DON QUIJOTE DE LA MANCHA DÍL PRVNÍ, KAPITOLA 5. 29

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "DON QUIJOTE DE LA MANCHA DÍL PRVNÍ, KAPITOLA 5. 29"

Richard Vopička
před 5 lety
Počet zobrazení:

1 KAPITOLA 5. Ráno si don Quijote ulomil větev ze starého dubu měla mu posloužit místo zlámaného kopí a velel svému zbrojnošovi pokračovat v cestě. A kam to vlastně jedeme, můj pane, vyptával se Sancho Panza. Těš se, můj milý, odpověděl udatný rytíř, čekají nás úžasná dobrodružství. A jak se zdá pokud mě zrak nešálí, jedno se k nám právě blíží! V tu chvíli před sebou uviděli na cestě dva mnichy benediktiny. Jeli na oslech, ale don Quijote v těch ušatcích viděl majestátní velbloudy. Za nimi drkotal úvozem kočár provázený několika dalšími jezdci. Jak se později zjistilo, v kočáře jela jedna urozená dáma, která měla namířeno do města za svým manželem. Mniši k nim nepatřili, jeli pospolu jen proto, že měli stejnou cestu. Nechci se mýlit, ale toto bude jistě nejslavnější dobrodružství, které se kdy událo, pravil don Quijote. Támhlety černé postavy jsou zcela jistě čarodějníci, kteří unášejí v kočáře nějakou princeznu. Je načase, abych zasáhl a nebohou dívčinu vysvobodil z jejich moci. No nazdar, pomyslel si Sancho Panza, to zas dopadne! Podívejte se dobře, pane, řekl, to jsou přece bratři benediktini a ten kočár je obyčejný dostavník! Dejte si pozor, ať se zas nedostanete do nějaké šlamastyky! Už jsem ti řekl, Sancho, že se špatně vyznáš v dobrodružstvích, odpověděl don Quijote. Nech to na mně! Rytíř se neohroženě postavil doprostřed cesty, po které mniši přijížděli, a zvolal hromovým hlasem: Čertova chásko nezvedená, ihned propusťte vznešenou princeznu, kterou násilím odvážíte. Ne-li, připravte se na smrt! Za vaše zločiny vás stihne spravedlivý trest!

2 DON QUIJOTE DE LA MANCHA DÍL PRVNÍ, KAPITOLA Mniši se zastavili a hleděli na prazvláštního rytíře s pusami dokořán. Pane rytíři, řekl jeden z nich, jsme duchovní řádu svatého Benedikta, jdeme si svou cestou a nemáme tušení, kdo sedí v tomhle kočáře. Žádné vytáčky na mne neplatí, hřímal don Quijote, a na vaše lži vám neskočím! Na nic nečekal, popohnal Rocinanta a vyřítil se na prvního mnicha tak zuřivě a směle, že kdyby byl mnich zavčas neseskočil z osla, skončil by bledě. Když druhý duchovní viděl, co se děje, kopl svého dobrého mezka do slabin a uháněl pryč jako vítr. Sancho Panza slezl z osla, pospíchal k prvnímu mnichovi, který se válel v prachu cesty, a hned z něj začal strhávat hábit. Ostatní muži se na Sancha obořili, co že to dělá, a on jim odpověděl, že hábit mu patří jako válečná kořist. Muži si mysleli, že si z nich Sancho dělá blázny, vrhli se na něj, praštili s ním o zem, pořádně ho zmydlili a nechali ho ležet ztlučeného v příkopu. Don Quijote zatím popojel ke kočáru a začal rozmlouvat s dámou, která v něm seděla. Ničeho se nebojte, krásná paní. Ti, kteří vám tak krutě ublížili, byli potrestáni mou silnou paží. Chcete-li znát jméno svého osvoboditele, pak vězte, že se jmenuji don Quijote de la Mancha. Jsem potulný rytíř, hledající dobrodružství a oddaný nesrovnatelně krásné doně Dulcinei z Tobosa. Odměnou za službu, již jsem vám prokázal, chci pouze to, abyste se vrátila do Tobosa, představila se mým jménem této paní a řekla jí, co jsem vykonal pro vaši svobodu. Když zbrojnoš, který provázel kočár, slyšel, že se mají vrátit do Tobosa, zrudl zlostí a namířil na rytíře klacek. Táhni k čertu, ty starý blázne, a nech nás projet, jinak se vážně neznám! Don Quijote mu velmi klidně odpověděl: Kdybys byl rytířem, jakože nejsi, potrestal bych tvou drzost, ty otrocké stvoření. Zbrojnoš se začal vztekat ještě víc a tasil meč. Don Quijote taky rychle tasil, přikryl se štítem a vrhl se na zbrojnoše. Byla z toho strašlivá mela. Zdálo se, že vzhůru vztyčené ostré meče obou udatných, rozzuřených bojovníků hrozí nebi, zemi i peklu; tak směle se oba tvářili. První ránu dal prchlivý zbrojnoš s takovou silou a zuřivostí, že rytíři rozbil přilbu a usekl mu skoro půlku ucha. To dona Quijota dohřálo natolik, že uchopil meč pevněji oběma rukama a praštil zbrojnoše

30 MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA / DŮMYSLNÝ RYTÍŘ přímo do hlavy. Rána poplašila oslíka, na kterém zbrojnoš seděl, zvíře vyhodilo zadníma nohama a shodilo jezdce na zem.

Polekaný zbrojnoš se nezmohl ani na slovo. Bylo by to dopadlo náramně zle, kdyby se dáma neodvážila vystoupit z kočáru a nezasáhla.

3 30 MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA / DŮMYSLNÝ RYTÍŘ přímo do hlavy. Rána poplašila oslíka, na kterém zbrojnoš seděl, zvíře vyhodilo zadníma nohama a shodilo jezdce na zem. Když don Quijote uviděl, že se jeho protivník válí na cestě, seskočil z koně, namířil mu meč přímo do tváře a pravil mu, aby se vzdal, jinak mu usekne hlavu. Polekaný zbrojnoš se nezmohl ani na slovo. Bylo by to dopadlo náramně zle, kdyby se dáma neodvážila vystoupit z kočáru a nezasáhla. Snažně rytíře prosila, aby jejího zbrojnoše ušetřil, aby se nad ním slitoval a daroval mu laskavě život. Don Quijote odpověděl hrdě a důstojně: Zajisté, krásná dámo, velmi rád učiním, oč mě žádáte. Ale bude to pod jednou podmínkou. Tenhle rytíř mi musí slíbit, že se vydá do Tobosa a mým jménem se quijotevnitrek.indd :34

4 DON QUIJOTE DE LA MANCHA DÍL PRVNÍ, KAPITOLA představí nevyrovnatelné doně Dulcinei, aby s ním učinila, co se jí zlíbí. Bezradná žena raději všechno odkývala a slíbila, že zbrojnoš vykoná, co mu don Quijote rozkazuje. Zatím se Sancho Panza trochu sebral, a když viděl, že boj je u konce a jeho pán opět nasedá na Rocinanta, přispěchal k němu a podržel mu třmen. Pak ho vzal za ruku, políbil ji a pravil: Račte mi, milostivý done Quijote, dáti vladařství na ostrově, jehož jste právě dobyl v tomto krutém zápasu, neboť ať je jakkoliv velký, cítím se schopen vládnouti mu tak dobře jako kterýkoliv jiný vladař ostrovů. Don Quijote odpověděl: Milý Sancho, tohle nebylo dobrodružství ostrovní, ale dobrodružství křižovatkové. V takovém člověk žádný ostrov nezíská. Leda tak přijde o ucho. Ale dočkej času. Jednoho šťastného dne tě udělám vladařem a možná i něčím ještě lepším! Sancho se zaradoval, znovu políbil svému pánovi ruku, pomohl mu na koně, sám vylezl na osla a oba vyjeli dlouhým krokem k blízkému lesu. Řekni, Sancho, ptal se don Quijote cestou, jestlipak jsi ve svém životě viděl statečnějšího rytíře, než jsem já?! Četls v knihách o někom, kdo by byl ohnivější v útoku, zmužilejší v obraně, obratnější v ranách, zkušenější ve shazování ze sedla? Abych řekl pravdu, odvětil Sancho, nikdy jsem žádnou knihu nečetl, protože neumím číst, ani psát. Ale můžu směle odpřisáhnout, že jsem odvážnějšímu pánu, než je vaše milost, nesloužil, co jsem živ. A teď bych vám měl, pane, ošetřit to useknuté ucho, teče z vás krev jako z vola. Mám v tlumoku obvaz a hojivou mast. Škoda že mě nenapadlo připravit si na cestu láhev Fierabrasova balzámu, povzdechl si don Quijote. Stačila by jediná kapka a na uchu bych neměl ani škrábnutí. Co je to za balzám? vyzvídal Sancho Panza. Ten recept nosím v paměti a je to věru zázračná věc, rozpovídal se rytíř. Kdo ho vlastní, nemusí se bát žádného zranění, ba ani smrti. Až budeme mít volnou chvilku, připravím ho a dám ti jej, příteli. A kdyby mě v nějaké bitvě přeťali vejpůl, jak se často stává, pamatuj

5 32 MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA / DŮMYSLNÝ RYTÍŘ si, Sancho, že musíš přiložit kousky mého těla hezky opatrně k sobě, dřív než krev vystydne. Ale pozor, je třeba srovnat je rovně a naprosto přesně, abych pak nebyl nakřivo! Poté mi dáš vypít dva doušky toho balzámu a uvidíš, že vstanu zdravější než jablíčko. Když je to tak, řekl Sancho Panza, zříkám se vladařství nad slíbeným ostrovem a nechci odměnou za věrné služby nic jiného, než aby mi vaše milost dala recept na tu zázračnou vodičku! Mám za to, že za ni utržím spoustu peněz. Jakpak je drahá příprava? Za pár drobných lze pořídit pět litrů, odpověděl don Quijote ledabyle. Pánbůh s námi, vyjevil se Sancho, proč mě tedy vaše milost už dávno nenaučila, jak se ten zázračný balzám vyrábí? Měj trpělivost, bratře, odvětil don Quijote, až přijde čas, zasvětím tě do toho tajemství. Ale teď už mi konečně obvaž to ucho, bolí to jako ďas. Sancho vytáhl z tlumoku obvaz a mast a začal pánu ošetřovat zranění. Don Quijote si přitom prohlížel rozbitou helmici. Popadla ho strašlivá zlost. Položil ruku na svůj meč, zvedl oči k nebi a řekl: Přísahám při stvořiteli všech věcí, že nepojím chleba a nepromluvím se ženou a všecko ostatní udělám, nač si teď zrovna nevzpomínám, dokud se nepomstím tomu, kdo mě takto zohavil. Sancho odpověděl: Mějte rozum, milosti! Už jste toho zbrojnoše přece vytrestal dost tím, že jste ho poslal do Tobosa za paní Dulcineou. Jeden trest stačí, nebo ne? Máš pravdu, zamyslel se don Quijote. Přísahu, kterou jsem právě vyslovil, beru zpět. Ale znovu ji potvrzuji a slibuji, že budu žít tak, jak jsem prve pravil, dokud násilím neodejmu nějakému rytíři přilbu tak dobrou, jako byla moje. Běžte k šípku, milostpane, s takovými přísahami, odpověděl Sancho. Kdoví, kdy zase narazíme na rytíře. Po těchhle cestách nechodí ozbrojenci, ale mezkaři a vozkové, a ti nejenže žádné přilby nemají, ale třeba jaktěživo o přilbách ani neslyšeli! Chcete snad umřít hlady? Mýlíš se, řekl don Quijote. Uvidíš, že na rytíře narazíme cobydup. A teď vyndej z tlumoku něco k jídlu, mám hlad jako vlk.

6 DON QUIJOTE DE LA MANCHA DÍL PRVNÍ, KAPITOLA Mám s sebou jen cibuli, trochu sýra a několik krajíců chleba, ošil se Sancho. A tenhle prostý pokrm se nehodí pro tak výborného rytíře, jakým vaše milost je. Ničemu nerozumíš, oponoval rytíř. Kdybys, Sancho, přečetl tolik příběhů jako já, věděl bys, že je ke cti potulného rytíře nejíst třeba měsíc! A když už je nutno jíst, pak musí rytíř vzít zavděk tím, co mu kdo nabídne. Ostatně, v žádné knize jsem nenašel zprávy o tom, že by potulní rytíři jedli. Leda když na jejich počest někdo vystrojil slavnostní hostinu, jinak se vždycky postili. Odpusťte mi, milosti, řekl Sancho, že se nevyznám v pravidlech rytířského života. Ode dneška pro vás budu připravovat jenom kořínky, semínka a suché křížaly. A pro sebe protože já zaplaťbánbu žádný rytíř nejsem přichystám něco vydatnějšího.

Podobné dokumenty

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl