PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VII. volební období 910/0

Transkript

1 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období 910/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zástupce předkladatele: ministr dopravy Doručeno poslancům: 16. září 2016 v 11:23

2 V lá d n í n á v r h ZÁKON ze dne , kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o vnitrozemské plavbě Čl. I Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 118/2004 Sb., zákona č. 327/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 187/2014 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta Směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF).. CELEX: 32014L V 2 se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena l) a m), která znějí: l) zaměstnancem ve vodní dopravě člen posádky plavidla a další osoba, která na plavidle určeném k přepravě více než 12 cestujících vykonává pro provozovatele vodní dopravy závislou práci, m) dnem odpočinku doba odpočinku v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, kterou může zaměstnanec ve vodní dopravě strávit na místě, které si sám zvolí.. CELEX: 32014L V 7 odst. 5 se slova lodních posádek nahrazují slovy posádek plavidel. 1

3 4. V 8a odst. 8 se slovo lodních zrušuje. 5. V 9 odst. 4 písm. b) se slovo nepřesahuje nahrazuje slovy je menší než. CELEX: 32006L V 32c odst. 9 se slova a Bezpečnostní informační službě nahrazují slovy, Bezpečnostní informační službě a příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace provozujícímu v tomto státě systém říčních informačních služeb. 7. Za 36a se vkládají nové 36b až 36e, které včetně nadpisů znějí: 36b Pracovní doba zaměstnance ve vodní dopravě (1) Provozovatel vodní dopravy je povinen určit pracovní dobu zaměstnance ve vodní dopravě tak, aby její délka nepřesáhla a) 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, b) 84 hodin týdně a v průměru 72 hodin týdně za období nejvýše 4 měsíců po sobě jdoucích a c) hodin za období 12 měsíců po sobě jdoucích. (2) Byl-li základní pracovněprávní vztah sjednán na dobu kratší než 12 měsíců po sobě jdoucích, maximální délka pracovní doby podle odstavce 1 písm. c) se poměrně zkrátí v závislosti na jeho době trvání. (3) Provozovatel vodní dopravy je povinen určit pracovní dobu zaměstnance ve vodní dopravě tak, aby její délka během noční doby nepřesáhla 42 hodin týdně. 36c Doba odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě (1) Provozovatel vodní dopravy je povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě odpočinek v trvání alespoň 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Doba odpočinku podle věty první může být rozdělena do dvou částí, z nichž jedna musí činit alespoň 6 hodin po sobě jdoucích. (2) Nepřetržitý odpočinek zaměstnance ve vodní dopravě může být zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, je-li a) ohrožena bezpečnost plavidla, jiných plavidel, nákladu na plavidle, život nebo zdraví zaměstnanců ve vodní dopravě nebo jiných účastníků plavebního provozu a b) následující odpočinek zaměstnanci ve vodní dopravě prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku. 2

4 (3) Místo nepřetržitého odpočinku v týdnu je provozovatel vodní dopravy povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě 1 nebo více dnů odpočinku v závislosti na počtu po sobě jdoucích pracovních dnů bezprostředně před jejich poskytnutím. Provozovatel vodní dopravy poskytne zaměstnanci ve vodní dopravě alespoň a) 0,2 dne odpočinku za každý první až desátý po sobě jdoucí pracovní den, b) 0,3 dne odpočinku za každý jedenáctý až dvacátý po sobě jdoucí pracovní den a c) 0,4 dne odpočinku za každý dvacátý první až třicátý první po sobě jdoucí pracovní den. (4) Provozovatel vodní dopravy je povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě odpovídající počet dnů odpočinku nejpozději po 31 po sobě jdoucích pracovních dnech. (5) Zbývají-li zaměstnanci ve vodní dopravě po vyčerpání celých dnů odpočinku poměrné části dne odpočinku, tyto poměrné části se sčítají a zaměstnanci ve vodní dopravě se poskytnou nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy vzniklo právo na poskytnutí celého dne odpočinku. 36d Evidence pracovní doby a doby odpočinku (1) Evidence pracovní doby obsahuje pro zaměstnance ve vodní dopravě rovněž rozvrh pracovních dnů a dnů odpočinku s vyznačením začátku a konce každého dne odpočinku. V evidenci pracovní doby je dále uvedeno jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla, na němž zaměstnanec ve vodní dopravě vykonává práci, a jde-li o loď, její jméno. (2) Provozovatel vodní dopravy předloží zaměstnanci ve vodní dopravě do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž pro něj zaměstnanec ve vodní dopravě vykonával práci, výpis z evidence pracovní doby podepsaný provozovatelem vodní dopravy nebo osobou jím pověřenou. Ve výpisu z evidence pracovní doby se uvede datum jeho předložení zaměstnanci ve vodní dopravě. Zaměstnanec ve vodní dopravě potvrdí svým podpisem správnost údajů obsažených ve výpisu z evidence pracovní doby. Odmítne-li zaměstnanec ve vodní dopravě výpis podepsat, provozovatel vodní dopravy do něj tuto skutečnost poznamená. Provozovatel vodní dopravy předá zaměstnanci ve vodní dopravě jedno vyhotovení výpisu. (3) Provozovatel vodní dopravy uchovává výpis z evidence pracovní doby na plavidle po dobu 1 roku ode dne jeho předložení zaměstnanci. Zaměstnanec ve vodní dopravě uchovává vyhotovení tohoto výpisu po dobu 1 roku ode dne jeho obdržení. 36e Vztah k zákoníku práce Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovněprávní vztahy mezi provozovatelem vodní dopravy a zaměstnancem ve vodní dopravě zákoníkem práce.. CELEX: 32014L V 48a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: 3

5 f) datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.. 9. V 48a se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: f) datum úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.. ČÁST DRUHÁ Změna zákoníku práce Čl. II Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 385/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 155/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 182/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 298/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb. a zákona č. /2016 Sb., se mění takto: 1. V 100 odst. 1 se písmena f) a g) zrušují. 2. V 100 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova a) až g) nahrazují slovy a) až e). ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. 4

6 Důvodová zpráva I. Obecná část A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen Vnitrostátní právní úprava je (kromě obecné úpravy v zákoníku práce) v současné době obsažena v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2009 Sb. Stávající úprava nezohledňuje směrnici 2014/112/EU. Současná právní úprava není diskriminační ani nemá dopady na rovnost žen a mužů. Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen B. 1 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Hlavním cílem navrhované právní úpravy je bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, odpovídající reakce na jejich specifické pracovní a životní podmínky a implementace zvláštních pravidel, která jsou pro tyto zaměstnance obsažena ve směrnici 2014/112/EU. Návrh v souladu s unijním právem upravuje rozvržení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve vnitrozemské vodní dopravě, obsah evidence pracovní doby a vztah navrhované právní úpravy k zákoníku práce. Nejpodstatnější změnou oproti stávajícímu právnímu stavu je nová úprava poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu. Podle stávající úpravy nařízení vlády č. 589/2006 Sb. nemusí zaměstnavatel poskytovat nepřetržitý odpočinek každý týden, ale nejpozději po 9 týdnech (63 dní) v rozsahu 315 hodin. Směrnice 2014/112/EU a na ni navazující transpoziční úprava počítá s tím, nepřetržitý odpočinek v týdnu (směrnice zde hovoří o dni odpočinku ) rovněž nemusí být poskytnutý každý týden, ale nejpozději po 31 dnech (ca 4,5 týdne) v rozsahu 225 hodin. Zkracuje se tedy na polovinu doba, po kterou zaměstnavatel nemusí zaměstnanci poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu (den odpočinku) a zároveň se navyšuje dobu odpočinku, na který má zaměstnanec nárok. Do doby předpokládaného zrušení hlavy VIII nařízení vlády, kde je obsažena úprava pracovní doby člena posádky plavidla, bude dočasný překryv v právní úpravě řešen s využitím standardních výkladových pravidel předností zákonné úpravy s vyšší právní silou a pozdějším 5

7 datem nabytí účinnosti. Poté, co nabude účinnosti, uplatní se tedy navrhovaná zákonná úprava, která bude mít přednost před aplikací stávajícího nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Nad rámec transpozice směrnice 2014/112/EU je součástí předkládaného návrhu novely i úprava a doplnění některých nevyhovujících ustanovení platného zákona o vnitrozemské plavbě, jejichž stávající znění způsobuje problémy v aplikační praxi. Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. B. 2 Zhodnocení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen Na zákaz diskriminace a na rovnost žen a mužů byl při zpracování materiálu brán ohled. Materiál se týká postavení fyzických osob, upravuje pracovně-právní podmínky zaměstnanců, tedy fyzických osob, na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Postavení žen a mužů v oblasti, které se materiál dotýká je rovné. Ženy a muži pracují na plavidlech za rovných pracovních podmínek. Směrnice, která je navrhovanou právní úpravou transponována, byla navržena a přijata právě s cílem zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Rovného postavení žen a mužů se netýká, taková ustanovení upravuje zákoník práce (odlišné zacházení, které reaguje na zvláštní pracovní podmínky žen v době těhotenství a mateřství). Materiál cílí svá opatření na obě skupiny, muže i ženy, stejně. Materiál má tedy neutrální dopad na rovnost žen a mužů. C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Jedná se o transpoziční návrh, jehož nepřijetí sebou nese veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony České republiky. E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie Navrhovaná právní úprava představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě 6

8 některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Transpoziční lhůta směrnice 2014/112/EU uplyne 31. prosince Návrh odpovídá rovněž principům směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční návrh zákona, lze jej hodnotit jako plně slučitelný s právem Evropské unie. F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod F. 1 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. F. 2 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Navrhovaná úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. G) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí Hospodářský a finanční dopad Na straně státního rozpočtu návrh nepřináší zvláštní náklady či přínosy oproti stávajícímu stavu, náklady na provádění kontroly dodržování zákonné pracovněprávní úpravy nebudou vyšší než dnes, přičemž ani rozčlenění úpravy nebude jiné (obecná úprava v zákoníku práce dílčí speciální úprava ve zvláštním předpise). Dopad na podnikatelské prostředí, na životní prostředí a sociální dopady 7

9 Navrhovaná úprava s sebou přináší na straně zaměstnavatelů provozovatelů vnitrozemské vodní dopravy nutnost přizpůsobit organizaci práce na palubě lodi, popř. i jejich osazení posádkou, což s sebou může přinášet náklady administrativní nebo i finanční povahy. Přesné vyčíslení těchto nákladů ovšem není možné, neboť jejich vznik a výše závisí na řadě konkrétních a proměnlivých aspektů jako je doba plavby, velikost plavidla, početnost posádky apod. Dopady na životní prostředí ani sociální dopady se neočekávají. H) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Navrhovanou právní úpravou (novelizační body 6 a 7) dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhuje se rozšířit výčet poskytovaných údajů o datum úmrtí a je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil. V případě agendového informačního systému cizinců se pak bude poskytovat datum úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil. Uvedená změna je navrhována nad rámec transpozice 2014/112/EU, vychází nicméně z požadavků aplikační praxe. Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen IS SPS ), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do , čímž dojde k vyčištění této evidence. Je naprosto žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. S ohledem na charakter poskytovaných údajů se nicméně riziko jejich zneužití nebo nechtěných zásahů do soukromí jeví jako velmi malé. 8

10 Problematiky poskytování osobních údajů se dále pouze okrajově dotýká ustanovení 36d, kde je v souladu s odst. 12 přílohy směrnice 2014/112/EU upravena evidence pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě. Nad rámec obecné úpravy obsažené v 96 zákoníku práce dochází k rozšíření obsahu této evidence o rozpis dnů odpočinku zaměstnance, jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla a případně jméno lodi. Poskytování těchto údajů je primárně součástí pracovněprávního vztahu a riziko jejich zneužití nebo nechtěných zásahů do soukromí se s ohledem na povahu poskytovaných údajů jeví jako velmi malé. I) Zhodnocení korupčních rizik Jakákoli regulace, tj. jakékoli ukládání povinností, resp. omezování práv, a jejich vynucování orgány veřejné moci s sebou nese korupční riziko. Proto je při jejich zhodnocení namístě zaměřit se zejména na přiměřenost navrhované úpravy, stejně jako jejích jednotlivých institutů, ve vztahu k jejímu účelu, tj. na otázku, zda byl z dostupných prostředků způsobilých k dosažení daného účelu zvolen ten s nejmenším korupčním potenciálem. Pro daný účel jde o nezbytnou právní úpravu, tj. nelze jej dosáhnout mimoprávními prostředky. Rozsah ukládaných povinností odpovídá danému účelu, tj. nepředstavuje pro adresáty právní úpravy nadměrnou zátěž a nevyžaduje vynaložení nepřiměřených nákladů na přizpůsobení. Nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí orgánu veřejné správy. Jednoznačná právní úprava poskytuje větší míru právní jistoty a usnadňuje kontrolu nad aplikační praxí ze strany orgánů veřejné moci. Snižuje tedy reálný prostor pro korupci. Právní úprava obsahuje jasné vymezení práv a povinností všech dotčených orgánů a osob. Odchylky od stávajících, s povahou dané regulace souladných postupů (obsahujících i osvědčené kontrolní mechanismy a další prostředky eliminace korupčních rizik) mohou zvýšit korupční potenciál navrhované úpravy a je vždy žádoucí zvlášť posoudit jejich nezbytnost. Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou zakotveny do již existujícího režimu zákoníku práce. Nejsou zaváděny zcela nové instituty nekonzistentní s právními úpravami obdobného předmětu regulace. Všechny případné odchylky od stávajících analogických postupů jsou dostatečně odůvodněny odlišností navrhované úpravy. Navrhovanou právní úpravou nedochází k podstatnému zvětšení rozsahu povinností dotčených osob (a tím i zvýšení nákladů na jejich splnění). V dané oblasti nepředpokládá předkladatel korupci jako systémový jev. Rozhodování o právech a povinnostech jiných osob, resp. s jakýmikoli dopady výlučně na jiné osoby, vykazuje značný korupční potenciál již z podstaty věci. Proto je ve zhodnocení korupčních rizik nezbytné soustředit se na konkrétní aspekty příslušného rozhodovací procesu, jež jsou pro míru těchto rizik relevantní, tj. na ty, které usnadňují či ztěžují korupční jednání, popř. mají vliv na jeho odhalitelnost či nápravu jeho důsledků. Konkrétně jde zejména o vymezení subjektů s rozhodovací pravomocí (na úrovni příslušných orgánů či jednotlivých osob), kontrolovatelnost rozhodnutí, odpovědnost, efektivitu opravných prostředků. Je zřejmé, podle zákoníku práce, který orgán je příslušný v dané věci rozhodovat. Pravomoc tohoto orgánu, popř. i konkrétní rozhodující osoby, je k vydání rozhodnutí v jednotlivém případě nezávislá na jejich vlastní volbě i na volbě subjektu, o jehož postavení se rozhoduje. Není předem známo, která konkrétní osoba bude v jednotlivé záležitosti rozhodovat. Transparentnost výkonu veřejné 9

11 moci, popř. nakládání s veřejnými prostředky, umožňuje veřejnou kontrolu nad příslušnou agendou a zvyšuje riziko odhalení případného korupčního jednání; výrazně tudíž přispívá ke snížení korupčních rizik. Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že významnost korupčních rizik navrhované právní úpravy je extrémně nízká. J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu Návrh nepředpokládá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu. II. Zvláštní část K čl. I (Změna zákona o vnitrozemské plavbě): K bodu 1 ( 1 poznámka pod čarou) Vzhledem k tomu, že předmětný návrh novely zákona transponuje do vnitrostátního právního řádu směrnici 2014/112/EU, dochází k doplnění referenčního odkazu, resp. poznámky pod čarou č. 1 o příslušný unijní předpis. K bodu 2 ( 2) Dochází k rozšíření definičního aparátu, které reflektuje začlenění nové pracovně právní problematiky do úpravy části VI zákona č. 114/1995 Sb. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem, vymezují se v souladu s odst. 2 přílohy směrnice 2014/112/EU pojmy zaměstnanec ve vodní dopravě a den odpočinku. K bodům 3 a 4 ( 7odst. 5 a 8a odst. 8): Dochází k terminologickému sjednocení tak, aby v celém textu zákona bylo konzistentně užíváno pojmu posádka plavidla. K bodu 5 ( 9 odst. 4) Návrh řeší definiční problém, kdy stávající úprava v 9 odst. 4 písm. b) definuje jako malé plavidlo, plavidlo jehož délka trupu nepřesahuje 20 m. Rezoluce EHK/OSN č. 24, o pravidlech plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách v Evropě (dále jen CEVNI ) však za malé plavidlo považuje pouze plavidlo s délkou trupu menší než 20 m. Ve stejném duchu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS uvádí, že se vztahuje na plavidla o délce L 20 m a více. Plavidlo s délkou přesně 20 m je tedy ve smyslu směrnice 2006/87/ES a CEVNI je považováno již za velké plavidlo, ale v naší právní úpravě spadá pod režim malých plavidel. Navrženou legislativně 10

12 technickou úpravou se tak znění zákona dostane do souladu se směrnicí 2006/87/ES a mezinárodní rezolucí CEVNI. K bodu 6 ( 32c odst. 9) Návrh reaguje na nežádoucí stav, kdy v současné době není možné předávat informace z českého národního systému Říčních informačních služeb (dále jen RIS ) týkající se přepravovaného nákladu, místa počátku a cíle přepravy a rovněž data o poloze a pohybu plavidel automaticky orgánům dalších členských států EU, popř. Švýcarské konfederace. Toto nečinilo problémy v testovací fázi systému, nicméně za účelem umožnění plnohodnotného provozu je jednou ze základních podmínek umožnění mezinárodní výměny uvedených dat. Navrhovaný stav přinese následující pozitiva: - Provozovatel plavidla zadá údaje o realizované plavbě pouze jednou před jejím zahájením, data se automaticky ihned po jejich zadání předají správcům RIS ve státech, kterými plavidlo bude proplouvat. Odpadne tak nutnost opětovného zadávání stejných dat jedná se o významné snížení administrativní zátěže. - Umožnění mezinárodní výměny dat významným způsobem přispěje ke zkvalitnění plánování a koordinace plavebního provozu, a to včetně aspektů bezpečnosti plavby. - Dojde k umožnění automatického generování statistických dat opět se jedná o snížení administrativní zátěže provozovatelů vnitrozemské plavby. Navrhovaná právní úprava nebude spojena s personálními ani technickými náklady. Příslušná údržba bude řešena v rámci již v současné době probíhající údržby systému Říčních informačních služeb. K bodu 7 ( 36b - 36e) Jedná se o provedení transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). K 36b Ustanovení 36b upravuje v souladu s odst. 3, 4 a 9 přílohy směrnice 2014/112/EU maximální délku pracovní doby pro zaměstnance ve vodní dopravě. Speciální úpravou není vyloučena obecná aplikace zákoníku práce. Dle obecné úpravy 79 odst. 1 zákoníku práce činí stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin týdne, přičemž je dle 81 odst. 2 zpravidla rozvrhována do pětidenního pracovního týdne. Základem pro stanovení pracovní doby je tedy souladu s odst. 3 pododstavci 1 a 2 přílohy směrnice 2014/114/EU osmihodinový pracovní den (směna). Podle časového období se rozlišuje maximální pracovní doba denní, týdenní a roční. Omezení 72 hodin týdně stanovené v 36b odst. 1 písm. b) se fakticky bude týkat pouze pracovních poměrů uzavřených alespoň na dobu 4 měsíců. Při respektování pravidla uvedeného 11

13 v následujícím odstavci u pracovních poměrů sjednaných na dobu kratší 4 měsíců maximální délka týdenní pracovní doby nepřesáhne 84 hodin za týden. Odstavec 2 stanoví pravidlo pro výpočet maximální délky pracovní doby u pracovních poměrů uzavřených na dobu kratší, než je referenční období (tzn. 12 měsíců po sobě jdoucích). Odstavec 3 obsahuje speciální úpravu týkající se noční práce (odstavec 9 směrnice 2014/112/EU). K 36c Navrhovaná právní úprava provádí odst. 5 a 13 přílohy směrnice 2014/112/EU, pokud jde zvláštní úpravu doby odpočinku. V odstavci druhém je upravena možnost zaměstnavatele zkrátit nepřetržitý odpočinek zaměstnance mezi směnami v nouzových situacích za stanovených podmínek. Odstavec třetí obsahuje zvláštní úpravu nepřetržitého odpočinku v týdnu, a to poskytováním dnů odpočinku, které jsou nově definovány v 2 návrhu novely zákona. V souladu s unijní úpravou mohou zaměstnanci ve vodní dopravě odpracovat nejvýše 31 po sobě jdoucích dní, po kterých musí být zaměstnanci poskytnut odpočinek počítaný ve dnech odpočinku podle pravidel uvedených v písmenech a) až c) odst. 3. Pracovním dnem je den, ve kterém zaměstnanec vykonával práci (tzn. ve směně nebo jako práci přesčas). V souladu s dosavadní úpravou zákoníku práce zaměstnavatel dopředu určuje, které dny jsou pracovní a na které je rozvržen odpočinek. Pouze za dny, jež byly zaměstnavatelem určeny jako pracovní, vzniká zaměstnanci nárok na dny odpočinku v odpovídajícím rozsahu podle navrhovaného 36c. Po sobě jdoucí pracovní dny jsou rozděleny na tři úseky, přičemž v každém úseku se zaměstnanci přiznává za každý pracovní den určitý násobek dne odpočinku. Za 31 pracovních dní tak zaměstnanci náleží minimálně 9,4 dne odpočinku. Odstavec pátý upravuje pravidla pro poskytování dnů odpočinku v případě, že zaměstnanci náleží v závislosti na pracovních dnech neúplný počet dní odpočinku. Dny odpočinku lze poskytnout pouze v celých dnech, tzn. v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, úprava má zároveň zajistit, aby zaměstnanci byl den odpočinku poskytnut v přiměřené lhůtě potom, co na něj sečtením poměrných částí dne odpočinku vznikne nárok. Úprava doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě je speciální ve vztahu k zákoníku práce, proto se ustanovení 90 a 92 zákoníku práce na tyto zaměstnance neuplatní. K 36d Ustanovení 36d upravuje v souladu s odst. 12 přílohy směrnice 2014/112/EU evidenci pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě. Odstavec 1 odkazuje na obecnou úpravu zákoníku práce obsaženou v 96. Kromě údajů uvedených v 96 zákoníku práce musí evidence pracovní doby u zaměstnanců ve vodní dopravě obsahovat ještě rozpis dnů odpočinku, jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla a případně jméno lodi. V souladu 12

14 s unijní úpravou obsahují odstavce 2 a 3 pravidla pro kontrolu a potvrzování výpisu z evidence pracovní doby a dobu uchovávání tohoto výpisu. K 36e Ustanovení 36e upravuje vztah k zákoníku práce, který je obecnou právní úpravou. Zákoník práce se tedy v případě zaměstnanců ve vodní dopravě použije v rozsahu, v němž není nahrazen speciální úpravou novely zákona. Výše popsanou aplikovatelnost zákoníku práce lze demonstrovat např. na úpravě doby přesčasů v návaznosti na odst. 3 bod 2 přílohy směrnice 2014/112/EU. Ustanovení odst. 3 bodu 2 přílohy směrnice lze považovat za plně transponované prostřednictvím 79 odst. 1 a 93 odst. 2 a 4 zákoníku práce, a to tím, že délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně, přičemž práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně za období 26, případně 52 týdnů. Nestanoví-li tedy zákon o vnitrozemské plavbě jinak (což v daném případě nestanoví), použije se plně úprava zákoníku práce. K bodům 8 a 9 ( 48a odst. 2 a 4) Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhovaná změna vychází z požadavků aplikační praxe. Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen IS SPS ), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do , čímž dojde k vyčištění této evidence. Je žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. K čl. II (Změna zákoníku práce) Navrhuje se zrušení pododstavců f) a g) v ustanovení 100 odst. 1 zákoníku práce, které obsahují zmocnění pro vládu ke stanovení odchylek úpravy pracovní doby a doby odpočinku členů posádky plavidla a zaměstnanců obsluhujících plavidlo v přístavu. Odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku členů posádky plavidla stanoví hlava VIII stávajícího nařízení 13

15 vlády č. 589/2006 Sb., která bude v souvislosti s navrhovanou novelou zákona č. 114/1995 Sb. zrušena při nejbližší novelizaci předmětného nařízení vlády. Do té doby bude dočasný překryv v právní úpravě řešen s využitím standardních výkladových pravidel předností zákonné úpravy s vyšší právní silou a pozdějším datem nabytí účinnosti. Pracovní doba a doba odpočinku zaměstnanců obsluhujících plavidlo v přístavu není součástí předmětu úpravy nařízení vlády č. 589/2006 Sb. a zákonné zmocnění tedy nebylo nikdy naplněno. Z tohoto důvodu se navrhuje i zrušení písmene g). K čl. III (ÚČINNOST) Účinnost zákona se navrhuje stanovit patnáctým dnem po jeho vyhlášení. V Praze dne 24. srpna 2016 Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v.r. Ministr dopravy: Ing. Dan Ťok v.r. 14

16 Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zpracovatel: Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené Ministerstvo dopravy účinnosti rozveďte: (ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí) Implementace práva EU: Ano 2. Cíl návrhu zákona Základním cílem návrhu je implementace směrnice 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Návrh se dotýká rozvržení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve vnitrozemské vodní dopravě, evidence pracovní doby a vztahu navrhované právní úpravy k zákoníku práce. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ne Dopady se nepředpokládají. 3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: Ne 3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: Ano Návrh s sebou přináší na straně zaměstnavatelů provozovatelů vnitrozemské vodní dopravy nutnost přizpůsobit nové úpravě organizaci práce na palubě lodi, popř. i její osazení posádkou, což s sebou může přinášet náklady administrativní nebo i finanční povahy. 3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ne Dopady se nepředpokládají. 3.5 Sociální dopady: Ne 3.6 Dopady na spotřebitele: Ne 3.7 Dopady na životní prostředí: Ne 1

17 3.8 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: Ne 3.9 Dopady na výkon státní statistické služby: Ne 3.10 Korupční rizika: Ne Dopady se nepředpokládají Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ne Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. Důvod předložení a cíle 1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 1.2 Definice problému Směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby stanoví obecné minimální normy, které se s výjimkou oblastí uvedených v čl. 20 odst. 1 (denní doby odpočinku, přestávka, týdenní doba odpočinku, délka noční práce) vztahují i na úpravu pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy. Jelikož v těchto pravidlech nejsou dostatečně zohledněny zvláštní pracovní a životní podmínky v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, je třeba specifičtějších pravidel podle článku 14 směrnice 2003/88/ES. Tato specifičtější pravidla jsou vtělena do právě transponované směrnice Rady 2014/112/EU, která by měla zajistit bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy na vysoké úrovni. Směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, vznikla z dohody mezi Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Usnesením vlády ze dne 14. prosince 2015 č o východiscích pro určení gesce ke směrnici Rady 2014/112/EU vláda uložila ministru dopravy převzít hlavní gesci ke směrnici a ministryni práce a sociálních věcí převzít spolugesci ke směrnici. Evropská unie si s ohledem na význam dopravy pro hospodářskou konkurenceschopnost stanovila za cíl podporovat způsoby přepravy, které jsou méně náročné na spotřebu energie, šetrnější k životnímu prostředí a bezpečnější. Vnitrozemská vodní doprava, jako způsob přepravy, který je šetrný k životnímu prostředí, má ještě volnou kapacitu a může udržitelným způsobem přispět k odlehčení evropských silnic a železnic. Vnitrozemská vodní doprava je vnitrostátní i mezinárodní forma přepravy, která se vyznačuje i přeshraničními aktivitami v evropské síti vodních cest. V oblasti evropské vnitrozemské vodní dopravy by se tedy mělo usilovat o to, aby se vytvořily stejnorodé 2

18 rámcové podmínky pro trh práce v tomto odvětví a aby se zabránilo nekalé soutěži, která pramení z rozdílů v zákonné úpravě pracovní doby. Organizace práce je v tomto odvětví různá. Počet pracovníků a jejich pracovní doba na palubě se liší v závislosti na organizaci práce, na podniku, zeměpisné oblasti provozu, délce cesty a velikosti plavidla. Některé lodě jsou v provozu neustále, 24 hodin denně, a posádka pracuje na směny, některé lodě jsou v provozu zpravidla 14 hodin denně pět nebo šest dní v týdnu. V odvětví vnitrozemské plavby není pracovní doba pracovníka stejná jako provozní doba plavidla. Pro odvětví vnitrozemské vodní dopravy je specifické, že pracovníci na palubě lodi nejen pracují, ale mohou tam i bydlet. Je proto obvyklé, že na palubě tráví i dobu odpočinku. Mnozí pracovníci v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, zejména lidé více vzdáleni od domova, pracují na palubě několik po sobě jdoucích dní, aby ušetřili čas nutný pro cestování a poté mohli několik dní zůstat doma nebo na jiném místě podle své volby. Je třeba konstatovat, že na pracovní zátěž v odvětví vnitrozemské vodní dopravy má vliv několik faktorů, např. hluk, vibrace, úprava pracovní doby. Je třeba přihlédnout i k dalším nárokům kladeným na členy posádky během noční služby na palubě, a to omezením maximálního přípustného počtu hodin noční práce a vhodnou organizací práce. Pracovní a životní podmínky na lodích pro osobní dopravu jsou jiné než u ostatních typů vnitrozemské vodní dopravy, a proto je na místě zavést zvláštní ustanovení. Rozdílné sociální prostředí, rozdílné provozní činnosti a sezónní charakter této dílčí oblasti odvětví evropské vnitrozemské vodní dopravy způsobují rozdíly v organizaci práce. Na uvedené změny a posuny na unijní úrovni přitom musí odpovídajícím způsobem reagovat i vnitrostátní právo v procesu implementace směrnice 2014/112/EU (transpoziční lhůta uplyne dne 31. prosince 2016). 1.3 Popis existujícího právního stavu Unijní právo Obecná úprava pracovní doby je na unijní úrovni obsažena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Tato směrnice stanoví obecné minimální normy, které se s výjimkou oblastí uvedených v čl. 20 odst. 1 (denní doby odpočinku, přestávka, týdenní doba odpočinku, délka noční práce) týkají i úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy. Směrnice byla na vnitrostátní úrovni transponována převážně do zákoníku práce. Pouze ustanovení čl. 20 odst. 1 bylo transponováno v rámci nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě (viz níže). Podle čl. 14 směrnice 2003/88/EU se tato směrnice nepoužije, pokud jiné nástroje Společenství obsahují specifičtější požadavky týkající se úpravy pracovní doby pro některá povolání nebo pracovní činnosti. Jelikož obecná úprava obsažená v uvedené směrnici nezohledňuje dostatečným způsobem zvláštní pracovní a životní podmínky v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, byla pro uvedenou oblast stanovena specifičtější pravidla formou přijetí směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, vznikla z dohody mezi Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Směrnice 2014/112/EU je tedy ve vztahu k vnitrozemské vodní dopravě zvláštní úpravou vylučující aplikaci oblastí uvedených v čl. 20 odst. 1 obecné směrnice 2003/88/ES. 3

19 ( Pro účely článku 14 směrnice 2003/88/ES stanoví tato směrnice a dohoda k ní přiložená specifičtější požadavky týkající se úpravy pracovní doby pro mobilní pracovníky ve vnitrozemské vodní dopravě, než jaké stanoví uvedená směrnice. ) Vnitrostátní právo Vnitrostátní právní úprava je (kromě obecné úpravy v zákoníku práce) v současné době obsažena v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Hlava VIII upravuje pracovní dobu a dobu odpočinku členů posádky plavidla. Přijetím této zvláštní úpravy došlo k implementaci čl. 20 odst. 1 obecné směrnice 2003/88/ES: Články 3, 4, 5 a 8 se nevztahují na mobilní pracovníky. Členské státy však přijmou nezbytná opatření, aby mobilní pracovníci měli nárok na dostatečný odpočinek, kromě případů uvedených v čl. 17 odst. 3 písm. f) a g). Podle stávající právní úpravy obsažené v předmětném nařízení ( 25 až 27) je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby - délka směny člena posádky plavidla činila nejvýše 14 hodin, - člen posádky plavidla měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, za podmínky, že celková doba odpočinku člena posádky plavidla bude během 24 hodin po sobě jdoucích činit nejméně 10 hodin a - člen posádky plavidla měl nepřetržitý odpočinek nejdéle po 9 týdnech v trvání alespoň 35 hodin za každý týden. 1.4 Identifikace dotčených subjektů Subjekty dotčenými navrhovanou novelou zákona č. 114/1995 Sb., jsou zaměstnavatelé - provozovatelé nákladní a osobní vodní dopravy a zaměstnanci - členové posádky plavidla a další osoby, které na plavidle určeném k přepravě více než 12 cestujících vykonávají pro provozovatele vodní dopravy závislou práci. 1.5 Popis cílového stavu Základním cílem návrhu je implementace směrnice 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) do českého právního řádu a s ní související zajištění vyšší ochrany pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy zohledňující jejich zvláštní pracovní podmínky. 1.6 Zhodnocení rizika Nepřijetím navrhované právní úpravy by nedošlo k plné transpozici směrnice 2014/112/EU. Po právní stránce by tím Česká republika nesplnila své závazky plynoucí zejména z čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie a vystavila by se tím riziku zahájení řízení pro porušení práva Evropské unie dle čl. 260 téže Smlouvy. 2. Návrh variant řešení V této oblasti byly hodnoceny varianty provedení transpozice směrnice 2014/112/EU a možný rozsah transpozice. Směrnice umožňuje zvolit, zda transponovat režim sezónní práce 4

20 v oblasti osobní vodní dopravy či nikoli, neboť se jedná o fakultativní ustanovení. Jde tedy o následující varianty: Varianta 0: Neprovedení plné transpozice směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva, tj. ponechat v platnosti stávající úpravu části druhé hlavy VIII nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Tato varianta znamená, že bude zajištěna pouze částečná implementace unijní úpravy v této oblasti, a to v té míře, v jaké je zajištěna již platným právem. Varianta 1: Provedení plné transpozice směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva, avšak bez provedení fakultativních ustanovení směrnice obsahující zvláštní pravidla pro sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. Na vnitrostátní úrovni by tedy nebyla zaváděna možnost zaměstnavatele v osobní dopravě zavést po určitou dobu v roce (sezónu) odchylný režim organizace práce a doby odpočinku. Varianta 2: Provedení plné transpozice směrnice 2014/112/EU do vnitrostátního práva, včetně fakultativních ustanovení směrnice obsahujících zvláštní pravidla pro sezónní práce v oblasti osobní vodní dopravy. 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant Varianta 0: Tato varianta na straně jedné zachovává stávající právní úpravu pracovní doby a doby odpočinku v oblasti vnitrozemské plavby beze změny a mohlo by se tedy zdát, že pro dotčené subjekty nepřináší náklady popř. přínosy, na straně druhé ovšem nezaručuje plnou implementaci práva EU v této oblasti. Pro státní rozpočet pak tato varianta přináší náklady v podobě peněžních sankcí uložených Soudním dvorem Evropské unie z důvodu porušení povinnosti zajistit transpozici směrnice 2014/112/EU (pevná částka a opakující se penále do doby provedení plné implementace). Vedle těchto nákladů ovšem nulová varianta přináší náklady i pro dotčené subjekty, tj. pro zaměstnavatele (provozovatele vodní dopravy) a jejich zaměstnance, pracující na lodích. Směrnice totiž obsahuje v některých ustanoveních přímo práva fyzických osob (zejm. zaměstnanců) a alespoň z části by tedy měla v případě neprovedení řádné transpozice přímý účinek. S ohledem na rozpor s vnitrostátním právem a dále i s ohledem na možné nejasnosti ohledně rozsahu přímého účinku lze očekávat v takovém případě spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci ohledně použitelné právní úpravy, včetně sporů soudních, což by s sebou jednoznačně přinášelo náklady na obou stranách. Tato varianta s sebou tedy přináší reálné nebo potenciální náklady na dotčené subjekty a státní rozpočet, ovšem nepřináší přínosy. Varianta 1: Tato varianta znamená zavedení pouze jednoho (povinného) režimu organizace pracovní doby a doby odpočinku pro celé odvětví vnitrozemské vodní dopravy (nákladní i osobní doprava) v souladu se směrnicí 2014/112/EU. 5

21 Tato varianta s sebou přináší na straně zaměstnavatelů provozovatelů vnitrozemské vodní dopravy nutnost přizpůsobit organizaci práce na palubě lodi, popř. i jejich osazení posádkou, což s sebou může přinášet náklady administrativní nebo i finanční povahy. Přesné vyčíslení těchto nákladů ovšem není možné, neboť jejich vznik a výše závisí na řadě konkrétních a proměnlivých aspektů jako je doba plavby, velikost plavidla, početnost posádky apod. Nejpodstatnější změna oproti stávající úpravě je z tohoto hlediska nová úprava poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu. Podle stávající úpravy nařízení vlády č. 589/2006 Sb. nemusí zaměstnavatel poskytovat nepřetržitý odpočinek každý týden, ale nejpozději po 9 týdnech (63 dní) v rozsahu 315 hodin. Směrnice 2014/112/EU a na ni navazující transpoziční úprava počítá s tím, nepřetržitý odpočinek v týdnu (směrnice zde hovoří o dni odpočinku ) rovněž nemusí být poskytnutý každý týden, ale nejpozději po 31 dnech (ca 4,5 týdne) v rozsahu 225 hodin. Tato varianta tedy zkracuje na polovinu dobu, po kterou zaměstnavatel nemusí zaměstnanci poskytnout nepřetržitý odpočinek v týden (den odpočinku) a zároveň navyšuje dobu odpočinku, na který má zaměstnanec nárok. Pro úplnost je ovšem třeba konstatovat, že náklady spojené s nutností přizpůsobit organizaci práce na plavidle novým pravidlům jsou spojené přímo se směrnicí 2014/112/EU a s ohledem na potenciální možnost přímého účinku směrnice v této oblasti, popsaném u předchozí varianty, lze tyto náklady očekávat i u varianty 0. Na straně zaměstnance naopak tato varianta přináší z výše uvedených důvodů přínosy a zvyšuje jeho ochranu, neboť upravuje režim nepřetržitého odpočinku v týdnu výhodněji než stávající úprava. Na straně státního rozpočtu tato varianta nepřináší zvláštní náklady či přínosy oproti stávajícímu stavu, náklady na provádění kontroly dodržování zákonné pracovněprávní úpravy nebudou vyšší než dnes, přičemž ani rozčlenění úpravy nebude jiné (obecná úprava v zákoníku práce dílčí speciální úprava ve zvláštním předpise). Varianta 2: Oproti variantě 1 přináší tato varianta rozdíl v oblasti osobní vodní dopravy, kde by zaměstnavatel v určité části roku nepřesahující 9 měsíců (= sezóna) mohl zavést namísto režimu organizace pracovní doby a doby odpočinku popsaného ve variantě 1 alternativní sezónní režim. Tento režim spočívá zejm. (1) v omezení maximální denní pracovní doby (ze 14 na 12 hodin) a týdenní pracovní doby (z 84 na 72 hodin) a (2) omezení rozsahu nepřetržitého odpočinku poskytovaného nejpozději po 31 dnech práce (z 9 na 6 dnů odpočinku). Tato varianta tedy snižuje o 15 % rozsah pracovní doby za den a týden, zároveň ovšem o třetinu snižuje počet dní odpočinku po měsíci práce. V tomto ohledu tedy potenciálně snižuje náklady zaměstnavatele na organizace práce a odpočinku, neboť umožňuje zaměstnanci odpracovat v období sezóny více dní než standardní režim (byť s o něco kratší maximální pracovní dobou). Na straně zaměstnance ovšem tato varianta přináší ze stejného důvodu náklady, neboť mu celkově garantuje nižší rozsah odpočinku, zejm. odpočinku souvislého v podobě dnů odpočinku, a to jak ve srovnání s variantou 1, tak ve srovnání se stávající úpravou (podle stávající úpravy 315 hodin za 63 dní, podle této varianty ca 288 hodin (12 dní) za tuto dobu). Tento pokles přitom není plně kompenzován ani při zohlednění prodloužení odpočinku mezi směnami. Na straně státního rozpočtu tato varianta nepřináší zvláštní náklady či přínosy oproti stávajícímu stavu, náklady na provádění kontroly dodržování zákonné pracovněprávní úpravy nebudou vyšší než dnes. Oproti variantě 1 ovšem přináší méně přehlednou úpravu z hlediska 6

22 kontroly vtom smyslu, že v oblasti osobní dopravy by existovaly dva režimy, které by se navíc u různých dopravců libovolně kombinovaly. 4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnější varianty Variantu 0 lze při stanovení pořadí umístit bez dalšího na poslední místo, neboť přináší nejvyšší náklady všem zúčastněným a prakticky žádné přínosy, navíc navyšuje právní nejistotu v regulované oblasti. Varianta 1 přináší oproti variantě 2 potenciálně vyšší náklady u zaměstnavatelů - provozovatelů vnitrozemské osobní vodní dopravy, neboť neumožňuje v sezóně poskytovat nižší rozsah odpočinku zaměstnancům na plavidle (což může potenciálně usnadnit organizaci práce na plavidle). U zaměstnanců naopak přináší varianta 1 oproti variantě 2 přínosy v podobě vyšší ochrany (vyšší rozsah nepřetržitého odpočinku ve formě dnů odpočinku), které nejsou převáženy ani mírně kratší dobou odpočinku mezi směnami. Při hodnocení pořadí variant je třeba brát v úvahu rovněž to, že směrnice 2014/112/EU akcentuje ochranu zaměstnanců, což se projevuje mj. v tom, že implementace směrnice v národním právu nemá vést ke zhoršení postavení zaměstnanců v oblasti vodní dopravy bez dostatečných důvodů pro tento výsledek. Varianta 2 by ovšem k tomuto výsledku v sezóně vedla, a to s ohledem na rozsah nepřetržitého odpočinku v týdnu/dnů odpočinku (viz výše). V této souvislosti je třeba vzít v potaz i to, že v rámci odborných konzultací a sběru dat oslovené subjekty nepožadovaly zavedení režimu pro sezónní práce, přičemž byli osloveni jak zaměstnavatelé, tak zástupci zaměstnanců důvody pro zavedení úpravy dílčím způsobem zhoršující postavení zaměstnanců tedy evidentně nejsou dány. S ohledem na výše uvedené je tedy stanoveno následující pořadí jednotlivých variant: Varianta 1 Varianta 2 Varianta 0 K dalšímu zpracování by jako nejvhodnější vybrána varianta Implementace a vynucování Implementace a vynucování navrhované právní úpravy bude probíhat v rámci výkonu dozoru nad dodržováním úpravy pracovní doby a doby odpočinku při provozování vnitrozemské vodní dopravy a ukládání sankcí ze strany Inspektorátu práce. 6. Přezkum účinnosti Přezkum účinnosti navrhované právní úpravy bude probíhat v rámci interních vyhodnocování výsledku kontrol v rámci příslušného státního dozoru. 7. Konzultace a zdroje dat Při přípravě návrhu právní úpravy transponující směrnici 2014/112/EU Ministerstvo dopravy využilo výstupů z konzultačního procesu s odbornou veřejností; konzultace probíhaly převážně písemnou formou (poskytnutí elektronických podkladů, shromáždění reakcí) od února do dubna Poskytnutá stanoviska byla vyhodnocena a v možné míře zapracována 7