PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Transkript

1 Veřejná politika a prognostika PPF 027 PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES DISLOKACE PROTIRAKETOVÉ ZÁKLADNY JAKO STRATEGICKÝ ROZHODOVACÍ PROCES A VEŘEJNÝ ZÁJEM 2007 Antonín Rašek Veřejná politika a prognostika PPF 027 V u Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

2 Dislokace protiraketové základny 2 Antonín Rašek Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright Antonín Rašek 2007 ISSN

3 Dislokace protiraketové základny 3 Antonín Rašek Dislokace protiraketové základny jako strategický rozhodovací proces a veřejný zájem ANTONÍN RAŠEK, CENTRUM PRO SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ STRATEGIE, FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY KARLOVY Abstract The paper deals with the intention to locate the United States Missile Defense Radar Base in the Czech Republic. Author looks at the issue from the perpsective of strategic decision-making process and public interest. He identifies the criteria and actors of strategic decision-making process. It includes actors who will take part in this decision or those who will influence it. Author s intention is to analyze the decision-making process. Záměrem je podle těchto kritérií analyzovat průběh rozhodovacího procesu do jeho pozitivního nebo negativního zakončení. Keywords: Missile defense, radar base, strategic decision-making process, public interest, actor of decision-making process. KONTAKT NA AUTORA PhDr. Antonín Rašek rasek@centrum.cz CESES FSV UK

4 Dislokace protiraketové základny 4 Antonín Rašek Dislokace protiraketové základny jako strategický rozhodovací proces a veřejný zájem 1. Úvod 1. ÚVOD V polistopadovém období je v České republice rozhodnutí o dislokaci americké protiraketové základny ve střední Evropě jako potenciální kompatibilní součásti budoucího protiraketového systému Severoatlantické aliance z mezinárodního a vnitropolitického hlediska jedním z nejvážnějších bezpečnostních aktů, jako byla neutralizace Československé lidové armády, přijetí vojenské doktríny v roce 1991, rozdělení československé armády na dvě samostatné, vstup do Severoatlantické aliance a Evropské unie a přijetí reformy armády spojené s její profesionalizací. Předem bylo zřejmé, že se dislokace stane strategickým rozhodovacím procesem, a tím i tématem veřejné politiky, což se po přijetí americké nóty v lednu 2007 také stalo. Hrát roli budou i historické reminiscence na podobná zařízení u nás. Proto je třeba k tomuto rozhodovacímu procesu jako veřejnému zájmu přistoupit s vážností. O to větší, že se děje v situaci, kdy je společnost po patových parlamentních volbách 2006 politicky rozdělena, což se promítá i do radikalizace postojů k dislokaci základny. Je proto nutné stanovit kritéria, na jejichž základě by se eventuálně akceptace dislokace realizovala, a identifikovat hlavní aktéry, kteří se na realizace rozhodnutí budou podílet nebo je ovlivňovat, a podle toho provést analýzu celého rozhodovacího procesu do přijetí, nebo odmítnutí nabídky. 2. HISTORICKÁ GENEZE PROBLEMATIKY První úvahy o protiraketové obraně se objevují po druhé světové válce, kdy se začalo s výzkumem, vývojem a zkouškami raket s výhledem jejich středního a dalekého doletu a v souvislosti i s rodícím se kosmickým výzkumem, a to především v utvářejících se supervelmocích Spojených státech amerických a v

5 Dislokace protiraketové základny 5 Antonín Rašek Sovětském svazu. Brzo poté se protiraketová obrana stala předmětem mezinárodní politiky. Teprve však v roce 1972 byla mezi USA a SSSR uzavřena smlouva ABM o zákazu protiraketového štítu omezující obranu pouze na jednu lokalitu. Američané zvolili Severní Dakotu, Sověti Moskvu. Tím se ruská metropole stala nejlépe chráněným hlavním městem proti raketovému útoku. Smlouva ABM o omezení vývoje a rozmisťování protiraketových systémů vyústila v uzavření smluv START I a START II mezi USA a SSSR a vedla i ke smlouvě o stažení a likvidaci raket středního doletu. Na začátku 80. let minulého století byla přijata Reaganova strategická obranná iniciativa o tzv. hvězdných válkách (SDI), která měla SSSR ekonomicky vyčerpat. Nakonec byla nad síly obou soupeřících stran. Návrat k omezené variantě SDI determinoval v roce 1998 severokorejský pokus s třístupňovou raketou Tepodong 1. Za prezidenta Billa Clintona bylo rozhodnuto o výstavbě protiraketové základny na Aljašce. Neměla však destabilizovat mezinárodní bezpečnost. Výstavba byla realizována až za prezidenta George Bushe, který v roce 2001 zrušil i smlouvu ABM. Od 80. let bylo v USA vynaloženo na protiraketovou obranu 92 miliard dolarů a v další etapě má být investováno 27 miliard dolarů. 3. ZAPOJENÍ DO AMERICKÉHO PROTIRAKETOVÉHO SYSTÉMU JAKO VEŘEJNÝ ZÁJEM Začínáme-li uvažovat o dislokaci některého ze segmentů americké obranné protiraketové základny na našem území jako o strategickém rozhodovacím procesu, tím se zároveň stává jako zájem veřejný tématem veřejné politiky a musí respektovat základní principy této samostatné vědní disciplíny, zvláště jako politologií zkoumaného politického procesu, v jehož rámci jsou podobná rozhodnutí přijímána. V tomto smyslu je podnětné aplikovat zásady aktivní veřejné politiky (Potůček 2005; 14), která se snaží anticipovat možná ohrožení i rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů a v předstihu adekvátně reagovat na předpokládaný vývoj. Jednání o potenciální dislokaci části americké protiraketové základny u nás bylo zahájeno za Špidlovy vlády po návštěvě ministra obrany Jaroslava Tvrdíka ve Spojených státech podle tajného usnesení č. 119/D ze ; byl jím pověřen tehdejší ministr obrany a dnešní velvyslanec v Rusku Miroslav Kostelka. Kontakty byly však zahájeny, jak je uvedeno ve zprávě amerického generála leteckých sil Emeryho, již za Klausovy vlády v roce Bezpečnostní rada státu doporučila vládě s americkou vládou o výstavbě zařízení na českém území jednat, což vláda akceptovala. Předpokládá se, že jednání bude trvat přinejmenším po celý rok Od této chvíle se tento problém stal také silně mediálně sledovaným tématem.

6 Dislokace protiraketové základny 6 Antonín Rašek 4. DISLOKACE PROTIRAKETOVÉ ZÁKLADNY JAKO STRATEGICKÝ ROZHODOVACÍ PROCES Protiraketovou obranu můžeme v souladu s vojenskou terminologií definovat jako sekundární, vynucenou a logickou defenzivní reakcí na existenci hrozby raketového napadení, a to na prvém místě balistickými raketami dalekého dosahu. Je tedy fakticky protizbraní k obraně proti existujícím, projektovaným či potenciálním útočným raketám. Plní tím zároveň preventivní funkci odrazující od vývoje a výroby zbraní tohoto typu, i když je paradoxně zároveň vzhledem k mocenskému soupeření může k dalšímu zbrojení podněcovat. Vývoj zbraní totiž obvykle iniciuje vývoj protizbraní a naopak. V tomto konkrétním případě ne nadarmo byla smlouva ABM založena na omezování protiraketových systémů. Z definice protiraketové obrany a jejich vnitropolitických a zejména mezinárodněpolitických souvislostí je patrné, že pro Českou republiku je to od samého počátku strategický rozhodovací proces. V souladu s tímto vymezením existují tři relevantní systémy: 1. Protiraketová obrana bojiště NATO (NATO Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence ALTBMD), která má v souladu se Studií systému protiraketové obrany bojiště z roku zajistit obranu spojeneckých sil nasazených v operacích proti raketám s dosahem od 300 km do 3000 km. Její operační schopnost se plánuje na rok 2010 a Aliance na ni vyčlenila 650 milionů eur. Je do ní zapojena i Česká republika. Tento systém má mít schopnost integrovat existující a vyvíjené taktické protiraketové komplexy do jednoho komplexu. V její realizaci spolupracuje NATO zčásti i s Ruskem, které zapojuje do těchto operací své jednotky. Rusko má protiraketovou obranu, která je s ALTBMD do určité míry interoperabilní, ne však kompatibilní. Např. ruský systém S-300 ve výzbroji Slovenské armády může za jistých okolností působit jako součást ALTBMD i NATO MD. 2. Protiraketová obrana NATO (NATO Missile Defence NATO MD), jejíž realizace se má uskutečnit v souladu se Studií proveditelnosti protiraketové obrany NATO, o jejímž zpracování rozhodl summit NATO v Praze v roce 2002, i když značná část uvedených opatření byla rozpracována již přede tímto datem. Cílem NATO MD je možnost zajistit obranu vojsk a obyvatel členů Aliance proti všem typům raket před jejich nasazením. Zároveň má působit proti rozšiřování raketových technologií, odstrašovat potenciálního agresora, zajistit aktivní i pasivní obranu, tj. včetně likvidace následků napadení. 3. Protiraketová obrana USA (USA Missile Defence USA MD) se realizuje podle zákona z roku Vychází podle amerických údajů z analýzy relevantních bezpečnostních hrozeb, z hodnocení stravu raketových technologií ve světě, z možností financování a mezinárodním souvislostem a důsledkům. Má mít podle amerických záměrů celosvětovou působnost, což se primárně zdůrazňuje, a reagovat na proměnlivé a nepředvídatelné hrozby

7 Dislokace protiraketové základny 7 Antonín Rašek omezenému útoku balistickými střelami nebo jejich náhodnému vypálení. Proto možnost rozvinutí tohoto systému Spojené státy nabízejí všem aliančním zemím. A zároveň logicky tím sdílet sekundární bezpečnostní hrozby. Tento projekt se tím stává i komerčním. Máme-li z hlediska teorie řízení a veřejné politiky definovat rozhodovací proces o potenciálním umístění některého z prvků americké Národní protiraketové obrany u nás, jde zjevně o rozhodnutí strategické povahy a veřejného zájmu; má nejen významný mezinárodní, bezpečnostní a vojenský charakter, ale je spojen i s mnoha politickými, právními, ekonomickými, sociálními, psychologickými, environmentálními, historickými aj. souvislostmi, faktickými pozitivními i anachronickými reminiscencemi a důsledky. 5. URČENÍ A CÍLOVÝ STAV Konkrétním cílem protiraketové obrany USA je podle amerických záměrů vybudovat nákladově dostupné a účinné zařízení proti potenciálnímu úderu omezeného počtu balistických řízených střel odpálených z tzv. rogue states, tj. problémových států v nepřátelském úmyslu, tak nešťastnou náhodou odkudkoli. Protiraketové základny v Evropě mají být integrálním projektem amerického protiraketového systému, což je podle názoru některých odborníků z hlediska faktické účinnosti nereálné. Náhodné odpálení raket s jadernou hlavicí či s jejich větším počtem potenciálně možné je. Méně pravděpodobné se jeví, že nálože pro poměrně bezpečný systém aktivace po dopadu skutečně vybuchnou. Může se tak stát u raket s klasickými výbušninami. Těmto náhodným odpálením a úletům USA-MD však může i podle názoru amerických odborníků čelit jen zčásti, navíc by tento zásah byl velmi nákladný. Radarová stanice, o jejíž výstavbě se uvažuje u nás, je součástí systému GBMD (Ground Based Midcourse Defence); jeho cílem je zachytit a zlikvidovat balistickou střelu ve střední fázi letu, tj. nejvýše od země. Radar včasné výstrahy GBR-P, který je na Marshallových ostrovech a měl by být údajně umístěn u nás, vyžaduje desetikilometrovou bezletovou zónu. Je schopen sledovat prostor do vzdálenosti 5000 km. Jeho úkolem po předání informace od družicových senzorů nebo předsunutých mobilních radarů je sledovat výhradně dráhu rakety v další fázi letu. Získaná data předává do řídících středisek k navedení antiraket nebo přímo k nim. Radarová základna USA má podle předběžné úvahy stát na kopci Trokavec na čtyřech čtverečních kilometrech na jihozápadní okraji vojenského prostoru Brdy u západočeských obcí Skořice, Dobřív, Mirošov a Strašice a středočeských Věšín, Rožmitál pod Třemšínem a Buková. Má na ní platit české právo. Dislokace na tomto místě však není konečným rozhodnutím.

8 Dislokace protiraketové základny 8 Antonín Rašek Američané měli v době návštěvy svých expertů u nás devět sil ve Fort Greely na Aljašce a dvě sila na letecké základně Vandenberg jako součást vícevrstvého systému proti Severní Koreji. Chyběl jim předsunutý systém proti Íránu či náhodně odpáleným raketám. Podle expertů v tu dobu dosavadní dílčí systém příliš nefungoval. Bývalý šéf Úřadu pro operační testování a vyhodnocování přiznal, že se jim čtyři roky nepodařil úspěšný letový test. Naopak šéf Agentury pro raketovou obranu Pentagonu prohlásil, že neexistuje žádný technický problém, který by měl vést k zastavení projektu, naopak se připravuje několik dalších testů, při nichž má být zasažen letící cíl. Po dalších testech je úspěšnost v relaci 50:50, což je u takových sofistikovaných projektů často obvyklé. O podobném ruském systému S- 400 Triumph, který je již realizován, se uvádí úspěšnost 80:20. V roce 2005 měly tedy USA dvacet protiraketových střel. Po skončení čtyřetapové výstavby mají být v cílovém stavu v roce 2011 k dispozici základny s 250 podzemními odpalovacími rampami s příslušně stejným počtem protiraketových řízených střel, dále tři velitelská řídící centra, pět komunikačních a spojovacích center, patnáct radiolokátorů a 29 satelitů. Američané hodlají v rozmezí let rozmístit ne již 250, ale 300 protiraketových střel. Dislokace hlavních součástí systému se předpokládala na Aljašce, v Kalifornii. Severní Dakotě, v Massachusetts, Velké Británii a v některé ze zemí střední Evropy. Systém si pro obsluhu vyžádá 1445 odborníků. Zatím bylo investováno 14,9 miliard dolarů, v příštích pěti letech se má proinvestovat 10,4 miliardy dolarů. Spojené státy chtějí mít ve střední Evropě, konkrétně v České republice a v Polsku, před plánovanou či jen předpokládanou výstavbou protiraketové obrany NATO předsunutý protiraketový štít ve formě základny s obrannými střelami země vzduch, které dokáží včas odhalit, sledovat při letu a likvidovat odpálené rakety z prostoru potenciálního nepřítele. Američané zamýšlejí do roku 2011 jako součást amerického raketového deštníku umístit základnu s 10 až 11 raketami. Pokud jde o rakety, v tu dobu se usuzovalo, že nejspíš půjde o Patrioty (PAC-3 určené proti taktickým protizemním raketám), později MEADS (vyvíjené Spojenými státy ve spolupráci s Německem jako náhrada Patriotů) a AEGIS s řízenou střelou SM-3 či vyvíjenou zbraní KEI (Kinetic Energy Intercept), které jsou nebo budou schopny likvidovat jak balistické střely, tak střely s plochou dráhou letu a letadla. Někteří odborníci se domnívají, že aktuálně by přicházely v úvahu ne zcela ještě funkční americké stacionární rakety GBI nebo izraelské Hetz. 5.1 Technické parametry radarové stanice Zařízení protiraketového systému neobnáší velké množství vojenské techniky ani personálu. K zajištění provozu radarového zařízení, o kterém se předběžně uvažujme u nás, včetně obsluhy, bezpečnosti a logistické podpory, je potřeba přibližně 200 osob. Rozlohu zařízení lze na základě zkušeností s obdobnými stavbami na území USA a jinde odhadnout na 275 ha. Dodatečná omezení, která by při umístění radarové stanice na území ČR musela být přijata, by byla minimální. K ochraně zařízení neplánují USA rozmístit žádné další raketové systémy. Radar vyžaduje vytvoření bezletové zóny, která by nepřesáhla hranice již existujících

9 Dislokace protiraketové základny 9 Antonín Rašek bezletových zón nad vojenskými újezdy a nenarušila by letecké koridory. Podmínky bezpečné zóny znamenají: v okruhu 13,5 km od radaru není přípustné v létajících prostředcích transportovat výbušné látky, v okruhu 8,6 km se nesmějí ve vzduchu pohybovat nechráněné osoby (např. na rogalu), v okruhu 4,5 km nesmějí létat žádné dopravní prostředky, po zemi se neautorizované osoby nesmějí pohybovat v okruhu jen cca 0,5 km. Radarová zařízení se umisťují na vyvýšené místo a vysílají vlny mírně vzhůru pod úhlem 2 5 vertikálních stupňů; nepředstavují proto žádné ohrožení pro osoby stojící na zemi v blízkém okolí. Stejně tak se nepředpokládá, že by radarová stanice interferovala s elektromagnetickým zářením těch vlnových délek, které jsou využívány pro přenos televizního a rozhlasového signálu nebo signálu komunikačních prostředků mobilních telefonů a vysílaček. 6. KRITÉRIA AKCEPTACE DISLOKACE Charakterizujeme-li dislokaci americké protiraketové základny jako strategický rozhodovací proces a veřejný zájem, měla byl splňovat tato kritéria: 1. Existence adekvátní bezpečnostní hrozby, která dislokaci protiraketové základny v daném teritoriu determinuje. 2. Soulad s bezpečnostními záměry České republiky, Severoatlantické aliance a Evropské unie, jejich smluvními závazky, legislativou a velením základně. 3. Potvrzení záměru dislokace eventuálně jinou americkou administrativou. 4. Akceptace záměru sousedy, evropskými zeměmi a velmocemi, zvláště Ruskem. 5. Reakce zemí považovaných za bezpečnostní hrozbu na dislokaci. 6. Dislokace základny jako zařízení ke zvýšení bezpečnosti České republiky, NATO, EU a ve světě. 7. Podpora dislokace veřejností a občanskými organizacemi vyjádřená eventuálně v referendu. 8. Stupeň ohrožení obyvatelstva ve spádové oblasti dislokace zařízení. 9. Náklady české strany spojené s dislokací, zvláště vojenské. 10. Benefity české strany spojené s dislokací, zvláště ve vědě a výzkumu. Uvedená kritéria do jisté míry identifikují i základní aktéry tohoto strategického rozhodovacího procesu jako veřejného zájmu, jimiž jsou: 1. Vnitřní aktéři: prezident, vláda, parlament (Poslanecká sněmovně a Senát), politické strany, státní správa, samospráva, neziskové organizace a občanská veřejnost. 2. Vnější aktéři: OSN, Evropská unie, Severoatlantická aliance, OBSE,

10 Dislokace protiraketové základny 10 Antonín Rašek sousedé (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko) a velmoci, zvláště Rusko. 3. Země identifikované jako potenciální hrozba: Írán, Severní Korea, eventuálně Pákistán. 7. ANALÝZA BEZPEČNOSTNÍCH HROZEB A Z NICH VYPLÝVAJÍCÍCH RIZIK Existence faktických bezpečnostních hrozeb k příslušné bezpečnostní reakci je výchozím kritériem dalšího postupu strategického rozhodovacího procesu. Američané v analýzách bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik uvádějí, že pokud jde o možné použití balistických raket, úder v našem teritoriu, kromě náhodně odpálených raket odkudkoli, hrozí aktuálně z Íránu a ve větší vzdálenosti od nás ze Severní Koreje. Jiné zdroje uvádějí i Pákistán a potenciálně další země Středního východu. Írán podle dostupných informací disponuje raketami Šahab 3 s doletem 1300 km a Šahab 4 s doletem 1900 km; údajně vyvíjí raketu Šahab 5-Kosar s doletem 4000 km (Praha je od Teheránu vzdálena 3400 km). Existují informace o vývoji rakety Šahab 6 s doletem 5000 km. Írán rozvíjí i jaderný program, k čemuž si vytváří i příslušné technické zázemí (odstředivky k obohacování uranu). Zatím se ví, že nemá mezikontinentální rakety funkční, a musí provést jejich letové zkoušky. Odhaduje se, že potrvá nejméně deset let, než bude schopný svými raketami ohrozit území Spojených států. Vybudovat systém, který by ohrozil Evropu a Spojené státy je velmi nákladné a vyžadovalo by totální militarizaci země. Zatím se Íránu během války s Irákem podařilo vypálit rakety Scud na Bagdád i Kirkúk. Od té doby si však zajistil další rakety a technologii zejména z KLDR, s níž dále zčásti spolupracuje. Se současnými raketami může zasáhnout Izrael, Turecko a stejně vzdálené země. Má i účinnou protiraketovou obranu zakoupenou za 800 miliónů dolarů v Rusku. Podle amerického odborného věstníku Aviation Week and Space Technology Írán údajně přestavěl svou nejvýkonnější balistickou raketu v nosič satelitů a výrazně tak pokročil v kosmickém programu i dalekonosných balistických raket. Bude nejspíš potenciálně moci zasáhnout vzdálenější území pravděpodobně stejně rychle, jako je čas potřebný pro vybudování protiraketových základen, jde o to, jak masivně. Mezinárodní ústav pro strategická studia (IISS) v Londýně ve své zprávě nazvané Vojenská rovnováha 2007 uvádí, že Írán bude mít jaderné zbraně za dva až tři roky. Bývalý šéf CIA John Negroponte vývoj odhaduje na čtyři roky. Vývoj může zbrzdit jen aktivita opozice proti současnému ultrakonzervativnímu prezidentu Mahmúdu Ahmadinežádovi. Není možné přehlédnout, že íránský prezident je za svou jadernou politiku kritizován nejen íránskými liberály, ale i konzervativci a podnikateli, které izolovanost země poškozuje. Dění v Íránu, stejně jako je tomu dnes, je však možné laciněji kontrolovat systémem zpravodajských družic a eventuální přítomností mateřských letadlových lodí schopných v případě zcela konkrétní bezpečnostní hrozby zasáhnout. Je nutné zároveň uvést, že Írán nikdy neproklamoval snahu napadat sousední země. Většina členských zemí Evropské unie to také ve své politice vůči této zemi

11 Dislokace protiraketové základny 11 Antonín Rašek respektuje. Severní Korea je vyzbrojena raketami dlouhého doletu Tepodong-2. Jsou údajně schopny zasáhnout cíl ve vzdálenosti cca 5500 až 6000 km, tzn. i severní část území Spojených států; jejich plánovaný modernizovaný typ Tepodong-3 má mít dolet km, a může tak ohrozit i Kalifornii. Američané uvažují o tom, že pokud Severokorejci uskuteční zkoušky s těmito raketami, že je sestřelí, a proto do tohoto prostoru přesunují i svůj protiraketový potenciál. Šestnáct modernizovaných Patriotů typu PAC-3 bude poprvé umístěno i na japonském území, konkrétně na americké základně na ostrově Okinawa. Severní Korea dne v Pekingu odsouhlasila, že než přistoupí k celkovému zastavení vojenského a-programu, učiní první kroky k jadernému odzbrojení a uzavře do 60 dnů jaderný reaktor o výkonu pěti megawattů. V praxi by to znamenalo, že zapečetí jaderný komplex v Jongbjonu a vpustí do země inspektory MAAE (Mezinárodní agentury pro atomovou energii). Výměnou získá okamžitou pomoc 50 tisíc tun těžkého ropného oleje nebo hospodářskou či jinou pomoc v odpovídající hodnotě s tím, že pokud bude pokračovat v krocích k definitivnímu ukončení jaderných aktivit, (mj. předloží údaje o zásobách plutonia), získá dalších 950 tisíc tun paliva. Po dalších dohodách může být KLDR vyřazena z amerického seznamu teroristických států. Prezident Bush to označil za poselství Íránu. Nelze propadat iluzím, KLDR již jednou takovou smlouvu uzavřela a později porušila, i když ne zcela vlastní vinou. Nemluvě o tom, že se dostatečně neví, co se v této zemi skutečně děje, že kdesi v podzemí by mohly výzkumy pokračovat. Není však schopna ohrozit území Evropy. Nejvážnějším mezinárodněpolitickým problémem je, že jak Írán, tak Severní Korea odmítají se západním světem vážněji jednat. Nyní např. vázne plnění uvedené dohody s KLDR proto, že jí nebylo povoleno čerpat z částky 25 milionů dolarů, které má uloženy v bance v Macau. Jinou relevantní otázkou je, zda jsou schopny a rozhodnuty eventuálně Spojené státy a jiné země napadnout. Např. Velvyslanectví Íránské islámské republiky v Praze se okamžitě po zaslání americké nabídky proti tomu ostře postavilo. Nóta Velvyslanectví Íránské islámské republiky Ministerstvu zahraničních věcí České republiky č /B ze dne 25. ledna 2007 k umístní části antiraketového systému USA na území České republiky ve vztahu k Íránské islámské republice zní: V rámci analýz a diskuse o umístění části antiraketové základny USA na území České republiky jsou ve vztahu k Íránské islámské republice zmiňována tvrzení, které s objektivní skutečností nejsou v souladu. V této souvislosti velvyslanectví Íránské muslimské republiky si dovoluje znovu zdůraznit: Otázka zřízení radarové základny na území České republiky je její vnitřní záležitostí, spojování této otázky s Íránskou islámskou republikou nemá ospravedlnění a je v rozporu s fakty a čestností. Dějinami je prokázáno, že Íránská islámská republika nikdy žádnou zemi nenapadla, zatímco sama byla vystavena nepřátelství a mnohokráte se musela bránit útokům ze strany jiných zemí.

12 Dislokace protiraketové základny 12 Antonín Rašek Nóta nebyla u nás oficiálně zveřejněna. 8. AKTÉŘI PROJEKTU A JEJICH PŘÍSTUP K ZÁMĚRU 8.1 Spojené státy americké Nabídka Spojených států přišla v okamžiku, kdy prestiž USA podle ankety stanic internetové BBC, jíž se zúčastnilo 26,4 tisíc lidí z 25 zemí včetně USA, trvale klesá. Zatímco v roce 2004 považovalo 40 % lidí zahraniční politiku USA za přínos pro svět, o rok později to bylo jen 36 % a nyní pouze 29 %. V samotných Spojených státech je to ještě výraznější. V roce 2005 hodnotilo zahraniční politiku kladně 57 % lidí, nyní jen 43 %. Negativně vidí roli USA ve světě 49 % lidí. Ve Washingtonu v tu dobu demonstrovaly desetitisíce lidí proti válce v Iráku a žádaly demisi prezidenta Bushe. Tři bývalí američtí generálové Robert Gard, Joseph Hoar a Jack Shanatan vyzvali Velkou Británii a prezidenta Bushe, aby pomohli zmírnit krizi kolem íránského jaderného programu diplomatickou cestou. Případná vojenská operace by podle nich byla katastrofou pro všechny zúčastněné země. Oxford Research Group, Centrum pro zahraniční politiku, Oxfam, Muslimská rada Británie a dalších jedenáct institucí sdružení britských středisek politických studií, náboženských skupin a nevládních organizací vydalo studii pod názvem Čas jednat, která varuje, že vojenský zásah proti Íránu by měl katastrofické důsledky, a vybízí proto také k diplomatickému jednání. Nial Ferguson (2005) napsal: Politický proces se všemožně vzpírá vůdcům s dlouhodobým pohledem, v tom tkví nebezpečí, že by obnova Iráku a Afghánistánu mohla předčasně skončit. Peter Beinart (2006) je přesvědčen, že úspěch Ameriky je závislý na ochotě podřídit partikulární zájmy, vlastní každému státu, univerzálním hlediskům. Amerika i přes své nynější výjimečné postavení jediné supervelmoci není světová říše římského, a ještě méně koloniálního typu, musí svou vůdčí úlohu dokázat. Nyní především v boji proti terorismu, jehož nebezpečí však bylo po 11. září 2001 zveličeno. Z krize, která nastala, může Američany vyvést liberální politika, tedy v pravém slova smyslu občansky angažovaná levice. Prezident Bush se upnul na sílu, čímž ji zároveň diskreditoval. Důsledkem je ztráta důvěry v Ameriku i sebedůvěry samotných Američanů. Úvodník New York Times navrhuje Kongresu, aby vyškrtl programy, které jsou produktem studenoválečnického strategického myšlení, mezi něž patří podle listu i 15,9 miliardy dolarů na vesmírné zbraně a protiraketovou obranu. Měli bychom proto počkat na prezidentské volby v roce 2008 a novou americkou vládu. Podle průzkumu BBC, na který odpovídalo 28 tisíc lidí z 27 zemí, světové dění negativně ovlivňují zvláště Izrael (negativně hodnotilo 56 %, pozitivně jen 17 %), Írán (54 % a 18 %), USA (51 % a 30 %) a Severní Korea (48 % a 19 %). Nejlepší hodnocení má Kanada (14 %, 54 %), Japonsko a Evropská unie (19 % a 53 %). Kladné hodnocení převažovalo i u Francie, Velké Británie, Číny a Indie. U Ruska převažovalo negativní, u Venezuely bylo vyrovnané. Lidé ve světě mají tendenci

13 Dislokace protiraketové základny 13 Antonín Rašek posuzovat negativně ty země, které k řešení problémů využívají vojenskou sílu. Senátor USA Lindsey Graham uvítal známý Putinův projev v Mnichově s jistou ironií: Putin udělal jediným projevem pro jednotu Evropy a Ameriky víc než cokoli, co bychom udělali za deset let. Je ovšem otázka, jestli to není jen jeho iluze, zda názory Evropanů na unilaterální počínání Američanů dobře zná. Američané svým způsobem jen sklízejí své ovoce: jejich životních cílem je úspěch, a tuto hodnotu se pokoušejí oktrojovat i světu nyní jsou však neúspěšní. 8.2 Rusko Je zřejmé, že schopnost proponovaného amerického protiraketového systému ve střední Evropě nedokáže čelit ruskému jadernému potenciálu (minimálně 500 balistických střel s jadernou náplní; jen pro ilustraci: ve světě je přinejmenším 50 tisíc jaderných hlavic, za 50 let bude 700 až 1000 jaderných elektráren a jaderný odpad představuje % využitelné energie v modernějších elektrárnách) a Rusové to dobře vědí. Američané navíc slíbili, že se budou snažit ruské představitele ujistit, že jejich protiraketový systém ve střední Evropě není namířen proti Rusku. Nedá se však říci, že by toto ujištění Rusy přesvědčilo, dávají otevřeně najevo, že takové kroky narušují jejich spolupráci se Severoatlantickou aliancí a zvláště geostrategické zájmy. Po obdržení žádosti nejkritičtěji zareagovali ruští generálové. Jak se to někdy stává, ruští politici k bezpečnostním problémům zprvu mlčí a mluví za ně generálové, jako by nejdřív sondovali půdu. Velitel ruských Kosmických vojsk generál Vladimir Popovkin pohrozil, že v případě vzniku základny přijme Rusko odpovídající opatření politického i vojenského charakteru. Uvažuje i o možnosti posílení ruských raket, které by eliminovaly protiraketový deštník USA. Česká diplomacie by měla s ruskou stranou svůj záměr konzultovat. Nejde jen o generály. Jak prohlásil mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Michail Kamynin, Moskva považuje vybudování základny za chybné, a to zvláště pro rozmístění amerických ozbrojených sil do dalších prostorů. Při řešení podobných hrozeb dává přednost mnohostranným politickým akcím. V souvislosti s výstavbou amerického obranného protiraketového systému existuje riziko dalšího závodu ve zbrojení. Rusko již oznámilo, že vyvinulo raketu s bojovou hlavicí schopnou proniknout jakoukoli protiraketovou obranou. Čína ve výši 865 km sestřelila vlastní vysloužilou meteorologickou družicí a signalizovala tím, jak je americká protiraketová obrana závislá na satelitním spojení zranitelná. U Američanů to vyvolalo obavy. Návrh Ruska a Číny uzavřít dohodu o omezení využívat kosmos k vojenským účelům však USA odmítly. Na výroční tiskové konferenci dne v Moskvě prohlásil ruský prezident Vladimír Putin, že Rusko považuje chystané základny americké protiraketové obrany v České republice a v Polsku za ohrožení ruské národní bezpečnosti. Pohrozil přijetím účinných protiopatření. Naše odpovědi budou asymetrické, ale vysoce účinné. Rusko má modernizované strategické rakety Topol M schopné proniknout obranou protivníka. Připravované rakety budou nejen superrychlé, ale i během letu měnit výšku a směr. První Topoly byly instalovány v roce Nyní jich má Rusko kolem padesátky v pěti plucích. Mohou být

14 Dislokace protiraketové základny 14 Antonín Rašek instalovány na základnách nebo na transportérech. Modernizuje se i raketová výzbroj na ponorkách, které mají v tomto směru prioritu. Rusko rozmisťuje 17 nových mezikontinentálních balistických raket a čtyři vojenské družice za 140 miliard rublů. Do roku 2015 chce vydat na zbraňové systémy údajně 5,5 bilionů rublů (4,4 biliony Kč). Za osm let by mělo být vyměněno 45 % bojové techniky. Rusko má cca 780 nosičů atomových zbraní (raket, bombardérů, ponorek) a cca 5700 jaderných hlavic, z toho 3300 strategických. Rusko a USA se dohodly o snížení jaderného potenciálu strategických nosičů na 1700 až 2200 do konce roku Za posledních šest let se zvýšil vojenský rozpočet Ruska čtyřnásobně na 821 miliard rublů (671 miliardy Kč), což je ovšem dvacetinásobně méně než vojenský rozpočet americký. Ministr obrany a možná budoucí prezident Sergej Ivanov říká, že na tom závisí prestiž Ruska a jeho vnímání okolním světem. Zatím jsou však ruské ozbrojené síly ve srovnání s americkými výrazně pozadu. Ruský ministr obrany Sergej Ivanov k vytvořené situaci řekl: Pokud se nám někdo pokusí vnutit nové závody ve zbrojení, tak říkám, že se mu to nepodaří. Vyvineme ale vlastní strategické systémy, které budou schopny překonat jakýkoli obranný systém. Po projevu v Mnichově začal Putin křižovat Blízkým východem. Se Saúdskou Arábií sjednával dohodu o prodeji 150 tanků T-90 a transportních vrtulníků Mi-17. Údajně k obraně proti Íránu. Na zbrojním veletrhu v Dubaji Rusko nejspíš prodá zbraně za 60 miliard dolarů, z toho za 50 miliard dolarů Saúdské Arábii. Rusko ale prodává i Íránu, např. systém protivzdušné obrany TOR M1, který může sledovat 48 cílů a osm jich do výšky 6 km a do vzdálenosti 12 až 20 km zasáhnout nepřátelský objekt, tj. letadlo nebo raketu s plochou dráhou letu. Rusko pohrozilo, že může jednostranně zrušit závazky plynoucí ze Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého dosahu (INF) z roku 1987, kterou podepsali Reagan a Gorbačov. List Independent napsal, že řada evropských politiků nevidí zvyšováni vlivu USA ve střední Evropě ráda. Je to národní rozhodnutí s evropským dopadem. Rusko dále hrozí, že jako odvetu rozmístí v Kaliningradské oblasti rakety středního doletu. Tyto rakety podle dohody USA a SSSR zlikvidovaly, v řadě zemí se však vyvíjejí, vyrábějí a instalují dále. Podle průzkumu renomované agentury Emnid na otázku: Souhlasíte s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, že kvůli politice Spojených států, které se chtějí stát jedinou supervelmocí, je svět nebezpečnější než dříve? dvě třetiny (68 %, proti 22 %) Němců s Putinovou kritikou souhlasí. 62 % Němců by nebylo nijak znepokojeno, kdyby Rusko posílilo svou vojenskou moc. Německá vláda nehodnotí Putinův projev jako návrat do studené války. 8.3 Polsko Vybudování protiraketové základny na našem nebo polském území má zjevné mezinárodně politické kontexty. V samotných Spojených státech se zprvu a vlastně intenzivně ani teď o ní příliš nediskutovalo, o to víc v Polsku. Objevily se tu názory, že by Poláci mohli souhlasit se základnou za předpokladu, že je budou obsluhovat polští vojáci. Podle bývalého polského ministra obrany Janusze

15 Dislokace protiraketové základny 15 Antonín Rašek Zemkeho by Američané měli o svých záměrech v Polsku jednat s Moskvou. Tak se o tom zatím i mluvilo. Nač si takovou velmoc, jakou Rusko je a bude, zbytečně popudit. Když je zřejmé, že ne Rusko, ale Západ je závislý na ruském plynu a ropě. Poláci žádostí o Patrioty proti ruským a běloruským raketám instalaci americké obranné protiraketové základny ve střední Evropě zkomplikovali. Polský list Rzeczpospolita napsal: Než začneme přesvědčovat sami sebe, dejme čas USA, aby předložily argumenty, že základna souvisí s naší bezpečností. Argumenty o rizikových státech a terorismu neudělají nad Vislou žádný dojem Těžiště světové politiky, a tím i mezinárodních zájmů se přesune do Asie... Základna uchrání před nebezpečím, které vytvoří. V Polsku spor o raketovou základnu USA rozpoltil vládní koalici. Premiér Kaczyński odmítl referendum, Sebeobrana na něm trvá. Vše však nasvědčuje tomu, že současná vládní garnitura dislokaci základny prosadí. 8.4 Česká republika Na základě srovnávací analýzy výpovědí politiků, publicistů a občanů o dislokaci některého ze segmentů americké obranné protiraketové základny ve střední Evropě lze pracovně koncipovat typologii postojů k tomuto strategickému záměru: 1. Bezpodmínečný souhlas s dislokací radaru a eventuálně i sila s raketami, který tuto nabídku chápe jako bezprecedentní příležitost pro Českou republiku a její mezinárodní prestiž, provázený jen kamuflážními podmínkami dalšího formálního jednání o požadavcích z naší strany a nepodstatných detailech (obecně lidé s převažující proamerickou orientací, zvláště z pravice, zejména převážně organizované v ODS, podstatná část křesťanských demokratů, někteří liberálové jako např. bývalý prezident Václav Havel, platforma Pro ad.). 2. Souhlas s dislokací radaru podmiňovaný skutečnou realizací ekonomických a dalších požadavků, např. zrušením víz do Spojených států apod. (část pravice z řad ODS a křesťanských demokratů). 3. Souhlas s dislokací radaru podmiňovaný souhlasem Severoatlantické aliance (část zelených a liberálů a jednotlivci ze sociální demokracie). 4. Souhlas s dislokací radaru podmiňovaný souhlasem Severoatlantické aliance i Evropské unie (část zelených a liberálů a jednotlivci ze sociální demokracie) 5. Převažující nesouhlas s jistou potenciální šancí pro dislokaci radaru za předpokladu souhlasu NATO, EU, tolerance Ruska a splnění určitých předpokladů a požadavků (část sociálních demokratů, zelených a liberálů a jednotlivých komunistů). 6. Nesouhlas determinovaný argumentem, že základna je namířena proti Rusku, eventuálně Číně (prorusky orientovaní občané). 7. Nesouhlas podmiňovaný přesvědčením, že jde o realizaci záměru Spojených států geopoliticky a vojensky ovládnout svět v duchu Pax Americana

16 Dislokace protiraketové základny 16 Antonín Rašek (protiamericky orientovaní občané). 8. Zásadní nesouhlas (podstatná část komunistů, značná část sociální demokratů, přesvědčení stoupenci environmentálních hnutí a strany zelených, jednotliví liberálové, představitelů některých nestátních organizací, zvláště organizujících se v odporu proti radaru a základně, krajní nacionalisté a pravicoví extrémisté). 8.5 Argumentace ministerstva zahraničních věcí MZV opírá svou argumentaci o tyto dokumenty: Čl. 22 Strategické koncepce NATO: Šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a jejich nosičů zůstává předmětem vážného znepokojení. ( ) Aliance počítá s možností, že k šíření může docházet navzdory úsilí mu zabránit a může představovat přímou vojenskou hrozbu obyvatelům Aliance, jejímu území a silám. Čl. 56 Strategické koncepce NATO: Strukturu obrany Aliance vůči rizikům a možným hrozbám šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a jejich nosičů je třeba dále zlepšovat včetně prací na protiraketové obraně Čl. 15 Bezpečnostní strategie ČR: Strategické zájmy ČR jsou zejména: ( ) snížení rizika napadení území ČR zbraněmi hromadného ničení pomocí raket či jiných prostředků Čl. 30 Bezpečnostní strategie ČR: Pro ČR vyvstala nutnost hledat způsoby, jak zajistit svou bezpečnost pro případ ohrožení ZHN či konvenčními zbraněmi za využití jejich různých nosičů. A hlavně čl. 43 Bezpečnostní strategie ČR: Vzhledem k pokračujícímu šíření ZHN spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení se k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu území ČR. Pro úplnost uvádím i pracovní překlad těch článků bezpečnostní strategie EU týkajících se raketových hrozeb ve spojení s proliferací zbraní hromadného ničení: Vstupujeme do nového a nebezpečného období, které otvírá možnost závodů ve vyzbrojování se zbraněmi hromadného ničení, zejména na Blízkém východě. ( ) Rozšíření raketových technologií přináší další element nestability a může vystavit Evropu zvyšujícímu se riziku. Ze závěrů summitu a z přípravných jednání mimo jiné vyplynulo: Summit NATO v Rize je klíčovým mezníkem v aliančních úvahách o protiraketové obraně evropského území Aliance. Na základě Studie proveditelnosti deklaroval technickou proveditelnost alianční protiraketové obrany a rozhodl o pokračování prací nad tímto projektem. Nyní bude těžiště práce Aliance spočívat v hodnocení politických a vojenských implikacích včetně aktualizace hodnocení raketových rizik.

17 Dislokace protiraketové základny 17 Antonín Rašek Dalším klíčovým prvkem summitu je přijetí utajované zprávy k protiraketové obraně NATO, obsahující první náznaky politických a vojenských implikací budování systému. Tato zpráva je postavena na výsledcích Studie proveditelnosti a stejně jako Studie zdůrazňuje potřebu zohlednit při aliančních úvahách existenci národních systémů. Přitom je zřejmé, že technicky pokročilý a unikátní americký protiraketový systém bude hrát významnou roli v průběhu nadcházejících aliančních konzultací. Alianční odborníci jsou zastánci propojování obou systémů a věří, že jiné ad hoc kolektivně vytvořené systémy bude možné integrovat do širšího aliančního úsilí. Z technologického hlediska by takové řešení nemělo činit problém. Spojené státy byly těsně zapojeny do přípravy Studie. V personální rovině bylo zapojení USA posíleno tím, že seniorní diplomat, který vedl alianční projektovou skupinu protiraketové obrany, je generál z US Missile Defence Agency. Podle citovaných odborníků jsou úvahy o zapojení ČR do amerického systému protiraketové obrany zcela v souladu s plány Studie a propojení takto vytvořeného systému s aliančním (začne-li se budovat) by nemělo činit žádné problémy. Naopak alianční Studie doporučuje, aby při obraně Evropy byly využity již instalované komponenty. Vzájemný vztah obou systémů byl posílen i tím, že Aliance rozhodla o dalších pracích nad protiraketovou obranou ještě před tím, než USA rozhodly o umístění evropského pilíře svého národního systému. Co se týče kompatibility amerického a aliančního systému, ujistily USA v průběhu příprav summitu spojence, že otázka kompatibility amerického systému s aliančním systémem velení a řízení je důležitým faktorem, na který kladou velký důraz. 8.6 NATO Mluvčí Aliance James Apparthurai po zaslání americké nóty České republice a Polsku prohlásil, že základna je dohodou mezi státy, čistě dvoustranným uspořádáním mezi USA a těmito státy, neznamená automaticky obranu všech evropských spojeneckých zemí NATO. Aliance se v tom neangažuje, ani v žádném ujednání do budoucna. Skutečnost, že by zařízení chránil výběrově a přednostně jen tyto státy, vyvolala v Alianci obavu, že může oslabit soudržnost spojeneckých vztahů. V budoucnosti by přesto nyní budovaný americký systém mohl být součástí aliančního. Od zaslání nóty proběhla řada jednání, ale ani v jednom se Aliance k dislokaci explicitně nevyjádřila. 8.7 Evropská unie Podobný postoj, ještě rezervovanější, zaujala Evropská unie. Javier Solana, odpovědný za evropskou bezpečnostní a obrannou politiku, prohlásil:

18 Dislokace protiraketové základny 18 Antonín Rašek My Evropané nemáme zájem vybudovat zařízení takového typu. Rozhodnout se musí každá země. Ani další jednání k explicitnějšímu vyjádření postoje Unie k dislokaci nedospěla. Nepřehlédnutelný je rezervovaný až záporný postoj evropské občanské veřejnosti západoevropských zemí k tomuto záměru. 8.8 Participace na schválení záměru a referendum Jak bývá u nás obvyklé, zamýšlíme se dřív nad problémy uprostřed nebo dokonce na konci rozhodovacího procesu, aniž známe začátek. K rozmístění prvků protiraketového systému se psalo o referendu, i když se zatím vedly jen konzultace. Přesto politici apriori věděli, že ODS je pro základnu a proti referendu, lidovci že jako obvykle váhají, zelení budou asi proti základně a komunisté určitě. Sociální demokraté si zkomplikovali postoj podmíněným souhlasem s dislokací radaru, i když vždy byli pro referendum. Uvažujeme-li o možnosti využít v rozhodovacím procesu jako významný občanský participativní prvek referendum, tak v případě, že dospěje-li odborné profesionální posouzení potřeby protiraketového systému k závěru, je naprosto nutné jej na našem území v adekvátním rozsahu dislokovat, ale nepodaří se pro zjitřené politické klima získat pro tento záměr veřejnost, je lépe se referendu vyhnout. Konečně se nekonalo ani při našem vstupu do NATO a veřejnost se s tím vyrovnala; možná i proto, že tato aliance není v současné době příliš aktivní. Budou-li odborníci i veřejnost pro, nebo budou společně proti, ani v tomto případě nebude referenda třeba, stejně tak budou-li odborníci proti, tak se nepřepokládá, že by veřejnost byla pro. Referendum proto přichází v úvahu, budou-li mít odborníci jisté pochybnosti, stejně jako veřejnost, takže politické rozhodnutí by bylo třeba určitým způsobem ovlivnit. V bezpečnostních otázkách je vždy nejdůležitější vycházet z analýzy bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik a podle toho volit příslušná opatření včetně koaličních či spojeneckého charakteru. Jinak řečeno, zda vůbec protiraketovou obranu potřebujeme a pokud ano, jak nebo s kým ji vybudovat. Kdybychom se o tom rozhodli dále vážně uvažovat, je nutno posoudit, kde a v jakém rozsahu je optimální příslušné komponenty protiraketového obranného systému umístit, aby vypálené střely mohly být co nejefektivněji zasaženy a způsobily co nejmenší škody. To může být jen věcí odborníků, určitě ne politiků, i když sedmnáct let od listopadových událostí je těžké takové odborníky hledat. Zatím nezbývá než se držet některých premis, zejména že by jakýkoli bezpečnostní návrh měl přijít od Evropské unie a NATO, či je uskutečnit s jejich souhlasem jako součást evropské bezpečnostní strategie. K tomu je nutné připomenout, že naše země se vždy hlásila k projektu kolektivního systému protiraketové obrany i v evropském prostoru. Stačí se vrátit k naší poslední bezpečnostní strategii z roku 2003, k závěrům pražského bezpečnostního summitu i textu Evropské bezpečnostní strategie. Zatím je dostatečný časový prostor pro diskuse. A když referendum, tak v každém případě optimálně poučené.

19 Dislokace protiraketové základny 19 Antonín Rašek 9. ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ PROJEKTU Je zřejmé, že jakkoli někdo může považovat nabídku USA za potěšující až prestižní, nelze ji jednoduše řešit jako bilaterální. Jsme součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Odvolávání se na summit v Rize je nedostačující, tam byl tento problém na okraji. NATO by se k této záležitosti mělo vyslovit explicitně, zvláště má-li být dislokace ve střední Evropě součástí proponovaného protiraketového systému Aliance, který je zatím převážně na papíře. Daleko vážnější je vyjádření a souhlas Evropské unie, jak dalece je tento záměr konzistentní s evropskou bezpečnostní a obranou politikou. Nelze si zastírat, že Evropané hodnotí reakce Američanů v posledních letech stále kritičtěji, dochází dokonce k jisté krizi euroatlantických hodnot. Není možné přecházet, že Blízký východ komplikuje transatlantické vztahy, protože USA a Evropa situaci v tomto prostoru hodnotí jinak. V Evropě se můžeme setkat s otázkou, zda je bezpečnostní hrozbou Irák, Írán, Severní Korea, nebo Izrael a Pákistán? Vychází to ze zjištění, že výsledkem americké blízkovýchodní politiky je zhoršení bezpečnostní situace. Příčinou je silný vliv amerických neokonzervativců po 11. září Američané jsou nyní v této oblasti stejně nepopulární, jako tu byli v první polovině minulého století Angličané a Francouzi, a to pro podporu Izraele a konzervativních arabských států, jako je Saudská Arábie. Při schvalování dislokace některého ze segmentů americké protiraketové obrany ve střední Evropě je proto třeba brát v úvahu, jak dalece naruší naše vztahy se státy v tomto rozbouřeném teritoriu. Zdá se být stále nespornější, že některé současné tzv. bezpečnostní aktivity vedou k dalšímu kolu zbrojení. Dokonce existuje podezření, že část těch, kdo na zbrojení vydělávají, jsou i za řetězcem předávání technologií, který mnohdy končí v ne právě odpovědně vedených státech, proti kterým se poté iniciátoři těchto aktivit logicky potřebují ještě moderněji vyzbrojit. Tím se pomalu a jistě v dalších kolech skutečně můžeme dostat na pokraj regionální nebo globální války. Jak je patrné, další kolo zbrojení je prospěšné nejen pro americký zbrojní komplex, ale i ruský, protože tato země kromě surovinového bohatství má na světové úrovni právě jen zbrojní výrobu. Pokud jde o Českou republiku, chceme-li identifikovat odstrašující příklad nesprávně vedeného strategického rozhodovacího procesu a zároveň veřejného zájmu od samotného počátku, těžko najdeme do této chvíle vhodnější, než je právě potenciální dislokace některého ze segmentů americké protiraketové základny ve střední Evropě. Politici a komentátoři o něm začali diskutovat nejen bez základních odborných znalostí, ale i primárních relevantních informací. Byly vysloveny okamžité soudy bez zvážení všech pozitivních i negativních aspektů tohoto rozhodnutí, které se po vyslovení často těžko berou zpět. Nevzaly se mimo převažujících politických a postojových dosud ani v úvahu všechny bezpečnostní, vojenské, technické, právní, ekonomické, environmentální, personální, psychologické aj. souvislosti a důsledky. Vzhledem ke globálním bezpečnostním hrozbám nemůže žádná země potřebu

20 Dislokace protiraketové základny 20 Antonín Rašek protiraketové obrany přehlížet. Je proto v popředí zájmu i Severoatlantické aliance a bezpečnostní politiky Evropské unie, jejímiž jsme členy a k jejichž protiraketovým obranným záměrům jsme se přihlásili. Primární pozornost protiraketové obraně věnují USA, které se cítí nejvíce bezpečnostně ohroženi. Pokud jde o naši situaci: 1. Česká republika není ještě v plné míře připravena seriózně řešit podobné bezpečnostní strategické procesy jako je diskutovaný, chybějí ji k tomu do jisté míry erudovaní odborníci v zákonodárném sboru i v exekutivě včetně Bezpečnostní rady státu, nemá k tomu příslušné strategické dokumenty (Bezpečnostní strategie z roku 1999, 2001 a 2003 jsou pro řešení podobných rozhodovacích procesů příliš obecné, jen Bezpečnostní strategie 2003 se přihlásila k realizaci protiraketové obrany NATO; Bezpečnostní strategie 2005 nebyla dosud zpracována). Největším problémem je dosud i po vstupu do NATO a EU malý zájem řešit tyto strategické rozhodovací procesy v bezpečnostní oblasti. 2. Není ujasněný postup, v jakém režimu podobný bezpečnostní strategický rozhodovací proces vést. Bude-li organizován dále zčásti jako tajný, je nutné do stanoveného termínu jeho projednávání utajit (což se nestalo), nebo jej vést od samého počátku jako neutajený. 3. Jako u každého bezpečnostního strategického rozhodovacího procesu je nutné vycházet z bezpečnostních zájmů ČR, tzn. z konkrétních relevantních bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik zda příslušný typ obrany, v daném případě protiraketové potřebujeme, jsme-li schopni v pozitivním případě si ji zajistit sami, či v aliančních svazcích se sousedy, Evropskou unií, Severoatlantickou aliancí apod. 4. Vzhledem ke globálnímu charakteru bezpečnostních hrozeb není možné je ve většině případů řešit mimo rámec OSN a zvláště EU a NATO. Česká veřejnost není pravděpodobně ještě připravena řešit podobnou problematiku bilaterálně. 5. Nejvážnějším problémem řešení strategického bezpečnostního rozhodovacího procesu je, předcházejí-li odbornému posouzení problematiky aprioristické soudy, tj. vyslovovat zásadní soudy bez znalosti problematiky a dostatku relevantních informací. 6. Participaci na řešení strategického bezpečnostního rozhodovacího procesu je nutné vždy předem promyslet včetně využití referenda jako sice v bezpečnostní oblasti krajního řešení, ale za současné politické situace nezbytné. Předpokládá to zajistit optimální informovanost o diskutovaném strategickém problému. Jistější cestou je však o jakémkoli závěrečném rozhodnutí přesvědčit naši veřejnost tak, aby k problematickému referendu vůbec nemuselo dojít. 7. Efektivní jednání o dislokaci některé z komponent americké protiraketové základny předpokládá, že vyjednávači budou mít k dispozici všechny informace, které budou výsledkem rozhodovací analýzy respektující všechny souvislosti strategického rozhodovacího procesu.