V l á d n í n á v r h

Transkript

1 V l á d n í n á v r h ZÁKON ze dne 2012, kterým se mění zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o vyvlastnění Čl. I Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), se mění takto: 1. V 2 se na konci textu písmene b) doplňují slova ; bylo-li vlastnické právo ke stavbě nebo pozemku, jichž se vyvlastnění týká, převedeno k zajištění splnění závazku 4), je vyvlastňovaným také povinný ze zajišťovacího převodu práva, který k zajištění svého závazku vlastnické právo převedl na oprávněného zní: 5 (1) Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy 3) vyvlastňovanému. (2) K návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit

2 2 a) znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě, a b) informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného, s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním. (3) Pokud je předmětem smlouvy část pozemku, je nedílnou součástí návrhu smlouvy geometrický plán tuto část pozemku vymezující. (4) Smlouva o získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě podle odstavce 1 musí založit právo vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření smlouvy. (5) Splnění podmínky podle odstavce 1 se nevyžaduje, a) není-li vyvlastňovaný znám, není-li znám jeho pobyt, nebo nepodařilo-li se mu doručit na známou adresu, nebo b) je-li vyvlastňovaný omezen ve smluvní volnosti rozhodnutím soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým mu bylo zakázáno převést vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě na někoho jiného. (6) Jsou-li pozemek nebo stavba ve spoluvlastnictví vyvlastňovaného a vyvlastnitele, lze vyvlastnění provést, jen jestliže účelu vyvlastnění nelze dosáhnout zrušením tohoto spoluvlastnictví zní: 6 Vyvlastněním spočívajícím v odnětí vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě zanikají všechna práva třetích osob k vyvlastněnému pozemku nebo stavbě, není-li dále stanoveno jinak..

3 3 4. V 7 odst. 1 se za slova nájmu bytu vkládají slova, nebytového prostoru, stavby nebo pozemku. 5. V 7 odst. 2 se za slova vypovědět nájem bytu vkládají slova, nebytového prostoru, stavby nebo pozemku, za slovo jestliže se vkládá slovo jejich a slova bytu nájemcem se zrušují. 6. V 8 se slova nájem pozemku nebo jeho části, nájem nebytového prostoru a zrušují a slovo zatěžovaly se nahrazuje slovem zatěžovala se zrušuje. 8. V 10 odst. 1 písm. a) se čárka za slovem stavby zrušuje a slova všech jejích součástí a se nahrazují slovem jejich. 9. V 10 odst. 3 se věta druhá zrušuje. 10. V 10 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí: (4) Stanoví-li se náhrada na základě ocenění, musí být ocenění provedeno podle oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. V případě, že obvyklá cena 7) pozemku nebo stavby by byla nižší než cena zjištěná podle oceňovacího předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu. (5) Cena pozemku nebo stavby se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu a účelu užití ke dni podání žádosti o vyvlastnění; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění V 11 se slovo obvyklé zrušuje. 12. V 12 se slova nájemní práva nebo a slova nájemci a zrušují a slova těchto práv se nahrazují slovy tohoto práva. 13. V 14 odstavec 1 zní: (1) Vyvlastnitel poskytne vyvlastňovanému určenou náhradu v plné výši, neváznou-li na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě věcná práva, která vyvlastněním zanikají a pokud z jeho náhrady nemají být zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva uhrazeny dosud nesplacené pohledávky.

4 4 Vyvlastnitel poskytne určenou náhradu oprávněnému z věcného břemene, které vyvlastněním zanikne, vždy samostatně V 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 19 zní: (2) Váznou-li na pozemku nebo stavbě věcná práva, která vyvlastněním zanikají, a mají-li být z náhrady pro vyvlastňovaného uhrazeny zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva dosud nesplacené pohledávky, vyvlastňovací úřad rozhodne o náhradě pro vyvlastňovaného a určí jakou část z této náhrady vyvlastnitel poskytne uvedeným osobám na základě předložené dohody o rozdělení náhrady s úředně ověřenými podpisy smluvních stran, jinak uloží vyvlastniteli složit náhradu do úschovy soudu 10), 19), v jehož obvodu je pozemek nebo stavba. 19) 185f občanského soudního řádu.. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec V 14 odst. 3 se číslo 1 nahrazuje číslem V 17 odst. 1 se čárka za slovy podzástavní věřitel nahrazuje slovem a a slova, a nájemce pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, nebo jejich částí s výjimkou nájemce bytu se zrušují. 17. V 17 odstavec 2 zní: (2) Bylo-li vlastnické právo ke stavbě nebo pozemku, jichž se vyvlastnění týká, převedeno k zajištění splnění závazku 4), je účastníkem vyvlastňovacího řízení také oprávněný z tohoto zajišťovacího převodu práva V 18 odstavec 3 zní: (3) K žádosti vyvlastnitel připojí a) katastrální mapu se zákresem pozemků a staveb navržených k vyvlastnění, doplněnou situací z jiných mapových podkladů, které vyjadřují graficky právní vztahy k nemovitostem v případech, kdy tyto vztahy nebyly dosud v katastrální mapě vyznačeny; navrhuje-li se vyvlastnit část pozemku, připojí se též geometrický plán ve trojím vyhotovení, b) územní rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění zvláštní právní předpis 2) a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem, c) listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění uvedené v 5, včetně prohlášení o tom, že ve stanovené lhůtě se vyvlastniteli nepodařilo získat dohodou potřebná práva k pozemku nebo ke stavbě, d) znalecký posudek, byl-li opatřen podle 20 odst. 1 věty první, který v případě stanovení náhrady podle 10 odst. 1 písm. a) obsahuje obvyklou cenu i cenu zjištěnou podle oceňovacího předpisu účinného ke dni podání žádosti; 10 odst. 5 platí obdobně,

5 5 e) znalecký posudek, byl-li opatřen podle 20 odst. 1 věty první, který v případě stanovení náhrady podle 12 obsahuje výši náhrady pro oprávněného ze zaniklého věcného břemene podle oceňovacího předpisu účinného ke dni podání žádosti, f) dohodu vyvlastňovaného o rozdělení náhrady s těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou věcná práva zanikající vyvlastněním, pokud byla uzavřena před podáním žádosti, a vyvlastnitel má tuto dohodu k dispozici V 19 odst. 3 se věta první nahrazuje větami Po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení nesmí vyvlastňovaný nakládat s pozemkem nebo stavbou, kterých se vyvlastnění týká, převést je, pronajmout nebo jinak zatížit. Právní úkony, kterými vyvlastňovaný poruší tuto povinnost, jsou neplatné; to neplatí v případě smluv uzavíraných s vyvlastnitelem V 20 odst. 1 se slova uvedená v 10 odst. 1 a slova ; znalecké posudky nesmí být při zahájení řízení starší 90 dnů zrušují. 21. V 23 odst. 5 se slova podléhající evidenci nahrazují slovem zapsaná a 25 včetně poznámky pod čarou č. 20 znějí: 24 (1) Nebude-li v řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnění, vyvlastňovací úřad žádost vyvlastnitele zamítne. Je-li předmětem vyvlastnění nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí, vyvlastňovací úřad oznámí zamítnutí žádosti katastrálnímu úřadu ke zrušení poznámky bezodkladně po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vyvlastnění. Ustanovení 23 odst. 4 o povinnosti vyvlastnitele nahradit vyvlastňovanému škodu nebo jinou újmu, která mu vznikla v souvislosti s podáním žádosti, se použije obdobně. (2) Dospěje-li vyvlastňovací úřad k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou splněny, rozhodne samostatnými výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě a o náhradě za vyvlastnění. (3) Výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě vyvlastňovací úřad a) rozhodne o 1. zrušení nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nebo 2. omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezí jeho obsah, anebo 3. odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemku nebo ke stavbě a o jeho přechodu na vyvlastnitele, b) rozhodne, vyžaduje-li to veřejný zájem, která práva spojená s pozemkem, stavbou nebo jejich částí vyvlastněním nezaniknou,

6 6 c) určí, v jaké lhůtě je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než 2 roky od právní moci rozhodnutí. (4) Výroky o náhradě za vyvlastnění vyvlastňovací úřad a) stanoví výši náhrady pro vyvlastňovaného, jakož i pro oprávněného z věcného břemene, jejichž práva vyvlastněním zanikají, a uloží vyvlastniteli, aby jim náhrady zaplatil ve lhůtě, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí, b) dojde-li k dohodě podle 11, určí, jaký pozemek nebo stavba přechází do vlastnictví vyvlastňovaného, popřípadě rozhodne též o vyrovnání rozdílu v ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby podle oceňovacího předpisu účinného v době vyvlastnění, včetně lhůty k poskytnutí plnění, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí, c) určí, jakou částku z náhrady pro vyvlastňovaného je vyvlastnitel povinen poskytnout zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva na úhradu splatných zajištěných pohledávek, pokud byla předložena dohoda, jinak uloží vyvlastniteli, aby náhradu za vyvlastnění složil do úschovy u příslušného soudu 19), d) uloží vyvlastniteli, aby nahradil vyvlastňovanému jím vynaložené náklady na vyhotovení znaleckého posudku, a určí k tomu lhůtu, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí. 25 (1) Rozhodnutí vydané podle 23 a 24 nelze oznámit ústním vyhlášením. (2) Včas podané a přípustné odvolání směřující proti některému z výroků podle 24 odst. 3 má odkladný účinek i na ostatní výroky rozhodnutí. Odkladný účinek takového odvolání nelze vyloučit. Včas podané a přípustné odvolání směřující pouze proti některému z výroků podle 24 odst. 4, nemá odkladný účinek. (3) Vyvlastnitel zaplatí stanovenou náhradu vyvlastňovanému, popřípadě třetím osobám, do 60 dnů od právní moci výroků o vyvlastnění; náhrada může být složena u soudu 19) v případě, že oprávněný z náhrady neposkytne vyvlastniteli potřebnou součinnost. (4) Odvolací orgán nesmí v odvolacím řízení změnit výrok o náhradě v neprospěch vyvlastňovaného ani třetích osob. Bude-li pravomocně stanovena náhrada vyšší, vyvlastnitel vyrovná rozdíl nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. (5) Pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění zašle vyvlastňovací úřad k zápisu do katastru nemovitostí příslušnému katastrálnímu úřadu spolu s vyrozuměním o tom, která věcná práva k vyvlastněným nemovitostem zapsaná v katastru nemovitostí zanikla podle 6. (6) Lhůtu určenou podle 24 odst. 3 písm. c) může vyvlastňovací úřad prodloužit na žádost vyvlastnitele podanou ještě před jejím uplynutím, a to jen v případech hodných zvláštního zřetele, jen jednou a nejdéle o další 2 roky. 20) 68 odst. 5 a 6 správního řádu..

7 7 23. V 26 odst. 1 se slova odst. 2 písm. c) nahrazují slovy odst. 4 písm. a) nebo b), slova odst. 2 písm. g) se nahrazují slovy odst. 3 písm. c) a slova odst. 4 se nahrazují slovy odst zní: 28 (1) Výrok podle 24 odst. 3 lze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Výrok podle 24 odst. 4 lze projednat v občanském soudním řízení 15) ; příslušný v prvním stupni je krajský soud. (2) Žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby výrok podle 24 odst. 4 byl projednán v občanském soudním řízení 15), musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Zrušením výroku podle 24 odst. 3 pozbývá platnosti i výrok podle 24 odst. 4. (3) Soud při určování výše náhrady zohlední všechny okolnosti tak, aby dospěl ke spravedlivé náhradě. V odůvodněných případech stanoví částku vyšší s přihlédnutím k mimořádným vlastnostem vyvlastňovaného pozemku nebo stavby, popřípadě k mimořádným okolnostem věci. Kromě náhrad uvedených v 10 lze za vyvlastnění poskytnout vyvlastňovanému a) částku v maximální výši 40 % z ceny stanovené podle 10 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 4 a 5 za zmírnění tvrdosti vyvlastnění, zohledňující i délku vlastnictví pozemku nebo stavby více než 15 let od nabytí za úplatu, b) částku v maximální výši 10 % z ceny stanovené podle 10 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 4 a 5 v případě polohy pozemku nebo stavby v zastavěném území, c) částku v maximální výši 10 % z ceny stanovené podle 10 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 4 a 5 v případě polohy pozemku nebo stavby v území se zvláštní architektonickou hodnotou, případně se zvláštní historickou hodnotou, nebo d) částku v maximální výši 20 % z ceny stanovené podle 10 odst. 1 písm. a) a 10 odst. 4 a 5 v případě významu pozemku nebo stavby pro podnikatelskou činnost. (4) Žaloba podaná vyvlastňovaným proti výroku podle 24 odst. 3 písm. a) má odkladný účinek V 29 se věta první včetně poznámky pod čarou č. 16 zrušuje a za slovo Ustanovení se vkládají slova správního řádu. 26. Za 30 se vkládá nový 30a, který zní: 30a (1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje správním orgánům pro výkon působnosti podle tohoto zákona a) referenční údaje ze základního registru obyvatel, b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

8 8 c) údaje z agendového informačního systému cizinců. (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) adresa místa pobytu, c) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, d) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. (3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, c) adresa místa trvalého pobytu, d) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, poskytuje se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo, f) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil. (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum, místo a adresa narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, c) druh a adresa místa pobytu, d) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, poskytuje se datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo, f) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil. (5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav. (6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Žádosti na vyvlastnění, o nichž bylo řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dosud nebylo pravomocně skončeno, se projednají a rozhodnou podle zákona č. 184/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

9 9 2. Řízení ve věcech vyvlastnění projednávaných v občanském soudním řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dosud nebyla pravomocně skončena, se dokončí podle zákona č. 184/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí Čl. III Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 113/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 96/1996 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 203/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 169/1998 Sb., zákona č. 95/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 364/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 148/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 420/2003 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 476/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 402/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb. a zákona č. 466/2011 Sb., se mění takto: 1. V 10 odst. 1 písmeno i) zní: i) v případě vyvlastnění náhrada za vyvlastnění stanovená pravomocným rozhodnutím ve vyvlastňovacím řízení nebo v řízení před soudem,. 2. V 21 odst. 2 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: d) nabylo právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o náhradě za vyvlastnění nebo nabylo právní moci rozhodnutí soudu, je-li podána žaloba ve věci náhrady za vyvlastnění,. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).

10 10 3. V 21 odst. 2 písm. e) se písmeno c) nahrazuje písmenem d). 4. V 25 odst. 4 se slova, pokud daňový subjekt požádá o prominutí daně z převodu nemovitostí nejpozději do 3 let ode dne nabytí vlastnictví k nemovitosti původním vlastníkem nahrazují slovy nebo dojde-li k zániku zajišťovacího převodu práva vyvlastněním, pokud daňový subjekt požádá o prominutí daně z převodu nemovitostí nejpozději do 3 let ode dne nabytí vlastnictví k nemovitosti původním vlastníkem nebo vyvlastnitelem. 5. V 25 odst. 6 se za slova původního vlastníka vkládají slova nebo vyvlastnitele. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury Čl. IV Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb., se mění takto: 1. Za 2 se vkládá nový 2a, který zní: 2a (1) Pokud je mezi žadatelem o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby dopravní infrastruktury a účastníkem územního řízení, který v tomto řízení uplatnil požadavek na vybudování související stavby nebo na provedení stavební nebo terénní úpravy, jejíž umístění nebo provedení překračuje rámec řešení navrženého v dokumentaci záměru (dále jen související stavba ), uzavírána dohoda o finanční spoluúčasti tohoto účastníka na nákladech na vybudování související stavby, musí tato dohoda obsahovat alespoň a) vymezení související stavby, na jejímž financování se má tento účastník podílet, b) výši finanční spoluúčasti na nákladech na vybudování související stavby nebo způsob stanovení výše finanční spoluúčasti a její horní hranici, c) způsob a termíny plnění. (2) Pokud je mezi žadatelem o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby dopravní infrastruktury a účastníkem územního řízení, který v tomto řízení uplatnil požadavek na vybudování související stavby, uzavírána dohoda o zajištění věcného plnění tímto účastníkem, musí tato dohoda obsahovat alespoň a) vymezení věcného plnění, b) způsob zajištění věcného plnění, c) dobu nebo termíny zajišťování věcného plnění. (3) Pokud žadatel o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby dopravní infrastruktury požádá stavební úřad o přerušení územního řízení za účelem uzavření dohody podle odstavce 1 nebo 2, stavební úřad přeruší územní řízení na dobu navrženou žadatelem..

11 11 2. V 3 se odstavec 5 včetně poznámky pod čarou č. 4 zrušuje. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec V 3 odst. 5 se věta první a věta druhá zrušují. 4. Za 3 se vkládají nové 3a až 3c, které včetně poznámek pod čarou č. 6 až 9 znějí: 3a Návrh smlouvy o získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě podle zákona upravujícího vyvlastnění 6) musí v případě, že se jí získávají práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění stavby dopravní infrastruktury, založit též právo osoby, která touto smlouvou převádí potřebná práva k pozemku nebo stavbě, na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 5 let od uzavření smlouvy. 3b (1) Výši kupní ceny v kupní smlouvě, získávají-li se koupí potřebná práva podle 3a, lze sjednat maximálně do výše a) ceny stanovené znaleckým posudkem zvýšené o 100 % v případě pozemku s výjimkou stavebního pozemku 7), b) ceny stanovené znaleckým posudkem zvýšené o 15 % v případě stavebního pozemku 7) nebo stavby. (2) Znalecký posudek, který je podkladem pro navržení výše kupní ceny v návrhu kupní smlouvy, stanoví cenu ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby 8), včetně všech jejich součástí a příslušenství. Ocenění se provede podle oceňovacího předpisu účinného ke dni odeslání návrhu kupní smlouvy a cena pozemku nebo stavby se ve znaleckém posudku určí vždy podle jejich skutečného stavu a účelu užití k tomuto dni; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s tím, že jsou určeny k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury. (3) V případě, že se potřebná práva k pozemku nebo stavbě získávají směnnou smlouvou, použije se omezení výše sjednané ceny uvedené v odstavcích 1 a 2 obdobně. V případě, že se potřebná práva k pozemku nebo stavbě získávají smlouvou o zřízení, změně nebo zrušení práva odpovídajícího věcnému břemenu, použije se omezení výše sjednané ceny uvedené v odstavcích 1 a 2 přiměřeně. (4) Omezení uvedená v odstavcích 1 až 3 se na získávání potřebných práv podle 3a použijí jen v případě, že jejich nabyvatelem je Česká republika nebo právnická osoba zřízená státem. 3c Dojde-li u pozemku nebo stavby potřebných k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury k vyvlastnění, nesmí být lhůta, v níž je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění, uvedená v rozhodnutí o vyvlastnění, delší než 4 roky od právní moci rozhodnutí. Možnost prodloužení této lhůty podle zákona upravujícího vyvlastnění 9) tím není dotčena.

12 12 6) 5 odst. 1 a 4 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. / Sb. 7) 9 odst. 1 písm. a) a 9 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 8) 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. 9) 25 odst. 6 zákona č. 184/2006 Sb., ve znění zákona č. / Sb.. 5. V 4 odst. 1 se číslo 2 nahrazuje číslem 3. Čl. V Přechodné ustanovení Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadní právní úpravy. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

13 13 Důvodová zpráva OBECNÁ ČÁST A/ Návrh zákona je předkládán podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2011, který vláda schválila usnesením č. 69 ze dne 26. ledna I. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (malá RIA) Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb. Identifikace problému, zhodnocení současného stavu, včetně stavu právního Základním právním východiskem institutu vyvlastnění (včetně nuceného omezení vlastnického práva ) je Listina základních práv a svobod. Podle jejího čl. 11 odst. 4 je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Problematika vyvlastnění je od upravena nově zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Do té doby byla právní úprava vyvlastnění obsažena v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinném od , který zároveň stanovil některé tituly pro vyvlastnění; řízení o vyvlastnění vedly obecné stavební úřady. Stejně tomu bylo podle zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, účinného od Tato praxe byla opuštěna a po schválení věcného záměru vládou bylo vyvlastnění upraveno v samostatném zákoně. Platný zákon o vyvlastnění zvolil novou koncepci, pokud jde o vlastní obecnou úpravu institutu vyvlastnění ve vztahu ke zvláštním předpisům, které upravují jednotlivé účely, resp. tituly vyvlastnění. Výkon státní správy na tomto úseku již nesvěřil stavebním úřadům, které rozhodují o umísťování a povolování realizace staveb, nýbrž vyvlastňovacím úřadům. Zákon nově upravil některé podmínky pro vyvlastnění, rozhodování o právech třetích osob, která vyvlastněním zanikají, jakož i způsob stanovení náhrady za vyvlastnění, a v neposlední řadě také soudní přezkum rozhodnutí o vyvlastnění. Platný zákon o vyvlastnění nebyl dosud novelizován, jeho celková koncepce i jednotlivé instituty jsou prověřovány rozhodovací praxí. Zkušenosti z jeho uplatňování ukazují, že existují problémy, které nelze řešit výkladem tohoto zákona ani metodickým působením Ministerstva pro místní rozvoj, a proto je třeba přikročit k jeho změnám. Nutnost řešit specifické problémy staveb dopravní infrastruktury dokonce vedla k přijetí zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní,

14 14 vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb., neboť obecná úprava vyvlastnění byla shledána jako překážka v přípravě dopravních staveb, vodních děl, popřípadě energetických sítí. Nicméně při analýze problematiky vyvlastnění je potřeba vždy přihlížet k její obecné povaze a zejména k jejímu ústavněprávnímu rámci stejně jako k požadavkům mezinárodních dokumentů, které upravují ochranu vlastnického práva a vyvlastnění připouštějí jen na základě dodržení přesně stanovených ústavních a zákonných požadavků. Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), představuje obecnou právní úpravu podmínek vyvlastnění, obecnou procesní úpravu vyvlastňovacího řízení a stanovení náhrady za vyvlastnění. Zákon vychází z ústavněprávního rámce článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který navazuje na dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Obdobně umožňuje vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva ustanovení 128 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li účelu dosáhnout jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Z uvedeného je zřejmé, že klíčovými pojmy pro vyvlastnění jsou veřejný zájem, zákonný účel (a zákonný postup) a náhrada za vyvlastnění. Veřejný zájem je neurčitý právní pojem, který na základě judikatury Ústavního soudu musí být vykládán v souvislosti s konkrétním právním předpisem v individuálním případě. Pojem veřejný zájem není totiž užíván jen v zákoně o vyvlastnění, ale prolíná se celou řadou jiných právních předpisů, ve kterých může mít, pochopitelně vždy s ohledem na způsob jeho užití, jiný obsah. Veřejný zájem na realizaci účelu, pro který se má vyvlastnit, musí být prokázán přímo ve vyvlastňovacím řízení. Veřejný zájem lze charakterizovat jako zájem konkrétních osob v určitém celku, např. státu nebo územně samosprávného celku, který jim přináší všeobecný a všeobecně dostupný užitek, přičemž tento veřejný zájem je trvalý. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ve věci James a ostatní dospěl k závěru, že odejmutí majetku, pokud se tím sleduje legitimní sociální, ekonomická nebo jiná politika státu, lze považovat za odejmutí majetku ve veřejném zájmu - byť v tomto konkrétním případě měl prospěch pouze jednotlivec. Veřejný zájem tedy nelze definovat, ale musí být vždy dohledáván pro konkrétní účel daný právním předpisem. K vyvlastnění je možné přikročit jen pokud nějaký zákon výslovně stanoví, že pro realizaci určitého záměru je možné vyvlastnit. Takový záměr zákon č. 184/2006 Sb. označuje jako účel vyvlastnění. Požadavek vyvlastnění na základě zákona je naplněn také tím, že zákon výslovně vymezuje další podmínky, za kterých je možné odejmout nebo omezit vlastnické právo, a obsahuje procesní úpravu vyvlastnění. Zákon o vyvlastnění neupravuje konkrétní tituly, účely vyvlastnění, ty obsahují zvláštní zákony, např. - stavební zákon č. 183/2006 Sb., zákon o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb., lázeňský zákon č. 164/2001 Sb., 33 - vodní zákon č. 254/2001 Sb., 11 odst. 4, 68 - zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., 31 - zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb., 17 odst.1

15 15 - lesní zákon č. 289/1995 Sb., 13 - horní zákon č. 44/1988 Sb., 31 - zákon o geologických pracích č. 62/1988 Sb., 14 - zákon o státní památkové péči č. 20/1987 Sb., 15 - energetický zákon č. 458/2000 Sb., 24 odst. 3, 25 odst. 4, 57 odst. 1 a 2, 58 odst. 1 a 2, 7 odst. 7 a 8 Ustanovení 3 až 5 zákona o vyvlastnění souhrnně vyjadřuje, popřípadě opakuje, shora uvedené základní zásady pro vyvlastnění, stanoví požadavky na způsob provedení vyvlastnění a ukládá vyvlastniteli povinnost informovat vyvlastňovaného a pokusit se o získání potřebných práv dohodou. Z uvedených hledisek je možné podmínky vyvlastnění podrobněji analyzovat podle následujících kritérií přípustnosti vyvlastnění: - jen pro účel stanovený zvláštním zákonem, - jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného, - jen není-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu získat dohodou nebo jiným způsobem (rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci), - jen jestliže je v souladu s cíli a úkoly územního plánování (sleduje-li vyvlastnění změny ve využití území nebo v prostorovém uspořádání území), - jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, - jen je-li veřejný zájem na vyvlastnění prokázán ve vyvlastňovacím řízení, - jen byl-li vyvlastňovanému po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění, - jen nepřijal-li vyvlastňovaný včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou (lhůta nesmí být kratší než 60 dnů), - jen obsahuje-li dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody, - jen nelze-li dosáhnout účelu vyvlastnění zrušením spoluvlastnictví vyvlastňovaného a vyvlastnitele k předmětnému pozemku nebo stavbě. Při analýze podmínek pro vyvlastnění stanovených v 3 až 5 zákona o vyvlastnění bylo zjištěno, že vyvlastniteli byly uloženy povinnosti, jejichž splnění nebylo mnohdy možné rozumně vyžadovat. Například se nemohl z otevřených zdrojů dozvědět adresy, na kterých se skutečně zdržují vlastníci dotčených pozemků či staveb nebo osoby, jimž na nich váznou práva, která vyvlastněním zanikají. Těžko prokazoval, že nemohlo dojít k dohodě v případech, kdy vlastník byl právními předpisy nebo rozhodnutím soudu omezen v nakládání se svým majetkem. Ani vyvlastňovací úřady neměly žádné vodítko pro to, aby mohly splnění povinností vyvlastnitele řádně posoudit. Tím se otvíral jednak prostor pro nejednotné posuzování splnění podmínek pro vyvlastnění, jednak prostor pro, z hlediska vyvlastňovaných pochopitelné, obstrukční jednání, znemožňující realizovat v potřebném čase účel vyvlastnění, na kterém je veřejný zájem. Jde zejména o povinnost vyvlastnitele učinit vše pro to, aby byl vyvlastňovanému po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění a neřešení účinků poskytnuté informace na právní nástupce vyvlastňovaného. Proto je v návrhu na úpravu zákona vypuštěna. Důraz je položen na povinnost vyvlastnitele získat práva potřebná k dosažení účelu vyvlastnění dohodou, a to na základě návrhu příslušné smlouvy, která musí obsahovat vždy základní náležitosti dané občanským zákoníkem, včetně geometrického plánu, je-li vyvlastněním postižena pouze část pozemku. Nově jsou navrženy povinné přílohy k návrhu smlouvy, znalecký posudek a informace o účelu vyvlastnění. Lhůta

16 16 pro dosažení dohody se prodlužuje na 90 dnů. Informovanost vyvlastňovaného se zajistí rovněž tím, že vlastník pozemku nebo stavby, na nichž se má realizovat záměr (účel), pro který lze vyvlastnit, bude patřit mezi účastníky řízení, jimž se doručují písemnosti (oznámení o zahájení řízení, územní rozhodnutí) do vlastních rukou. Změna je promítnuta do projednávané novely stavebního zákona. Upřesňuje se, ve kterých případech nebude pro vyvlastnění vyžadováno uzavření dohody z důvodu překážek na straně vyvlastňovaného. Platná právní úprava řeší zcela podrobně zánik práv třetích osob v důsledku vyvlastnění a způsob rozhodování vyvlastňovacího úřadu o nich, včetně náhrady za nájemní právo a náhrady, která má být zástavnímu či podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva zaplacena z náhrady pro vyvlastňovaného. Z provedené analýzy vyplývá, že rozhodování v těchto věcech je ve sporných případech nad rámec schopností pracovníků vyvlastňovacích úřadů. Navrhuje se proto, aby vyvlastněním nezanikala žádná nájemní práva, bez ohledu na to, co je předmětem nájmu. Zástavní a podzástavní právo nebo zajišťovací převod práva mají nadále zaniknout jen v případě, že se vyvlastněním odnímá vlastnické právo k pozemkům a stavbám, na kterých váznou. Omezuje se rozhodování vyvlastňovacího úřadu o uspokojení nároků zástavního či podzástavního věřitele nebo oprávněného ze zajišťovacího převodu práva z náhrady určené vyvlastňovanému. Stanovení náhrady těmto třetím osobám v rozhodnutí o vyvlastnění bude vázáno na dohodu s vyvlastňovaným o její výši. Nedojde-li k dohodě, vyvlastňovací úřad uloží vyvlastniteli, aby určenou náhradu složil do úschovy soudu, který o uspokojení nároku dalších oprávněných rozhodne v rozvrhovém řízení. S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi i s přihlédnutím k zahraničním právním úpravám je navrhováno zvýraznit rozdělení výrokové části rozhodnutí o vyvlastnění na samostatné výroky, resp. skupinu výroků, a to výroků řešících vyvlastnění (vlastní expropriaci) a výroků o náhradě za vyvlastnění. Navrhovaná úprava umožňuje, aby výrok o vyvlastnění nabyl právní moci dříve než výrok o náhradě za vyvlastnění, vykonatelnosti však nabudou oba výroky zároveň. Jde o snahu docílit, aby s realizací účelu vyvlastnění mohlo být započato i v případě, kdy odvoláním budou napadeny pouze výroky o náhradě za vyvlastnění. Problematika věcných práv ve věcech vyvlastnění upravených občanským zákoníkem Platná právní úprava v ustanovení 6 zákona o vyvlastnění řeší problematiku zániku taxativně uvedených práv, se kterými souvisí další procesní podmínky a rozhodování vyvlastňovacího úřadu. Vyvlastněním zanikají - zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě, - zajišťovací převod práva týkající se pozemku nebo stavby, - nájem pozemku, stavby a jejich částí, pokud zákon nestanoví jinak (viz 7 a 8 zákona o vyvlastnění), - věcné břemeno váznoucí na pozemku nebo stavbě (pokud zákon o vyvlastnění nestanoví v 8 jinak). Ve výčtu zanikajících práv nejsou uvedena některá práva s věcnými účinky, jako např. předkupní právo podle ustanovení 602 a násl. občanského zákoníku. Smluvní ani

17 17 zákonná předkupní práva k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě se podle 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění při vyvlastnění neuplatní. Věcná práva k věcem cizím představují podle občanského zákoníku zejména věcná břemena, právo zástavní a zadržovací (které se vztahuje k věcem movitým). Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou buď spojená s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitostí přecházejí z vlastnictví věci vždy na nabyvatele. V rámci vyvlastnění se problematika věcných břemen projevuje zásadně ve dvou polohách. Na jedné straně je právo odpovídající věcnému břemenu přímo předmětem vyvlastnění. Vyvlastnění se provádí za účelem omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene nebo se již existující věcné břemeno zrušuje k dosažení účelu vyvlastnění, popřípadě se věcné břemeno mění tak, že se rozšiřuje proto, aby mohl být realizován účel vyvlastnění. Na druhé straně je zásah do věcných břemen zpravidla jejich zánik pouze důsledkem vyvlastnění těch pozemků nebo staveb, na kterých tato práva váznou. Podle platné právní úpravy nezanikají věcná břemena, u nichž veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu dále zatěžovala. Vyvlastňovací úřad podle 24 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění rozhodne, která práva spojená s pozemkem, stavbou nebo jejich částí, vyvlastněním nezaniknou. V případě zániku věcného břemene v důsledku vyvlastnění náleží oprávněnému z věcného břemene náhrada ve výši ceny těchto práv. Náhrada se určuje podle ustanovení 18 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavní právo vzniká zejména na základě písemné smlouvy, která byla vložena do katastru nemovitostí. Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem. Protože vyvlastněním zaniká zástavní právo i podzástavní právo, musí být zástavnímu nebo podzástavnímu věřiteli v rámci vyvlastňovacího řízení poskytnuta možnost uplatnit svá práva a musí být poskytnuta část náhrady v návaznosti na zajišťovanou pohledávku z hodnoty vyvlastňované nemovitosti. Určování, jaká částka z náhrady má být poskytnuta zástavnímu nebo podzástavnímu věřiteli, je velmi komplikované již s ohledem na to, že předmětem zástavy může být soubor nemovitostí. K vyvlastňované nemovitosti může být také uplatněna řada jiných nároků než zástavního věřitele, a protože je pro vyvlastňovací úřad velmi obtížné zjišťovat, v jaké výši byly zajišťované pohledávky uhrazeny, vzniká velké riziko, že rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu nebude s ohledem na aktuální stav věci správné. Je proto na místě uvažovat o jiném způsobu řešení než o rozhodování vyvlastňovacího úřadu v těchto věcech. V úvahu přichází především v takových případech, kdy nedojde mezi vyvlastňovaným a dalšími oprávněnými osobami k dohodě o rozvrhu náhrady, složení do soudní úschovy a ponechání rozhodnutí o rozvržení náhrady na soudu. Zajišťovací převod práva týkající se pozemku nebo stavby je podmíněné převedení vlastnického práva k nim ve prospěch věřitele na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva do doby splnění závazku dlužníka, který má nárok na zpětný převod vlastnického práva k nemovitostem právě po splnění svého závazku. Uvedená problematika upravená v rámci vypořádání práv třetích osob ve vyvlastňovacím řízení představuje poměrně složitou právní otázku, která musí být řešena zejména v souvislosti s aktuálním stavem plnění pohledávky zajištěné tímto způsobem. Pro vyvlastňovací úřady je velmi obtížné tento stav zjišťovat a

18 18 posuzovat. Také v tomto případě je daleko účinnější, aby věc rozhodovaly příslušné soudy po složení náhrady za vyvlastnění do soudní úschovy. Navrhuje se, aby zástavní právo, podzástavní právo a zajišťovací převod práva zanikly vyvlastněním jen v případech, kdy bude odnímáno vlastnické právo k pozemku nebo stavbě, na kterých váznou. Nebudou zanikat, pokud dojde pouze k omezení vlastnického práva a vyvlastňovaný nadále zůstane vlastníkem takových pozemků a staveb. Vyvlastněním nebude zanikat ani nájemní právo, ať jde o nájem bytu, nebytového prostoru, stavby nebo pozemku. Nájemní právo, které není právem věcným, může trvat nebo být změněno či ukončeno dohodou s vyvlastnitelem. Pro případy, že by k dohodě nedošlo, zřizuje se zákonem nový titul pro vypovězení nájemní smlouvy. Problematika náhrad za vyvlastnění Náhrada za vyvlastnění je v současné době předmětem odborných diskuzí a činí největší problémy v rozhodovací praxi. Tyto problémy se projevují zejména v určování - náhrady za odnětí vlastnického práva k pozemku nebo stavbě ve výši obvyklé ceny, - náhrady za nájemní práva váznoucí na pozemku nebo stavbě, která zanikají vyvlastněním. Z analýzy rozhodovací praxe vyplývá, že vznikají podstatné rozdíly při určování náhrady za pozemky a stavby, u nichž se odnímá vlastnické právo. Specifická je zejména problematika určování náhrady za pozemky vyvlastňované pro dopravní infrastrukturu, akcentovaná ještě v případech, kdy je vyvlastnitel vázán předpisy o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Platná právní úprava v ustanovení 10 zákona o vyvlastnění ukládá vyvlastňovacímu úřadu určit náhradu za vyvlastnění u odnímání vlastnického práva k pozemku nebo stavbě ve výši obvyklé ceny s odkazem na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Tím, že zákon použil při určování náhrady za vyvlastnění cenu obvyklou, vnesl do dané problematiky určitý rozpor, který se projevuje zejména u oceňování pozemků pro stavby dopravní infrastruktury. Problém spočívá v samotné definici obvyklé ceny podle ustanovení 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku. Obvyklá cena je definována jako cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku, ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, ale do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Příčinou shora uvedeného rozporu je skutečnost, že v případě výkupu pozemků pro stavby dopravní infrastruktury jsou tyto pozemky oceňovány jako pozemky stavební (po vydání územního rozhodnutí), přičemž trh s takovými pozemky prakticky neexistuje, neboť stavby pozemních komunikací jsou podle jednotlivých kategorií vyhrazeny do vlastnictví státu nebo územních samospráv. Zásadním problémem při stanovení náhrady za vyvlastnění je poskytnutí náhrady za odnímanou majetkovou hodnotu, tj. ekvivalentu majetkové újmy, která v souvislosti s vyvlastněním vznikne vyvlastněnému. Principy pro určení náhrady takovým způsobem a

19 19 v takové výši, aby odpovídaly majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění, jsou již dnes obsaženy v 10 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Tyto principy vycházejí z požadavku čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o lidských právech a základních svobodách a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Stručně lze základní princip shrnout následovně: Rovnováha mezi veřejným zájmem na vyvlastnění a zárukami ochrany vlastnictví je zachována, jestliže náhrada za vyvlastnění je v rozumném poměru k tržní hodnotě v době, kdy k vyvlastnění majetku došlo. Podkladem pro vyvlastnění proto mohou být takové znalecké posudky, které určují výši ceny v době před vyvlastněním a zohledňují aktuální tržní hodnotu vyvlastňovaného majetku. Při zohledňování principů přiměřené náhrady a spravedlivé náhrady za vyvlastnění a hledání požadované rovnováhy mezi zatížením vyvlastňovaného a opatřením ve veřejném zájmu v souvislosti s vyvlastněním při vyloučení nepřiměřeného břemene vyvlastňovaného je možné přihlédnout k argumentaci v odůvodnění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (ve věci Sporrong a Lonnroth z , ve věci James a ostatní z a ve věci Lithgow a ostatní z ). Majetkové poměry vyvlastňovaného se nemají vyvlastněním změnit, vyvlastňovaný by si měl teoreticky za poskytnutou náhradu opatřit obdobnou věc, jaká mu byla vyvlastněna. Při hledání východisek pro určování náhrady za vyvlastnění, která by odpovídala shora uvedeným principům, nelze opomenout dosavadní právní úpravu poskytování náhrady za případné vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva podle 25 obchodního zákoníku, která se vztahuje na ochranu majetkových zájmů zahraničních osob při podnikání v České republice. Náhrada za vyvlastnění musí být poskytnuta v těchto případech v plné hodnotě majetku dotčeného vyvlastněním v době, kdy je uskutečněno. Jinými slovy, hovoří se o majetkovém ekvivalentu odnímaných hodnot. Při použití kategorie obvyklé ceny ve smyslu její definice podle 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku nejsou zohledněny ostatní kategorie, které slouží ke stanovení ceny, resp. hodnoty předmětných nemovitostí. V tomto směru je třeba přihlédnout k takovým pojmům, jako jsou tržní cena, přiměřená náhrada, spravedlivá náhrada, cena zjištěná, reálná hodnota a tržní hodnota. Při stanovení obvyklé ceny je rozhodujícím kriteriem porovnávání cen stejného nebo obdobného majetku v daném místě a čase. Je obtížné stanovit hodnotu majetku, který je vyvlastňován, pokud trh s takovým nebo obdobným majetkem v daném místě neexistuje a není tedy s čím srovnávat. V tomto ohledu vzniká v praxi řada cenových rozdílů nejenom mezi jednotlivými katastrálními územími (skokové rozdíly cen), ale zejména při určování porovnávaného majetku, tj. zejména porovnávaných pozemků. Pozemky mohou být ve smyslu stavebního zákona a oceňovacích předpisů stavebními pozemky, ale je jistý rozdíl mezi stavebním pozemkem určeným regulačním plánem nebo územním rozhodnutím pro stavby dopravní infrastruktury nebo čističky odpadních vod a stavebním pozemkem určeným k umístění stavby pro bydlení, administrativu, obchod, výrobu apod. Je relevantní zvažovat, že dosavadní vlastník sám nemůže na svém pozemku účel vyvlastnění realizovat a že o zhodnocení jeho pozemku na základě územního rozhodnutí se může postarat pouze vyvlastnitel jako u staveb pozemních komunikací. Mají-li se navzájem porovnávat pouze obvyklé ceny stavebních pozemků určených pro stavby stejného druhu, jak

20 20 postupovat v případě, že v daném místě a čase žádný trh s takto určenými stavebními pozemky neexistuje? Porovnávat ceny takových srovnatelných pozemků v nejbližších lokalitách, popřípadě jejich ceny v České republice? Vycházet z liniových cenových map vytvořených např. pro pozemní komunikace, které by objektivizovaly ceny srovnatelných pozemků v jednotlivých katastrálních územích a v jednotlivých správních obvodech příslušných obcí a vyloučily vznik tzv. skokových rozdílů? Mají se pro zjištění obvyklé ceny porovnávat ceny stavebních pozemků bez ohledu na to, jaké stavby na nich mají být umístěny, např. stavební pozemek pro pozemní komunikaci se stavebním pozemkem pro stavby pro bydlení, pro ubytovací služby, obchod? Je proto nezbytné stanovit ekvivalent majetkové hodnoty pozemku či stavby odnímaných vyvlastněním. Zda majetková hodnota vyvlastňovaných nemovitostí je dána jejich skutečným stavem a způsobem užívání v době rozhodování o vyvlastnění, nebo jejich stavem právním daným územním rozhodnutím popřípadě regulačním plánem. Jedním ze způsobů řešení cenové problematiky v souvislosti s náhradami za vyvlastnění v případech staveb dopravní infrastruktury může být pořizování liniových cenových map. Řešením, které rovněž nelze úplně vyloučit, i když by bylo časově náročnější, je zpracování právního předpisu, který by upravil náhrady za vyvlastnění. Při posuzování ostatních náhrad za vyvlastnění bylo shledáno, že například náhrada za zanikající nájem ve výši ceny tohoto nájmu je zcela nelogická a měla by spíše odpovídat výši vynaložených nákladů na zhodnocení předmětu nájmu, které nájemce vynaložil. Náhrady za nájem není nutné nově řešit, protože se navrhuje, aby nájemní práva vyvlastněním nezanikala. Projednání vyvlastnění v řízení před soudem Otázka soudního přezkumu je otázkou kontroverzní a projednávání vyvlastnění v řízení před soudem prošlo určitým vývojem. Od do podzimu 2004 se pokládalo rozhodnutí o vyvlastnění za rozhodnutí ve věci soukromého práva, o níž se má rozhodovat podle části páté občanského soudního řádu. Od roku 2004 až do účinnosti zákona o vyvlastnění (tj ) se uplatňoval duální model soudního přezkumu, kdy se vycházelo z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 4 As 47/ , Sb. NSS č. 448/2005 a na něj navazujícího rozhodnutí zvláštního senátu č.j. Konf 81/ ze dne , Sb. NSS č. 676/2005. Podle nich bylo rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění nebo nuceném omezení vlastnického práva kvalifikováno jako rozhodnutí veřejnoprávní povahy, k jehož přezkumu jsou příslušné soudy ve správním soudnictví podle soudního řádu správního, kdežto rozhodnutí o náhradě je naopak rozhodnutím ve věci soukromoprávní, k jehož přezkumu jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu. K věci se vyjádřil také Ústavní soud v rozhodnutí Pl.ÚS 14/06 ze dne , který uvedl, že pro určení toho, zda se určitá věc bude projednávat a rozhodovat v civilním nebo ve správním soudnictví, je rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnického práva, nikoliv právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce