SEZNAM PŘÍLOH. Zdravotní klasifikace vozíčkářů. Potápěčské organizace zabývající se potápěním tělesně postižených

Transkript

1 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Žádost etické komise Informovaný souhlas Zdravotní klasifikace vozíčkářů Potápěčské vybavení Komunikace pod vodou Potápěčské organizace zabývající se potápěním tělesně postižených

2 Příloha č. 1

3 Příloha č. 2 Informovaný souhlas Žádám Vás o souhlas k provedení experimentu, zaměřený na využití celoobličejových masek v přístrojovém potápění tělesně postižených s přerušením míchy. Spolupracovat budu s Katedrou technických a úpolových sportů FTVS. Touto formou si Vás dovolujeme seznámit s tím, co pro Vás účast na experimentu obnáší a současně Vás chceme požádat o souhlas s účastí. Cílem práce je zjistit, jestli je možné využít celoobličojové masky při asistovaném potápění s přístrojem tělesně postižených s přerušením míchy a nakolik mají tyto masky pozitivní vliv na bezpečnost při přístrojovém potápění s asistentem takto postižených. Budeme spolupracovat s policejními potápěči Odboru speciálních potápěčských činností a výcviku, kteří nám k zapůjčení poskytnou celoobličejové masky a po celou dobu zkoumání budou přítomni u experimentu. Před experimentem budete seznámen(a), společně se svým buddy partnerem, jak celoobličejové masky fungují, jaká jsou rizika a možnosti využití masky pod vodou. Experiment poté bude probíhat na plaveckém stadionu Slavia Praha. Doba výzkumného projektu jednoho probanda je odhadována na zhruba 2 hodiny. Jedná se o experiment, který testovaný absolvuje z vlastní vůle a bez nároku na honorář. Prohlašuje a svým uvedeným vlastnoručním podpisem potvrzuje, že odborný pracovník poskytne poučení a osobně vysvětlí vše, co je obsahem tohoto písemného informovaného souhlasu. Testovaný bude mít možnost klást otázky, na které mu bude odpovězeno. Testovaný prohlašuje, že souhlasí s účastí na experimentu, souhlasí s uveřejněním výsledků šetření v rámci bakalářské práce. Získané informace jsou považované za důvěrné a zachází se s nimi stejně jako s jakoukoli jinou důvěrnou informací, budou použity jen pro tuto práci a nebudou zneužity.

4 Příloha č. 3 Zdravotní klasifikace vozíčkářů Jak uvádí Daďová (2008) klasifikace lze definovat jako hodnotící systém, který se používá k rozdělení sportovců do tříd při různých sportovních aktivitách tak, aby jim poskytl srovnatelný výchozí bod pro trénink, soutěže a tím zajistil fair play. Důležitý je klasifikační kodex, který vyvinul roku 2003 Mezinárodní paralympijský výbor (IPC International Paralympic Committee). Tento kodex koordinuje vývoj klasifikace tak, aby se co nejvíce přiblížila přesnému, spolehlivému a důvěryhodnému systému, který bude sportovně orientován a bude dostatečně transparentní a férový. Každý sport má svůj klasifikační systém, který vychází z obecného kvalifikačního modelu a ten je základem pro většinu vozíčkářských sportů. Tento systém rozlišuje postižené podle výše léze a rozdělení na quadruplegiky (skupiny 1A, 1B, AC) a paraplegiky (skupiny 2 až 6), (Kábele, 1992).

5 Třída Popis 1A 1B 1C míšní léze na úrovni C4 C6 s postižením všech 4 končetin, nefunkční triceps, žádná rovnováha v sedu míšní léze na úrovni C7 s postižením všech 4 končetin, triceps dobrý až normální, slabá flexe a extenze v zápěstí, žádná rovnováha v sedu míšní léze na úrovni C8 s postižením všech 4 končetin, triceps a flexe a extenze zápěstí normální, poruchy jemné motoriky rukou, žádná rovnováha v sedu 2 míšní léze na úrovni Th1 5 s postižením trupu a DK, břišní svaly nefunkční, žádná nebo slabá rovnováha trupu v sedu 3 míšní léze na úrovni Th6 10 s postižením břišních svalů a DK, nefunkční dolní břišní svaly, horní břišní svaly dobré, nefunkční extenzory dolní části trupu, slabá rovnováha v sedu 4 míšní léze na úrovni Th10 L2, quadriceps slabý, dobré extenzory trupu i břišní svaly, částečně funkční flexory a abduktory kyčle, omezená funkce gluteu (hýžďový sval), méně dobrá až dobrá rovnováha v sedu 5 míšní léze pod L2, quadriceps dobrý, dobrá až normální rovnováha v sedu, dobré břišní svaly, test DK: traumatické bodů, netraumatické bodů 6 míšní léze pod L2, porucha jedné DK či mírná porucha obou, test DK: traumatické bodů, netraumatické (polio) bodů Tabulka č. 1 Medicínské třídy u vozíčkářů. (Daďová, 2008)

6 Příloha č. 4 Potápěčské vybavení Potápěčské masky Úkolem potápěčské masky je dobré a ostré vidění pod vodou a ochrana očí potápěče, případně obličej před zraněním a chladem (Katz, 1979). Rozlišujeme masky celoobličejové a poloobličejové s jednodílným nebo dvoudílným zorníkem (Schinckovi, 2007). Celoobličejová Tyto masky slouží především pro profesionální, pracovní a technické potápění, zakrývají celý obličej a ochraňují ho tak před znečištěnou vodou a chladem. Dýchací automatika je pevně zabudovaná do masky, takže při bezvědomí nebo při vzniklé komplikaci pod vodou potápěči nevypadne z úst. Používají ji hlavně zkušení potápěči, protože vyrovnávání tlaku v této masce je složitější (Schinckovi, 2007). Poloobličejová Masky, které se používají pro sportovní potápění, zakrývají oči a nos a také umožňují vyrovnávat tlak v masce. Jednozorníkové masky mají celý průřez vyroben z jednoho kusu. Dvouzorníkové mají dva průřezy, které uprostřed odděluje můstek (Schinckovi, 2007). Nezbytné vlastnosti jsou zabudovaný nosní kompenzátor, bezpečnostní sklo (nejlepší dle nápisu,,tempered ), stabilní rámeček, lícnice a upínací pásek (Schinckovi, 2007).

7 Šnorchl Nebo také dýchací trubice se používá při plavání na hladině, ne u přístrojového potápění. Délka činí cca 40 cm a vnitřní průměr asi 2 cm. Důležité je, aby objem šnorchlu nepřesáhl 200 cm3, pokud ano hrozí otrava CO2 (Teorie, 2007). Ploutve Jsou hlavním prostředkem pohybu na hladině i pod vodou. Základem všech typů je list s výstužnými žebry, která jej zpevňují a usnadňují vedení ploutve při plavaní. Rozlišují se: Ploutve s botičkami sedí pohodlněji na noze, ale při potápění s přístrojem se moc nepoužívají. Důvodem je chlad a také, že během přípravy před ponorem přicházejí na řadu jako poslední z dílů výstroje a obouvají se hůře než ploutve s upínacími pásky (Vrbovský et al., 1997). Ploutve s upínacími pásky se požívají hlavně při přístrojovém potápění. Dalšími rozdíly jsou, že mají větší rozměry, nasazují se na nohy s neoprenovými botami, k dotažení slouží pásky s přezkou a obouvají se chvíli před ponorem (Teorie, 2007). Potápěčské obleky V první řadě slouží jako ochrana před chladem, ale i proti poraněním a odřeninám. Požívají se obleky mokré, polosuché a suché (Holzapfel, 2007). Mokrý potápěčský oblek Dovnitř vniká voda a mezi kůži a oblekem vzniká tenká vrstva. Sem vniká voda, ohřívá se od těla, a protože teplá voda je lehčí a stoupá vzhůru, musí oblek padnout co nejlépe, aby chladná voda nepronikala jinými otvory. Materiál má tloušťku 2 7 mm (Schinckovi, 2007).

8 Polosuchý potápěčský oblek Na rozdíl od mokrého obleku je polosuchý vybavený na pažích a nohách dvojitými těsnícími manžetami, které téměř zamezují vniknutí vody, s neoprenovými kryty zipů nebo se zipy, jež nepropouštějí plyny. Voda, která ohřívá tělo, se v obleku lépe drží a její výměna za chladnou vnější vodu je téměř znemožněna (Holzapfel, 2004). Suchý potápěčský oblek Výborně zabraňují přístupu vody na tělo, dobře izolují díky textilnímu podobleku, který má potápěč na sobě již před vstupem do suchého obleku. Jedná se o vzduchově uzavíratelné obleky s botičkami připojenými svárem, těsnícími manžetami a kuklou, která je buď v celku s oblekem anebo oddělená. Do obleku se připouští a upouští vzduch, čímž potápěč dosáhne stálého objemu v každé hloubce. Rozlišují se obleky membránové a neoprenové. Společnou nevýhodou suchých obleků je zhoršení pohyblivosti potápěče pod vodou a vysoká cena (Vrbovský et al., 1997). Potápěčský přístroj Potápěčský přístroj neboli také SCUBA, podle anglického Self Contained Underwater Breathing Apparatus, český nezávislý potápěčský přístroj. Jde o otevřený systém, při němž vydechovaný vzduch volně uniká do vody. Systém musí obsahovat: Dýchací automatiku. Dýchací přípojku ve formě náustku, octopus (nebo celoobličejovou masku). Tlakovou láhev. Ventil láhve, manometr (Schinckovi, 2007).

9 Dýchací automatika Nasazuje se na hrdlo tlakové láhve a připouští z ní dýchací směs dál do dalších přístrojů, buď pomocí třmenu označení INT nebo závitku označení DIN. Dále je zde připojený 1. stupeň, ve kterém je vysoký tlak, stejný jako v láhvi. Plicní automatiky se skládají ze dvou částí: 1. stupeň upevňuje se přímo na láhev a vysoký tlak je zde redukován na středotlak. Do vývodu označeného HP se připevňuje tlakoměr, který měří tlak dýchací směsi v láhvi. Středotlakou hadicí je přiváděna dýchací směs k druhému stupni a k prvnímu stupni se ještě připojují záložní druhý stupeň, kompenzátor vztlaku a napouštěcí ventil suchého neoprenu. 2. stupeň náustek, pomocí kterého se dýchá. Redukuje tlak na tlak okolního prostředí a přivádí dýchací směs do náustku v potřebném množství (Teorie, 2007). Tlakové láhve Jsou vyrobeny nejčastěji z oceli nebo hliníkových slitin a plní se vzduchem, který vykazuje běžné složení, ale pod vysokým tlakem. Pro sportovní, technické nebo pracovní potápění se používají jiné směsi, například Nitrox nebo Trimix (Holzapfel, 2004). Kompenzátory vztlaku Kompenzátory, vyvažovací vesty (žakety či křídla), občas označovány jako BCD umožňují pod vodou navodit stav beztíže nebo také tzv. neutrální vyvážení či hydrostatickou rovnováhu (Teorie, 2007). Jednoduše se jedná o nafukovací vestu, pomocí které se reguluje vztlak potápěče, pomáhá s vyvažováním a slouží jako pomůcka pro plavání (Schinckovi, 2007).

10 Zátěž I když celá výbava váží několik desítek kilogramů, její vztlak ve vodě je pořád kladný, proto je potřebné další závaží. Buď opasek, který se skládá z několika olověných destiček připevněných na pásku. Pásek se umisťuje na boky, aby nezatěžoval dýchání, nebo lze zvolit jiný způsob, pohodlnější, a to olověná závaží, která se vkládají do kapes žaketu (Teorie, 2007). Potápěčský počítač Je vzhledově podobný jako klasické hodinky, s rozdílem, že potápěčský počítač umožňuje sledovat aktuální hloubku, největší dosaženou hloubku, tlak, teplotu, čas, množství dýchací směsi, spotřebu, dekomprese, atd. Záleží především na typu (Teorie, 2007). Hloubkoměr Dnes se většinou používá jako doplňkový přístroj k potápěčskému počítači. Rozlišuje se analogový hloubkoměr ukazuje jen aktuální hloubku nebo digitální který ukládá údaje s přibývající hloubkou 1,5 m. Na displeji dále ukazuje dobu ponoru, maximální a aktuální hloubku (Schinckovi, 2007). Existuje spousta dalšího potápěčského vybavení a doplňků. Z textilu kukly a rukavice, dále potápěčské hodinky, které už se moc neužívají. Kompas, potápěčská taška, nůž, bóje, lana, zvedací vaky a potápěčská svítilna, kterou je dobré, když má každý potápěč, plus jednu záložní svítilnu, kdyby první selhala.

11 Příloha č. 5 Komunikace pod vodou Zvukové signály díky rychlému šíření zvuku pod vodou lze potápěče upozornit například klepáním na potápěčskou láhev, píšťalkou, atd. Lanová signalizace užívá se při omezené viditelnosti, při potápění pod ledem a v jeskyních. Optické signály nejčastěji se používá signál OK všechno je v pořádku spojením palce a ukazováčku. Při nočním potápění kruhovým pohybem, a když není něco v pořádku, tak svítilnou směry nahoru a dolů znamenají něco není v pořádku (Schinckovi, 2007). Základní potápěčské signály s využitím celoobličejových masek s komunikátorem lze pod vodou komunikovat a sdělit si všechny důležité informace, ale pokud se v potápění používá poloobličejová maska, je nutné využít jiných (základních) potápěčských signálů. Obrázek č. 1 Všechno v pořádku. (Signály, 2002) Obrázek č. 2 Výstup. (Signály, 2002)

12 Obrázek č. 3 Sestup. (Signály, 2002) Obrázek č. 4 Nemám vzduch. (Signály, 2002) Obrázek č. 5 Něco není v pořádku. (Signály, 2002)

13 Příloha č. 6 Potápěčské organizace zabývající se potápěním tělesně postižených Občanské sdružení Restart Zabývá se přístrojovým potápěním tělesně postižených, primárně určeno lidem ochrnutým po poškození míchy následkem úrazu nebo onemocnění. Potápění tělesně postižených osob lze absolvovat pouze po konzultaci s odborným lékařem. Roku 1999 ve spolupráci se Svazem paraplegiků Centrem Paraple začaly první zkušební ponory, od roku 2000 pravidelné potápěčské kurzy v bazénu, od roku 2002 potápěčské pobyty u moře a od 2009 začal Restart spolupracovat se Sportovním klubem vozíčkářů. Po patnácti letech činnosti Restart vycvičil téměř 12 aktivních potápěčů vozíčkářů (4 quadruplegiky, 8 paraplegiků z nichž 5 obdrželo potápěčskou kvalifikaci, přes 100 vozíčkářů bylo seznámeno s přístrojovým potápěním a každý rok vycvičí kolem 6 handicapovaných potápěčů. Používají kvalitní potápěčský výcvikový program, vždy s přihlédnutím na určité postižení a individuální možnosti jedince. Snahou je umožnit certifikovaným absolventům uskutečňovat cesty za potápěním i bez asistence Restartu. Zájemců o potápění z řad vozíčkářů přibývá každým rokem, cvičí jak tělesně postižené, tak asistenty. Zástupci Restartu se věnují potápění vozíčkářů ve svém volném čase a bez finančního zisku. Jakýkoliv finanční dar jim napomáhá rozšiřovat aktivity a umožňuje odkrýt dalším zájemcům svět pod hladinou (O nás, 2011).

14 Sportovní klub vozíčkářů (SKV) Oddíl potápění v rámci SKV je především zájmovou činností, má veskrze rekreační charakter a funguje od roku 1991 a roku 2007 byl připojen oddíl potápění. Roku 2009 začal SKV spolupracovat s občanským sdružením Restart a druhým současným partnerem je společnost Orcadiving s.r.o zajišťující potápěčské služby. Základní činností oddílu je pravidelné potápění během roku v bazénu Slavia Praha, které probíhá pod dohledem instruktorů, ale i každoroční výjezdy na ostrov Elba (Potápění, 2004). IAHD (International Association for Handicapped Divers) IAHD založil Maurice Parry roku 1993 ve Švédsku. V překladu Mezinárodní sdružení pro handicapované potápěče je certifikovaná a mezinárodně uznávaná potápěčské organizace, která se specializuje na vzdělávání osob se zdravotním postižením k potápění. Dává těmto lidem příležitost naučit se potápět pod dohledem profesionální, dobře školených instruktorů, poskytnout jim nezapomenutelný zážitek pod vodou. IAHD má také vzdělávací kurzy, ve kterých se lidé naučí dohlížet a školit zdravotně postižené potápěče (Home, 2014). IDDA (International Disabled Divers Association) IDDA existuje od roku 2009 a byla založena v Německu, dále také v Rakousku, Turecku, Egyptě a Rusku. Cílem tohoto sdružení je potápění pro všechny. To je důvod, proč se IDDA začalo zabývat a nabízet potápění lidem se zdravotním postižením. Sdružení spolupracuje s instruktory potápění, fyzioterapeuty, lékaři a sdruženími, které jsou aktivní v této oblasti. IDDA v oblasti potápění spolupracuje se dvěma sdruženími, které jsou známé pro dobré výkony již mnoho let. Jsou to German Wheelchair Association (DRS) a Disabled Sports Association NRW (BSNW).

15 Dále se věnuje podpoře a vývoji potápěčských kurzů pro osoby s tělesným postižením a vzdělávání profesionálních potápěčů. Dělají věci jinak, než je s nimi nakládáno v jiných sdruženích. Snaží se pracovat stylem méně teoretických hodin a více hodin zaměřené na samotný výcvik (About us, 2015).