Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici ŠLECHTĚNÍ OVOCNÝCH DRUHŮ V ČR Diplomová práce Vedoucí diplomové práce Ing. Ivo Ondrášek Vypracoval Bc. Jaroslav Henzl Lednice 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Šlechtění ovocných druhů v ČR vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne Bc. Jaroslav Henzl

3 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Ing. Ivo Ondráškovi za odborné vedení a cenné připomínky při vypracování této bakalářské práce.

4 OBSAH : 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED HISTORIE ŠLECHTĚNÍ OVOCNÝCH DRUHŮ V ČR ŠLECHTITELSKÉ STANICE OVOCNÝCH DRUHŮ V ČR Sempra Praha a.s Šlechtitelská stanice Velké Losiny Šlechtitelská stanice Sempra Litoměřice s.r.o Šlechtitelská stanice Sempra Turnov s.r.o Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o Šlechtitelská stanice Střížovice, Ústav experimentální botaniky AV ČR Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, ústav Ovocnictví Šlechtitelská stanice Valtice, Seva-Flora s.r.o CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH ODRŮD OVOCNÝCH DRUHŮ Angrešt Broskvoň Hrušeň Jabloň Jahodník Meruňka Ořešák Rybíz Slivoň Třešeň a višeň LEGISLATIVA TENDENCE A PERSPEKTIVY V OVOCNÁŘSTVÍ V ČR DISKUSE ZÁVĚR RESUME POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... 70

5 1. ÚVOD Stejně jako se vyvíjí lidská společnost, která sebou nese soudobé trendy, tak i ovocnictví se stále vyvíjí. Tento proces trvá od počátku pěstování ovocných druhů a bude pokračovat v závislosti na lidských potřebách. Počet pěstovaných ovocných druhů se stále rozvíjí introdukcí z jiných než evropských regionů a lze předpokládat, že současný počet pěstovaných druhů není konečný. První metody šlechtění byly zaměřeny na výběr nejvhodnějších rostlin přímo v přírodě a daly vzniku krajovým odrůdám. Následoval cílený výběr, který byl zaměřen na záměrné křížení rodičů s nejvhodnějšími vlastnostmi. V pozdějším období byly přijaty nové metody šlechtění, které jsou schopny nejprve necíleně ovlivnit genom rostliny a to jak pozitivně tak i negativně. Tyto metody vycházely z nejnovějších poznatků ve vědě a technologiích. Mezi ně patřily indukované mutace, způsobené chemickými nebo fyzikálními metodami až po současný trend v genetických manipulacích, které jsou v očích široké veřejnosti i odborníků chápány odlišně.někteří v nich vidí velkou výzvu do budoucna, která zajistí dostatek kvalitních zdrojů pro budoucí generace, avšak je tu i druhá strana, která vidí jisté nebezpečí plynoucí z daných metod. Nároky na nové odrůdy jsou dnes poněkud odlišné od doby minulé. Dříve se šlechtění ubíralo směrem k jakostním znakům ovoce, jako byla chutnost a vzhled. Dnešní požadavky pěstitelů jsou zaměřeny převážně na ekonomickou stránku pěstování. Současné trendy vzhledem k vysoké intenzifikaci pěstitelských technologií, kladou důraz především na rezistenci moderních odrůd vůči chorobám a škůdcům, zkrácení doby nástupu do první sklizně, výbornou skladovatelnost a odolnost plodů při manipulaci až po atraktivní vzhled. K dosažení daných cílů je nutné vycházet z komplexního hodnocení šlechtitelských metod, které jsou přizpůsobeny statistickým metodám. Tyto jsou zárukou, že výsledek dlouhodobé šlechtitelské práce bude zaručen, a tím dosáhneme oboustranného uspokojení jak šlechtitele a pěstitele na jedné straně, tak i spotřebitele, který je dnes považován za hlavní prvek úspěchu. S vývojem šlechtitelských metod je kladen důraz na precizní znalosti šlechtitelů, kteří musí úzce spolupracovat z řadou odborníků z jiných oblastí vědy. Šlechtitelská práce však není jen o výzkumu, ale také o respektování společenských norem a zákonů. 6

6 2. CÍL PRÁCE Práce je zaměřena na zachycení vývoje šlechtění ovocných druhů na území České republiky od poválečného období do současnosti. Charakterizuje šlechtitelské stanice a výzkumné ústavy zabývající se touto problematikou, významné šlechtitele a odrůdy. Porovnává současný stav šlechtění ovocných druhů s jejich minulostí, vývoj počtu šlechtitelských stanic, rozlohy stanic, jejich organizační strukturu, počty registrovaných odrůd. 7

7 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. HISTORIE ŠLECHTĚNÍ OVOCNÝCH DRUHŮ V ČR Historie šlechtění ovocných druhů v ČR byla ve 20. století uskutečňována převážně nadšenými ovocnáři, soukromými, nebo družstevními společnostmi. Mezi nejvýznamnější soukromé šlechtitele poválečného období bychom mohli zařadit šlechtitelskou rodinu Králíčků z Metličan (dnes Nový Bydžov Metličany), která zde působila v létech po tři generace. Z jejich vyšlechtěných odrůd se stále pěstuje odrůda angreštu Králíčkův červený. Tato rodina prováděla udržovací šlechtění na odrůdě angreštu Zlatý fík, která byla vyšlechtěna ještě v minulém století J. E. Prochem a zůstává stále v oblibě. Vynikající soukromým šlechtitelem byl Václav Bláha ( ). Šlechtil ovocné druhy, okrasné rostliny i žito. Je vzorem úspěšného, obětavého a vzdělaného šlechtitele. Důstojně jej můžeme zařadit vedle Otce šlechtitelů ovocnářů J. E. Procheho. Využíval vedle klasické hybridizace také distanční křížení a indukci mutantů. Z celé řady odrůd lze vzpomenout jeho odrůdu z roku 1945 Bláhova oranžová reneta, která má vynikající vlastnosti. Pracoval ve velmi skromných podmínkách, ale i tak vykonal mnoho pro rozvoj našeho českého šlechtění. Je významnou osobností šlechtitele-zahradníka a může být vzorem pro další generace. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Až do 50. let u nás nebyla specializovaná šlechtitelská pracoviště, která by byla koordinovaně řízená státními nebo zemskými institucemi. Šlechtitelská práce již však probíhala na mnoha výzkumných pracovištích při středních i vysokých zemědělských školách. Přesto bylo ve šlechtění ovocných druhů ve sledovaném období zaznamenáno mnoho pozitivních výsledků. (NĚMEC, 1955) Mimořádně cenným přínosem pro rozvoj v oblasti pokrokového a tradičního šlechtění ovocnářství i genetiku ovocných plodin bylo v roce 1951 zřízení Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích u Hořic v Podkrkonoší ve východních Čechách. Cenná byla studia a zjištěné poznatky pracovníka ústavu Ing. Jiřího Vondráčka, CSc. v oblasti květní biologie a opylovacích poměrů. Vedle toho pracoval na využití chronického ozařování gama paprsky na školkařský materiál ovocných plodin. Na jeho práci ve výzkumu a šlechtění jádrového ovoce navázali a dosáhli mimořádných šlechtitelských úspěchů Ing. Jan Blažek, CSc., Josef Kloutvor, Ing. František Paprštein, CSc., Ing. Jitka Blažková a další. 8

8 Nezanedbatelný podíl na vzestupu našeho ovocnářství po II. světové válce mělo i nově budované vysoké zahradnické učení při tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Od roku 1952 bylo z didaktických, praktických i organizačních důvodů umístěno do Lednice na Moravě, kde se prolínají všechny zahradnické specializace (ovocnářství, vinohradnictví, zelinářství i okrasné zahradnictví v celé své šíři). Lednice se tak stala jediným vysokoškolským zahradnickým místem v celé tehdejší Československé republice. Prvním vyučujícím ovocnictví, tehdy nosné disciplíny zahradnictví, byl vynikající teoretik a praktik doc. Dr. Ing. Jindřich Schmidt ( ). Po něm od poloviny padesátých let zajišťoval výuku doc. Ing. Miloslav Vávra, CSc. ( ), od roku 1967 první vysokoškolský profesor ovocnářství u nás. Jeho nástupcem se počátkem devadesátých let stal bývalý asistent profesora Vávry, prof. Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc. V rámci předmětu Šlechtění zahradnických rostlin zajišťoval výuku šlechtění ovocných plodin od roku 1963 doc. Ing. Jan Lužný, CSc., pozdější profesor šlechtění a speciální genetiky zahradnických rostlin. Na Ústavu ovocnictví je prováděno šlechtění, které je zaměřeno převážně na meruňky a na udržování odrůdového genofondu meruněk. Představitelem šlechtění je prof. Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc., na něhož navazují v současné době doc. Dr. Ing. Boris Krška a Ing. Ivan Oukropec. Dalším šlechtitelským centrem je šlechtitelská stanice v Těchobuzicích, lokalizována v ovocnářském severočeském rajonu v povodí řeky Labe u Litoměřic. Na šlechtitelských úspěších se podíleli: Ing. Antonín Dvořák, který je autorem několika odrůd jabloní, hrušní i podnoží a patří mezi naše nejúspěšnější šlechtitele, Ing. Jiří Bouma a Ing. Bohumil Zimandl. Významným šlechtitelsko-genetickým pracovištěm jsou Střížovice v okrese Liberec. Pracoviště je součástí Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky. Nachází se v tradiční ovocnářské oblasti podhůří Jizerských hor. Na pracovišti vznikla řada odrůd, převážně mezinárodně patentovaných (vzhledem ke své kvalitě a rezistenci). O úspěchy se zasloužili: Ing. Jaroslav Tupý, DrSc., Otto Louda st. ( ), Ing. Otto Louda ml., Ing. Josef Zíma. Šlechtění teplomilných peckovin je zajišťováno Šlechtitelskou stanicí Seva-Flora s. r. o. Valtice, kde úspěšně šlechtil Karel Jašík ( ) a Ing. Ivan Oukropec. Drobné ovoce, zejména rybíz, angrešt, meruzalka se šlechtí na šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách v podhůří Hrubého Jeseníku na Severní Moravě. Na šlechtitelských úspěších se v minulosti podílel převážně Ing. Lubomír Šenk, CSc., úspěšným šlechtitelem je v současné době Ing. Bohuslav Čejka. 9

9 V Čechách a na Moravě má tradici a dobré výsledky i šlechtění jahodníku zahradního. Z řady úspěšných šlechtitelů je třeba alespoň vzpomenout Ing. Miluši Hůlkovou, prof. Dr. Ing. Františka Landovského, CSc. (šlechtil před válkou) a Ing. Jana Šimánka, CSc., ( ), českého šlechtitele, působícího i na Slovensku. Výzkumná činnost a šlechtitelská praxe, odborná i laická, za uplynulé dvacáté století dosáhla nemalých úspěchů a pomohla tak přímo i nepřímo k vysoké úrovni našeho ovocnářství. Dokladem toho jsou např. odrůdy jabloní: Šampion, Rubín, Topaz, Julia, Bohemia, Delor, z hrušní např. Radana, Elektra, Bohemica, Erika, z třešní Karešova, Těchlovan apod. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ovocnářství v ČR se v současné době potýká s mnohými problémy. Ovocnáře trápí nedostatek finančních prostředků nezbytných pro obnovu a udržení sadů, nepříznivé klimatické jevy, které poškozují úrodu ovoce čím dál častěji, ale i nejistota z budoucnosti. V posledních letech dochází ke ztrátě genové diverzity ovocných rostlin, která je významná pro nové směry ve šlechtění, které jsou orientovány na kvalitu plodů, rezistenci proti chorobám a škůdcům a šlechtění na vzrůst rostlin. Moderní šlechtění je zaměřeno na užití pokročilých metod v selekci, které vedou k zúžení základního genetického základu. V udržitelné produkci je proto kladen důraz na využití co možná nejširšího genetického základu rostliny tak, jak tomu bylo při využití tradičních šlechtitelských metod. (KELLERHALS A KOL., 2004) 3.2. ŠLECHTITELSKÉ STANICE OVOCNÝCH DRUHŮ V ČR Sempra Praha a.s. Sempra s.p. vznikla v roce Jejím hlavním posláním bylo šlechtění a semenářství zeleniny, ovoce a okrasných rostlin s celorepublikovou působností. Od založení až do roku 1992 prošla různými organizačními změnami. Dne vznikl podnik SEMPRA PRAHA a.s., který svou činností navázal na bývalý státní podnik a dnes patří mezi největší šlechtitelskosemenářské podniky v ČR. Hlavním těžištěm činnosti podniku Sempra Praha a.s. jsou - šlechtění květin a zelenin; šlechtění, množení a obchod s ovocnými druhy a některými polními plodinami a produkce okrasných výpěstků. V průběhu existence vzniklo několik dceřiných společností, které se specializují a pokračují v ovocnářství, zelinářství, květinářství a okrasném školkařství. Sempra 10

10 Praha a.s. má několik zahraničních partnerských semenářských a šlechtitelských organizací, které zastupuje v ČR, nebo je jimi zastupována v zahraničí. Sdružuje čtyři šlechtitelské stanice, sedm dceřiných organizací a jeden strojírenský závod. Ve svém sortimentu má 750 odrůd, z tohoto počtu 87 odrůd v zastoupení zahraničních firem. (ANONYM, 2007C) Organizační struktura Podnik Sempra Praha a.s. - generální ředitel Ing. Milan Šmíd U topíren 2/ Praha 7 tel.: fax: info@sempra.cz www. sempra.cz sdružuje šlechtitelské stanice : Šlechtitelská stanice Velké Losiny šlechtění drobného ovoce Vedoucí stanice - Ing. Bohuslav Čejka Rudé armády Velké Losiny tel./fax.: sempra.vlosiny@seznam.cz Šlechtitelská stanice Hranice na Moravě květiny Šlechtitelská stanice Veltrusy zelenina, květiny Šlechtitelská stanice Slapy zemědělské plodiny a dceřiné společnosti Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. - výzkumná činnost, šlechtění a množení ovocných druhů Jednatel a ředitel - Ing. Václav Ludvík Holovousy Hořice telefony: ústředna fax: vsuo@vsuo.cz 11

11 SEMPRA LITOMĚŘICE s.r.o.- novošlechtění, udržovací šlechtění a množení ovocných druhů Jednatel společnosti - Ing. Radoslav Potůček Českolipská Litoměřice tel.: , fax: sempra.u@cbox.cz SEMPRA VRBIČANY s.r.o.- množení osiv zemědělských a zahradnických druhů SEMPRA MAŽICE s.r.o. - množení jahodníkové sadby, pěstování zeleniny SEMPRA TURNOV s.r.o. - udržovací šlechtění a množení jahodníkové sadby, produkce podnoží třešní Jednatel společnosti - Ing. Vladimír Louda Vrchhůra 213, Turnov tel./fax: sempra-turnov@seznam.cz SEMPRA FLORA s.r.o., Holice v Čechách - udržovací šlechtění a množení květin SAMEN s.r.o. - produkce osiva. (ANONYM, 2007C) Šlechtitelská stanice Velké Losiny Stanice byla založena v roce 1947 v objektu dr. Adametze. Byla od počátku orientována na šlechtění ovocných dřevin. Časem zde byly dosaženy dobré výsledky nejen ve šlechtění drobného bobulovitého ovoce, ale i ve zlepšování pěstitelských technologií. Hlavní činností stanice je šlechtění angreštu, rybízu, malin, jeřábů a lísky. Kromě činnosti šlechtitelské se stanice zabývá produkcí ovocnářských školkařských materiálů drobného bobulovitého ovoce a testováním viróz u drobného ovoce. Pro izolaci zdravých materiálů je od roku 2005 využíván přírodní prostorový izolát v Maršíkově.V současné době má šlechtitelská stanice přihlášeny ve zkouškách na registraci 2 NŠ angreštu. V rámci programu udržovacího šlechtění a na něj navazující množení je na stanici soustředěna většina odrůd ze sortimentu drobného ovoce. Zastoupení jednotlivých druhů je následující: rybíz - 29 odrůd, angrešt - 17 odrůd, maliník - 12 odrůd, ostružiník - 2 odrůdy, meruzalka - 3 klony, jeřáb - 2 odrůdy a líska - 3odrůdy. 12

12 Na šlechtitelských úspěších se v minulosti podílel převážně Ing. Lubomír Šenk, CSc. a úspěšným šlechtitelem je v současné době Ing. Bohuslav Čejka. (ANONYM, 2007C) Ing. ŠENK Lubomír,CSc. Známý ovocnář, šlechtitel a školkař. Dlouholetý vedoucí šlechtitelské stanice ve Velkých Losinách na Šumperku v podhůří Hrubého Jeseníku. Pochází z tradiční školkařské oblasti Malé Hané, z Vanovic u Jevíčka. Po odborném zahradnickém středoškolském vzdělání absolvoval roce 1952 Vysokou školu zemědělskou v Brně. V prvních letech po absolvování pracoval na ŠS Hrubčice na Prostějovsku. Již v roce 1956 byl pověřen vedením ŠS ve Velkých Losinách, kterou zaměřil a specializoval ke šlechtění zejména drobného bobulového ovoce. Založil též izolát k produkci a šlechtění bezvirózního množitelského a šlechtitelského materiálu druhů drobného bobulového ovoce. ŠS dosáhla za jeho vedení řady úspěchů a dala praxi i několik výborných odrůd, na kterých má L. Šenk autorský nebo spoluautorský podíl. Vedle šlechtitelské práce se podílel na výzkumné úloze Studium světového sortimentu ovocných plodin a řešil i několik agrochemických pokusů. Byl mimořádně činný v osvětové zahradnické činnosti, přednášel, instruoval a publikoval. Byl členem vědeckých rad (VŠÚO Holovousy, VÚOOD Bojnice) a několika odborných ovocnářských komisí. Svoji činností, pracovními a šlechtitelskými výsledky se řadí mezi přední odborníky ovocnářství a šlechtění. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. ČEJKA Bohuslav Ovocnář, šlechtitel, školkař, vedoucí ŠS ovocnářské ve Velkých Losinách v podhůří Hrubého Jeseníku. V roce 1983 absolvoval Vysoké zahradnické učení VŠZ Brno v Lednici na Moravě a v roce 1985 nastoupil na ŠS do Velkých Losin. Řídí i šlechtitelskou činnost na stanici a spolupodílí se na šlechtění drobného bobulového ovoce i lísky obecné. Navazuje na úspěšnou činnost svého předchůdce, Ing. L. Šenka, CSc. Ing. Čejka se mj. angažuje v ovocnářské osvětě na Šumpersku a Bruntálsku a v severní části Olomoucka. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Na stanici bylo vyšlechtěno: 9 odrůd angreštu (z toho 2 odrůdy ve spolupráci) - 11 odrůd rybízu 1 odrůda maliníku 2 odrůdy jahodníku (ve spolupráci) 2 odrůdy jeřábu 3 odrůdy podnožové meruzalky (ve spolupráci). (ANONYM, 2007C) 13

13 Šlechtitelská stanice Sempra Litoměřice s.r.o. Stanice byla založena v roce Svou činností navazovala na ovocnářskou tradici zdejší německé firmy Neumann, ve které po roce 1945 pokračovalo Severočeské družstvo školkařů. Z počátku byla stanice součástí ŠSP Doksany. V roce 1962 se stala hlavní specializovanou šlechtitelskou stanicí ovocnářskou. Od roku 1977 náležela k VŠÚO Holovousy. Mimo úspěšné novošlechtění jádrovin, peckovin a podnoží pro jádroviny produkuje stanice i výchozí množitelský materiál, rouby, podnože a školkařské výpěstky. Kromě konvenčních metod šlechtění používá stanice i mutační a explantátové šlechtění. Významná je i činnost stanice na úseku testování ovocných dřevin na virózy a mykoplazmózy, jejich uzdravování a udržování bezvirozních materiálů. V minulosti se stanice nazývala Šlechtitelskou stanicí Těchobuzice. Po privatizaci je stanice součástí podniku Sempra Praha a.s. a v důsledku vyrovnání restitučních nároků došlo k redukci půdní výměry stanice a k odevzdání původních administrativních budov. Mezi významné šlechtitele šlechtitelské stanice patří Ing Antonín Dvořák, Ing. Bohumil Zimandl a Ing. Jiří Broum. (ANONYM, 2007C) Ing. DVOŘÁK Antonín Rodák z hanáckého Kojetína ze zemědělské rodiny zanícené pro ovocnářství, absolvent Vysokého učení zahradnického VŠZ Brno v Lednici na Moravě (v roce 1955). Známý vynikající šlechtitel ovocných dřevin, školkař a výzkumník. Do historie šlechtění jabloní se zapsal zejména svojí odrůdou Dukát, která byla první odrůdou jabloní, vyšlechtěnou u nás po roku 1945 a oficiálně zaregistrována v roce Od roku 1956 do roku 1986 řídil šlechtění na ŠS Těchobuzice u Litoměřic. Jeho zásluhou se na ŠS vytvořil kolektiv vynikajících šlechtitelů a ovocnářských nadšenců. Na stanici vznikla řada vynikajících odrůd jádrovin a peckovin. Sám vyšlechtil řadu jabloňových odrůd s charakteristickými jmény, začínajícími na písmeno D (řada D). Například: Dukát, Doris, Denár, Dublet, Delor, Desert, jejichž matkou byla odrůda Golden Delicious. Rovněž vyšlechtil několik jabloňových a hrušňových podnoží, jako autor nebo spoluautor. Jsou to známé řady podnoží u jabloní (řada J-TE n) a u hrušní (řada klonů K-TE n). Po roku 1986 přešel do Olomouce, jeho šlechtění nesou také označení M9 ( ), M 26 a J-OH-A. Je rovněž spoluautorem broskvoní tzv. řady T, např. Tenira, Teska, Tena a další, jež vyselektoval z materiálu profesora Hougha. Iniciativně a významně se podílel na pěstování jabloní, školkařství a šlechtění. Spolupracoval na metodikách jak šlechtění, tak i udržovacího šlechtění a systému ozdravování ovocných dřevin. Publikoval několik významných knih, např. Pěstování jabloní, Atlas odrůd ovoce aj.. Publikoval také několik pojednání ve vědeckých a odborných časopisech. Dvořák se 14

14 tak zařadil mezi přední tvůrčí osobnosti našeho ovocnářství. Od roku 1992 je v důchodu, v ovocnářství ale pracuje stále. Založil ovocnářsko školkařskou firmu Uniplant Olomouc Skrbeň. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. ZIMANDL Bohumil Pochází z Lišic, dnes Sulovice Lišice na Kutnohorsku. Po středoškolských a vysokoškolských studiích a po několika letech odborné ovocnářské praxe nastoupil v roce 1962 na ŠS v Těchobuzicích, kde nepřetržitě působil téměř 33 let. V roce 1994 odešel do důchodu. Na šlechtitelské stanici pracoval na ozdravování šlechtitelského a množitelského materiálu odrůd a podnoží, v přírodním izolátu Jeleč. Je spoluautorem několika šlechtění podnoží pro jabloně a odrůd jádrovin (jabloně a hrušně). Významně se podílel na propracování testovacích metod při ozdravování šlechtitelských a množitelských materiálů. Patřil mezi přední a tvůrčí pracovníky šlechtitelského kolektivu na ŠS Těchobuzice. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. BOUMA Jiří Pochází z Českomoravské vysočiny (Kozlov u Ledče nad Sázavou). Po gymnaziálních studiích absolvoval v roce 1963 Vysoké zahradnické učení VŠZ Brno v Lednici na Moravě. V letech pracoval na ovocnářském úseku tehdejšího státního statku Lovosice. V roce 1971 nastoupil na pracoviště ŠS Těchobuzice. Pracoval zpočátku na úseku mezistaničních zkoušek jako koordinátor. Spolupracoval s Ing. Jiřím Vondráčkem na radiačním šlechtění třešní a na šlechtění hrušní. S Ing. Antonínem Dvořákem spolupracoval na šlechtění jabloní a vegetativních podnoží řady J-TE. Dále pracoval na udržovacím šlechtění a dalších šlechtitelských a množitelských úkolech na ŠS. Je spoluautorem vyšlechtěných odrůd na stanici. Od roku 1986 je vedoucím šlechtitelského týmu na ŠS. Je mimořádně činný v propagaci ovocnictví, přednáší a publikuje. Patří mezi přední šlechtitele období osmdesátých, devadesátých let 20. století a prvního desetiletí 21. století. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Na stanici bylo do roku 1996 vyšlechtěno : 12 odrůd jabloní 15 odrůd hrušní 7 odrůd broskvoní 1 odrůda třešní 4 generativně množené podnože pro jádroviny 9 vegetativně množených podnoží pro jádroviny. (ANONYM, 2007C) 15

15 Šlechtitelská stanice Sempra Turnov s.r.o Stanice byla založena v roce 1949 v objektu statku v Borčicích na Turnovsku, kde probíhalo soukromé šlechtění ing. J. Součka, a to především zelenin. Počátkem 50. let byl ke stanici připojen zestátněný zahradnický velkozávod dr. Maška v Turnově. Později byla ke stanici dále připojena pracoviště Semín (šlechtění pícnin), Valdštýnsko a "Vrchhůra". Od roku 1977 do roku 1992 byla stanice v rámci VHJ Sempra Praha součástí VŠÚZ Olomouc. Přes zelinářskou specializaci probíhalo na stanici ve větším rozsahu též šlechtění ovocných dřevin a květin. V 60. letech se stanice stala hlavní specializovanou stanicí pro šlechtění zelenin. V rámci této činnosti organizovala provádění mezistaničních předzkoušek zelenin, kořeninových a léčivých rostlin včetně jejich vyhodnocování. Dále poskytovala rozsáhlý laboratorní servis pro ostatní zelinářské stanice včetně speciálních analýz a šlechtění s využitím meristemových kultur, které bylo využíváno ve šlechtění jahod a v hybridním šlechtění zeleniny. V oblasti šlechtění zeleniny dosáhla stanice velkých úspěchů, především v hybridním šlechtění košťálovin. Byly zde vyšlechtěny naše první hybridy kedlubnu a kapusty hlávkové i četné další odrůdy zeleniny (salátu, salátové čekanky, ředkvičky a jiných). Úspěšné šlechtění probíhalo i na úseku ovocných plodin. Stanice je po privatizaci součástí SEMPRA PRAHA a.s.. Na pracovišti "Vrchhůra", které je dosud činné, probíhá šlechtění jahod a produkce roubů a podnoží ovocných dřevin. Mezi významné šlechtitele šlechtitelské stanice patří Zdeněk Pavlišta a Ing. Miluše Hůlková. (ANONYM, 2007C) PAVLIŠTA Zdeněk Vyučil se zahradníkem u známé zahradnické velkofirmy Mašek v Turnově. Z tohoto podniku vznikla v padesátých letech 20. století ŠS Turnov. Tam pracoval od jejího vzniku v roce 1951 až do odchodu do důchodu (v roce 1981). Své znalosti si postupně doplňoval odborným vzděláním. Byl velmi schopným pracovníkem, a proto byl pověřován náročnějšími úkoly. Je autorem jedné odrůdy jahodníku zahradního Tamara a spolupodílí se na 3 podnožích (ptaček) pro třešně ( P-TU- 1, P-TU- 2, P-TU- 3 ). Od roku 1961 byl členem Šlechtitelské rady pro ovocné plodiny. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. HŮLKOVÁ Miluše Pochází z podhůří Orlických Hor, z Rychnovska. Na vysokou školu ji nebylo dopřáno nastoupit hned po střední škole, ale byla vytrvalá, a protože měla mimořádné předpoklady, přece jen začala studovat VŠZ v Brně. Druhým rokem však přešla na VŠZ v Praze, kde byla otevřena šlechtitelská specializace ( větev ). Po studiích, v roce 1957, nastoupila na tehdejší ŠS 16

16 Jičín Soudná. Již tam začala úspěšně šlechtit jahodník zahradní. Z té doby pochází její první odrůdy Roxana, Anita a také Dagmar. Na tomto místě je nutno podotknout, že to u nás byla již Dagmar II. První vyšlechtil V. Bláha z Libovic ( ) ještě v třicátých letech 20. století. Do Turnova na šlechtitelskou stanici přišla v roce 1972 a pracovala tam až do roku Ing. Hůlková patří mezi naše nejproduktivnější šlechtitele. Kromě 5 odrůd jahodníku vyšlechtila 2 odrůdy hledíku (Antirrhinum) a 8 odrůd zeleninových druhů. Tyto odrůdy byly registrovány v LPO. Rozpracovaných šlechtění a ukončených novošlechtění měla však podstatně více. Vedle úspěšné a plodné šlechtitelské práce se angažovala v osvětové činnosti zahradnické i zahrádkářské, přednáškami, instruktážemi a poradenskou činností. Byla i publikačně činná s více než 120 odbornými články v časopisech a knižních publikacích. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Na stanici bylo zde vyšlechtěno : 6 odrůd jahodníku 3 podnože pro třešně. (ANONYM, 2007C) Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. Historie Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského začíná rokem 1951, kdy v rámci reorganizace Ovocnicko vinařského ústavu v Praze a Ovocnického ústavu v Průhonicích byla jednotlivá zahradnická odvětví rozdělena do samostatných ústavů. Výzkumný ústav ovocnářský byl umístěn do historické budovy zámku v Holovousích, malé obci ve východních Čechách, která se nachází asi v polovině cesty mezi městy Jičínem a Hradec Králové. Pěstování ovoce bylo v této oblasti tradiční. V místě budovy zámku bylo kdysi vladycké sídlo, později přebudované na tvrz, která patřila Holovouským z Holovous. Zámek měl celou řadu majitelů. Byli to například Karlíkové z Nežetic, rodina Smiřických, Leveneurových, Sosnovce z Vlkanova, Valdštýna a dalších, kteří původní tvrz přebudovali na zámek. Do současné podoby zámek zrekonstruovala rodina Malínských na začátku XX. století. V rámci restitucí nabyli zpět holovouský zámek původní vlastníci. Výzkumný ústav ovocnářský zde byl založen a od se stal jedním z ústavů Ministerstva zemědělství ČSR, v roce 1956 přešel pod přímé vedení Československé akademie zemědělských věd a v roce 1977 byl přičleněn jako samostatná hospodářská organizace k VHJ Sempra Praha. Byly k němu připojeny šlechtitelské stanice Těchobuzice, Velké Losiny a Velehrad. 17

17 K byla založena nová společnost pod názvem Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o.. Majoritním podílníkem (51 %) nové společnosti je Sempra Praha a.s., zbývající podíl má 6 výzkumných pracovníků ústavu (Ing. Josef Drobný, CSc., Ing. Václav Ludvík, Ing. Jan Blažek, CSc., Ing. Josef Kosina, CSc., Ing. Miroslav Lánský a Ing. František Paprštein, CSc.). Prvními jednateli nové společnosti jsou Ing. Václav Ludvík ve funkci ředitele a Ing. František Paprštein, CSc. ve funkci zástupce ředitele. (ANONYM, 2007C) Organizační členění VŠÚO Holovosy s.r.o. Oddělení genetiky a šlechtění Šlechtitelský výzkum u jádrovin (ing. J. Blažek, ing. I. Pištěková ) Program výzkumu je zaměřen na tvorbu nových genotypů s vyšší odolností proti chorobám a na zvyšování stability této odolnosti. Jsou vyhledávány nové donory odolnosti proti chorobám. U vybraného souboru odrůd a novošlechtění je ověřována stabilita odolnosti vůči domácím patotypům Venturia inaequalis ve vazbě na různé klimatické podmínky a způsoby pěstování. (ANONYM, 2007C) Zde se navazuje na využití genu Vf či jiných genů pro získání rezistence vůči strupovitosti (Venturia inaequalis). Jedná se např. o geny Va, Vm, Vr, Vbj. Využitím těchto genů následnou selekcí byly získány např. rezistentní odrůdy Angold a Produkta. Donorem genu rezistence byla odrůda Antonovka. (VEJL, 2005) Tato odrůda je při šlechtění využívána jako donor vlastnosti kvalita plodů a tím má další význam pro následnou šlechtitelskou práci. (BLAŽEK, 1997) Rekurentní křížení rezistentích odrůd mezi sebou vede k rozšíření genového základu nově vzniklých odrůd, které jsou jak rezistentní, tak se vyznačují i dobrou kvalitou plodů. (KELLERHALS A KOL., 2004) Dalším cílem je vytvořit pomocí kombinačního křížení nové genotypy jabloně, které budou zahrnovat dva různé systémy odolnosti proti strupovitosti nebo kombinovat tuto odolnost s odolností proti padlí. V rámci mezinárodního výzkumného projektu Eureka jsou selektovány šlechtitelské materiály jabloní ve směru zvýšení kvality plodů, odolnosti vůči chorobám a na přítomnost některých dalších důležitých znaků. Značný důraz je kladen na vyhodnocování dobré skladovatelnosti plodů. Perspektivní genotypy jsou vybírány pomocí moderních metod selekce. U hrušní je hlavním cílem selekce odolnost proti spále růžokvětých. (ANONYM, 2007C) Šlechtitelský výzkum u slivoní (ing. J. Blažek, ing. I. Hlušičková) V současné době je hodnoceno přes 1200 hybridů slivoní vysazených na trvalé stanoviště. Z výsadby byly průběžně vyřazovány hybridy napadené šarkou. Největší podíl 18

18 těchto hybridů vstoupil do plodnosti v letech 1999 a Plodové znaky byly hodnoceny celkem u 750 hybridů. Z nich bylo vybráno pro další hodnocení na úrovni staničních zkoušek a provozních pokusů 65 genotypů, z nichž se většina vyznačuje velmi dobrou kvalitou plodů. Tento materiál vznikl převážně nakřížením odrůd odolných nebo tolerantních k virové šarce. Doba sklizně vybraných genotypů byla mezi 22. červencem až 25. zářím, hmotnost plodů se pohybovala v rozmezí 25 až 50 g, hodnota refraktometrické sušiny je od 11 do 23. U vybraných genotypů probíhá skreening na odolnost proti šarce. Cílem tohoto výzkumu je vybrat nejlepší donory odolnosti proti této chorobě a zařadit je do nové etapy kombinačního křížení. (ANONYM, 2007C) Šlechtitelský výzkum u peckovin (ing. J. Blažková, ing. I. Hlušičková) Výzkum na úseku třešní a meruněk je zaměřen na problematiku dědičnosti hospodářsky významných znaků a na tvorbu nových genotypů s vyšší odolností proti chorobám a mrazu. Jedním z cílů je rovněž získání samosprašných odrůd. Je zkoumána možnost výběru perspektivních podnoží pro třešně na základě hodnocení a selekce potomstev získaných křížením třešní s mezidruhových hybridem Ceropadus, který se vyznačuje značnou odolností proti chorobám. Cílem je získat snadno vegetativně množitelné klony, které by příznivě ovlivňovaly růst a plodnost naštěpovaných odrůd. (ANONYM, 2007C) Výzkum pěstitelských technologií u jabloní (ing. J. Blažek, ing. I. Pištěková) V rámci dlouhodobého výzkumu jsou hodnoceny nové odrůdy jádrovin vyznačující se odolností proti strupovitosti, které byly v České republice vyšlechtěny během posledních 10 let a začaly se předběžně významnou měrou uplatňovat v pěstitelské praxi. (ANONYM, 2007C) Výzkum pěstitelských technologií u slivoní (ing. J. Blažek, ing. I. Pištěková) Výzkum v této oblasti je orientován na vybrané problémy, které vytvářejí předpoklady pro zakládání moderních intenzivních výsadeb slivoní v České republice. Důraz je rovněž kladen na tvorbu genotypů s vyšší odolností nebo tolerancí k virové šarce a na výběr nejvhodnějších odrůd, klonů pro tuzemské pěstitelské podmínky. (ANONYM, 2007C) Výzkum pěstitelských technologií u třešní (ing. J. Blažková, ing. I. Hlušičková) Probíhá komplexní výzkum nízkých tvarů u třešní. Hodnoceny jsou vybrané odrůdy a podnože v několika různých systémech tvarování a řezu. (ANONYM, 2007C) Šlechtění jabloní a hrušní (ing. J. Blažek) V různých fázích šlechtitelského procesu je selektován rozsáhlý rozpracovaný šlechtitelský materiál u jabloní a hrušní. V současné době je hodnoceno asi 16 tisíc originálních 19

19 hybridů ve fázi plodnosti. Práce jsou zaměřeny na výběr perspektivních novošlechtění v hybridních sadech a na vyhodnocování genotypů ve staničních pokusech. (ANONYM, 2007C) Šlechtění třešní a meruněk (ing. J. Blažková, ing. I. Hlušičková) V různých fázích šlechtitelského procesu je selektován rozpracovaný šlechtitelský materiál u třešní a meruněk. Selekce u třešní je zaměřena na samosprašnost, na odolnost proti praskání, na charakter růstu vhodný pro nízké tvary a na kvalitu plodů, zejména u raně zrajících hybridů. U meruněk je cílem selekce především vhodnost genotypů pro okrajové oblasti pěstování tohoto ovocného druhu. Práce jsou zaměřeny na výběr perspektivních novošlechtění v hybridních sadech a na vyhodnocování staničních pokusů. Ve fázi plodnosti je v současné době hodnoceno asi hybridů. (ANONYM, 2007C) Udržovací šlechtění ovocných plodin (ing. I. Hlušičková, Z. Kráčmar, ing. J. Blažková) Okruh udržovacího šlechtění je zajišťován ve spolupráci se SEMPROU Praha a.s.; v plném rozsahu je zabezpečováno VŠÚO u všech v ČR registrovaných odrůd slivoní. Výchozí bezvirozní materiál je udržován v technickém izolátu a produkce bezvirózních oček je zajišťována ve dvou prostorově izolovaných roubových množárnách (celková kapacita asi 150 tis. oček ročně). Pravost rozmnožovaného materiálu je ověřována a další výběr klonů je zajišťován ve srovnávací klonové výsadbě. V menším měřítku je zabezpečováno VŠÚO vybraných odrůd jabloní, hrušní, třešní, meruněk, jahodníku a některých podnoží. Celková roční kapacita produkce oček se u tohoto materiálu pohybuje kolem 200 tis. oček. (ANONYM, 2007C) Oddělení technologií Hodnocení nových podnoží (ing. J. Kosina) Výzkum metod množení ovocných dřevin (ing. J. Kosina) Ošetřování půdy v ovocných výsadbách, závlaha sadů (ing. M. Pražák, ing. V. Falta) Oddělení ochrany rostlin Výzkum integrované ochrany ovocných plodin (Ing. M. Lánský, Ing. V. Falta Ph.D., Ing. J. Kloutvorová) Integrovaná produkce jablek vhodných pro dětskou výživu (Ing. M. Lánský, Ing. V. Falta Ph.D., Ing. J. Kloutvorová) Virologický výzkum (Ing. J. Kučerová, Ing. L. Talácko) (ANONYM, 2007C) 20

20 Oddělení genofondů Ing. František Paprštein, CSc., Ing. Jiří Sedlák, Ing. Jarmila Ludvíková Hlavní cíle oddělení jsou dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích pro potřeby budoucích generací, introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.) Hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování databáze na počítači, aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a jejich zařazení do uchovávaného genofondu. Výzkum moderních biotechnologických metod pro uchování genofondů. Současný stav kolekcí plodin je celkem (ANONYM, 2007C) Oddělení ekologie a ekonomiky odvětví Ing. Josef Drobný, CSc., Ing. Vladimír Beneš Výzkumná činnost ústavu se prakticky týká všech ovocných plodin, které se pěstují na území České republiky jako tržní kultury. Oborově se jedná o následující problematiku: uchování genofondů ovocných plodin šlechtitelský výzkum u jabloní, třešní, meruněk a slivoní výzkum množení ovocných plodin studium vlivu podnoží na naštěpované odrůdy introdukce odrůd ze zahraničí sběr krajových a primitivních odrůd domácího původu hodnocení významných hospodářských znaků u uchovávaných odrůd využití explantátových kultur při ozdravování ovocných stromů regenerační systémy in vitro pro šlechtitelské využití vývoj metod biologické a integrované ochrany ovocných dřevin monitoring výskytu chorob a škůdců stanovení prahů ekonomické škodlivosti chorob a škůdců technologie aplikace nových pesticidů virologický výzkum u ovocných plodin vývoj systémů intenzivních produkčních výsadeb systémy řezu ovocných stromů ve vztahu k regulaci plodnosti regulace plodnosti ovocných stromů ošetřování půdy v sadech a boj proti plevelům 21

21 systémy závlah v intenzivních sadech výživa stromů ve vztahu ke kvalitě ovoce ekonomika ovocnářské výroby hodnocení investiční náročnosti zakládání a obnovy ovocných výsadeb projekty ovocných výsadeb sledování reziduí pesticidů v ovoci pro dětskou výživu. (ANONYM, 2007C) Šlechtitelská činnost ústavu úsek novošlechtění; v různých fázích šlechtitelského procesu je selektován rozpracovaný šlechtitelský materiál u jabloní, třešní, meruněk a slivoní. Práce jsou zaměřeny na výběr perspektivních novošlechtění v hybridních sadech a na vyhodnocování staničních pokusů úsek udržovacího šlechtění je zajišťován ve spolupráci se SEMPROU Praha a.s.; v plném rozsahu je zabezpečováno UŠ všech v ČR registrovaných odrůd slivoní. Výchozí bezvirozní materiál je udržován v technickém izolátu a produkce bezvirózních oček je zajišťována ve dvou prostorově izolovaných roubových množárnách (celková kapacita asi 150 tis. oček ročně). Pravost rozmnožovaného materiálu je ověřována a další výběr klonů je zajišťován ve srovnávací klonové výsadbě. V menším měřítku je zabezpečováno UŠ vybraných odrůd jabloní, hrušní třešní, meruněk, jahodníku a některých podnoží. Celková roční kapacita produkce oček se u tohoto materiálu pohybuje kolem 200 tis. oček. (ANONYM, 2007C) Poradenská činnost ústavu Při VŠÚO Holovousy sídlí Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce Holovousy, jakož dobrovolné zájmové sdružení pěstitelů ovoce, zástupců výzkumu i konzumentů. Je součástí Ovocnářské unie České republiky. (ANONYM, 2007C) Mezi významné šlechtitele VŠÚO patří Josef Kloutvor, Ing. Jiří Vondráček, Ing. Jan Blažek, CSc., Ing. Jitka Blažková a Ing. František Paprštein, CSc. (BLAŽEK, 2001; BLAŽEK A KOL., 1998) KLOUTVOR Josef Dlouholetý, odborně fundovaný a známý výzkumný pracovník v ovocnářství na VŠÚO Holovousy (od roku 1951). Na ústavu pracoval zpočátku pod vedením našeho tehdejšího vynikajícího pomologa Ing. Karla Kohouta. Získal tak vědomosti a poznatky, které ho vynesly na post nejlepšího současného pomologa u nás. Celoživotní odbornou doménou Josefa 22

22 Kloutvora byly třešně a višně. Je spoluautorem odrůd třešní: Kordia, Těchlovan a Vanda. Zabýval se i studiem dědičnosti hrušní ke strupovitosti a padlí, spolu s Ing. J. Vondráčkem, CSc. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. VONDRÁČEK Jiří, CSc. Špičkový významný odborník našeho ovocnářství v letech padesátých až osmdesátých (20. století), výzkumník, badatel, šlechtitel a propagátor. Tvůrčí osobnost ovocnářského výzkumu a šlechtění, jehož názory byly vždy rozhodující a všeobecně přijímány. Dal impuls i směr našemu (tehdy ještě československému) trendu šlechtění a výzkumu v ovocnářství. Po absolvování střední odborné školy vystudoval Zemědělsko lesnickou fakultu ČVUT v Praze Dejvicích a vybrané předměty na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v tehdejším Výzkumném ústavu zahradnickém, ovocnickém oddělení v Průhonicích u Prahy. V roce 1951, po zřízení Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského, přešel na toto pracoviště do Holovous. Byl vedoucím oddělení genetiky a šlechtění. Žel, v krizovém období normalizace byl přemístěn na ŠS Těchobuzice jako samostatný šlechtitel (v roce 1972). Zde se významnou měrou podílel na zvýšení šlechtitelsko-výzkumné problematiky. Na ŠS rozpracoval a aktivně realizoval radiační šlechtění pomocí radioaktivního Co60. Takto se mu podařilo indukovat mutaci kompaktní formy třešně Napoleonova ( Büttnerova ), která byla v roce 1991 zapsána do LPO jako Büttnerova Kompakt. Je šlechtitelem (spoluautorem) několika odrůd hrušní, jako např. Vila, Beta, Delta, Laura, Erika, Jana, Vonka a dalších. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. BLAŽEK Jan, CSc. Současný, vysoce erudovaný představitel českého ovocnářství a ovocnářského šlechtění. Ovocnářství se zcela věnoval od dob svých studií. Na VŠÚO v Holovousích nastoupil v roce 1966 a prošel pracovním zaměřením od studia sortimentů, šlechtitelských metod a školkařských technologií až do vedoucí funkce ve šlechtění a studiu genofondů. Od roku 1972 se intenzivně věnuje výzkumu šlechtitelských metod a šlechtění především u jabloní. Studuje i možnosti šlechtění na odolnost a na selekci spur typů. Je autorem a spoluautorem více než deseti odrůd jabloní a dvou odrůd třešní. Je také mimořádně činný v propagační a osvětové činnosti v ovocnářství, zejména přednáškami, instruktážemi, publikováním vědeckých pojednání a odborných článků. Je členem vědeckých rad ústavů a univerzit a zván na významná jednání nejen u nás, ale i v zahraničí. Externě přednáší vybrané pasáže na Zahradnické fakultě MZLU Brno v Lednici na Moravě, se kterou úzce spolupracuje. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) 23

23 Ing. BLAŽKOVÁ Jitka, (rozená Kohoutová) Manželka našeho předního ovocnářského znalce, výzkumníka, šlechtitele a tvůrčího pracovníka Ing. Jana Blažka z VŠÚO v Holovousích. V roce 1971 ukončila vysoké zahradnické učení VŠZ Brno v Lednici na Moravě, kde se profilovala již svojí diplomovou prací na oblast ovocnářství. Do VŠÚO Holovousy nastoupila v roce 1972 a prošla pracovními úseky sortimentů a šlechtitelských metod. Od roku 1976 se věnuje výzkumu a šlechtění především třešní. Je spoluautorkou dvou odrůd třešní ( Těchlovan a Vanda ), které jsou oblíbeny a rozšiřovány i v zahraničí. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. PAPRŠTEIN František, CSc. Na VŠÚO v Holovousích začal pracovat od poloviny sedmdesátých let 20. století. Je orientován na výzkum šlechtitelských metod, zejména mutační šlechtění. Věnuje se také studiu genofondů. V rámci tohoto studia inicioval a absolvoval několik botanických a ovocnářských expedic k vyhledávání našich domácích regionálních odrůd a starých, naturalizovaných odrůd ovocných dřevin. Vedle své výzkumné a expediční činnosti se hodně angažuje publikováním svých výsledků, přednáškami i publikacemi. Podílí se jako spoluautor i na řadě odrůd, vyšlechtěných na ústavě. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Bylo zde vyšlechtěno : 12 odrůd jabloní 9 odrůd hrušní 6 odrůd třešní 1 odrůda višně 2 odrůdy meruňky 1 odrůda jahodníku. (ANONYM, 2007C) Šlechtitelská stanice Střížovice, Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR Činnost stanice je zaměřena na šlechtění rezistenních odrůd jabloně k chorobám, zejména ke strupovitosti (Venturia inaequalis) a k padlí jabloňovému (Podosphaera leucotricha). Program šlechtění byl na stanici zahájen v roce 1966 a využívá genetické zdroje rezistence ke strupovitosti typu Vf z planého druhu Malus floribunda a vybrané odrůdy s polygenní tolerancí ke strupovitosti a k padlí. (ANONYM, 2007E) Tento gen je v současné době nejvýznamnějším genem rezistence, který se používá v Evropě. (KELLERHALS A KOL. 2004) 24

24 Geny pro rezistenci k padlí jabloňovému jsou označovány zkratkou Pl 2, Pld, Pw. (SANSAVINI A KOL., 2004) Strupovitost jabloní představuje jednu z nejrozšířenějších chorob jabloní ve všech oblastech jejich pěstování. Tuto chorobu způsobuje vřeckatá houba Venturia inaequalis Cke. Houba napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty. Na obou stranách čepelí listů vznikají sazovité, různě velké skvrny. Postižená místa nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Obdobné skvrny vznikají i na květech a plodech. Silně napadené květy a malé plody opadávají. Na větších plodech jsou různě velké a různě utvářené šedočerné skvrny. Houba napadá hlavně rod Malus, ale i rody Crataegus, Sorbus a Pyracantha. Patogen je fakultativním parazitem. Během vegetace parazituje na živých částech hostitele (hlavně listy a plody) a během vegetačního klidu dokončuje svůj životní cyklus ve stromatech na opadlém listí nebo na napadených, venku přezimujících plodech. Na listech vytváří houba za vegetace nepohlavní fruktifikační orgány konidiofory a konidie, a na opadlých listech probíhá pohlavní rozmnožovací stadium, kdy ve vřeckatých plodnicích pseudoperitheciích vznikají vřecka s askosporami. (VAVERKA, 1995). Velmi zestručněný obecný výklad rezistence na geneticko molekulární úrovni je následující. Geny rezistence, podobně jako všechny další geny daného genotypu, jsou představovány různě dlouhými úseky molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Procesem translace dochází k tvorbě specifické bílkoviny buď enzymů nebo strukturních bílkovin. Vytvořený enzym participuje na biochemických reakcích nebo vyvolává biochemické reakce, jež mohou vést ke vzniku určitých morfologických zvláštností nebo tvorbě látek podporujících rezistenci. Rezistence většiny současných odrůd jabloní odolných vůči strupovitosti, jejímž původcem je houba Venturia inaequalis, pochází z planého botanického druhu jabloně Malus floribunda - klon 821. Tato rezistence je podmíněna dominantním genem velkého účinku označovaným zkratkou Vf. Tento gen využíval šlechtitelský kooperační program tří universit rozpracovaný ve 40. letech minulého století v USA. Po pěti generacích zpětného křížení s kulturními odrůdami, se zde v roce 1970 podařilo vyšlechtit první rezistentní odrůdu jabloně 'Prima', za kterou brzy následovala řada dalších. Záhy se využívání genu Vf ve šlechtění jabloní rozšířilo prakticky do celého světa. (BEDNÁŘ, 2003) Při šlechtění odrůd jabloní se pro detekci genů rezistence vůči strupovitosti stále více využívá DNA markerů. Základem selekce s využitím markerů (Marker Assisted Selection) jsou molekulárně genetické techniky založené na principu polymerázové řetězové reakce (PCR). Právě tyto techniky umožnily detekovat hlavní gen rezistence vůči strupovitosti způsobené 25

25 houbou Venturia inaequalic Cke. majorgen Vf u většiny rezistentních odrůd jabloní. (KELLERHALS A KOL. 2004) Ve Střížovicích byly vyšlechtěny první dvě rezistentní jabloně s tímto genem 'Jolana' a 'Melodie' v 80. letech minulého století. (BEDNÁŘ, 2003) Odrůdy vyšlechtěné v rámci tohoto programu jsou právně chráněny šlechtitelským osvědčením v České republice ( Ametyst, Aneta, Biogolden, Goldstar, Hana, Karmína, Lena, Lipno, Lotos, Otava, Rosana, Vanda, Vicktoria ), Švýcarsku ( Ametyst, Mira, Nela, Opal, Orion, Otava, Rajka, Rubinola, Topaz ) a v Evropské unii ( Ametyst, Goldstar, Lena, Opal, Orion, Otava, Rajka, Red Topaz, Rubinola, Svatava, Topaz, Vanda ) a rostlinovým patentem v USA ( Luna, Opal ). Další odrůdy jsou v řízení k právní ochraně v Evropské unii ( Heliodor, Luna, Sirius ) a v USA ( Orion, Red Topaz, Sirius ). Současný výzkum je zaměřen na další zlepšování hospodářských vlastností rezistetních odrůd a na posílení rezistence ke strupovitosti kombinací rezistence Vf s tolerancí na polygenním základě. Pro usnadnění tohoto záměru jsou vytvářeny genetické zdroje homozygotní v genetickém faktoru Vf identifikované pomocí molekulárních markerů. Na stanici jsou rovněž šlechtěny odrůdy rezistentní k chorobám s kompaktním sloupovitým růstem s využitím odrůd odvozených z mutace "Wijcik" odr. McIntosh. Právně chráněná je odrůda Sonet v České republice a několik odrůd bylo přihlášeno k právní ochraně v Evropské unii (např. Cactus, Rhapsodie, Rondo, Sonate, UEB 3727/4, UEB 3812/2 ). (ANONYM, 2007E) Organizační struktura : Vedoucí: Ing. Jaroslav Tupý, DrSc. Adresa: Výzkumná stanice Střížovice, Pěnčín u Liberce Telefon: Fax: tupy@ueb.cas.cz Mezi významné šlechtitele šlechtitelské stanice patří Otto Louda,, Ing. Jaroslav Tupý, DrSc. a Ing. Otto Louda ml. (ANONYM, 2007E) LOUDA Otto Narodil se ve Střížovicích na Liberecku v ovocnářské oblasti Pojizeří. Ačkoliv původně vyučen v řemesle svého otce klempíře, začal v roce 1949 hospodařit jako malozemědělec. Přitom realizoval svoji lásku k ovocnářství. Veškerý svůj dostupný finanční kapitál dal do 26

26 založení ovocného sadu. V něm se mu podařilo soustředit kolem 150 tehdy dostupných odrůd jabloní a peckovin. Jeho prvním úmyslem a záměrem bylo vybrat ty nejvhodnější pro oblast Turnovska. Stal se i nadšeným propagátorem ovocnářství a ještě dříve, než začala násilná kolektivizace, snažil se založit ovocnářské družstvo. Protože neměl odborné zahradnické vzdělání (ačkoliv měl již v té době bohaté praktické znalosti), doplnil si ho na tehdejší Zemědělské mistrovské škole v Kopidlně. Pečlivě studoval odbornou literaturu a kontaktoval se s odborníky. Od počátku padesátých let 20. století spolupracoval s Výzkumnou a šlechtitelskou stanicí v Turnově, kterou v té době vedl nadšený výzkumník a šlechtitel Ing. Josef Souček ( ) a později pracoval jako vědecký pracovník ČSAV. Louda umožnil, aby VŠS Turnov prováděla v jeho sadě pokusy v oblasti ochrany rostlin a šlechtění. Prostřednictvím pracovníků VŠS se seznámil s Doc.Dr. Ladislavem Černým, CSc. (1917), tehdejším pracovníkem ÚEB ČSAV, vynikajícím odborníkem v ovocnářství (zejména fyziologie ovocných dřevin). Z jejich přátelských a odborných kontaktů vzešla iniciativa na vybudování pokusného ovocnářského pracoviště ve Střížovicích. Od roku 1953 se na jeho zřízení s Doc.Dr. L. Černým podílel. Stal se tak pracovníkem tohoto pracoviště až do roku 1975, kdy odešel do důchodu. I při svém zaměstnání obhospodařoval ještě více než 1,2 ha soukromého sadu, ve kterém se věnoval své největší zálibě, šlechtění jabloní. O. Loudu můžeme označit za jednoho z nejúspěšnějších šlechtitelů jabloní v naší republice (v té době Československo). Jeho odrůda Rubín, uvedená do praxe v roce 1983, je odrůdou světové úrovně. I další jeho odrůdy jsou oblíbené, zvláště odrůda Šampion. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. TUPÝ Jaroslav, DrSc. Po absolvování vysokého učení zahradnického na VŠZ Brno v Lednici na Moravě (v roce 1953) pracoval nepřetržitě na Ústavu experimentální botaniky ČSAV v Praze (dnes AV ČR). Programem jeho vědeckovýzkumné práce byly studie fysiologie pylu a pohlavní inkompatibility, na které v roce 1960 navázalo šlechtění jabloní, zpočátku orientované na možnost indikování autofertility. Od roku 1966 se problematika šlechtění zaměřovala na odolnost vůči houbovým chorobám. Zasloužil se o propracování a rozšíření rezistentního šlechtění u jabloní na pracovišti ÚEB ve Střížovicích na Liberecku. Výzkumná stanice ve Střížovicích je svými rezistentními odrůdami známá nejen u nás, ale i v zahraničí. Tupý svojí erudicí, praktickými znalostmi a cennými poznatky ze zahraničních studijních pobytů vtiskl našemu šlechtění jabloní plodný šlechtitelský progres. Řada odrůd, vyšlechtěná ve Střížovicích, se soustavně rozšiřuje a doplňuje tak mezery sortimentů jabloní. Střížovice se svými šlechtitelskými úspěchy řadí mezi nejvýznamnější šlechtitelská pracoviště pro jabloně v Evropě. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) 27

27 Ing. LOUDA Otto Syn slavného a vynikajícího šlechtitele jabloní Otty Loudy ( ). Po smrti svého otce navázal na jeho šlechtění a pracuje na výzkumném pracovišti ÚEB AV ČR ve Střížovicích. Spolupodílí se na některých šlechtěních jabloní Ing. J. Tupého,DrSc. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Bylo zde vyšlechtěno : 13 odrůd jabloní. (ANONYM, 2007E) Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, ústav Ovocnictví V roce 1965 ústav přešel pod správu Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoviště se přeorientovalo na genetiku a šlechtění teplomilných, hlavně zahradních rostlin. Od roku 1991 je ústav součástí Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. V současné době řeší výzkumné úkoly v oblasti zpracovatelského průmyslu, na šlechtění a rezistenci rostlin a na efektivnost množitelských postupů. Šlechtění meruněk na Ústavu ovocnictví bylo započato v roce Prvotní rozvoj šlechtitelského programu meruněk na ústavu probíhal pod vedením Prof. Ing. Zdeňka Vachůna, DrSc., v letech Od roku 1998 převzal šlechtitelský program současný vedoucí ústavu Doc. Dr. Ing. Boris Krška. Během let bylo zapsáno do Státní odrůdové knihy ČR celkem 13 původních odrůd meruněk, generativní podnože pro meruňky M-LE-1 a pro broskvoně Lesiberian. Ústav je také udržovatelem odrůdy angreštu Kompakta. (ANONYM, 2007A) Šlechtění nových odrůd bylo realizováno především vnitrodruhovým křížením vybraných rodičovských párů - výběr donorů z genofondových kolekcí. V první etapě šlechtění byly hlavní cíle zaměřeny na prodloužení období sklizňové zralosti, mrazuodolnost a výběr tzv. ideotypu pro nejrůznější využití plodu, kdy kontrolní odrůdou byla odrůda Velkopavlovická. (KRŠKA A KOL., 1996) Kdy byla prováděna selekce z genofondu shromažďovaného více jak 30 let a byla zde vytvořena, křížením 800 rodičovských párů, základna téměř hybridů. V části tohoto programu bylo navázáno na 4. až 5. generaci křížení v zahraničí (Prof. F. Hough). (KRŠKA, 1999) V preselekci pro staniční zkoušky bylo vybráno více než 500 genotypů. Zúžený výběr představuje více než 50 genotypů. Vzniklé odrůdy z této fáze byly pojmenovány počátečním písmenem L jako například Leskora, Lemeda aj. (VACHŮN, 1999) 28

28 Ve druhé etapě, která probíhala od devadesátých let byly vytýčeny hlavní šlechtitelské cíle u lednických odrůd meruněk : zvýšení mrazuodolnosti ve vztahu k době kvetení; rezistence odrůd k virové šarce švestek (PPV) a fytoplazmě ESFY; zlepšení kvalitativních znaků plodů odrůd meruněk; šlechtění podnoží. V současné době intenzita vlastního křížení a tvorby nových hybridů z nejrůznějších důvodů poklesla. Jedním z nich je skutečnost, že hybridní základna v Lednici dosáhla počtu hybridů. (ANONYM, 2007A) Jedním z cílů studia genetických zdrojů meruněk bylo nalézt genetickou příbuznost donorů rezistence k virové šarce švestek, a to na základě molekulárních metod. Metodou AFLP bylo objeveno 5 markerů odolnosti k šarce švestek, které se vyskytují u všech rezistentních jedinců. Kultivar SEO- Stark Early Orange byl v dendrogramu AFLP markerů přiřazen k čínské podskupině meruněk, zatímco mikrosatelitními markery nebyla tato domněnka potvrzena. Analýza izoenzymů (peroxidázy) potvrdila shodnou hypotézu s AFLP markery u příbuznosti kultivaru SEO a jejich hybridů LE-3276, LE-2904 s čínskou podskupinou a u kultivaru Harlayne se středoasijskou podskupinou. Dále pomocí metody SSR (krátká opakovaná sekvence) analýzy pro hodnocení variability meruňkových genofondů, případně metodou RAPD (náhodně amplifikovaná polymorfní DNK). (KRŠKA, 2005) Významnou pomocí při vlastní realizaci šlechtitelského programu u meruněk byla spolupráce se zahraničím. Je možné uvést využití genových zdrojů a zkušeností ze šlechtění K. F. Kostiny ( Jalta, Ukrajina ), získání a využití hybridů ze 4. a 5. generace křížení na začátku osmdesátých let od prof. L. F. Hougha ( New Jersey, USA ), nebo získání přímé zkušenosti z realizace šlechtitelského programu u meruněk Dr. J. Couranjou ( Bordeaux, Francie ). (KRŠKA A KOL., 2005) Genofondové kolekce ústavu Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství byl spuštěn v Lednici, na Zahradnické fakultě v roce Nosnými ovocnými druhy jsou meruňky a broskvoně. Na ústavu se práce s genofondy meruněk jako první ujal Prof.Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc. Jeho pokračovatelem v oblasti genových zdrojů meruněk a současným garantem soustředěných genofondových kolekcí na Zahradnické fakultě se stal Doc. Dr. Ing. Boris Krška. Práce s genofondy broskvoní započala v témže roce pod vedením Ing. Ivana Oukropce. 29

29 Genofond meruněk: garant - Doc.Dr.Ing. Boris Krška, spoluřešitel - Ing. Tomáš Nečas,Ph.D. V současné době je v genofondu meruněk celkem u Armeniaca vulgaris LAM. (European cvs.) 325 pasportních záznamů, Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) 10, a u Armeniaca scopoli (other sp.) 1 záznam. Celkem je evidováno 336 položek. Genofond broskvoní: garant - Ing. Ivo Ondrášek V současné době je v genofondu broskvoní celkem u Persica vulgaris P.MILLER 145 pasportních záznamů, P. vulgaris x P. amygdalus P. MILLER. 15 popisů a u Amygdalus communis L. 10 záznamů. Celkem je evidováno 170 položek. (ANONYM, 2007A) Organizační struktura : Vedoucí ústavu - Doc. Dr. Ing. Boris Krška Valtická Lednice Tel.: Fax: info@zf.mendelu.cz. (ANONYM, 2007A) Mezi významné šlechtitele ústavu patří Prof. Ing. Zdeněk Vachůn, DrSc. na jehož práci v současné době navazuje Doc. Dr. Ing. Boris Krška a Ing. Ivan Oukropec. (KRŠKA, 1999) Prof. Ing.VACHŮN Zdeněk, DrSc. Významný pedagogický a výzkumný pracovník ovocnářství, úspěšný šlechtitel, celý svůj život zasvětil ovocnářství. Narodil se a vyrostl v zemědělské rodině, která měla vztah k ovocnaření. Po absolvování středoškolských gymnaziálních studiích absolvoval Vysoké učení zahradnické VŠZ Brno v Lednici na Moravě (v roce 1955). Svoji pedagogickou dráhu započal jako středoškolský profesor na Střední vinohradnicko-ovocnářské škole v Modre na Slovensku. V roce 1960 konkursním řízením přechází na tehdejší obor VŠZ Brno do Lednice na Moravě. Prošel všemi stupni vysokoškolské činnosti, v roce 1995 byl jmenován profesorem ovocnictví na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno v Lednici na Moravě. Svoji doktorskou práci obhájil na univerzitě v Kragujevaci (bývalá Jugoslávie) v roce Profesor Vachůn má bohaté kontakty se zahraničím (Francie, Ukrajina, Srbsko a další země Evropy, Asie, Ameriky). Proslul jako významný šlechtitel meruněk, kde po úspěšném vyselektování z embryokultur amerického původu (Prof. Hougha) získal řadu spolehlivě plodných odrůd meruněk a po klonové selekci odrůdy meruňky Velkopavlovická zahájil zdařilý hybridizační 30

30 šlechtitelský program vyšlechtění výkonných odrůd meruněk, adaptabilních zejména pro intenzivní meruňkové sady na Jižní Moravě. Pozornost ve šlechtění zaměřuje i na podnože pro meruňky. Je spoluautorem 11 šlechtění broskvoní a 1 novošlechtění angreštu ( Kompakta ). (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. OUKROPEC Ivan Erudovaný ovocnářský odborník, zvláště v problematice teplomilných druhů. Po absolvování střední zahradnické školy na Mělníku studoval na pražském a lednickém vysokém učení zahradnictví. Byl šlechtitelem hlíznatých květin v Sempře Heřmanův Městec. Po roce 1968 vedl zahradnickou výrobu v moravských družstvech a od roku 1979 šlechtění ovoce na ŠS Valtice. Spolupodílel se na šlechtitelském programu novošlechtění a udržovacího šlechtění, zejména broskvoní a meruněk (ale i ostatních druhů)v rámci ČR. Vyšlechtil odrůdu mandloně MN VA 1, broskvomandloně Kando a Fire, meruňky Pentago, Alfa, Beta, Gama, Delta, Zeta a je spoluautorem dalších odrůd (i vlašského ořešáku). Zasloužil se o zdokonalení sortimentu broskvoní introdukci odrůd a podnoží ze zahraničí. Od roku 1991 je vědecko-výzkumným pracovníkem a vysokoškolským pedagogem na Ústavu ovocnictví ZF MZLU Brno v Lednici na Moravě. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Vyšlechtěné odrůdy : 13 odrůd meruňky 1 odrůda angreštu (ANONYM, 2007A) Šlechtitelská stanice Valtice, Seva Flora s.r.o. Šlechtitelská stanice ve Valticích je zaměřena na šlechtění zahradních plodin - zelenin, květin, léčivých a aromatických rostlin a ovocných teplomilných dřevin Ve své činnosti navazuje na dlouhodobou tradici valtického šlechtění a semenářství. První zmínky o založení šlechtitelské stanice pocházejí z r Kníže Liechtenstein dal zušlechťovat ty hospodářské plodiny, které přicházely v úvahu pro pěstovaní v oblasti Jižní Moravy. V předválečných letech to byly především obiloviny. Průběžně se měnila i struktura šlechtěných druhů. I po válce jistou dobu přetrvávalo šlechtění obilovin, hlavně ječmene a kukuřice. Teplomilné zeleninové druhy a teplomilné ovocné druhy však byly ve Valticích šlechtěny stále. 31

31 Vzhledem ke klimatickým podmínkám v posledních letech zůstává SEVA-FLORA zaměřena na novošlechtění, to znamená tvorbu nových odrůd hlavně plodových teplomilných zelenin a teplomilných ovocných druhů a udržovací šlechtění širokého sortimentu zelenin. Půdy jsou lehčího i těžšího typu černozemí a lužních půd. Mateční substrát je spraš, nivní uloženiny, místy usazeniny mořského neogénu. Jedná se vesměs o půdy dobré kvality, hluboké, s dostatečnou zásobou humusu a živin. Pozemky leží v nadmořské výšce m. Klimatické podmínky odpovídají oblasti teplé, mírně suché s velmi dobrými předpoklady pro pěstování zelenin, semenářství a pro pěstování teplomilných druhů ovoce. (ANONYM, 2007D) Organizační struktura : Mikulovská Valtice Tel. 0627/ Fax: 0627/ (ANONYM, 2007D) Mezi významné šlechtitele šlechtitelské stanice patří Dr. Ing. Karel Kuba, Karel Jašík, a Ing. Radek Peňaz. (KRŠKA, 1999) Dr.Ing. KUBA Karel Na ŠS Valtice nastoupil již v roce Shromáždil početný sortiment teplomilných ovocných druhů (broskvoně, meruňky, mandloně, ořešáky). V letech bylo započato se šlechtěním, využívajícího záměrného křížení a opakovaných výběrů. Tak např. již v roce 1957 měl vysázeno na hybridních semenáčů meruněk, cca hybridních semenáčů a výběrů broskvoní a 230 hybridů mandloní. Jeho zásluhou a iniciativním přístupem byl zahájen velkorysý šlechtitelský program ovocných plodin ve Valticích. Žel, v roce 1962 ze stanice odešel a v jeho nadějné práci pak úspěšně pokračoval K. Jašík. Dr. Kuba je spoluautorem 2 odrůd broskvoní, 2 odrůd ořešáku vlašského. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) JAŠÍK Karel Mimořádně úspěšný a vynikající šlechtitel, výzkumník v oblasti ovocných plodin v letech Zasloužil se o založení ŠS Velehrad v letech Pokračoval a rozvíjel záměry Dr. Karla Kuby. Od roku 1961 vedl ovocnářské oddělení na ŠS Valtice (do roku 1979). Shromáždil cenný sortiment meruněk, broskvoní, mandloní, vlašských ořešáků. 32

32 Vyšlechtil větší počet odrůd (černý rybíz, angrešt, broskvoně, vlašské ořechy) a podnoží (pro broskvoně a meruňky). Psal odborné články i zajímavé ovocnické publikace. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Ing. PEŇÁZ Radek Absolvent Zahradnické fakulty MZLU Brno v Lednici na Moravě. Na ŠS ve Valticích pracuje jako samostatný šlechtitel a současně jako vedoucí ovocnářského oddělení šlechtitelské stanice Seva - Flora s.r.o. Valtice. Rozpracovává hybridní materiál meruněk, ořešáku vlašského a mandloní a koordinuje veškerou šlechtitelskou a školkařskou činnost na pracovišti. (ŘEZNÍČEK A KOL., 2002) Vyšlechtěné odrůdy : 2 odrůdy meruňky 2 odrůdy ořešáku 1 odrůda mandloně. (ANONYM, 2007D) 3.3. CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH ODRŮD OVOCNÝCH DRUHŮ Angrešt Grossularia uva-crispa (L.) Mill. čeleď: Saxifragaceae Rod Grossularia obsahuje asi 50 druhů. Dělí se do dvou sekcí: - Robsonia Bert. - mající prašníky žláznaté; - Grossularia (Eugrossularia Engl.) mající prašníky nežláznaté. (DUŠKOVÁ A KOL., 2002) Význam pro šlechtění má asi 16 druhů, z toho nejvýznamnější jsou: (G. uva-crispa L. Mill.) angrešt obecný, (G. hirtella Michx. Spach.) angrešt malotrný, (G. cynosbati L. Mill.) angrešt šípkový/trnitý, (G. divaricata (Dougl.) Cov., Briton.) angrešt Douglasův. Angrešt je diploidní (2n=16), většinou samosprašný, vyskytují se i cizosprašné druhy, občas i partenokarpie. Opylení cizím pylem obstarává hmyz. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) 33

33 Odrůdy se rozdělují podle barvy slupky na: BĚLOPLODÉ ( Bílý nádherný, Dekor ) ČERVENOPLODÉ ( Matys, Industrie ) ZELENOPLODÉ ( Kompakta, Mistral ) ŽLUTOPLODÉ ( Zlatý fík, Citrónový obří ). (DVOŘÁK A KOL., 1978) ASTOR Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Mistake x Zelená hruškovitá v roce Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Vyznačuje se silnějším růstem. Tvoří koruny rozložité až převislé. Trny převládají jednoduché. Listy jsou středně velké, tmavě zelené s delším řapíkem. Plody jsou velké, nepravidelně oválné až hruškovité, velikostně vyrovnané. V plné zralosti tmavě červené až fialové barvy. Slupka je střední síly, pevná, ojíněná, slabě plstnatá. Chuť je v konzumní zralosti sladkokyselá dobrá. Použití plodů je všestranné. Dozrává středně pozdně, cca 7-10 dní po odrůdě Astrid. Odolnost k padlí americkému je střední. Antraknózou netrpí. (NESRSTA A KOL., 2005) SKVOST Odrůda vyšlechtěna křížením odrůd Lady Delamare x Zelená Hruškovitá na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Vyznačuje silnějším vzrůstem. Tvarem koruny připomíná odrůdu Zlatý fík. Výhony mají nižší počet trnů, převážně zakrslých. Plody jsou velké, soudkovité až oválné, velikostně vyrovnané, barvy zelené, která přechází v konzumní zralosti do zlatavě žluté s tmavým červeným líčkem. Slupka je dosti pevná, se zřetelným žilkováním, ochmýření plodu se téměř neprojevuje. Chuť je v plné zralosti sladká. Dozrává jako standarta Bílý nádherný. Skvost je tolerantní k padlí angreštovému i ostatním chorobám. Odrůda Skvost snáší dobře mrazy v zimním období. (NESRSTA A KOL., 2005) CHRYSO Odrůda vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Mistake x Zlatý fík. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Silný růst, plody jsou velké, oválné, bez ochmýření, po jednom, velikostně vyrovnané barvy světle zelené, která přechází v konzumní zralosti na zlatavě žlutou s tmavě červeným líčkem či tečkováním a výrazně žlutou nervaturou. Chuť je sladce navinulá, slupka je silná a pevná. Dozrává 3-5 dnů po standartě Bílý nádherný. Tento klon je vysoce tolerantní k padlí 34

34 angreštovému i ostatním chorobám. Odrůda Chryso snáší dobře mrazy v zimním období i předjarní nízké teploty v době květu. (NESRSTA A KOL., 2005) Broskvoň Persica vulgaris Miller. (syn. Prunus persica (L.) Batsch.) čeleď: Rosaceae podčeleď: Prunoideae Většina odrůd je odvozena od botanického druhu Persica vulgaris, přičemž se předpokládá, že se na vzniku kulturních odrůd podílel i druh P. davidiana. Poddruh P. vulgaris subsp. vulgaris (broskvoň obecná pravá) se stala základem pro odrůdy s plstnatými plody, poddruh P. vulgaris subsp. laevis pak pro odrůdy s plody neplstnatými (hladkými). V ovocnářství se dále, zejména jako podnože využívají druhy P. kansuensis Bailey. (mrazuodolná) a P. davidiana. V Číně se jako konzumní i podnožová využívá Persica mira Wilson. (BAŽANT A KOL., 2003) Broskvoně lze rozdělit do několika ekologických skupin: BROSKVONĚ FERGANSKÉ s plody zmáčklého tvaru, pěstované ve Ferganské nížině bývalého jižní část centrálního USSR a západní Čína; BROSKVONĚ SEVERNÍ ČÍNY charakteristické dlouhou vegetační dobou, pozdním dozráváním plodů a s dlouhou dobou dormance odolné proti mrazům, plody obvykle s bílou dužninou; BROSKVONĚ STŘEDNÍ A JIŽNÍ ČÍNY s krátkou vegetační dobou a s krátkou dobou dormance, s menšími plody s dužninou barvy bílé nebo nažloutlé, sladké chuti pěstují se v subtropech; BROSKVONĚ ZÁPADNÍ IRÁNKÁ SKUPINA plody obvykle se žlutou dužninou a s krátkou dobou dormance, méně odolné k mrazům, většina amerických i evropských odrůd; Broskvoně jsou diploidním (2n=16) ovocným druhem. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) Pomologicky se broskvoně rozdělují: PRAVÉ BROSKVE (P. persica var.lanuginosa f. pretiosa) mají plstnatou slupku s odlučitelnou dužninou od pecky; TVRDKY (P. persica var.lanuginosa f. durancina) slupka plstnatá neodlučitelná dužnina; NEKTARINKY (P. persica var.nectarina f. pretiosa) slupka lysá a odlučitelná dužnina; BRYŇONKY (P. persica var.lanuginosa f. durancina) slupka lysá a neodlučitelná dužnina; 35

35 SENDVIČE (P. persica subsp. platycarpa) tzv. Peento (někdy Peen-to) s plochými plody. (RICHTER A KOL., 2002). TEREZA Odrůda vznikla křížením hybridů (CIRI3T76) x volné opýlení na Šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Strom roste středně a vytváří polovzpřímenou korunu. Květ je růžovitý. Plod je velký a oválný. Slupka je mírně plstnatá, se základní barvou zelenožlutou, která je překryta z poloviny plodu červeným výrazným líčkem. Dužnina je zlatožlutá, pevná, sladká, velmi šťavnatá, odlučitelná od pecky. Plodnost je velká a pravidelná. Dozrává 15 dnů po odrůdě Redhaven. Má vysokou odolnost proti napadení kadeřavostí, a střední proti nízkým teplotám. Odrůda je vhodná pro přímý konzum i konzervárenské zpracování. (NESRSTA A KOL., 2005) TERMINA Odrůda vznikla křížením hybridů (CIRI55T77) x volné opýlení na Šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Strom roste středně a vytváří polovzpřímenou korunu s dostatkem obrostu. Plody jsou velké, podlouhlé. Jejich slupka je středně tlustá, plstnatá, se základní barvou zelenavě žlutou, která je překryta z poloviny plodu červeným rozmytým líčkem. Dužnina je žlutá, středně pevná, bez vláken, navinule sladká, dobrá. Plodnost je velká a pravidelná. Dozrává 19 dnů před odrůdou Redhaven. Má střední odolnost proti napadení kadeřavostí, padlím broskvoňovým a proti nízkým teplotám. Tato odrůda je žlutomasá, vhodná do všech oblastí pěstování broskvoní. (NESRSTA A KOL., 2005) KRASAVA Odrůda vznikla selekcí na Seva- Flora s.r.o., Šlechtitelská stanice Valtice z pecek dovezených broskví. (Čepička a kol., 1998) Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst středně bujný. Korunu vytváří menší, mírně vzpřímenou. Plody jsou velké, oválné. Slupka zelenavě bílá, překrytá téměř celá karmínovou červení. Dužnina bílá, šťavnatá, výborné chuti. Plodnost velká a pravidelná. Dozrává 6 dnů po odrůdě Redhaven. Střední odolnost proti kadeřavosti i proti nízkým teplotám. (RICHTER A KOL., 2002) MICHAELA Odrůda byla vyšlechtěna v Seva- Flora s.r.o., Šlechtitelská stanice Valtice jako mutace odrůdy Redhaven. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) 36

36 Středně raná odrůda pravé broskve. Vzrůstnost silná, habitus stromu polovzpřímený. Plod velký, podlouhlý, nesouměrný. Slupka středně tlustá, hustě plstnatá, silně přilnavá k dužnině. Základní barva zelenavě žlutá, z poloviny až ze dvou třetin překrytá červeným rozmytým líčkem. Dužnina žlutá, středně tuhá, sladkost vysoká, kyselost střední. Dozrává 7 dnů před odrůdou Redhaven. Náchylnost k opadu plodů před sklizní není nebo velmi slabá. (NESRSTA A KOL., 2005) Hrušeň Pyrus communis var. sativa (L.) DC. čeleď: Rosaceae podčeleď: Maloideae Hrušně jsou jako ovocný druh velmi starého původu. Rod Pyrus L. pravděpodobně pochází z horských oblastí současné západní a jihozápadní Číny odkud se postupně rozšířil na východ a západ. Dnes je ve světě známo a rozšířeno 24 (někdy je uváděno až 30) původních druhů. Vznik hrušní jak Evropských typů tak Asijských je poměrně složitý. Hrušeň obecná (P. communis L.), která je pěstována pro své ovoce, vznikla pravděpodobně složitou hybridizací planých předků evropských hrušní jako P. korschinskyi (syn. P. bucharika Litvin), P. nivalis a P. communis var. caucasica (syn. P. pyraster Borkh.) v oblasti dnešního Kavkazu. Kromě P. communis var. caucasica existují P. communis var. cordata (Desv). Briggs, a P. communis var. pyraster (syn. P. pyraster Borkh.). Všechny druhy rodu Pyrus jsou diploidní (2n=34), existují však i kulturní odrůdy, které jsou triploidní ( Lucasova, Dielova, Pastornice, Špinka atd.) eventuelně tetraploidní. Většina u nás pěstovaných odrůd je cizosprašných. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A; NEČAS A KOL., 2004) Rozdělení podle zralosti: ODRŮDY LETNÍ - konzumně dozrávají do 15. září, (délka konzumní zralosti 14 dnů) Clappova, Diana ; ODRŮDY PODZIMNÍ - konzumně dozrávají do 15. listopadu (délka konzumní zralosti 2-8 týdnů) Boscova lahvice, Konference ; ODRŮDY ZIMNÍ - konzumně dozrávají po 15. listopadu (délka konzumní zralosti je 16 týdnů) Bohemica, Dicolor, Lucasova ; ty se mohou dále dělit: o raně zimní - zrající v listopadu a prosinci; o středně zimní - zrající v lednu a únoru; o pozdně zimní - zrající v březnu a dubnu. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) 37

37 ALICE Vznikla křížením odrůd Clappova máslovka x Červencová ve Šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrovaná byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst stromu je středně bujný, koruna rozložitá a plodnost na krátkém dřevě. Plod je středně velký, baňkovitého tvaru, zelenožlutý se světle červeným žíháním. Slupku má tenkou a suchou, dužninu bílou, sladce navinulou, dobrou a středně šťavnatou. Plodnost je středně brzká, velmi dobrá a pravidelná. Sklízí se v polovině července, dozrává na přelomu července až srpna. Odolnost proti napadení houbovými chorobami i namrzání je vysoká. Alice je letní odrůda, pro stolní použití. Afinita je dobrá se všemi podnožemi. (NESRSTA A KOL., 2005) MORAVA Vznikla křížením odrůdy Boscova lahvice x Drouardova ve Šlechtitelské stanice Litoměřice. Registrovaná byla v roce Roste bujně, korunu má vzpřímenou, řídkou. Plod je velký, lahvicovitého tvaru, hnědožlutý a červeným žíháním. Slupka je středně tlustá, sladká a suchá. Dužnina je bílá, jemná, šťavnatá, aromatická. Plodí pozdě, středně a pravidelně. Sklízí se od poloviny září, zraje v říjnu, skladovatelnost je jeden měsíc. Má vysokou odolnost proti napadení strupovitosti. Je to podzimní odrůda pro přímý konzum, transport a konzervaci. Odrůda je určena pro zavlažované teplé a středné oblasti. (RICHTER A KOL., 2002) ERIKA Vznikla na VŠÚO Holovousy křížením odrůd Boscova lahvice x Drouardova. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst stromů je středně silný až silný, strom má rozložitý habitus. Plody jsou velké, asymetrické, typicky hruškovitého tvaru, slupku mají hladkou, jemnou se základní žlutozelenou barvou, která je překrytá slabým červeným líčkem ve formě mramorování. Dužnina je žlutobílá, silně šťavnatá, sladká a velmi chutná. Dozrává koncem září až začátkem října, konzumně v prosinci. Předností této odrůdy je pravidelná plodnost, vysoká kvalita a velmi dobrá skladovatelnost do jarních měsíců. Hodí se do teplých oblastí, vhodných na pěstování hrušní, kde dosahuje vysokou kvalitu plodu. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) DAVID Vznikla křížením odrůd Guytova x Děkanka Robertova ve VŠÚO Holovousy. Registrována v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst stromu je středně silný s habitem polovzpřímeným. Plody jsou rovného tvaru, velké a souměrné. Základní barvou slupky je světle žlutá s nevýrazným červeným líčkem. Slupka plodu je tlustá, hladká, lesklá. Dužnina je světle nažloutlá, šťavnatá, s jemnou 38

38 konzistencí a chutí nasládlou. Do plodnosti vstupuje brzy, plodnost je vysoká a pravidelná. Plody se sklízí v druhé dekádě října, konzumně dozrává začátkem prosince. V chladírně vydrží do února i déle. Odrůda je vysoce odolná proti napadení houbovými chorobami i proti namrzání. Tato zimní velkoplodá odrůda je vhodná k pěstování do teplejších a středních oblastí. (NESRSTA A KOL., 2005) Jabloň Malus x domestica Borkh. (syn. M. sylvestris Miller.) čeleď: Rosaceae podčeleď: Pomoideae Rod Malus Mill. zahrnuje samostatných druhů, mezi nimiž se vytvořil velký počet různých mezidruhových hybridů. K nejrozšířenějším původním druhům patří např. M. sylvestris (L.) Mill.- jabloň lesní, M. pumila Mill. (syn. Malus praecox)- jabloň nízká, M. baccata Borkh.- jabloň drobnoplodá, M. prunifolia Borkh.- j. slívolistá, M. orientalis Uglitz.- j. východní, M. floribunda Sieb.- j. mnohokvětá, M. fusca Schneid.- j. hnědá, M. sieversii M.Roem.- j. Sieversova. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) Dělení rodu Malus Mill. do sekcí: I. SEKCE Eumalus evropské a asijské druhy mající listy s nedělenou čepelí, buď s kalichem neopadavým a většími plody (podsekce Pumilae), nebo s kalichem opadavým a malými plody (podsekce Baccatae); II. SEKCE Sorbomalus s planými japonskými a čínskými druhy, mají dělené listy a malé plody; III. SEKCE Chloromeles se severoamerickými druhy majícími velké zelené nebo žluté nepoživatelné plody; IV. SEKCE Eriolobus zahrnující maloasijský druh Malus triloba jabloň trojlaločná; V. SEKCE Docyniopsis s japonskými a čínskými druhy. Na vzniku evropských kulturních odrůd se podílely hlavně druhy patřící do sekce Eumalus M. sylvestris, M. pumila, M prunifolia, M. sieversii a M. baccata. Právě hybridy pocházející z M. baccata bývají zejména v Americe nazývány crab. Při rezistentním šlechtění se používá jako zdroj rezistence Malus floribunda Sieb. (BLAŽEK, 2001) 39

39 Pro rod Malus mají význam genové centra: ČÍNSKO- JAPONSKÉ - např. M. baccata, M. mandshurika, M. prunifolia, M.spectabili;, STŘEDOASIJSKÉ - M. sieversii; EVROPSKO-SIBIŘSKÉ M. pumila, M. florentina, M. orientalis, M. sylvestris, M. triloba; SEVEROAMERICKÉ M. angustifolia, M. fusca, M. coronaria, M. ioensis. Všechny pěstované odrůdy jsou cizosprašné a vyžadují vhodného opylovače. Jsou převážně diploidní (2n=34), zřídka triploidní (3n=51) jako např. Jonagold, Mutsu, Sir Prise, Grávštýnské, Boskopské. Významná je pylová inkompatibilita (neschopnost opyleníoplození) způsobená rozdílností buď morfologického, fyziologického nebo anatomického utváření, která je současně geneticky podmíněná. Některé odrůdy mohou mít v teplých oblastech sklon k samosprašnosti. (NEČAS A KOL., 2004) Pomologicky lze odrůdy třídit podle doby zrání: ODRŮDY LETNÍ u kterých konzumní zralost nastává současně se sklizňovým termínem (sklizeň do 15. srpna), nebo brzo po něm a trvá krátce Discovery, Ametyst, Mio ; ODRŮDY PODZIMNÍ - u kterých konzumní zralost nastává za 2-8 týdnů, (sklizeň od 15.srpna do konce srpna), pozdně podzimní je možné sklízet od 1.9 do 20.9 Šampion, Vanda, Desert ; ODRŮDY RANĚ ZIMNÍ s konzumní zralostí za 8-12 týdnů po sklizni (sklizeň od 20. do 30. září ) Rubín, Bohemia ; ODRŮDY POZDNĚ ZIMNÍ s konzumní zralostí za týdnů od sklizně (sklizeň od konce září) Topaz, Goldstar. (NEČAS A KOL., 2004) DELÉN Odrůda byla vyšlechtěna křížením odrůd TE x McIntosh Redspur ve Šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrována byla v roce Jedná se o podzimní odrůdu, jejichž vzrůstnost je středně silná, habitus stromu vzpřímený až rozložitý. Plody má středně velké až velké, kulovité, slabě žebrované. Základní barva slupky je zelenožlutá, krycí červená, která vytváří líčko. Slupka je hladká, středně tlustá, lesklá, bez ojínění. Dužnina je krémová, pevná, středně šťavnatá s chutí sladce navinulou. Sklizňová zralost je začátkem září, konzumní zralost od října a skladovatelnost do listopadu. Střední odolnost ke strupovitosti. (NESRSTA A KOL., 2005) 40

40 ANGOLD Odrůda byla vyšlechtěna ve VŠÚO v Holovousích z křížení hybridu HL A 28/39 ( Antonovka v.s.) x Golden Delicious. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Odrůda se středně silným růstem a rozložitou korunou. Charakter růstu vyhovuje pro tvarování štíhlých vřeten a stěn. Stromy kvetou středně raně až středně pozdně a jsou dobrými opylovači. Plody jsou velké kulovité až kulovitě kuželovité, pravidelné. Slupka je hladká, lesklá, středně tlustá, zelenavě žlutá, z 50 až 80 % překrytá jasně červenou krycí barvou nanesenou ve formě žíhání a mramorování. Dužnina je krémová, chruplavá a velmi šťavnatá, chuť je harmonická, navinule sladká až sladká. Plodnost je raná, vysoká a dosti pravidelná. Plody i listy jsou odolné proti strupovitosti, padlím trpí jen málo. Sklizňová zralost v závislosti na poloze a teplotních podmínkách roku nastává nejčastěji v druhé polovině září nebo začátkem října. Konzumní zralost v běžném sklepě trvá od listopadu do března, v chladírně vydrží do června i déle. Plody jsou vhodné také pro průmyslové zpracování. (ANONYM, 2007C) RESISTA Odrůda jabloně byla vyselektována ve VŠÚO v Holovousích z hybridního potomstva Prima x NJ 56. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst je nadprůměrně silný. Vytváří koruny vysoce kulovité. Kvetou středně pozdně a jsou dobrými opylovači. Plody jsou střední až nadprůměrně velké kulovité až tupě kuželovité, slabě žebernaté. Slupka je hladká, středně pevná, málo mastná. Základní barva je žlutá, krycí barva chybí nebo se vyskytuje jen jako slabé světle oranžové líčko v rozsahu do jedné třetiny plochy povrchu slupky. Dužnina je žlutavá, středně zrnitá, méně šťavnatá. Chuť je harmonická, sladce navinulá až navinule sladká s příjemným arómatem. Plodnost je raná, vysoká a pravidelná. Odrůda je rezistentní proti strupovitosti, padlím trpí slabě. Sklízí se v první polovině října, konzumní zralost je v období leden - březen, v chladírně vydrží i déle. (NESRSTA A KOL., 2005) RUBIMEG Odrůda byla vyšlechtěna ve VŠÚO v Holovousích křížením odrůd Megumi x Rubín. Registrována byla v roce Strom roste bujně, habitus koruny má polovzpřímený až rozložitý charakter. Plod je kulovitého tvaru, velký až velmi velký, bez žebrování a masitých svalců. Slupka je středně tlustá až tenká, hladká, rovná bez ojínění. Základní barva je bělavě zelená, krycí je rozmytá světle červená s tmavě červeným žíháním. Dužnina krémové barvy má křehkou konzistenci je velmi šťavnatá, v chuti nasládlá a dobrá. Sklízí se začátkem října, konzumně dozrává v 41

41 listopadu se skladovatelností do února. Odrůda je středně odolná proti napadení strupovitostí a odolná proti napadení padlím jabloňovým. Je vhodná do všech poloh. (ANONYM, 2007C) RUBINSTEP Odrůda byla vyšlechtěna ve VŠÚO v Holovousích křížením odrůd Clivia x Rubín. Registrována byla v roce Strom roste bujně, habitus koruny má vzpřímený až rozložitý charakter. Plod má ploše kulovitý tvar, ale jen střední velikost, bez žebrování se slabě výraznými masitými svalci na vrcholu. Slupka je středně tlustá, suchá, rovná, bez ojínění. Základní světle zelená barva slupky, později zežloutne. Krycí barva je oranžová s červeným žíháním vysoké intenzity. Dužnina krémové až světle oranžové barvy je křehké konzistence, středně šťavnatá v chuti nasládlá, voňavá a aromatická. Sklizňová zralost začíná začátkem října, konzumně dozrává již v prosinci, skladovatelnost bývá dlouhá až do dubna. Odrůda je středně až méně odolná proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloňovým. Je vhodná do teplých a chráněných středních poloh, na slabě a středně rostoucích podnožích, s dostatkem vláhy. (ANONYM, 2007C) RUBÍN Rubín vyšlechtil pan Otto Louda ze Střížovic křížením odrůd Lord Lambourne x Golden Delicious. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Zimní odrůda, rostoucí bujně, později středně. Vytváří rozvolněné až převislé koruny se sklonem k vyholování. Plody jsou velké kulovité, žluté, kryté rozmytým červeným zbarvením. Dužnina je krémová, chruplavá, jemná velmi šťavnatá, aromatická, nasládlá. Slupka je tenká, hladká a suchá, otlačuje se. Do plodnosti nastupuje později, pak je plodnost střední a pravidelná. Odrůda vhodná pro přímý konzum, sklizeň v termínu na přelomu září a října, vhodná do všech oblastí. V chladírně je skladovatelnost do poloviny ledna. Odrůda je středně náchylná na strupovitost, padlím netrpí. Odrůda Rubín se dnes, včetně svých červených mutací, pěstuje v ČR na výměře 520 ha a tvoří tak 6 % celkové výměry intenzivních výsadeb jabloní. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) ŠAMPION Česká odrůda, kterou vyšlechtil pan Otto Louda ve Střížovicích u Turnova jako křížence odrůd Golden Delicious x Coxova oranžová reneta. Registrovaná v roce (RICHTER A KOL., 2002) Zimní odrůda, rostoucí středně bujně. Plody jsou středně velké až velké, kulovité, žlutozelené kryté červeným žíháním. Dužnina je krémová, středně šťavnatá, sladce navinulá. Slupka je středně silná, suchá někdy drsná. Plodnost je brzká, hojná, vyžaduje probírku plodů jinak střídá. Sklízí se koncem září, pro konzum je vhodná v listopadu, v chladírně ji lze uchovat 42

42 do února. Odrůda je náchylná na strupovitost, padlím netrpí. Plody dosahují vyšší kvality ve středních a vyšších polohách, kde ji lze pěstovat i v kombinaci bujněji vzrůstných podnoží. HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) TOPAZ Odrůda byla vyšlechtěna pod označením (ÚEB-2359/2) na stanici Ústavu experimentální botaniky AV ČR ve Střižovicích jako kříženec odrůd Rubín x Vanda. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Zimní odrůda, rostoucí středně bujně až slabě. Vytváří vejčitě kulovité koruny jež se zahušťují. Plody jsou středně velké, kulovité až ploše kulovité, žluté, kryté červeným žíháním. Dužnina je pevná krémová, křupavá, šťavnatá, sladce navinulá, aromatická. Slupka je tenká, hladká, mastná a nerovná. Plodnost je brzká, vysoká a pravidelná. Sklízí se začátkem října, konzumně dozrává v prosinci se skladovatelností do dubna. Odrůda je rezistentní ke strupovitosti, padlím netrpí. Pro intenzivní tvary je vhodná do teplých a středních poloh, s využitím slabě rostoucích podnoží. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) RUBINOLA Zimní odrůda rezistentní ke strupovitosti, vyniká vysokou kvalitou plodů, vyšlechtěná v Ústavu experimentální botaniky AVČR, Střížovice, křížením odrůd Prima x Rubín. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Strom roste silně do široce kulovitých korun se sklonem k vyholování, kvete poloraně, je dobrým opylovačem. Plodnost středně raná, středně vysoká, pravidelná. Plody střední až velké, zploštěle kulovité až kulovité, žluté, na 3/4 s intenzivním, zářivě červeným mramorováním a žíháním, stopka tenká a dlouhá, slupka středně silná, slabě mastná, hladká, lesklá, kolem stopečné jamky někdy rzivá. Dužnina krémová, středně pevná, šťavnatá, navinule sladká, aromatická, chuť výborná, kvalitou se řadí ke špičkovým světovým odrůdám. Zraje koncem září, 10 dnů před Golden Delicious, nepropadává, konzumní zralost začíná v listopadu, vydrží do konce března. Rezistentní k strupovitosti, málo náchylná na padlí. (NESRSTA A KOL., 2005) VANDA Vyšlechtěna v Ústavu experimentální botaniky AVČR, Střížovice, křížením odrůd Jolana x Lord Lambourne. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Roste středně bujně. Je částečně samosprašná a je velmi dobrým opylovačem pro většinu odrůd. Plod je střední až velký, zploštěle kulovitý, zelenožluté barvy, kterou překrývá ze dvou třetin červené žíhání. Dužnina je bílá, výborné, sladce navinulé chuti. Je odolná proti strupovitosti a padlím trpí jen velmi málo. Sklízí se v průběhu září, konzumně dozrává od října 43

43 do konce roku. Je odolná proti mrazu a lze ji úspěšně pěstovat ve všech oblastech vhodných pro pěstování jabloní. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) Jahodník Fragaria vesca var. hortensis Duchesne. čeleď: Rosaceae podčeleď: Rosoideae Do rodu Fragaria je zařazováno přibližně 150 druhů. Na vzniku kulturních odrůd se podílelo pouze několik druhů. Tyto se třídí podle svého původního zeměpisného rozšíření na : EVROPSKÁ SKUPINA F. vesca jahodník obecný, VÝCHODO-AMERICKÁ SKUPINA F. virginiana jahodník virginský, ZÁPADO-AMERICKÁ SKUPINA F. chiloensis jahodník čilský, ASIJSKÁ SKUPINA F. orientalis jahodník východní, HYBRIDNÍ SKUPINA F. ananasica jahodník velkoplodý. Odrůdy jahodníku jsou diploidní, tetraplodní, hexaploidní i oktaploidní samosprašné. (DUŠKOVÁ A KOL., 2005) Odrůdy jahodníku se pomologicky dělí na : VELKOPLODÉ (ananasové, zahradní) 1 nebo 2 krát plodící a remontantní, MALOPLODÉ které jsou buď remontantní a nebo stále plodící. Dle plodnosti lze jahodník rozdělit na: JEDNOU PLODICÍ odrůdy představují oktoploidní genotypy (2n=56) a krátkodenní typy. Květní diferenciace začíná až v srpnu. REMONTANTNÍ VELKOPLODÉ odrůdy jsou oktoploidní a květní indukce probíhá za krátkého i dlouhého dne, od jara do podzimu. Mají dlouhou sklizňovou amplitudu, od června do prvních mrazů. Po první sklizni v červnu nastává 2-3 týdenní přestávka v plodnosti. MĚSÍČNÍ stále plodící drobnoplodé odrůdy jsou tetraploidní a neutrální k délce dne. Sklízí se od června do září, v červenci nastává menší pokles plodnosti. LUČNÍ představují novější skupinu dekaploidních ( 2n=70 ) odrůd z německého šlechtitelského programu. Plody zrají současně a umožňují mechanizovanou sklizeň. Plody jsou menší a měkčí než u velkoplodých odrůd. (RICHTER A KOL., 2002) 44

44 KARMEN Vznikla vyšlechtěním ve Šlechtitelské stanici Velké Losiny křížením odrůd Georg Soltwedel x Sparklee. Registrována byla v roce (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) Samosprašná, silně rostoucí. Jako dvouletá snese i krátkodobý přísušek. Trs je kompaktní, hustý, vysoký. Vytváří vysoký počet odnoží. Plodnost je velmi dobrá. Plody jsou velké, sytě červené, lesklé, s vynikající sladce navinulou a velmi aromatickou chutí. Je to dezertní odrůda pro všechny způsoby použití. Zraje do 1. sběru v polovině června. Sklizňové období trvá 2 týdny. Je dosti odolná k plísni šedé a kořenovým hnilobám houbového původu. Je náchylná k zelenokvětosti. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) ADRIANA Odrůda vznikla křížením odrůd Roxana x Dagmar v Šlechtitelské stanici v Turnově. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Rostlina má slabší růst, ploše kulovitý a středně hustý habitus. Vytváří střední počet odnoží. Plod je středně velký, kuželovitý, sytě červené barvy. Dužnina je tuhá, tmavě červená, celistvě vybarvená. Chuť je nakyslá, aromatická. Plodnost je střední až vyšší. Zraje raně v týdnu června. Středně odolná proti plísni šedé, náchylnější k bílé skvrnitosti listů po sklizni.odrůda dobře přezimuje. (DUŠKOVA A KOL., 2005) VANDA Odrůda vyšlechtěna ve VŠUO Holovousy, jako radiomutant odrůdy Gorella. Registrována byla v roce Rostlina je nízká a středně hustá. Počet odnoží má střední. Kvete pod listy. Plody jsou středně veliké, převážně kulovitého tvaru a oranžově červené barvy. Dužnina je středně tuhá, celistvě oranžově červená, bez dutiny. Chuť je nasládlá, slabě aromatická. Vanda zraje ve skupině poloraných odrůd 2 týden v červenci. Výnosy jsou střední a odolnost k plísni šedé je též střední. (RICHTER A KOL., 2002) Meruňka Armeniaca vulgaris Lam. (syn. Prunus armeniaca L.) čeleď: Rosaceae podčeleď: Prunoideae Rod Armeniaca zahrnuje okolo 12 druhů z nichž ovocnářsky významné kromě A. vulgaris jsou: P. sibirica (L) Lam., pochází z východní Sibiře, Mongolska a Číny. Je velmi odolná mrazu a suchu. Využívá se jako podnož oslabuje růst a při šlechtění meruněk; 45

45 P. mandshurica Max.Kost., pochází z dálného východu Ruska, Mongolska a Číny. Je bujné vzrůstu, plody se kandují, používá se jako mrazu a suchu odolná podnož; P. mume Sieb.Kost., meruňka japonská odrůdy se pěstují v Japonsku a v Severní Americe, je slabšího keřovitého vzrůstu a vyžaduje vlhčí stanoviště. Využívá se jako podnož pro meruňky a slivoně, je odolná k houbovým chorobám napadající kořeny; P. ansu Max.kost., meruňka korejská je ovocnářsky významná v Číně a Japonsku, vytváří stromy středního vzrůstu, kulturního charakteru, vyžaduje vlhčí polohy, je zdrojem odolnosti k patogenu Clasterosporium carphophyllum, jádra se využívají ve farmacii; P. dasycarpa Ehrh. přírodní kříženec mezi A. vulgaris x P. cerasifera tzv. černá meruňka. Květy se vyznačují poměrně značnou odolností vůči chladu šlechtitelské využití. (BAŽANT A KOL., 2004) Meruňky jsou diploidní 2n = 16, většina odrůd je samosprašných, některé ale mohou být částečně samosprašné ( Veecot, Lejuna, Leskora ) a existují i odrůdy cizosprašné např. Orangered. Ve výsadbě takových odrůd je pak nutná kombinace více odrůd. Podle komplexu morfologických, biologických a hospodářských vlastností se zřetelem na geografický původ odrůd je možné zařadit odrůdy meruňky do skupin: ODRŮDY STŘEDOASIJSKÉ - (Čína, Afganistan, Pákistán sev. Indie); ÍRANSKO-KAVKAZSKÉ - (Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, Sýrie, Turecko); EVROPSKÉ - (jižní část Evropy, USA, jižní Afrika, Austrálie); DŽUNGARSKO-ZAILIJSKÉ - (Kazachstán, severozápadní Čína, Alma-Ata); MANDŽUSKO-SIBIŘSKÉ - (mičurinské) (odrůdy Mičurina, Zabajkalska, a Dálného východu, kultivary následovníků Mičurina ). Podle doby zrání na odrůdy: RANÉ ODRŮDY - zrající i více jak 17 až 9 dní před odrůdou Velkopavlovická (např. Aurora, Leskora, Ledana, Lejuna, Radka, Veselka, Pinkcot, Copty, Silvercot Cotsy STŘEDNĚ RANÉ - zrající 6-2 dny před Velkopavlovickou (např. Palava, Legolda, Lebela, Kompakta, Goldrich, Hargrand, Harcot, Goldbar ); STŘEDNĚ ZRAJÍCÍ - zrající přibližně s odrůdou Velkopavlovická, okolo 20.7 (-2 až +6 dní po např. Marlen, Svatava, Kráska, Vestar, Vegama, Barbora, Elena, Veecot, Bergarouge ); POZDNĚ ZRAJÍCÍ - zrající 7 a více dní po Velkopavlovické (např. Leala, Minaret, Bergeron, Bergerac, Harlayne, Harogem, Harval, Velbora, Velita ). (NEČAS A KOL., 2004) 46

46 DARINA Odrůda vyšlechtěna ve VŠÚO Holovousy z volného sprášení odrůdy Mělnická v roce Registrována byla v roce Charakter růstu stromů je střední až bujný. Plody jsou středně velké až velké, jsou oranžově zbarvené, chuť plodů je dobrá. Zraje středně pozdně, asi 7 až 10 dní po odrůdě Velkopavlovická. Raně vstupuje do plodnosti, plodnost je střední. Předností odrůdy jsou kvalitní plody, dobrá odolnost proti napadení květů houbou Monilia laxa, dobrá odolnost plodů vůči praskání a samosprašnost. Kvete středně pozdně, může být doporučována do okrajových oblastí pěstování, kde je častým problémem poškození květů pozdními jarními mrazy. Stromy nevyžadují probírku plodů. Nemá zvláštní nároky na agrotechniku a způsob pěstování. (RICHTER A KOL., 2002) LEALA Odrůda vyšlechtěna na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě z volného opylení odrůdy Růžová raná. Registrována byla v roce Pozdní odrůda. Doba začátku kvetení pozdní. Vzrůstnost střední, habitus stromu vzpřímený. Plod velký, z bočního i čelního pohledu trojúhelníkovitý, podle švu převážně nesouměrný, povrch hladký. Slupka slabě plstnatá, její základní barva oranžová s malým, slabě červeným líčkem. Dužnina oranžová, středně tuhá, velmi šťavnatá. Pecka obdélníkovitá, od dužniny velmi dobře odlučitelná. Jádro sladké. Zraje přibližně týden po odrůdě Velkopavlovická. (RICHTER A KOL., 2002) LEMEDA Mnohonásobný hybrid vyšlechtěný na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Registrována byla v roce Raná až středně raná odrůda. Doba začátku kvetení střední. Vzrůstnost střední, habitus stromu otevřený. Plod středně velký, z bočního i čelního pohledu kruhovitý, podle švu převážně souměrný, povrch hladký. Slupka není nebo velmi slabě až slabě plstnatá, její základní barva světle oranžová pouze s osamocenými slabě až středně červenými skvrnami. Dužnina oranžová, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Pecka obdélníkovitá, od dužniny dobře odlučitelná. Jádro středně hořké. Sklízí se 8 dnů před odrůdou Velkopavlovická. (ANONYM, 2007A) LESKORA Vznikla na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici, jako výsledek dlouhodobého kombinačního křížení. Posledním rodičovským párem byly genotypy C4R8T143 x C4R9T26. Registrována byla v roce

47 Strom je středně vzrůstný. Tvoří vznosně vzpřímené, středně husté koruny. Kvete v průměru 1 den po odrůdě Velkopavlovická. Je částečně cizosprašná. Plody jsou středně velké s průměrnou hmotností 40 g, tvar plodu je mírně oválný, souměrný, povrch plodu je hladký. Základní barva slupky je oranžová s jasným červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá, ale šťavnatá. Chuť dužniny je velmi dobrá, aromatická, typicky meruňková. Pecka je středně velká, velmi dobře oddělitelná od dužniny. Semenné jádro je hořké. Plody jsou pro svou ranost a kvalitu určeny hlavně pro přímý konzum. Je méně vhodná pro kompotování. Květní pupeny jsou mrazuodolnější než u odrůdy Velkopavlovická. Je středně odolná ke gnomonii a monilii. Sklízí se dní před Velkopavlovickou. (RICHTER A KOL., 2002) MARLEN Odrůda vznikla selekcí z odrůdy Velkopavlovická na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Registrována byla v roce Středně raná odrůda. Doba začátku kvetení střední. Vzrůstnost středně silná až silná, habitus stromu otevřený. Plod středně velký, z bočního i čelního pohledu trojúhelníkovitý, podle švu převážně nesouměrný, povrch slabě hrbolkovitý. Slupka slabě plstnatá, její základní barva oranžová s malým až středně velkým středně červeným líčkem. Dužnina oranžová, středně tuhá, středně šťavnatá. Pecka obdélníkovitá, pouze velmi slabě až slabě přilnavá k dužnině. Jádro sladké. Sklízí se 7 dnů po odrůdě Velkopavlovická. (ANONYM, 2007A) MINARET Odrůda vyšlechtěna z odrůd Velkopavlovická x SEO na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Registrována byla v roce Pozdní odrůda. Doba začátku kvetení raná až střední. Vzrůstnost silná, habitus stromu slabě otevřený. Plod středně velký, z bočního i čelního pohledu kruhovitý, podle švu převážně souměrný, povrch hladký. Slupka slabě až středně silně plstnatá, její základní barva světle oranžová se středně velkým tmavě červeným líčkem. Dužnina oranžová, měkká, středně až velmi šťavnatá. Pecka kruhovitá, slabě až středně silně přilnavá k dužnině. Jádro slabě hořké. Sklízí se 7 dnů po odrůdě Velkopavlovická. (ANONYM, 2007A) PALAVA Odrůda vyšlechtěna z odrůd Velkopavlovická x SEO na Ústavu ovocnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici. Registrována byla v roce Raná až středně raná odrůda. Doba začátku kvetení raná. Vzrůstnost středně silná, habitus stromu otevřený. Plod středně velký až velký, z bočního pohledu kruhovitý, z čelního pohledu trojúhelníkovitý, podle švu převážně souměrný, povrch slabě hrbolkovitý. Slupka slabě plstnatá, její základní barva oranžová se středně velkým tmavě červeným líčkem. Dužnina 48

48 oranžová, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Pecka obdélníkovitá, dobře odlučitelná od dužniny. Jádro sladké. Sklízí se přibližně 5 dnů před odrůdou Velkopavlovická. (ANONYM, 2007A) RADKA Odrůda vyšlechtěna na Seva- Flora s.r.o., Šlechtitelská stanice Valtice. Registrována byla v roce Má středně velké srdčité plody, s tmavě oranžovou, pevnou dužninou, dobře odlučitelnou od pecky. Má jemně navinulou, dobrou chuť. Tato velmi raná, středně bujně rostoucí odrůda, dozrává 20 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Plodnost má velkou, téměř pravidelnou. Jedná se nejranější odrůdu v našem sortimentu, využití najde především pro přímý konzum. (ANONYM, 2007A) 'KAROLA' Odrůda vyšlechtěna na Seva- Flora s.r.o., Šlechtitelská stanice Valtice, křížením odrůd Kloboucká raná x Velkopavlovická. Povolena k množení v roce (RICHTER A KOL., 2002) Růst je středně bujný, stromy tvoří řidší až středně husté vznosné koruny. Plody jsou středně velké, vejčitého až oválného tvaru. Základní barva plodu je žlutá, z větší části pokryta oranžovou, s kamínově červeným líčkem. Dužnina je oranžová, pevná, velmi dobré chuti, dobře se odděluje od pecky. Slupka je středně silná, téměř hladká, málo se otlačuje. Odrůda se vyznačuje časným nástupem do plodnosti, která je na ranou odrůdu relativně vysoká. Odolnost proti mrazu ve dřevě a v pupenech je střední, ke gnomonióze (hnědnutí listů) je stejně náchylná jako Velkopavlovická. Poněkud méně trpí moniliózou. Zraje v první polovině července - 10 dní před odrůdou Velkopavlovická. (BAŽANT A KOL., 2004) Ořešák královský ( vlašský ) Jugans regia L. čeleď: Juglandaceae Botanicky a pomologicky se ořešáky třídí na variety: var. tenera papírky a polopapírky se skořápkou hladkou a tenkou, var. durissima kamenáč, velký s tlustostěnnou těžko loupatelnou skořápkou, var. connata kamenáč, malý s tlustostěnnou, těžko loupatelnou skořápkou, var. maxima křapáč obrovský s velkými plody, velmi rozbrázděnou skořápkou, var. macrocarpa křapáč velký s velkými plody, velmi rozbrázděnou skořápkou, 49

49 var. racemosa hroznovité kamenáče s tvrdou skořápkou a s plody o 8-20 hroznu, var. fertilis hroznovité polopapírky s pevnou polotvrdou skořápkou a s plody po 9-28 v hroznu, var. rubra červenojadré kamenáče s karmínově zbarveným osemením, var. rotunda ořech obecný kulatý, var. oblonga ořech podlouhlý, var. cilindrica - ořech válcovitý, var. serotina ořešáky svatojánské (pozdně rašící), var. laciniata ořechy stříhanolisté. (Kutina, 1992; Peiker, Kyncl, 1962; Richter, 2002) Ořešák královský je diploidní, s odrůdami samosprašnými, částečně samosprašnými i cizosprašnými. Je jednodomý s květy jednopohlavními. Je větrosnubný, během kvetení je důležitá souhra prášení prašníkových květenství s generativní zralostí pestíkových květenství. Na jednotlivých odrůdách rozkvétají jehnědy a pestíkové květenství současně což bývá zřídka nebo protandricky či naopak. (NEČAS A KOL., 2004) VILÉM Vznikl jako semenáč neznámého původu na Seva-Flora s. r. o., Šlechtitelská stanice Valtice. Registrován byl od roku Stromy rostou středně bujně, korunu vytváří polovzpřímenou, středně hustou. Květy samčí kvetou dříve než samičí (jsou protandrické). Plod je veliký, široce lichoběžníkovitý. Rubina středně tlustá, zelená se světlejšími tečkami v menším množství. Skořápka je středně tlustá, hnědá, středně silně zvrásněna, uzavřená. Jádro je velké, světle hnědé barvy, dobře vyplňuje celou skořápku. Chuť je nasládlá, aromatická. Odolnost vůči houbovým chorobám je velmi dobrá, vůči mrazu jsou stromy i květ středně odolné. Plodnost je brzká, vysoká a téměř pravidelná. Dozrává začátkem října. (RICHTER A KOL., 2002) BOHUMIL Vznikl jako semenáč neznámého původu na Seva-Flora s. r. o., Šlechtitelská stanice Valtice. Registrován byl od roku Stromy rostou bujně, korunu vytváří vzpřímenou, středně hustou. Květy samčí a samičí kvetou současně. Plod je velmi velký, vejčitý. Rubina tlustá, zelená se světlejšími tečkami. Skořápka je tenká, šedavě hnědá, středně silně zvrásnělá, dobře uzavřená. Jádro je velké, dobře vyplňuje celou skořápku, je barvy světle hnědé. Chuť má sladkou, aromatickou. Odolnost vůči mrazu je střední. Plodnost je brzká, vysoká a téměř pravidelná. Dozrávání koncem 3. dekády září. (RICHTER A KOL., 2002) 50

50 Rybíz Ribes nigrum L., Ribes rubrum L., Ribes niveum Lindl. čeleď: Grossulariaceae Rod Ribes obsahuje asi 120 druhů. Pěstuje se celkem 8 druhů. Některé botanické druhy mají význam při šlechtění nových odrůd, přičemž druhy asijské mají větší význam než druhy americké. Rod Ribes se rozděluje do 2 podrodů: BERISIA s květy jednopohlavními, dvoudomými, RIBESIA s květy oboupohlavními. (DUŠKOVA A KOL., S pomologického hlediska je možné rozdělit odrůdy na červené, černé a bílé. Druhy podílející se na vzniku současných odrůd a významné pro šlechtění: ČERVENÉ A BÍLÉ ODRŮDY Ribes vulgaris Jancz. rybíz obecný R. rubrum L. rybíz červený R. petraeum Wulf. rybíz skalní R. multiflorum Kit. rybíz mnohokvětý ČERNÉ ODRŮDY Ribes nigrum L. rybíz černý R. dikuscha Fisch. R. americanum Mill. Odrůdy rybízu jsou diploidní, samosprašné, ale blizny v květech dozrávají dříve než tyčinky, což přispívá k opylení cizím pylem, které obstarává hmyz. (NEČAS A KOL., 2004) ORION bílá odrůda Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Heinemannův pozdní x Holandský červený. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL, 2002) Růst je střední až silnější. Keř je vzrůstný, vzpřímený. List je středně velký, matný tmavě zelený, pětilaločný s výrazným žilkováním. Hrozen je dlouhý v průměru s 18 většími bobulemi, které jsou na dlouhé, silné stopce, často s malým palistem. Plody jsou zářivě žluté barvy s chutí sladkokyselou, s malým obsahem peciček a vysokou výtěžností šťávy. Plodnost je brzká, vysoká a pravidelná. Nejvyšší plodnosti dosahuje na 4. letém dřevě. Doba zrání je shodná 51

51 s rodičovskou odrůdou Holandský červený. Dobře snáší zmlazovací řez a dobře regeneruje poškozené dřevo po mechanizované sklizni. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) LOSAN červená odrůda Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Chenonceaux x Vierlandenský. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL, 2002) Růst v počátku vývinu ve školce a v matečnici je silný. Keře mají široce kulovitý tvar. Hrozen je středně dlouhý v průměru s 10 většími bobulemi, které jsou na delší stopce. Plody jsou sytě červené barvy s chutí sladkokyselou, aromatickou, použití je všestranné, hlavně pro výrobu šťáv - vysoká výtěžnost a barvivost. Plodnost je brzká, vysoká a pravidelná. Plné plodnosti dosahuje v 6. roce po výsadbě. Jde o středně raně zrající odrůdu tj dní po Jonkheer van Tets. Velice dobře snáší i zmlazovací řez. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) RUBIGO červená odrůda Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Kaukazská červená x Vierlandenská červená. Registrována byla v roce Růst silný, keř je mohutný, vzpřímenější, středně hustý. Plodnost vysoká a pravidelná. Nástup do plné plodnosti je pozdější. Plody hrozny jsou delší, bobule větší, sytě červené, s chutí sladkokyselou, aromatickou, všestranně použitelné. Zrání: v 1. dekádě července. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) VITAN červená odrůda Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z křížení odrůd Chenonceaux x Vierlandenský. Registrována byla v roce Růst střední, keře jsou vyšší, polovzpřímené, se silnými základními větvemi a středně hustým obrostem. Plodnost vysoká a pravidelná, u stromků již ve druhém roce. Plody hrozny jsou delší, bobule větší, sytě červené, chuť je sladkokyselá, méně aromatická. Zrání v 1.dekádě července, 3 dny po odrůdě Rubigo. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001B) MORAVIA černá odrůda Odrůda vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z kombinačního křížení mezi odrůdami Fertıdi x Roodknop. Registrována byla v roce Růst se vyznačuje středním až silnějším růstem. Keře jsou kulovité. Hrozen kratší, stopka je také krátká na třapině bývá 5-7 plodů. Plody jsou kulaté, střední velikosti, tmavě zbarvené se zřetelnými lenticelami. Slupka je pevná, dužnina zelená,chuť sladkokyselá. Odrůdu řadíme mezi středně raně zrající ( 3-4 dny před odrůdou Otelo ). Odrůda odolává jarním mrazíkům v době květu, není citlivá k padlí a antraknoze. (RICHTER A KOL., 2002) 52

52 Slivoň Prunus domestica L. (syn P. damascena Dierb.) čeleď: Rosaceae Slivoň je společný název slív, švestek, jejich kříženců a odrůd. Většina kulturních odrůd pěstovaných na našem území geneticky vychází z Prunus domestica L. První odrůdy této skupiny vznikaly pod Kavkazem, kde se samovolně křížila trnka (P. spinosa L.) s myrobalánem (P. cerasifera Ehrh.). (SUS A KOL., 2002) Při šlechtění odrůd slivoní mají význam další druhy jako např. P. salicina Lindl. - slivoň japonská (čínská), (syn. P. triflora Roxb.), která je dobře přizpůsobivá půdním a klimatickým podmínkám. Dále pak P. maritima Wang. - slivoň pobřežní (syn. P. acuminata Michx.; P. pubescens Pursh.) odolná suchu a mrazu. P. americana Marsh. slivoň americká v USA ovocný druh, stejně tak jako P. hortulana Bail. slivoň americká zahradní a dále P. munsoniana Wight et Hedrick. P. nigra Ait. slivoň černá (Kanadská), (syn. P. borealis Poir.) v Kanadě využívaná jako ovocný druh. Odrůdy patřící k P. domestika jsou hexaploidní (6n=48), P. cerasifera (myrobalán) a P. salicina, P. triflora (japonské druhy) jsou diploidní (2n=16). Vyskytují se i tetraploidní druhy a odrůdy (P. spinosa 4n=32). Kříženci trnky s myrobalány jsou triploidní (3n=24) a skoro neplodní, vyskytují se však i hexaploidní formy (P. domestica). Odrůdy mohou být cizosprašné ( Zelená renklóda, Ruth Gerstetter, President ), částečně samosprašné ( Čačanska najbolja, Čačanska raná, Ersingenská ) a samosprašné ( Domácí švestka a její typy, Herman, Valor ). Ve výsadbě u cizosprašných a částečně samosprašných odrůd je nezbytné použít vhodné opylovače. Pomologické třídění Prunus domestika : I. subsp. insititia (L.) var. juliana SLÍVY subsp. insititia (L.) var. pomariorum ŠPENDLÍKY subsp. insititia (L.) var. cerea MIRABELKY II. subsp. italica (L.) RENKLÓDY III. subsp. oeconomica (L.) var. pruneauliana PRAVÉ ŠVESTKY subsp. oeconomica (L.) var. mamilaris POLOŠVESTKY A DATLOVKY subsp. oeconomica (L.) var. oxycarpa OVÁLNÉ ŠVESTKY subsp. oeconomica (L.) var. subrotunda KULOVITÉ ŠVESTKY Kříženci mezi subsp. insititia x oeconomica se často označují jako bluma. (NEČAS A KOL., 2004) 53

53 PRAVÉ ŠVESTKY - mají plody protáhlé, k oběma pólům plodu zahrocené, barvy zpravidla tmavofialové s výrazným ojíněním. Dužnina se celkem snadno odděluje od pecky. Je tuhá, více méně oranžově žlutá, šťavnatá, slupka se i po blanšování těžce stahuje z dužniny a převážně není kyselá. Rovněž pecka je protáhlá, smáčknutá a na pólech ostře zašpičatělá. POLOŠVESTKY - mají charakter švestek, plody nemusí být tak výrazně protáhlé a dužnina nemusí být tak pevné konzistence jako u pravých švestek. RENKLÓDY - vyrovnané plody slivoní, větší velikosti, tvaru zpravidla kulovitého, oválného nebo vejčitého, s pevnou dužninou, která se zpravidla dobře odděluje od pecky. Slupka se od dužniny odděluje dobře. Pecka je oválná a šíře pecky v poměru k délce pecky je větší. Barva slupky je různá. SLÍVY - mají plody různých, více méně oválných a kulovitých tvarů různé velikosti, jejichž dužnina je po dozrání řídká a často nejde od pecky. Slupka je různého zbarvení a zpravidla se různě obtížně odděluje od dužniny. ŠPENDLÍKY - slívy švestkovitého tvaru, barvy převážně žluté, dužnina nejde od pecky. MIRABELKY - mají drobnější, kulovité plody barvy většinou žluté, jejichž dužnina jde zpravidla dobře od pecky. (SUS A KOL, 2002) TĚCHOBUZICKÁ Odrůda vyšlechtěna křížením odrůdy Zelená renklóda x Domácí švestka ve šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrována byla v roce Středně raná až pozdní odrůda švestky s rannou dobou začátku kvetení. Je středně vzrůstná, korunu má středně hustou až hustou a její habitus je široce rozložitý. Plody jsou středně velké až velké, typu pološvestky. Základní barvou slupky je, po odstranění ojínění, tmavě modrá až fialová. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá a středně šťavnatá. Její sladkost je střední až vysoká, kyselost až střední. Plodnost stálá a vysoká. Odrůda tolerantní proti šarce. (NESRSTA A KOL., 2005) CHRUDIMSKÁ Odrůda objevena jako náhodný semenáč, známý pod synonymem Vaňkova. Registrována byla v roce Velmi raná až raná odrůda švestky se střední dobou začátku kvetení. Je středně vzrůstná, korunu má středně hustou až hustou a její habitus je široce rozložitý. Plody jsou středně velké až velké. Základní barvou slupky je, po odstranění ojínění, tmavě modrá. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá, nevláknitá a středně šťavnatá. Její sladkost je střední až vysoká, kyselost až střední. Pecka je k dužnině nepřilnavá. Plodnost stálá a vysoká. (NESRSTA A KOL., 2005) 54

54 Třešeň a višeň Cerasus avium (L.) Moench (syn. Prunus avium L.) a Cerasus vulgaris Miller (syn. Prunus cerasus L.) čeleď: Rosaceae Rod Cerasus, ( dříve zahrnován do rodu Prunus) zahrnuje asi 140 druhů. Dělí se na 4 podrody : Cerasus (syn. Eucerasus) C. avium, C. vulgaris, C. fruticosa, Pseudocerasus C. nipponica, C. pseudocerasus (bývá allotetraploidní 2n=32 a byl použit pro křížení s C. avium = za vzniku triploidní podnože Colt - 3n=32, Mahaleb C. mahaleb nově Padellus mahaleb (L.) Vassilcz, Microcerasus C. tomentosa. Ve šlechtitelství se využívají zejména druhy odolné proti mrazu a suchu, zejména v oblastech s drsnými klimatickými podmínkami (Rusko, Kanada, USA). V Rusku se používá v posledních desetiletích hlavně C. fruticosa a C. tomentosa. Některé druhy rodu Cerasus lze poměrně dobře vegetativně množit a jejich slabý růst se využívá při šlechtění vegetativních zakrslých podnoží pro kulturní odrůdy třešní a višní. Některé odrůdy třešní mají, ale často s botanickými druhy nedostatečnou afinitu. Tento problém se řeší křížením s C. avium (viz. podnož Colt). J.V. Mičurin, získal křížením višně Ideál (C. fruticosa x C. pennsylvanica) s P. mackii hybrid vytvářející hrozny malých plodů. Druhy rodu Cerasus jsou většinou diploidní (2n=16), tetraploidní (4n=32) jsou C. vulgaris, C.fruticosa, triploidní je C. avium subsp. nana. Třešeň je entomogamní, cizosprašná, kromě některých odrůd jako Stella, Sunburst, Lapins, Sweetheart, Halka (ČR), Blaze Star, Early Star a Lala Star, apod. Některé odrůdy se vzájemně neopylují, jde o tzv. inkompatibilitu. Existuje několik skupin odrůd, které mají stejné alely sterility a navzájem se neopylují. (NEČAS A KOL., 2004). TREŠNĚ Při výsadbě třešňového sadu je nezbytné pamatovat i na termín kvetení jednotlivých odrůd. Podle doby kvetení je možné třešně rozdělit do 4 skupin: RANĚ KVETOUCÍ STŘEDNĚ RANĚ KVETOUCÍ 55

55 STŘEDNĚ PÚOZDNĚ KVETOUCÍ POZDNĚ KVETOUCÍ Pozdě kvetoucí třešně je možné vysazovat v kombinaci s raně kvetoucími višněmi. Podle doby zrání se odrůdy zařazují do tzv. třešňových týdnů, které se počítají ode dne, kdy zraje odrůda Rivan (dříve podle odrůdy Rychlice německá ) což je na přelomu měsíců květen/červen. Podle pomologických znaků plodů se třešně rozdělují do několika skupin: ssp. juliana L. SRDCOVKY s měkkou dužninou a tenkou slupkou, s červenou až černou barvou plodů a šťávou barvící, převážně raně dozrávající. ssp. duracina L. var. melanocarpa L. TMAVÉ CHRUPKY s dužninou tuhou a pevnou slupkou, se světle červenou až černou barvou plodů a šťávou barvící, zrající pozdně. ssp. duracina L. var. variegata L. PESTRÉ CHRUPKY s barvou plodu žlutou až červenou. ssp. duracina L. var. leucocarpa L. SVĚTLÉ CHRUPKY s barvou plodu žlutou. ssp. duracina L. x ssp. juliana L. POLOCHRUPKY s polotuhou dužninou. (HRIČOVSKÝ A KOL., 2001A) ADÉLKA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Knauffs schwarze x Granát. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny srdcovek. Růst je střední, koruna kulovitá, vyholuje. Plod menší, dužnina červená, měkká, sladká, slabé aroma, šťáva barví dobře. Plodnost raná, plodnost je dobrá, pravidelná. Zraje v 1. třešňovém týdnu. (ANONYM, 2007C) ARANKA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Moreau x Kaštánka. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny srdcovek. Růst středně silný. Vytváří kulovitou až široce kulovitou korunu. Květy jsou menší velikosti, bílé barvy, kvetou raně. Opyluje se s odrůdou Burlat. Plody jsou středně velké, široce kulovité, z obou stran mírně zploštělé. Slupka plodu je tmavě červené barvy. Dužnina je tmavě červená, štavnatá, šťáva dobře barví. Chuť je dobrá, mírně navinulá, aromatická. Dozrává ve 2. třešňovém týdnu. (RICHTER, 2001) 56

56 HALKA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Van x Stella. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny chrupek. Stromy rostou středně silně, v plné plodnosti slaběji. Koruna je přiměřeně hustá. Odrůda je samosprašná. Plody jsou středně velké, kulovité až středně kulovité, ze stran mírně zploštělé. Slupka plodu je tmavě červené barvy, dužnina také. Je šťavnatá a celkové dobré chuti. Stromy vstupují do plodnosti raně, výše sklizní je průměrná. Zraje v 6. až 7. třešňovém týdnu. Plody nejsou odolné proti praskání plodů. Proto se doporučuje pěstovat odrůdu v polohách s menším úhrnem srážek. (RICHTER, 2001) HELGA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Moreau x Kaštánka. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny srdcovek. Růst střední, koruna vzpřímená, středně zahuštěná. Plod středně velký, dužnina tmavě červená, měkká. Šťáva barví dobře. Plodnost brzká, vysoká, pravidelná. Zraje ve 2. třešňovém týdnu. (ANONYM, 2007C) HORKA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, volným sprášením odrůdy Van. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny chrupek. Koruna stromu je kulovitá, řidší. Růst stromu je slabší. Listy jsou velké s ostře pilovitými okraji. Květy jsou velké, bílé, kvete středně pozdě. Zraje ve 4., v některých letech začátkem 5. třešňového týdne. Plody jsou velké. Slupka plodu je červeně zbarvená. Dužnina je červená, šťavnatá, dobré chuti. Dužnina je tuhá. Od pecky se dobře dužnina odlučuje. (RICHTER, 2001) SYLVANA Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Van x Kordia. Registrována byla v roce Pomologicky patří do skupiny chrupek. Roste středně silně. Koruna je kulovitá až vysoce kulovitá. Listy jsou středně velké, okraje tupě pilovité. Květy jsou bílé, menší velikosti, kvete středně raně a hojně. Plod je kulovitý až široce kulovitý, průměrné hmotnosti. Slupka má tmavě červenou barvu. Dužnina je červené barvy, šťavnatá, tuhá. Plody dozrávají v 5. třešňovém týdnu. Odrůda je náchylná k moniliové hnilobě plodů. (RICHTER, 2001) 57

57 TĚCHLOVAN Odrůda třešně vznikla ve VŠÚO Holovousy, křížením odrůd Van x Kordia. Registrována byla v roce Stromy rostou středně silně, později slaběji. Vytváří široce kulovité až rozložité středně husté koruny. Stromy kvetou středně pozdně a jsou cizosprašné. Mezi vhodné opylovače patří odrůdy Hedelfingenská, Napoleonova, Stella a Regina. Pomologicky se jedná o tmavou chrupku. Plod je velmi velký, nejčastěji široce srdčitého tvaru. Slupka je tmavě karmínově červená se světlejšími žilkami. Dužnina je tmavě červená se světlejšími žilkami, šťavnatá, tuhá, navinule sladká, výborné chuti. Šťáva barví středně silně. Plody jsou vhodné jak pro přímý konzum, tak i pro kompotování. Plodnost je velmi raná, velmi vysoká a pravidelná. Stromy dobře odolávají zimním mrazům a květy jsou dosti odolné vůči pozdním jarním mrazíkům. Plody jsou středně citlivé k praskání a středně trpí moniliovou hnilobou. Odrůda rovněž vyžaduje ochranu proti vrtuli třešňové. Zraje v 5. třešňovém týdnu. Dozrávání plodů je stejnoměrné. Je vhodná především do sušších oblastí, kde plody netrpí praskáním ani hnilobou. (RICHTER A KOL., 2002) VIŠNĚ V intenzivních výsadbách se uplatňují zejména výkonné samosprašné odrůdy (např. Morela pozdní ). Vzhledem k používání višní především ke konzervování se pěstují hlavně kyselky. Rozdělení podle vlastností plodů: VIŠNĚ PRAVÉ - (P. cerasus L. subsp. eucerasus A. GR.) obvykle s menšími korunami a převisujícími větvemi, s menšími listy a palisty; SLADKOVIŠNĚ - (křížence třešní a višní P. avium L. x P. cerasus L.) s korunou připomínající třešně a s většími listy. Višně pravé se dělí: var. austera L. KYSELKY - ( vajksle ) tvořící menší až malé koruny, s převisajícími tenkými větvemi, s plody barvy tmavočervené až černočervené, chuti navinulé nebo nakyslé a šťávy červené, barvící, s palístky na stopkách plodů; var. caproniana L. AMARELKY ( amrhele ) tvořící menší koruny, s velmi tenkými větvemi, s plody barvy světleji červené, pestré či žluté, chuti navinulé nebo kyselé a šťávy světle žluté, nebarvící. 58

58 Sladkovišně se dělí: var. colorata VLASTNÍ SLADKOVIŠNĚ - plody barvy tmavočervené, s chutí navinule sladkou, šťávou červenou, barvící; var. vitrina SKLEŇOVKY - s plody barvy žluté nebo pestré, s chutí navinule sladkou, šťávou světle žlutou, nebarvící. (RICHTER A KOL., 2002) SAMOR Odrůda višně vznikla samoopýlením odrůdy Morela pozdní v Šlechtitelské stanici Litoměřice. Registrována byla v roce (RICHTER A KOL., 2002) Strom je slabšího vzrůstu se středně hustou korunou, rozložitou až převislou. Kvete středně brzy, je samosprašná a je dobrým opylovačem jiných odrůd. Plod je menší až středně velký, ploše kulovitý, slupku má tenkou, tmavě červenou. Dužninu šťavnatou, červenou, trpce nakyslou, velmi dobrou. Šťáva silně barví. Odrůda je vhodná k pěstování do všech poloh, které jsou vhodné pro višně a vyžaduje hlinitopísčité půdy s dostatkem vláhy. Květy jsou poměrně odolné proti jarním mrazům, ale jsou citlivé na moniliozu. Samor je pozdní kyselka, která zraje v 5. a 6. třešňovém týdnu. (NESRSTA, 2005) MORAVA Odrůda višně vznikla ve VŠÚO Holouvousy, jako náhodný semenáč. Registrována byla v roce Roste středně bujně, koruna je rozložitá a mírně převislá. Plody jsou středně velké, ploše kulovité až kulovité. Slupka je jemná, tmavě červená. Dužninu má tmavě červenou, středně tuhou, navinulou až kyselou a aromatickou. Plodnost je středně raná, velká a pravidelná. Zraje ve 4. třešňovém týdnu. Má vysokou odolnost květů proti mrazu i proti pukáni plodu. (NESRSTA, 2005) 59

59 4. LEGISLATIVA Pro nastavení a kontrolu podmínek šlechtitelské práce a následné uvedení odrůd na trh byl zřízen vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 95/1951 Ú.l. I., o zřízení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, vydanou na základě zákona č. 261/1949 Sb., o organizaci výzkumnictví a technického rozvoje, ve znění zákona č. 185/1950 Sb. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Od 1. dubna 1964 byl právním základem existence ústavu zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby (což platilo až do okamžiku, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví, vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů). V současné době je ústav správním úřadem, podřízeným Ministerstvu zemědělství České republiky - viz zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, ve znění pozdějších předpisů. (ÚKZÚZ, 2005) V působností ústavu je provádět správní řízení, další správní činnosti, odborné a zkušební úkony a kontrolní a dozorové činnosti podle zvláštních zákonů dle jednotlivých úseků ze zemědělské výroby: hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů a agrochemického zkoušení půd krmiv vybraných oblastí živočišné výroby odrůd, osiv a sadby pěstovaných rostlin ochrany práv k odrůdám rostlin odborné státní kontroly a zkoušení geneticky modifikovaných organismů vinohradnictví ochrany chmele Mezi odborné činnosti ústavu patří : vývoj a ověřování laboratorních postupů, metod zkoušení, provádění a vyhodnocování vegetačních a biologických zkoušek metodické vedení fyzických a právnických osob, které mohou provádět odborné a zkušební úkony organizuje mezilaboratorní porovnávací zkoušky provádí monitoring výskytu látek a kontaminantů v krmivech, půdě a ve vstupech do půdy provádí státní dozor nad prováděním klasifikace těl jatečních zvířat zabezpečuje monitoring ovocných sadů, obhospodařovaných v režimu intenzívního ovocnářství vydává odborné posudky nebo stanoviska na žádost organizačních složek státu 60

60 vede evidence potřebné k plnění svých úkolů Registrace odrůd a udělení ochranných práv k odrůdám ovocných druhů Podle zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby, rozmnožovací materiál odrůd důležitých ovocných druhů může být uváděn do oběhu jako : 1. uznaný 2. konformní Předpokladem pro uznání rozmnožovacího materiálu je registrace odrůdy, nebo udělení ochranných práv k odrůdě, nebo zapsání odrůdy alespoň v jednom ze seznamu členských států EU. Podmínkou uvádění do oběhu konformního rozmnožovacího materiálu je registrace odrůdy nebo udělení ochranných práv k odrůdě, nebo zapsání odrůdy v seznamu vedeném dodavatelem a uložení popisu u dodavatele. Zákonné požadavky týkající se kvality, a to především zdravotního stavu, jsou u konformního rozmnožovacího materiálu nižší než u uznaného materiálu. Předpokladem pro registraci odrůdy ovocných druhů je zjištění, že odrůda je odlišná, uniformní, stálá, má vyhovující název a zajištěno její udržovací šlechtění. Hodnocení je zaměřeno především na sledování znaků sloužících k identifikaci odrůdy. Z tohoto důvodu jsou v popisech uváděny převážně morfologické vlastnosti odrůd, které jsou v některých případech doplněny o hodnocení fenologická, popřípadě organoleptická. Zjištění užitné hodnoty není podmínkou registrace odrůd ovocných druhů, jmenovaných v příloze zákona č. 219/2003 Sb V případě, že šlechtitel chce mít výlučné právo k využívání určité odrůdy, může požádat o udělení ochranných práv k odrůdě, na základě zákona č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám, ve znění pozdějších předpisů. Ochranná práva lze udělit k odrůdě, která splňuje podmínky novosti, odlišnosti, uniformity, stálosti a má vyhovující název. Zkoušení odrůd pro registraci a udělení ochranných práv provádí ÚKZÚZ. Seznam platných zákonů a vyhlášek týkajících se šlechtitelství Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin (úplné znění zákon č. 316/2006 Sb.) Vyhláška č. 384/2006 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu. Vyhláška č. 8/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti pro posouzení vhodnosti názvů odrůd pěstovaných rostlin. 61

61 Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochraně práv k odrůdám) Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů. (ANONYM, 2007F) 62

62 5. TENDENCE A PERSPEKTIVY V OVOCNÁŘSTVÍ V ČR V roce 2002 došlo ke změně ve statistickém zjišťování rostlinné výroby, vymezené prahovými hodnotami, tj. od výměry 1500 m 2 pěstovaných intenzivních plodin - sadů. Upouští se tak od dosavadního způsobu, který kombinoval výkazy zpravodajských jednotek a kvalifikované odhady pěstebních ploch u zahrádkářů a drobných pěstitelů. Rozměr našeho ovocnářství se tak stává srovnatelným se statistickými standardy i kritérii platnými v EU. Vstupem do EU přijala ČR evropskou legislativu. To mělo za následek, že odrůdy, které jsou registrované v jakémkoliv členském státě EU jsou automaticky registrovány i v ČR Na základě této metodiky dosahovala v roce 2005 celková výměra ovocných sadů v ČR ha, z toho plodné intenzivní ovocné sady zaujímají ha. Celková sklizeň ovoce v ČR v roce 2005 v intenzívních výsadbách dosáhla t. (ANONYM, 2007B) Na území ČR a Itálie je v současné době největší počet šlechtitelských programů a nově vzniklých odrůd jabloně v rámci EU. (SANSAVINI A KOL., 2004) Vlastní šlechtitelská práce je a bude zaměřena na užší spolupráci s dalšími vědními obory, kdy bude kladen větší důraz na znalosti šlechtitele v kontextu propojování vědních oborů. Narůstající náklady spojené se šlechtitelskou prací vedou k spolupráci na mezinárodní úrovni. Běžnou součástí šlechtitelské práce nastanou genové manipulace, které významně ovlivní charakter nových odrůd. Důležitá je znalost dědičnosti kvalitativních a kvantitativních znaků plodů pro šlechtitelskou práci. Výběr rodičovských komponent může ovlivnit kvalitu necílených znaků v obou směrech. (KRŠKA A KOL., 2005) Šlechtitelské cíle jsou stále více ovlivněny potřebou trhu a zákazníka, kdy potřeba zákazníka je určující pro směr, kterým se bude šlechtění ubírat. Trh se přitom stává více a více mezinárodním. Dokladem toho je fakt, že šlechtění v průběhu několika málo let přešlo ze šlechtění kvantitativních znaků na kvalitativní. Dochází však vlivem intenzivní selekce k ochuzení genových zdrojů, které se do budoucna mohou stát rizikovým vzhledem ke zvyšujících se rezistenci chorob a škůdců k současné ochraně rostlin. (KELLERHALS A KOL., 2004) Současné šlechtitelské cíle nejpěstovanějších ovocných druhů jsou dle významnosti rozděleny na šlechtění na kvalitu plodů a šlechtění na rezistenci jako nejvýznamnější cíl, dále na šlechtění na habitus rostlin, skladovatelnost, výnos, klimatickou adaptaci a šlechtění na sklizeň. (SANSAVINI A KOL., 2004) Odolnost nových odrůd vůči chorobám a škůdcům omezí vystavení životního prostředí vysokým dávkám chemických látek užívaných v ochraně rostlin a zajistí tak vyšší stabilitu ekosystému a zdravotní stav obyvatel. Sledují jak ekonomické tak i ekologické požadavky. (KELLERHALS A KOL., 2004) Plody se stávají živinově harmonické, poskytnou spotřebiteli 63

63 optimální množství základních živin. Takovéto plody budou vhodnější pro skladování a odolnější proti mechanickému poškození při manipulaci. (SANSAVINI A KOL., 2004) Tyto nové odrůdy zajistí stabilní a vysoký výnos, čímž budou garantovat jistý ekonomický profit pro pěstitele ( Blažek, 1983). Žádná z dosavadních rezistentních odrůd však dosud nedosáhla tak masivního uplatnění na trhu jako například odrůdy Golden Delicious, Gala nebo Braeburn. Přechod na tyto odrůdy bude závislí nejen na požadavcích zákazníků, ale i na marketingu prodejních řetězců. (KELLERHALS A KOL., 2004) 64

64 6. DISKUSE Na společném trhu EU, který by měl být spravedlivý a konkurence schopný pro všechny členy, se podmínky diametrálně odlišují jak v závislosti na termínu vstupu do Evropského společenství, tak i na vyjednaných podmínkách jednotlivých členských států. Naše pozice není záviděníhodná a bude pouze na pěstitelích, jak se s ní vypořádají. Ideály jednotného trhu padají v okamžiku vyjednávání nových podmínek pro zakládající členy EU. Situace českých ovocnářů je vzhledem k místním podmínkám dostatečně konkurence schopná, avšak je narušována regulujícími prvky společenství, jako jsou dotace na jednotku plochy, respektive plodinu. V případě srovnatelných podmínek na celém území společenství bych se neobával propadu v produkci v ČR. Nejednotné podmínky pro pěstitele v jednotlivých státech EU, místní nepřímé dotace a vliv nadnárodních obchodních řetězců oslabují potenciál českého ovocnářství. Při hledání nových impulsů, podporujících rozvoj potenciálu českého ovocnářství, je velmi důležité, uvědomit si bohatou tradici ovocnářství v českých zemích a připomenout si významné úspěchy, kterých ovocnářství v ČR dosáhlo. České ovocnářství má dosti možností a předpokladů stát se opět, tak jako v minulosti, důstojným partnerem na evropském trhu, jestliže maximálně využije veškerých možností na trhu a bude sledovat moderní trendy v pěstitelských technologiích a přicházet s kvalitními a atraktivními odrůdami. Naše ovocnářské oblasti jsou pěstitelsky vhodné pro pěstitelskou inovaci. Je nezbytně nutné zkvalitnit tržní úpravu produktů a zvýšit jejich prodejní atraktivnost, která půjde ruku v ruce s. osvětou spotřebitelů o ovoci a ovocnářství. Spotřebitelé v ČR by si měli uvědomit přednosti ovoce vypěstovaného v našich podmínkách, sklizeného ve správném čase a distribuovaného v příznivém časovém rozmezí. Jsme schopni nabídnou srovnatelnou kvalitu produktů, která v mnohých parametrech překonává produkci dováženou z jiných států. 65

65 7. ZÁVĚR Šlechtitelská práce má na našem území tradici a velmi silné kořeny. Zakladateli poválečného šlechtění byli například Říha, Fořt nebo Kamenický, kteří měli řadu pokračovatelů a podíleli se na vzniku šlechtitelských stanic a výzkumných center pozdějšího šlechtění, které působí v pozměněné formě dodnes. Změna od šlechtění jednotlivců v minulosti přešla po organizovanou práci šlechtitelských týmů až do současné mezinárodní spolupráce s využitím mnoha vědních oborů při tvorbě nových odrůd. Prvními používanými metodami byl výběr rostlin v přírodě a dal později vzniku krajových odrůd. Později bylo využito záměrné křížení vybraných rodičovských rostlin s požadovanými vlastnostmi, které dali řadu potomků vybíraných stále dokonalejšími metodami selekce. Vývoj postupoval ve využití postupů, které přímo ovlivnily genom rostliny a dali vzniku různorodé skupině rostlin s vlastnostmi širokého rozmezí od velmi špatných po vynikající. V současnosti nejpokročilejšími metodami jsou genové manipulace s vnášením přesně známých znaků a vlastností do rostlin. Takto cíleně řízená evoluce u rostlin bude nadále ovlivňovat i využití nejnovějším metod a technik ve šlechtění. Nároky na nové odrůdy se stále mění. Od odrůd, které se jen velmi málo lišily od v přírodě vyskytujících se rostlin, až po druhy, které s původními rostlinami nemají mnoho společného. Nejvýznamnějšími centry šlechtění jsou Sempra Praha působící od roku 1957 s celorepublikovou působností. Je rozdělena na řadu pracovišť dle zaměření šlechtitelské práce. Na svém kontě má na 85 nových odrůd. Dalším významným pracovištěm je Výzkumný ústav ovocnictví Holovousy, založený roku 1951, zaměřený na šlechtění jádrovin, peckovin a udržovací šlechtění ovocných rostlin. Vzniklo zde na 31 odrůd ovoce. Dále je třeba zmínit Šlechtitelskou stanici ve Střížovicích, kde se šlechtitelská práce provádí od roku Vzniklo zde 13 odrůd jádrovin. Dalším pracovištěm je Mendelova zemědělská a lesnická univerzita s pracovištěm v Lednici na Moravě. Vniklo zde na 14 odrůd ovoce a nakonec Šlechtitelská stanice ve Valticích, kde vzniklo asi 5 odrůd. Celá práce šlechtitelství je nyní kontrolována a proces povolování, respektive registrace, je kontrolován Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Ten byl založen v roce 1951 a jeho působnost je na úrovni celého zemědělství. Činnost je definována zákonem a je kontrolována vlastními inspektory na daném úseku odrůd. Současná šlechtitelská práce navazuje na minulou tradici a po vstupu do Evropského unie má možnost uplatnit se více v kontextu celé Evropy. Využít dotační systém tak, aby šlechtění v ČR se zařadilo na přední místa statistik. Bude třeba zapojit se více do spolupráce a pro udržení kroku se zbytkem světa bude třeba sledovat trendy a požadavky jak pěstitele tak i šlechtitele. 66

66 8. RESUME The thesis is focused on the evolution progress in plant breeding in the Czech republic from the end of the 2nd World War up till now. It describes the tradition and following of breeding and establishing of some new breeding centers and institutions. It characterized the biggest names ín breeding that mostly influanced the branche. The evaluation, personal structure of the most important breeding centers, the aim of their work, important breeders and registrated cutlivars are written. It defines some choosen fruit cultivars that have been breeded in the specific centers. It shows the legislations that define the rules in the right and legal breeding. In the end of the work write about prospects of plant breeding both in the Czech republic and in general. 67

67 9. POUŽITÁ LITERATURA 1. ANONYM, 2007a, dostupné z: [cit ]. 2. ANONYM, 2007b, dostupné z: [cit ]. 3. ANONYM, 2007c, dostupné z: [cit ]. 4. ANONYM, 2007d, dostupné z: [cit ]. 5. ANONYM, 2007e, dostupné z: [cit ]. 6. ANONYM, 2007f, dostupné z: [cit ]. 7. Bažant Z., a kol. Pěstujeme broskvoně: Grada Publishing a.s., s. ISBN Bažant Z. a kol. Pěstujeme meruňky: Grada Publishing a.s., s. ISBN Bednář J. Genetická determinace a rezistence vůči strupovitosti Venturia inaequalis Cke: Sborník přednášek z odborného semináře Lednice na Moravě, s. ISBN Blažek J. a kol. Ovocnictví: Nakladatelství KVĚT, s. ISBN Blažek J. Relationships between scab resistance and selected characters in 10 apple progenies: Acta Hort. (ISHS) 522:61-70, s. 12. Blažek J. Pěstujeme jabloně: Nakladatelství Brázda Praha, s. ISBN Čepička, J. a kolektiv Popis odrůd hlavních ovocných druhů a jejich pěstitelská technologie. Ovocnářská unie ČR, Holovousy. 14. Dvořák A. a kol. Atlas odrůd ovoce: Státní zemědělské nakladatelství Praha, s. 15. Dušková L.; Kopřiva J. Pěstujeme jahody: Grada Publishing a.s., s.isbn Dušková L.; Kopřiva J. Pěstujeme rybíz, angrešt a jostu: Grada Publishing a.s., s. ISBN Hričovský I. a kol. Pomológia jablone, hrušky, čerešne, višne, škrupinové ovocie: Nezávislosť, 2001a. 267 s. ISBN Hričovský I. a kol. Pomológia marhule, broskyne, slivkoviny, drobné ovocie a menej rozšírené ovocné druhy: Nezávislosť, 2001b. 408 s. ISBN Kellerhals M.; Bertschinger L.; Gessler C. Use of genetic resources in apple breeding and for sustainable fruit production: Journal of Fruit and Ornamental Plant Research, vol. 12, 2004 Special ed s. 20. Krška B.; Nečas T. Hodnocení pomologických znaků meruněk v kolekci na zahradnické fakultě v Lednici. In BENEDIKTOVÁ D. Hodnotenie genetických zdrojov rastlín. 68

68 Piešťany: Výzkumný ústav rastlinnej výroby Piešťany, ÚAGŠ, s. ISBN Krška B.; Vachůn Z.; Nečas T. Šlechtění meruněk v České republice: Zahradnictví, roč. 2005/11. s ISSN Krška B. Šlechtění meruněk v České republice: Zahradnictví, roč. 1999/1. s. 1. ISSN Krška B. Polní kolekce meruněk jejich konzervace, hodnocení a využití ve šlechtění: Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha Ruzyně, s. ISBN Nečas T.; Krška B.; Ondrášek I. Multimediální učební skriptum ovocnictví: MZLU Ústav ovocnictví Lednice, Nesrsta D.; Jan T.; Dokoupil L. Přehled odrůd 2005 ovoce: UKZÚZ Odbor odrůdového zkušebnictví, s. ISBN Němec B. Dějiny ovocnictví: Nakladatelství Českosloveské Akademie věd, s. 27. Richter M. Nově pěstované odrůdy broskvoní, třešní, višní a podnoží: Zahradnictví, roč. 2006/1, s ISSN Richter M. a kol. Velký atlas odrůd ovoce a révy: TG TISK s.r.o. Lanškroun, s. ISBN Řezníček V.; Salaš P.; Lužný J. České osobnosti výzkumu a šlechtění okrasných, ovocných rostlin a révy vinné ve XX. století: MZLU Brno, s. ISBN Sansavini S.; Donati F.; Costa F.; Tartarini S. Advances in apple breeding for enhanced fruit quality and resistance to biotic stresses: new varieties for the european market: Journal of Fruit and Ornamental Plant Research, s. 31. Sus J.; Blažek J. Obrazový atlas peckovin 1. Odrůdy slivoní, třešní a višní: Nakladatelství KVĚT, s. ISBN UKZÚZ. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský: UKZÚZ, s. 33. Vachůn Z. Ovocnictví-Pěstování meruněk: MZLU Brno, s. ISBN Vaverka S. Zemědělská fytopatologie: MZLU v Brně, s. ISBN Vejl P. Molekulární markery ve šlechtění jabloní: metodická publikace pro šlechtitelskou praxi: výstup grantových projektů NAZV QD1267 a QD 1049: Česká zemědělská univerzita Praha, s. ISBN

69 10. PŘÍLOHY Graf č. 1 Plošné zastoupení intenzivních sadů v roce 2005 Tabulka č. 1 Výměra nejčastěji pěstovaných odrůd v intenzivních výsadbách Obrázek - Angrešt odrůda CHRYSO Obrázek - Broskvoň odrůda TERMINA Obrázek - Hrušeň odrůda MORAVA Obrázek - Jabloň odrůda RUBIMEG Obrázek - Meruňka odrůda LEALA Obrázek - Meruňka odrůda RADKA Obrázek - Ořešák vlašský odrůda BOHUMIL Obrázek - Rybíz odrůda MORAVIA Obrázek - Slivoň odrůda CHRUDIMSKÁ Obrázek - Třešeň odrůda HALKA 70

70 Graf 1- Plošné zastoupení intenzivních sadů v roce 2005 ( v procentech ) 9,6 4,4 11,2 6,8 9,1 0,1 Jabloně Hrušně Slivoně Broskvoně 50,2 Višně Třešně Meruňky Drobné ovoce 6,1 2,5 Ostatní druhy (ANONYM, 2007F)

71 Tabulka 1 Výměra nejčastěji pěstovaných odrůd v intenzivních výsadbách -stav k (ANONYM, 2007F) Plodina Odrůda Plocha v ha Angrešt Celkem 15,20 1. Bílý nádherný 10,15 2. Ostatní odrůdy 3,83 3. Roman 1,10 Broskvoň Celkem 1296,45 1. Redhaven 621,36 2. Sunhaven 142,35 3. Cresthaven 121,67 Hrušeň Celkem 472,55 1. Konference 103,98 2. Lucasova 72,93 3. Boscova lahvice 54,32 Jabloň Celkem 9540,09 1. Idared 2005,25 2. Golden Delicious 1622,98 3. Spartan 863,44 Meruňka Celkem 1818,66 1. Velkopavlovická 1264,13 2. Maďarská 137,30 3. Karola 112,80 Rybíz bílý Celkem 23,31 1. Blanka 10,20 2. Ostatní odrůdy 7,89 3. Viktoria 2,25 Rybíz černý Celkem 432,17 1. Ojebyn 210,20 2. Titania 132,45 3. Otelo 40,64 Rybíz červený Celkem 1238,01 1. Holandský červený 397,75 2. Heinemannův pozdní 200,78 3. Rondom 129,77 Slivoň Celkem 1149,61 1. Stanley 279,90 2. Čačanská lepotica 265,68 3. Čačanská najbolja 122,94 Třešeň Celkem 839,65 1. Kordia 273,59 2. Van 148,13 3. Napoleonova 145,05 Višeň Celkem 2119,98 1. Morela pozdní 736,71 2. Újfehértoi furtos 405,31 3. Morellenfeuer 345,62

72 Fotografie převzaty z uvedených zdrojů : Angrešt odrůda CHRYSO (NESRSTA A KOL., 2005 FOTO - RICHTER M. Broskvoň odrůda TERMINA (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M.

73 Hrušeň odrůda MORAVA (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M. Jabloň odrůda RUBIMEG (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M.

74 Meruňka odrůda LEALA (ANONYM, 2007A) FOTO - NEČAS T. Meruňka odrůda RADKA (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M.

75 Ořešák vlašský odrůda BOHUMIL (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M. Rybíz odrůda MORAVIA (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M.

76 Slivoň odrůda CHRUDIMSKÁ (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M. Třešeň odrůda HALKA (NESRSTA A KOL., 2005) FOTO - RICHTER M.