1. kapitola Sobota Suchdol nad Lužnicí.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "1. kapitola Sobota 3.8.1991. Suchdol nad Lužnicí."

Transkript

1 1 Za bolest děkuji 1. kapitola Sobota Suchdol nad Lužnicí. Přijali jsme s Romanem návrh kamarádů, abychom naši svatební cestu strávili s nimi na vodě. Tak tu teď s nimi stojím a do uší mi buší jejich nadšení. Ahoj, to je prima, že jste tady. Začala se zvedat voda. My jsme napřed mysleli, že půjdeme Lužnici pěšky, ale teď se to lepší. Na horním toku prý dost prší. Je to sranda. Nesdílím jejich bujarost. Před vodou jsem měla odjakživa respekt. Ne tak můj muž. Ten nevynechá příležitost vycachtat se v jakékoliv louži. Na vodě však ještě nikdy nebyl a vnímá to jako handicap. Za rozverného štěbetání přicházíme k lodím. Děsím se. No nazdar, tak na tomhle jsem nikdy neseděla. Vždyť je to celý vratký. Odpovídá mi bouřlivý smích. No právě, to je ta legrace. My jsme si naši loď pojmenovali Zvrhlík- ona je hrozně zvrhlá a taky se dost zvrhává. Ale jinak je to lehký. Pojď si to zkusit. Opatrně nastupuji, zatímco kamarádka přidržuje loď. Připadám si neohrabaně jako hroch. Kluci nás se smíchem odstrkují od břehu. Loď se kymácí a já panikařím. Místo pochopení se mi dostává série příkazů: Dělej! Zaber! Tak ne! Takhle! Proud sílí a voda stoupá každou minutu. Aby byla loď ovladatelná, musí být rychlejší než proud, poučuje mě kormidelník Dáša. Nedá mi to: Chacha, tak to půjde dost těžko. Ale jo, na horním toku prý otevřeli hráz, aby se neprotrhla. To se srovná. Jen aby, myslím si už jen v duchu, nejsem přeci žádná bábovka. Znenadání se proti nám vynořil vrbový keř. Stihla jsem se ohnout a podjet, ale Dáša, která neměla kvůli mým zádům dostatečný rozhled, nezareagovala včas a větve ji srazily do vody. Ohlížím se, abych viděla, jestli se vynořila a v zápětí se převracím i s lodí. Ani nevím, jak jsem se ocitla pod vodou, okolo mě se míhají stovky bublinek (ani oči jsem nestihla zavřít). Cítím sílu proudu a zmateně sebou mrskám, abych se dostala na hladinu. Ani tam to ovšem není jednoduché. Chytit loď, pádla, nenechat se zabít větvemi, unášenými kalnou vodou, Ani nevím, jak jsme se obě dostaly na břeh. Povolují mi nervy. Vleču Romana stranou od ostatních a snažím se mu sdělit hrůzu, kterou jsem zažila před pár vteřinami. Já už tam nevlezu. Prosím tě, pojedeme domů. Já mám strach. Odpovídá mi smích. Ale jdi ty, to je legrace. To zvládneme. Konec. Tečka. Všichni se chováme jako zbavení rozumu. Nikoho z nás nenapadne, že si zahráváme se smrtí. Dokonce ani na záchranné vesty si nikdo nevzpomněl. Urychleně balíme věci a nakládáme je do lodí. Všichni se radují z množství vody a síly proudu. Já cítím jen strach a tak radši mlčím. 2. kapitola Řeka prudce stoupá, přesto jsme vyjeli. Voda nese větve i celé stromy. Je povodeň. V uších mi zní základní poučka: Aby se loď dala řídit, musí být rychlejší než proud. Proud při povodni.

2 Cítím, jak mě ochromuje strach. Celé moje nitro křičí jediné přání - Já chci pryč! Silou vůle se soustředím na pádlo. Stejně jsem v lodi na nic. Nezkušená a v té rychlosti vůbec nemám šanci. Několikrát jsme se převrátili a já začínám apatičtět. Ztratili jsme orientaci, jedeme přes louky, v lese se vyhýbáme stromům. Vše je pod vodou. Večer jsme zakotvili v lese. Lodě i věci jsme vytáhli na kopec a utábořili se. Stmívá se. Všichni jsou veselí, bezstarostní. Jsem hysterka? Mlčím a snažím se ovládnout hrůzu, která mě pohlcuje s novou silou. Čeho se tak bojím? Vody? Té jsme si dnes užili všichni dost a přece jenom já panikařím. Tak co to má znamenat? Přívaly kalných, zpěněných vod mě pronásledují po celou noc. Tulím se k Romanovi a jsem hrůzou celá ztuhlá. Tohle jsem nikdy nezažila. 3. kapitola Neděle Ráno. Stále dřepím Romanovi za zády. Bojím se od něho na krok vzdálit. Nakonec ale musím a tak zacházím hlouběji do lesa. Obklopuje mě ticho a pokoj. Chvíli pozoruji veverku, která učí svá mláďata skákat. Vracím se k ostatním. Už jsou připraveni a čekají jen na mě. Opět mě přepadá strach. Přemlouvám Romana a nakonec mám úspěch. Tak dobře. Dojedeme někam mezi lidi a pojedeme domů. Stačí? Stačí. Nasedáme do lodí. Roman s kamarádem Jirkou a já s Dášou. Dáša i Jirka jsou zkušenější, my dva jsme nováčci. Loučím se s Romanem jako před dlouhou cestou. Co mě to zase posedlo? Odrážíme od břehu a opět začíná boj. Za pár minut je všechno mokré včetně nás. Vlevo na ostrůvku v proudu stojí dva lidé, on a ona. Mávají na nás, ona křičí a brečí. Přirážíme k nim. O všechno přišli, loď jim uplavala i s věcmi, neumějí plavat a voda stoupá. Přibrali jsme je k nám. Jeho do dámské lodi a ji ke klukům (chová se totiž značně hystericky a tak jsou kluci díky ní každou chvíli dnem vzhůru). Obdivuji Romana s Jirkou, jejich toleranci, trpělivost a humor. Sama se teď stydím za svůj strach. Ona uviděla na pravém břehu obytný přívěs. Vrhla se do vody a lidé na břehu ji vytáhli. Mám chuť udělat totéž, ale hrdost mi nedovolí snížit se na tuto úroveň. Jeho odvážíme za ní ke břehu. V duchu jim závidím pevnou půdu pod nohama. Pro mě nebylo auto s přívěsem uznáno za civilizaci a tak pokračujeme dál, kluci jako první, my za nimi. Najednou Dáša panikaří a křičí něco na Jirku. Nerozumím jí. Mě dost příkře pobídne: Píchej a dělej! Sama pádluje vší silou. Řeka zahýbá doprava a kluci mizí za ohybem. My přetínáme proud, který se stáčí, a míříme k levému břehu. Otáčím hlavu doprava za první lodí. Bože můj, jez. Proud kluky už strhl. Přestali pádlovat, loď pluje zádí napřed. Moje oči se setkaly s Romanovýma. Je to jen zlomek vteřiny, ale klid v jeho očích mě ovládá. On už ví. Mlčky se loučíme. Dáša křičí, ať pádluju. Probírám se a zabírám. Naše loď naráží na levý břeh. Dáša vyskakuje a jako bez rozumu běží k jezu. Já vytahuju loď na břeh a jdu za ní. Nemusím spěchat. Romanovy oči mi řekly všechno dopředu. Nad jezem stojí Jirka a třese se. V poslední chvíli vyskočil na břeh, ale loď neudržel a ta i s Romanem sjela do vývařiště. Roman se v poslední chvíli zamotal do šňůry na dně lodi a nemohl vyskočit na břeh, ale třeba ho loď vytáhne na téže šňůře z jezu ven. Rozbíháme se podél vody a hledáme Romana a loď. Loď jsme našli. Prázdnou. 2

3 Scházejí se lidé. Přijela policie a záchranka. Ještě jednou procházíme oba břehy. Jdu po pás vodou, ale už mi to nevadí. To, co mi nahánělo hrůzu, se už stalo. Teď už mi voda neublíží. Najednou se ve mně cosi láme. Bože, proč jsi to udělal? Vždyť já bez něj neumím žít. Samotnou mě udivuje tenhle první výkřik zoufalství. Copak je nějaký Bůh? Vracím se zpět. Dáša sedí v blátě na břehu a brečí. Lékař jí právě podává cosi na uklidnění. Jirka se opírá o policejní auto. Já jsem klidná, ještě nic nechápu. Přistupuje ke mně policista. Prosím vás, mohla byste mi říci něco o pohřešovaném? Prý byl čerstvě ženatý a já se nechci ptát jeho ženy, a očima sklouzává k Dáše: znala jste ho dobře? Znala. Já jsem jeho žena. Věcný, klidný tón, samotnou mě překvapil. Policista ve zmatku o krok ustupuje, ale vzápětí vítězí profesionalita nad lidskostí. Tak dobře. Pojedete s námi. Zmocňuje se mě zmatek. Mám odtud odejít? A co když se Roman objeví? A proč odjíždí sanitka? Prý už uběhla hodina a oni nemají povinnost dál čekat. Už není naděje. A co když ano? Striktní příkaz mě vrací do reality: Nastupte si, prosím. Dáša s Jirkou už sedí v autě. Jedeme mlčky. V policejní budově nás čekají oddělené výslechy. Tak tedy, dne v 10,03 nám telefonicky oznámil pan., obyvatel obce Majdaléna č.p..., že u obce Majdaléna došlo k převržení dvoumístné turistické lodi. Co nám k tomu řeknete? Otázky a odpovědi. Věcné, formální. Cestu zpět k Majdaléně jsem ani nevnímala, jako bych měla v hlavě mlhu. 4.kapitola Zatímco s Dášou balíme věci, Jirka dojel stopem pro auto. Vydali jsme se k jeho rodičům. Ahoj, Roman je mrtvý, zůstal pod jezem. Překvapení, rozpaky. Protínám ticho: Já musím jet domů, musím to říct jeho rodičům. Jirka se nabízí: Já tě odvezu. Jeho tatínek však zasahuje: O tom ani neuvažuj. V tomhle stavu tě nenechám řídit. Pojedu já. Jirka ustupuje: Dobrá, ale já musím být u toho, co kdyby jeho maminka chtěla něco vědět. Jedeme všichni. V autě mě Dáša vzala za ruku. Vyvlíkám se: Ne, takhle ne. Takhle mě držíval Roman. Domov. Všude už je tma. Zvoním. Otvírá paní matka. Vnitřní napětí povoluje a ve mně se cosi láme. Beru ji kolem krku a konečně se rozpláču. Nic nechápe a chlácholí mě: No tak jste se pohádali, to nic, to se vyřeší. Nevyřeší, Roman je mrtvý, zůstal pod jezem. Venku čekají ostatní, kdybyste chtěla vědět víc. Dál už mluvit nemůžu. Přiveď je!, a do chodby houkne: táto, vstávej, slyšíš, Roman je po smrti. Pak teprve jí dochází obsah slov a propuká v pláč. Sedíme dlouho do noci. Rozpačitě, zničeně. Ráno vede moje první cesta na policii. Ne. Tělo se ještě nenašlo. Čekání na ortel. Naděje a zoufalství. Odjíždím ke svým rodičům a opakuji už poněkolikáté stejnou historii. Roman je mrtvý,. Pomalu se učím užívat masku, nezúčastněnou tvář, ale uvnitř to bolí. Moc to bolí. Další den vede moje cesta opět napřed na policii. Nemáme žádné zprávy. Nic nenašli. Je povodeň, tak snad až opadne voda Odpoledne gruntuju, peru, žehlím, spravuju. Až se Roman vrátí domů, aby viděl, jak má vzornou ženu. Musí se přece vrátit. Srdce žádnou jinou variantu zatím nepřijímá, ale večer s sebou přináší zoufalství. Ráno jdu opět na policii. Nezlobte se, opravdu, nemáme žádnou zprávu. Až něco budeme vědět, ozveme se vám. 3

4 Vždyť já vím. Každé ráno hned po probuzení vidím přeci Romanovo tělo před sebou jako skutečné. Točí se ve vývařišti jezu. Každý den trochu jiné, voda ho mění. Odpoledne odjíždím s paní matkou ke kartářce. Co když je to moje vidění jen fantazie a Roman žije. Třeba je v nemocnici, v bezvědomí nebo se ztrátou paměti. Chytáme se každé i sebenesmyslnější možnosti. Ukazujeme kartářce fotografii. Ano, vidím toho člověka, ale nic vám neřeknu. Snad jen kdyby přece přišel domů, přineste mi velkou kytici. A teď už běžte. Zase nevíme nic, ale naděje vítězí. Čtvrtek Dnes ráno jsem viděla jez prázdný, jen vodu. V 10 hodin dopoledne zazvonil u dveří zvonek. Já i paní matka běžíme otevřít. Za dveřmi stojí policista: Tak už ho našli. Upřímnou soustrast. Teď je v Hradci na pitvě. Doklady vám zašleme. Zařiďte si pohřeb. Na shledanou. Konec nadějí. Zůstává jen tiché zoufalství. 5. kapitola Čtvrtek Pohřeb. Od rána se u nás scházejí příbuzní a známí. Jsou černě oblečení a většinou pláčou. Ztrácím se z této společnosti, jak jenom to jde. Šetřím si síly, budu je ještě potřebovat. Čas pokročil, musíme se chystat k odchodu. Oblékám si černou minisukni (jdu se přece rozloučit s Romanem a jemu se tahle sukně na mně nejvíc líbila). Rodiče mě ale přesvědčují, že to není vhodné. Je mi jedno, jestli je to vhodné nebo ne. Nakonec ale ustupuji tlaku a oblékám si šaty pod kolena, staré nejméně 20 let a vonící naftalínem. Přece na tom nezáleží, co mám na sobě. Teď musím hlavně vydržet. Masku pevně na tváři a pro jistotu kapesník po ruce. Už se trochu znám, vím, že moje maska není moc pevná, ale jsem odhodlaná neudělat radost těm, kdo se rádi pasou na bolesti druhých, aby mohli dát najevo svou upřímnou soustrast. S Romanovou maminkou jsme v tomhle dost podobné a navzájem se podporujeme. Opravdová účast je ale nebezpečnější, boří všechny masky a odzbrojuje. Té čelit ještě neumím. Romanovi spolupracovníci se znají s majitelem pohřební služby. Využívám toho: Chlapi, prosím vás, mohla bych ho vidět? Já vím, že to nebude pěkný pohled, ale já tomu nemůžu pořád uvěřit. Souhlasí, že to zařídí, ale za chvíli se vrací s výmluvou, že tělo je v zinkové rakvi. Chtějí mě chránit. Nechávám tedy aspoň přihodit do rakve přívěšek na klíče- kluka. Roman měl holku. Spojovali nás, když jsme zrovna nebyli spolu. Po pohřbu je byt plný lidí. Odcházím. Nestojím o upřímné soustrasti, nemám na ně sílu. Moji rodiče si přejí, abych se přestěhovala zpět domů. Ale já nemůžu. Vnímám to jako zradu. Nemůžu přece odejít, co kdyby se Roman vrátil. Třeba jen ztratil paměť a chvíli to potrvá, než se všechno zjistí. Byla přece povodeň a on nebyl jediný pohřešovaný. A ve zprávě z policie některé věci nesouhlasí. Třeba žije a my o tom nevíme. Určitě se jednou vrátí. Ať si mě třeba nepoznává, ať je jiný, ale ať žije. Odejdu od něho, když mě nebude chtít, když si na mě nevzpomene. Ale on tu bude, budu ho vídat, budu s ním mluvit, budu cítit jeho vnitřní sílu, jeho neutuchající humor. To mi teď nejvíc chybí. Pokoj a klid, který z něho vyzařoval a dodával mi síly, že bych mohla roztočit zeměkouli na druhou stranu. Bez něj jsem zoufalá a prázdná. 6. kapitola Blíží se konec měsíce srpna a já stále nedostávám měsíčky. Často je mi špatně od žaludku. Že bych byla těhotná? Kéž by! Nemám sílu jít ke gynekologovi. Myšlenka na případné dítě, Romanovo dítě, mi příliš připomíná, že tu Roman není a už možná nikdy nebude. V tomto případě se má nezúčastněná maska rozpadá na střípky a já 4

5 musím vynaložit veškerou sílu na to, abych se nezhroutila. Přesto se odhodlávám k pokusu. S lahvičkou ranní moči vyrážím do nemocniční laboratoře. Můj manžel zemřel a já nevím, jestli nejsem těhotná, prosím vás, dál nemůžu mluvit. Pláč mi stoupá do očí a v krku roste balvan. Vnímám soustrastný pohled sestry: to my nemůžeme takhle bez předpisu, dojděte si napřed k lékaři. Dál neposlouchám. Beru si zpět svoji lahvičku a odcházím. Jak jí mám vysvětlit, že nemám sílu jít k lékaři. Vždyť nemám sílu ani jí to říct. To je teď můj velký problém. Nemám sílu. Pláč, třes, žaludeční nevolnost mě přepadají v nejnevhodnějších chvílích - když potkám na ulici maminku s kočárkem, když slyším hrát naše písničky, když mi napíše dopis člověk, který Romana znal, S koncem měsíce se dostavily i opožděné měsíčky. Obrečela jsem je. Žaludeční nevolnost přetrvává, asi má základ jinde. 7. kapitola Září. Začátek školního roku. Mám před sebou ještě jeden rok studia. Ve škole vedla moje první cesta do sborovny za třídní učitelkou. V ruce mám oddací a úmrtní list. Dnes mi maska sedí pevně a já se cítím spíš na akci než na trpnou lítost. Vymiňuji si: Paní profesorko, já to řeknu třídě sama. Po uvítacím proslovu k začátku školního roku zvadám ruku a Třídní mě vyvolává. Začínám: V červenci jsem se vdala a jmenuji se teď V srpnu se můj manžel utopil. Povzbudivé a usměvavé pohledy se mění ve strnulé a sklouzávají po mém černém oblečení. V tom okamžiku spolužačce dojde obsah mého proslovu a vydechne Ježíši Kriste s takovou účastí, že se moje maska tříští a já musím ze třídy ven. Ale dokázala jsem to, nejhorší mám za sebou. Za pár týdnů svléknu černou a zase bude líp, volněji. Zatím jsem odkázaná poslouchat šepot důchodkyň v autobuse na téma, jak jsou dnes ti mladí divní, chodí v černém, vypadají jako po pohřbu, no třeba zrovna támhle ta, paní, podívejte se, Škola mi zabírá většinu času. Neomlouvám se, že jsem se nemohla připravit, i když by mi to jistě prošlo. Připadá mi podlé využívat neštěstí ve svůj prospěch. Z domu jezdím za tmy a za tmy se vracím. V autobuse jsem si zvykla sedat hned za řidiče. Nikdo na mě nevidí a já otočená k oknu dávám průchod myšlenkám. Moje psychika pozvolna sílí. Uvolněná bolest, po celý den zatlačená do koutku duše, vyplouvá na povrch a odchází se slzami. Pláču bez pohnutí. Poslouchám řidičovy řeči, hudbu z rádia a z očí mi stékají proudy horkých slz a odnášejí s sebou bolest. Tu krutou bolest z mého nitra. Denně mám takto k dispozici 2 hodiny uvolnění. Cítím se stále silnější a silnější také jsem. V Hradci na ulici mě před nedávnem zastavila jakási žena. Sebrala jsem myšlenky a soustředila se na ni. Byla to moje teta. Ahoj, co tu děláš? A jak to vypadáš? Hubená, duchem nepřítomná, co se s tebou děje? Ahoj teto, ale celkem nic. Chodím tu do školy a máme hodně učení. Promiň, ale spěchám na autobus. Ahoj. Maska vydržela. Vydržela vědomou lež, vydržela soucitný pohled. Hurá. Nemám chuť se někomu zpovídat a už vůbec ne na ulici. A už mám sílu to dát najevo. Aspoň teď. Vím, že za hodinu to může být jinak. Stále mě přepadá zoufalství. Hlavně večer, v klidu svého domova, skrytá do čtyř stěn. Bolest se vynoří a zcela mě přemůže. Hroutím se na křesle, stočená do klubíčka pláču a potlačuju nelidské vytí, které se mi dere z prsou, z hlubin mé bolesti. Tiším žaludek a prosím, sama nevím koho, aby mi dovolil úplně se zhroutit. Snem mých posledních týdnů je bílý pokoj s bílou postelí. V ní budu ležet. Okna budou mít stažené rolety a bíle oděná sestra mi bude mlčky nosit jídlo. Okolo mě bude jen ticho a bílo. Jak moc po tom toužím! Zároveň cítím, jak mě někdo provází mým utrpením a nenechá mě padnout. Zlobím se pro to na něho. Když už si myslím, že mám vyhráno, na pokraji bezvědomí a úplného zhroucení dostanu vždy trochu síly. Jen tolik, abych se neochotně a zhnuseně zvedla a táhla své břemeno dál. Den za dnem. 5

6 Zoufalství a beznaděj se střídají s nadějí a elánem. Stále se mi honí hlavou nepřesnosti v policejním protokole. Nakonec si kupuji lístek do Třeboně, mám namířeno na policejní stanici za vyšetřovatelem. Chci slyšet přímo od zdroje, na co přišli. Se svým plánem se svěřuji těsně před odjezdem spolužačce. Tváří se vyděšeně. Zcela očividně má o mě strach. Najednou se jí uleví, z krku snímá řetízek s křížkem a podává mi ho: Vezmi si ho s sebou, ochrání tě. A hlavně mi ho zase přivez. Mám ho po babičce. Vlak se rozjíždí. Navlékám si řetízek. Nemám pocit, že bych potřebovala ochranu, ale spolužaččina starostlivost mě příjemně pohladila po duši. Třeboň. Rozmluva s vyšetřovatelem mi vzala všechnu naději. Teď chápu, proč jsem řetízek dostala s větou: A hlavně mi ho přivez zpátky. Spolužačka tušila to, co já jsem si nechtěla přiznat a nutí mě takto, abych nedělal hlouposti a v pořádku se vrátila zpátky. Vyšetřovatel sice neuvedl žádné argumenty, kterými by vysvětlil nepřesnosti v protokolu, ale výraz a způsob řeči policisty byly natolik výmluvné, že mě donutily přijmout totožnost nalezeného muže jako Romana. Cestu zpět z Třeboně jsem téměř nevnímala. Spolužačce jsem, k její velké úlevě, vrátila řetízek, a vše začalo nanovo. Střídání naděje a beznaděje, síly a bezmoci. 8. kapitola V rámci školní praxe se pohybuji po nemocnicích. Stále hledám Romana. Cestou do nemocnice sním o tom, jak ho poznám v některém pacientovi, jak z hovoru lékařů či sester uslyším o případu ztráty paměti v některé jiné nemocnici. Čas běží v naději, ale zároveň mě ten Někdo, jehož přítomnost stále cítím, tuto naději oslabuje. Začínám rozlišovat, co je vroucí přání a co skutečnost. Zatím ale nemám chuť ji přijmout a tak žiju v kolísání téměř normální nálady a hlubokého zoufalství. Začínám tušit, že ten Někdo má ohromnou moc, že je to Ten, koho jsem volala na břehu Lužnice při Romanově smrti. Tehdy to pro mě bylo prázdné jméno, průpovídka, výkřik pro uvolnění vnitřního napětí. Teď se pro mě stal cílem vzpoury a zloby. Převažující pocit v době, kdy jsem schopná souvisle uvažovat, je: Mě nedostaneš, nevěřím v tebe. Vůbec si neuvědomuju, že tím, že s ním rozmlouvám, vlastně už uznávám jeho existenci. I nenávistí, kterou k Němu cítím za to, že mě nenechá padnout, mu přiznávám život. Nejde přece nenávidět nic. Praxe v nemocnici mě přivedla i na dětské oddělení. Cítím, jak mi puká maska, a do očí se derou slzy. Musím pryč. Odcházím na chodbu a pro příště si volím radši tvrdší, ale pro mě snesitelnější oddělení. Mám výhodu, na onkologii nebo neurochirurgii se spolužáci příliš nehrnou a tak jsem ušetřena trýzně z pohledu na děti. 9. kapitola Cítím, že jsem každým dnem silnější. I záchvaty zoufalství jsou řidší. Už také nepotřebuji všechnu svou sílu na pouhé přežití dne. Začínám vnímat okolí. Ve světlejších chvílích začínám tušit, že Roman je mrtvý. Nevím ale pořádně, co to znamená. Že už ho nikdy neuvidím? To mi tak nevadí. Pro mě nebyl tak moc důležitý Roman jako fyzická osoba. Spíš jsem milovala fyzickou osobu jménem Roman, protože jsem cítila vnitřní spojení. Byli jsme si blízcí duší. Duše ale přece nemůže umřít. Tělo zemře a rozpadne se, kde je ale Romanova duše? Z té jsem čerpala sílu a pokoj. Ona nemohla zemřít, tak proč tu není aspoň ona? A když není tady, tak kde je? Neznala jsem odpovědi a tak jsem se vší silou pustila do jejich hledání. Svým způsobem to byl útěk od skutečnosti. Nakoupila jsem knihy zabývající se východními náboženstvími, otevřela Bibli a hledala 6

7 odpovědi. Ale nenašla jsem nic. Východní učení bylo pro mě příliš složité a rozporuplné, Bible neodpovídala mému cítění. Od té doby, kdy jsem dokázala vnímat víc, než jen svoji bolest a snít plané sny, jsem cítila Romanovu přítomnost. Bylo mi dobře na duši i na těle. Nejvíc jsem ho vnímala v našem bytě, časem dokonce v konkrétních místech. V tomto čase jsem se setkala opět s kamarády z vody. Neříkala jsem jim o svých pocitech, a proto mě šokoval výrok Dáši: Víš, já mám pocit, že Roman teď stojí támhle u okna a usmívá se. On ví svoje a my se tady hloupě trápíme a dohadujeme. Bylo to zvláštní, cítila jsem totéž. Potěšilo mě, že nejsem blázen. Náš vztah s Romanem se začal rozvíjet v jiných rozměrech. Neviděla jsem ho, ale cítila. Rozlišovala jsem jeho stavy nálady, smutek, bolest, radost, Když mi bylo těžko, dokázal mě potěšit, zavtipkovat, když se on trápil, dodávala jsme mu síly. Nekomunikovali jsme spolu slovně, spíš jen hnutím mysli, pocitem. Věděla jsem bezpečně, kdy je na blízku. Někdy se ale vzdálil, třeba i na několik dní, a tehdy jsem opět upadala do zoufalství, ovšem už ne až na dno, už jsem se netoužila zhroutit. Měla jsem radost z nového typu vztahu, ale zároveň jsem cítila, že Romana něco tíží. I když byl veselý, šel z něho vnitřní smutek. Nedokázala jsem se v tom vyznat. Rozhodla jsem se s ním setkat v jeho úrovni. V časopise jsem četla článek o holotropním dýchání, vryla jsem si základní fakta do paměti a po večerech zkoušela vyjít z těla. Roman opět zmizel a zároveň se okolo mě začaly dít nepochopitelné věci. Po několik nocí mě i rodiče budil domovní zvonek. Za dveřmi ale nikdo nestál. Posouvaly se předměty na poličce. Cítila jsem neklid. Jednou v noci mě probudila hrůza. Cítila jsem, že v pokoji někdo je. Nikoho jsem neviděla, byla neproniknutelná tma. Nedokázala jsem se pohnout, byla jsem strachy bez sebe. Po chvíli napětí povolilo, ale já už jsem do rána neusnula. Příští večer jsem si vedle sebe na polštář položila Romanovu dýku. Věděla jsem, že bych ji asi nepoužila a podvědomě jsem tušila, že by mi v tomto případě stejně nebyla na nic. To co bylo v mém pokoji, bylo Zlo. Nehmotné, neviditelné, ale přece ovládající naše životy. Noc naštěstí proběhla v klidu. O několik nocí později jsem se probudila v půli noci a nemohla jsem usnout. Zkusila jsem opět holotropní dýchání. Najednou jsem cítila tíhu celého těla a pak volnost. Tma okolo mě se prosvětlila a v dálce přešla postava. Po chvíli se vynořily další tři. Stály proti mně a mlčely. Jasně jsem cítila nesouhlas. Věděla jsem, že nesmím postoupit ani o krok dopředu a že už se nikdy nesmím pokoušet o kontakt s tímto světem. S tím jsem se probudila do plné bdělosti. To, co mi připadalo jako pár vteřin, trvalo ve skutečnosti přes půl hodiny. Usnula jsem a spala v klidu do rána. 10.kapitola Roman se vrátil a vše bylo jako dřív. Skoro. Ještě jeden poznatek jsem si přinesla z říše duchů, totiž že Roman patří tam, tam mu bude dobře a tady ho držím jen svým sobectvím. Sebrala jsem sílu a jeden večer ho vyhnala: Mám tě ráda, ale ty tady už nesmíš být. Běž, kam patříš. Okamžitě jsem cítila velkou bolest. Nejen svoji, ale i jeho. Pochopila jsem, že teď už se opravdu nesetkáme. Roman zmizel a já se vrátila na začátek cesty. Zase přišlo zoufalství, bolest, beznaděj. Věděla jsem, Romanovi je dobře, že je mezi svými a jestli je nějaký Bůh, tak je u něho, protože tak skvělý člověk jinde být nemůže. Ale ani já jsem nezůstala na vše sama, bez opory. Zase jsem cítila Něčí přítomnost. Někdo mě podpíral a vedl dál. Neulehčoval, nedělal nic za mě, jen mě vedl. V době zoufalství mě držel, abych nepadla. Ale já jsem chtěla padnout. Romanovým definitivním odchodem mi nezůstalo nic. Rozhodla jsem se pro sebevraždu. Můj přítelnepřítel Někdo mi ji nevymlouval, jen si dal podmínku: Udělej to ode dneška za rok, pokud ti nebude líp. 7

8 Nikomu jsem nic neřekla. Zapamatovala jsem si datum a největší návaly zoufalství překonávala plány na sebevraždu. Jak to udělat, aby ten, kdo mě najde, z toho neměl šok? Jak napsat dopis pro rodiče, aby je moje smrt ranila co nejmíň? Komu co věnovat z našeho skromného majetku? Zároveň jsem tušila, že k žádné sebevraždě nedojde. Toto utrpení nemůže trvat rok, nevydržela bych to. Za rok musí být líp. 11. kapitola Koncem října mě kamarádi pozvali na countrybál. Měl být Romanovi rodiče mě přemlouvali, abych jela a přišla na jiné myšlenky. Jela jsem tedy. Bál se konal asi 5 km od domku mého bratra. Byl nádherný večer, ale já jsem nemohla vydržet v sále. Ještě ani nezačali hrát a už jsem musela jít ven. Měla jsem pocit, že se udusím. Venku jsem se uklidnila. Najednou mi to došlo. Vždyť jsou dušičky. Roman má svátek a já se tu bavím. Kamarádům jsem oznámila, že odcházím a vydala jsem se nocí k bratrovi. Chtěl, abych u něho přespala, ale já jsem neměla stání a tak nakonec nastartoval motorku a odvezl mě domů. Byla jsem mu vděčná. Druhý den jsem šla na hřbitov, který leží za městem. Cestu zpátky jsem absolvovala už za tmy. Svítily hvězdy a vzduch voněl mrazem. Měla jsem čisto v hlavě i v srdci. Naplnil mě povznášející pocit a já jsem náhle pocítila vděk za svoji nynější situaci. Vždyť nebýt jí, neprožila bych tenhle krásný večer. Ihned jsem se pokárala za takové myšlenky, ale povznášející pocit mě už neopustil. Stálá přítomnost Někoho mě nutila přemýšlet o mém životě. Jak vypadal dřív a jak by asi vypadal vedle Romana? Roman byl úžasný, ale já? Sobecká, pyšná, zvyklá vyhrávat. Možná dobře, že se naše životy zatočily právě takhle. Roman by to se mnou moc nevyhrál. Kdo ví, jak by náš vztah vypadal za 5 let? Jemu je teď už dobře a já mám šanci se sebou něco dělat. Cítila jsem potřebu změnit se, ale nevěděla jsem jak. Zároveň se ve mně bouřilo moje malé pyšné já. Po návratu domů znovu otvírám Bibli. Čtu ji tentokrát poctivě od začátku Nového zákona, a čemu nerozumím, to si zapisuji na list papíru. V sousedním domě bydlí náš společný kamarád Pepa, věřící člověk, a toho večer co večer žádám o vysvětlení nejasností. Dokáže mi Bibli předkládat poměrně pochopitelně, ale přesto mezi námi hoří ostré boje. Podle mě je Bůh otrokář, který na lidi nakládá maximum, omezuje jejich svobodu a na nic se jich neptá. Podle Pepy je Bůh milující Otec, který lidi stvořil z čisté lásky k nim a ve všem se o ně stará. V tomto čase se mi objevil ve schránce leták s pozváním na Kurz bible, organizovaný Adventistickou církví. Kurz jsem začala navštěvovat, abych poznala víc pohledů na problém jménem Bůh. 12. kapitola Napadl sníh a blížily se vánoce. Chtěla jsem je strávit u Romanových rodičů. Už jsem nevěřila, že se Roman vrátí, ale odjet jsem ještě nedokázala. Celkově jsem na tom ale už byla lépe. Množství učení, denní dojíždění a samostatný život se všemi povinnostmi v domácnosti mi nedaly moc prostoru k sebelítosti. Nejhorší už pominulo, i když jsem stále ještě cítila velkou bolest a byly chvíle, kdy jsem nebyla schopná cokoliv dělat. Přesto se rána hojila rychleji, než jsem čekala. Na Štědrý den se u mě stavil Pepa, jestli půjdu na Půlnoční. Nevěděla jsem sice, co tam budu dělat, ale souhlasila jsem. Mši jsem přetrpěla, z větší části jsem nechápala, co se tam děje. Byla mi hrozná zima a cítila jsem se trapně. Byla jsem ale prodchnutá vznešeností, která z obřadu vyzařovala. Po skončení mše jsem čekala na Pepu, který ministroval. Stála jsem v úžasu a nevěděla, co si mám myslet. Lidé na sebe povykovali, smáli se, před kostelem se tvořily hloučky a všichni si přáli. Nikomu nevadil mráz, nikdo nespěchal. Vznešenost se ve mně proměnila v radost a vděk. Bylo ,30 hodin, když jsme se 8

9 konečně dostali k našemu domu. Pepa mě pozval ještě na chvíli k nim. Nepřipadala mi vhodná návštěva v tuto hodinu, ale byla mi hrozná zima a tak jsem šla. Uvnitř jsem dostala hrnek horkého čaje, cukroví, bramborový salát a další hromady jídla. Vrcholem byl ještě malý dárek od Pepy- kniha s obrázky gotických Madon. Nelíbila se mi, ale to nebylo podstatné. Důležitější bylo přijetí, s jakým jsem se setkala v kostele i teď tady ve věřící rodině. Byla jsem jim vděčná a bez nadsázky mohu říct, že to byly moje nejhezčí vánoce. Asi to bylo proto, že jim bohoslužba dala obsah. 13. kapitola Potácím se teď mezi vírou a vzpourou. Pilně navštěvuji Biblický kurz, jako malá školačka vyplňuji domácí úkoly a snažím se pochopit a přijmout obsah pro mě nepochopitelných sdělení. Bůh existuje. Bůh je láska. Bůh je ten, kdo nás provází od početí a chrání nás. Bůh trpí našimi špatnostmi. Bůh poslal svého syna, aby za nás (i za mě) umřel na kříži. A to je právě to, proti čemu se bouří celé moje nitro. Nerozlišuji ještě dobře velikost Stvořitele od nepatrnosti stvořeného. Mé pyšné já se vzpírá. Proč by měl někdo něco dělat za mě? Já jsem to po něm nechtěla. Za své činy si ponesu zodpovědnost sama. Nestojím o ničí milost a hlavně ji neumím přijmout. Bože, odpusť mi, vždyť nevím, co mluvím. Nejen cit, ale i rozum už stojí proti mně. Vím, že Bůh je a že mě provází na každém kroku, ještě se ale nevzdávám Vím, že Bůh je ten, kdo jemně odsouvá závoj z mé duše a přesně dávkuje moje poznání. Cítím jeho téměř fyzickou přítomnost a mohu s ním kdykoliv mluvit. Nikdy ho neobtěžuju, vždy mi odpoví. A vždy jen tolik, kolik jsem schopná unést. Udivuje mě bolest, kterou z něho cítím, když přidává další kapku pochopení k mému trápení. Udivuje mě něha, s jakou mě podpírá a chrání. Už vím, že je Roman mrtvý, už ho téměř nehledám na nemocničních odděleních. Jen občas ještě zatoužím, abych ho někde objevila, ale také dobře vím, že je to jen fantazie, nesplnitelné přání. Roman nežije a já ho už nikdy nepotkám na ulici. V srdci mi zbylo smutno a prázdno. A do tohoto volného prostoru se pomalu vkrádá bytost mnohem význačnější - Bůh. Nemá to se mnou jednoduché. Bráním mu ve vstupu, chci zachovat věrnost Romanovi. Můj vnitřní boj se projevuje mimoděk i navenek. Na krku mám řetízek s kamínkem od Romana a malý stříbrný křížek. Kdykoliv si všimnu, že kamínek zapadl za křížek, vyndám ho a předsunu na přední místo. Ještě nepřišel čas, aby byl křížek pro mě důležitější. A Bůh se chová skvěle, nevyčítá, nekáže, jen trpělivě čeká, až svůj boj vybojuji v jeho prospěch. Až když dokážu dát křížek před kamínek, vyřeší vše šalamounsky- kamínek ztratím. Boží přítomnost cítím na každém kroku. Využívám toho a v myšlenkách s ním stále hovořím. Každou svoji činnost s ním projednávám. Chtěla bych se mu líbit, ale nevím jak. Něco můžu pochytit v Biblickém kurzu a z rozhovorů s Pepou, ale není toho mnoho. Kurz je orientován spíš na pochopení biblických událostí a Pepa je pro mě téměř nepoužitelný. Je od malička vychovávaný ve víře a nechápe, že by někdo mohl žít bez ní nebo se s Bohem přít. A tak mi zbývá jen Bůh sám, aby mi řekl, co mám a nemám dělat. Jenže to zase není jeho styl. On mě nechává dělat to, co sama chci, nebere mi svobodu rozhodování. Cítím, že mu svými chybami ubližuju a tak jsem se rozhodla jít přímo ke zdroji. Bože, ty víš, že jsem natvrdlá. Mě nestačí jen tak lehce vést, já si jdu za svým a pak toho lituju, když už je pozdě. Prosím tě, veď mě pevnější rukou a až se zase budu chystat udělat nějakou pitomost, tak mě třeba nakopni. V té chvíli jsem dostala řádný kopanec do pozadí, až jsem nadskočila. Rozesmála jsem se a srdce mi naplnil vděk. Tak teď už znám další boží vlastnost, je to smysl pro humor. Bůh vyhrával můj zápas se sebou samou. 9

10 kapitola Přicházelo jaro, vzduch voněl a já jsem se pomalu probouzela k životu. Už jsem nemyslela na sebevraždu. Ještě neuběhl ani ten požadovaný rok a už mi bylo lépe. Ne že by rána v duši nebolela, ale už jsem na to nebyla sama. Na spoustu věcí jsem se začínala dívat jinak. Jako by se mi otvíraly oči. Dlouhé hodiny jsem trávila v rozhovorech s Pepou a se spolužačkou, kterou otázky kolem Boha a víry velmi zajímaly. S Pepou jsem byla ten, kdo obhajuje ateizmus proti křesťanství a se spolužačkou ten, kdo brání víru proti ateizmu. Musela jsem tak denně řešit spoustu nejasností a hledat odpovědi na stále nové otázky. Aniž bych si toho všimla, moje víra rostla. Abych si opravdu uvědomila, na čí straně stojím, měla mě potkat ještě jedna zkouška. 15. kapitola Jednou uprostřed noci jsem se probudila do plné bdělosti. V hlavě mi zněla jediná myšlenka: Tvůj otec zemře. Znovu se otevřela stará rána. Ještě jsem se nevzpamatovala po ztrátě Romana a teď je na řadě táta. Mám mu to říct? A jak? On nežije s Bohem. Není to zlý člověk, ale není připravený zemřít. Co s ním bude? Napadlo mě řešení: Bože, dej mu šanci změnit svůj život. Vezmi si mě místo něho, mě na světě nic neváže a Tebe už znám a nebojím se Tě. Ještě chvíli jsem prosila a dunící myšlenka změnila obsah: Dobře, dostane ještě šanci. Zemřeš místo něho. Věděla jsem, že teď už nemá cenu smlouvat. Cítila jsem velice jasně, že se nedožiju víkendu. Potlačila jsem rozechvění a snažila se srovnat myšlenky. Co všechno musím vlastně udělat? Nebylo to jednoduché, připravovala jsem se na smrt poprvé, ale něco už jsem si rozmyslela při přípravě sebevraždy. 1. Musím se smířit s Bohem. Zatím jsem nechodila do kostela, nezajímala se o zpověď. Teď jsem cítila, že bych měla Boha poprosit o odpuštění všeho, co jsem v životě zkazila tou formou, kterou on sám určil. 2. Moje smrt zarmoutí mé rodiče a lidi mně blízké. Měla bych to nějak zmírnit. Třeba dopisem. 3. Měla bych v tom dopise nějak vysvětlit, že smrt jsem přijala dobrovolně za ně, aby měli čas obrátit se k Bohu. Nejmenovat konkrétně tátu, aby si to nevyčítal. 4. Nejsem movitá, ale chtěla jsem svým blízkým udělat radost drobnostmi na památku. Musím si rozdělit, co komu udělá radost. V této fázi přemýšlení ode mě najednou odstoupila bdělost, myšlenky se rozprchly a chtělo se mi hrozně spát. Ještě v polospánku jsem slyšela uklidňující větu: Obstála jsi, nezemřeš. 16. kapitola S blížícím se koncem školního roku přibylo učení. Končila jsem školu, hledala zaměstnání, byt. Do této chvíle jsem měla byt u Romanových rodičů, ale teď přišel čas osamostatnit se. V létě jsem jela jako zdravotnice na skautský tábor s Pepovým oddílem. Byli tam i věřící kluci a já se poprvé setkala se životem křesťanů. Ti kluci byli skvělí. Uměli se smát i vztekat jako všichni ostatní normální lidé, ale svítilo v nich jakési světýlko. Připadali mi čistší a přímější, bylo mi s nimi dobře. Na táboře jsem také poprvé šla do kostela na nedělní mši. Tam jsem vyrazila jako dozor, aby malí skautíci moc nezlobili, ale zpátky jsem šla rozhodnutá chodit tam pravidelně. Rozhodla jsem se zařadit mezi křesťany, ať si okolí myslí, co chce. Ze začátku jsem se sice v kostele cítila trochu nesvá, sedala jsem až vzadu, skoro nikoho jsem tam neznala a nevěděla jsem, co mám dělat. Slova kněze mi ale promlouvala do duše a já se sama sebe ptala, odkud to všechno o mně ví, když mě přece nezná.

11 jsem neunesla tíhu probuzeného svědomí a požádala pana faráře o zpověď. Řekla jsem mu, že sice nevím, jak se to dělá, ani co od ní mám čekat, ale že cítím, že k ní prostě musím jít. Kněz byl velice ochotný, trpělivě mě vyslechl a vysvětloval, čemu jsem nerozuměla. Nakonec mi udělil rozhřešení. Před zpovědí jsem tomuto úkonu nepřikládala žádnou váhu, chtěla jsem jen upokojit dotěrný vnitřní hlas. Po zpovědi jsem smýšlela jinak. Byla jsem opojená Boží velikostí a čistotou své duše. Bála jsem se i myslet, abych tu krásu nepošpinila. Opojení trvalo jen krátce a zase jsem cítila, jak se umazávám. Zážitek to byl ale tak silný, že mi pomohl překonávat potíže se zpovědí, které přišly v příštích měsících jsem poprvé v životě přistoupila s svatému přijímání. Má lidská malost trénovala předem před zrcadlem, jak vypláznout jazyk. V okamžiku přijetí svátosti však všechny obavy pominuly. Zůstala jen duše kroužící v nebeských výšinách, bez omezení, beze strachu. Bůh mě zahrnoval milostí a já jsem nechápala, jak jsem mohla žít tolik roků bez Něho. Má opuštěná duše našla, koho hledala. Po Romanovi mi zbyly krásné vzpomínky a jizva kdesi hluboko, která se ještě někdy rozbolí a vžene slzy do očí, která mi ale také připomíná, že bez ní bych neznala Boha. Ať to zní, jak chce paradoxně, poznala jsem lásku skrze utrpení. Nevím, co mě v životě ještě čeká a kam moje cesta teď povede, ale vím, že už nikdy na nic nebudu sama. 11

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: Vedoucí skupiny: 1. Příběh Josef a anděl poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Matouš 1,18-25 Na Josefa a Marii čekala spousta

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do tení tohoto p hu, tak vás asi zajímá, jak pokra ovala ta neš astná cesta Tomáše a Jirky.

Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do tení tohoto p hu, tak vás asi zajímá, jak pokra ovala ta neš astná cesta Tomáše a Jirky. Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do čtení tohoto příběhu, tak vás asi zajímá, jak pokračovala ta nešťastná cesta Tomáše a Jirky. No, řekl bych vám: Ani se neptejte, ale protože jsem vám to

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají?

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Viktoria Valeeva Teplé léto si mohou užívat i heteráci takový transparent jsem viděla na letošním průvodu Prague Pride, ke

Více

Obsah. Dětský pohled Lillian Alnev 117 Jak mohu pomoci? Joanne Friday 121 Skutečné já Glen Schneider 125 Praxe s přítelem Elmar Vogt 129

Obsah. Dětský pohled Lillian Alnev 117 Jak mohu pomoci? Joanne Friday 121 Skutečné já Glen Schneider 125 Praxe s přítelem Elmar Vogt 129 Obsah ÚVOD DÍTĚ V NAŠEM NITRU 7 ČÁST PRVNÍ UČENÍ O LÉČBĚ A UZDRAVENÍ 1. Energie uvědomění 15 2. Jsme našimi předky i našimi dětmi 23 3. Prvotní strach, prvotní touha 33 4. Jak dýchat, chodit a nechat věci

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013 SPIRITIZMUS A BIBLE Strašnice 24. dubna 2013 TOUHA Znát budoucnost Být fit a zdráv Nahlédnout do tajemna Finanční prospěch SPIRITIZMUS SE JEVÍ JAKO CESTA CO JE TO SPIRITIZMUS? SPIRITIZMUS Založen na domněnce,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad KOTĚ V DŽUNGLI Zorí přišla na svět v daleké Indii. Teď si možná představujete krásnou indickou princeznu v hedvábném sárí a stříbrných opánkách, s třpytivou čelenkou v tmavých vlasech, rudým drahokamem

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Ježíš. On vysvobodí lidi od hříchů. Josef udělal, jak mu řekl anděl, a ještě téhož dne si vzal Pannu Marii za ženu.

Ježíš. On vysvobodí lidi od hříchů. Josef udělal, jak mu řekl anděl, a ještě téhož dne si vzal Pannu Marii za ženu. NAROZENÍ PÁNĚ Ježíšovo narození byla největší událost lidských dějin. Tehdy si však této události všimlo jen několik málo lidí. Pastýři přišli k jeskyni jenom proto, že je tam poslal anděl. Přišli také

Více

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48)

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48) 1. den Práce, cesta ke svatosti Přicházíme, abychom znovu upozornili na příklad Pána Ježíše, který po třicet let pracoval v Nazaretě jako řemeslník. V Ježíšových rukou se práce stejně je tomu s prací,

Více

PROJEKTOVÉ TÉMA: U BABKY KOŘENÁŘKY

PROJEKTOVÉ TÉMA: U BABKY KOŘENÁŘKY PROJEKTOVÉ TÉMA: U BABKY KOŘENÁŘKY Toto téma jsme si z nabídky projektů Malého zahradníka vybrali proto, že naše zahrada nabízí mnoho druhů rostlin, ať už na potěšení oka a nebo na léčení. S dětmi často

Více

sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov

sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov sborový dopis - září 2009 Co se tu stalo o prázdninách?...byly dokončeny opravy věže horního kostela! Věž je opravdu

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy Po tom co dokončíte Váš Hledač záležitostí srdce, mužete se sem vrátit později a test si zopakovat, abyste viděli jak se změnili některé z Vašich odpovědí. Tohle může být skvělý způsob jak sledovat Váš

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu. Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

Libor to slyší a otáčí se za sebe. Zadním sklem vidí blikající auto. Uvědomuje si, že je to stejné auto jako jejich. Pak poznává, že za volantem sedí

Libor to slyší a otáčí se za sebe. Zadním sklem vidí blikající auto. Uvědomuje si, že je to stejné auto jako jejich. Pak poznává, že za volantem sedí Vzrušení po ránu Čtvrteční ráno je plné otazníků. Jak se rozloučí Libor s tatínkem? Bude mít pozorování Lucčiny maminky v nemocnici dobrý konec? Pocítí Mirka při svátosti smíření uzdravující milost? Zaujme

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

SALESIÁNI V BULHARSKU

SALESIÁNI V BULHARSKU SALESIÁNI V BULHARSKU ZPRAVODAJ ČESKÉ SALESIÁNSKÉ MISIE V BULHARSKU 28/ m ě s í č n í k k v ě t e n 2015 Nad Kaloferem (Stará Planina). - PK - Christos voskrese! Milí přátelé, vážení čtenáři, srdečně Vás

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Ačkoli byl i bez turnaje předem známý vítězný tým, soupeřky se hrdě utkaly s neporazitelnými. Hrály se dvě

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více