něco málo textu: Hlas Divočiny

Transkript

1 1

2 Hlas Divočiny fotograficko-poetický občasný pátečník obraz neskutečně skutečného světa jedné lidské duše fotograficko-poetický občasný pátečník obraz neskutečně skutečného světa jedné lidské duše ZDARMA - JAK JSEM DOSTAL PRODÁVÁM Hlas Divočiny sběrný dvůr a jeho vedoucí pan Ryneš se svatými obrázky z půdy, co odlidí vybere a nevyhodí pondělí :27:52, sběrný dvůr, Vimperk nad postelí mi visí svatý obrázek a já bych se tak rád s Tebou miloval vítr a déšť zazpívají poslední verš naposled nostalgicky nad postelí mi visí boubelatý andělíček co vidí Tvá odhalená malá prsa jaké to asi je když andělé křičí do prdele ty si svlékáš saténovou košilku a svatý čas nastává jaké to asi je když se po milování andělé modlí dvanáctkrát otčenáš vidí život jako pásek filmu nebo všechno najednou početí i smrt pláč i smích v poslední vteřině jsem Tě stále miloval čas se pak zastavil na křídlech boubelatých andělíčků a dveře jsou prolomené a chrámouvá opona roztržena ve dví něco málo textu: ÚVODA: Čtrnáct dní jsem nic nefotografoval, nepsal a měl jsem literární prázdniny, takovou malou dovolenou. Trochu vynucenou dovolenou, příběhy si mi totiž vyhýbaly a já žádný nenašel. A pak se vše naráz spojilo v jeden okamžik do jedné chvíle a začalo vše dávat smysl. Tak jako na začátku časů. Objevil jsem ve sběrném dvoře (takové to místo kam se odváží odpad, aby byl setříděn a rozdělen a znovu využit) úžasné zákoutí svatých obrázků a starých fotografií od fotoatelieru výnar- pobočka Vídeň. Všichni svatí na jednom místě, všichni ti andělíčci co viseli nad manželskými postelemi koukali na mne, já je zdravil, vzpomínal na moji babičku z Albrechtic, která měla podobný obraz a velkou těžkou peřinu k tomu. Všichni ti andělé a staré portréty tady visely na jednom místě. Celý ten svět co už dávno se změnil a svatým již nikdo nevěří. Všichni Ti andělé mne potkali a vše se pak odehrálo v jednu jedinou vteřinu. Najednou odlétli a já jsem odjel prokopnout dveře bytu do ghetta, za kterými jsem nalezl člověka jež nikoho na světě neměl a ve vteřině, kdy mne zdravili krásně barevní andělé,on v jedné vteřině zemřel. A vše se mi spojilo v jediný příběh o manželské posteli s obrazem s anděly na nebesích, narození, smrti a spasení. A je mi jedno, kde a kdy Vy umřete a jestli v tu chvíli někoho budete mít. Andělé si Vás najdou a někoho k Vám na tu dlouhou cestu vyšlou. Tak jako k tomu svatému muži, k němuž jsem to už nestihnul. Pozn.: samozřejmě bojuji s dilematem celý následující příběh, jak jej zde uvidíte, divákovi předat a sdělit. Nejsem si jist správností své volby. Nejsem si jist vlastně ničím, jen cítím, že příběh by měl být celý a úplný. Zprávy z domova: Jsou prázdniny, Honzík s Vítkem byli týden na soustředění a tak jsem s Ivuškou vyrazil na výlet. Byli jsme na zámku na Hluboké, tak se jí tam líbilo, že by tam chtěla hned bydlet. Prostě bude ta skutečná princezna. Pak jsme byli všichni týden v Alpách a já jsem si tam odpočinul. Nasadil jsem prázdninový mód, nic nepíšu, nic nefotografuju. Dal jsem Hlasu Divočiny přes léto dovolenou. Na čtrnáct dní, alespoň. Svět se nezastaví. O to víc se těším na tohle číslo, na příští, mám opět velkou chuť něco dělat. Začal jsem sázet knížku, mám hotový design, klad listů, umístění fotografií, styl textu a obálku. Našel jsem tiskárnu, kde by se dala za rozumnou cenu vydat a tak pomalu vybírám fotografie s texty co tam dám. REKLAMA: Díky Igorovi jsem musel dodělat nové webové stránky jsou trošku lepší, rychlejší a hlavně tam naleznete celý archiv Hlasu Divočiny. Počasí: Za tu dobu co jsem nepsal moc hezky nebylo, sluníčko jen občas a pršení. Dost mi to vyhovuje. Jsem línej na velký horka i na deštivou. Nejpříjemnější léto co může být. Jen jsem si spálil krk a to hned na dvakrát. Dokrve. Hrozně to bolí. Pochopil jsem teprve teď proč se mazat opalovacím krémem. Čím později se to zjistí, tím víc to bolí. Zjistil jsem to ve svém věku dost pozdě. Prostě jsem si myslel, že já se prostě spálit nemůžu a opálím se pokaždé do krásně hnědé. Jsem takové rudé tlusté prase co si za to může samo. předplatné: V případě, že chcete dostávat káždý pátek vydání Hlasu Divočiny, a nedostáváte jej pravidelně, napište na adresu daniel. kaifer@seznam.cz a do předmětu zprávy uveďte - aktivace HD, do zprávy můžete napsat něco málo osobě. Ale nemusíte. Po přijetí Vaší zprávy Vám každý pátek bude doručeno čerstvé vydání do ové schránky. Pokud Vás tento plátek už nebaví. Nečtěte jej. Při odeslání u na výše uvedenou adresu s předmětem DEAKTIVACE HD už nikdy nic podobného nedostanete. napište mi vzkaz: na tomto místě je kousek volného místa a tak slouží jako místo pro klikntutí myší. Po kliknutí na tento kousek textu mi můžete napsat. Napsat můžete cokoliv, kdykoliv, jakkoliv. Pokaždé budu mít radost. Budu se těšit na Váš vzkaz. Malicherné, že? Ale, kde že! Každý kousek místa, který může udělat radost se musí využít!!! NA DALŠÍ stránce velké fotografie Všechny práva na chyby v textu, chyby v gramatice a podobně vyhrazeny. Text je psán instatntně bez dalších úprav a čtenář jej čte na vlastní riziko. Není to omluvou neschopnosti pisatele, ale nedostatku času na korekturu textu. 2 3

3 4 Hlas Divočiny 5 svaté obrázky ve sběrném dvoře, pondělí :28:52

4 6 Hlas Divočiny 7 v ghettu jsem našel zemřelého muže, byli jsme domluveni a měl jsem jej za týden fotogtrafovat pondělí :38:33

5 8 Hlas Divočiny 9 sběrný dvůr a jeho vedoucí pan Ryneš se svatými obrázky z půdy, co odlidí vybere a nevyhodí pondělí :27:52, sběrný dvůr, Vimperk