISTORIE MUZEA. Zpracovala: Tereza Vinterová

Transkript

1 Z HISTORIE MUZEA Zpracovala: Tereza Vinterová 1. Muzejní spolek Pelcl ( ) 1 Vznik rychnovského muzea souvisí stejně jako u řady dalších muzeí se dvěma velkými celonárodními výstavami konanými koncem 19. století v Praze: Zemskou jubilejní výstavou r a Národopisnou výstavou českoslovanskou r Po celé zemi se tehdy sbíraly předměty pro tuto výstavu a často zároveň vznikl i muzejní spolek zaměřený na sběr těchto předmětů i na jejich trvalé uchování v daném městě. Podobně jako i v jiných městech, vzniklo rychnovské muzeum na spolkovém základě. V rychnovských novinách Posel z Podhoří vyšel 22. listopadu 1890 článek vyzývající ke sbírání cenných památek minulosti zdejšího regionu a k založení muzea. 2 Autor, jímž byl s největší pravděpodobností rychnovský rodák, důstojník a novinář Patrik Blažek, navrhl osm okruhů předmětů, které by bylo vhodné sbírat: 1. knihy (včetně starých tisků), 2. mapy, 3. rukopisy, staré úřední a cechovní listiny, noty apod., 4. obrazy a fotografie, 5. mince, 6. starožitnosti (zbraně, pečetidla, nejrůznější dřevěné a kovové předměty, nádobí, nábytek, šperky, kroje, výšivky, dřevořezby, sochy apod.), 7. předměty týkající se jiných národů, 8. zvláště pamětihodné přírodniny. Z dnešního pohledu tvoří jádro sbírek regionálního muzea především předměty, které Blažek označil jako starožitnosti, zatímco např. nejrůznější písemnosti patří spíše do archivu. Před vytvořením sítě archivů však byl ve většině muzeí kladen důraz právě na písemné památky. Muzeum mělo podle Blažka mít dva hlavní cíle: názorné vzdělávání, které nemohou poskytnout knihy ani přednášky, a záchranu cenných předmětů před prodejem do ciziny. Myšlenku muzea měl prakticky uskutečnit archeologický sbor, který by se postaral o potřebnou místnost a nábytek pro uložení sbírek. Reakce na Blažkovu výzvu přišla až téměř po tři čtvrtě roce. Sám tehdejší starosta města, advokát JUDr. Jan Smrtka, svolal na 14. července 1891 schůzku lidí, kteří by měli zájem o založení muzea. Dostavili se na ni příslušníci rychnovské elity: Patrik Blažek, učitel Diviš, obchodník Charfreitag, ředitelé škol Kalenský a Krejčí, městský tajemník Koun, lesmistr Melchar, inspektor Podhájský, knihkupec Rathouský, lékárník Wolf a profesoři gymnázia Vrtal a Vycpálek. Usnesli se na utvoření spolku, který nazvali po slavném rychnovském rodákovi Muzejní spolek Pelcl, a zvolili výbor, který měl vypracovat spolkové stanovy. 1 Není-li uvedeno jinak, je tato kapitola zpracována podle strojopisu Eduarda Weise Kronika osudů musejních sbírek Pelclova městského musea v Rychnově nad Kněžnou. Archiv MGOH, inv. č. 22-H-4. 2 Posel z Podhoří, r. 5, č. 47 z , s. 1.

2 Okamžitě se mělo začít se sběrem předmětů, které měly být prozatím ukládány u starosty nebo na městském úřadě. V časopise Podhořan vyšel 25. července 1891 článek podepsaný výborem pro zřízení Muzejního spolku Pelcl, který opět vyzýval veřejnost ke sbírání památek. Do konce roku tak bylo shromážděno asi 80 knih a předmětů. Stanovy muzejního spolku, které sepsal městský důchodní V. Milský, byly schváleny místodržitelstvím v Praze teprve v květnu Účelem spolku podle nich bylo sbírati starožitnosti okresu rychnovského, památky města Rychnova n. K., historické památky vědění a umění lidského vůbec. Založiti a udržovati v městě Rychnově museum. Na základě snesených památek místopisných pečovati, aby vydána byla monografie města Rychnova a okresu Rychnovského. Buditi snahu o zdokonalení výrobků řemeslných, průmyslných a umělecko-průmyslných. Buditi, šířiti a rozhojňovati lásku k památkám předků našich. 3 Výbor spolku měl mimo jiné posuzovati listiny a památky spolku došlé, uschovávati je a rozhodovati, které památky a starožitnosti jest oznámiti neb odeslati museu království českého, a pořádati přednášky z oboru archaeologického, dějepisného a kulturního v místě i okolí a vycházky archaeologické. 4 Ustavující valná hromada se konala 26. července téhož roku. Do výboru při ní byli zvoleni starosta JUDr. Smrtka, profesoři Vycpálek, Vrtal a Brdlík, ředitel Krejčí, učitelé Diviš a Jaroš, lékárník Wolf, kaplan Kubánek, důchodní Milský, ekonom Drahoš a tajemník Koun. Výbor ze svého středu zvolil předsedou spolku starostu JUDr. Smrtku, místopředsedou V. Milského, pokladníkem Fr. Kubánka, jednatelem J. Vrtala a pořadatelem sbírek K. Diviše. Muzeum se hned od počátku potýkalo s problémem, který ho měl provázet po celá desetiletí: nedostatkem vhodných prostor. Postupně se rozrůstající sbírky byly nejprve umístěny v dnes již neexistující budově gymnázia nad kostelem sv. Trojice. Šlo však pouze o provizorní skladiště, scházel inventář sbírek i výstavní prostory. Poprvé se tak muzejní sbírky představily veřejnosti až ve dnech srpna 1893, kdy byla uspořádána jejich výstava v budově gymnázia v rámci oslav 100. výročí jmenování F. M. Pelcla profesorem českého jazyka a literatury na pražské univerzitě. Po skončení výstavy však byly předměty opět uloženy. Paralelně s aktivitami Muzejního spolku Pelcl se do dění zapojil také dámský odbor Ústřední matice školské pro Rychnov a okolí. Ten uveřejnil 1. prosince 1891 výzvu ke sběru předmětů pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Předsedou sběratelského odboru byl 3 Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou (dále jen SOkA RK), f. Archiv města Rychnov n. Kn., Stanovy musejního spolku Pelcla, inv. č. 630, kt Tamtéž.

3 zvolen profesor Vycpálek, který zároveň působil i v muzejním spolku. Ve dnech sokolského župního sletu srpna 1894 byla uspořádána okresní národopisná výstava v 11 místnostech dívčí školy. Vystavovaly zde města a obce Rychnov, Vamberk, Solnice, Kvasiny, Liberk, Lipovka, Lukavice, Javornice, Přím, Domašín a Skuhrov nad Bělou a dále jednotliví sběratelé: nadlesní Arnulf Micka z Přímu, lesní Chlumecký z Jahodova, řídící učitel Král z Vamberka, továrník Zeman z Vamberka a ornitolog Karel Plachetka z Rychnova. Jedna místnost byla vyhrazena sbírkám muzejního spolku. Výstavu si prohlédl delegát pražského výboru národopisné výstavy dr. Jakubec, který si vybral mnoho předmětů na hlavní výstavu do Prahy. Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou bylo nakonec v celém tehdejším okrese sebráno 898 předmětů. Zdaleka ne všechny se však vrátily zpět. Mnoho z nich obohatilo sbírky Národního nebo nově založeného Národopisného muzea v Praze. Patřily mezi ně různé součástky lidových oděvů, model chalupy z Přímu, mnoho nástěnných hodin, loučníků apod. Po ukončení okresní národopisné výstavy vyvstal opět problém s prostorami. Výbor okresní výstavy věnoval muzeu dvě velké prosklené skříně. Místnost v dolní zámecké věži, kterou pro uložení sbírek nabídla hraběnka Olga Kolowratová, však byla vlhká a nepoužitelná. Sbírky tedy putovaly do dalšího provizoria tentokrát do jedné místnosti ve svatohavelském chudobinci. Uvažovalo se o jejich definitivním umístění v bývalé chlapecké škole (dnešní Základní škole praktické). Činnost muzejního spolku ovšem začala pomalu skomírat. Dva nejaktivnější členové, profesor Vycpálek a pořadatel sbírek K. Diviš, se z Rychnova odstěhovali r Další citelnou ztrátou byla rezignace předsedy JUDr. Smrtky ze zdravotních důvodů. Novým jednatelem se stal advokát JUDr. Čeněk Langer a pořadatelem sbírek profesor dr. Tomáš Kouřil. Kouřil se ovšem pustil do náročné práce na sepsání historie města a na pořádání sbírek mu nezbýval čas. Jeho Dějiny Rychnova nad Kněžnou, které nakonec vyšly až čtrnáct let po jeho smrti, v roce 1924, uspořádané a doplněné Antonínem Svobodou, zůstávají dodnes nejdůkladnějším zpracováním dějin města. V roce 1897 se spolek poprvé usnesl na trvalém zpřístupnění sbírek veřejnosti. Měly být přístupné každou neděli od 11 do 12 hodin za dozoru některého člena výboru. Toto usnesení se však provádělo pouze po velmi krátkou dobu nebo možná nebylo vůbec uskutečněno, protože již v létě téhož roku byly sbírky opět pro veřejnost uzavřené. V říjnu bylo zakázáno půjčování a vydávání předmětů komukoliv bez výslovného svolení spolkového výboru. Jak konstatoval pozdější správce sbírek Eduard Weis, vysvětluje se tím asi mnohá mezera v muzejním inventáři.

4 V této době činnost spolku zcela pohasla. Snad vyprchalo počáteční nadšení, snad se dostavilo zklamání z věčných provizorií, snad si pozornost členů spolku získaly jiné záležitosti Na dlouhou dobu poslední záznam o činnosti spolku pochází z února V roce 1906 byl v místním tisku uveřejněn návrh, aby se spolek rozešel a sbírky (jak to pro tento případ předpokládaly stanovy) převzalo město. Poslední krátkodobé oživení přinesl rok 1907, kdy se v Rychnově konal velkolepý sjezd rodáků a přátel města. Část sbírek tak byla ve dnech srpna 1907 vystavena v jedné z místností nové budovy chlapeckých škol. To však byla labutí píseň muzejního spolku, který byl v následujícím roce zrušen. Muzejní spolek Pelcl existoval pouhých 16 let, z nichž skutečně aktivní byl především v prvních dvou letech. Položil však základ muzejnictví v Rychnově a jeho sbírky jsou dodnes součástí sbírkového fondu muzea. 2. Pelclovo městské muzeum ( ) 5 Po zrušení Muzejního spolku Pelcl převzalo jeho sbírky město Rychnov nad Kněžnou. Byly přemístěny do jedné místnosti bývalého městského úřadu v domě čp. 68b ve Svatohavelské ulici, jak jinak než opět provizorně. Za první světové války, kdy úřad potřeboval všechny své budovy, byly sbírky přestěhovány do jedné místnosti v přízemí zámku, kde ležely, jak se později vyjádřil Eduard Weis, v naprostém neladu a bez jakéhokoliv uspořádání jako kupa veteše. Osvětový sbor pro samosprávný okres rychnovský v roce 1921 doporučoval přestěhování sbírek do místností vhodných a důstojných a aby bylo přístupné veřejně, jak si toho zaslouží památky města s dokumentární tradicí již od století 13. Uskutečnění důstojného musea jest důležitým zájmem obecním, neboť vedle svého významu kulturního znamená zároveň posílení ruchu cizinců, kteří se často po museu ptají a je hledají, ovšem že marně. 6 Nic se ale nezměnilo. V roce 1923 bylo na základě podnětu někdejšího člena spolku, děkana Fr. Kubánka, konstatováno neudržitelné umístění sbírek a jejich žalostný stav. Bylo rozhodnuto postarat se ihned o nápravu a město požádalo o poskytnutí místností v tehdy právě stavěné budově gymnázia. Místo se však nenašlo, žádost byla zamítnuta. Další tři roky zůstalo vše při starém. Teprve v roce 1927 se nejprve uvažovalo o stěhování zpět do čp. 68b, ale nakonec byly sbírky přestěhovány do nedalekého svatohavelského chudobince čp Není-li uvedeno jinak, je tato kapitola zpracována podle strojopisu Eduarda Weise Kronika osudů musejních sbírek Pelclova městského musea v Rychnově nad Kněžnou. Archiv MGOH, inv. č. 22-H-4. 6 SOkA RK, f. Archiv města Rychnov n. Kn., dopis Osvětového sboru městské radě, inv. č. 630, kt. 120.

5 Muzeu byly dány k dispozici čtyři místnosti, bohužel opět malé a pro tento účel nepříliš vhodné, do nichž byly předměty nepřehledně nahromaděny. Téhož roku 1927 se sbírky po letech znovu dočkaly pořadatele, resp. kustoda, jak byl tehdy označován. Stal se jím profesor gymnázia dr. Karel Březina. Pustil se do inventarizace předmětů, ale než byl v roce 1930 přeložen do Prahy, sepsal pouze 868 předmětů, což byla necelá polovina. Po odchodu dr. Březiny byl v srpnu 1930 novým kustodem jmenován Eduard Weis. Ten zůstal s muzeem nerozlučně spjat téměř 30 let. Kromě muzea měl dlouhá léta na starosti také městský archiv, knihovnu a vedení kroniky. Do roku 1932 se mu podařilo dokončit inventarizaci trojrozměrných předmětů, v následujícím roce zpracoval muzejní knihovnu a začal s přehlednější instalací sbírek, které tehdy čítaly přes 1700 předmětů. Muzeum tak mohlo být po mnoha letech opět zpřístupněno veřejnosti v rámci oslav 200. výročí narození F. M. Pelcla od července do října Otevřeno bylo vždy v neděli a ve svátky a výklad návštěvníkům podával kustod Weis. V následujících letech bylo muzeum přístupné pouze na požádání. Znovu a znovu bylo konstatováno, že místnosti jsou naprosto nevyhovující a že je nutné je co nejdříve nahradit vhodnějšími a definitivními prostorami. Rok 1934 navíc přinesl rozsáhlý přírůstek, když zdejší rodačka Anna Karásková odkázala v závěti muzeu přes 200 kusů výšivek, keramiky, skla, cínu, obrazů a nábytku. Po představení sbírek veřejnosti v rámci Pelclových oslav se také sešla řada darů od místních občanů, kteří si na výstavě uvědomili, že má význam uchovat mnohé zdánlivě nepotřebné staré věci. Tak ovšem vznikl další problém s uložením. Město vyčlenilo pro tyto přírůstky dvě místnosti v domě čp. 68b, kde byly pouze uskladněny bez možnosti zpřístupnění veřejnosti. Další významný přírůstek přišel v roce 1939, kdy ornitolog Karel Plachetka věnoval muzeu celou svou sbírku, která obsahovala především vlastnoručně zhotovené preparáty ptactva, dále cizokrajné motýly a brouky a zbraně a další památky z první světové války. Vymínil si, zřejmě i vzhledem k neutěšeným prostorovým podmínkám muzea, že celá jeho sbírka zůstane až do jeho smrti v jeho bytě v domě čp. 88 na Novém (dnes Poláčkově) náměstí a že ji bude sám ošetřovat. Plachetkova sbírka byla poprvé zpřístupněna veřejnosti již před darem muzeu, v rámci Pelclových oslav v roce Rychnovská Městská spořitelna věnovala při svém 50. výročí v roce 1937 městu korun pro muzejní účely. Peníze byly uloženy na vkladní knížku a pro muzeum nebyly nikdy využity, propadly při měnové reformě po 2. světové válce.

6 Druhou světovou válku muzeum přečkalo bez větší úhony, pouze sbírky zbraní se několikrát staly objektem zájmu německého četnictva a Wehrmachtu. Stejně jako v jiných muzeích, i zde se zkoumalo, jestli nejsou muzejní zbraně použitelné v odboji. Do roku 1945 byly prostory muzea poněkud rozšířeny, takže zahrnovaly šest místností a schodiště ve svatohavelském chudobinci a tři místnosti v čp. 68b. Situace však byla nadále naprosto nevyhovující, také proto, že sbírky se rozrostly na přibližně inventárních čísel historických a národopisných, numismatických, 800 přírodovědeckých (Plachetkova sbírka) a 500 knih. 7 V roce 1946 přibyla díla sochaře Ladislava Beneše z Častolovic, konfiskovaná po jeho odsouzení za kolaboraci. Tento soubor téměř 700 předmětů byl umístěn na zámku, kam se během září 1946 přestěhovaly i všechny muzejní sbírky z chudobince a z čp. 68b. Místní národní výbor si od státní správy bývalého kolowratského velkostatku pronajal několik prostorných místností v 1. a 2. patře zámku na dobu 15 let. Zpřístupnění sbírek na zámku se ovšem oddalovalo vlivem silných mrazů, kdy nebylo možné na zámku pracovat, nedostatkem pracovních sil i financí na nákup vitrín. Eduardu Weisovi se nakonec podařilo instalovat sbírky do dvou místností v 1. patře a do chodby vedoucí ke kostelu sv. Trojice. Byly otevřeny veřejnosti počátkem července 1947 u příležitosti oslav 75. výročí prvních maturitních zkoušek na rychnovském gymnáziu. Po skončení oslav byly sbírky přístupné do konce září vždy ve středu a v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. Weis prováděl návštěvníky nejen v muzejní expozici, ale i v kolowratské obrazárně. V následujících letech naopak prováděl v obrazárně i v muzeu správce zámku. Poprvé v historii muzea bylo otevřeno od dubna do října denně mimo pondělí, od 8 do 18 hodin. 8 To už se ale začaly projevovat důsledky převzetí moci komunistickou stranou. Městský národní výbor žádal v roce 1948 vyklizení bytu Karla Plachetky s jeho sbírkami, aby mohl být dán k dispozici pro bytové účely. Plachetka, který v té době v Rychnově nebydlel, se nejprve snažil situaci řešit tím, že zrušil svůj dar městu a nabídl sbírku Národnímu muzeu. Po zdlouhavém jednání si nakonec podal žádost o přidělení svého vlastního bytu a přestěhoval se do Rychnova. Národní muzeum převzalo 65 preparátů většinou jihoevropského ptactva a celou sbírku motýlů a brouků. Ostatních 700 preparátů bylo přestěhováno do 1. patra zámku. Při stěhování někdo ukradl cenný jatagan z Plachetkovy sbírky zbraní a stříbrné značně poškozené hodinky z muzejních sbírek. Pro ornitologickou sbírku byly pořízeny nové vitríny 7 Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, f. Okresní národní výbor Rychnov n. Kn., inv. č. 1693, sign. VII.13.b.1, ukl. č. 337, dotazník o muzeu ze 12. září Archiv MGOH, Nástin kroniky okr. musea v Rychnově n. Kn. a jeho stav ke dni 1. září 1959, inv. č. 22-H-36/2.

7 a skříně, na jejichž financování se vedle ministerstva školství a kultury podílelo také okresní myslivecké sdružení, které převzalo nad sbírkou patronát. 9 V roce 1951 byla do dalších dvou místností zámku přestěhována muzejní knihovna z radnice. Tím bylo dokončeno postupné stěhování muzea na zámek. Ve stejném roce se již uvažovalo o reinstalaci expozice podle nových směrnic a sovětských vzorů, zároveň se opět hledalo nové umístění, protože v 1. patře zámku byla plánována krajská galerie. Plachetkova sbírka zůstávala zatím nepřístupná. 10 Po celý rok 1952 se jednalo o stěhování muzea do 2. patra zámku. Muzeum a zámeckou obrazárnu tehdy navštívilo 5471 jednotlivců, 44 hromadných výprav a několik set žáků místních a okolních škol. 11 Zvláštní krajská komise v roce 1953 rozhodla o přesunutí muzea z 1. patra zámku, kde se počítalo s umístěním krajské galerie, do přízemí. Nová instalace měla být provedena po vzoru sovětských muzeí a podle zásad marx-leninského světového názoru. To znamenalo také odstranění řady ideologicky nevhodných předmětů z expozice a jejich uložení do depozitáře. Knihovna měla být omezena pouze na příruční odbornou, ostatní knihy měly být odvezeny do Hradce Králové nebo do sběru starého papíru. Stěhování do přízemí se však nakonec neuskutečnilo Okresní muzeum (1954- V roce 1953 se připravovala velká reorganizace celé muzejní sítě. Dosavadní Pelclovo městské muzeum bylo prohlášeno okresním a ostatní muzea v tehdejším rychnovském okrese se stala jeho pobočkami. Šlo o muzea v Kostelci nad Orlicí, Týništi nad Orlicí, Vamberku, Solnici a Potštejně (další dvě muzea v Opočně a v Dobrušce byla tehdy ještě na území okresu Dobruška a pod správu rychnovského muzea tehdy nespadala). Dosavadní správcové sbírek v jednotlivých muzeích včetně E. Weise v Rychnově zůstali ve svých funkcích. Ředitel okresního muzea byl jmenován teprve v březnu Stal se jím dr. Jaroslav Helfert, bývalý dlouholetý ředitel Moravského zemského muzea v Brně a jedna z nejvýznamnějších osobností prvorepublikového muzejnictví a památkové péče. Po druhé světové válce se přestěhoval do Potštejna, kde vybudoval expozici Památník Jiráskova Pokladu Tamtéž. 10 SOkA RK, f. Městský národní výbor Rychnov nad Kněžnou, inv. č. 2, Kronika města za roky , s Tamtéž, s Archiv MGOH, Nástin kroniky okr. musea v Rychnově n. Kn. a jeho stav ke dni 1. září 1959, inv. č. 22-H-36/2. 13 Tamtéž.

8 Z Helfertovy iniciativy byl v roce 1955 při muzeu založen vlastivědný kroužek, který vedl Bohumil Melichárek, výtvarník Domu osvěty a budoucí ředitel muzea. Činnost kroužku však brzy ustala. V září roku 1956 byla expozice muzea opět uzavřena jednak proto, že dosavadní správce zámku Vojtěch Zelenka, který provázel návštěvníky kolowratskou obrazárnou i muzeem, odešel do penze. Druhým důvodem byla bezpečnost. Do místností totiž zatékalo a promáčené štukové ozdoby stropů hrozily zřícením. Tyto nevyhovující podmínky se projevily především na stavu Plachetkovy ornitologické sbírky preparáty začaly plesnivět. K nejhoršímu došlo 6. července 1957, kdy se v noci zřítila velká část stropní omítky v jedné z místností. Jednatel vlastivědného kroužku B. Melichárek se skupinou studentů zajistil v září alespoň přestěhování Benešových plastik a některých obrazů do nově upravené chodby k jízdárně a Plachetkovy sbírku do chodby ke kostelu. S opravou stropu se začalo teprve koncem listopadu, ale práce byly brzy nadlouho přerušeny. 14 Plachetkova sbírka byla přesunuta do chodby vedoucí ke kostelu sv. Trojice a díla sochaře Beneše do chodby k jízdárně. V roce 1957 uvolnila galerie dvě místnosti svého depozitáře na dobu jednoho roku jako depozitář ornitologické sbírky a zároveň laboratoř, v níž Plachetka čistil preparáty od plísně. 15 Prostorová situace muzea byla i nadále kritická, nové přírůstky se ukládaly, kde se dalo, mimo jiné také pod schodištěm. Teprve koncem dubna 1959 začaly opravy místností, které však postupovaly velmi pomalu. 16 Další organizační změnou v roce 1958 byla provedena tzv. decentralizace muzeí na místní národní výbory. Rozhodnutím rady ONV bylo radám MNV v Kostelci, Týništi, Vamberku a Potštejně uloženo převzít od 1. března 1958 do své správy tamní muzea a pamětní síně, dosavadní pobočky okresního muzea. Rychnovské muzeum zůstalo i nadále okresním a mělo ostatním poskytovat metodickou pomoc a vykonávat nad nimi odborný dozor. 17 Chybělo však bližší určení náplně a pravomocí ředitele ve vztahu k ostatním muzeím. 18 Nová éra muzea nastala 1. října 1959, kdy do funkce ředitele muzea nastoupil muzikolog dr. Oldřich Petráš, který zároveň převzal i správu sbírek od Eduarda Weise. V té době muzeu 14 Tamtéž. 15 SOkA RK, f. ONV RK, Zápis o jednání ve věci užití místností pro Krajskou galerii a ornitologickou sbírku ve státním zámku v Rychnově n. Kn. dne , inv. č. 2449, sign , ukl. č Archiv MGOH, Eduard Weis: Nástin kroniky okr. musea v Rychnově n. Kn. a jeho stav ke dni 1. září 1959, inv. č. 22-H-36/2. 17 Archiv MGOH, Zpráva o decentralisaci museí na místní národní výbory, inv. č. 22-H-12/a. 18 SOkA RK, f. ONV RK, Zpráva o okresním muzeu v Rychnově n. Kn. za 4. čtvrletí 1959, inv. č. 2449, sign , ukl. č. 609.

9 sloužily tři místnosti a chodba ve 2. patře zámku jako depozitáře a zároveň mělo v užívání sedm místností v 1. patře, kde se do budoucna plánovala instalace nové expozice. Prozatím byla ve dvou z těchto místností muzejní knihovna a další dvě byly plné sbírkových předmětů i provozního materiálu. Prostory Petráš hodnotil jako nedostačující k tomu, aby mohly být vybudovány expozice v rozsahu, jaký stanovil zákon pro okresní vlastivědná muzea. Naprosto chyběly také místnosti pro dočasné výstavy, knihovnu, kancelář a skladové a manipulační prostory. Nezanedbatelná část sbírky se nacházela mimo muzeum u různých institucí i jednotlivců. Nové přírůstky byly většinou ukládány v místnosti knihovny. Sbírkové předměty i knihy byly sice sepsány E. Weisem, ale tento inventář neodpovídal tehdejším normám. Velká část předmětů nebyla označena inventárním číslem. Weis sice pořídil lokační nákresy, podle nichž se vyhledávaly předměty podle inventárních čísel, ale uložení předmětů bylo mezitím natolik pozměněno, že orientace podle těchto nákresů byla značně nespolehlivá. 19 Ředitel Petráš především pracoval na přípravách stálé expozice. Snažil se přitom o odbornou spolupráci s různými vědeckými institucemi. Archeologický ústav ČSAV mu přislíbil pomoc s určením stávajících archeologických sbírek a vypracováním libreta expozice. Geologický ústav přislíbil provedení klasifikace půd jako doplněk geologické expozice. Krajský výzkumný ústav v Hradci Králové, univerzity v Praze a v Brně i Metodický kabinet Národního muzea spolupráci odmítly. Petráš se pokusil využít také obnovený, i když počtem malý vlastivědný kroužek. Z něj přislíbili dobrovolnou spolupráci pouze dr. Režný pro geologii a Plicka pro část botaniky. 20 V roce 1960 se Petrášovi podařilo uspořádat v prostorách určených pro vybudování expozice výstavu k 15. výročí osvobození Československa. Jeho činnost v muzeu však skončila 31. října 1961, kdy byl ze své funkce odvolán. Muzeum se tak opět ocitlo na mrtvém bodě. Podařilo se pouze získat dva nadšence, kteří prováděli nejnutnější práce se sbírkami. Alfréd Werner odstraňoval plíseň z ornitologických preparátů Plachetkovy sbírky a Bohumil Pavel třídil knihy a další sbírky. 21 Nového ředitele dostalo muzeum 1. září Stal se jím promovaný historik Vladimír Škaloud, dosavadní učitel na Střední všeobecně vzdělávací škole (bývalém gymnáziu) v Kostelci nad Orlicí. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 Archiv MGOH, podklady pro kroniku muzea do r. 1967, inv. č. 22-H-12/a.