Z HISTORIE ZRUŠENÝCH MĚSTSKÝCH MUZEÍ

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) 2017 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN Z HISTORIE ZRUŠENÝCH MĚSTSKÝCH MUZEÍ Zpracovala Tereza Vinterová KOSTELEC NAD ORLICÍ MĚSTSKÉ MUZEUM Počátky muzea v Kostelci nad Orlicí sahají do stejné doby jako v případě Rychnova. Iniciátorem vzniku muzea zde byl městský lékař Karel Švehla. Ten podal 24. listopadu 1890 (pouhé dva dny poté, co článek v Poslu z Podhoří vyzýval k založení muzea v Rychnově) návrh městskému zastupitelstvu na založení městského muzea, které mělo shromažďovat městské a cechovní listiny a jiné staré písemnosti a starožitnosti z města a okolních obcí. Muzeum mělo sloužit i k výuce dějepisu a jako sbírka vzorů pro místní řemeslníky. Zastupitelstvo sice návrh schválilo, ale přípravy se rozběhly teprve v květnu Podle stanov muzejního spolku, potvrzených místodržitelstvím 30. dubna 1893, měl spolek pečovat o zachování uměleckých, výtvarných, průmyslových a jiných památek a přírodnin, pořádat přednášky a výstavy a vydávat publikace. Prvním předsedou se stal lékárník Eduard Böhm, jednatelem učitel Václav Hochman, kustodem sbírek Karel Švehla a archivářem a kronikářem učitel ve výslužbě Jan Rabyška. Město poskytlo muzeu místnost pro sbírky v obecním domě. Ta však byla brzy přeplněná a nedostatek prostoru bránil muzeu v dalším rozvoji. Počet členů spolku i jeho aktivita postupně klesaly. Jako vhodná budova pro umístění muzea se jevil bývalý kostelík sv. Václava na Rabštejně, který již delší dobu sloužil jako městský chudobinec. Šlo však o běh na dlouhou trať: první návrh v tomto směru padl již r. 1908, žádost na město byla podána r a r se začalo s adaptací kostela. Přestože následovalo nelehké období první světové války, činnost muzejního spolku byla znovu oživena. Evidenci sbírek měl od r na starosti středoškolský profesor Antonín Friedel. Ten za krátkou dobu svého působení v Kostelci (r se odstěhoval) zpracoval inventář celé sbírky kromě numizmatiky (1 295 inventárních čísel o kusech). Věnoval se také přepisování a překládání cenných listin. Během roku 1920 se v nové muzejní budově konalo několik výtvarných výstav a o rok později se sem konečně začaly stěhovat sbírky. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 28. září Novým kustodem sbírek se tehdy stal sochař a kameník Václav Morávek, který se s velkým nadšením pustil do získávání nových předmětů od dárců i nákupem. Během pouhých dvou let získal přes kusů z Kostelce i okolí. Muzejní sbírky byly významně obohaceny také nálezem pravěkého pohřebiště r Morávek shromažďoval i památky na významné rodáky z Kostelce a okolí. Tak se do muzea dostala mj. pozůstalost literárního historika Antonína Truhláře. Morávek inicioval také zhotovení Truhlářovy pamětní desky na jeho rodném mlýně u Lična a pomníku Františka Jana Zoubka v Kostelci. Morávkova horlivá sběratelská činnost však měla i své stinné stránky. Sbírky narůstaly takovým tempem, že se kostelecké muzeum opět potýkalo s nedostatkem prostoru. V roce 1931 zde proběhla revize, kterou vykonal zástupce Svazu čs. muzeí

2 Vinterová T.: Z historie zrušených městských muzeí Fridolín Macháček z Plzně. Musel konstatovat, že kostelík na Rabštejně se podobá spíše skladišti než muzeu. Druhým problémem bylo, že Morávek se zaměřil především na rozšiřování sbírek, ale téměř vůbec se nezabýval jejich řádnou inventarizací. Třicátá léta přinesla několik změn. Sbírky byly významně obohaceny uměleckými předměty z pozůstalosti po továrníkovi Františku Seykorovi, který celý svůj majetek odkázal městu. V roce 1936 byly sbírky převedeny do majetku města a spolek je nadále pouze spravoval. Město také poskytlo muzeu nové prostory v budově bývalého okresního soudu (původně radnice). Zároveň se vlekly spory mezi Morávkem a ostatními členy spolku. Morávek se stále věnoval spíše získávání nových předmětů než sepisování inventáře stávajících sbírek. V roce 1937, kdy probíhalo stěhování do nové budovy, chtěl uspořádat výstavu památek na místní rodáky. Tento návrh byl však zamítnut s tím, že nejprve je třeba dokončit instalaci stálé expozice. Napětí mezi Morávkem a ostatními členy bohužel vyústilo do nečekané tragédie: Václav Morávek 6. prosince 1937 spáchal sebevraždu. Inventarizace a instalace sbírek byla nakonec provedena s pomocí zvenčí. Svaz muzeí poslal v roce 1938 do Kostelce na tyto práce dr. Evgenije Mělnikova. Ten pracoval na inventáři, na roztřídění předmětů různé hodnoty a navrhl rozdělení sbírek do devíti místností. Pomáhali mu místní řídící učitel Antonín Bíl a nový kustod ing. Bauer, který však v Kostelci zůstal jen krátce. Mezitím do chodu muzea zasáhla válka, takže nová expozice zůstala veřejnosti uzavřená. Muzejní spolek ukončil činnost v roce 1947 a péče o muzeum byla svěřena muzejní, resp. později kulturní komisi při MěstNV. Posledním správcem muzea byl Karel Adamičko. V září 1963 MěstNV sám požádal o zrušení muzea. V následujícím roce byla většina sbírek převedena do Okresního muzea v Rychnově nad Kněžnou, zbraně na zámek do Opočna a archiválie do okresního archivu. Část sbírek, která byla vytříděna pro nehodnotnost historickou, uměleckou, nebo jinak poškozená zůstala v Kostelci a národní výbor ji měl rozprodat nebo odevzdat do sběru. 1/ OPOČNO MĚSTSKÉ MUZEUM O muzeu v Opočně toho nevíme mnoho. Ve dnech dubna 1895 se zde konala okresní národopisná výstavka pro tehdejší soudní okres Opočno, v jejíž organizaci se angažoval místní řídící učitel Jan Findejs. Sbírky mincí, obrazů a jiných starožitností zde zpočátku neshromažďoval samostatný muzejní spolek jako v jiných městech, ale čtenářský spolek Kodym. 2/ Další zprávy máme teprve z r. 1934, kdy městská rada jmenovala muzejní komisi, jejímiž členy se stali bývalý starosta a kronikář Adolf Wolf, děkan František Barvíř, K. Kafka, ředitel školy Antonín Zítka, učitel Jiří Vítek, ing. B. Friml, Emanuel Černý, ředitel spořitelny Vladimír Endt, Alois Šupík a Josef Šnajdr. Nové městské muzeum bylo umístěno v prostorách školy čp. 11 na Trčkově náměstí, které se uvolnily po odstěhování městského úřadu do budovy městské spořitelny. 3/ V roce 1935 měst- 1/ MGOH, inv. č. 22 H-41, Zpráva o likvidaci Městského muzea v Kostelci n. Orl. 2/ SOkA RK, f. Archiv města Opočno, inv. č. 1262, kt. 93, výstavy. 3/ SOkA RK, f. Archiv města Opočno, inv. č. 134, kn. 104, kt. 21, kniha zápisů městské rady a zastupitelstva za rok 1934, s. 51, 120 a

3 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) ská rada rozhodla o přistoupení ke Svazu československých muzeí. Do muzea se postupně scházely dary od místních občanů, např. pozůstalost věnovaná panem Doležalem. 4/ Původně se sice mluvilo o muzejních místnostech, nakonec však byly muzejní sbírky uloženy v jediné místnosti čp. 11. Tak tomu bylo ještě v roce / Není bohužel jasné, zda bylo muzeum přístupné veřejnosti. Počátkem 60. let byly sbírky převedeny do rychnovského okresního muzea. SOLNICE MĚSTSKÉ MUZEUM Počátky muzejních sbírek v Solnici jsou poněkud netypické: iniciativu zde jako první vyvinuli zástupci živnostenských společenstev, která navazovala na někdejší cechy. V roce 1902 se představitelé společenstva obchodních, potravních a smíšených živností obrátili na městské zastupitelstvo s návrhem, aby se postaralo o velmi pěkné a starožitné věci z časů minulých, které měla tato společenstva v opatrování, a vzalo je pod svou ochranu zřízením městského muzea. Šlo především o cechovní truhly, ferule a další podobné předměty, které jsou dnes součástí sbírek rychnovského muzea. Bylo rozhodnuto, že je převezme městská rada dokud nebude zřízeno městské muzeum na což se pomýšlí v němž dalšího uložení dojdou. Cechovní památky ovšem ihned odevzdalo pouze společenstvo potravní (bývalý cech pekařský a mlynářský), zatímco obuvníci, krejčí, punčocháři, soukeníci, řezníci a společenstvo smíšených řemesel si je ponechali u sebe. 6/ Sbírky byly umístěny do staré školy a přístupné byly jen výjimečně, např. o solnické pouti v červenci / Stav muzea v roce 1945 byl následující: sbírky byly umístěny v jedné suché a prostorné bývalé třídě v 1. patře staré školy (radnice). Tvořily je především cechovní truhlice, galerie významných rodáků a přátel města, obrazy malíře Ferdinanda Sydona, tkalcovský stav, punčochářský stávek, staré zbraně, zámečnické výrobky apod. Správcem muzea byl osmdesátiletý František Hajn, řídící učitel ve výslužbě a zároveň městský archivář a kronikář. Inventář sbírek neexistoval; Hajn na něm sice začal pracovat, ale pro nemoc musel tuto činnost přerušit. 8/ Další zprávy o muzeu jsou z roku Mělo tehdy expozici přírodovědeckou, historickou a výstavby socialismu. Naprostý nedostatek prostoru nedovoloval oddělit materiál místního původu od cizího, jak to požadovaly tehdejší směrnice. O muzeum se staral správce Jindřich Krsek a sedmičlenná muzejní rada. Inventarizace sbírek stále ještě nebyla dokončena, ale přibývaly i nové, např. sbírka mincí v počtu 878 kusů. 9/ 4/ SOkA RK, f. Archiv města Opočno, inv. č. 135, kn. 105, kt. 22, kniha zápisů městské rady a zastupitelstva za rok 1935, s. 48 a 66. 5/ SOkA RK, f. Archiv města Opočno, inv. č. 1256, kt. 93, muzejní komise a muzeum. 6/ SOkA RK, f. Archiv města Solnice, inv. č. 723, kt. 101, snaha o zřízení muzea. 7/ Posel z Podhoří, r. 54, č. 29, , s. 2. 8/ SOkA RK, f. Okresní národní výbor Rychnov n. Kn., inv. č. 1693, sign. VII.13.b.1, ukl. č. 337, kt. 29, dotazník o muzeu z 5. září / SOkA RK, f. ONV Rychnov n. Kn., inv. č. 2450, sign , ukl. č. 609, kt. 301, přehledný výkaz o činnosti muzea v r

4 Vinterová T.: Z historie zrušených městských muzeí V roce 1964 bylo v rámci reorganizace celostátní sítě muzeí navrženo zrušení muzea v Solnici a převoz sbírek do Rychnova. Tehdejší ředitel okresního muzea v Rychnově Vladimír Škaloud o solnickém muzeu napsal, že naprosto nedostatečně plní své poslání po všech stránkách: návštěvnost je minimální již léta (např. za 1. pol. t. r. činila mnohem méně než 100 osob při normálním provozu) a navíc je muzeum uspořádáno v duchu naprosto neodpovídajícím ani nejzákladnějším požadavkům současného muzejnictví. A kdybychom v Solnici přistoupili k vytřídění muzejních sbírek (mezi nimiž jsou třeba i množství afrických zbraní!!!, sbírky peněz z celého světa navíc ani trochu souvislé apod.), zbyly by v muzeu některé sbírkové předměty, jež by však stejně nedávaly ani částečnou možnost vytvořit alespoň trochu souvislejší expozici se vztahem k Solnici. Muzeum proto musí být co nejdříve zrušeno (po projednání s MNV v Solnici). Jinak budeme nuceni přikročit k uzavření muzea pro veřejnost. 10/ Solnická muzejní rada se důrazně postavila proti tomuto návrhu a chtěla zachovat muzeum v dosavadním rozsahu. Podpořila ji také tamní kulturní komise i rada MNV. Uvažovalo se o zachování alespoň tzv. pamětní síně, jejíž expozice měla být podle rady MNV zaměřena na národní obrození (solnický rodák Michal Silorád Patrčka a Josef Dobrovský, jehož otec se narodil v Solnici) a na místní cechy. 11/ Jednání se vlekla po celý rok 1965 a V září 1967 bylo rozhodnuto, že pro předměty, které se nevztahují k historii města, bude zřízen depozitář na půdě. Muzeum měl tehdy na starosti Rudolf Tišler, který předměty sepisoval a stěhoval. Větší část sbírky byla v této době převedena do rychnovského okresního muzea. Kroky ke zřízení pamětní síně byly ovšem podnikány teprve v roce Ve věci se angažovala především nově ustavená Osvětová beseda pod vedením Libora Pařízka za spolupráce Rudolfa Zrůbka. Tehdy byly bohužel zjištěny nesrovnalosti v ledabyle vyhotovených seznamech předmětů předaných mezitím do rychnovského i jiných muzeí. Pamětní síň byla slavnostně otevřena 1. března / V roce 1985 byla i tato část bývalého solnického muzea převedena do Rychnova. VAMBERK KRAJKÁŘSKÉ MUZEUM Na vzniku Krajkářského muzea jako součásti zdejší odborné krajkářské školy měl největší podíl předseda jejího kuratoria, továrník Antonín Bednář. O zřízení muzea usiloval po dlouhou dobu, ale s realizací se začalo teprve v r Muzeum bylo slavnostně otevřeno 30. června 1929 v rámci oslav 40. výročí založení školy. Účel muzea byl dvojí: zachovat pro budoucnost památky na vamberecké krajkářství a zároveň sloužit k dalšímu povznesení tohoto oboru. 13/ V 50. letech se tyto sbírky staly součástí městského muzea. 10/ SOkA RK, f. ONV Rychnov n. Kn., inv. č. 2448, sign , ukl. č. 609, kt. 301, Rozbor naléhavých problémů sítě a specializace muzeí v okrese Rychnov n. Kn. 11/ SOkA RK, f. ONV Rychnov n. Kn., inv. č. 2448, sign , ukl. č. 609, kt. 301, zápis z jednání na MNV v Solnici / SOkA RK, f. Místní národní výbor Solnice, inv. č. 45/32, kn. 32, kt. 261, zápisy ze schůzí školské a kulturní komise / SOkA RK, f. Archiv města Vamberk, inv. č. 71, kn. 49, Kronika města Vamberk , s

5 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) VAMBERK MĚSTSKÉ MUZEUM Městský muzejní spolek Lützow pro Vamberk a okolí byl založen r Prvním předsedou byl zvolen František Rybka, ředitel Hernychovy továrny, jednatelem obchodník František Dvořák a kustodem rolník Josef Černý. Továrník Ladislav Bednář umožnil, že sbírky mohly být shromažďovány v jedné místnosti v jeho vile, ale nemohly tak být zpřístupněny veřejnosti. Nedostatek místa také nedovolil, aby muzeum převzalo nabízenou pracovnu muže, jehož jméno si dalo do názvu, hraběte Františka Lützowa. Do muzea se tak dostaly alespoň jeho portréty, granátový náhrdelník jeho manželky a několik dalších památek. Podle nových stanov z r se sbírky staly majetkem města a nadále je spravoval spolek. Teprve koncem r byla pro muzeum uvolněna jedna místnost v radnici, kam byly v následujícím roce sbírky přestěhovány. V té době nahradil v čele spolku Františka Rybku, který se odstěhoval, Antonín Koblic, obchodník s krajkami a pozdější starosta města. Městské muzeum bylo slavnostně otevřeno 5. července 1931 a bylo přístupné veřejnosti denně na požádání. V r věnoval továrník Ladislav Bednář městu svůj dům čp. 84 s tím, aby sloužil pro knihovnu, muzeum a jiné kulturní instituce. Městské muzeum se sem z radnice přestěhovalo teprve r O dva roky později byl muzejní spolek zrušen. Až do konce zůstal jeho předsedou Antonín Koblic a kustodem Josef Černý. Muzeum přešlo pod správu města, resp. od r okresního muzea. Poté, co bylo r převedeno zpět pod správu MNV, byla jmenována nová muzejní rada a správcem se stal učitel Bohumil Pavel. Muzejní rada konstatovala, že dosavadní prostor pro sbírky je nedostatečný a je třeba usilovat o to, aby muzeu sloužilo co nejvíce místností, nejlépe pak celý dům. Jako u všech muzeí v této době, i zde měla být expozice poplatná době: krajský aktiv muzejníků upozorňoval, že na čelním místě mají být umístěny letáky z prvomájových průvodů, nemají být vystavovány náboženské obrazy a je třeba propagovat socialismus a ateismus. V následujícím období probíhaly Obr. 5, 6. Muzejní budova na Husově náměstí čp. 86 a vpravo pohled na část staré expozice historická síň, selské bouře a Národní garda

6 Vinterová T.: Z historie zrušených městských muzeí stavební úpravy budovy a příprava nových expozic. 14/ Muzeum bylo slavnostně otevřeno veřejnosti 1. května Během této slavnosti byly otevřeny i tři expozice: historická síň, expozice dělnického hnutí a krajkářská expozice, kterou připravilo družstvo VKV. 15/ V následujících letech byl vybudován sálek pro přednášky a výstavy. Po příchodu nové vedoucí, etnografky Jitky Pivcové r. 1969, se muzeum zaměřilo především na krajkářství. V r bylo začleněno do Okresního muzea Orlických hor, na rozdíl od ostatních zrušených muzeí však pokračovalo v činnosti jako jeho pobočka. TÝNIŠTĚ NAD ORLICÍ ČAPKOVO ÚJEZDNÍ MUZEUM O založení muzea v Týništi se pokusil již v r městský úředník Josef Vladimír Pelikán. Jeho odchodem z města po dvou letech však muzeum zaniklo a sbírky se nedochovaly. Nové muzeum vzniklo až po sto letech a v našem kraji tedy patřilo k nejmladším. Iniciátory jeho založení byli týnišťský rodák ing. Alois Čapek a továrník František Jiruška. Ustavující schůze muzejního odboru se konala 22. srpna Prvním předsedou se stal Jiruška a jednatelem ředitel měšťanské školy Josef Martinec. Na rozdíl od ostatních muzeí nebyl určen jeden kustod, ale pořadatelé jednotlivých oddělení. Archeologii, církevním památkám, obecnímu zřízení a pěstování tabáku se měl věnovat Alois Čapek, numizmatice Karel Lingr, řemeslům a živnostem Miloslav Kolář, nábytku a oděvům Karel Bičík, lesnictví Leopold Vidlák a obrazy a fotografie měl na starosti Jaroslav Dostál. Od ostatních muzeí v okolí se týnišťské muzeum lišilo také svým územním záběrem. Jednalo se o tzv. újezdní muzeum, takže členy muzejního odboru byli cíleně zástupci nejen Týniště, ale i okolních obcí. Každý z nich měl ve svém bydlišti sbírat vhodné předměty. Zpočátku to byli za Týniště K. Bičík, M. Kolář, V. Bretšnajdr, J. Šejna, L. Vidlák a A. Čapek, za Albrechtice R. Srdečný, za Křivice J. Kašpar, za Lípu a Dlouhou Louku K. Lingr, za Novou Ves J. Čech, za Petrovice M. Pazourek, za Rašovice J. Vilímek, za Štěpánovsko J. Koďousek a za Světlou J. Chaloupka. Zakladatel muzea, Alois Čapek, žil sice v Praze, ale do Týniště často zajížděl a věnoval se pořádání sbírek a práci na dějinách města i okolí. Na důkaz uznání jeho zásluh bylo muzeum při příležitosti jeho 70. narozenin r přejmenováno na Čapkovo újezdní muzeum. 16/ Kromě Čapka podobně pro muzeum pracovali i další rodáci žijící v Praze. František Jiruška nabídl prozatím pro uložení sbírek prostory ve svém domě čp. 274 na náměstí. Tam bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti již 20. října 1940 a nadále bylo otevřeno každou neděli. Později byla část sbírek uložena i v Jiruš- 14/ SOkA RK, f. Městské muzeum Vamberk, inv. č. 283/1, kt. 16, zápisy ze schůzí muzejního spolku a muzejní rady. 15/ SOkA RK, f. MNV Vamberk, inv. č. 3, kn. 3, Kronika města Vamberk , s / SOkA RK, f. Čapkovo muzeum Týniště n. Orl., inv. č. 135/1, kn. 66, kt. 10, Kniha zápisů z muzejních schůzí

7 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) kově továrně. 17/ Z obav před válečnými událostmi byly nejcennější sbírky na jaře 1945 uloženy do oplechovaných beden a uloženy ve sklepě B. Voříška. Po válce bylo muzeum znovu otevřeno r Hned v následujícím roce mělo být muzeum z Jiruškova domu vystěhováno do budovy staré školy, která byla pro trvalé umístění muzejních sbírek nevhodná. Svaz čs. muzeí intervenoval u MNV, aby byla stará škola nejprve upravena. 18/ Místo toho byly sbírky r přemístěny na podobně nevyhovující faru, kde zůstaly v bednách. 19/ V následujících letech muzeum sice nemělo stálou expozici ani vlastní prostory, ale přesto bylo velmi aktivní. Pravidelně pořádalo výstavy, přednášky i exkurze. V muzeu se tehdy angažovali především Miloslav Kolář, Karel Bičík a František Hříšný, ale i mnozí další. Teprve koncem 50. let se muzeum přestěhovalo do několika místností ve staré škole na náměstí, kde se připravovalo otevření nové expozice. Neobešlo se to však bez problémů do budovy zatékalo a některé muzejní místnosti sloužily zároveň jako ubytovna. Nakonec byly 17. dubna 1960 přece jen zpřístupněny expozice týnišťského hrnčířství a pěstování a zpracování tabáku. 20/ Tento stav ovšem vydržel pouhé dva roky, protože v r musely být dvě místnosti předány nově zřízené učňovské škole. Část exponátů byla přestěhována na půdu, část umístěna ve zbylých dvou přeplněných místnostech skladištích. Z toho důvodu se na vyšších místech uvažovalo o zrušení muzea a převedení sbírek do Rychnova. V roce 1965 navíc zemřel dosavadní správce muzea František Hříšný. V následujícím roce však byla ustavena nová muzejní rada v čele s ing. Jiřím Zelenkou a uvažovalo se o vybudování nové expozice na faře. K tomu sice nedošlo a stálá expozice týnišťského muzea již nikdy nebyla obnovena, ale v dalších letech bylo muzeum opět velmi činné ve všech směrech. Vedle pořádání výstav, exkurzí, přednášek a dalších akcí mělo velký význam i vydávání Sborníčku Čapkova újezdního muzea a Hovorů Čapkova újezdního muzea, v nichž vyšla řada článků o historii i přírodě Týniště a okolí. Duší vší této práce byl ing. Zelenka. Po jeho smrti r bylo rozhodnuto o zrušení muzea a převedení sbírek do Okresního muzea Orlických hor a dalších institucí. 21/ POTŠTEJN PAMÁTNÍK JIRÁSKOVA POKLADU Tato instituce vznikla z osobní iniciativy dr. Jaroslava Helferta, bývalého ředitele Moravského zemského muzea, který se po 2. světové válce přistěhoval na odpočinek do Potštejna. Výstava o Jiráskově Pokladu se konala na zámku r. 1947, mož- 17/ J. ZELENKA, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi n. Orl. In: Sborníček Čapkova újezdního muzea v Týništi n. Orlicí, č. 1, červenec 1968, s / SOkA RK, f. ONV RK, inv. č. 1693, sg. VII.18.b.1, ukl. č. 337, kt. 29, Muzea, galerie. 19/ J. ZELENKA, Dějiny Čapkova újezdního muzea v Týništi n. Orl. In: Sborníček Čapkova újezdního muzea v Týništi n. Orlicí, č. 1, červenec 1968, s / SOkA RK, f. Čapkovo muzeum Týniště n. Orl., inv. č. 136/2, kn. 67, kt. 10, Kniha členských schůzí / SOkA RK, f. Čapkovo muzeum Týniště n. Orl., inv. č. 137/3, kn. 68, kt. 10, Kniha členských schůzí a tamtéž, inv. č. 138/4, kn. 69, kt. 10, Kniha členských schůzí

8 Vinterová T.: Z historie zrušených městských muzeí Obr. 7. První neplacený ředitel rychnovského muzea PhDr. Jaroslav Helfert. Foto MGOH. ná i dříve. 22/ V červenci 1948 je zmiňováno místní vlastivědné muzeum, které mělo určené místnosti v právě upravovaném zámku. Sbírky, k nimž patřily i některé předměty zkonfiskované posledním majitelům zámku, byly zatím deponovány. Spravoval je Helfert s pověřením MNV, resp. místní osvětové rady. 23/ Na zámek se ovšem již sbírky nevrátily, protože po úpravách sloužil jako škola ROH. Na srpen a září 1949 Helfert připravil výstavu Po stopách Jiráskova Pokladu, jejíž součástí byly i předměty dokumentující rodinu Chamaré, potštejnské plátenictví a stavební vývoj Potštejna. Výstavu pořádala místní osvětová rada a byla umístěna ve dvou místnostech čp. 14 u zámku (někdejšího plátenického magacínu). 24/ V následujících letech se výstavy konaly vždy v létě ve škole nebo v čítárně v lázních. Bývaly doplněny i přednáškami a vycházkami s tématem Jiráskova Pokladu. Stálá expozice Památníku Jiráskova Pokladu byla otevřena r v domě čp. 144 (na schodišti a v jedné místnosti). Druhá místnost sloužila jako depozitář a pracovna dr. Helferta, který také po památníku prováděl návštěvníky. 25/ Když r budovu koupil národní podnik Orban pro svůj internát, byly sbírky vystěhovány, nouzově uloženy v jedné místnosti MNV a stárnoucí Jaroslav Helfert se vzdal další péče a odpovědnosti za ně. Nové řešení se našlo r. 1966, kdy byl památník umístěn do nově opravené vily čp Památník byl připojen k Muzeu Orlických hor jako jeho pobočka a po úpravách prostor byla r expozice znovu nainstalována na stejném místě. 26/ 22/ Pochodeň, r. 1947, č. 23, , s / SOkA RK, f. ONV RK, inv. č. 1693, sg. VII.18.b.1, ukl. č. 337, kt. 29, Muzea, galerie. 24/ Archiv MGOH, inv. č. 22 A / J. HELFERT, Památník Jiráskova Pokladu v Potštejně. Orlické hory a Podorlicko 3 (1970), s / Tamtéž. 33