Rigging práce ve výškách a její využití v divadle

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelní produkce a jevištní technologie Studijní obor Jevištní management a technologie Rigging práce ve výškách a její využití v divadle Bakalářská práce Autor práce: Lucie Pařízková Vedoucí práce: MgA. Jakub Mareš Oponent práce: doc. MgA. Hana Průchová, Ph.D. Brno 2018

2 Bibliografický záznam PAŘÍZKOVÁ, Lucie. Rigging práce ve výškách a její využití v divadle [Rigging work at heights and its use at theatre]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelní produkce a jevištní technologie, s. Vedoucí bakalářské práce MgA. Jakub Mareš. Anotace Bakalářská práce Rigging práce ve výškách a její využití v divadle pojednává o jednom ze speciálních odvětví výškových pracích riggingu. Obsahem této práce je obecné shrnutí, co to rigging vlastně je, co je k němu potřeba, vybavení, bez kterého by se pracovník neobešel a s nímž souvisí i kotvení a uzlování, popis kladkostrojů, ale také zaměření se na bezpečnost práce. Annotation This Bachelor s thesis deals with one of special discipline of work at heights rigging. The thesis deals with what rigging is, what rigging requires, encompass essential equipment, deal with anchoring and knotting, describe motors and also focus on occupational safety. Klíčová slova Rigging, výškové práce, vybavení, bezpečnost práce, kotvení, motory. Keywords Rigging, work at heights, equipment, occupational safety, anchoring, motors.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne Lucie Pařízková

4 Obsah Úvod Rigging práce ve výškách obecně Výbava pro práci ve výškách Lana Lana statická Lana dynamická Rázová síla Pádový faktor Konstrukce horolezeckých lan Označení lan Úpravy lan Péče o lano Reep šňůry a smyčky Ocelová lana Textilní úvazy Ochrany ocelových lan a textilních úvazů Postroje Přilby Karabiny Expresky Jisticí pomůcky Slaňovací brzdy Blokanty Slaňovací osmy Zachycovače pádu..46

5 Tlumiče pádové energie Kotevní prostředky Kladky Kotvení a uzlování Uzly Beznapěťové kotvení Výstup po laně Transport břemen Řetězové kladkostroje Elektrické řetězové kladkostroje Manuální řetězové kladkostroje Třídy motorů Truss konstrukce a háky Bezpečnost práce Zajištění proti pádu technickou konstrukcí Zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky Používání žebříků Zajištění proti pádu předmětů a materiálu Zajištění pod místem práce ve výšce a v jeho okolí Práce na střeše Dočasné stavební konstrukce Shazování předmětů a materiálu Přerušení práce ve výškách Krátkodobé práce ve výškách Školení zaměstnanců.83 Závěr...84 Použité informační zdroje...85

6 Seznam tabulek...86 Seznam ilustrací..86

7 Úvod Rigging je jedním z odvětví práce ve výškách. Toto odvětví se nejvíce využívá při chystání koncertů, výstav, ale i divadelních představení. Chystání těchto akcí se riggingem usnadní, než aby se vymyslel jiný složitější způsob nachystání akce. Rigging nabízí na těchto místech nový způsob práce, která je ale velmi zodpovědná. S kvalitním vybavením by však bezpečnost práce měla být zaručena. Bezpečnost práce je při výškových pracích nejdůležitější, je proto svázána předpisy a normami. V divadlech se však rigging moc často nevyužívá, byť s divadelní mašinérií částečně souvisí. V kapitole č. 1 Rigging práce ve výškách obecně je popsáno, co rigging je a jaké certifikáty a průkazy jsou k provozování riggingu potřeba. V kapitole č. 2 Výbava pro práci ve výškách je popsáno vybavení, bez kterého se rigger neobejde. Jsou to lana, postroje, helmy, karabiny, expresky, ale i jisticí pomůcky. Kapitola č. 3 Kotvení a uzlování pojednává o tom, jak se pracovník může zakotvit, ale také jaké vázací uzly se při výškových pracích využívají. V kapitole č. 4 Výstup po laně jsou popsány metody výstupu po laně za použití ručního, hrudního a nožního blokantu. V kapitole č. 5 Transport břemen se popisuje způsob, jakým lezci vyzvedávají lehčí břemena s sebou do výšky. Kapitola č. 6 Řetězové kladkostroje popisuje zařízení, která vyzvedávají do výšky těžší břemena, nebo taková, která je snadnější vyzvednout pomocí stroje. Jsou zde popsány jak kladkostroje elektrické, tak manuální. V kapitole č. 7 Truss konstrukce a háky jsou popsány truss konstrukce a s nimi související háky. Kapitola č. 8 Bezpečnost práce pojednává o nejzásadnějším problému prací ve výškách a to o bezpečnosti práce. Důležitá je jak bezpečnost pracovníka, tak i ostatních. V této práci jsou používány označení a slangové výrazy, které by mohly být v překladu, nebo ve spisovné zavádějící a nepřesné. Největším problémem při psaní práce byl nedostatek zdrojů. K napsání této práce byly k dispozici zdroje v podobě publikace Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou a úplné znění zákona Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Ostatní zdroje jsou webové stránky. 6

8 1. Rigging práce ve výškách obecně Rigging je odvětví práce ve výškách. Pojem rigging pochází z anglického slova rig, které znamená olanit (loď), používá se však i ve spojení například rig the light pověsit svítidlo. Pracovníku, který se riggingem živí, se říká rigger. Rigger je pracovník, který vykonává práce ve výškách. Rigger má za úkol vylézt na požadované místo, na tom místě například pověsit kladkostroje nebo zajistit jiný úkon. Na kladkostroji se pak vyzvedne technika, například trussové konstrukce na které jsou zavěšena svítidla. Rigger tedy musí mít znalost ve vybavení, které potřebuje k lezení a musí mít řádnou výstroj, aby byla zajištěna jeho bezpečnost. Důležitá je jak bezpečnost samotného riggera, tak i bezpečnost osob, které by se případně pod navěšenou technikou pohybovaly. Za práci ve výšce se považuje práce v jakékoliv výšce. Pokud se však pracovník pohybuje ve výšce 1,5 metrů a výše, je zaměstnavatel povinen zajistit ochranu pracovníka proti pádu z výšky. K tomu, aby se pracovník mohl riggingem živit, potřebuje mít certifikát, nebo průkaz. Na území České republiky se kurzy přímo na rigging neprovádějí, ale uchazeč si může udělat jeřábnický a vazačský kurz, na jehož konci může uchazeč po složení teoretické i praktické zkoušky získat průkaz. Pracovníci však musí podstupovat opakovaná školení a to jednou za 12 měsíců. Po získání vazačského průkazu smí pracovník provádět vázání břemen všemi druhy vázacích prostředků, a to různými způsoby a také s břemeny manipulovat. U jeřábnického kurzu se rozlišují typy skupin podle toho, o jaká zvedací zařízení se jedná. Typy skupin jsou O, A, AS, B, C, D, E, F a N. O zdvihadla, jeřáby s ručním pohonem nebo jeřáby s nejméně jedním ručním pohonem, mostové, portálové a konzolové, jeřáby s kočkou nebo kladkostrojem ovládané ze země, A mostové, portálové a konzolové jeřáby s kočkou nebo kladkostrojem ovládané z koše nebo kabiny, AS mostové jeřáby speciálního použití, jako např. formovací, sázecí, licí, stripovací a klešťové, B věžové, sloupové, derikové a portálové jeřáby s výložníkem, C kolejové a železniční výložníkové jeřáby, 7

9 D mobilní jeřáby, E plovoucí jeřáby, F lanové jeřáby, N nakládací jeřáby, hydraulické ruky, jeřábové zařízení mobilních strojů, manipulačních vozíku apod. [1]. 2. Výbava pro práci ve výškách Práce ve výškách se neobejde bez náležitého vybavení. Vybavení musí podléhat daným normám, aby byla zajištěna bezpečnost pracovníka Lana Lano lze definovat jako pevný a dlouhý svazek tenkých vláken stočených nebo spletených do pramenů, které jsou podobným způsobem stáčeny či splétány do konečného tvaru. Způsob tvorby lana společně s použitým materiálem určuje jeho podstatné vlastnosti, kterými jsou (kromě průměru a délky) především pevnost, ohebnost a průtažnost, z dalších vlastností například odolnost proti oděru a vodě. Základními materiály lan jsou přírodní vlákna (konopí, len, bavlna, sisal), umělá vlákna (polypropylen, polyester, polyamid, kevlar) a kovová vlákna (nejčastěji ocelová). K dosažení optimálních vlastností lan pro různá použití se některé materiály mohou kombinovat, například kevlarové jádro s polyamidovým opředením má vynikající vlastnosti z hlediska malé průtažnosti, vysoké pevnosti i odolnosti proti oděru. Lana jsou (podle svých vlastností) používána v mnoha oborech lidské činnosti. Například přírodní lana sisalová či lněná jsou vhodná k dekoraci, bavlněná se kvůli měkkosti hojně využívají ve zdravotnictví. Syntetická polypropylenová a polyesterová lana se vzhledem k odolnosti vůči vodě využívají často ve stavebnictví a při vodních sportech a lana polyamidová mají vzhledem ke svým vlastnostem široké využití v horolezeckém sportu i při práci ve výškách. Polyamidová lana s malou průtažností lze jinými slovy nazvat jako lana statická nebo pracovní, lana s velkou průtažností (dynamická) se řadí mezi lana horolezecká a používají se pro jištění. Běžná délka těchto lan je 50 až 70 metrů. Protože 8

10 jsou tato lana určena mimo jiné pro práci ve výškách, bude se jimi tato práce zabývat nejvíce Lana statická Lana statická neboli lana nízkoprůtažná/pracovní jsou lana s maximální pevností a minimální průtažností. Jinými slovy tato lana nejsou pružná a nejsou tedy vhodná k zachycení pádu z výšky. Tato lana mají průměr od 8,5 mm do 16 mm a jsou primárně určena k zajištění a pohybu osob při práci ve výškách. Tato lana se využívají například u policie, v armádě ale i v záchranářství. Jde tedy o pracovní pomůcku, z tohoto důvodu je odvozen i název pracovní lano. U těchto lan známe dva typy - Typ A a Typ B. Upravuje je česká technická norma ČSN EN 1891 (832641) Osobní ochranné prostředky pro prevenci pádu z výšky nízko průtažná lana s opláštěným jádrem. Typ A (EN 1891 A) jsou lana pro všeobecné použití při lanovém přístupu, včetně všech způsobů pracovního polohování a zadržení, dále při záchraně a speleologii. V podstatě jde o lana pro práci ve výškách, pro záchranáře a pro speleology. Typ B (EN 1891 B) jsou lana s nižším výkonem než lana typu A, a právě proto při použití vyžadují větší péči. Tato lana by v záchranářství neměla být použita. [2] Lana dynamická Lana dynamická se využívají především v horolezectví. Tato lana jsou opakem lan statických. U dynamických lan je určující průtažnost. Dynamické lano je schopno se protáhnout (až o 40%) a ztlumit tak rázovou sílu, působící na padajícího lezce, a zajistit co nejšetrnější zachycení pádu. [3] Podle parametrů a způsobu použití jsou známy tři typy dynamických lan - jednoduchá (plná), poloviční a dvojitá (dvojčata) a každý typ má své značení (viz ilustrace č. 1): Ilustrace č. 1: Označení dynamického lana jednoduchého, dvojitého a polovičního. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN

11 jednoduchá lezec je zajištěn jen jedním lanem. Lana jednoduchá jsou nejčastěji používaná. Průměr jednoduchých lan je 9,1 11 mm, poloviční pro zajištění lezce musí být použita dvě poloviční lana. Jednotlivá lana se upevňují střídavě do postupových jištění. [4] Tento systém je maximálně bezpečný kdyby se poškodilo jedno lano, pořád je lezec jištěn lanem druhým. Průměr polovičních lan je 8 9 mm, dvojitá (dvojčata) jak název napovídá, jde o dvě totožná lana, která jsou vedena stejnými postupovými body současně. Průměr dvojitých lan je 7 8,5 mm. Vedení jednotlivých typů dynamických lan při výstupu je zobrazeno na ilustraci č. 2. Ilustrace č. 2: Vedení jednoduchého, polovičního a dvojitého lana jištěním. Zdroj: Český horolezecký svaz [online] VIZUS [cit ]. Taktika lezeckého pohybu bezpečnost a zajištění v lezeckých terénech. Skripta ČHS, 2008, URL: < S problematikou jištění a zachycení padajícího lezce se pojí dva důležité pojmy, kterými jsou rázová síla a pádový faktor Rázová síla Rázová síla je síla působící na tělo lezce v okamžiku zachycení pádu. Čím je tato síla nižší, tím lépe pro lezce. V praxi rázová síla v laně stoupá s počtem zachy- 10

12 cených pádů, ale také se stářím lana. Její hodnota závisí na délce pádu (pádovém faktoru), způsobu zachycení pádu, hmotnosti lezce a schopnosti lana pohltit pádovou energii. [3] Maximální rázová síla se pro jednotlivé druhy dynamických lan udává v kilonewtonech Pádový faktor Pádový faktor vyjadřuje tvrdost pádu - čím vyšší hodnota, tím tvrdší pád. [3] Výpočet pádového faktoru zobrazuje ilustrace č Konstrukce horolezeckých lan Lano (ilustrace č. 4) se skládá z jádra, neposuvného opletu a kontrolní nitě nebo identifikační pásky. Ilustrace č. 3: Výpočet pádového faktoru pro délku pádu 3m a délku lana 9m. Zdroj: Český horolezecký svaz [online] VIZUS [cit ]. Taktika lezeckého pohybu bezpečnost a zajištění v lezeckých terénech. Skripta ČHS, 2008, URL: < 11

13 Nejmenší část lana se nazývá filament. Soubor těchto filamentů tvoří vlákno, neboli multipl. Soubor vláken tvoří přízi a soubor přízí už tvoří pramen (duši). Kontrolní nit nebo identifikační páska se nachází uvnitř jádra a to v celé délce lana. Kontrolní nit podle své barvy určuje, v jakém roce bylo lano vyrobeno. Je nutno poznamenat, že každý výrobce má značení roku podle barev jiné. Například zelená barva nitě u jedné firmy, může znamenat rok výroby v roce 2016, ale u jiné firmy tato barva znamená rok výroby v roce Ilustrace č. 4: Konstrukce horolezeckého lana. Zdroj: ALPY4000.cz [online]. Já, Frenky a Kristýnka 2018 [cit ]. URL: < Kde jednotlivá čísla podle serveru alpy4000 vyznačují: 1. neposuvný oplet lana, 2. úpravy povrchu lana prodlužující jeho životnost, odolnost proti oděru, vlhkosti, 3. jednotlivá vlákna opletu, 4. jádro (duše) lana, 5. jednotlivé prameny, které tvoří jádro lana, 6. pramen je tvořen souborem vláken (několik částečně stočených multifilů), 7. barevná vlákna (jedno nebo dvě) nebo značící páska (někdy už i čip) s informacemi, 8. dimenze, skladba, použité technologie, úpravy, to vše ovlivňuje nejen kvalitu lana, ale i jeho konkrétní určení Označení lan Každé lano je na jeho konci opatřeno identifikační páskou s označením lana viz ilustrace č

14 Ilustrace č. 5: Identifikační páska s potřebnými údaji na konci lana. Zdroj: ALPY4000.cz [online]. Já, Frenky a Kristýnka 2018 [cit ]. URL: < Kde jednotlivá čísla podle serveru alpy4000 vyznačují: 1. rok výroby, 2. certifikát CE ( potvrzení, že firma umí prokazatelně vyrábět výrobek, který jistou normu splňuje ) [5] 3. lano vyhovuje Evropské normě EN 892 (Horolezecká výzbroj Dynamická horolezecká lana Bezpečností požadavky a zkušební metody) a standardům UIAA (UIAA Mezinárodní horolezecká federace, z francouzského Union Internationale des Association d Alpinisme, anglicky International Climbing and Mountaineering Federation), 4. výrobce, 5. druh lana (v tomto případě jednoduché lano singl), 6. délka lana. Další označení lan - označení středu lana je důležité a užitečné, protože dává lezci informaci, že se nachází v polovině délky lana a povědomí o tom, kolik lana mu zbývá. Některá lana jsou dvoubarevná každá polovina lana má svou barvu. Lezec si lano může označit kdekoliv potřebuje a k tomuto účelu se používají speciální popisovače, značkovače a barvy. Speciální proto, že normální barva by lano mohla chemicky poškodit Úpravy lan Výrobci se podle serveru alpy4000 různými úpravami snaží zvýšit kvalitu lan. Standardní je vodoodpudivá úprava opletu i jádra a zvýšená odolnost lana proti oděru. Zvýšení voděodolnosti a oděruvzdornosti přispívá úprava, která zabraňuje 13

15 vniku vody, prachu nebo jiných částic do lana. Tato úprava se provádí tak, že se ve velmi malém množství na oplet lana nanese teflon. Další úpravy lan zvyšují životnost, nebo zlepšují ohebnost a celkově mechanické vlastnosti. Například firma Roca používá úpravu s názvem Hard Choc, která garantuje odolnost lana proti několikadennímu dešti, sněhu nebo ledu, aniž by lano absorbovalo vlhko, ztěžklo nebo zmrzlo Péče o lano Životnost lana také závisí na tom, jak je o lano pečováno. Je důležité lano pravidelně kontrolovat (vizuálně i hmatem), jestli není poškozené a je-li tudíž bezpečné k dalšímu používání. Frekvence prohlídek závisí na tom, jak často se lano používá. Lano by se správně mělo uchovávat na tmavém suchém a chladném místě. Pokud se do lana dostanou nečistoty (nečistoty zhoršují kvalitu lana a jeho vlastnosti), je na místě lano vyprat buď ručně, nebo i v pračce za pomocí speciálního pracího prostředku. Tímto prostředkem je například Rope Cleaner od značky Beal, který nepoškozuje polyamidový materiál a je vhodný nejen na čištění lan, ale i na čištění lezeckých úvazků a oblečení. Po vyprání by se podle serveru alpy4000 lano mělo usušit ve větraném a tmavém prostoru volně rozprostřené nebo zavěšené při pokojové teplotě, mimo sluneční záření a zdroje sálavého tepla. Vysušení lana je velmi důležité a může trvat i více než týden a lana by se neměla skladovat v prostředí, kde hrozí poškození lana v důsledku výparů různých chemikálií, například v dílnách, nebo garážích. Pomůckou pro prodloužení životnosti lan je chránič na lano (ilustrace č. 6), které lano chrání proti poškození ostrými hranami či drsnými povrchy. Ilustrace č. 6: Chránič lana Singing Rock Rope Protector 70 cm. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < rope-protector-70cm> Existují i speciální kartáče na čištění a zbavování se nečistot lan, tento kartáč (ilustrace č. 7) jde nasadit v jakékoli části lana. 14

16 Ilustrace č. 7: Kartáč na lano značky Beal. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < rope-brush> Lano by se podle server alpy 4000 mělo přestat používat když: přišlo do styku s chemikáliemi, zvláště pak s kyselinami, oplet je poškozený tak, že prosvítá jádro, oplet je extrémně opotřebený nebo hodně roztřepený, oplet je viditelně posunutý (podle normy EN 892 nesmí být posun opletu vůči jádru větší než 20 mm při vzorku lana délky 1930 mm. To je zhruba 1%, lano je silně zdeformováno (ztuhnutí, vruby, místní zeslabení nebo zesílení), lano bylo vystaveno extrémnímu zatížení (např. těžkým pádům), lano je extrémně znečištěné běžně nevypratelnými nečistotami, lano bylo poškozeno teplem, abrazí nebo spálené třením, byla překročena výrobcem v návodu doporučená životnost (i když lano nebylo používáno), ke kvalitě lana jste ztratili důvěru. Pro odhad životnosti lan na základě frekvence jejich používání je podle serveru alpy4000 zpracována následující tabulka: ČETNOST POUŽITÍ LANA nepoužito nikdy použito zřídka: jednou nebo dvakrát za rok použito občas: jednou za měsíc PŘIBLIŽNÁ ŽIVOTNOST maximálně 10 let až 7 let až 5 let 15

17 použito pravidelně: několikrát měsíčně použito často: každý týden používáno stále: skoro denně až 3 roky až 1 rok méně než 1 rok Tabulka č. 1: Odhad životnosti lan Zdroj: ALPY4000.cz [online]. Já, Frenky a Kristýnka 2018 [cit ]. URL: < Reep šňůry a smyčky Při práci ve výškách se dále hojně využívají pomocné reep šňůry a smyčky. Reep šňůry jsou určené k zavěšení materiálu, nikoli k zajištění osoby. Smyčkou, coby jisticím prostředkem, se obecně v horolezectví nazývá krátké lano či popruh spojený uzlem nebo švem do uzavřeného okruhu. [6] Tyto smyčky mohou mít různou délku, šířku i tloušťku. Slouží k odsednutí lezce ( přenesení váhy lezce do lana [7]), z tohoto důvodu se těmto smyčkám také říká odsedky. Pevnost reep šňůr a smyček stanovuje norma EN 564 (Horolezecká výzbroj Pomocná šňůra Bezpečnostní požadavky a zkušební metody) viz následující tabulka [2]. Požadovaná minimální pevnost pomocných šňůr v závislosti na průměru stanovená normou EN 564 Průměr Pevnost Převod na kg zaokrouhlení 4 mm 3,2 kn 313,93 kg 320 kg 5 mm 5,0 kn 490,5 kg 500 kg 6 mm 7,2 kn 706,32 kg 720 kg 7 mm 9,8 kn 961, 38 kg 980 kg 8 mm 12,8 kn 1 255,68 kg kg Tabulka č. 2: Pevnost pomocných šňůr Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN

18 Ocelová lana Vázací ocelová lana jsou důležitým používaným vázacím prostředkem při zvedání a spouštění břemen. Průměr vázacích ocelových lan se pohybuje od 6,3 mm do 63 mm. Podle způsobu zakončení lze ocelová lana dále rozdělit na lana lisovaná a zaplétaná. Lana lisovaná jsou taková, kdy je lanové oko vytvořeno zalisováním objímky. Objímky jsou většinou vyráběny z hliníku, mohou být ale i nerezové nebo měděné. Materiál, rozměry a kvalitu objímek upravuje norma EN A1 (Ukončení ocelových drátěných lan Bezpečnost Část 3: Objímky a zajištěné objímky). Objímky lze rozdělit i podle tvaru na objímky kruhové, oválné, nebo svým tvarem (na průřezu) připomínající číslo 8 - viz ilustrace č. 8, 9 a 10. Ilustrace č. 9: Objímka oválná. Ilustrace č. 8: Objímka kruhová. Zdroj: Pavlínek, s.r.o. [online] [cit ]. URL: < Zdroj: Pavlínek, s.r.o. [online] [cit ]. URL: < Ilustrace č. 10: Objímka tvaru 8. Zdroj: Pavlínek, s.r.o. [online] [cit ]. URL: < 17

19 U lan zaplétaných se oko vytváří tak, že se konec lana rozplete na jednotlivé prameny a ručně zaplete do průběžné části lana. Materiál, rozměry, a vlastnosti ocelových lan upravuje norma EN A2 (Vázací prostředky z ocelových drátěných lan Bezpečnost Část 1: Vázací prostředky pro všeobecné zdvihací práce). Každé ocelové lano musí mít viditelnou značku. Značka by měla nést značku výrobce, identifikaci lana s certifikátem CE, nosnost a použitelné úhly sklonu. U všech ocelových lan se standardní teplota, při které se lano dá použít, pohybuje od -40 C do 100 C. U některých lan může být maximální teplota ale i vyšší. Ocelová lana mohou být také pozinkovaná, takže více odolávají korozi. Ocelová lana se nesmí vést přes příliš ostré hrany, tedy přes hrany, které mají poloměr zaoblení menší, než má lano průměr. Pokud přece jen nastane situace, kdy se lano vede přes ostrou hranu, musí se lano chránit pomocí různých ochranných prostředků Textilní úvazy Textilní úvazy se nejčastěji používají v odvětví těžkého a lehkého průmyslu. Slouží k zavěšování, zvedání a spouštění břemen. Výhodou textilních úvazů je, že jsou šetrné k povrchu břemene. Výhodou je také jejich nízká hmotnost. Nosnost textilních úvazků se rozlišuje podle barev (viz tabulka č. 3). Tabulka č. 3: Barevné označení textilních úvazu podle nosnosti Zdroj: 2TS s.r.o. [online]. URL: < 18

20 Některé úvazky mají nosnost až 150 tun. Textilní úvazky se mohou používat pouze v teplotách od -40 C do +100 C. Jejich revize by měla probíhat jednou za rok. V riggingu se nejčastěji používají textilní úvazy s ocelovým jádrem. Pomocí textilních úvazů lze truss konstrukce (kapitola č. 7) zavěsit různými způsoby. Způsoby zavěšení mají různé nosnosti, viz ilustrace č. 11. Ilustrace č. 11: Procentuální nosnost v různých případech zavěšení truss konstrukcí. Zdroj: The Technician's Toolbox [online]. The Technician's Toolbox 2015 [cit ]. URL: < Ochrany ocelových lan a textilních úvazů Pokud by se ocelová lana vedla přes příliš ostré hrany, je nutno lana chránit pomocí chráničů. Chrániče lze rozdělit na ochranné návleky a na rohové ochrany. Některé chrániče mohou být jednostranné, nebo oboustranné. Jednostranné chrániče chrání lano jen z té strany, ze které se dotýká hrany. Ochranné návleky se nasazují přímo na lano. Jsou vyráběny z různých materiálů, například polyuretanu, polyetylenu, nebo polyvinylchloridu (PVC). Příkladem ochranného návleku vyrobeného z polyuretanu je návlek PULR (ilustrace č. 12). Tento návlek je určen pro ochranu ocelových lan a řetězů. Výhodou je, že tento návlek obepíná lano po celém obvodu. To znamená, že se břemena mo- 19

21 hou libovolně otáčet a ocelové lano nebo řetěz zůstává chráněné. Je důležité, aby vnitřní průměr tohoto návleku byl o něco málo větší, než je průměr ocelového lana, nebo řetězu. Pak je totiž možný volný pohyb ochranného návleku po lanu. Různé typy a modely návleku PULR se liší celkovým průměrem, vnitřním průměrem, od čehož se odvíjí, jaké lano nebo řetěz se do daného typu dá použít, dále pak se liší tloušťkou stěn a hmotností. Další výhodou návleku PULR je, že je odolný vůči opotřebení, velmi pevný, ale zároveň flexibilní. Ilustrace č. 12: Polyuretanový ochranný návlek PULR. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Chrániče mohou chránit nejen ocelová lana, ale jakékoliv zvedací prostředky, například různé zvedací pásy, popruhy nebo smyčky. Ochranné návleky Secutex (ilustrace č. 13) jsou vyrobeny z polyuretanu. Mohou se používat při pracovní teplotě od -40 C až do 100 C. Jako skoro všechny produkty i tyto ochranné návleky mají své typy. Jednotlivé typy se liší například podle šířky (vnější i vnitřní) nebo podle hmotnosti a nosnosti. 20

22 Ilustrace č. 13: Ochranný návlek Secutex. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 14: Vyztužený povrch. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 15: Broušený povrch. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Dále se pak provádí různé úpravy povrchu těchto návleků. U návleků Secutex nabízí výrobce dvě úpravy a to vyztužený (ilustrace č. 14) nebo broušený povrch (ilustrace č. 15). Secutexové ochranné návleky mohou být vyztuženy ocelovými destičkami, které zamezují oděru lana. Broušený povrch obsahuje drenážní rýhy, zajišťuje tedy naprosté přilnutí k břemenu. Příkladem ochranného návleku vyrobeného z polyetylenu je návlek SpanSet NoCut (ilustrace č. 16, 17). Tento návlek je především určen k ochraně textilních popruhů. Je ohebný, flexibilní a lehčí než ostatní ochranné návleky, to vše umožňuje snadnější manipulaci. Návlek SpanSet NoCut je oboustranný, a může se používat při pracovní teplotě od -40 C do 60 C. Tkanina návleku má žebrovou konstrukci. Žebrová konstrukce zvyšuje odolnost vůči oděru, nebo proříznutí, a navíc zamezuje pří- 21

23 padnému klouzání popruhu v návleku. Podobně jako ostatní modely, i modely Span- Set NoCut se liší vnitřní a vnější šířkou návleku a tloušťkou. Ilustrace č. 17: Detail SpanSet NoCut. Ilustrace č. 16: SpanSet NoCut. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Návleky vyráběné z polyvinylchloridu (PVC) se využívají jen k ochraně plochých popruhů (ilustrace č. 18). Ilustrace č. 18: Ochranný návlek z PVC. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < 22

24 Mohou se používat při pracovní teplotě od -10 C do 60 C. Nejsou však odolné proti proříznutí, oproti tomu odolávají chemikáliím a UV záření. Jsou vhodné pro zvedání silně znečištěných břemen. Rohové ochrany slouží jak k ochraně lan nebo smyček tak i k ochraně břemen. Nejčastěji se vyrábí z polyuretanu, hliníku, nebo tvrzené gumy. Ochrana rohů Secutex SKB je vyrobena z polyuretanu. Tyto ochrany mohou mít v sobě zabudovány magnety, které mohou být v jedné řadě, nebo ve dvou řadách. Magnety slouží k ochraně břemen, které jsou z magnetických materiálů a také usnadňují upevňování ochran na tato břemena. Model bez magnetů se značí písmenem A, model s jednou řadou magnetů písmenem B a model se dvěma řadami magnetů písmenem C. Výsledné modely pak mají název například Secutex SKB-A. Ochrana Secutex SKB (ilustrace č. 19) je určena hlavně pro ploché textilní popruhy, pro ocelová lana a řetězy se používají ochrany rohů Secutex SKK (ilustrace č. 20). Ilustrace č. 19: Ochrana rohů Secutex SKB. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 20: Ochrana rohů Secutex SKK. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ochrana rohů Secutex AL (ilustrace č. 21) je vyrobena z hliníku. Název AL je zároveň zkratka pro aluminium, tedy hliník. Podobně jako u ochrany Secutex SKB, i u ochran Secutex AL, jsou zabudovány magnety. 23

25 Ochrany rohů Secutex SKB, Secutex SKK a Secutex AL jsou ochrany kloubové. Klouby umožňují, že se ochrana dá rozevřít na menší nebo větší úhel než je 90. Ochrana rohů Secutex HG (ilustrace č. 22) je pro změnu vyrobena z tvrzené gumy. Používají se pro ocelová lana a řetězy. Jako jediná ochrana z řady Secutex je pevná a určena pro hrany, které mají úhel 90. Ilustrace č. 21: Ochrana rohů Secutex AL. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 22: Ochrana rohů Secutex HG. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Nejuniverzálnějšími ochranami rohů jsou ochrany LKP, které jsou vyrobeny z polyuretanu. Nejsou ale určeny pro ocelová lana a řetězy, jejich využití spočívá v ochraně plochých pásů a smyček (ilustrace č. 23). Tyto ochrany jsou obdélníkového tvaru (ilustrace č. 24). Délka, šířka i tloušťka se mohou lišit podle různých modelů těchto ochran. Ochrany LKP mají v sobě dva otvory, jimiž se provlékne plochý pás. Rozměry otvorů mohou být u každého modelu jiné, tak aby rozměry odpovídaly procházejícímu plochému pásu. Ochrana se po plochém pásu může posouvat dle potřeby. Jsou velmi flexibilní a kopírují tvar břemene. 24

26 Ilustrace č. 23: Ochrana rohů LKP. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 24: Detail ochrany LKP. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Rozměry ochrany rohů LKP lze vidět na následující tabulce: Tabulka č. 4: Rozměry ochrany rohů LKP Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < Postroje Postroje (úvazky) slouží k zabezpečení lezce, umožňují pohyb lezce ve výšce ale i k zaujetí pracovní polohy. Postroje můžeme obecně rozdělit na lezecké sedací úvazky - slangově sedáky, prsní úvazky, a celotělové úvazky. 25

27 Ilustrace č. 25: Pracovní sedací úvazek. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Ilustrace č. 26: Horolezecký prsní úvaz. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Ilustrace č. 27: Pracovní celotělový úvazek. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Pro výškové práce jsou nejvhodnější celotělové úvazky. Celotělové postroje se snadno a rychle oblékají. Ve většině případů rovněž umožňují komfortnější, déle trvající vis. [2] Příklady profesionálních úvazků od firmy Singing Rock viz ilustrace č. 25, 26 a 27. Nikdy by se neměl používat pouze prsní úvazek. Vždycky by mělo být jeho použití zkombinováno se sedacím úvazkem. Tyto dva úvazky jsou pak spolu spojeny 26

28 smyčkou nebo karabinou. Kombinace prsního a sedacího úvazku umožňuje uživateli více pohyblivosti a zajišťuje mu větší bezpečnost při pádu a visení. Z pohledu norem lze postroje rozdělit na zachycovací EN 361 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Zachycovací postroje), sedací EN 813 (Prostředky ochrany osob proti pádu Sedací postroje) a polohovací EN 358 (Osobní ochranné prostředky pro pracovní polohování a prevenci pádů z výšky Pásy pro pracovní polohování a zadržení a pracovní polohovací spojovací prostředky). [2] Podle normy EN 361 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Zachycovací postroje) musí postroje lezce při pádu zachytit a zabránit přetočení lezce jak do strany, tak hlavou dolů. Aby k přetočení nedošlo, je na postroji přední a zadní zachycovací bod. Zachycovací bod můžeme nazvat i kotvicím okem. Norma EN 361 zároveň říká, že takové zachycovací oko musí být dodatečně označeno štítkem s písmenem A. Zachycovací oko přední je na postroji umístěno zhruba v oblasti hrudníku. Zachycovací oko zadní je umístěno přibližně na stejném místě, ale v oblasti zad. Norma EN 361 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Zachycovací postroje) zároveň zahrnuje i postranní oka pro pracovní polohování, tato oka bere norma EN 361 jako připojovací prvek pro pracovní polohování [2]. Postranní oka upravuje i norma EN 358 (Osobní ochranné prostředky pro pracovní polohování a prevenci pádů z výšky Pásy pro pracovní polohování a zadržení a pracovní polohovací spojovací prostředky). Několik centimetrů pod zachycovacím bodem se nachází i centrální oko postroje. Centrální oko upravuje norma EN 813 (Prostředky ochrany osob proti pádu Sedací postroje). Uchycení za centrální oko umožňuje lezci, aby mohl při práci zaujmout požadovanou polohu vsedě. Norma EN 361 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Zachycovací postroje) tedy upravuje postroje zachycovací, i postranní oka na postroji na ně však nahlíží jako na připojovací prvek pro pracovní polohování. [2] Norma EN 813 (Prostředky ochrany osob proti pádu Sedací postroje) upravuje postroje sedací a centrální oko postroje. Norma EN 358 (Osobní ochranné prostředky pro pracovní polohování a prevenci pádů z výšky Pásy pro pracovní polohování a zadržení a pracovní polohovací 27

29 spojovací prostředky) upravuje postroje polohovací, ale i postranní oka postroje. U této normy je důležité, že upravuje takové prostředky, které nejsou určeny k zachycení pádu lezce. Lezecké postroje se vyrábí speciálně pro muže, pro ženy ale i pro děti. Pracovní postroje jsou většinou pro muže i pro ženy. Velikosti postrojů jsou klasické S, M, L, XL. U dětí se nepředpokládá, že by pracovní postroje používaly. I přes velikostní rozdělení jsou pracovní postroje nastavitelné pomocí spon. Důležité je, aby postroj nebyl moc volný, nebo naopak neškrtil, zároveň by měl poskytovat dostatečnou vůli k pohybu. Nastavení popruhů se také odvíjí od oblečení, které pod nimi pracovník má. K většímu komfortu přispívá i hmotnost a polstrování postroje. Polstrován je nejčastěji bederní pás, nohavičky a ramenní popruhy. Čím menší hmotnost, tím je postroj příjemnější na nošení Přilby Nedílnou součástí vybavení pro práci ve výškách jsou přilby. Každý pracovník je povinen přilbu při práci používat. Přilby neboli helmy slouží k ochraně hlavy. Vzhledem k zařazení přileb do kategorie II u OOPP 1, nemusí přilba zabránit smrti nebo doživotní invaliditě. [2] Jde spíše o to, aby hlavu chránily před padajícími předměty a v případě pádu zmírnily zranění hlavy. Lezecké přilby můžeme rozdělit na přilby sportovní a pracovní. Přilby sportovní by se neměly používat k práci ve výškách. Nicméně u obou druhů se cení nízká hmotnost a zároveň pevnost skořepiny. Skořepina je vnější část přilby. Vnitřní část přilby je většinou polstrovaná pěnovou vložkou pro lepší pohodlí. Tato vložka ale zároveň částečně pohlcuje nárazy, bývá upevněna na suchý zip a je možné ji vyjmout a vyprat. Výhoda je, pokud jsou na přilbě větrací otvory (když přilba nevětrá, při zvýšené zátěži dochází k přehřátí hlavy, hlava se více potí a při větru pak může dojít k jejímu podchlazení, avšak na druhou stranu přilba s otvory nesplňuje požadavky na ochranu proti úrazu elektrickým proudem a ochranu proti rozstřiku roztaveného kovu) a také úchyty pro připevnění náhlavní čelové svítilny. [2] 1 OOPP - osobní ochranné pracovní pomůcky 28

30 Přilba by na hlavě měla sedět dostatečně pevně, aby se při pádu nesvezla, ale zároveň aby lezce nikde netlačila. K tomu slouží otáčecí kolečko, kterým se přilba nastaví na obvod hlavy. Podbradní pásek s trojbodovým upínáním (upínání do písmene Y zabrání sesmeknutí přilby při čelním nebo týlním nárazu). [2] Přilba by zároveň měla držet na hlavě i s rozepnutým podbradním páskem a to i tehdy, pokud by lezec visel hlavou dolů. Na přilbu by se měla dát upnout i ochrana zraku a sluchu (například ochranný kouřový štít a sluchátka). Na ilustraci č. 28 je pracovní přilba Kappa Work od firmy Singing Rock. Je vhodná jak pro muže, tak pro ženy. Velikost je tzv. UNI není zde značení S, M, L atd. Obvod hlavy může být v rozmezí cm a váží pouhých 330 gramů. Přilba má 8 ventilačních otvorů, 4 klipy pro připevnění čelové svítilny a je kompatibilní s chrániči sluchu Peltor. Dle EN 397 certifikována i pro použití při nízkých teplotách. [8] Ilustrace č. 28: Pracovní přilba KAPPA WORK od firmy Singing Rock. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Přilby se vyrábí v různých barevných variantách a pro lepší viditelnost se často používají reflexní prvky. Nejčastější barvy jsou červená, oranžová, žlutá, bílá, modrá a černá. Je čistě na lezci, jakou barvu si zvolí, nicméně v některých pracovních odvětvích jsou barvy přileb dané. Například strážníci-lezci ze Skupiny opera- 29

31 tivní pomoci měli přilby bílé, zatímco velitelé směn (a také lezci) měli pro snazší a rychlejší identifikaci vedoucího pracovníka přilby žluté, vedoucí útvaru černou. [2] Karabiny Spojky i karabiny slouží ke spojení dvou a více různých prvků lezecké výstroje nebo článků zajišťovacího řetězce. [2] Termín spojka vznikl z překladu z anglického slova connector (connect = spojit, zapojit, propojit, připojit). Spojka se od karabiny liší normou, kterou splňuje (ČSN EN 362 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Spojky a ČSN EN Horolezecká výzbroj Karabiny). V podstatě jde ale o to samé, navíc je termín karabina více rozšířený (používaný). Karabina (ilustrace č. 29) se skládá ze čtyř základních částí a těmi jsou tělo, nos, západka, a pojistka. Západka společně s nosem tvoří zámek karabiny, který zabraňuje vypadnutí lana z karabiny. Zámek se zavírá samočinně, to znamená, že když je zámek otevřený, po uvolnění se musí do zavřené polohy vrátit. Světlost karabiny je vzdálenost mezi nosem a plně otevřenou západkou a říká, jak silné lano nebo smyčku lze do karabiny provléct. Pojistka zabraňuje samovolnému otevření zámku karabiny. Pojistky jsou automatické a šroubovací. Automatické pojistky se samočinně zavírají po zaklapnutí západky, nevyžadují tedy zajištění uživatelem [2]. Ilustrace č. 29: Konstrukce karabiny s pojistkou. Zdroj: Teiresiás [online] Masarykova univerzita [cit ]. URL:< ookid=1128&lang=cz&stranka=2> 30

32 Karabiny se nejčastěji vyrábí z oceli a ze slitin hliníku. Karabiny ze slitin hliníku jsou sice lehčí, ale karabiny vyráběné z oceli jsou mechanicky odolnější, pevnější i levnější. V současné době známe 7 typů karabin. Jsou to typy A, B, H, K, Q, T a X (ilustrace č. 30) [2]. Ilustrace č. 30: Typy karabin. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN Typ A z anglického slova Anchor (česky kotva, pevný bod, opora). Jde tedy o kotevní spojku (norma EN 362), nebo o speciální karabinu do skoby nebo do kotevního bodu. Tato karabina či spojka neumožňuje samovolné otevření. U karabiny tohoto typu pojistka zámku podle normy EN být nemusí. Typ B (ilustrace č. 31) má nepravidelný tvar D. Její název však vyplývá z anglického označení Basic use, v překladu tedy základní spojka (norma EN 362) nebo karabina (norma EN 12275). Karabina typu B pojistku zámku podle normy mít nemusí. Její výhodou je vysoká pevnost, díky tomu se hojně využívá při zvedání těžkých nákladů. Typ H (ilustrace č. 32) podle normy jde o karabinu, ne o spojku, které se častěji říká HMS a má hruškovitý tvar. Tyto karabiny musí mít pojistku zámku. Jsou určeny pro použití s poloviční lodní smyčkou (jejich název vychází z účelu jejich použití z německého HalbMastwurfSicherung což je výraz pro poloviční 31

33 lodní smyčku), kdy tato smyčka může fungovat v karabině HMS oběma směry. [2] Poloviční lodní smyčka je základní manipulační uzel viz dále v kapitole Ilustrace č. 31: Karabina typu B. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < climbing-technology-climbingtechnology-karabina-large-sg> Ilustrace č. 32: Karabiny typu H (HMS). Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < Typ K (ilustrace č. 33) název odvozen z německého slova Klettersteig. Pojistka zámku u tohoto typu karabin musí být samočinně se zavírající. Karabiny typu K se využívají na zajištěných cestách (via ferrata). Typ Q (ilustrace č. 34) název z anglického slova Quicklinks, česky Maticová karabina, tzv. maillon. Maillon je francouzský výraz pro článek řetězu. Podle jedné verze je důvodem označení karabin maillon možnost propojení ok řetězu, podle jiné podobnost se článkem řetězu. [2] Karabiny typu Q jsou elementárně určeny ke stálému nebo dlouhotrvajícímu spojení. Typ T podle normy jde spíše o spojku. Označení plyne z anglického Termination (= konec, ukončení, skončení), český název je tedy koncová spojka nebo koncová karabina. Tento typ karabin se objevil v roce 2013 a nahradil tak karabiny a spojky typu D, jelikož ale karabiny typu D ještě někteří užívají, je tato karabina pořád v tabulce požadavků na karabiny podle normy EN Typ X (ilustrace č. 35) jedná se o oválnou karabinu, která pojistku zámku mít nemusí. Díky jejímu pravidelnému tvaru má tu výhodu, že je vždy zatížená 32

34 v podélném směru, tedy v takovém směru, ve kterém jsou nejpevnější. v případě příčného zatížení prostředky po karabině sjedou a přetočí ji do podélného tvaru [2]. Ilustrace č. 33: Karabina typu K. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < /3698-camp-camp-nomadkarabina-s-bajonetovoupojistkou> Ilustrace č. 34: Karabiny typu Q. Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < ka.cz/> Ilustrace č. 35: Karabina typu X. Zdroj: VEXPA s.r.o. [online] VEXPA s.r.o. [cit ]. URL: < a-karabina-az-011- sroubovaci-zamek-p618> Důležitou součástí většiny karabin jsou pojistky zámků, které zajišťují karabiny proti samovolnému či nechtěnému otevření a vyklouznutí lana. Existuje několik druhů pojistek zámku. Nejčastějšími jsou pojistky šroubovací (scroll lock) a automatické (auto lock), které mají několik variant. Pojistka šroubovací svým názvem napovídá, že k otevření karabiny je potřeba pojistku odšroubovat a v opačném případě, tedy pokud chceme karabinu zajistit, tak pojistku zašroubovat. Příklady karabin se šroubovací pojistkou různých výrobců a provedení - viz ilustrace č. 36. Norma EN 362 uvádí: spojky s maticovou pojistkou vyžadují nejméně čtyři kompletní otáčky ze zcela dotažené polohy do uvolnění závitů. Při uzavřené pojistce nesmí být závity viditelné. [2] 33

35 Ilustrace č. 36: Karabiny se šroubovací pojistkou. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Pojistky automatické mají řadu variant a principů a mezi nejpoužívanější varianty patří pojistky dvojčinné a trojčinné. Jde vlastně o to, kolik pohybů (zpravidla prsty jedné ruky) je třeba vykonat pro otevření karabiny. Konkrétní provedení pojistek potom závisí na technologických možnostech jednotlivých firem, které karabiny vyrábějí. Například karabina Concept TGL elox od firmy Climbing Technology je ukázkou karabiny s automatickou trojčinnou pojistkou, kdy lezec nejdřív pojistku uchopí, vysune (stáhne dolů) a pootočí. Až poté se zámek uvolní - viz ilustrace 37. Ilustrace č. 37: Karabina s trojčinnou automatickou pojistkou. Zdroj: WeighMyRack [online] WeighMyRack [cit ]. URL: < 34

36 Karabina Concept TGL elox má navíc pod samotným zámkem i drátěnou pojistku, která udržuje karabinu ve správné poloze, slouží tedy jako prevence proti otočení karabiny. Ilustrace č. 38: Karabina Concept TGL elox. Zdroj: Hanibal sport [online] Hanibal sport [cit ]. URL: < ng-technology-concept-tglelox-id11459> Ilustrace č. 39: Karabina s pojistkou ball lock. Zdroj: WORKSAFE- TY.cz [online]. [cit ]. URL: < worksafety.cz/3548-petzl-petzlkarabina-amd-ball-lock/> Ilustrace č. 40: Karabina s pojistkou twin gate. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < /karabiny> Karabiny s pojistkou ball lock (ilustrace č. 39) fungují na stejném principu jako pojistky trojčinné, ale s tím rozdílem, že u ball lock pojistek je navíc i malá kulička. Pro uvolnění zámku se nejdříve musí kulička zmáčknout, pojistka stáhnout dolů a následně otočit. Pokud lze kuličku vidět, znamená to, že pojistka je zajištěna. Poněkud zvláštním řešením pojistek zámku je pojistka s dvojitým systémem zavírání (twin gate). Tuto pojistku tvoří dvě západky, které jsou otočeny proti sobě. Karabina se nemůže otevřít samovolně, to znamená, že nehrozí vyklouznutí lana z karabiny, nebo ztráta jištění. Karabiny, které nemají pojistku zámku, se využívají například u expresek (dále popsány v kapitole 2. 5.). Na karabinách musí být podle serveru hudy uvedena mez pevnosti (kdy karabina praskne), pevnost uzavřené karabiny v podélném směru, v příčném směru a s otevřeným zámkem. Pevnost se udává v kilonewtonech. Dále se udává výrobce, 35

37 norma (EN), CE (certifikát, který posuzuje shody produktu s požadavky) a typ karabiny. Požadavky na karabiny podle normy EN v následující tabulce. [2] Požadavky na karabiny podle normy EN Typ a anglický název karabiny Popis či název karabiny Pojistka zámku Podélná pevnost se zavřenou západkou Podélná pevnost s otevřenou západkou Příčná pevnost Minimální rozvor západky A Anchor Speciální karabina do kotevního bodu/skoby může, ale nemusí být 20 kn 7 kn - - B Basic use Základní karabina může, ale nemusí být 20 kn 7 kn 7 kn 15 mm D* Directional Karabina se zajištěnou polohou (směr karabiny) může, ale nemusí být 20 kn 7 kn - 15 mm H HMS Karabina HMS musí být a bez aretace 20 kn 6 kn 7 kn 15 mm K Klettersteig Karabina na zajištěné cesty (via ferrata) samočinně se zavírající 25 kn 8 kn 7 kn 21 mm Q Quicklinks Maticová karabina (maillon) čtyři otáčky matice 25 kn - 10 kn - T** Termination Koncová karabina může, ale nemusí být 20 kn 7 kn - 15 mm X Oval Oválná karabina může, ale nemusí být 18 kn 5 kn 7 kn 15 mm Tabulka č. 5: Požadavky na karabiny Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN * Typ D byl v EN z roku 2013 zrušen a nahrazen typem T. Vzhledem ke skutečnosti, že mnozí uživatelé stále karabiny typu D používají, uvádí tabulka údaj i pro ně. ** Typ T karabin se objevil v EN nově v roce 2013 a nahradil typ D. [2] 36

38 2. 5. Expresky Expreska je spojovací prvek mezi lanem a stabilním postupovým jištěním. Skládá se ze dvou karabin bez pojistky zámku, které spojuje sešitá plochá smyčka. [3] Expreska je sada, která má 3 části - viz ilustrace č. 41. Jsou to dvě karabiny, které nemají pojistku zámku, a které jsou navzájem spojeny krátkou sešitou smyčkou (standardní nosnost smyček je 22 kn). Slouží ke spojení fixních i dočasných jisticích bodů s lanem. [3] Jedna karabina má většinou zámek rovný, tato karabina se spojuje s jisticím bodem. Druhá karabina má zámek prohnutý. Do této karabiny se zapíná lano. U expresek se často využívá drátěný zámek, který je lehčí, a v zimě málokdy namrzá. Na ilustraci č. 41 je expreska Set Colt Wire 11cm od firmy Singing Rock, u obou karabin je drátěný zámek. Ilustrace č. 41: Expreska firmy Singing Rock s drátěnými zámky. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Ilustrace č. 42: Expreska firmy Edelrid. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Vyrábí se ale i expresky, kdy je u každé karabiny použitý jiný typ zámku. Například expreska s názvem Pure Sport Wire Set od firmy Edelrid (ilustrace č. 42) 37

39 kombinuje plný a drátěný zámek. U této expresky je pevnost s otevřeným zámkem 8 kn, pevnost podélná činí 23 kn a pevnost napříč 8 kn. Lano musí probíhat karabinou přes tu stranu, kde není zámek. Pokud lano do expresky založíme chybně, hrozí při pádu samovolné vyháknutí lana nebo prasknutí nevhodně zavěšené karabiny. [3] Jisticí pomůcky Jisticích pomůcek existuje velmi mnoho. Pro profesionální použití však musí splňovat normu EN 341 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Slaňovací zařízení pro záchranu), nebo EN C (Prostředky ochrany osob proti pádu Systémy lanového přístupu Nastavovací zařízení lana, typ C Slaňovací zařízení pro pracovní vedení). [2] Slaňovací brzdy Brzdy jsou jisticí pomůcky, kterými prochází lano. Třetím o lano se koriguje rychlost slanění lezce. Brzdy, které vyhovují výše zmíněným normám, mají tzv. samoblokující efekt. Znamená to, že pokud se lezec z nějakého závažného důvodu pustí brzdy a volného konce lana, kterým reguluje rychlost slanění, brzda sevře lano a zastaví tak sestup či případný pád. [2]. Některé brzdy fungují tak, že lano nesevřou úplně. Lano tedy prokluzuje a lezec se tedy nezastaví úplně. Toto prokluzování je ale možné i na opotřebovaném, tvrdém nebo znečištěném laně. U brzd, které lano sevře tak, že dále neprokluzuje, ale zastaví se, je pak slanění na opotřebovaném, tvrdém nebo znečištěném laně náročnější. Z hlediska potřeby je výhodnější, když se po aktivování brzdy plynuleji slaní, než když se lezec zastaví úplně. Pokud se ale lezec chce zastavit bez prokluzování, musí volný konec lana provléct kolem brzdy. Tomuto úkonu se říká zamknout brzdu. Pokud výrobce nestanoví jinak, je zamykání brzdy volným koncem lana povinností lezce vždy, když chce pustit lano z ruky!!! [2]. Existují i bezpečnostní brzdy. U těchto brzd musí lezec dát regulační páčku do správné polohy, aby brzda mohla na laně prokluzovat. Lezec tedy musí být při plném vědomí, aby brzdu dostal do pohybu. [2] Kdyby lezec pustil jak brzdu, tak volný konec lana, brzda by lano zablokovala. Stává se, že když lezec padá, má tendenci se chytat čehokoli, nebo více sevřít to, co má zrovna v ruce. Tomuto jevu se říká opičí reflex. Když by tedy lezec při pádu zmáčkl regulační páčku co nejvíce, 38

40 brzda pád zastaví. Výrobci jisticích pomůcek používají pro tuto situaci výraz antipanic. Jde tedy o systém, kdy se brzda zastaví, když se regulační páčka zmáčkne na plno. Těmto prostředkům se také říká samoblokující slaňovací brzdy. Asi nejjednoduššími slaňovacími brzdami jsou tzv. bugatky a xylofony. Tyto brzdy jsou k lanu šetrnější než například slaňovací osma, která lano opotřebovává jeho překroucením. Ke slanění pomocí těchto brzd je zapotřebí jen jedné ruky lezce. To ocení například v jeskyni na laně znečištěném jeskynním jílem (či rozptýleným vápencem nebo jinými nečistotami), kdy slaňovací brzda (osma) na laně poskakuje, lano rukou neprochází zcela plynule a lezec tak musí na volném konci lana jakoby ručkovat oběma rukama, aby mohl slanit. [2] Jako příklad jisticích pomůcek lze uvést brzdu s názvem GriGri + od firmy Petzl. U této brzdy je doporučený průměr lana 8,5 až 11 milimetrů. Pád se zastavuje sevřením volného konce lana rukou. [9] Jde tedy o systém anti-panic. Části, kterými prochází lano, jsou vyrobeny z nerezové oceli, která zaručuje delší trvanlivost a větší odolnost. Ilustrace č. 43: Brzda GriGri+. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Ilustrace č. 44: Brzda GriGri+ s lanem a karabinou. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Dalším příkladem brzd může být brzda Crocodile od firmy Climbing Technology. Jde o zařízení, které je vhodné jak pro slaňování, tak pro záchranné operace (například spouštění těžkého nákladu). Je použitelné s dynamickými i statickými lany. 39

41 Ilustrace č. 45: Brzda Crocodile. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Blokanty Blokanty jsou jednoduchá zařízení, která slouží k výstupu po laně. Umožňují ale jen pohyb jedním směrem. Jde tedy o to, že se blokanty v jednom směru pohybují, ale ve druhém směru se sevřou kolem lana a vlastně se zablokují. Výraz blokant byl dán normou ČSN (Pracovní a osobní ochrana Blokanty) z dubna 1994, která bohužel v dnešní době již neplatí. Proto blokanty jako takové, byť již pod jiným názvem, upravují normy EN 567 (Horolezecká výzbroj Lanové svěry Bezpečnostní požadavky a zkušební metody) nebo EN B (Prostředky ochrany osob proti pádu Systémy lanového přístupu Nastavovací zařízení lana, typ B Stoupací zařízení pro pracovní vedení). [2] Blokanty je možné dělit podle toho, jakou funkci plní (ilustrace č. 46). Blokanty ruční mají rukojeť, blokanty hrudní se připojují k postroji. Blokanty pomocné nemají rukojeť ( usměrňují chod kladkostroje [2]). Nožní blokanty se upevňují na boty, ale rozhodně by se neměly používat samostatně, protože jsou pouhou pomůckou pro výstup po laně. Nesplňují totiž požadavky na pevnost. Ilustrace č. 46: Blokanty - ruční, hrudní, nožní, univerzální, pomocný. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN

42 Pro výstup po laně je zapotřebí použít dvou blokantů a je bezpodmínečně nutné mít oba blokanty propojené s postrojem, ať už karabinou přímo k postroji anebo prostřednictvím odsedací smyčky. To pro případ selhání lidského faktoru, nebo když jeden z blokantů při nesprávném úhlu zatížení vyskočí z lana či pokud dojde k poškození blokantu nebo opletu lana v případě pádu do lana v blokantech. [2] Současné blokanty v sobě mají řadu zoubků, které brání prokluzování lana. Mezi těmito zoubky jsou otvory, které slouží ke zbavování se nečistot z lana. Většina ručních blokantů má zároveň ve své spodní části dva otvory, jeden větší a jeden menší. Do většího otvoru se připne karabina, která je v odsedací smyčce. Do menšího otvoru se připne malá maticová karabina se stoupací smyčkou. Stoupací smyčka je popruh, u kterého lze nastavit délku a který má na jednom konci oko, dostatečně veliké pro botu. Příklad takovéto smyčky je třeba FOOTER II od firmy SingingRock (ilustrace č. 47). Někteří uživatelé však menší otvor pro karabinu se stoupací smyčkou nevyužívají a místo toho karabinu se stoupací smyčkou připínají do karabiny v odsedací smyčce. To jim ale neumožní z blokantu odepnout karabinu s odsedací smyčkou, když stojí v stoupací smyčce. Na druhé straně, když je do menšího otvoru připnutá karabina se stoupací smyčkou, blokant na laně lépe drží. Ilustrace č. 47: Stoupací smyčka Footer II. Zdroj: ARBORISTICKÁ OBCHODNÍ s.r.o. [online]. ARBORISTICKÁ OB- CHODNÍ s.r.o. [cit ]. URL: < 41

43 Některé inovace blokantů nejsou úspěšné. Například ruční blokant Ascension od firmy Petzl z roku 1997 (tehdy označovaný kódem B07) měl ovládací úchyt potřebný k otevření blokantu (sloužící zároveň i jako pojistka proti samovolnému otevření palce blokantu) úzký, kovový. Toto kovové madlo šlo snáze otevřít, pokud bylo stejně jako celý blokant obaleno sněhem či blátem, neboť kovové madlo se takovýmto znečištěním doslova prořízlo. [2] O rok později, tedy v roce 1998 se na trhu objevila nová verze blokantů Ascension (označené kódem B17). Tyto nové blokanty byly sice lehčí než původní, ale měly madlo široké a plastové a když byl tento blokant znečištěný, musel se nejdříve vyčistit, aby se dal otevřít. Díky této sérii se však inovovala rukojeť. Inovace rukojeti spočívala ve výrobě z tvrdé gumy a bez drážek pro prsty. Dalo by se říci, že je tato verze nejvíce praktická. Toto řešení rukojetí umožňuje lezci ovládat blokant s rukavicemi i bez nich a tak, jak mu úchop blokantu vyhovuje (drážky na prsty nesednou každému, neboť každý člověk nemá prsty takové, které by do drážek padly). Ilustrace č. 48: Blokant A&D Ascender Descender R. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < Ilustrace č. 49: Použití blokantu Ascension. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < 42

44 Jako příklad blokantu s gumovou rukojetí lze uvést blokant A&D Ascender Descender R od firmy Grivel (ilustrace č. 48). Lze jej ovládat jak s rukavicemi, tak bez rukavic. Doporučený průměr lana činí 8,3 až 13 milimetrů. Petzl. Ilustrace č. 49 zobrazuje, jak je lano vedeno přes blokant Ascension od firmy Slaňovací osmy Slaňovací osma je prostředek, který byl zkonstruován pro slaňování. Není to ale schválená slaňovací pomůcka pro práci ve výškách, nicméně je velmi oblíbená při sportovním lezení. Osmu však musí dokonale ovládat všichni, kdo pracují i ve výškách (například záchranáři nebo policisté). Osmu lze totiž kromě slanění využít jako jisticí nebo pomocný prostředek. Němečtí záchranáři ji hojně používají při spouštění záchranářů a nosítek. [2] Ilustrace č. 50: Slaňovací osma Bud Royal. Zdroj: ROCK POINT [online] ROCK POINT [cit ]. URL: < ud-royal> Ilustrace č. 51: Slaňovací osma Elox. Zdroj: ALPSPORT [online] ZAS Group [cit ]. URL: < duct/cs- CZ/330SIN00002/osmasinging-rock-elox> Ilustrace č. 52: Osma Rescue od firmy Singing Rock. Zdroj: SINGING ROCK s.r.o. [online] SINGING ROCK [cit ]. URL: < Osmy se vyrábí z hliníkových slitin. Jsou tvořeny velkým a malým okem, jsou tedy velmi jednoduché. Obě oka jsou kulatá, to však ve výsledku znamená, že osma kroutí lano. Tomuto kroucení lana částečně zamezují osmy, které nemají oka 43

45 kulatá, ale hranatá. Ukázkou hranaté osmy je například osma Bud Royal od firmy Edelrid (ilustrace č. 50). Běžná osma je třeba Elox od firmy Singing Rock, která je vyrobena z duralu (ilustrace č. 51). Další nevýhodou je, že osmy nemají prakticky žádnou brzdnou sílu. Proto se při záchraně používají takzvané ušaté osmy. Tyto osmy jsou velmi speciální a jsou přímo určené pro záchranu a rychlé slanění. Osma Rescue od firmy Singing Rock (ilustrace č. 52), je vyrobena z nerezové oceli, ale může se vyrábět i z duralu. Lano se do většího oka osmy vsunuje seshora a přehodí přes část s menším okem. Volný konec lana směřuje na tu stranu, na kterou ruku chce lezec slaňovat. [2]. Před samotným slaněním si lezec připne karabinu, která musí mít pojistku zámku, na jisticí oko sedáku. Tuto karabinu pak lezec připne na menší oko osmy. Na ilustraci č. 53 je lano vložené do osmy pro slanění na pravou ruku, na ilustraci č. 54 na levou ruku. Ilustrace č. 53: Osma na pravou ruku. Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < Ilustrace č. 54: Osma na levou ruku. Zdroj: LivePla.net [online]. LivePla.net [cit ]. URL: < manualsportlezeni/slanovani.htm > Při slaňování na osmě na levou ruku probíhá slaňování tak, že se lezec pravou rukou přidržuje napnutého lana, které vede z místa, ze kterého slaňuje. Levou rukou povoluje volný konec lana a tím se posouvá dolů. Povolováním volného konce lana lezec určuje rychlost a plynulost slanění. Lezec nikdy nesmí pustit volný konec lana pod osmou. Pokud chce zůstat stát na místě, musí osmu uzamknout. [2] Jednoduché zamykání je mnohdy nedo- 44

46 statečné a osma může na laně prokluzovat. Je žádoucí zamykat osmu na dvojito. [2] Viz ilustrace č. 55 a 56. Ilustrace č. 55: Jednoduché uzamčení osmy. Zdroj: LivePla.net [online]. LivePla.net [cit ]. URL: < xe/manualsportlezeni/slanovani.htm > Ilustrace č. 56: Dvojité uzamčení osmy. Zdroj: LivePla.net [online]. LivePla.net [cit ]. URL: < xe/manualsportlezeni/slanovani.htm > Slaňovací osmy se podobně jako karabiny vyrábí v různých barvách. U policie nebo v armádě se však využívá především matná černá barva, kvůli nenápadnosti. Někdy může nastat situace, že lezec potřebuje po slanění stáhnout i lano. Existuje několik způsobů jak to provést. Lezec může například lano protáhnout kotevním bodem. Střed lana by měl být v místě kotevního bodu, a oba konce lana na zemi tam, kam lezec chce slanit. Lezec pak obě lana vloží do osmy, poté slaní dolů a po slanění stáhne lano za jeden konec lana. Dalším způsob slanění může být pomocí samoblokující slaňovací brzdy. V tomto případě však musí druhý lezec jeden konec lana ukotvit dole (u země). Na neukotvené části lana pak lezec slaní dolů, a za ukotvený konec lana pak lano stáhne za sebou. 45

47 Zachycovače pádu Při výškových pracích se využívají dva druhy zachycovačů pádu. Jsou to pohyblivé a zatahovací zachycovače pádu. Oba dva typy se s lezcem propojují pomocí karabiny. Pohyblivé zachycovače pádu vlastně kopírují pohyb lezce na zajišťovacím vedení. Když lezec padá, zachycovač se zablokuje a zabrání tak pádu. Jsou upravovány normou EN 353, resp.: EN Osobní ochranné prostředky proti pádu z výšky Pohyblivé zachycovače pádu na pevném zajišťovacím vedení a EN Osobní ochranné prostředky proti pádu z výšky Pohyblivé zachycovače pádu na poddajném vedení. [2] Je na místě si ujasnit rozdíl mezi pevným zajišťovacím vedením a poddajným vedením. Pevným vedením se rozumí například kolejnice nebo ocelové lano, které je k povrchu ukotveno takovým způsobem, že je zabráněno bočním pohybům vedení mimo jeho hlavní osu. [2] Toto vedení se převážně vyskytuje v halách nebo na stožárech. Poddajné vedení je ukotvené jen v horním kotevním bodu. V podstatě tedy volně visí (lano běžné i ocelové). Na ilustraci č. 57 je příklad pohyblivého zachycovače pádu s názvem ASAP od firmy Petzl. Je vyráběn z hliníku a nerezové oceli. Ilustrace č. 57: Pohyblivý zachycovač pádu ASAP. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < Na ilustraci č. 58 je zobrazeno, jak pohyblivý zachycovač pádu funguje. 46

48 Obdobně jako bezpečností pásy v automobilech fungují zatahovací zachycovače pádů, lidově označované jako samonavíjecí kladky. Tedy při pomalém tahu lze lano z nich odvíjet, avšak při prudkém tahu, například v důsledku pádu, se zaktivuje zachycovací mechanismus a lano se v kladce zablokuje. A pokud se uživatel přiblíží ke kladce, lano se do ní opět zavine. [2] Ilustrace č. 58: Příklady použití pohyblivých zachycovačů pádu. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN Zatahovací zachycovače upravuje norma EN 360 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Zatahovací zachycovače pádu). Na ilustraci č. 59 je příklad zatahovacího zachycovače pádu SERIES 107 7m od firmy Climbing Technology, ilustrace č. 60 znázorňuje použití zatahovacího zachycovače. V zatahovacích zachycovačích pádu jsou použita tenká ocelová lana, nebo textilní popruhy. Díky tomu, že tato lana nebo popruhy jsou při práci lezce napnuté (na jednom konci je lezec a na druhém samotný zachycovač), nevznikají žádné průvěsy a nehrozí, že by se na laně nebo popruhu udělala nežádoucí smyčka, která by se mohla někde zachytit a ohrozit tak funkčnost zachycovače pádu. Kdyby vznikl průvěs či smyčka, prodloužila by se délka pádu lezce, která je jinak velice nízká. 47

49 Ilustrace č. 59: Zatahovací zachycovač pádu SERIES 107. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL:< climbing-technology-climbing-technologyzachycovac-padu-series-107-7m/> Ilustrace č. 60: Použití zatahovacích zachycovačů pádu. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN Tlumiče pádové energie Tlumiče pádové energie jsou součástí systémů zachycení pádu, jejichž účelem je snížení pádové energie a tedy změkčení tvrdosti pádu. [2] Upravuje je norma EN 355 (Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky Tlumiče pádu). Tlumič pádu je poskládaná prošitá plochá smyčka nebo setkávaný popruh. [3] Tato smyčka nebo popruh jsou složeny v pouzdře. Při pádu se prošitá smyčka začne párat (trhat) dokud se úplně nerozvine. Je nutné, aby byl lezec v takové výšce, aby se tlumič pádu stačil úplně rozvinout, než lezec dopadne na zem. Některé tlumiče uvádějí délku párání (například 175 centimetrů), jiné tlumiče uvádějí minimální výšku použití (například 5,2 metru). Tlumič pádu se vždy připojuje ke kotvicímu oku na postroji, který je určen k zachycení pádu. Tlumiče pádu jsou jen na jedno použití. Jakmile se tlumič po zachycení pádu lezce rozpáře, nelze jej dále užívat. Tlumiče pádu smí lezec používat, jen pokud má na sobě celotělový úvazek. Tlumiče pádu je možné rozdělit podle typů. U tlumiče Reactor 3, ale i u jiných tlumičů známe typ I, typ Y, typ Y eye (s oky) a typ Y ring (s kroužky) viz ilustrace č

50 Ilustrace č. 61: Typy tlumičů pádu. Zdroj: Singing Rock [online] Singing Rock [cit ]. URL: < U typu Y ring je v ramenou tlumiče zabudován kroužek, který umožňuje prodloužení nebo zkrácení celkové délky ramene. Příklady tlumičů pádu jsou na ilustracích č. 62 a 63. Ilustrace č. 62: Tlumič pádu FLEX-ABS Y od firmy Climbing Technology. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < climbing-technology-climbingtechnology-tlumic-padu-flex-abs-y/> Ilustrace č. 63: Párací tlumič pádu Reactor 3 firmy Singing Rock v obalu a po rozbalení. Zdroj: Singing Rock [online] Singing Rock [cit ]. URL: < 49

51 Kotevní prostředky Kotevní prostředky jsou takové prostředky, ke kterým se může lezec ukotvit, nebo se s jejich pomocí zajistit. Jsou vytvářené uměle a to právě za účelem ukotvení a zajištění lezce. Tyto kotevní prostředky jsou odlišné od kotevního bodu. Kotevním bodem může být třeba strom, sloup, nebo konstrukce. Kotevní bod je tedy něco, k čemu se lezec zajistí nebo ukotví lano. Známe tři druhy kotevních prostředků. Jsou to kotvicí zařízení, kotevní desky a otočný závěs. Kotvicí zařízení jsou určená ke kotvení lezce nebo lana. Tyto prostředky upravuje norma EN 795 (Ochrana proti pádům z výšky Kotvicí zařízení Požadavky a zkoušení). Tato norma se nevztahuje na pevné body samotné konstrukce nebo stěny či povrchu, ale pouze na kotvicí zařízení, která jsou ke konstrukci nebo do stěny přidělána či na povrchu stojící (tedy musejí být odstranitelná). [2] Je známo pět typů kotvicích zařízení. Jsou to typy A, B, C, D a E. Typ A může být použit ke kotvení na vodorovných, svislých nebo šikmých plochách, například na střechách. Mají potřebu konstrukčního kotvení nebo upevňovacího prvku, kterým by byly připevněny ke konstrukci. [2] Mohou to být různá oka nebo plakety, která se zakotví do stěny, sloupu, nebo konstrukci. Tento typ byl dříve rozdělen na typ A1 a typ A2. Kotvicí zařízení typu A1 byla určena ke kotvení na vodorovných, svislých nebo šikmých plochách. Oproti tomu kotvicí zařízení typu A2 byla určena ke kotvení pouze na šikmých plochách. Názornou ukázku lze vidět na ilustraci č. 64. Ilustrace č. 64: Kotvení na vodorovných, svislých a šikmých površích. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN

52 Typ B jedná se o kotvicí zařízení, které nemá potřebu konstrukčního kotvení nebo upevnění prvku ke konstrukci (opak typu A). V praxi to znamená, že jde o dočasná přenosná kotvicí zařízení, tedy takové prvky, které si lezec před zahájením činnosti sám ukotví a po jejím ukončení si je odnese. [2] K ukotvení ke konstrukci není třeba dalších pomůcek, postačí tedy vlastní zařízení, kterými mohou být smyčky nebo trojnožky. Trojnožka je konstrukce, která se skládá ze tří ramen (nohou). Aby se ramena při zatížení nerozjela, musí se navzájem propojit lanem nebo řetězem. V bodě, kde se setkávají ramena, tedy na vrcholu, má trojnožka kotvicí prvky. U některých typů trojnožek mají ramena nastavitelnou délku. Mohou se tedy použít i na šikmém povrchu. Většinu trojnožek lze ale využít pouze na vodorovné ploše. Trojnožky upravuje normy EN 795 B (Prostředky ochrany osob proti pádu Kotvicí zařízení Dočasná přenosná kotvicí zařízení). Typ C Kotvicí zařízení využívající vodorovná poddajná vedení, a to včetně odchýlení od horizontální roviny do 15. Jde například o lana napnutá po obvodech (či na hřebenech) plochých střech, do kterých se pracovník ukotví pomocí spojovacích prostředků anebo prostřednictvím zachycovačů pádu. [2] Typ D jsou kotvicí zařízení, využívající vodorovná pevná vedení s odchýlením od horizontální roviny do 15. Jsou založena na podobném principu jako kotvicí zařízení typu C, ale místo lan využívají kolejnice. Do kolejnic pak lezec nasadí jezdce. S tímto jezdcem je lezec spojen tlumičem pádu nebo spojovacím prostředkem, a tak se může po střeše volně pohybovat. Typ E Kotvicí zařízení, která drží na vodorovném povrchu nebo povrchu se sklonem do 5 pouze vlastní hmotností. Jde například o kotvicí vaky napuštěné vodou, nebo o prostředky, ke kterým se připojí závaží. Veškerá tato kotvicí zařízení lze použít, pouze jsou-li v bezpečné vzdálenosti od hrany (minimálně 2,5 m) a jenom pokud tomu odpovídají místní podmínky (přilnavost a neklouzavost povrchu, dostatečná pevnost střešní konstrukce pro požadované zatížení atp.). [2] Norma EN 795 (Ochrana proti pádům z výšky Kotvicí zařízení Požadavky a zkoušení) říká, že kotvicí zařízení může v daném okamžiku použít pouze jeden uživatel. Norma EN 795 také stanovuje statickou pevnost, která je dána silou, při jejímž pozvolném nárůstu dojde k porušení funkčnosti kotvicího zařízení. Statická 51

53 pevnost u kovových zařízení by měla být 12 kn. U nekovových zařízení by statická pevnost měla být 18 kn. Použití kotvicího zařízení více uživateli upravuje norma ČSN P CEN/TS (Prostředky ochrany osob proti pádu Kotvicí zařízení Doporučení pro kotvicí zařízení v případě použití více než jednou osobou současně). Pokud kotvicí zařízení užívá zároveň více než jeden pracovník, pevnost musí být s každým dalším pracovníkem zvýšena o 1 kn. Pokud je tedy statická pevnost u kovových zařízení při použití jednou osobou stanovena na 12 kn, při použití dvěma osobami bude statická pevnost zvýšena na 13 kn. Totéž platí i u nekovových zařízení. Kotevní desku tvoří závěsná oka, do nichž se připnou karabiny, nebo jiné prostředky. Kotevní deska tedy slouží k ukotvení více prostředků v jednom bodě. Zároveň umožňuje, aby se ukotvené prostředky navzájem neomezovaly tím, že jsou ukotveny těsně u sebe. Napomáhají rovnoměrnému zatěžování ukotvených prostředků a jejich větší přehlednosti. Poměry závěsných ok na obou stranách kotevních desek jsou různé, nejčastěji užívané jsou 1 : 3 a 3 : 5, lze se však setkat i s jinými poměry. [2] Kotevní desky mohou mít různé velikosti a tvary. Některé desky svým tvarem umožňují ukotvení ve více směrech. Příkladem je kotevní deska UFO 3D od firmy Rock Exotica (ilustrace č. 65). Ilustrace č. 65: Kotevní deska UFO 3D. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < rock-exotica-rock-exotica-kotevni-deskaufo-3d/> Ilustrace č. 66: Kotevní deska PAW S. Zdroj: WORKSAFETY.cz [online]. [cit ]. URL: < petzl-petzl-kotvici-deska-paw-s-55g/> 52

54 Na ilustraci č. 66 je zobrazena jednodušší kotevní deska PAW S od firmy Petzl. Kotevní desky jsou převážně vyráběny z hliníkových slitin. Otočný závěs, kterému se také lidově říká obrtlík, je dalším kotevním prostředkem. Jde o otočný spojovací prostředek, který se umisťuje mezi dva prvky jisticího řetězce. Otočný závěs se skládá ze dvou částí, které jsou spojeny čepem. Díky čepu umožňujícímu vzájemné otáčení svých dvou částí proti sobě umožňuje otáčení lana kolem svislé osy a tím zabraňuje jeho kroucení, případně nežádoucímu otáčení břemene, popřípadě naopak chtěné otočení břemene umožňuje, aniž dojde ke kroucení lana (lan). Optimální umístění otočného závěsu je mezi kotevním bodem a zdvihacím/spouštěcím zařízením, neboť kompenzuje nežádoucí natáčení takovéhoto zařízení způsobené směrem posazení kotevního bodu či smyčky v kotevním bodu, a směru zatížení. [2] Ukázkou může být otočný závěs TWISTER od firmy Singing Rock (ilustrace č. 67). Ilustrace č. 67: Otočný závěs TWISTER. Zdroj: SINGINGROCKSHOP.cz [online] [cit ]. URL: < Kladky Kladky jsou prostředky, které upravuje norma EN (Horolezecká výzbroj Kladky Bezpečnostní požadavky a zkušební metody). Kladky slouží k vytahování materiálu, nebo i k horizontálnímu transportu po laně. Skládají se ze dvou bočnic, mezi nimiž je na čepu nebo ložisku kotouč. Kladky můžeme rozdělit na několik druhů, princip bočnic a kotouče však zůstává stejný u všech typů. Známe kladky jednoduché, dvojité, tandemové, kladky určené na ocelová lana nebo kladky s blokantem. 53

55 Bočnice kladek mohou být pevné nebo otočné. Podle normy je minimální pevnost kladky stanovena na 15 kn. Kladky mohou mít různou velikost, velikostně se mohou lišit i kotouče kladek a to podle průměru vkládaných lan. Obecně platí, že čím větší velikost kotouče, tím je větší účinnost kladky. V praxi to znamená, že čím větší má kladka průměr, tím méně síly je třeba k vytažení břemena. Soustavy kladek se nazývají kladkostroje. Pro stavbu kladkostrojů či pro přejezd na lanovém traverzu s dvěma lany umístěnými vedle sebe jsou určeny kladky dvojité. Tyto kladky mají tři otočné bočnice a dva kotouče umístěné vedle sebe na jediném čepu. Naproti tomu kladky tandemové mají bočnice pevné a kotouče umístěné v řadě za sebou na samostatných čepech. [2] Jsou tedy jakýmsi opakem kladek dvojitých. Příkladem jednoduché a dvojité kladky může být Kladka Malá a Kladka Twin od firmy Singing Rock (ilustrace č. 68 a 69). Kladka Malá slouží k vytahování břemen, ale i k záchraně. Může se použít s Prusíkovým uzlem. Prusíkův uzel je smyčka, která se váže pomocnou reep šňůrou nebo popruhem na lezeckém laně. Po zatížení uzel sevře lano a to neprokluzuje. Funguje v obou směrech. [2] Ilustrace č. 68: Kladka Malá. Zdroj: Singing Rock [online] Singing Rock [cit ]. URL: < Ilustrace č. 69: Kladka Twin. Zdroj: Singing Rock [online] Singing Rock [cit ]. URL: < Kladka Tandem Speed od firmy Petzl je ukázkou kladky dvojité. Tato kladka se vyrábí z nerezové oceli a s kuličkovými ložisky (ilustrace č. 70 a 71). 54

56 Ilustrace č. 70: Kladka Tandem Speed. Zdroj: ARBORISTICKÁ OB- CHODNÍ s.r.o. [online]. ARBO- RISTICKÁ OBCHODNÍ s.r.o. [cit ]. URL: < iky/tandemova-transportni-kladkapetzl-tandem-speed.htm > Ilustrace č. 71: Použití kladka Tandem Speed. Zdroj: ARBORISTICKÁ OBCHODNÍ s.r.o. [online]. ARBORISTICKÁ OBCHODNÍ s.r.o. [cit ]. URL: < emova-transportni-kladka-petzl-tandemspeed.htm > Kladka Microtraxion od firmy Petzl je příkladem jednoduché kladky s otočnými bočnicemi a blokantem (ilustrace č. 72). Ilustrace č. 72: Kladka Microtraxion. Zdroj: ROCKFACE [online] ROCKFACE [cit ]. URL: < 55

57 V této kapitole byl zmíněn pojem ložisko. Podstatou ložiska je, že snižuje tření. Tření je jev, který vzniká při těsném kontaktu dvou těles, z nichž se alespoň jedno pohybuje. [2] Tření můžeme rozdělit na několik typů. Smykové tření, valivé tření, vláknové tření a čepové tření. Smykové tření vzniká při pohybu jednoho tělesa po povrchu druhého. [2] Slaňování je názornou ukázkou smykového tření. Koeficient smykového tření se mění podle kvality povrchů dotýkajících se břemen, ale mění se také podle teploty povrchů, nebo jak rychle se pohybuje. Valivé tření vzniká při valivém pohybu oblého tělesa po pevné podložce. V praxi se s ním setkáváme například u lanových přemostění, kdy se kladka pohybuje po napnutém laně. [2] Vláknové (příp. pásové) tření vzniká při pohybu ohebného vlákna (popruhu, lana atp.) na oblém povrchu nehybného tělesa. Třecí síla, která vzniká, závisí na úhlu opásání ohebného předmětu, v našem případě lana. [2] Toto tření nastává třeba když lano prochází karabinou, nebo když se lano tře o hranu skály, nebo jiného povrchu. Čepové tření vzniká v místě rotačního uložení tělesa uloženého čepem k třecímu ložisku (kruhový otvor kolem čepu). Dotykový bod v čepu se rotací posouvá mimo nositele přítlačné síly. Příkladem z praxe je tření, ke kterému dochází mezi vnitřní stranou kotouče a čepem u kladky s kluznými ložisky. [2] Ilustrace č. 73: Kuličkové ložisko. Zdroj: ARKATIP s.r.o. [online]. [cit ]. URL: < arkatip.cz/loziska-valiva> 56

58 Ložiska lze podle principu činnosti rozdělit na ložiska kluzná a ložiska valivá, která mohou být otevřená nebo zapouzdřená. Ložiska kluzná jsou jednodušší a levnější, ale mají větší odpor a musí se pravidelně udržovat. Zapouzdřená ložiska valivá oproti tomu žádnou údržbu nevyžadují. Ložiska valivá mohou být například kuličková, soudečková, válečková nebo jehlová, u kladek se však využívají především ložiska kuličková - viz ilustrace č Kotvení a uzlování Důležitým pojmem při práci ve výškách je kotvení. Při kotvení je nutné na laně uvázat tři uzly: uzel kotevní, pojistný a koncový. Je však nutné si uvědomit, že každý uzel uvázaný na laně, lanu snižuje jeho nosnost. Některé uzly snižují nosnost více, některé méně, je to ale třeba při použití zohlednit. Obecně může lezec, nebo pracovník, který na laně uváže uzel, počítat se snížením nosnosti o polovinu. Je to proto, že uzel ohýbá lano a tím lano mechanicky namáhá na vnitřní straně oblouku uzlu jsou vlákna lana stlačována, kdežto na vnější straně oblouku jsou vlákna natahována. U uzlů se cení i snadné rozvazování po zatížení. U kotvení by se měly spíše používat karabiny ocelové. V některých případech není pochyby o pevnosti kotevního bodu, mluvíme například o sloupech, konstrukcích, nebo silných kmenech stromů, lze lano ukotvit pouze v jednom bodě. V opačném případě, tedy pokud není kotevní bod na první pohled dostatečně pevný, je nutné, aby bylo lano ukotvené na dvou kotevních bodech, které jsou na sobě nezávislé. To znamená, že pokud jeden kotevní bod selže, druhý je stále plně funkční a lezce sám udrží. Pevnost a odolnost kotevního bodu upravuje norma EN 795 (Ochrana proti pádům z výšky Kotvicí zařízení Požadavky a zkoušení). Při kotvení se vždy musí uvázat kotevní uzel, který se zajistí pojistným uzlem. Dále je pak důležité na konci lana uvázat koncový uzel. Koncový uzel je velmi důležitý. Může zabránit případnému pádu lezce v případě, kdy lano nemá dostatečnou délku, a slaňující lezec si konce lana nevšimne Uzly Obecně můžeme uzly rozdělit na uzly kotvicí, spojovací, manipulační a prusíkovací. 57

59 Dvojitý rybářský uzel (ilustrace č. 74) slouží jako pojistný, koncový i spojovací uzel. Jako pojistný uzel je jako jediný z ostatních pojistných uzlů pevnostně dostačující pro všechny uzly kotevní. Používá se i na konci lana jako koncový uzel a je také základem nejvhodnějšího uzlu pro spojení dvou lan. [2] Z kategorie spojovacích uzlů je nejpevnější dvojitá rybářská spojka (ilustrace č. 75). Spojovacími uzly myslíme takové, které spojují dvě lana. Dvojitá rybářská spojka umožňuje spojit dvě lana, která mají odlišný průměr. Ilustrace č. 74: Dvojitý rybářský uzel. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN Ilustrace č. 75: Dvojitá rybářská spojka. Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < ucebnice/uzly/uzly-v-horolezectvi> Základním kotevním uzlem je osmičkové oko (ilustrace č. 76). Tento uzel vyniká svou pevností. Existují dvě možnosti, jak tento uzel uvázat. První způsob je, že se lano uváže přímo ke kotevnímu bodu, třeba ke sloupu. Tento způsob uvázání uzlu umožňuje uvázat lano k postroji lezce. Častějším způsobem uvázání osmičkového oka je ten, kdy se uzel uváže, a poté se prostřednictvím karabiny spojí s kotevním bodem. Aby se za osmičkové oko dal uvázat pojistný uzel, je třeba volný konec lana nechat dostatečně dlouhý. Uzel dvojité osmičkové oko (ilustrace č. 77) umožňuje zakotvit lano ve dvou kotevních bodech. Lodní smyčka (ilustrace č. 78) je další uzel, který lze užít při kotvení. Ačkoliv je tento uzel velmi pevný, má i své nedostatky. Jsou to: slabá schopnost absorpce rázových sil; tudíž ji nelze použít tam, kde je reálné riziko, že by uzel byl použit k zachycení pádu, [2] dále pak kotevní bod, kolem kterého je lodní smyčka uvázána, musí mít v průměru minimálně tři centimetry. Kdyby byl kotevní bod menší, lano se 58

60 více poškozuje, díky ohýbání a natahování vláken lana. K tomuto mechanickému poškozování dochází u všech uzlů, u lodní smyčky je však nejvýraznější, protože je ovinuta po celém obvodu kotevního bodu. Ilustrace č. 76: Osmičkové oko. Zdroj: HUDYBLOG [online] HUDYsport a. s. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 77: Dvojité osmičkové oko. Zdroj: Český horolezecký svaz [online] VIZUS [cit ]. Uzly pro provozování horolezectví a lanových technik, Skripta ČHS, 2007, URL: < pdf> Dračí smyčka (ilustrace č. 79) je uzel, který když si lezec uváže kolem svého těla, může v případě nouze nahradit postroj. Můžeme ho zařadit do speciálních uzlů. Lze velmi rychle uvázat i jednou rukou, a i po velkém zatížení lze snadno rozvázat. Ilustrace č. 78: Lodní smyčka. Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < ucebnice/uzly/uzly-v-horolezectvi> Ilustrace č. 79: Dračí smyčka. Zdroj: Horolezecká metodika [online]. Horolezecká metodika [cit ]. URL: < ucebnice/uzly/uzly-v-horolezectvi> 59

61 Dalším uzlem je motýlek (ilustrace č. 80). Motýlek spadá do kategorie tzv. anomálních uzlů, neboť slouží k excentrickému namáhání uzlu. V praxi to znamená, že každý z pramenů lana je zatěžován jiným směrem a uzel jakoby roztahuje. [2] Tento uzel se pokaždé váže jako druhý uzel, nikdy na začátku lana. Z tohoto důvodu se za něj nemusí vázat pojistný uzel. Uvázání motýlka umožňuje vyřazení poškozené části lana. Ilustrace č. 80: Motýlek. Zdroj: Český horolezecký svaz [online] VIZUS [cit ]. Uzly pro provozování horolezectví a lanových technik, Skripta ČHS, 2007, URL: < Uzel poloviční lodní smyčka (ilustrace č. 81) svým názvem trochu klame. S uzlem lodní smyčka nijak nesouvisí, jde o samostatný uzel. Jde o speciální uzel. Ilustrace č. 81: Poloviční lodní smyčka. Zdroj: Český horolezecký svaz [online] VIZUS [cit ]. Uzly pro provozování horolezectví a lanových technik, Skripta ČHS, 2007, URL: < 60

62 Bývá často používán ke slanění osoby či ke spouštění břemene (při užití karabiny HMS), ale je potřeba si uvědomit, že opásání lana kolem karabiny malého průměru stejně jako kroucení lana v karabině mohou vést k nadměrnému opotřebení až poškození lana. Na druhou stranu však umožňuje spouštět břemena bez ohledu na jejich hmotnost, aniž by k ubrzdění lana bylo zapotřebí vyvinout nadprůměrně velkou sílu (na rozdíl od spouštění břemene přes slaňovací osmu). [2] K poloviční lodní smyčce je ideální vázat kravskou smyčku jako pojistný uzel. Pavouk (ilustrace č. 82) - spíše než o uzel jde o další variantu vícebodového kotvení. [2] Kotevní body jsou v tomto případě zatěžovány rovnoměrně. Ilustrace č. 82: Pavouk. Zdroj: BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, ISBN Beznapěťové kotvení V případech kdy jsou lana namáhána velkou silou, je potřeba lano ukotvit ve více kotevních bodech, ale také na laně uvázat uzel, který tolik nesnižuje nosnost lana. Někdy je však výhodnější beznapěťové kotvení lan. Beznapěťové kotvení lan znamená kotvení lan bez uzlu. Nesnižuje se tedy pevnost lana, respektive snižuje, ale zanedbatelně oproti běžným uzlům. Beznapěťové kotvení spočívá v omotání lana kolem kotevního bodu, a uvázání volného konce lana k druhému kotevnímu bodu. Minimální počet omotávek (závitů) je stanoven na tři. Tento způsob kotvení se tedy používá tehdy, kdy v závislosti na velkém zatížení lana hrozí jeho poškození, nebo by uzel nešel rozvázat. 61

63 Distanční lano se používá tehdy, když je potřeba usměrnit chod více lan zároveň. Jde o lano natažené kolmo na vertikálu a ukotvené na obou stranách. Do tohoto lana každý z lezců v místě, ve kterém potřebuje vést lano, nasadí blokant, reep šňůru se samosvorným uzlem či jinou pomůcku s karabinou a do té vloží své lano ukotvené nahoře. [2] 4. Výstup po laně Existuje spousta metod výstupů po laně. Ideální je metoda, které se říká frog, Ded nebo sit-down. Ded byla přezdívka vynálezce této metody André Méozziho, slovo frog znamená v angličtině žába a slovní spojení sit-down v překladu znamená sednout si. Dva z těchto názvů jsou odvozeny od pohybů, které lezec při výstupu po laně vykonává. Tato metoda je založena na použití ručního a hrudního blokantu. Ruční blokant doplněný stoupací smyčkou (dále jen stupačkou), který uživatel svírá v ruce, je pomocí jedné z dosedacích smyček spojen s postrojem, a hrudní blokant je napevno připnut k postroji, takže téměř nevyžaduje, aby jej lezec při výstupu ovládal, neboť se posouvá sám. Lezec se posadí do hrudního blokantu, rukou posune ruční blokant vzhůru a následně se postaví do stupačky u ručního blokantu, čímž hrudní blokant posune. [2] Opakováním tohoto postupu lezec stoupá po laně vzhůru. Když lezec jednou rukou posunuje ruční blokant směrem vzhůru, druhou rukou se může přichytit blokantu seshora. Lezec by se neměl druhou rukou, kterou nedrží blokant, chytat lana nad ručním blokantem, znesnadnil by tak blokantu průchod lanem. Občas se na začátku výstupu stane, že lano neprochází hrudním blokantem samo. Je to tím, že lano není ještě dostatečně zatíženo. Pokud tato situace nastane, lezec ji může vyřešit tím, že lano pod hrudním blokantem začne přitahovat tou rukou, kterou nedrží ruční blokant. Další pomůckou může být přehození lana přes nárt nohy, která je ve stupačce, a přivření lana druhou nohou proti nártu se stupačkou (jako v případě klasického šplhu po laně). [2] Pokud je lano již dostatečně zatíženo, je optimální, když lano prochází mezi nohama lezce. Při výstupech není tolik běžné použití nožního blokantu, jeho použití není však zcela výjimečné. Pokud nožní blokant lezec použije při výstupu u metody 62

64 frog, je výstup účinnější, rychlejší a plynulejší. Lze stoupat oběma nohama naráz, kdy lezec takto rovnoměrně zatěžuje obě nohy a tolik se neunaví. [2] Další metoda výstupu po laně využívá dva ruční blokanty, jeden blokant je se stupačkou, druhý bez stupačky. Blokant se stupačkou je na laně umístěn pod blokantem bez stupačky. Lezec si stoupne do stupačky, pak posune horní blokant nahoru, posadí se do něj, a následně posune nahoru dolní blokant. Je nezbytné, aby blokant se stupačkou byl níž než ten bez stupačky, aby v okamžiku, kdy posouvá blokant, do kterého se hodlá posadit, vzhůru, tento se plynule posouval po laně, čehož se docílí právě tím, že se nohou zatíží spodní blokant. [2] Oba blokanty jsou s postrojem lezce spojeny pomocí odsedacích smyček. Tato metoda je fyzicky obtížnější, než metoda frog, není tak plynulá a účinná. Variantou této metody je metoda jümar. Tato metoda používá stupačky dvě. Druhá stupačka se upne do horního blokantu, zatímco první stupačka je stále v blokantu dolním. 5. Transport břemen Pokud lezec potřebuje vylézt nebo slanit s břemenem, je důležité, aby bylo břemeno zavěšeno pod lezcem. Pokud by měl lezec břemeno na zádech, břemeno by lezce táhlo dozadu. Lezec by tedy musel vynaložit veškerou sílu, aby i s břemenem vylezl. Je to dáno změnou těžiště lezce. Těžiště je jiné, pokud lezec stojí nohama na zemi, a jiné, pokud visí na laně. Břemena se tedy věší pod lezce pomocí smyčky. Smyčka však nesmí být moc dlouhá, ani moc krátká. Pokud by byla smyčka krátká, je pravděpodobné, že bude břemeno narážet do lezcových nohou a tak ho obtěžovat při pohybu. V opačném případě, tedy pokud by byla smyčka příliš dlouhá, hrozí, že břemeno uvízne. Lezec nad břemenem, které je zavěšeno na příliš dlouhé smyčce navíc nemá dostatečnou kontrolu. Těžká břemena se připínají do karabiny, ve které je slaňovací brzda. Lehčí břemena je možné připnout pomocí karabiny přímo do lezcova postroje. Pokud lezec připne lehčí břemeno k postroji, musí ho vždy připnout do centrálního poutka, neboli do kotvicího oka. Pokud by lezec břemeno připnul do některého z poutek, která jsou určena k zavěšení vybavení, hrozí jejich přetrhnutí. 63

65 6. Řetězové kladkostroje Jednou ze společností, která se zabývá riggingem je americká společnost Mountain Productions, Inc. Kromě svých služeb tato firma nabízí i vybavení, například ocelová lana, speciální řetězy, spojovací články, svorky, napínáky a řetězové kladkostroje (motory). Řetězové kladkostroje můžeme rozdělit na elektrické a manuální. Elektrické řetězové kladkostroje jsou ideálním řešením pro zvedání břemen, například reflektorů, nebo soustav reproduktorů Elektrické řetězové kladkostroje Řetězový kladkostroj Lodestar D8 je ukázkou takového kladkostroje. Jeho maximální nosnost jsou dvě tuny. Břemena dokáže zvednout až do výšky šedesáti stop, tedy zhruba osmnácti metrů. Jeho rychlost vytažení břemena se pohybuje od pěti do sto stop za minutu, tedy přibližně od jednoho a půl metru do třiceti celých pět metrů za minutu. Existují různé modely tohoto kladkostroje, které jsou značeny podle písmen. Každý model má jiné parametry, tedy nosnost, rychlost, napájení, specifikace řetězu (hmotnost řetězu a počet pramenů řetězu), spotřebu elektrického proudu pod zatížením, výkon motoru, stupeň krytí (IP) a v neposlední řadě i hladina hluku. Stupeň krytí se označuje písmenky IP, a určuje, jak odolná jsou zařízení vůči vniknutí cizích těles i vody. Stupeň krytí upravuje norma ČSN EN Stupně ochrany krytem (krytí IP kód). Existuje více druhů krytí, každý druh je označen písmeny IP a dvěma čísly. Stupně ochrany před dotykem nebezpečných částí a před vniknutím cizích pevných těles udávané první číslicí: IP 0x Nechráněno. IP 1x Zařízení je chráněno před vniknutím pevných cizích těles o průměru 50 mm a větších a před dotykem hřbetem ruky. IP 2x Zařízení je chráněno před vniknutím pevných cizích těles o průměru 12,5 mm a větších a před dotykem prstem. IP 3x Zařízení je chráněno před vniknutím pevných cizích těles o průměru 2,5 mm a větších a před dotykem nástrojem. 64

66 IP 4x Zařízení je chráněno před vniknutím pevných cizích těles o průměru 1 mm a větších a před dotykem drátem. IP 5x Zařízení je chráněno před prachem a před dotykem drátem. IP 6x Zařízení je prachotěsné a je chráněno před dotykem drátem. Stupně ochrany proti vniknutí vody udávané druhou číslicí: IP x0 Nechráněno. IP x1 Svisle kapající. IP x2 Kapající ve sklonu 15. IP x3 Kropení, déšť. IP x4 Stříkající. IP x5 Tryskající. IP x6 Intenzivně tryskající. IP x7 Dočasné ponoření IP x8 Trvalé ponoření [10] Řetězový kladkostroj LODESTAR D8 (ilustrace č. 83) má pěti ložiskové zdvihací kolo, které tolik neopotřebovává řetěz. Převodovka má šikmé ozubení, to umožňuje tichý chod kladkostroje a také lepší odolnost. Tento kladkostroj navíc zaručuje napětí bez poklesu, pokud je potřebná kabeláž velmi dlouhá. Kryt je vyroben z hliníkové litiny, je tedy lehký, ale i odolný. Řetěz kladkostroje je pozinkovaný a nepodléhá tolik korozi. Koncový spínač zastavuje hák, kdekoliv pracovník chce, a to jak při zvedání, tak i při spouštění břemene. Tento kladkostroj navíc zabraňuje zvedání i spouštění břemene, které přesahuje povolenou nosnost kladkostroje. Dalším příkladem může být řetězový kladkostroj LODESTAR BGV-C1 (ilustrace č. 84). Tento kladkostroj má nosnost od 250 kg do 1300 kg. Výrobce ho propaguje jako nejtišší kladkostroj s nejklidnějším chodem. Vydává hlasitost o velikosti 68 db, což lze přirovnat k hlasitosti, kterou vydává například pračka. Může se vyrábět buď s konstantní, nebo variabilní rychlostí. 65

67 Ilustrace č. 83: Kladkostroj LODESTAR D8. Zdroj: ALTO SYSTEMS [online]. [cit ]. URL: < altosystems.cz/kategorie/kladkostroje/> Ilustrace č. 84: Kladkostroj LODESTAR BGV-C1. Zdroj: ALTO SYSTEMS [online]. [cit ]. URL: < altosystems.cz/kategorie/kladkostroje/> Rychlost se pohybuje od 16 do 100 stop za minutu, tedy od 488 centimetrů do 3048 centimetrů za minutu. Ochranu proti přetížení upravuje norma EN A1 (Jeřáby Vrátky, kladkostroje a zdvihové jednotky se strojním pohonem Část 2: Kladkostroje a zdvihové jednotky se strojním pohonem). Stejně jak u předešlého kladkostroje, i tento má řetěz pozinkovaný, tudíž více odolává korozi. Dalším řetězovým kladkostrojem je motor EXE-RISE (ilustrace č. 85). Tento motor splňuje německé normy a standardy. Motor EXE-RISE má ocelový řetěz. Brzdy na impulzy z ovladače reagují ihned, to zvyšuje celkovou bezpečnost motoru. Tento motor patří mezi jeden z nejtišších motorů na trhu. Je dostupný v různých modelech, které se liší především podle nosnosti motoru. Řetězové motory EXE-RISE můžou být vybaveny dvěma na sobě nezávislými systémy brzd: první systém na hřídel motoru a druhý (volitelný) systém na převodový hřídel. Tato konstrukce umožňuje umístit spojku mimo převodovou část motoru s řetězem. [11] Tento motor využívá divadlo DISK v Praze. Dva tyto motory jsou zavěšeny na truss konstrukci a na motorech jsou zavěšeny reproduktorové soustavy. 66

68 Ilustrace č. 85: Kladkostroj EXE-RISE. Zdroj: MUSICSTORE [online] [cit ]. URL: < Manuální řetězové kladkostroje Manuální neboli ruční kladkostroje můžeme rozdělit na kladkostroje závěsné a kladkostroje pojízdné. Výhodou manuálních kladkostrojů je, že nevyžadují elektrickou energii. Je tedy možné je využívat i na těch místech, kde elektřina je těžce dostupná, nebo nedostupná vůbec. Jako příklad lze uvést manuální kladkostroj CM Hurricane. Vyrábí se více modelů tohoto kladkostroje a to v závislosti na jeho nosnosti. Součástí je zátěžová brzda, která stabilizuje vytahované břemeno a tím zvyšuje bezpečnost práce. U manuálních kladkostrojů jsou dva řetězy. První řetěz je břemenový a druhý řetěz je ovládací. Jak už názvy napovídají, na břemenovém řetězu je umístěno břemeno a pomocí ovládacího řetězu pracovník s břemenem manipuluje. Oba tyto řetězy jsou vyrobeny z oceli a navíc jsou pozinkované, odolávají tedy více korozi. Například manuální kladkostroj Hurricane 360 (ilustrace č. 86) má nosnost od 500 kg až do 10 tun. Je schopen vyzvednout břemeno až do výšky 915 centimetrů. Název 360 se odvíjí od 360, což znamená, že je schopno se otočit o 360 a umožňuje tedy kladkostroj ovládat v libovolné poloze a pozice. To ve výsledku znamená, že pracovník ovládající kladkostroj není nucen stát přímo pod ním a nehrozí tedy zranění pracovníka břemenem. 67

69 Tuto vlastnost má i závěsný kladkostroj Yalelift 360 (ilustrace č. 87). Tento kladkostroj je velmi robustní a může se tedy využívat i v drsných podmínkách. V příslušenství lze také najít pojistku proti přetížení. Ilustrace č. 86:Manuální kladkostroj Hurricane 360. Zdroj: CM ET [online] Columbus McKinnon Corporation [cit ]. URL: < e360> Ilustrace č. 87: Závěsný kladkostroj Yalelift 360. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TEDOX s.r.o. [cit ]. URL: < tedox.cz/yalelift-360> Ilustrace č. 88: Pojízdný kladkostroj Yalelift IT. Zdroj: TEDOX s.r.o. [online]. 2018, TE- DOX s.r.o. [cit ]. URL: < tedox.cz/ yalelift-it> Pojízdné kladkostroje se mohou pohybovat po horizontální dráze. Ukázkou těchto kladkostrojů je řada Yalelift IT (ilustrace č. 88). Tato řada se pak dále dělí na kladkostroje s postrkovým pojezdem (Yalelift ITP) a na kladkostroje s převodovým pojezdem (Yalelift ITG). Kladkostroj s převodovým pojezdem pohání ruční řetěz. U kladkostrojů Yalelift IT se pak vyrábí různé modely, podle maximální nosnosti kladkostroje. Pokud má model název Yalelift 1000, pak má kladkostroj nosnost 1000 kilogramů. I u těchto kladkostrojů je v příslušenství i pojistka proti přetížení. Kladkostroje Yalelift mohou mít nejmenší nosnost 500kg a největší kg. Některé kladkostroje jsou speciálně upravovány, aby byly použitelné i ve výbušném prostředí. 68

70 6. 3 Třídy motorů Kladkostroje se sice dělí podle tříd, ale rozdělení ale není všude stejné, jiné třídy jsou v Německu, jiné v Anglii, nebo Austrálii a jiné mezinárodní. V Německu to jsou třídy BGV-D8, BGV-D8+ a BGV-C1. V Anglii jsou třídy BS7906 Kategorie A a B. BGV-D8 je nejnižší klasifikace v Německu. Aby mohl být motor, který spadá do této třídy, zavěšen a zároveň se v prostoru pod ním mohly pohybovat osoby, je vyžadováno sekundární bezpečnostní zařízení, kterým se motor pojistí. Když se tedy pomocí motoru vytahuje břemeno, nesmí být v prostoru pod motorem žádné osoby, jakmile je ale motor zavěšen a pojištěn sekundárním bezpečnostním zařízením (uvázáním břemene bezpečnostním lanem nebo úvazem), tak se osoby v prostoru pod ním pohybovat mohou. BGV-D8+ je vylepšená třída BGV-D8. Motory, které spadají do této třídy, mají stejná omezení jako třída BGV-D8, s tím rozdílem, že když se s břemenem nepohybuje, když motor třídy BGV-D8+ stojí, tak nevyžaduje sekundární bezpečnostní zařízení k zajištění. BGV-C1 je nevyšší klasifikace v Německu. Osoby se pod motory této třídy mohou pohybovat, když je motor zavěšen, ale i tehdy, když motor vyzvedává břemeno. BS7906 Kategorie B je nejnižší klasifikace v Anglii. V podstatě jde o stejnou třídu jako je BGV-D8. BS7906 Kategorie A je nevyšší klasifikace v Anglii. Motory této kategorie mohou vyzvedávat břemeno i být zavěšeny nad prostorem, kde se pohybují osoby. 7. Truss konstrukce a háky Důležitým pojmem jsou truss konstrukce. Truss konstrukce se vyrábí například z hliníkových profilů a mohou mít různou konstrukci, tvar i délku. Tyto příhradové konstrukce jsou určené jak pro zastřešení pódií či tribun, tak i jako nosné a pohledové části při stavbě koncertních, divadelních, výstavních či jiných staveb. [12] Truss konstrukce jsou výhodné v tom, že jsou lehké, snadno se s nimi manipuluje a jejich sestavení je jednoduché a rychlé. Podle tvaru lze truss konstrukce rozdělit na duo systém (ilustrace č. 89, 90) pro konstrukce jednoduchých staveb, trio 69

71 systém (ilustrace č. 91, 92) pro konstrukce středně složitých staveb a quatro systém (ilustrace č. 93, 94) pro konstrukce složitých staveb. K montáži konstrukcí je ještě potřeba příslušenství a to základny, spojky, rohy, kolíky a spony (ilustrace č ) Ilustrace č. 90: Duo truss základna. Ilustrace č. 89: Duo truss systém. Zdroj: Astounded Entertainment Products [online]. Astounded Entertainment Products 2018 [cit ]. URL: < Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> Ilustrace č. 91: Trio truss systém. Zdroj: DJ CITY [online] Laha Pty. Ltd. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 92: Trio truss základna. Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: < PRODEJ/49-Trusskonstrukce> 70

72 Ilustrace č. 93: Quatro truss systém. Zdroj: Agentura CEZAA, s.r.o. [online]. Agentura CEZAA, s.r.o. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 94: Quatro truss základna. Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> Ilustrace č. 96: Truss spojka. Ilustrace č. 95: Rohový díl truss. Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> Ilustrace č. 97: Truss spona. Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> 71

73 Ilustrace č. 98: Truss kolík. Zdroj: Šiba plus s.r.o. [online]. [cit ]. URL: <htt- ps:// VYROBA-A-PRODEJ/49-Trusskonstrukce> Ilustrace č. 99: Hák (hook clamp). Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < od_t20100> délce. Tabulky č. 6, 7 a 8 udávají zatížitelnost truss konstrukcí v závislosti na jejich Tabulka č. 6: Zatížitelnost duo truss konstrukce Zdroj: Truss Aluminium Factory a.s. [online]. [cit ]. URL: < pdf> 72

74 Tabulka č. 7: Zatížitelnost trio truss konstrukce Zdroj: Truss Aluminium Factory a.s. [online]. [cit ]. URL: < pdf> Tabulka č. 8: Zatížitelnost quatro truss konstrukce Zdroj: Truss Aluminium Factory a.s. [online]. [cit ]. URL: < pdf> Technika se na truss konstrukce zavěšuje pomocí háků (hook clamps) - ilustrace č. 99. Háky jsou k technice přišroubované na místě k tomu určeném. Háky musí zaručovat, že se zavěšená technika neuvolní a nespadne z konstrukce dolů. Háky zároveň umožňují upevnění techniky v různých úhlech od konstrukce, kde je technika zavěšená. Existují různé druhy a typy háků, účel je ale u všech stejný. Správná a chybná zavěšení reflektoru na konstrukci jsou na ilustracích č. 100 a

75 Ilustrace č. 100: Správné zavěšení reflektoru s hákem na konstrukci. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 101: Zavěšení reflektoru s hákem na konstrukci trio truss systému. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < 74

76 103). Další ukázkou může být hák Twenty Clamp (ilustrace č. 102 a ilustrace č. Ilustrace č. 102: Hák Twenty Clamp. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < d_t58400> Ilustrace č. 103: Správné zavěšení háku. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < d_t58400> č. 104 a 105. Háky Doughty Clamps se mohou zavěšovat pod různým úhlem - viz ilustrace Ilustrace č. 104: Háky Doughty Clamps. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < EN.pdf> Ilustrace č. 105: Zavěšení háku Doughty Clamp. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < EN.pdf> 75

77 Technika se může zavěsit i na ramena, která se mohou pomocí háků zavěsit na truss konstrukce. Tato ramena mají jako každé takové zařízení povolenou nosnost, a mohou se různě skládat a nastavovat podle potřeby - viz ilustrace č. 106 a 107. Ilustrace č. 106: Pomocné rameno pro zavěšení na truss konstrukci. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < Ilustrace č. 107: Různé varianty pomocných ramen. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < 76

78 Na ilustraci č. 108 jsou zobrazeny reflektory zavěšené na truss konstrukci pomocí ramen. Ilustrace č. 108: Zavěšení reflektorů pomocí ramen. Zdroj: Doughty-engineering Ltd. [online]. [cit ]. URL: < 8. Bezpečnost práce Při práci ve výškách je nejdůležitější bezpečnost práce. Práce ve výškách je práce v jakékoliv výšce. Pokud se však pracovník pohybuje ve výšce 1,5 metrů a výše, je zaměstnavatel povinen zajistit ochranu pracovníka proti pádu z výšky. Bezpečnost práce také součástí zákonů ČR. Bezpečnost práce určuje nařízení vlády č. 362/2005 Sb. (Nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky). Toto nařízení je platné od 19. září 2005 a nabylo účinnosti dne 4. října Nařízení upravuje organizaci práce a pracovní postupy, které zaměstnavatel musí zajistit na pracovištích, kde pracovníkům hrozí pád z výšky, nebo do volné hloubky). V nařízení jsou také uvedeny požadavky na bezpečný provoz a používání technických zařízení. Nařízení se však nevztahuje na práce ve výškách při hornických pracích, na námořních lodích, při zásahu nebo i výcviku hasičů. Tyto práce upravují jiné normy a předpisy. 3 (1) Zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo 77