Chtěli bychom, aby Vám tento cestopis připomínal krásné zážitky a byl pouze jedním z mnoha dalších...

Transkript

1 Chtěli bychom, aby Vám tento cestopis připomínal krásné zážitky a byl pouze jedním z mnoha dalších...

2

3 1.den Tak přišel očekávaný čas a v hoď. s 30 min. zpožděním jsme se zvedli z Prahy směr Madrid. Wizz air moc pohodlné nebylo, ale s výbornou náladou jsme dorazili o hoď. na letiště Madrid. Ještě jsme skočili do Iberia a Maruška svou brilantní španělštinou zkoušela přesvědčit nejdříve dámu a poté pána, aby přebukovali let na čas 1.05 místo Bohužel letadlo bylo plné. Jediná nabídka byla do business clase za příplatek pouhých 2631EUR... na osobu. Tak jsme se obrátili zády a šli hledat ubytko. Nejprve jsem chtěl i já přesvědčit o svých kvalitách a tak jsem šel s překladačem zajistit hotel na informace. Po pár info s pánem z něho vylezlo, že hotel blízko je plný, ale že Češi mají nejlepší pornofilmy. A tak to vzala Maruš po SMS do Čech, kde nám Jara našel ubytko v hotelu IBIS jen 1 stanici metrem. Ubytko za 59 EUR a cesta a 2,5EUR x 2. Spokojeně ležíme v pelíšku. PS: batohy mají po 15 kg a už teď nás serou, jak jsou těžký - jako krávy... Jej, právě jsme

4 zjistili, že mapy a průvodce zůstali doma - no nic důležitého. Vaše Kalamity Mary a Chodící nebezpečí Ladislav

5 2.den Sladké probuzení a vydatná snídaně v hotelu Ibis předurčovala dobrý den. Tato představa se rozplynula po ještě spolehlivém odvozu na letiště. Španělé jsou úžasní, zajistí vám stálou dávku nejistoty, asi pro zábavnější cestování. Paní na checkinu, ačkoliv zřejmě viděla, že patříme k sobě, rozhodla se nás oddělit. Let trvá 12 hodin, a proto možná myslela na naše blaho, abychom si byli vzácní. Ale na nás padla velká úzkost, teda na mě a vyvrcholila těsně před startem. Předtím jsem krapánek bojovala, abychom neseděli každý na jiné straně letadla, ale bez efektu- manana... Dopadlo to dobře, miláček sedí přes uličku, vidím na něj. Prý jsem se u toho trochu durdila Kvalitka letecké společnosti Iberia nám zajistila mimořádně zábavné doprovodné řádění děti, sedících okolo nás v počtu hodném vetší mateřské školky, klimatizace zapnuta pro komfort 13 stupňů a skromném přísunu jídla a pití.

6 No, když to shrnu asi jsme přece jen něco vypili a snědli, jelikož v návštěvách záchodků to skončilo krásnou remizou 3:3. Lima hlásí přílet dvou Gringů v Pak přišlo dlouhé hodinové čekaní na kufry a pak hurááá z letiště pro informace. Tam Chodící nebezpečí zaúřadovalo svou nedočkavostí a hurááá akcí Olé na IGUAZU a hned první pěšák, co nám skočil do cesty nás přemluvil teda mého kluka, ať s nim jdeme do kanceláře, kde zajistí výlet... No šli jsme asi 15 minut, parádní uvítaní, propocená trika a tam nám klouček ukázal cenu 1800 dolarů... on se snad posral, asi něco špatného snědl... Tak jsme udělali otočku a zpět na letiště... No tak jsme si v klidu sedli, teda v klidu až po 15 minutách, neboť můj kluk byl krapánek roztěkaný... Ale žádna hádka opět nepřišla... Přišel nápad letět do Cuzca na MP, ale po konzultaci s Yardou, později ho poznáte v dalších dnech, jsme zjistili, že bychom se asi hned krapánek posrali z těch výšek... tedy slušně řečeno... Není dobré hned do vyšších míst, jelikož bez aklimatizace nastanou potíže nejen žaludeční... Už se nám chce spát, tak vám

7 ani neřekneme, jak jsme našli hotel... hehehehe... Ráno v pět vstáváme a letíme směr Arequipa. 3. den Tak jsme se probudili a Maruška praví... asi jsme zaspali - koukneme na hodiny a ono je pul druhé ráno... no jo v Čechách je půl osmý. Tak jsme se schoulili a spali dál. Do 4.45 už nic moc spánek a hurá na letiště. Taxikář z večera asi tušil, že Ladík má rád jen vyleštěný a čistý vůz a asi ho celou noc leštil.

8 I košili mu manželka dala do mandlu - bílou. Snídaně na letištní podlaze měla své kouzlo - kolumbijská káva s nadkoblížkem v karamelu. Meziprostor zaznamenal 2 podezřelá fluida a tak zpozdila let o 40 min - maličkost. Arequipské slunce a okolní scenérie nás přivítali v 9 hod. Je tu opravdu krásně. 22 stupínků, čerstvý vzduch a výška 2650 m.n.m. Bágly přišly brzo - nechápeme. Venku stálo 200 indiánů a jeden bílý Olda Šetrný - Yarda. Pak už jen samá pozitiva - pivečko překvapivě dobré, skoro jako Plznička, zahrádka, útulný pokoj con baňos, pes Ares vypadající jako Baskervil, ale ohromný mazel. Pak velké plánovaní a už aby to bylo. Zítra jedem na zvířátka. Ladík se těší na své odlitky - tučňáky. Pošleme upravený itinerář do , ale po reklamě... Při malé okružní procházce městem jsme se zúčastnili politické manifestace komunistické strany - Láďa už dostal 3 hlasy. Ba ne, je tu předvolební období a moc pěkně tu hrají a zpívají. Máme velmi důležitou zprávu pro našeho malého cestovatele Ondřeje - na náměstí tu holubi v počtu tisíců žiji v naprostém souladu se všemi

9 a vůbec nikdo je nerozhání, takže Ondřeji, to je výzva. Po cestě nám šla vstříc velmi pěkná zdobená rakev, určitě plná a nesli ji lidé, z nichž jeden měl nos jako rozkvetlý květák. Já se moc nekoukala, ale Ladík měl zážitek, vychutnal si ten pohled, za rohem si odplivl a řekl - tohle nemusím. Teď po posilnění hodinkou spánku jdeme do víru města a prý je to bezpečné, leda průjem si doneseme, páč máme hlad a všude to tak slibně voní...

10 4.den Vstali jsme v 6 hoď. ráno a přivítalo nás krásné sluneční počasí a vyrýsované siluety hor okolo nás Chachani 6075 m.n.m., Pichu Pichu 5664 m.n.m. a Misti 5825 m.n.m. - samí malí drobečci sopečného původu a koukáme na ně z 2500 m.n.m. Místy pojedeme po tlamičkách dolu - sjezd na kolech, datum vám neřekneme, poněvadž je ještě činná a tak ji nechceme dráždit a vlítneme na ni nečekaně. A vás taky nebudeme dráždit. Mlíko a pečivo k snídani vozí až k domu místní starý mládenec ve starém autě a Mlíko vozí v konvi, jak za starých časů. Výlet za zvířátky směr Matarani k Pacifiku byl i tematický. Po cestě nám Yarda povídal o historii a politické situaci v Peru a další zajímavosti. Takže po debatě o politice a jejím srovnání jsme zkonstatovali, že tady se taky krade, ale každý ví kolik a proč a kdo za koho kope a když je toho hodně, tak to srovná vojensky puč. Ten by pomohl našim politikum a ještě lépe defenestrace. Díky této cestě firma

11 MT a Prodoor získá odbytiště zboží na 10-tky let - projížděli jsme panamerickým pásmem bývalé pouště, kde se v současné době zakládá 5 mil město. Zatím je zde 6 domů, z toho 1 je Yardy - tam jsme zalili kytky - teda Yarda a my zalili sousedovi verandu - Láďa možná kuchyň - potřebovali jsme na WC. Marie zaměřila stavební otvory pro dveře. Ba ne, je zde přivedena elektrika, voda, vše se postupně zavlažuje, protože je zde spousty podzemní vody hned pod povrchem a pozemky jsou rozparcelované. Policejní kontroly probíhaly vždy se staženými okýnky, protože auto má kouřová skla a na to nemá povolení. Po 2.5 hod jízdě jsme dorazili do vesnicky Matarani, kde po pár set metrech na pobřeží Pacifiku vykoukl malinkatý přístav... tam Yarda domluvil rybářskou bárku Magda, která byla náhradou za domluvenou loď s nějakým Tenisem, který měl Maňana a nepřijel. My na ni naskočili a pluli k nedalekým ostrůvkům skalisek, kde na nás čekali ty zvířátka - pelikáni, kormoráni, kondoři krocanovití, racky nepočítáme, lvouni - mladí i staří a napůl cestě tam stál jeden nasraný, asi hodně dlouho čekající Ladí

12 TUČŇÁK HUMBOLTŮV. Fakt tam chodil, tak sám a motal se jak Maďar v kukuřici a byl naprosto úžasný. Tak zapózoval a šel kadit. Pak jsme viděli další, ale měli kopr vylézat a ukazovat se, jenom ten jeden byl zaplacený nebo o Láďovi slyšel všechen věhlas a chtěl ho za každou cenu vidět. V moři se to hemžilo medůzama, který se říká aquamal - špatná voda - koupat se nám s nimi nechtělo. Nutno dodat, že jsme tam byli sami s těmi zvířátky a domorodci - bez turistů a bylo to moc fajn. No, oproti slavným Ballestas tzv. Galapagy chudých, kde by jsme byli mezi 20 loďmi po 40ks Japonců. Po návratu do města jsme se zastavili na tržnici pro místní a padali nám oči z důlků z toho ovoce a zeleniny. A nejvíc mám chuť na cibuli, asi jsem těhotná. Maji ji fakt dobrou. Hned po návratu jsme dostali najíst tradiční gallinas - kuřecí maso naškrabané + omáčka - žlutá paprika + sýr + solená sušenka - Ladík říká jako od maminky. Za chvíli jedeme směr Cuzco nočním busem - nejspolehlivějším v Peru - řidiči se střídají po 4hoď, tak buďte bez obav. U ostatních bus společností si občas pospí -

13 samo ze za volantem. Pojedeme 10 hodin a pak se tam budeme toulat cca 3 dny. Papapusu! 5.den Tak je to tady, už vím proč tady má Ladí důležitou roli - já si už nepamatuju, co bylo včera, po poslední zprávě jsme sbalili pět švestek + 1 tekutou - už máme málo a nasedli do fajn busu Cruz del Sur.

14 To vám byl poschoďák, všichni dostali deku, polštář a večeři, jen ten vrchní byl nějakej divnej. Jeho hlas se zasekl, Láďa říká ve 13ti letech, já říkám dole v poschodí. Noc v buse - 11 hoď, nic moc a přesto jsme se na sebe ráno culili jako obvykle, opět jsme nezklamali a naše aura způsobila defekt zadního kola, oprava trvala, jak fotbalový zapas 90 min. Triumfální vjezd do Cuzca nás krapánek zklamal, neboť jsme museli objížďkou pres zdejší slam, kde je total bordel. Láďa pronesl - to mam doma kolem domu uklizeno. Asi měl pravdu. Soňa v hostelu De Abuelo je milá paní - doporučil nám ji Yarda jako spoustu věcí. Nadržení, tedy na prohlídku města a nuceni koupit všechny billetass jsme se vrhli do města. Než jsme dojeli na správně místo vystřídali jsme 4 taxi, ačkoli jsme měli přesné adresy, z posledního taxi už jsme nechtěli vylézt a Mařenka šla zjistit jestli nás opět nenapálil. Kdyby jo, napálila by ho ona, paragánskou padinou, myslím, že by už dojezdil. Zvítězili jsme, máme lístek na MP na

15 Uchvátilo nás centrum a náměstí Cuzca a počasí nám pomohlo, vidět ho v krásných barvách - na fotkách uvidíte. Pojedli jsme, popili čaj z koky a sjetý vycházíme na výlet směr nad Cuzco památky Inků. Saqsayhuaman, nádherné zbytky staveb Inků a parádní vyhlídka. Mámo, to ti jsou panorámata. Nad městem se tyčí 10-ti metrová socha Jezuse, lehli jsme tam do trávy, nádherně pokosené od lamiček a relaxovali na slunci při pěkné peruánské muzice od peruánského pohádkového dědečka. Při sestupu do Cuzca jsme ještě navštívili Incké muzeum řeknu vám, padla mi brada, jaký to byli zemědělci, myslím taťko, dělat jim předsedu byl by si za výsledky spokojen bylo tam i spoustu keramiky, oblečení, nástrojů a Mařenka měla největší radost z mumií, jako dóóóst dobrý. Doprovodným adrenalin zážitkem bylo obyč. dýchání. Láďa občas zafuněl jak lokotka a mě to skolilo i díky rýmičce, tak že jsme v zalehli. Je ráno, je nám ok a za chvíli směr OLLAYTAMBOOO směr MP

16 6.den Vycházíme z hotelu směr calle Pavitas, odkud jezdí collectivo tzv. malý busek za pár kaček. Hoďka a půl krásnou krajinou, upravená políčka, domácí zvířátka a hliněné chaloupky, samozřejmě v každé vesnici fotbalové hřiště. Vesnice Ollaytatambo je úžasná, uprostřed strmě tyčících se hor nám zkrátka netypická. To byl jen skromný

17 začátek cesty do světa Avataru, opravdu zde krajina vypadá úplně stejně jako v tom filmovém trháku. Nasedli jsme na vlak - nejdražší na světě - je to jediná přístupová cesta k MP, proto je z toho slušný byznys. Chtěli jsme pozorovat tu úžasnou krajinu, ale naproti nám posadili milá děcka (důchodce) - Peruánka a Švéd, kteří si řekli, že s námi musí být super pokec a tak jsme opravdu povídali a věřte nevěřte, všelijak, jen čínština tam asi chyběla. Nejvíc to šlo Ládíkovi - vynikl například v polštině, ruštině, němčině a japonštině. Dokonce jim popsal naši rodinou specialitku - že dělám dveře, on kliky a taťka panty. Chtěli i náš mail a fotili nás, jako by náš chtěli do rodinného alba - asi jsme v našem složení exoti - jako v dobrém. Podali jsme si pacičky a vyšli z nádraží směr hostel Ausangate. Jako vždy, hned po ubytovaní, nás hnala zvědavost do ulic. Jako motorové myšky jsme je proběhli, našli naše oblíbené informační centrum - Ládíček už drží mapu asi jako malý Ondřej hračky v letadle na Madeiru - nepustí je z ruky. Objevili jsme termální koupaliště a hurá pro plavky. No, řekneme vám, poslední adventní neděli v

18 teplém bazéně obklopeni strmě tyčícími se horami porostlými pralesním porostem - no je to trochu kýčovitý, ale určitě na to nikdy nezapomeneme. Po koupeli jsme zasedli u místního indiána na čaj z koky a kochali se interiérem jeho krčmy s vyhlídkou na bazény a ty hory, na které pomalu padala tma. Pak už jen samá obvyklá pozitiva - večeře a klídeček s pohodičkou a těšením se na ráno na 5 hoď. - budeme na vysněném místě... papa

19

20 7.den Na úvod naši všichni milovaní splníte kviz - kdo neodepíše, mažeme si ho ze seznamu. Kolik navštíví MP denně turistů? Rozdělte na léto, to je nyní, a zimu to je u nás léto. Opět na doporučení spíme u prima lidí v hotelu a ráno nás budí s úsměvem na snídani - stejně od dvou nespíme - to bude nářez doma, až se nám otočí hodiny. Tak se těšte na noční návštěvy a hovory. Již za denního světla, 6.ranní, uháníme směr MP - ale je tu něco divného. Jdeme samotní, Ládík sálá nejistotou a dvakrát zastavuje pacičkou bus a ptá se zda-li jdeme správnou cestou. Jj je to správně a už to začalo i bolet. Hodinu jsme stoupali po příkrých schodech džunglí - normální lidi to chodí 1.5 hoď. a víte, v jaké jsme nyní kondici z in-line... dali jsme to za hoďku a 10 min. Pochopili jsme, proč jsme šli až nahoru sami. Odměnou nám bylo vše nahoře - nedá se to moc popsat víte, jak jsme oba citově založení... Ládík opět chytil touhu vidět co nejrychleji co nejvíce, a tak musela často

21 zaznít známá věta... Ladislave nechoď na ten kraj... Příroda přesně jako v Avatáru, stavby z kamení posazené na jeden vrchol obklopeny dalšími vrcholy. Sedíme koukáme s otevřenou papulou a nevěříme, co ti Inkové dokázali, co uměli, co chtěli, jak žili... no možná by se někteří lidé na Zeměkouli mohly stydět. Toto je jiná dimenze bytí. A je čas dešťů a my jsme dostali dar, 2 hodiny bez deště a lidí. Čas nám vypršel - přišel déšť i turisti. Ještě jsme dostali dar nejcennější v podobě razítka MP do pasu... jsem z toho jak švestkovej knedlík. Pak jsme potkali naší známou dvojičku důchodců z vlaku. Mam dojem, že paní LIZ se do mé holky zamilovala a už ji zve do Švédska. A pak hurááá dolu! vzali jsme na sebe atombordel a šlapali po schůdkách nazpět. Ještě jedno zjištění - skoro všichni turisti jedou na vrch busem - takže jsme o to více hrdi za náš trek. Dali jsme si dole večeři, převlékli se a přemyslíme ještě o hodince v termálech... V sedm jedeme zpět směr Cuzco a zítra nás čeká opět dlouhá cesta směr Titicaca...

22 7.den pokračování Nemůžeme si nechat pro sebe ještě včerejší události večerní. Tak nakonec jsme odpoledne ještě skočili do termálu na hodinku. Vzal jsem jen pár nutných 23 sol na vstup a šatnu, plavky do paciček a hurá na bazény, ale já hlava děravá zapomenul ručník a mé rozpočty vzaly nesprávný směr. Nezbylo nám na šatnu, jelikož ručník stál 3 sol a bazény dvacku, tak jsme se chtěli proplížit, ale místní drsná policistka viděla naše

23 zapatos a ropu - překladatelský oříšek co - najdete si to... a tvrdě zakročila, Mařenka chytla svoji jiskru a chtěla ji rovnou jednu nasolit, já ji uklidnil, tak aspoň potom byla malý bonzáček a práskala na ostatní... tak nás nakonec pustila... koupačka proběhla a já opět spokojen, že mám ekonomické děvčátko, že by se porvala i pro jeden sol. No přišel čas odjezdu vlakem směr Cuzco a hádejte, odjeli jsme včas... no jasně že neee, přišel průvodčí a šeptal Mařence do ouška,,machina no trabaja,, takže krásných 90 min, jako na fotbale jsme seděli ve vlaku a čekali až zahřmí... mimochodem opět jsme potkali naše milé důchodce, opět přišla líbačka a pozvání do Malmo. No dorazili jsme do stanice Ollaytatambo a tam čekali colectivo-- byl to řádný hon na pasažéry, ukecal nás až 3 bizon, souhlasil s 10 soly, a to neměl dělat, asi nás nezná, mistry komplikaci. Nejprve jsme mu museli 4x říct ať upevni naše batohy na strese. Rozjeli jsme se skoro poslední, kolona cca 15 aut, ten nás byl zřejmě závodník, takže postupně jsme se dostávali na přední pozice, no a najednou se ozvali naše dva jediné

24 batohy na strese, že chtějí dovnitř, musel zastavit opět upevnit a zase z poslední pozice hon o titul, po několika předjetí... co myslíte... no jo batohy se ozvaly-bouchaly do střechy přezkou, nejprve zesílil muziku, ale marně... takže zastavil a najednou seděly i s námi uvnitř... v pul jedné jsme si ještě dali stezku odvahy nočním Cuzcem do hostelu... 8.den Úroveň hostelu, kde jsme doposud spali je za cca 25 sol/osoba =5.60Kč=1sol, přijatelná, vlastně komfort, čistý pelíšek, koupelna, snídaně, takže dobře vždy spočnem. Dnes jsme dělali opravdové turisty, měli jsme fakultativní jízdu busem směr Cuzco - Puno, Titicaca s 5 zastávkami na zajímavých místech. Celkem 390 km + 8 hodin času. Dostali jsme cedulky na krk a pokyn,, follow me,, zastávka Andahuaylillas = 3122 n.m., kde je koloniální kostel San Pedro z roku 1631, kde bylo vše zdobené zlatem, opravdu impozantní. Majestátnost kazil jen velký

25 bordel na náměstí před kostelem, včera tam místní měli velkou pařbu a ještě spali. 2. zastávka Raqchi = archeologická památka, vesnice indiánů Wiraqocha, kde vybudovali roku 1439 místo s duchem dobra a slunce a pozitivní energie. Náměstíčko s malým kostelem, kde místní prodávali svoje výrobky a vedle byla farma s políčky a domácími zvířátky. Nebylo to jen díky sluníčku, že to tu sálalo pozitivní energii. Bylo to celkově z místních lidí a chaloupek a nám se chtělo zůstat déle, než vymezených 15 min. Doporučujeme, kdybyste náhodou jeli kolem, zastavte se. Taky se mi libí, že na vesnících chodí hlavně ženy v původních krojích, ne slavnostních, ale je to hezké. Láďa dodává: mysli si, že to na nás hrají a že přijde 2. hodina - jako třeba v TKZ, převlečou se, skočí k píchačkám a hurá domu - čistá hlava. 3. zastávka oběd formou bufetu a dobrý... žádný průjem zastávka na foceni v nejvyšším místě n.m + panoramata na zasněžené Cordiliery - je to dobré.. 5. zastávka = Pukara,kostel - opak Raqchi = hotová hrobka. Tmavá,uvnitř

26 pušinec a budící strach + muzeum kmene z Pukary žijících od 200 př. n. l. do 400 n.l. - to bylo docela zajímavé. V muzeu bylo zakázáno fotit, koukla jsem do vedlejší místnosti a tam Láďa vypínal foťák a jen suše řekl,,a to je zakázaný,, - prý kolik je nás takových... Před Punem je jakési město Julliaka - a tam prosím nejezděte, fakt 200 tis obyvatel, humus, spina, depres... Mám myšlenku - říkal to už Yarda z Arequipy - lidi na jižní Ameriku kašlali, asi má pravdu, zdá se mi, že je tu nějak víc prostoru... Láďa vám teď popise posádku busu - Řidiči byli celkem ok, jen chtěli vracet podšálky, což mi nevadilo, ale jim jo, víte jak to mam já, když mam něco vracet... Stevardka byla celkem v poho, jen zřejmě její předci jedli hodně karotky, to vám byli zuby... Pár lidi v poho, ať mongol, číňan, černoch nebo Evropan... zaujala nás ale, před námi sedící Brazilka, která mobilem za cestu z busu nafotila 650 fotek z toho 636 x chytla elektrické sloupy nebo návěs kamionu... zřejmě nová soutěž fotografii vyhlášená v Brazílii. Ještě nás nadchl člověk,

27 který se furt ptal... tož od paté minuty byl OTAZNÍK vypadající jako krocan. V Punu chčije a chčije, ale výborná večeře nám zvedla apetit a náladu - Steak z Alpaky a desert čok. dortík, přímo s třešničkou vše hodné restaurace franc. vyznamenání... Zítra směr Titicaca na lodičkách plovoucí ostrovy UROS... 9.den No dnešní ranko jsme měli na pokojíčku pěknou kosu, ale naštěstí jsme šlohli v letadle

28 výbornou deku, tak nás studil jen nos. K tomu počasí jen pár slov - když svítí slunko je to na triko a kraťasy, večer když zapadne, tak už na mikču a bundu... Začalo to plavbou na jezeře TITICACA na plovoucí ostrovy UROS. Představte si veliké jezero uprostřed hor ve výšce 3800m n.m Menší návštěvní lodí nás vezou k tzv. plovoucím ostrovům, kde žijí lide, způsobem, který je těžké si pro nás představit. Plovoucí ostrovy jsou z vodních rostlin vypadajících jako rákos, které mají na kořenech hlínu, jsou spojené a na vrchu vyskládané těma rostlinama, které jsou duté, odlehčené. Vytváří dokonalou plovoucí podlahu. Lidé a jejich obydlí vypadá, jak před dávnými časy, a tak tam i žiji z drobnýma odchylkama - mobil u ucha, sluneční kolektor na rákos. střeše domečku, tepláky adidas, čepice nike... Ale jinak krásně oblečené dívenky hrající všemi barvami. Nám se to líbilo - bylo tam málo turistů, ale začíná z toho být komerce... Den jsme rozdělili obědem a ačkoliv nám žaludek hlásil chuť na pizzu, dostali jsme zdejší menu - polévka, napoj, hlavni jídlo za raketu 5 Sol...

29 Druhý výlet byl na pohřební věže Inků... cca hoďka od Puna... máme tu otázku pro vás... Jak se tato destinace jmenuje... Nejsilnější zážitek byl ovšem jiný než jsme očekávali. V hliněné vesničce právě probíhal turnaj v malé kopané na šikmé ploše s namalovanýma čárama, a za hřištěm se po krk koupaly krávy v místním rybníku, zřejmě také Fanynky, stále k tomu vyhrávala muzika, každý hráč jiný dres, ale nasazení jak v Champions legue - i přítomných diváků - úplně celá vesnice. Doprovázel nás pan Chytrý-průvodce, který se rád poslouchal a okřikoval nás, jak ve školce... Panorama na kopci a hrobky Inku byly užasne fotogenické a doporučujeme... jen déšť nás vyhnal zpět do busu, než jsme tam doběhli, Marušku přepadl močák, tudíž hledala Baňo... místní stařenka vybrala 1 sol a tak vyrazila na záchod, před ním se postavil malý klouček a chtěl opět 1 sol, Mařenka začala vychovávat hocha, chytla ho za flígr a dovedla ke stařence... a poslední její věta byla hochu měl bys více věřit... jsem pravdomluvné děvčátko. Ještě malá informace o zdejších domech... tatínku, kdyby jsi mě

30 nehonil do fasády... tak bych pak byl doma jako v Peru, jelikož místní obyvatelstvo toto vůbec neřeší. Sedíme na netu a k tomu dodáme... Net v hotelech vždy gratis, veřejný za 1 sol na hoďku... je to tady poseté na každém rohu. Jdeme na baštu a ve 23 hod cesta spacím busem směr Arequipa - ráno tam budeme.. Zdá se, že opět budeme improvizovat a měnit plán cesty... ale to až po reklamě. papa

31 10.den Večer jsme sedli do tága a frčeli na bus, v Punu. Byla kosa a déšť klasické vánoce na blátě. Jeden postřeh pro cestovatele. Pokud jste v hostelu u slušných doporučených lidi, umí zajistit veškeré lístky, vstupenky, informace, doporučení a není to napálené, naopak se vyvarujete nepříjemnostem, zklamáním ale i větším průserům. Nebo můžete běhat po městě, honit lepší ceny a pak popisovat ty nečekané zážitky, které vám zpestří cestování. Váženi další kviz... V regionu Puno se setkávají 3 národnostní skupiny tudíž tři ofic. jazyky, které to jsou? Jeli jsme společností Julsa, stejný poschoďák jak minule, jen ten přístup, vybaveni a služby byly poloviční. Tentokrát jsme měli lupeny na leženi. Už při nástupu byl trabl... bojovali jsme o svá místa... Na naše místo sedl nějaký páreček, pan vypadal jak bukvice a divili se co tam chceme, to neměl dělat, znáte moji bojovnici, opět zvítězila a podala heroicky výkon nejen ve španělštině. Jízda byla 6.5 hodiny, kluci

32 šetřili topením, jelikož v busu bylo 13 st.,ale v poloze ležící, přikrytý naši osvědčenou ukradenou dekou to šlo a jediný kdo mě točil, byl přede mnou chrápající Evropan... Celkově souhlasíme s doporučením používat spol. Cruz del Sur a to z hlediska servisu a hlavně bezpečí, na všech ostatních ušetříte, ale na úkor strádaní, zdraví a bezpečnosti... časté přepadení, unaveni řidiči, dotěrní Peruánci atd. Včera mě ještě rozesmála místní babka z nůši přikrytou dekou na zadech... byla metr vysoká, tak i široká, tudíž asymetrická metr na metr, nechápu jak se dostala v buse do poschodí a kde tam seděla a spala, já si myslím, že nůše byla na sedačce a babka nad ni v úložném prostoru.pak tam ještě bylo děvčátko asi s 5-ti kufry po 36kg - chudák holka asi se rozvádí... Jinak celé patro bylo plné Peruánců cestujících k rodinám - tam musel být parádní vzdoušek. Dnes máme sanitární den u Yardy prádlo - no už krapánek zapáchám, holeni - za vousy mě už Marie tahá, mytí - Marušce už kape olej z vlasů, ale mě se to libí, majzlíkem jsem omlátil špínu v uších, no a teď už jsme

33 opět k světu. Stáhnutí fotek, poslání pohledu... A teď k té změně programu, do Santiaga de Chile letíme už místo kde na nás čeká Milan a sedneme do Toyoty, která objíždí svět. Nevíme, jak dlouho s ním pocestujeme, ale už jsme ho předem informovali, co jsme zač, když někam sedneme... - komplikace je naše sestra a bratr. Zítra o třetí ranní vyrážíme do Colca Canon - 2.největší na světě - teda celým světě. Pozorování velkých ptáků... Condorů - až 3m rozpětí křídel, a pak štědrovečerní trip v kaňonu. papa

34 den Tak jsme zase zpět u vás, aspoň jste si odpočinuli od našich dotěrných kvízů. Určitě máte po svátkách nacpaná bříška vším tím dobrým jídlem, co mi zaručeně nemáme. Hold si uděláme vánoce v lednu - hlavně Láďa, ten to jídlo POTŘEBUJE!! Další trip nás čekal v Colca Kanonu, je to druhý nejhl. kaňon světa s 3500m a 100 km dlouhý, není to přesně, ale stačí přeci

35 přibližně.. Ranní vstáváni nám tu nevadí, ačkoliv jsme ranní spáči, ale ve tři ráno je krapánek brzy, a tak jsme po pěti hod. cestě dospávali. Ještě při odchodu z domu byl Yarda trochu prudkej na hocha, co nás naháněl do busu, ale oprávněně, byl totiž hubatej. Musíme se pochlubit, že na rozdíl od vás, jsme měli vánoce se sněhem. Jen chvíli co jsme přejížděli kopce 4700n.m. Snídaně jsou zde všude stejné, káva, čaj, pečivo, máslo, marmeláda, někdy i sýr a docela dobrý pan - chleba - teda spíš placka naplněná vzduchem. Stačí to a je to chutnější než snídaně na Madeiře... viď Katy! Takže stejná snídaně ve vesnici a příjezd ke krásné vyhlídce - COMO SE LLAMA? - Cruz del Condor, kde každé ráno, asi jsou objednaný a zaplacený, přiletí místní Kondoři s rozpětím křídel až 3m a docela slušně machrují plachtěním okolo vyhlídky. Tady litujeme, že nemáme objektiv, takže na fotkách to budou vrabci. Měli jsme přesné instrukce, kde, kdy a kam v nasl. 24 hoď máme jít a tak jsme na místě dle mapky vystoupili a vydali se do hor. Jsou opravdu úchvatné od zasněžených

36 spících po zelená údolíčka, vše jak na dlani. Sestupovali jsme na dno kaňonu po kamenité stezce a potkali dva bratry Slováky, tak jsme celou cestu povídali. Mají trip na 10 týdnů, jsou v pulce - Argentina, Bolivie a před sebou Ekvádor a Kolumbie - nová informace - Kolumbie je po vybití drog. kartelu jedna z nejbezp. zemí. Společně jsme pojedli u glorie - místní milá paní z hostelu v kaňonu. Nad její čerstvou zel.polévkou jsme sborově jásali a připomenuli jsme si trapné rádoby bio potraviny v ČR. Bratři pokračovali jiným směrem, došlo na objeti a popřáli si štěstí. Slunko zašlo a bylo dobře, čekalo nás 2.5 hod pochodu, nejdříve krutě do kopce, to už nás pálilo na plicích a pak po vrstevnici přes vesnice, kde se zastavil čas před 100 lety. Cílem byla vesnice Oazis a své jméno si zaslouží. Hned na kraji padá teplý vodopád a ten zajišťuje vláhu bohaté vegetaci a teplou vodu do bazénu v hostelech. Vybrali jsme si hostel EL EDEN - tzv. Ráj a k vylíčení té krásy, která nás obklopila bychom museli být lepšími spisovateli. Spousta květin, palem, zeleně, chaloupek z přírodních materiálů bambusu, hlíny a dřeva. Uprostřed toho

37 bazén s vodopádem, kam jsme hned skočili, i když trochu krápalo. Ale to už nás volal k večeři Thomas - jediný člověk co tady je - správce hostelu. Nikdo jiný tu s námi nebyl, mimo něj a psa, který nás hlídal do rána za kus pizzy. Thomas byl zdejší a moc zajímavě povídal o sobě, rodině i místě a k tomu nám uvařil výborný bylin. čaj, který natrhal na zahrádce. Bylo to zázračné místo. Večer i noc měla své kouzlo. Je to hluboko v horách, džungli uprostřed bubl. potůčků v bambus. chaloupce. Měli jsme jen malé pochybnosti - asi moc koukáme na filmy. Nejdříve se objevil na půl cesty k chatkám Thomas s mačetou v ruce, pak po ubytování nepřišlo tradiční zapsaní do knihy návštěvníků, před chatou ležel úplně nový kvalitní a ostrý - přimo do zad rýč. Dvířka u chatky neměla zámek, ani kliku - už má náš katalog... A potom ten bylinný čaj na dobře spaní... Ale skutečnost byla opravdu krásná bez jediného ohrožení... Do těchto vesniček v horách se vše musí donést nebo dovézt na oslech či mulách. Jiný způsob neexistuje. Z instrukci jsme četli, že ráno půjdeme cca 3-4 hod nahoru do vesnice

38 Cobanaconde, kde na nás v 9.30 počká bus. Vážení, teď vám sdělím jedno z nejdůl. poznání o Láďovi. On je trochu MALAMUT, neboť i s batohem 11 kg našlápl stopu a za necelé 2 hoď jsme stáli na vrcholu. No, co vám povím, nestačilo mu, že jsme předběhli expedici studentů, která vyšla hodinu před námi, chtěl snad předbíhat i ty osly. Slunko na vrcholu úžasně hřálo a tak jsme na náměstí seděli a pozorovali štědrovečerní radost lidí z vesnice, děti dostávali teplou čokoládu do hrnku s vánočkou a vystrojené babky to řádně komentovali. Přijel poměrně pohodlný džíp s Raulem - kámoš Yardy - a posadil nás jako první do auta odkud jsme uháněli do Chivay - velké venkovní termálky s teplou a horkou vodou. Hodina relaxu stačila na odlehčení nohou a dušička roztála nad tou krásou. Zatím co jste rozbalovali dárky pod stromkem my se s pohodou v duši přesouvali do Arequipy. Tam nás čekal Yarda a pozval nás na štědrovečerní večeři. Menu bylo vepřové z grilu a bramb. salát skoro jako od maminky. V Peru slaví vánoce večeří s přáteli a o půl noci se jdou mrknout pod stromek, jestli tam

39 je nějaký ten dárek. My jsme si dali s Maruškou 3 lahvičky výborného vína v pořadí bílé, červené a na závěr růžové a usnuli jsme jak dřevíčka.

40

41 den Máme tu dnes letecký den - přesun do Santiaga de Chile. V Arequipě jsme se odbavili, s jen malou nepříjemností v podobě kontroly za checkinem. Malá tmavá místnost, pět lidi, divné pohledy, kontrola atd. Když ale viděli naše nevinné tvářičky z úsměvem, tak nás poslali na koka čaj. Let měl dvě přistáni v Arice - pasová a celní kontrola a pak v Antofaguste - přisedli další cestující jak v linkáči v buse. K večeru jsme už sedli v Santiagu, kde nás čekal Milan a Karl Heinz. Po objetí jsme skočili do našeho nového domova - Toyoty Landcruiser. Toto autíčko pomalu objíždí svět a my máme tu možnost kousek se účastnit. Jedeme po panamerické dálnici směr Atacama po záp. straně J.Ameriky. Jedna změna je, že už čundrujeme, takže tzv. bushcamp. tzn. spíme ve stanu a vaříme na plyňáku přímo u auta v přírodě. Už nemáme takový přístup k netu... papa zase napíšeme, tak se těšte