Následující příběh odehrává se převážně na cestě z vnitrozemí k moři, kam jedou hlavní postavy, z různých důvodů, které jsou z následujícího textu

Transkript

1 Jedna ku padesáti

2 Následující příběh odehrává se převážně na cestě z vnitrozemí k moři, kam jedou hlavní postavy, z různých důvodů, které jsou z následujícího textu zřejmé. Při pokusu o žánrové zařazení tohoto textu lze asi uspět jen těžko, nejpřesnější by asi bylo označit ho smutnou komedií s fantastickými a absurdními prvky, čímž ovšem neříkám, že není možné vnímat tento scénář úplně jinak. 1

3 Postavy: mladá žena (20 let), která vinou nezdařené lékařské procedury předčasně zestárla. Přesto se snaží zachránit vztah se svým mužem, využívaje k tomu jím sepsané předmanželské smlouvy, která mu také brání v rozvodu s ní. muž Jitky, před onou fatální procedurou velmi do ní zamilovaný. Jakožto již starší muž (40 let) si chtěl předmanželskou smlouvou mladou ženu pojistit, to se ovšem nakonec obrátilo proti němu. Jeho city k ženě vlivem roční odluky a jejího předčasného zestárnutí velmi ochladly, někde pod povrchem však možná ještě jsou. Traktorista (40-50 let) zodpovědný, pracovitý zaměstnanec zemědělského družstva, vlastním jménem Hubert. Touží po cestě k moři, kterou se rozhodne absolvovat spolu se svým traktorem poté, co neuspěje v soutěži traktoristů. Omylem a nevědomky přejede a. (40-50 let) vinou nevydařených osobních vztahů ztroskotalý inženýr, pracující také jako traktorista. Svou jinakost a smutné životní zvraty utápí v alkoholu, což se mu docela daří. Vyhraje cestu k moři. Jeho život je však předčasně ukončen koly Hubertova traktoru. (40 let) ův kamarád a jeho doprovod na posmrtné cestě k moři. Den po dni zabíjející zemědělec, nemající s vlastní rodinou společného více, než společný dům. Inspirován ovým posmrtným životem spáchá bolestivou sebevraždu, ignorujíc případné vedlejší účinky tohoto svého jednání. (čteno Dé Jé) Asi dvacetiletý mladík, živící se krádežemi aut. Jeho život je čistě materiálně zaměřen; vzhledem k jeho minulosti plné sebevražedných pokusů je dobře, že má alespoň nějaké směřování. Citově ovšem není tak ochladlý tak, jak by si přál. Nebo je možná jeho fatální žárlivá reakce motivována právě snahou vlastnit... 2

4 Marcela Přítelkyně ho, jemuž je nevěrná, je s ním zřejmě jen kvůli penězům, což si asi uvědomuje. Její milenec odjel k moři, kam se Marcela snaží prostřednictvím ho dostat také., Babička, Pozůstalí skupina lidí jedoucí k moři s rakvemi zesnulých a a Slávy. Kromě Babičky a a jedou všichni právě kvůli moři, ne kvůli pohřbu svých synů, mužů, zeťů, otců... Uklizečka (65) penzionovaná zasloužilá uklizečka, jež svůj nový smysl života našla v zametání mořské pláže, kterou si je ochotna bránit zuby nehty koštětem. Dále policisté, zaměstnanci zemědělského družstva, automechanici, kolemjdoucí... 3

5 Prolog Nemocnice, lehce futuristický sál (týká se to ovšem jen tohoto sálu, než do něho kamera vejde, jde po obyčejných nevlídných nemocničních chodbách). V zasklené kóji polo-sedí polo-leží Vlahá, tč. velmi nemocná, asi dvacetiletá žena, čekající na vhodného dárce orgánů. Na jedné straně kóje stojí její manžel, Vlahý (čtyřicet let), na druhé straně stojí Doktor. Ten právě nastavuje něco na displeji nad kójí. Nad ní je jmenovka Vlahá. (zamilovaně) Neměj strach, miláčku, to bude dobrý. Vůbec na mě nemluv. Kdybys nebyl srab a měl mě aspoň trochu rád... Nezačínej zase. Přece se kvůli tobě nevzdám dvaceti let života!... Když to není nutný... Patnácti! Každej milující manžel by to udělal. Já bych to udělala. Jenže... Máma mi říkala, neber si ho, je na tebe moc starej, ten už ti nemůže nic dát. A měla pravdu. Ani blbou ledvinu, ani blbej kus jater... ta bylo slibů, v nemoci i ve zdraví... Já s tebou přece zůstávám i v nemoci... Srabe. Až se probudim, rozvedu se s tebou. Ale... Doktor Já to snad raději zapnu. Odhadovaný čas rok, poměr padesát ku jedné, takže pro vás to bude jako týden, paní. A to ho ještě prospíte. Vše by mělo být v pořádku. (ovi) Tak za týden, chlapče, přestanu být Vlahá. Sbohem. Doktor zapne přístroj, kóje zapluje do stěny. Doktor Ono ji to přejde pane Vlahý... si smutně povzdechne. Titulky, na jejich pozadí se střídají záběry: Detail na orané pole - zeminu obracenou pluhem. Mořské vlny (vlnky) rozbíjející se o písčitou pláž. Otočení klíčkem auta. Vlny narážející na pláž. Pluh obracející zeminu. Vypíjené pivo. 4

6 Pohled s vysokého mostu přímo na rušnou dálnici. Peníze hozené na dřevěný stůl. Otáčející se kolo traktoru. Koště metoucí písek. Vypíjené pivo. Orané pole. (Podobné detaily se opakují vícekrát v různých obměnách. Nikdy v nich ale není rozpoznatelná konkrétní osoba.) Obraz 1 Vlahý (stejný, jako před rokem, jen knírek mu přibyl) se prodírá nemocniční chodbou plnou k prasknutí. Všude postávají přestárlí pacienti v obklopení mladých příbuzných a nadávají, seč jim plíce stačí. Ozývají se hlášky typu: To jim neprojde, Budu si stěžovat!, Obrácený poměr?! a Kde to sakra jsme?! celkem netečně proplouvá kolem, až zapluje do jednoho z pokojů na klidnější straně chodby. Vejde, na lůžku tam sedí žena kolem sedmdesáti a lítostivě se prohlíží v zrcátku. přijde k ní. Ona si ho všimne, do její tváře se dostává úžas, pak promluví. To snad... to snad není možný. Jako bys mu z oka vypadl... Komu? Dědečkovi. Vlastně to už asi pra pra pra dědečkovi. Mýmu ovi. Jen ten knírek... Ale jinak je to přesný. Prosím? No já chápu, že jsi zmatený, já taky, říkali mi, že to bude týden a zatím podívej se na mě. Ale aspoň mohu poznat své potomky... Potomky? (Nadšeně) Potomky!... I když, teď mě napadá, že já vlastně žádný děti neměla... Oni ti to neřekli, že? Co mi měli říct? Snad... snad mě neoplodnili během spánku? Zvorali poměr. Jakej poměr? Padesát ku jedný. Bylo to jedna ku padesáti. 5

7 Padesát ku jedný, jedna ku padesáti, kde je rozdíl? (vezme jí zrcátko, nastaví jí ho před obličej, vedle něho drží jakési nemocniční papíry s její fotkou. Starou fotkou, tedy fotkou s mladou tváří) (Jitce to pomalu začne docházet) Tady. Obraz 2 Stejná místnost, na lůžku leží šokovaná, vedle lůžka stojí Doktor, na druhé straně. Doktor Tak je to maličkost, prohodit dvě čísla, to se stane... kdybychom vás byli dali k ledu, tak se to stát nemůže, ale vy jste chtěla tohle.. navíc kdybychom vás vážně dali k ledu, mohla byste skončit jako těch čtrnáct, co si tohle dovolit nemohli. A věřte mi, že to by vám teď... to by vám teď už nevadilo. Navíc i tohle byla pouze experimentální metoda, podepsala jste, že je to na vaše vlastní nebezpečí. Bohužel to nevyšlo, naše nemocnice se vám tímto omlouvá, ale víc s tím nenaděláme. Navíc vyléčena jste, tak co... Tím ji asi neuklidníte. Doktor Vypadá klidně. Nepoznáte šok? Doktor Jak kdy. Až se vzpamatuje, tak jí nabídněte opakování procedury. Na padesát let, aby se to vyrovnalo. To asi nepřijme. Doktor Tím lépe. Pořád je tu riziko, že bychom ten poměr zase převrátili. Tak zatím nashle, mám ještě dalších třicet pacientů, které musím uklidnit. Nashle (Doktor odejde, si prohlédne stále strnulou Jitku, postaví se k oknu) Do prdele. Říkala jsi něco? Do prdele! 6

8 (chvíle ticha) Aha. Obraz 3 Na chodbu nemocnice přichází uklizečka, začne vytírat podlahu. To se prolne s Uklizečkou na pláži. Ta klidnými a rozvážnými pohyby zametá pláž. Po chvíli se zastaví, podívá se před sebe, trochu se zachmuří, když vidí po pláži poházené odpadky, pak se ale zase skloní nad koštětem a zametá dál. Ticho přeruší hluk traktoru. Obraz 4 Orané pole, pěkný časně podzimní den. Po poli jezdí orající traktor, starý Zetor, který jsme už krátce viděli v úvodních prostřizích. Traktorista se sluchátky na uších si zpívá jakousi písničku, kterou ale nikdo, ani on sám, neslyší. Náladu má dle všeho velice dobrou, snad je to tím, že se rychle blíží ke konci pole. Na palubní desce má spoustu pohledů z přímořských oblastí, kterých si kamera také všimne. Dojede poslední řádku, sjede z pole, všimne si a, který sedí u traktoru na vedlejším poli a podřimuje. Zastaví, z legrace zatroubí, zařve kontrola! a když mu, poté, co sebou poplašeně trhne, mávnutím ruky odpoví, pokračuje dál. Pro sebe si řekne něco jako flákač. Najede na silnici, na papírek, přilepený na okně, udělá čárku těch je tam už jedenáct. Obraz 5 Nemocnice, situace stále stejná. Přijde Doktor. Nahlédne do místnosti, podívá se na Jitku a pak potichu zmizí. Dveře lehce bouchnou. sebou škubne. Víš, já nemám moc času... (s pohledem upřeným před sebe) Já už taky ne. Mohlo to dopadnout hůř... (podívá se na něho) Třeba s mi mohl ty transplantáty dát ty a připravit se tak o patnáct let života. Místo toho mě připravili o padesát. Takže jasně, mohlo to dopadnout hůř. Pro tebe... 7

9 Kdybych ti dal ty transplantáty já, tak se oba nedožijem ani šedesáti... Teď je ti sedmdesát. Je mi jednadvacet. A těžko se dožiju třicítky. Jednadvacet. Ale vypadáš na sedmdesát. To potěší. Ovšem na sedmdesát vypadáš dobře. Tak na šedesát... Ale jak jsem říkal, nemám moc času. Tak bych tě chtěl požádat, abys mi tady podepsala ty papíry... Co je to? Chtěla ses dát rozvést... Ale už nechci. Ale já chci. To kvůli těm vlasům, že? Cože? (kouká na svůj obraz v okně) Mám je šedivý. To proto, žejo? Taky. Taky máš vrásek jak moje matka, šedý zákal v obou očích, začínajícího Parkinsona, sklerózu a vůbec, vypadáš na sedmdesát. Sklerózu nemám. Ne? Tak mi řekni, jak jsme slavili tvoje čtyřicátiny? Moc vtipný... Jsme svoji dva roky... Ale vleklo se to, že...? Slíbils dokud nás smrt nerozdělí. Ono to stejně už nebude dlouho trvat. Aspoň nebudeš muset moc čekat. Já ti to nepodepíšu. Cože? Proč? Začneme znova. Trochu pozdě, ne? 8

10 (vezme mu papíry z rukou a roztrhá je) Chci to zkusit. Já ne. Podle předmanželský smlouvy ale nemáš moc na výběr. Takže (zvedne se z postele)... jdeme domů! Synku... Obraz 6 Zemědělské družstvo. Traktorista právě odstavil traktor před budovu, která vypadá ze všech domů kolem nejméně jako kravín (hlavně kvůli své velikosti). Je to něco jako místní kancelář. Traktorista vejde dovnitř do místnosti, kde sedí v montérkách jeden. Ten zvedne hlavu, kývne na přicházejícího traktoristu, ten se usměje. Hotovo? Traktorista Další los, prosím. A nechceš radši nějaký ty body na prémie? Losů už máš devět... Traktorista Deset. Čím víc, tím větší šance, sami to tam píšou. Jak myslíš... Otevře šuple, vyndá kus tvrdého papíru, dá na něj razítko, něco na něj napíše, podá papír Traktoristovi. Ten los přijme a hodí ho do urny v rohu místnosti, nad kterou je nápis Celonárodní soutěž zorej úhor, jeď k moři. Traktorista (nadějeplně) Jedenáct. (sarkasticky) Výborně. Tvoje šance stouply tak na čtyřicet devět k jedný. Traktorista Já to vyhraju. Uvidíš. (odejde) Kdybys jel normálně na body, tak tam můžeš jet už dvakrát... (opět se otevřou dveře, dovnitř nakoukne Traktorista, kývne hlavou k urně) Traktorista Dneska v osm? Další už nestihneš... 9

11 Traktorista (usměje se) Já to zkusím. (odejde) Seš vůl, Huberte... Obraz 7 Téměř zorané pole. Traktorista sedí a trpně se dívá na hodinky. Je za pět minut osm. Přelétne pohledem nedodělaný kus pole, znovu mrkne na hodinky, pak pohodí hlavou Traktorista No co, vyhraju i tak. Zapne rádio, vymění zvukotěsnící sluchátka za ta hudbu-produkující a s napjatým výrazem se zaposlouchá. Obraz 8 Noc. Hospoda, ve které se bouřlivě slaví. Právě z ní vychází dvojice starších vidláků, notně napitých, vyprovázená pozdravy z celého sálu. Na odchodu se jeden z mužů otočí. A ještě jednu rundu. Připiš mi to, Václave. Hospodský kývne, hospoda zajásá. se Slávou odcházejí nocí od hospody, zařve: K moři! K moři! A že seš kámoš, tak víš co? Tak se napijem. To už jsme udělali. Ale víš co? Tak se napijem znova. (zavrtí hlavou) Tak tě vezmu s sebou. (otočí se k hospodě) Tak jdeme. 10

12 (chytne ho) Ale k moři... (zarazí se, pak se otočí) Jo. Tam? Tak jdem... Obraz 9 Noc, o notný kus dále. se Slávou vrávorají při krajnici. Všude klid a tma. Kolem projede auto, na které oba zanadávají. Pak vše opět utichne. Ale co stará? Tvoje? Ti řikám (zívne), ti řikám, že mě stejně vyhodí z domu, až přijdu vožralej. Tak nechoď. Když nepřijdu, vyhodí mě taky... Odkud? (chvíli je ticho, pak odbočí do příkopu, kde si lehne) (chvíli stojí, pak jde k němu) (lehne si o kousek dál) Tak já počkám tady... Tak já počkám s tebou. Obraz 10 Ráno. Nedoorané pole, na něm traktor. V traktoru sedí s pohledem upřeným před sebe Traktorista. Kouká na pohled odkudsi z Itálie, který má přidělaný na skle. Natáhne se po něm, podívá se blíž. Na pláži je tam propiskou přikreslený jednoduchý panáček, nad kterým je napsáno Já. Pak se zarputile podívá ven. Traktorista A to zoral jediný pole! (po chvíli) Seru na ně! Nastartuje traktor, rozjede se přes čerstvě zorané pole, projede příkopem, vyjede na silnici. Z traktoru vypadne pohled a dopadne na čerstvě rozjeté tělo a. Vedle otevře oči a nepřítomným pohledem se podívá na a. 11

13 Ty krávo... Obraz 11 Most přes dálnici. Po něm jde Mladík ( (na tričku má nápis D.J)) s rádiem, zní píseň Goodbye cruel world od skupiny Pink Floyd. si ničeho nevšímá. Dojde doprostřed mostu, rozhlédne se kolem. Položí rádio na zem. Vyleze na zábradlí. Obraz 12 Kancelář ZD, ve které sedí. Kamera zpočátku na polodetailu, takže není poznat, kde to vlastně jsme, docela klidně by to mohlo být i na pohřbu.... a byl to člověk nadaný mnoha talenty, z nichž mnohé... zůstaly bohužel neobjeveny, také vinou jeho předčasné smrti. Ovlivnil životy nás všech měrou... měrou různou a nestejnou, jak moc, to možná nikdy ani nezjistíme. Byl to... velice schopný a zodpovědný otec rodiny... i když chlastal jak duha... a nadaný... Traktorista... zoral sice letos jen jediné pole, ale jak... to byste to museli vidět... no radši ne. Byl to... vyhrál zájezd... byl to... ty vole, byl to prostě, co bych o něm asi tak měl říct?!, no. Kamera odjede, je vidět, že sedí ve své kanceláři, proti němu zničený. Ale vždyť ti to jde. Jen si to musíš sepsat... Já tohle nikdy nedělal. Ale studovals přece. Ekonomku. Vidíš. Znáš cizí slova. Který jsou tu na nic. Ale znáš je. Když to trochu uhladíš a vypustíš, že chlastal... bude to hezkej pohřeb. Já chci, abys tam mluvil ty. Seš chytrej. Neměla by o tom rozhodovat spíš rodina? Myslíš, že bych jim to měl říct? 12

14 Oni to neví? Jsem se bál, že by je to mohlo... nějak rozesmutnit. na něj vrhne výmluvný pohled. A ty bys jim to nechtěl říct? Seš studovanej... Obraz 13 vychází z kanceláře ZD, otáčí se ještě na odchodu k ovi. Tak si to ale stejně připrav. Zavře dveře, ujde pár kroků, když tu na něho zpoza rohu vybafne. Je to duch, ale to na něm na první pohled není vůbec poznat. Po přejetí traktorem ani stopy. Kam s zmizel, vole? Najít někoho na tvůj pohřeb. A to nemohlo počkat? (zastaví se, dívá se na něho) Nevim. Já myslel, že tě přejel traktor... A jak tě to napadlo? Jsem to viděl. Přes celej hrudník vyjetá díra vod kola. (rozepíná si košili) To bych si snad... všiml ne?... (na hrudníku má velký nápis Přejet traktorem. si ho překvapeně prohlíží) Božka mě zabije... nemáš zrcátko? Ne. Ale Franta jedno nosí, počkej. (vběhne do kravína, vyjde ven s velkým zarámovaným zrcadlem) Stačí? To asi nenosí v kapse (staví se před zrcadlo, jeho odraz se tam neobjeví) 13

15 Jezdí s tím na kole... (podívá se do zrcadla) Ale asi je nějaký vadný... (z kravína vyjde Franta, model v montérkách) Franta (jde si pro zrcadlo) Radoslave, vrať mi to. Se musím trochu upravit. (odnáší si zrcadlo, a si nevšímá) Primadona. Ani nepozdraví. (odchází) Pojď za mnou... ho dožene, podívá se s tázavým pohledem na Slávu. Ten se podívá s vědoucím pohledem na něho. Něco mě napadlo. zpomalí, překvapeně zavrtí hlavou, ale pak jde za Slávou. Obraz 14 Most, vysoký most nad dálnicí, už jsme se z něho několikrát dívali dolů. Na něm stojí Na zábradlí, kamera si ho velmi pozorně prohlídne odspoda nahoru. Stojí trochu nakřivo, na zápěstí má velké jizvy, na obličeji je znát pár dávných silných úderů. Ozývá se hudba a posléze se k ní přidají i slova (opět píseň od Pink Floyd Goodbye cruel world ). Zpívá si je právě Goodbye, cruel world... (kamera se stáčí, zabere mladíkovu tvář. Vypadá netečně a rozhodnutě)... there s nothing you could say to make me change my mind, goodbye... Traktorista Hej! se otočí, na mostě stojí traktor a z něho mladíka vyděšeně pozoruje Traktorista. si ho chvíli prohlíží, pak pohodí hlavou, pokrčí rameny a odchází. Traktorista je poněkud překvapen. Vyleze z traktoru a jde opatrně k okraji mostu. Podívá se dolů a ucukne, když 14

16 tu se najednou zvuk motoru jeho stojícího traktoru změní. Traktorista se otočí, v traktoru sedí a pokouší se ujet. Se škubáním se traktor rozjede, ale Traktorista nemá velké potíže ho dohnat. Překvapivě obratně vskočí za jízdy do kabiny, dupne na brzdu a ho vyhodí ven, častujíce ho nadávkami, které nejsou v hluku motoru slyšet. Pak si nasadí sluchátka (proti hluku) a odjíždí. se chvíli dívá s celkem netečným pohledem za ujíždějícím traktorem, pak se otočí zpět k zábradlí, postaví se na něj, přetočí pásku v kazeťáku a začne znovu zpívat tutéž píseň. Traktorista ho ještě zahlédne ve zpětném zrcátku, ale už si ho nevšímá a jede dál. Na palubní desce se rozsvítí mobilní telefon. On si toho všimne, vezme ho do ruky, kouká na tlačítka, zastaví, vypne motor, zkusí telefon přiložit k uchu, ten mu do něj ale zazvoní. Chvíli mačká různá tlačítka, potom ho ale nazlobeně hodí zpátky a znovu se rozjede. Obraz 15 Kancelář a ZD. Ten sedí u telefonu, poslouchá vyzváněcí tón. Právě volá Traktoristovi, ale ten to nebere. si povídá pro sebe No tak, zvedni to... zvedni to, Huberte... do prdele zvedni to. Nikdo to nezvedne a telefon s výmluvným pokrčením ramen položí. To už kamera zabírá větší část místnosti, je vidět dvojice policistů, stojících před ovým stolem, rozhlížející se kolem. Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 1 Tak co? Co? Kde je? Nevím, nevzal to... Co nevzal? Telefon. A kde je to nevíte? Telefon? Asi ho má u sebe. A traktor? Asi s ním, když s ním odjel. Ten telefon? 15

17 (nechápavě se na něho dívá) Hubert, ten traktorista. Policista 1 A kam? Nevím. Proto jsem mu volal, abych zjistil... Policista 2 (zvýšeným hlasem, Policistovi 1) Tak seš blbej nebo co? Snads to slyšel, ne? Policista 1 (k ovi) Promiňte. (nejistě) To je v pořádku... Policista 2 Jistěže to je v pořádku! Kdyby volal on nebo někdo, kdo ho zná, tak nám hned dáte vědět! Jistě. Policista 1 (kolegovi, potichu) Jen jsem zkoušel matoucí otázky... Policista 2 (zvýšeným hlasem) My jdeme. Policista 1 (potichu) Kam? Policista 2 Na pole. Nashle... (Policista 2 se jen úsečně otočí, Policista 1 odpoví.) Policista 1 Na shledanou. Policisté odejdou, ještě jednou zkusí zavolat Traktoristovi. Nikdo to nebere. položí sluchátko. Sakra kde lítáš, Huberte!? Obraz 16 Traktorista To bych taky rád věděl. Sedí v traktoru v téčkové křižovatce, nevšímá si, že zdržuje provoz a kouká na pohled, na kterém je malá mapa pobřeží. Chvíli se rozhlíží ze strany na stranu, pak si hodí korunou a zatočí doprava. 16

18 Obraz 17 U pole, u něhož byl přejet. U místa činu stojí se Slávou. Před nimi přejetá mrtvola a. Tak to je vostrý. Jsem ti říkal, že tě přejel. Ty už s toho nakecal... Takže seš duch? Co jinýho? Každopádně stará mě už nezabije. Umíš procházet zdí? Tady to asi nezkusim. A co stromem? ( se rozhlédne kolem a zamíří k nejbližšímu stromu. Zastaví se před ním, pak se vrátí) Nevim. Tak to zkus! Nebyl by jinej test? Tak zkus sebrat ten kámen (ukáže na zem, kde leží nevelký kámen) Něco lehčího by nebylo? Mně se ti do toho nějak nechce. Vole... (zvedne kámen a hodí ho na a. Kámen proletí skrz. se otřese, otočí se po kameni) Tohle už nedělej. Jak by se ti líbilo, kdybych já po tobě házel kameny?! (provokativně roztáhne ruce) Tak do toho, srabe. (trochu zaváhá, pak se ale sehne, zvedne kámen, hodí ho po Slávovi, trefí.) 17

19 (pokrčí stoicky rameny) Co děláš, vole? To bolí. Takže se ti to nelíbí. Tebe to nebolelo? V tu chvíli se za ním vynoří dvojice policistů. Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 1 Policista 2 Toho asi už nikdy nic bolet nebude. (otočí se) Vy ho taky vidíte? Jistěže ho vidíme. a? Vy ho znáte? Je to můj nejlepší kámoš. Snad byl, ne? Je. Obávám se pane, že je mrtev. Ale je pořád stejnej, to je úžasný. Do prdele, chlape, vždyť ho přejel traktor! Já vim, má to na sobě napsaný, se podívejte... (ovi) Vyhrň si košili. Policisté se na sebe kouknou, pak Policista 1 položí Slávovi ruku na rameno. Policista 1 Co kdybyste jel se mnou? Tady kolega zatím vašeho přítele pohlídá... (strká Slávu k autu) On může jet s náma. Policista 1 Tak pojede s námi, jak chcete. 18

20 Obraz 18 Velký pokoj v ještě větším domě, velice dobře zařízený, možná až s přílišným důrazem na přepych, snoubí se tu různé, vesměs drahé styly, nábytku je tu až příliš. U velkého okna sedí, na druhé straně pokoje sedí ve velkém křesle, kamera si ho hned nemusí všimnout. Tikají tu hodiny. Kamera v rytmu tikání těká z a na Jitku a na hodiny. Pak se začne věnovat Jitce a cíli jejího pohledu. Tím je velká zeď, čerstvě postavená pár metrů od okna, zakrývající jakýkoli výhled ven. si tiše povzdechne, pak se přesune k oknu ve vedlejší zdi. zvedne telefon. Atmosféra, alespoň z jeho strany, takřka nenávistná. Zase já. Můžete. Před oknem se v mžiku objeví několik dělníků, kteří přinesou před okno dřevěnou clonu, která zakryje velice pěkný výhled z okna. si opět lehce povzdechne, sáhne po své kabelce, vyndá z ní mobil a vytočí číslo. To jsem já. Můžete. Krátce nato je místnost zaplavena hromadou stěhováků, kteří odnesou veškerý odnesitelný nábytek, na kterém zrovna nikdo nesedí. vše sleduje s podmračenou tváří. Nakonec se ještě do skoro prázdného bytu vrátí dvojice stěhováků a vezme i křeslo, na němž sedí. Jen hodiny na stěně zůstanou. Mě nemůžeš vyhodit. Křeslo můžu. seskočí, sedne si demonstrativně na zem. se demonstrativně otočí k oknu a kouká do zdi. Po chvíli promluví. Když mi vrátíš křeslo, nechám tam udělat díru. si pohrdavě odfoukne. Obraz 19 Odpoledne na silnici. Kamera sleduje zepředu jedoucí BMW, kvůli lesknoucímu se přednímu sklu není ale vidět dovnitř. Zní předehra písně What a wonderful world (původně zpívaná Armstrongem, ale tohle je výrazně rychlejší verze). Přesuneme se dovnitř do auta, kde na místě řidiče sedí zpívající, sedadlo spolujezdce nevidíme do chvíle, než se píseň dostane k textu...what a wonderful world. V tu chvíli se kamera 19

21 podívá i tím směrem na sedadle sedí potlučený a bezvědomý muž, právoplatný majitel vozu. Po chvíli se dostaneme do města, kde zpomalí a přestane zpívat. (podívá se na řidiče) Tak už tam budeme. Doufám, že si uvědomujete, že mi jen přiděláváte problémy. Lidi jako vy, co si víc ceněj majetku a nevážej si zdraví, jsou problémem týhle společnosti. Taky jejím příznakem, jestli mi rozumíte. To jsem si nevymyslel, to říkali v televizi... Takovej moc chytrej pán... Měl titul... Blbost, myslím... A jsme tady. Nemocnice, vystupovat. rozepne spolujezdci pás, rozepne vlastní pás, otevře jeho dveře (zevnitř), kopne do spolujezdce, který v důsledku toho vypadne na chodník před nemocnicí. za ním zavře dveře, zapne si pás a odjede. Kamera zůstane na místě, kde si všimne nápisu stávka na dveřích nemocnice. Obraz 20 Byt Jitky a a. sedí ve svém křesle. Ve stěně před Jitčiným oknem je udělaný malý průzor. kouká průzorem ven, kouká před sebe. Hodiny stále tikají. Jak dlouho to ještě bude takhle trvat? Hádám, že dokud neumřu. A na kdy to plánuješ? (přemýšlí) Na mý šedesátiny? Áno. Proč? Protože jsi jednou říkal, že by ses radši sám zabil, než se dožít šedesáti. (dlouhá chvíle ticha) Tak aspoň se teď mám na co těšit. (ještě delší chvíle ticha) 20

22 Obraz 21 Velká garáž či spíše autoopravna. V té stojí auto, ze kterého vykopl u nemocnice jeho majitele. stojí před autem, v něm je chlapík v montérkách, říkejme mu Automechanik. Právě je zaujat skvrnami od krve na sedadle spolujezdce. Automechanik A tos ho musel brát s sebou? Vždyť by tam zkapal. Automechanik Tak s ho neměl přejet. Se mě neměl snažit zastavit. Automechanik Měl s bejt rychlejší. Je to jeho chyba. Automechanik Neříkám že ne. Ale já ti musím strhnout tak pětku za ty potahy. Pět litrů za trochu krve? Automechanik Budu to muset dát vyčistit, lidi se třeba budou ptát... i ten tvůj způsob má svý mouchy. Mimochodem (vykoukne ven), nebojíš se, že bys moh spadnout? Chápeš, někdo na tebe zatroubí, lekneš se... Nebylo by to poprvý. Automechanik Jasně, jasně...co? Původně to nebyl plán na kradení aut. Jenže mosty nejsou nikdy tak vysoký, jak vypadaj. Automechanik To jako že ses chtěl zabít? (Ukáže mu svá zápěstí) Co myslíš? Automechanik (Podívá se na jizvy) A to jako pro jistotou? Při tom skákání? Ne, to jako při jiný příležitosti. Automechanik (nadšená zvědavost) A co tunel, viděls? Bílý světlo, hlasy rodičů, co tě volaj... Slyšet tam hlasy rodičů, tak tam nejdu. Na druhou stranu, nebejt jich, tak na tenhle trik nepřijdu. I looserovský rodiče maj něco do sebe... Ale jinak, kdo v takový situaci vidí bílý světlo, toho nebolí nic tak, aby z toho umřel. 21

23 Automechanik (trochu zklamaně, začne se věnovat zase skvrnám na sedadle) Automechanik Automechanik Takže žádný světlo? Rudo a děsná bolest. Hmm... (vyleze ven ) Tak možná i deset, Dé Jé. Vždyť jsi... Nediskutuj, prostě si příště dej pozor. otevře dveře, chytne potahy křesla, škubne a zašpiněný potah vyrve. Hodí ho automechanikovi pod nohy. Triumfálně se na něj podívá. Automechanik Tak dvanáct. Takhle to sotva někomu prodám, že? Obraz 22 Opět byt a a Jitky, stejný pokoj, stejná situace. Stejné tikání hodin. Taky bych mohl nechat zavřít bránu a zakázat jim, aby ti nosili jídlo. Mohl, ale pak by ses o mě musel starat přímo ty. Smlouva, chlapče. (po chvíli) A ty tu chceš vážně strávit celý zbytek... zbyteček života? Ne, chci jet na dovolenou. Nemáš dovolenou. Seš v důchodu. Ty víš, jak to myslím. Jenže když mě nepustíš ven... (chvíli přemýšlí) Tak si sbal, pojedem. To myslíš vážně? Já ale vážně chci jet. To mi došlo. A ty mi to nechceš zakazovat? Je to tvoje poslední šance vidět něco jinýho, než zdi... 22

24 Takže pro tebe ty dva roky, co jsme byli spolu, přece jen něco znamenaly? (zvedne se) Precedens Horáček... Co? Předchozí majitel. Pan Horáček tu u okna umíral dvanáct let. A pořád říkal, že neumře, dokud se nepodívá na moře. Třináctý rok ho vzali k moři. Tři dny nato byl barák volný... (trochu zvadne, pak se ale usměje) Aha. Ale musíš jet se mnou. Jistě, aspoň budu první, kdo se to doví. (ironicky) Miluju tě. A já si vždycky myslel, že jsi na starší. Tak jedem. Nebudeš si balit? A co, když jsi vybílila celej barák? (usměje se) Ajo. Aspoň se nebudem zdržovat. Koupíš si něco po cestě... Ty tři dny s tebou vydržím i bez toho. (odchází z pokoje) (pro sebe) Tak snadný to mít nebudeš... Obraz 23 Klasický panelákový byt ho a jeho přítelkyně, Marcely. přichází domů, pobrukuje si It s been a hard day... Marcela vyběhne z koupelny s pleťovou maskou, se obratně vyhne jejím pokusům o fyzický kontakt, vejde do obýváku, hodí na stůl svazek bankovek, sedne si do křesla a pustí televizi. Marcelu peníze pochopitelně upoutají. Marcela Marcela Ty vado, to je balík. (usměje se na něho) Já tě miluju. Nech to ležet, šetříme. (zatváří se kysele) Jsi hajzl. Odejde do koupelny. bez hnutí zírá na televizi. Marcela se po chvíli ozve z koupelny. Marcela Co kdybysme jeli na dovolenou? K moři? 23

25 Až všechno splatím... Marcela To přece nespěchá. Dokud to půjde, tak se odsuď nehnu. (pro sebe) Když už jsem tady, tak chci mít aspoň prachy. A za flákání je nedostanu. Marcela (vyjde z koupelny, lísá se k němu) Tak aspoň kratičkej výlet... k moři... na pár dnů... tak na čtrnáct... prosím... Říkám, že ne. Marcela Tak já pojedu sama. Jistě. A někdo tě tam sbalí a už se nevrátíš. Nebo tě tam někdo zbouchne a ty se vrátíš... Marcela Nezbouchne, neboj... Nikam nepojedem. Marcela Seš odpornej. Zvedne se, odchází. V televizi jdou zprávy, skoro bez zvuku. Právě běží reportáž o člověku, kterého někdo nechal poraněného ležet před stávkující nemocnicí.ten člověk tam zemřel. Reportáž skončí. Marcelko? A kam bys tak zhruba chtěla jet? Obraz 24 Traktorista se se svým traktorem dostává na dálniční sjezd a posléze na dálnici samotnou. Prohlédne si směrové tabule, rovně šipka s nápisem Moře. Traktorista se zatváří skoro vesele a ve svém poklidném tempu pokračuje dál. Rozhlíží se po krajině, se sluchátky na uších neslyší troubení kolemjedoucích aut, takže mu nic nebrání v tom, aby si tu cestu pořádně užil. 24

26 Obraz 25 Nemocnice v podvečer. Z té je právě vyváženo tělo přikryté černou plachtou, vedle něho jde. Tělo je nakládáno do pohřebního vozu. kousek poodstoupí, má-li jeho obličej čitelný výraz, pak nejblíže by byl popsatelný slovem smutný. Ze tmy za ním vystoupí (ten je ještě klidnější a usazenější, než naposledy). Takže...? Nic, co bych chtěl někdy opakovat. To se ti asi nepodaří, i kdybys chtěl. Ukaž. Co? (přejde před něho) No dělej. Ajo... Zvedne tričko, na těle má stříbrně světélkující nápis Srážka s tělesem ústředního topení s následky, které kombinovány se svěrací kazajkou způsobily tiché vykrvácení. to pomalu přeslabikuje, pak zvedne hlavu. Tak tiché to zrovna nebylo. Nemáš páru, jak to bolelo. Každej nemá kliku na traktor... stejně si myslím, žes to neměl dělat. Proč? Je to trochu... svazující. Cože? Zkus strčit do toho člověka. (kouká na označeného člověka, který právě vyšel z nemocnice) Ne. Tak vidíš. Co jako? Proč bych na něj měl šahat? Abys viděl, že tě to udělalo... línějším... Prostě ti všechno připadne zbytečný. Takže můžu jen postávat a koukat? Tak nějak. 25

27 Paráda, stejně jsem nikdy nic jinýho nedělal. Taky to má další nevýhody nikdo tě nevidí... Což je super, pokud chceš jen postávat a koukat... Taky se ti nic nemůže stát... co budem dělat? Postávat a koukat? Tady? Tobě se tu nelíbí? Tak jako pár dní bych tady vydržel, ale co pak... až by třeba tu nemocnici zbourali? Postaví tu něco jinýho. Pravda. (ticho, oba stojí a koukají před sebe. sleduje telefonujícího člověka u dveří) Půjdem na pohřeb? Komu? Nám? Ani náhodou. Nechceš ještě vidět ženu... Ty snad jo? Řekněme, že na ni budu radši vzpomínat tak, jak jsem ji viděl naposledy... Jo, já na ni taky nechci myslet. ( se na něho tázavě podívá) No neříkej, že naposled, cos ji viděl, nebyl s vožralej?! Byl. Tak vidíš. A trochu se seber, člověče, trochu života do toho... života. Jdeme k moři! Co? Vyhráls? Vyhrál. Jdeme k moři! pokrčí rameny a oba odchází. Telefonující člověk položí telefon a dává si ho do kapsy. 26