Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra hudební výchovy. Rigorózní práce. Mgr. Bc. Markéta Myšková, Ph.D.

Transkript

1 Univerzita Karlova Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy Rigorózní práce Mgr. Bc. Markéta Myšková, Ph.D. Ostravská hudební kritika mezi válkami v zrcadle vybraných regionálních periodik Musical criticism of Ostrava in interwar period as reflected in chosen regional daily press Praha 2018 Vedoucí práce: prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc.

2 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY Ostravská hudební kritika mezi válkami v zrcadle vybraných regionálních periodik DISERTAČNÍ PRÁCE Autor práce: Mgr. Bc. Markéta Myšková Vedoucí práce: prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc. 2017

3 UNIVERSITY OF OSTRAVA PEDAGOGICAL FACULTY DEPARTMENT OF MUSIC Musical criticism of Ostrava in interwar period as reflected in chosen regional daily press THESIS Author: Supervisor: Mgr. Bc. Markéta Myšková prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc. 2017

4

5

6 AD HONOREM PROFESOR MILAN MYŠKA

7 ABSTRAKT Tato práce s názvem Ostravská meziváleční hudební kritika v zrcadle vybraných regionálních periodik mapuje hudební kritiku publikovanou v ostravském meziválečném tisku. Práce je rozdělena do sedmi kapitol, přičemž první kapitola se zabývá metodologií práce, cílem práce a stavem bádání, druhá kapitola popisuje vznik první republiky v Ostravě a vznik tzv. Velké Ostravy. Na to navazuje kapitola třetí, jejímž obsahem je popis ostravského kulturního prostředí s důrazem na komorní a symfonickou tvorbu a inscenace Národního divadla moravskoslezského. Ve čtvrté kapitole je pojednáno o teoretickém a historickém východisku hudební kritiky a pátá kapitola se věnuje čtyřem vybraným hudebním kritikům, kteří pravidelně přispívali svými recenzemi do sledovaných periodik. V šesté kapitole se seznamujeme s charakteristikou vybraných periodik Ducha času, Moravskoslezského deníku a Ostrauer Zeitung. Poslední kapitola je stěžejní částí práce, neboť obsahuje soupisy publikovaných hudebních kritik v jednotlivých ročnících všech vybraných periodik. Ze shodných kritik jsou potom vytvořeny analýzy a syntézy každého období. Klíčová slova: Hudební kritika, meziválečná Ostrava, hudební kritikové, ostravský denní tisk ABSTRACT This thesis named Musical criticism of Ostrava in interwar period as reflected in chosen regional daily press deals with music critical reviews published in Ostrava press between the two world wars. The thesis is divided into seven chapters. The first introduces methodology procedures, aim of the thesis and survey progress. In the second chapter we describe the foundation of the first republic in Ostrava and, so called, Great Ostrava. Ostrava culture background focusing on chamber and symphonic music production and performances of the Moravian-Silesian National Theatre are dealt with in chapter three. The following chapters discuss theoretical and historic bases of music reviews and introduce four selected music critics who regularly published in popular papers. The last but not least chapter defines orientation of the selected papers Duch času, Moravskoslezský deník and

8 Ostrauer Zeitung. The last chapter makes the core part of the theses containing a list of reviews published annually in all the papers mentioned above. The same reviews are subsequently analysed to create the picture of music life in each period. Keywords: Musical criticism, Ostrava in interwar period, authors of critics, daily press in Ostrava

9 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Já, níže podepsaný/á student/ka, tímto čestně prohlašuji, že text mnou odevzdané závěrečné práce v písemné podobě je totožný s textem závěrečné práce vloženým v databázi DIPL2. Ostrava dne podpis studenta/ky

10 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému školiteli prof. PhDr. Karlu Steinmetzovi, CSc. za obětavé vedení v průběhu mého doktorského studia, prof. PhDr. Janu Mazurkovi, CSc. za odborné konzultace, doc. PhDr. Veronice Ševčíkové Ph.D. za vždy poskytnutou první pomoc a samozřejmě celé katedře hudební výchovy PdF OU za devět krásných let studia. Také děkuji zaměstnancům Archivu města Ostravy za poskytnutí všech archivních materiálů a za velmi milý přístup, dále celé rodině a všem svým přátelům a kolegům za trpělivost a podporu. Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval/a samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal/a, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Ostravě dne

11 OBSAH ÚVOD METODOLOGIE PRÁCE Cíl práce Metody řešení problematiky Metodika řešení problematiky Stav bádání PRVOREPUBLIKOVÁ OSTRAVA říjen 1918 v Ostravě Vznik Velké Ostravy Kultura v Moravské Ostravě OSTRAVSKÉ KULTURNÍ PROSTŘEDÍ Symfonické a komorní koncerty Symfonická hudba Pravidelné cykly symfonických koncertů v Ostravě Amatérská hudební tělesa Komorní hudba Masarykova vyšší škola lidová Kruh přátel vážné hudby Spolek pro komorní hudbu v Moravské Ostravě Inscenace Národního divadla moravskoslezského Sondáž do historie divadelnictví na území Ostravy Národní dům Národní divadlo moravskoslezské TEORETICKÉ A HISTORICKÉ VÝCHODISKO HUDEBNÍ KRITIKY Hudební kritika Hudební estetika a hudební kritika Teorie kritického soudu Funkce kritiky Dějiny hudební kritiky Hudební kritika v českých zemích v meziválečném období Hudební časopisectví... 55

12 5 PROFILY OSTRAVSKÝCH HUDEBNÍCH KRITIKŮ MEZIVÁLEČNÉHO OBDOBÍ Milan Balcar František Míťa Hradil Jan Pešat Anna Wüstner-Havliček OSTRAVSKÝ DENNÍ TISK V LETECH Duch času Moravskoslezský deník Ostrauer Zeitung OSTRAVSKÁ MEZIVÁLEČNÁ HUDEBNÍ KRITIKA Úvod do problematiky Ostravská hudební kritika v letech Syntéza kritiky v letech Ostravská hudební kritika v letech Syntéza kritiky v letech Ostravská hudební kritika v letech Syntéza kritiky v letech Ostravská hudební kritika v letech Syntéza kritiky v letech ZÁVĚR SEZNAM PRAMENŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH

13 ÚVOD Tématem předkládané disertační práce je Ostravská meziválečná hudební kritika v zrcadle regionálního denního tisku. Tomuto tématu byly sice věnovány články a odstavce v odborných publikacích, především z hlediska publikujících autorů (viz pátou kapitolu Profily ostravských hudebních kritiků meziválečného období), ovšem regionální studie, vztahující se komplexněji k problematice hudební kritiky v meziválečné Ostravě, doposud vydána nebyla. Proto si tato práce klade za cíl zmapovat a popsat stav ostravské hudební kritiky z hlediska publikovaných reflexí v ostravském denním tisku, a vytvořit tak materiálovou studii kvantitativního charakteru, která bude jednak splňovat cíl této práce, ale také poskytovat výchozí bod pro další vědeckou činnost. První část práce obsahuje pět kapitol, které se vztahují k jednotlivým oblastem, jež dohromady tvoří ucelený obraz a odrazový můstek pro pochopení problematiky ostravské hudební kritiky jako komplexu. Proto je úvodní kapitolou, pokud pomineme nezbytnou kapitolu věnující se metodologii práce, právě Prvorepubliková Ostrava, v níž je zahrnut zejména historický kontext. Druhá kapitola s názvem Ostravské kulturní prostředí má za cíl pomoci utvořit čtenáři představu o podhoubí pro rozvoj kultury v Ostravě. Za nezbytně nutné, vzhledem ke stěžejní části této práce, považujeme zmínit Teoretické a historické východisko hudební kritiky. Pátá kapitola přináší profily ostravských hudebních kritiků meziválečného období a v pořadí šestá kapitola Ostravský denní tisk popisuje stav vybraných periodik meziválečného období v Ostravě. Jak již bylo zmíněno, stěžejní částí práce je sedmá kapitola, jež je výsledkem heuristického studia archivního materiálu formálně jednadvacetiletého období ve třech vybraných periodikách. Výběr periodik souvisel s délkou trvání jejich vydávání. Abychom mohli kompletně zmapovat celé meziválečné období, bylo nutné vybrat periodika, která aktivně vycházela po celou dobu vybraného období. Proto jsme vzhledem k časové náročnosti studia materiálu vybrali tři reprezentativní ostravské deníky, jež splňovali tento požadavek a jejich vydávání nebylo v průběhu první republiky přerušeno. Jedná se o Ostrauer Zeitung, Moravskoslezský deník a Duch času. Zároveň jde o denní tisk, do kterého psali rozliční hudební kritici, proto lze objektivně vysledovat i kvantitativní hledisko publikační činnosti autorů a částečně se v práci také dotýkat jejich přístupu ke kritickému soudu. Záměrně uvádíme pouze nástin kritických soudů u vybraných kritik, protože kvalitativní výzkum zde není předmětem práce. 13

14 1 METODOLOGIE PRÁCE Pro vznik disertační práce byly za potřebí dva druhy zdrojů jednak odborná literatura, jež byla využita především v kapitolách první až šesté a jednak regionální denní tisk, který nám vytvořil vědeckou základnu pro následnou analýzu a syntézu hudební kritiky. Mezi odbornou literaturu řadíme zejména monografie, sborníky a jednotlivé studie věnované regionální problematice v širším i užším slova smyslu. Z tohoto hlediska také můžeme rozdělit tuto práci na dvě části část historickou, aplikující poznatky a vědění o problematice první republiky, ostravském kulturně-historickém kontextu právě z výše zmíněné odborné literatury a část výzkumnou, v níž se soustřeďujeme na práci s prameny v podobě dobových periodik. 1.1 Cíl práce Jako vědecký problém předkládané disertační práce bylo stanoveno několik otázek, a to jaký byl stav hudební kritiky v meziválečném období v kontextu historicko-kulturního zázemí a jeho rozvoje v ostravském regionu, jak přistupovali ke kulturním akcím autoři kritik v jednotlivých periodikách a jakou měla hudební kritika funkci. Hlavním cílem této disertační práce je tedy zmapovat a popsat stav hudební kritiky, jež byla publikována ve vybraném ostravském denním tisku v letech Pro tyto účely jsme vybrali tři periodika, dvě česká Duch času a Moravskoslezský deník a jedno německé Ostrauer Zeitung. Výběr spočíval v podrobném studiu historického vývoje periodik, přičemž mezi zásadními kritérii pro výběr byl požadavek, aby periodika vycházela po celou dobu trvání první republiky a zároveň obsahovala rubriky, jež poskytovaly prostor pro otiskování reflexí kulturního života. 1.2 Metody řešení problematiky Z hlediska teoretických metod výzkumu jsme postupovali analyticko-syntetickým způsobem. Klasifikační analýza spočívala v roztřídění kritik na základě podobnosti, byly tedy vybrány shodné kritiky, které se objevily ve všech vybraných periodikách. Pomocí vztahové analýzy bylo možno vysledovat, která kulturní instituce byla pro dané období aktuální, kde tedy probíhalo největší množství komentovaných akcí. Syntetizující přístup byl využit jednak v závěru každého sledovaného období a v závěru práce. Další použitou 14

15 metodou byla historicko-srovnávací metoda, neboť pouze na základě znalosti historického vývoje bylo možno aplikovat poznatky jednotlivých období do konkrétního prostředí. Jednotlivá období lze mezi sebou porovnat a následně z dílčích syntéz vytvořit ucelený obraz ontogeneze hudební kritiky ve sledovaných letech. Rozdělení do čtyř časově ohraničených prvků bylo nutno vytvořit se zřetelem na přehlednost práce. Historicko-kulturní kontext neumožnil období rozčlenit na základě zásadních dobových mezníků, ať už historických nebo kulturních, proto je členění vytvořeno po třech pětiletých a jednom šestiletém úseku. 1.3 Metodika řešení problematiky Nejprve bylo nutné stanovit předmět výzkumu, což je v našem případě ostravská meziválečná hudební kritika a také cíl práce, tedy zmapování a zhodnocení stavu a vývoje hudební kritiky, k čemuž bylo využito tří vybraných regionálních periodik. Následovala informační příprava v podobě studia kulturně-historických materiálů v podobě monografií, skript či příruček k ostravskému kulturně-historickému zázemí, bez jehož znalosti by tato práce nemohla vzniknout. Provedení vlastního výzkumu spočívalo v archivním bádání stratifikovaného výběru periodik, kde byla vyhledávána a sledována hudební kritika, tedy základní soubor, ve vybraných periodikách ve všech ročnících. Pro další činnost bylo nezbytné všechny vyhledané kritiky vyfotografovat a archivovat pro následovné použití, čímž máme na mysli vytvoření soupisu kritik pro jednotlivý regionální denní tisk a ročníky, na jejichž základě bylo možno vysledovat shodu ve dvou nebo třech případech soubor výběrový. K tomuto byly vytvořeny tabulky, které jsou vlastní prací autorky, nebyly tedy přejaty z žádných sekundárních zdrojů. Další zpracování spočívalo v analýze vybraných kritik tak, že byly mezi sebou porovnávány, zda náleží příslušné kulturní akci, neboť z titulků to mnohdy nebylo zřejmé, a částečně jsou také komentovány z hlediska kritického soudu. Vše je dokladováno v přílohové části práce 1 a odkazy k příslušným kritikám jsou uvedeny v poznámkovém aparátu. Z hlediska syntézy jsou pak v rámci textu autorkou vytvořené grafy, které obsahují shrnující a porovnávající informace pro vybraná období. Kulturně-historický kontext a jeho mezníky neposkytly možnost vytvořit pravidelnost v rozčlenění na přehledné části, proto pro přehlednost a možnost porovnání, jsou časové úseky rozděleny do čtyř, po pěti či šestiletých obdobích. 1 Viz kompaktní disk, který je přiložen v zadní části disertační práce. 15

16 1.4 Stav bádání Základem pro tuto práci bylo nezbytně nutné prostudovat nejprve odbornou literaturu vážící se k tématu postupem induktivně deduktivním, tedy zejména si osvojit historický kontext první republiky, poté bylo třeba nastudovat literaturu ke vzniku Ostravy a její kultivace jako velké průmyslové a kulturní aglomerace spojené teprve v roce 1924 z okolních menších přilehlých obcí, kde jsme vycházeli zejména z prací archivářů a historiků věnujícím se historii města Ostravy Karla Jiříka, 2 Blanky Pitrové 3 a Milana Myšky. 4 Z oblasti kulturního zázemí bylo velmi hojně využito prací kolektivu ostravských muzikologů, zejména Jana Mazurka a Karla Steinmetze. Největším počinem a zatím posledním kompletně zpracovanou výpovědí o vývoji hudebního života v Ostravě je rozhodně Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. 5 Vzhledem k úzkému zaměření práce z hlediska umělecké kritiky jsme považovali za nezbytně nutné zařadit do textu i přiblížení problematiky samotné umělecké kritiky, jednak z pohledu kritiky jako pojmu, ale také z pohledu dějin hudební kritiky. K tomuto účelu nejlépe posloužil Slovník české hudební kultury 6 a samozřejmě publikace Hudební kritika a popularizace hudby 7 vypracovaná Janem Vičarem. K popisu samotných kulturních institucí, které produkovaly symfonické a komorní koncerty, popřípadě pak operní a divadelní představení nám výborně posloužilo dílo Jiřího Štefanidese 8 a Ivo Stolaříka, 9 jež obdivuhodným způsobem zpracoval seznamy děl, jež byly 2 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. 3 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy. 1. vyd. Ostrava: Sfinga, s., [16] s. barev. fotogr. ISBN (váz.) obr., fotogr., tab., grafy., pl., ukázky písemností. 4 Viz MYŠKA, Milan, Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Vyd. 1. Ostrava: Optys, s. ISBN Sešit 4. 5 Viz ZENKL, Luděk. Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti: Mazurek Jan Steinmetz Karel et al. Opus musicum, Roč. 43, č. 4, s (2011). MAŇAS, Vladimír. Karel Steinmetz: Kapitoly z historie německé hudební kultury v Ostravě Roč. 46, č. 6 (2014), s MAZUREK, Jan. Ostravský hudební život do roku Vyd. 1. Ostrava: Repronis, s. ISBN (brož.). 6 Viz FUKAČ, Jiří, MACEK, Petr, VYSLOUŽIL, Jiří. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, ISBN Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: Koniasch Latin Press, Viz ŠTEFANIDES, Jiří. Stálá česká scéna v ostravském Národním domě v letech s Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty; 16

17 v období první republiky produkovány či dokonce premiérovány. Z části šlo tohoto soupisu využít pro kontrolu samotných námi vyhledávaných kritik a recenzí. Nechybí ani biografické zpracování životopisů čtyř největších hudebních kritiků a zároveň pedagogů ostravského regionu Milana Balcara, Františka Míti Hradila, Jana Pešata a Anny Wüstner. Na to bylo využito především prací Karla Steinmetze, 10 Hany Adámkové-Heidrové, 11 samotného Františka Míti Hradila 12 a Ivana Měrky. 13 Blažena Przybylová spolu s Josefem Šerkou publikovali ve sborníku Ostrava 20, 14 studii, z níž jsme mohli vyčíst charakteristiku hlavních ostravských deníků v období první republiky, zejména Duch času, Moravskoslezský deník a Ostrauer Zeitung. 10 Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In Ostrava 12: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. [díl]. 1. vyd. Ostrava: Profil, s., front. il.: s Viz ADÁMKOVÁ, Hana. Josef Schreiber. Vydání 1. Ostrava: Repronis, s. ISBN il., noty. 12 Viz HRADIL, František Míťa. Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka: paměti a dokumentace. Vyd. 1. Ostrava: Profil, s. 13 Viz MĚRKA, Ivan. Balcar, Milan. In: MYŠKA, Milan a Lumír Dokoupil. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Sešit 4. Opava: Optys, 1995, s ISBN Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s

18 2 PRVOREPUBLIKOVÁ OSTRAVA říjen 1918 v Ostravě Den vzniku samostatného československého státu, 28. říjen 1918, je hluboce zakotven v národním povědomí lidu českého. Významným mezníkem v dějinách národněpolitického a společenského života se tento den stal také na Ostravsku, kde se střetávaly národní, hospodářské a sociální zájmy. 15 V tomto národnostně smíšeném kraji neprobíhal státní převrat hladce. Když Národní výbor v Praze, jako vrcholný národní orgán protihabsburského boje a vykonavatel státní svrchovanosti, večer 28. října 1918 svým prvním zákonem vyhlásil ustavení československé republiky. Na Ostravsku byly v následujících dnech ustaveny v jednotlivých politických okresech okresní národní výbory, jež postupně přebíraly kontrolu všemi úřady a institucemi státními, politickými a vojenskými, s cílem zabezpečit a upevnit národní svobodu a státní svrchovanost. 16 V Polské Ostravě byl dne 30. října 1918 založený Zemský národní výbor pro Slezsko a ujal se jménem československého státu suverenity nad celým rakouským Slezskem, namnoze pouze formálně. 17 Vyhlášení republiky přijali Češi na Ostravsku s velkým nadšením, Němci a Poláci, kteří nesouhlasili se začleněním Těšínska, Opavska a severní Moravy do nově vzniklého státního útvaru, nadšení nebyli. 18 V Praze bylo tehdy dohodnuto, že se na dosavadních hranicích těšínského Slezska nic nezmění až do rozhodnutí mírové konference, a následně dojde k přátelské dohodě o tom, jak naložit s polskými obcemi ve Slezsku. Rakouské Slezsko tak mělo stále dle dohody prozatímně patřit k československému státu, což ale 15 Politickým převratem dne 28. října 1918 Ostravsko uvolnilo sevření národní a politickou perzekucí, jíž nastolil v minulém století v době průmyslové revoluce německý a židovský kapitál a v období první světové války rakouský militarismus. Několik měsíců před prohlášením československé státní samostatnosti ostravský lid vyjádřil touhu po svobodném československém státě, a to například národní manifestací v Národním domě v Moravské Ostravě 26. května 1918, na mnohatisícových táborech lidu na Senném trhu a hlavním náměstí v Moravské Ostravě 15. října 1918 a na Ostré hůrce u Chabičova 22. září Okresní národní výbory měly svá sídla ve městech: Moravská Ostrava, pro okres frýdecký Polská Ostrava, pro okres fryštátský Orlová, Místek, pro okres bílovický Klimkovice, Nový Jičín, Opava, Těšín. Okresní národní výbory v Těšíně, Orlové, Klimkovicích a Opavě reprezentovaly jen české obyvatelstvo, neboť vedle nich fungovaly také orgány polské a německé. V některých obcích byly založeny i městské a místní národní výbory. 17 Viz Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 19. [díl]. Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, , [24] s. obr. příl. ISBN (váz.). ISSN il. s O připojení Těšínska k československému státu jednali Češi a Poláci už na počátku 1918 ve Lvově a v témže roce také na květnových slavnostech v Praze, kam se sjeli zástupci utiskovaných národů habsburské monarchie. 18

19 Poláci bezprostředně po vzniku státu porušili a založili v Těšíně Radu Narodowou Księstwa Cieszyǹskiego, jež si pro Polský stát nárokovala území celého Těšínska až po řeku Ostravici a ode dne 30. října 1918 se snažila toto území obsazovat. 19 Zemský národní výbor pro Slezsko nedostával od Národního výboru v Praze žádných pokynů, v zájmu zachování klidu a bezpečnosti v národnostně rozjitřené oblasti proto uzavřel s Radou Narodowou dne 5. listopadu 1918 dohodu o demarkační čáře na národnostním principu. Těšínsko tak bylo až do roku 1920 tzv. jablkem sváru nově vzniklých států československého a polského, jejichž spor ukončila až pařížská mírová konference, na níž svým rozhodnutím spor ukončili velvyslanci dohodových mocností. 20 Obr. č. 1 Zpráva z pařížské mírové konference 1920 o otázce Těšínska Viz Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 19. [díl]. Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, , [24] s. obr. příl. ISBN (váz.). ISSN il. s Tamtéž, s Viz Moravskoslezský deník, č. 204, 20. července

20 Stejně tak popřevratový zmatek panoval také na území Opavska a severní Moravy. Němečtí poslanci, kteří reprezentovali toto území v nově založeném Národním shromáždění tzv. Deutsch-Östereich, tedy rakousko-německého státu, ve Vídni založili dne 30. října 1918 provincii Sudetenland. Sídlem zemského sněmu a vlády této provincie byla Opava. Útvar neměl dlouhého trvání a zanikl obsazením Opavy československým vojskem dne 18.prosince 1918, kdy byla předána správa Slezska ministerskému radovi dr. Šrámkovi, jenž byl už předtím pověřen vedením slezské zemské vlády. 22 Další zprávy o vyhlášení československé republiky a jeho ohlasu v řadách představitelů českých politických stran a široké veřejnosti, zakládání národních výborů, formování prvních vojenských útvarů, provedení státního a vojenského převratu dokumentují vzpomínky ostravských mužů 28. října 1918 tehdejšího šéfredaktora Moravskoslezského deníku Ladislava Knotka, vojenského velitele nově se tvořící československé armády v Ostravě majora Václava Běhala a také známého herce a režiséra Oldřicha Nového, který byl tehdy jako devatenáctiletý členem uměleckého souboru Antonína Frýdy-Friedla a ve dnech převratu hostoval v Národním domě v Moravské Ostravě Vznik Velké Ostravy Moravská Ostrava utvořila již před první světovou válkou jednotný celek s okolními obcemi Přívoz, Vítkovice, Hrabůvka, Mariánské Hory, Nová Ves, Zábřeh n. O., Polská Ostrava, Hrušov, Muglinov, Michálkovice, Radvanice, Velké a Malé Kunčice a Svinov, jež se vyznačoval následkem vysoké koncentrace průmyslové výroby a dělnictva shodným hospodářským rázem a vysokou hustotou obyvatelstva. Již tehdy bylo jen otázkou doby, kdy se obce sloučí a dojde k vytvoření jednotného správního útvaru Další odbojová ohniska německé iredenty Krnov, Benešov a Zlaté Hory, byla obsazena československým vojskem v následujících týdnech, stejně tak jako území severní Moravy obsazovala československá vojska směrem od Olomouce. 23 Viz Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 19. [díl]. Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, , [24] s. obr. příl. ISBN (váz.). ISSN il. s Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s.,[32] s. fot. příl. s

21 Obr. č. 2 Území ostravské průmyslové aglomerace 25 Starosta města Hans Ulrich svolal dne 29. října 1918 na výzvu národního výboru v Moravské Ostravě mimořádnou schůzi městského výboru, jež měl zaujmout stanovisko ke vzniku československého státu. Ačkoliv všichni účastníci schůze vzali vytvoření Československé republiky na vědomí, poukazovali současně na fakt, že město disponuje dle platných regulí zvoleným městským výborem a ten je kompetentní k vedení správy města až do doby konání legálních voleb. Zároveň výbor uložil starostovi, aby do konečné úpravy československých hranic a do zahájení řádného státního života navázal bezodkladné spojení s národním výborem k udržení veřejného klidu a také k úpravě zásobovacích poměrů. Stejně tak reagovaly i městské výbory v Přívoze, Hrušově a Vítkovicích. Ty se i v nových republikových poměrech nevzdaly svých pozic, a i nadále se scházely a teprve koncem roku 1918 byly samosprávné orgány nahrazeny správními komisemi Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s.,[32] s. fot. příl. s Tamtéž, s

22 Z podnětu Jana Prokeše byla v dubnu 1919 svolána porada zástupců všech ostravských obcí, jež se měly podílet na vytvoření tzv. Velké Ostravy. Navrhované sloučení bylo přijato kladně a došlo tak k vytvoření organizačního výboru, tzv. užšího pracovního sboru vedeného Janem Prokešem a dr. Zikmundem Wittou, který konal řadu schůzí a připravil podrobné zdůvodnění slučovacího projektu. 27 Obr. č. 3 Projekty Velké Ostravy v letech Po veškerých důkladných šetřeních o poměrech v jednotlivých obcích 29 však vyvstala překážka v jejich poloze, kdy obce částečně ležely na Moravě 30 a částečně ve Slezsku 31. Další vážnou komplikaci přinesla jednání mezinárodní situace, a to, že Slezské obce, jež se měly sloučit s Moravskou Ostravou, ležely v tzv. plebiscitním území a byly 27 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s.,[32] s. fot. příl. s Tamtéž, s Počet obyvatelstva a domů, stav školství, zdravotní, chudinské a komunikační poměry, organizace obecní správy a stav obecního majetku. 30 Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory, Zábřeh n. O., Nová Ves a Hrabůvka v politickém okrese Moravská Ostrava. 31 Svinov v politickém okrese bíloveckém a Velké a Malé Kunčice, Polská Ostrava, Muglinov, Hrušov, Radvanice a Michálkovice v politickém okrese frýdecko-místeckém. 22

23 spravované Mezinárodní spojeneckou komisí v Těšíně. Až po uzavření československopolské smlouvy o rozdělení Těšínska (československo-polský spor o Těšínsko), jíž bylo mimo jiné rozhodnuto i o příslušnosti slezských ostravských obcí k Československé republice, mohly být obnoveny práce na vytvoření Velké Ostravy a ministerstvo vnitra podalo presidiu ministerské rady v říjnu 1920 opětovně návrh na vydání zákona o sloučení Moravské Ostravy a okolních obcí. 32 Až výnos ministerstva vnitra z roku 1923 vyhlásil úmysl vlády sloučit obce Moravskou Ostravu, Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory, Zábřeh n. O., Novou Ves a Hrabůvku s celým jejich obvodem v jednu místní obec pod jménem Moravská Ostrava. Na schůzi v prosinci 1923 se ministerská rada usnesla, že vláda povoluje sloučení ostravských obcí s platností od 1. ledna 1924 a současně došlo k rozpuštění správních komisí v Moravské Ostravě, Přívoze, Vítkovicích, Mariánských Horách, Zábřehu n. O., Hrabůvce a Nové Vsi zemskou správou politickou v Brně. Vládním komisařem Moravské Ostravy byl jmenován Jan Prokeš, který si sestavil k vedení obecních záležitostí ze zástupců všech politických stran, a po dohodě s nimi poradní sbor ke správě sloučeného města až do nových obecních voleb. 33 Z hospodářského hlediska se stala Moravská Ostrava prvním městem československé republiky a svou rozlohou a zalidněním se řadila na jedno z předních míst mezi československými městy Kultura v Moravské Ostravě Za Rakouska-Uherska bylo pečováno o kulturní život převážně německými podniky a institucemi, které se těšily štědré podpoře průmyslových závodů i německých samospráv největších ostravských obcí v Moravské Ostravě, Přívoze a Vítkovicích. České kulturní snažení se v předválečném období soustředilo zejména na zápas o české školství, na ostatní složky rozvoje kultury se nedostávalo peněz ani času. Zásadní obrat nastal teprve po roce 1918, nejpatrněji se projevil ve školských poměrech. 35 Po převratu přešla péče o školství na 32 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Tamtéž, s Po sloučení obcí byly vybudovány další mateřské školy, takže v letech vzrostl počet mateřských škol v Moravské Ostravě na 36. Tlakem hospodářské krize došlo po zásazích do obecního hospodářství k uzavření několika mateřských škol a do roku 1935 bylo městem vydržováno 25 mateřských škol, z toho 23

24 stát, tím mohlo být více prostředků uvolněno pro kulturně-osvětovou činnost a k tomuto účelu byla v roce 1920 založena Lidová universita Masarykova, od roku 1925 pak nazvána jako Masarykova vyšší škola lidová, 36 jež vedl Rudolf Tlapák. 37 Ústav dosahoval pozoruhodných výsledků. 38 Neméně záslužné poslání měla bezesporu Kulturní rada pro širší Ostravsko, jež spojovala všechny významné ostravské osvětové a vzdělávací spolky a byla založena v Moravské Ostravě v roce Dala svým příkladem podnět k podrobnému organizování osvětové práce i v dalších krajích republiky. Neoddělitelnou součástí kulturně-osvětové práce v Moravské Ostravě byla bohatá přednášková činnost mnoha spolků, které pečovaly o šíření vzdělání a osvěty, přičemž nejvíce spolků bylo registrováno v roce Spolky celkem uspořádaly 320 přednášek v českém a slovenském jazyce, 165 přednášek v polštině a 135 přednášek v německém jazyce. Za největší a nejvýraznější šiřitele pokrokové kultury byly ostravské spolky levicové inteligence, jež se sdružovala ve 30. letech v Levé frontě, Dělnickém studiu, Klubu přátel 3 německé. V oblasti ostravského obecného a občanského školství v Moravské Ostravě, Přívoze a Vítkovicích přestupovaly české děti z německých do českých škol a důsledkem toho byla redukce škol i tříd německých a rozšiřování škol i tříd českých. Školské poměry se stabilizovaly teprve po sloučení obcí, ve městě pak bylo 30 českých a10 německých škol obecných a 13českých a 7 německých škol občanských, jejich počet doplňovaly ještě školy soukromé. Počet žáků na německých školách měl neustálou sestupnou tendenci, a proto došlo ke zrušení dalších německých škol. K pěti ostravským středním školám přibylo ještě české reformní reálné gymnasium, jež založilo město Přívoz v roce S výjimkou německého dívčího reálného gymnasia byly všechny ostravské školy postátněny, síť ostravského odborného školství rozšířila v roce 1919 státní průmyslová škola strojnická ve Vítkovicích, česká obchodní akademie a židovská odborná škola, v roce 1921 přibyla německá škola pro ženská povolání, roku 1933 odborná škola pro ženská povolání, jež vznikla sloučením české odborné školy pro ženská povolání ve Vítkovicích a školy spolku Dobromila v Moravské Ostravě, a roku 1935 byl ustaven Masarykův ústav hudby a zpěvu, taktéž vytvořen sloučením dvou institucí starší hudební školy v Mariánských Horách a nově založené hudební školy v Moravské Ostravě.Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Lidová universita Masarykova dosahovala za vedení Rudolfa Tlapáka pozoruhodných výsledků, kdy v prvním desetiletí otevřela 754 večerních vícehodinových kursů, přednáškových cyklů a večerních škol s posluchači. Vedle toho bylo pořádáno velké množství hudebních, přednáškových a debatních večerů a univerzitních extenzí. Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Rudolf Tlapák se narodil 27. srpna Byl středoškolským profesorem, osvětovým pracovníkem a významným představitelem ostravského kulturního života. V říjnu 1940 zahynul v koncentračním táboře v německém Oranienburgu. 38 V prvním desetiletí své činnosti ústav otevřel 754 večerních vícehodinových kursů, přednáškových cyklů a večerních škol, do nich bylo zapsáno téměř posluchačů. Vedle toho bylo uspořádáno 85 hudebních večerů, 48 přednáškových a debatních večerů a 63 universitních extenzí. Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Z celkového počtu 2379 spolků bylo 690 spolků dělnických, odborných a vzdělávacích, 19 spolků muzejních, vědeckých a uměleckých, 80 spolků čtenářských a zábavních a 115 spolků hudebních a pěveckých. Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s

25 moderní kultury, Kulturním klubu a ve Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s SSSR. Jak uvádí Ctibor Nečas v Dějinách Ostravy (1967), orgánem kulturně osvětové činnosti byly periodické časopisy, jich vycházel v obvodu policejního ředitelství v Moravské Ostravě nejvyšší počet v roce 1932: ze 117 jich tehdy bylo 36 politických (26 českých, 1 slovenské, 6 polských a 3 německé) a 81 nepolitických (50 českých, 2 slovenské, 5 polských, 11 německých a 13 jiných). Nejčtenějším listem byl v té době deník národních socialistů České slovo (nákl výt.) a Moravskoslezský deník (nákl výt.), sociálně demokratické časopisy Ostravský poledník (nákl výt.) a Duch času (nákl výt.) a komunistický Dělnický deník (nákl výt.). 40 Z umělecké tvorby obohacovalo kulturní život v Moravské Ostravě nejvýraznějším způsobem ostravské divadelnictví. Spolek Národního divadla moravskoslezského, jež se ustavil několik týdnů před státním převratem s cílem vybudovat ve městě stálou českou scénu spolu s vlastní divadelní budovou, provozoval české divadelní hry. Ačkoliv Moravská Ostrava disponovala na svou dobu moderní stavbou městského divadla, scéna však byla vyhrazena pouze německým sezonám. Teprve v únoru 1919 se správní komise usnesla propůjčit Spolku Národního divadla moravskoslezského městské divadlo ke společnému užívání se Spolkem německého divadla do doby, než bude české scéně postavena divadelní budova nová. 41 Uměleckou činnost zahájilo Národní divadlo moravskoslezské dne 1. srpna 1919 slavnostním představením opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta a po sporu o užívání budovy se Spolkem německého divadla, se stalo výhradním uživatelem městského divadla v Moravské Ostravě s platností od divadelní sezony Divadelní provoz byl odkázán na poměrně nízké subvence z veřejných fondů, které neposkytovaly divadlu dostatečnou ochranu před hrozbou finanční krize. Téměř každá sezona byla vyplněna obavami o existenci Národního divadla moravskoslezského, které způsobovaly neustálou nejistotu a vedly k obrovskému vypětí všech složek divadla. Poněvadž nebyl dostatek publika, 40 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s.,[32] s. fot. příl. s Tamtéž, s

26 které by zaručilo větší počet repríz nastudovaných děl, musilo divadlo uvádět průměrně 50 premiér za sezonu. 42 Úplný obraz ostravského divadelního umění doplňuje ochotnické divadlo. Od roku 1907 byla Moravská Ostrava sídlem župy divadelních ochotníků východní Moravy a Slezska. Ochotnické hnutí tu konalo záslužnou práci zejména v době, kdy ve městě ještě neexistovala stálá divadelní scéna, ani pak však jeho činnost neustala a těšila se stálé oblibě zejména mezi dělnickými vrstvami. V roce 1931 existovalo na území Ostravy celkem 141 ochotnických souborů. 43 Vedle divadelního života začala sloužit uměleckým účelům i kinematografie a podle městské statistiky z let se filmy promítaly v Moravské Ostravě celkem v jedenácti kinech, z toho tři již byla zvuková Kosmos, Alfa a Elektra. 44 V Moravské Ostravě mělo důstojné postavení i umění výtvarné. Pojítkem ostravských výtvarníků bylo české Sdružení moravskoslezských výtvarných umělců, německý Künstverein a ostravská odbočka spolku německých výtvarníků v ČSR Künstring. V roce 1923 byl založen Spolek pro vystavení a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě a v letech pak došlo k postavení Domu umění, který za deset let svého působení hostil 99 významných výstav českých, německých i zahraničních výtvarníků. 45 Velké přízni se těšil i mezi ostravskou veřejností také hudební život, zejména pěvecké spolky Lumír, Záboj, Židovský pěvecký spolek a Pěvecké sdružení sokolské župy moravskoslezské, významné amatérské orchestrální těleso Ostravská filharmonie, založená v roce 1923 a spolky pečující o pěstování komorní hudby, a to Kruh přátel vážné hudby (zal. 1926), Spolek pro komorní hudbu (1934), ale v popředí ostravského hudebního života stálo Národní divadlo moravskoslezské, jehož orchestr pořádal pravidelné cykly symfonických koncertů. 46 V roce 1929, konkrétně dne 1. července, zahájila vysílání ostravská rozhlasová stanice, v níž působili vynikající hudebníci a která pracovala v jediném studiu, umístěném 42 Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl., s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

27 v bývalé německé hasičské zbrojnici. Neuplatňovala se pouze hudebně, ale také literárnědramaticky, výchovnou a vzdělávací činností aj. 47 Mezi kulturně-osvětovými institucemi stálo v Moravské Ostravě na předním místě vyspělé knihovnictví. Od vydání zákona o veřejných knihovnách z roku 1919 byly postupně zakládány české knihovny v Moravské Ostravě, Vítkovicích, Mariánských Horách, Hrabůvce, Přívoze, Nové Vsi, Zábřehu n. O. a Hulvákách. Byly zřizovány i knihovny polské, židovské a německé, zejména v oblasti Moravské Ostravy, německé knihovny pak měly pobočky ve Vítkovicích, Přívoze, Mariánských Horách a Zábřehu n. O. Po sloučení ostravských obcí vznikla z veřejných knihoven obecních knihovna ústřední česká a německá. 48 Z hlediska činnosti muzejní zůstalo zachován z doby předválečné pouze Uměleckoprůmyslové muzeum Ostravsko-karvinského revíru v Moravské Ostravě, jehož správou byl pověřen spolek Sdružení přátel moravsko-ostravského muzea pro umění, průmysl a živnosti v Ostravsko-karvinském revíru. Městské muzeum bylo přestěhováno na starou radnici v Moravské Ostravě, kde bylo slavnostně otevřeno 4. října S tímto muzeem byl spojen i archiv města Moravské Ostravy, založený roku 1923 a spravovaný prof. Aloisem Adamusem. Vedle archivních fondů vznikla vědecká knihovna, která kromě regionální vlastivědné literatury obsahovala i sbírku místních novin. 49 Obr. č. 4 Ostravská filharmonie Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s Tamtéž, s Tamtéž, s Viz JIŘÍK, Karel. Dějiny Ostravy: vydáno k 700. výročí založení města. 1. vydání. Ostrava: Profil, s., [32] s. fot. příl. s

28 3 OSTRAVSKÉ KULTURNÍ PROSTŘEDÍ 3.1 Symfonické a komorní koncerty Symfonická hudba V prvních letech po vytvoření první republiky nebyl ještě orchestr Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě dostatečně početný a ani dost umělecky zdatný k tomu, aby mohl samostatně provádět symfonické koncerty, a tak bylo publikum odkázáno na koncerty Vojenské posádkové hudby v Moravské Ostravě, jež v čele se svým dirigentem Rudolfem Blažkem hrávala pestrý repertoár (pochody, valčíky a směs operních melodií). V roce 1919 Vojenská posádková hudba hrávala takřka pravidelně v sobotu, resp. v neděli na mnoha místech v Ostravě. 51 První vpravdě symfonické koncerty místních orchestrů se začaly objevovat od roku 1923, kdy poprvé vystoupil na veřejnosti orchestr Národního divadla moravskoslezského, který byl veden dirigentem Emanuelem Bastlem. Ve stejném roce zahájilo svou činnost Orchestrální sdružení ve Vítkovicích s dirigentem Janem Pešatem, později také Moravskoostravský orchestrální spolek s dirigentem Antonínem Aichem. Pravidelné cykly symfonických orchestrů zahájil v sezóně nový šéf ostravské opery Jaroslav Vogel. Ale i v té době do Ostravy stále zajížděly symfonické orchestry mimoostravské. 52 Největším uměleckým přínosem byly pro Ostravu koncerty České filharmonie, která do Ostravy přijela poprvé na začátku roku 1919 s Václavem Talichem. Druhý obdobný zájezd České filharmonie byl třídenní a za Talichova řízení uvedl průřez českou a světovou symfonickou tvorbou od klasiky po modernu. V následujících letech Česká filharmonie pravidelně hostovala v Ostravě a představovala ostravskému publiku novinky. Často přibírala hostující umělce ze zahraničí V hotelu National, v kavárně Praha, v sále ostravského Katolického domu nebo ve vítkovickém Českém domě, za příznivého počasí pak i na dnešním Masarykově náměstí, v moravsko-ostravské nové střelnici, v zahradě u loděnice veslařského klubu Perun v Přívoze nebo v zahradě ostravského Národního domu, která však bývala k častěji k dispozici amatérským hudbám. Výtěžek z koncertů byl většinou věnován na dobročinné účely. 52 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s

29 Ve 30. letech byly již pro ostravské posluchače plně vžité každoroční cykly symfonických koncertů orchestru Národního divadla moravskoslezského s Jaroslavem Vogelem, a nebyly proto zájezdy hostujících umělců a orchestrů tak časté. Česká filharmonie znovunavštívila Ostravu až v roce 1936, tedy po pětileté přestávce, s mladým dirigentem Rafaelem Kubelíkem. Ve sledovaném období pak Česká filharmonie navštívila Ostravu ještě v roce 1938 se stejným dirigentským obsazením. 54 Dva úspěšné koncerty uskutečnila také Šakova filharmonie s dirigentem V. V. Šakem v říjnu a v listopadu roku Z vynikajících hostujících orchestrů jmenujme také Vídeňskou filharmonii, která v lednu roku 1924 koncertovala v Lidovém domě a za řízení dirigenta F. Schalka uvedla celkem čtyři koncerty Pravidelné cykly symfonických koncertů v Ostravě Pořádání prvních symfonických koncertů v Ostravě s vlastními uměleckými silami bylo činem mimořádného dosahu. K jejich realizaci docházelo v těžkých podmínkách, zejména se to týkalo malého početního obsazení divadelního orchestru, ale s plnou uměleckou odpovědností. Prvním šéfem ostravské opery byl Emanuel Bastl. 57 Orchestr Národního divadla moravskoslezského vystoupil poprvé 11. února Všechny další koncerty divadelního orchestru s Emanuelem Bastlem byly pro Ostravu velkou událostí. 58 Myšlenka pořádání pravidelných symfonických koncertů v ostravském prostředí se uskutečnila s příchodem nového šéfa opery Národního divadla moravskoslezského Jaroslava Vogela 59, jemuž se podařilo prosadit rozšíření vlastního divadelního orchestru o několik hráčů a také ke koncertním produkcím pak byly přibírány posily z hráčů orchestru divadla německého, z členů Ostravské filharmonie a po roce 1929 z hráčů rozhlasového orchestru stanice Moravská Ostrava. Každou sezonu do roku 1938 vyplňovaly čtyři symfonické koncerty, jež byly dramaturgicky zpracovány tak, že uplatnění našla soudobá 54 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Tamtéž, s Emanuel Bastl (* v Praze, v Plzni). 58 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Jaroslav Vogel (* v Plzni, v Praze). 29

30 česká a symfonická tvorba, a podařilo se získat opravdové zájemce v širokých vrstvách posluchačů. Ivo Stolařík (1997) píše: Mnohá závažná díla světové hudební literatury uváděl Vogel jako československé premiéry, a tak se tyto cykly symfonických koncertů přihlédneme-li k jejich vysoké umělecké úrovni reprodukční staly prvořadými událostmi celostátního významu. 60 Bylo uspořádáno také několik mimořádných koncertů orchestru Národního divadla moravskoslezského, například v den pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka dne 21. září V poslední sledované sezoně cyklus symfonických koncertů neproběhl a Jaroslav Vogel se svým orchestrem, rozšířeným o řadu hráčů Ostravské filharmonie a Ostravského rozhlasového orchestru provedl pouze dne 25. května 1939 doslova manifestačním způsobem Smetanovu Mou vlast Amatérská hudební tělesa V přibližně stejné době, kdy měl první veřejný koncert v Ostravě orchestr Národního divadla moravskoslezského, se utvořilo v Ostravě české amatérské orchestrální těleso, jež pak po několik desetiletí obohacovalo hudební kulturu. V letech velmi významně doplňovalo toto těleso koncertní činnost divadelního orchestru, jehož denní úvazek nedovoloval pořádat veřejné symfonické koncerty, tím méně pak koncerty zájezdové. 62 V roce 1920 byl vytvořen tzv. Hudební kroužek ve Vítkovicích, jehož dirigentem se stal Alfons Podešva. Po třech měsících jej vystřídal nový dirigent Jan Pešat, který stál v čele orchestru po celou dobu jeho fungování a působnosti. Tehdy se rozšířil počet hráčů a také se změnila struktura orchestru a těleso tak mohlo s novým, změněným názvem, Orchestrální sdružení ve Vítkovicích, uskutečnit v sále Českého domu ve Vítkovicích dne 12. května 1923 svůj první veřejný koncert. V období do roku 1939 změnilo těleso v průběhu své bohaté hudební a kulturní činnosti název ještě dvakrát, a to dne 19. listopadu 1926, kdy začalo fungovat jako Filharmonické sdružení ve Vítkovicích a ode dne 30. ledna 1930 vzešlo do paměti ostravského publika jako Ostravská filharmonie, která do března roku Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Tamtéž, s

31 uspořádala jen v Ostravě 75 veřejných vystoupení a koncertů, na kterých mj. spoluúčinkovalo mnoho významných hostů a u dirigentského pultu se vystřídalo mnoho umělců, například Edvard Rund, Milan Balcar či Josef Schreiber. 63 Vedle Ostravské filharmonie existoval v Ostravě v letech ještě Moravskoostravský orchestrální spolek, od roku 1927 přejmenovaný na Symfonicko-orchestrální spolek v Moravské Ostravě, v jehož čele stál po celou dobu působení ostravský dirigent Anton Aich, navíc dlouholetý kapelník ostravského Německého divadla. 64 Z dalších menších amatérských těles, vystupujících v Ostravě v meziválečném období jmenujme Spojené vojenské hudby, Orchestrální sdružení elektrodrah města Brna, Orchestrální sdružení elektrodrah města Moravské Ostravy, Symfonický orchestr Sokola Přívoz I. a Orchestr Masarykova ústavu hudby a zpěvu v Moravské Ostravě Komorní hudba Velkou zásluhu na organizaci kulturního života na Ostravsku měla po první světové válce bezesporu Kulturní rada pro širší Ostravsko, utvořená v červnu 1921 jako poradní sbor v otázkách kulturních a lidovýchovných, který by navíc sjednocoval veškerou lidovýchovnou práci v ostravském kraji Masarykova vyšší škola lidová V prvním roce činnosti Lidové university Masarykovy, tzn , bylo uspořádáno šest literárně hudebních večerů, jejich organizaci zaštiťoval hudební skladatel a kritik Milan Balcar. V další sezoně byly do Kulturní rady přijaty další dva vzdělávací spolky 67 a v činnosti Lidové university Masarykovy nastala změna. Vzhledem k výtkám bylo v oblasti hudební pořádáno pět výlučně hudebních večerů, nikoliv literárněhudebních Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Jednalo se o Sdružení soc.-dem. bezvěrců a Československá obchodnická beseda v Moravské Ostravě. 68 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s

32 Pět z deseti večerů sezony bylo věnovaných stému výročí narození Bedřicha Smetany a byly uvedeny přednáškami prof. K. Puchty o Smetanově životě a nechyběl ani průřez skladatelovou tvorbou. 69 Ve školním roce bylo do Kulturní rady pro širší Ostravsko přijato několik nových osvětových organizací 70, byl tedy rozšířen i okruh návštěvníků podniků Lidové univerzity a také hudebních večerů. Stejně jako v předcházejících letech organizoval celkem 11 hudebních večerů prof. Milan Balcar. Programy hudebních večerů byly zaměřeny na největší zjevy světové klasiky a romantismu a na generaci posmetanovských skladatelů. 71 V sezoně bylo provedeno jedenáct hudebních večerů Lidové university Masarykovy a navázalo na umělecko-výchovnou práci předchozích let. Sedm večerů bylo věnováno uctění dvojího jubilea Zdeňka Fibicha, zbývající čtyři byly věnovány Beethovenovi, Janáčkovi, Straussovi a ukázkám české hudební moderny. 72 V následující sezoně se dostalo komorním večerům Masarykovy vyšší školy lidové 73 vhodnějšího prostředí, a to přednáškové dvorany nově postaveného Domu umění v Moravské Ostravě v Jurečkově ulici. Tato skutečnost ještě zvýšila návštěvnost těchto komorních večerů. 74 V další sezoně ovšem došlo k poklesu návštěvnosti snad i z důvodu koncertní činnosti nově vzniklého Kruhu přátel vážné hudby, na jehož programech je vidět poměrně zřetelně snaha po systematické umělecko-výchovné práci, navíc byla uváděna nejlepší díla světové i národní hudební tvorby. 75 Programy první šesti z celkového počtu dvanácti hudebních večerů Masarykovy vyšší školy lidové sezony seznamovaly posluchače s některými evropskými i mimoevropskými hudebními kulturami, zbylé večery se věnovaly portrétům českých i německých skladatelů Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Okresní osvětové sbory ve Vsetíně, Bílovci a Krnově, Přírodovědecká společnost v Moravské Ostravě, XIV. kraj Volné myšlenky v Přívoze, Národopisné sdružení pro Těšínsko a Hlučínsko Sedlišťané. 71 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Název byl v průběhu sezony změněn z Lidové university Masarykovy na Masarykovu vyšší školu lidovou. 74 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Tamtéž, s

33 Pět z osmi hudebních večerů sezony bylo věnováno Josefu Bohuslavu Foersterovi jako oslava skladatelových sedmdesátých narozenin. 77 Kromě programovaných hudebních večerů pořádala Masarykova vyšší škola lidová také večery k významným příležitostem jako například oslava národního svátku 28. října 1918, nebo spolupořádala večery s ostatními kulturními spolky v Ostravě, jmenujme Filharmonické sdružení v Moravské Ostravě, pěvecké spolky Záboj a Lumír, Vojenskou hudbu pěšího pluku 8 z Místku aj. 78 V sezoně uspořádala Masarykova vyšší škola lidová celkem devět hudebních večerů, některé z nich byly věnované českým autorům 1. poloviny 20. století Zdeňku Fibichovi k příležitosti 30. výročí úmrtí a Vítězslavu Novákovi. Zmínku zasluhuje i mimořádně uspořádaný Masarykův večer. 79 Sezona se u většiny kulturních, divadelních a koncertních, podniků nesla v duchu poklesu návštěvnosti v důsledku probíhající hospodářské krize, to se naštěstí ale netýkalo hudebních večerů Masarykovy vyšší školy lidové. V této sezoně bylo uspořádáno osm hudebních večerů. 80 Od následující sezony ve snaze o úspory na režii a o větší návštěvnost byly hudební večery pořádány společně s Kruhem přátel vážné hudby v Moravské Ostravě. Tak skončila jedenáctiletá obětavá práce Milana Balcara, který měl bezesporu největší podíl na hudební kultivaci nejširší ostravské veřejnosti v době, kdy bylo tohoto výchovného aspektu na Ostravsku zapotřebí nejvíce. 81 Nová sezona byla již plně v režii Kruhu přátel vážné hudby se svým předsedou, šéfem opery Národního divadla moravskoslezského Jaroslavem Vogelem. Vogel se po předchozích sezonách mohl odvážit koncipovat dramaturgický plán hudebních večerů dosti náročně. 82 Čím více se rozrůstala činnost Kruhu přátel vážné hudby, tím méně byla Masarykova vyšší škola lidová účastna na organizaci komorních hudebních večerů. Činnost Masarykovy 77 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

34 vyšší školy lidové v rámci Kulturní rady pro širší Ostravsko na poli hudebního vzdělání obyvatelstva nebyla omezena na pořádání hudebních večerů, ale v několika sezonách byly uskutečněny kurzy, v nichž přednášeli nejlepší regionální odborníci, například Rudolf Wünsch, Milan Balcar, František Míťa Hradil, František Lýsek, i odborníci mimoregionální, jmenujme Jaroslava Křičku, Jaroslava Kvapila, Aloise Hábu aj Kruh přátel vážné hudby Od sezony převzal tedy péči o náplň hudebních večerů Masarykovy vyšší školy lidové Kruh přátel vážné hudby v Moravské Ostravě. Jmenovaný spolek byl plně oprávněn převzít starost o organizaci a náplň ostravského kulturního života. Vznikl z podnětu Josefa Schreibra, Karla Krupy a Františka Míti Hradila, jež přišli na myšlenku založit v Ostravě spolek, který by přednáškami a debatami upozorňoval veřejnost na aktuality domácího i zahraničního hudebního dění, který by zajišťoval koncertní produkce se závažnými uměleckými programy v podání nejlepších českých umělců a jehož hudebně výchovná činnost by časem vytvořila osobitou hudební kulturu Ostravska. 84 Spolek vznikl dne 19. března 1926 a po dobu dvanácti let byl organizátorem a duší ostravského hudebního života, zejména v oblasti hudby komorní. Prvním předsedou byl zvolen František Míťa Hradil a prvním jednatelem Josef Schreiber. Za celou dobu trvání se uskutečnilo 46 akcí vysoké umělecké úrovně. Kruh přátel vážné hudby od roku 1934 paralelně vyvíjel svou činnost vedle Spolku pro komorní hudbu, který na rozdíl od Kruhu přátel vážné hudby čerpal účinkující převážně ze zahraničí, umělce mimoregionální. Oba spolky měly podobné cíle a v podstatě i vedení, proto bylo rozhodnuto o sloučení obou institucí. Dne 27. června 1939 došlo k rozpuštění Kruhu přátel vážné hudby ve prospěch Spolku pro komorní hudbu, jež ale prakticky od roku 1934 podstatně ostravský hudební život ovlivňoval Spolek pro komorní hudbu v Moravské Ostravě Dne 30. srpna 1934 se konala ustavující schůze Spolku pro komorní hudbu v Moravské Ostravě v Domě umění, a která zvolila výbor spolku v čele s předsedou 83 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty.s Tamtéž, s Tamtéž, s

35 Ing. O. Pavlouskem, místopředsedou J. Vogelem, jednatelem J. Kobzou a pokladníkem Ing. E. Ženatým. Během jednoho měsíce se podařilo získat přes 500 členů spolku a zajistit vše pro první řádný spolkový koncert, konaný dne 1. října 1934 v Národním domě. Všechny další koncerty Spolku pro komorní hudbu se odehrávaly v sále Lidového domu. 86 Do roku 1939 uspořádal Spolek pro komorní hudbu v Moravské Ostravě 28 koncertů, na nich byli představeni nejpřednější naše i světová komorní tělesa a sóloví instrumentalisté a vedle toho také celkem čtyři přednášky odborníků přes hudbu. 3.3 Inscenace Národního divadla moravskoslezského Sondáž do historie divadelnictví na území Ostravy Na první pohled se Ostrava zdála být v porovnání s jinými místy republiky městem se zanedbatelnou divadelní tradicí. Na divadelní mapě země se Ostrava objevuje poměrně pozdě. První městská divadla vznikala jako nový demokratický způsob distribuce divadelních produkcí již v 18. století jako produkt pozdního baroka a prvními indiciemi svobodomyslných myšlenek evropského osvícenství. Jako příklad je zde možno uvést Městské divadlo v Brně, jehož otevření datujeme v roce 1732, o sedm let později vzniklo městské Divadlo v Kotcích v Praze. V letech se vytvářela scéna v Opavě a o divadle v Olomouci pochází první zmínka z roku 1770, kdy bylo divadlo vybudováno nad masnými krámy na Dolním náměstí. Z roku 1788 je doloženo vybudování divadla v Těšíně (zadní trakt radnice). 87 Od počátku 18. století se Ostravsko stalo součástí prostoru německy mluvícího divadla a potenciální německé publikum přiváděla na severní Moravu a do Slezska vzestupná tendence počtu německých divadelních společností, které se při pohybu mezi divadelními scénami jako byla olomoucká, opavská a těšínská, dostávaly také do blízkosti Moravské Ostravy. S poměrně velkou přesností je doložen až ostravský pobyt divadelní 86 Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty.s Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s

36 společnosti Simona Friedricha Koberweina v roce 1775, tehdy ředitel Koberwein vedl scénu v Olomouci. Společnost uváděla komedie, burlesky, pantomimy i loutková představení. 88 K velkému obratu došlo ve 40. letech 19. století, a poté zejména po pádu Bachova absolutismu. V té době zároveň rozmach Vítkovických železáren vyvolal poptávku po těžbě ostravského uhlí a s tím i příliv dělníků z okolí i vzdálenějších oblastí česky, polsky a zejména německy mluvících, což souvisí také s přílivem německého a rakouského kapitálu, s čímž došlo i k přibývání německého obyvatelstva. Významným mezníkem v počátečním vývoji ostravského divadla se stal také rok 1851, konkrétně dne 17. dubna 1851, kdy do Ostravy přijela společnost Jana Weinera- Rosenfelda, jež svá představení uváděla bilingválně, tedy česky a německy. O dva roky později to byla divadelní společnost Josefa Lingga. Představení se konala třikrát v týdnu v sále U Foldynů ve Velké ulici. Kočovných spolků se objevovalo poměrně hojně, nicméně není dokladováno, zda byla i jejich představení uváděna dvojjazyčně. 89 Obr. č. 5 Dřívější vzhled Velké ulice v centru 90 (v pozadí dnešní muzeum) 60. léta 18. století, období po pádu Bachova absolutismu, se nesou ve znamení rozvoje společenského života, a to především v oblasti spolkové činnosti v roce 1873 bylo v Ostravě registrováno 18 spolků, z toho většina německých, několik utrakvistických a pouze 4 české, ale všechny se zasloužily o aktivizaci společenského života. I přesto, že byla spolková činnost omezena na úzký kruh měšťanstva, do její členské základy čítající přes osob, se podařilo zapojit i část dělnictva. Do divadelního vývoje významně historicky zasáhl spolek Čtenářská beseda, založený v roce 1862, jenž se v průběhu dalších 88 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s Archiv Národního divadla Moravskoslezského. 36

37 let, ať už úspěšných či neúspěšných, stal významným centrem společenského života ve městě. 91 První česká divadelní představení uváděla společnost ředitele Štandery v Chrystlově sále roku Ve svém souboru měla české herce dobré úrovně. První česká společnost rodinného klanu Muškova, jež přijela do Moravské Ostravy, v květnu a červnu 1870 čtyřikrát v týdnu účinkovala v hostinci U hroznu. Následovala hostování Arnoštky Libické (1875) a Václava Pázdrala (1877). Je tedy evidentní, že zpoždění za ostatní Moravou neměla Moravská Ostrava velké a další společnosti přijížděli poměrně brzy a rychle za sebou. V srpnu roku 1877 uváděla svůj repertoár v letním sále Strassmanovy restaurace U lípy společnost Elišky Zöllnerové, která byla poměrně divadelně vyzrálá a mimo činohry uváděla i operety a nenáročné opery. Na konci 70. let se stalo umělecky i finančně významnou událostí vystoupení Otylie Sklenářové-Malé v představení Debory (Mosenthal), jíž předcházela národní slavnost. 92 Úprava divadelního sálu v městské střelnici (jako součást hostince na Staré střelnici přistavěn 1874) v roce 1881, kdy stará vizáž dostatečně nevyhovovala požadavkům divadla, umožnilo hostovat v Moravské Ostravě i velkým operním a operetním společnostem: F. Pokorného, P. Švandy, F. Trnky, J. Pištěka, V. Choděry, F. Laciny. Roku 1892 Trnkova společnost uvedla operní aktovku Osudná sázka C. M. Hrazdíry, jejíž ohlasy byly otištěny v časopise Ostravan. 93 Po zahájení divadelního provozu v Deutsches Haus (tzv. Německý dům) roku 1895 mohlo německé ostravské publikum pravidelně vídat provinční německý divadla z Rakouska-Uherska, Německa i pruského Slezska, hrál zde i té doby proslulý vídeňský Burgtheater. Historie německého divadla se ubírala vlastní cestou, ale v různých směrech společenského života se však vyskytovaly snahy o shodu českoněmeckou. Nejinak tomu bylo i v otázce postavení společného koncertního a divadelního domu pro českou a zároveň německou národnost. Konečným výsledkem však bylo postavení národních domů pro oba národy zvlášť Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

38 Obr. č. 6 O městské divadlo mor.-ostravské Národní dům Základní kameny Národního domu byly položeny dne 27. června 1892 zásluhou Besedy, která ustavila Družstvo pro stavbu Národního domu, jež bylo podporované Občanskou záložnou. Budova divadla byla postavena dle návrhu architekta Srba ve stylu novorenesance a prozatímní provoz byl zahájen již v prosinci Slavnostní otevření následovalo zanedlouho poté jako národní slavnost dne 16. a 17. června 1894 za velké účasti lidí slavnostními projevy, koncerty a zábavným programem. Na úvod ochotníci vedení Emanuelem Balcarem nastudovali hru Stroupežnického Paní mincmistrová. 96 V Národním domě se po jeho otevřená střídalo v pravidelných intervalech několik hostujících divadelních společností. Kupříkladu brněnské Národní divadlo zde přijíždělo téměř každoročně k několikatýdennímu pobytu a stejně tak Pištěkova velká divadelní společnost a vystupovali zde i ochotničtí herci ostravští Redakce Moravskoslezského deníku poměrně často uveřejňovala kreslené anekdoty k aktuálnímu dění. 96 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s

39 Situace, kdy Němci nedovolili otevřít městské divadlo českým hercům, však změnilo dosavadní praxi provozu divadla v Národním domě, a tím zřejmě předurčilo jeho další divadelní směřování. 98 Obr. č. 7 Národní dům 99 Po letech plodné činnosti převzal budovu Spolek Národní dům, ustavený dne 25. dubna 1906, jehož předsedou se stal Konstantin Grünwald a zároveň byl nejobětavějším mecenášem nového divadla. Při spolku bylo také vytvořeno divadelní komité, konkrétně v květnu 1908 (později Umělecká beseda s funkcí divadelního družstva). Právě tato organizační jednotka počala organizovat stálou českou scénu, na jejímž vytvoření měli zájem i politici, zejména poslanci Edmund Palkovský, Karel Fajfrlík, a mezi dalšími organizátory a podporovateli byli advokát a ochotnický pěvec Rudolf Matouše, Antonín Táborský, Josef Široký a další. 100 Zásadní změnou, jež se odehrála v roce 1908, byl pronájem divadla v Národním domě na celou sezonu divadelnímu řediteli, jímž byl František Trnka 101 a operním kapelníkem se stal C. M. Hrazdíra. Ředitel se musel smluvně zavázat k provozu opery, činohry a operety s určitým minimálním početním obsazením souborů a orchestru a staral 98 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Archiv Národního divadla moravskoslezského. 100 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Společnost Františka Trnky se neoficiálně nazývala a vystupovala pod názvem Divadlo moravských měst. 39

40 se také o samotné financování divadla. Spolek pak zajišťoval předplatné a úpravy jeviště a hlediště. 102 Zahájení sezony dne 19. září 1908 nastalo uvedením Smetanovy Prodané nevěsty. Úspěch společnosti byl zabezpečen spojením divadelních sil několika moravských měst, kromě Prostějova a Přerova také pokusy o propojení s Kroměříží a Olomoucí, což mělo zajistit celoroční působení. Z různých důvodů se ovšem spolupráci nepodařilo naplnit. 103 Trnka byl nucen k úspornosti, a ačkoli pětadvacetičlenný soubor sehrál kolem 115 představení ročně (cca šedesát činoherních, operních a operetních titulů), kritika byla stále nemilosrdnější a Trnka byl nakonec donucen rezignovat po druhé sezoně, i když měl smlouvu na tři léta. Poslední svoji sezonu tak přenechal režiséru Karlu Komarovovi, který do Ostravy přišel pln elánu a je třeba nutno dodat, že divadelní sezona byla zřejmě nejlepší a nejúspěšnější v celém předválečném období. Jeho významným počinem byl také zájezd do Vídně, kde byla uvedena čtyři činoherní představení. Komarov se orientoval na realistická dramata, vedle českých klasických realistických dramat Mrštíků, Preissové a Hilberta, zahrnovala také zahraniční tituly z pera Gorkého, Tolstého, ale také Shakespeara. Opravdovým diváckým magnetem ale byla opereta, Komarov postupně pozval celý výkvět tehdejších českých subret. Celá Komarovova éra skončila v roce 1911, kdy mu cestou na balkánské turné došly peníze a byl tak nucen předčasně společnost rozpustit. 104 Sezonu zaštiťovala společnost Aloise Janovského, kterému se nevedlo o nic lépe, ačkoliv za jeho působení probíhala v Ostravě již i baletní představení, například malý shakespearovský cyklus, provedený na podzim roku 1913, a první české uvedení Čajkovského Pikové dámy v témže roce. Sezona musela být předčasně ukončena. 105 Na jaře 1914 Umělecká beseda uzavřela smlouvu na desetitýdenní sezonu s Františkem Zöllnerem, avšak dne 1. srpna 1914 vypukla válka a divadelní společnosti se v celé zemi začaly rozcházet i kvůli narukování mužů do války. Až ke konci roku 1914 začala Umělecká beseda pořádat dobročinná činoherní představení a do června 1915 jich 102 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

41 bylo provedeno téměř 30. Divadlo tak mělo funkci prostředku k odreagování se od válečných útrap. 106 Obr. č. 8 Plakát k představení Gorkého 107 Sezona se nesla v duchu společnosti Antoše Josefa Frýdy, později vedená Olgou Frýdovou a Antonínem Drašarem, která nakonec vytrvala až do otevření Národního divadla moravskoslezského. Činohra v závěru války předvedla českému hledišti Tylovu a Škroupovu Fidlovačku, ale také řadu her soudobých českých dramatiků, vedle výše zmíněných také Mahenova a Kvapilova dramata. 108 Poslední sezonu činohru režírovali Václav Piskáček a Alexandr Kantor, ale na výrazném vzestupu byla i opera, v jejímž čele stanul v roce 1916 dirigent Emanuel Bastl, a právě tímto žánrem byla otevřena nová přestěhovaná scéna do budovy městského divadla v roce Jedenáctiletý provoz stálé české scény v Národním domě byl ukončen dne 7. května 1919 představením Straussova Cikánského barona Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Archiv Národního divadla moravskoslezského. 108 Tamtéž, s Tamtéž, s. 9 41

42 Národní divadlo moravskoslezské V divadelních sezonách posledních válečných let bylo Drašarovo vedení scény Národního domu veřejně kritizováno a umělecká úroveň se snižovala nepřitažlivým repertoárem, v němž převažovaly podbízivé tituly. Tím klesal i zájem diváků. Na sklonku sezony byla iniciována anketa, jež měla přinést pohled na divadelní poměry ve městě. Vlivem politické situace a významných událostí, např. padesátileté výročí položení základního kamene Národního divadla v Praze, příprava výstavby českého divadla v Brně, nastala vhodná a příznivá situace k řešení všech otázek, týkajících se zřízení českého divadla v Ostravě. Spolek Národní dům svolal konferenci politických stran a tisku, kterou zřídil zemský poslanec Jan Prokeš a jejíž jednání vyústilo v konkrétní návrh na vytvoření samostatné korporace, která by podnikla potřebné kroky směrem k vybudování nové scény. Výsledkem bylo založení Spolku Národní divadlo moravsko-slezské na valné hromadě dne 13. října Úkolem spolku bylo zřídit budovu divadla a zároveň se podílet na řízení jejího provozu. Spolek začal podle usnesení z ledna 1919 jednat ve správní komisi města o propůjčení Městského divadla Spolku Národního divadla moravsko-slezského na tříleté období, výstavba nové budovy divadla byla prozatímně odsunuta, ale žádosti o propůjčení nebylo vyhověno, ovšem situace byla vyřešena tak, že scéna Městského divadla byla k dispozici jak Spolku Národní divadlo moravsko-slezské, tak i Spolku německého divadla v poměru čtyři ku třem, tzn. předpoklad čtyř představení českých a tří německých v jednom týdnu. Některá česká představení se ale uváděla i v Národním domě. 110 Frýdova společnost pod vedením Antonína Drašara uvedla pod taktovkou Emanuela Bastla první české představení v Městském divadle. Byla to opera Bedřicha Smetany Libuše, uvedená dne 8. května 1919 a do konce divadelní sezony bylo v divadle uvedeno dalších pět představení. 111 Dne 12. srpna roku 1919 započala nová kapitola dějin divadla v Ostravě, kdy byly položeny pevné základy ostravského divadelního života. Na návrh nového ředitele Václava Jiříkovského 112, se výkonný výbor spolku usnesl, že divadlo ponese oficiální název Národní 110 Mezi spolky byl poměrně komplikovaný systém provozování divadla, a proto musela být některá česká představení uváděna i v Národním domě. 111 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Ředitelem byl zvolen dne 6. května 1919 na základě veřejného konkurzu za účasti Antonína Drašara, Bohumíra Jeřábka. 42

43 divadlo moravsko-slezské a se sto třiceti členy ve čtyřech souborech tak začala činnost dne 12. srpna 1919 slavnostním provedením Smetanovy opery Prodaná nevěsta. 113 V důsledku finančního propadu první divadelní sezony došel Spolek Národní divadlo moravsko-slezské k usnesení (dne 29. září 1920), že v divadle již bude hrát trvale a toto stanovisko oznámil Spolku německého divadla s tím, že požadoval odstoupení od nároku na uvádění svých představení v budově. Stejně tak Spolek Národní divadlo moravskoslezské žádal o zrušení společného užívání budovy správní komisi města, k čemuž měla správní komise pasivní přístup a dočkala se ze strany Spolku německého divadla žaloby, kterou spolek později odvolal, neboť obdržel od obce peněžitou náhradu za odstoupení od smlouvy, za kterou mohl zrenovovat divadelní scénu Německého domu 114. Ode dne 1. srpna 1921 se stal Spolek Národního divadla moravsko-slezského provozovatelem divadla za předpokladu, že umělecké řízení bude nadále vykonávat dosavadní ředitel Václav Jiřikovský. 115 Předně trojúhelník nejvýznamnějších divadelních sálů městské divadlo Deutsches Haus Národní dům, vzdálených od sebe pouhých několik set metrů, se stal základem trvalé koncentrace ostravských divadel na velmi malé ploše. V blízkosti Národního domu stál i Katolický dům, kde už před rokem 1918 hrály kočovné společnosti a kam rozšířilo svá představení za druhé světové války také Národní divadlo moravskoslezské. 116 V 50. letech vznikla dvě nová divadla na hlavním náměstí, a to Divadlo loutek a Divadlo hudby (nyní Komorní scéna Aréna). V roce 1945 vzniklo Divadlo Petra Bezruče, které bylo nejvíce vzdáleno divadelnímu centru, neboť sídlí na přechodu Moravské Ostravy a Mariánských Hor. Za první republiky sice došlo k připojování okolních obcí k Ostravě, ale ani to spolu s výstavbou a budováním satelitních sídlišť s kulturními domy, ale ani to nenarušilo 113 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Základy pro Německý dům byly položeny dne 12. dubna 1893 v místě, kde měl být původně postaven společný dům pro českou i německou národnost. Tzv. Grünwaldův palác byl pro stavbu zakoupen od barona Rotschilda, budova byla vystavěna podle plánů Felixe Neumanna v německém slohu a jeho otevření se uskutečnilo 3. června Divadelní sál byl situovaný v prvním patře a akusticky nevyhovoval. Jako další nedostatek bylo shledáno hlediště pro šest set osob, které ale nebylo stupňovitě řazeno. Vlastníkem byl Spolek Německý dům, jež zahájil provoz se souborem z Bialska za vedení ředitele Ferdinanda Artla dne 1. října roku 1895 hrou Felixe Philipa Pomocníci lidstva. Z divadelní historie tohoto divadla lze uvést mezidobí let , kdy nastoupil do čela divadla ředitel Rudolf Zeisel. Nutno podotknout, že předcházející sezony byly poměrně nevýrazné. Zeiselovi se podařilo sestavit pouze malý činoherní soubor, který úspěšně uváděl i hudební komedie. Německý dům byl po válce zbourán. 115 Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s

44 zřetelnou historickou tendenci devadesátých let minulého století, neboť zároveň dochází k rozvoji dopravy, nejprve tramvajové a později autobusové a trolejbusové, která také usnadňovala návštěvu divadel. Patrně zde působil i bizarní urbanistický vývoj Ostravy, pro nějž bylo typické chaotické prorůstání obytné a průmyslové zóny. Pouze střed bývalé Moravské Ostravy si alespoň částečně zachovával kulturnější vzhled a ráz historického centra, jakkoliv rozlohou velmi omezeného a s převládající historicky mladou secesní architekturou z počátku dvacátého století. 117 Od prvopočátku provázel ostravské divadlo neurotizující prožitek nesamozřejmosti jeho existence především konkurenční a ekonomická nerovnováha mezi národními divadelními kulturami, zejména německou a českou. Do roku 1918 se nerovnováha vyvíjela nepříznivě pro divadlo české Viz Almanach Národního divadla moravskoslezského: : [80 let národního divadla v Ostravě]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, c s. ISBN , s Tamtéž, s

45 4 TEORETICKÉ A HISTORICKÉ VÝCHODISKO HUDEBNÍ KRITIKY 4.1 Hudební kritika Ačkoliv nebyla doposud přesná definice hudební kritiky podána, chápeme ji jako označení uměleckokritických projevů, jež se tematicky orientují na hudbu a hudební život. Druhotně se hudební kritikou míné i formy a prostředky hudebně kritické reflexe. Za nositele této reflexe je potom označován hudební kritik. 119 Hudební kritika je odnoží filozofické kritiky, jež se zabývá vytvářením hodnotících soudů o skladatelích, interpretech či interpretacích a kompozicích, anebo také obojím. Primárním cílem hudební kritiky je hodnotit hudbu. Kritika je v autoritativní pozici a disponuje rozhodovacími prostředky. Rozhodovací hodnota je něco, co může vytvářet dojem součásti hudební komunikace. Hudba není cizím jazykem, který by potřeboval k překladu pro laické publikum odborníka, ale jedná se o univerzální jazyk. Je dvojí buď komunikuje s posluchačem přímo a pak již není slov kritika a kritiky potřeba, anebo nemluví, a tím je vytvořen prostor pro kritika a jeho činnost. 120 Z těchto pohledů vyplývají dva důležité axiomy kritiky. První z nich vykládá hudbu jako autonomní záležitost a veškeré poznání pramení ze zkušenosti z ní praxe předchází teorii. Druhým axiomem je posluchačovo subjektivní pochopení díla. Jedná se o posluchače, kteří již dílo slyšeli, pochopili a dále nepotřebují demonstraci. Ke druhé skupině posluchačů, kteří nezaznamenali dané dílo jako mistrovský kus, je potom třeba pomoci kritikou. Rozdíl mezi oběma skupinami je dán tím, že pokud by obě skupiny dílo pochopily stejně, kritické rozdíly by pak přestaly existovat a tím by nebyl důvod ke kritice Viz FUKAČ, Jiří, MACEK, Petr, VYSLOUŽIL, Jiří. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, ISBN s Viz Musical criticism. Encyclopaedia Britannica [online]. UK: Encyclopaedia Britannica, 1998 [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 45

46 4.2 Hudební estetika a hudební kritika Hudební kritika je disciplínou hudební vědy, která úzce souvisí s hudební estetikou. 122 Od devatenáctého století až do současnosti má hudební kritika k hudební estetice pojaté v užším slova smyslu velmi blízko. Je v tomto případě pak dokonce možno uvažovat o ose, která vyjadřuje zužující se předmět hudební estetiky: filozofie hudby 123 hudební estetika hudební kritika. Základní kategorie hudební kritiky kritický soud 124 se při posuzování uměleckého díla opírá o jednu ze základních kategorií estetiky, o estetickou hodnotu, a přitom se zabývá uměleckou hodnotou jednou ze základních kategorií jiné příbuzné disciplíny, obecné teorie umění. Vazba mezi estetikou a hudební kritikou má již dlouhou tradici. Významný ruský literární kritik V. G. Bělinskij vymezoval kritiku jako estetiku na pochodu, E. Hanslick zase tvrdil, že kritika je praktickým předjezdcem estetiky. J. Durdík a po něm O. Hostinský proti kritice historické kladl kritiku estetickou, jež posuzuje, rozebírá a oceňuje. Blízkost hudební estetiky a hudební kritiky v posledním období připomenuli nezávisle a v různých kulturních a teoretických kontextech A. Sochor, W. Dean, J. Kresánek, J. Volek, O. Elschek aj. Pokud se hudební kritikou zabývali hudební vědci, blížila se některými svými závěry k estetice vědecké a měla z hlediska hodnocení jevů minulosti a hlavního vývojového proudu hudby relativně objektivní platnost. Pokud se jí zabývali umělci, blížila se k estetice 122 Hudební estetika je naukou o hudebním estetičnu, nebo ji můžeme rozvinutěji vnímat jako nauku o estetickém osvojování hudby jako lidské hodnoty, přičemž osvojováním se v tomto případě rozumí aktivní sluchová recepce zvukově-hudebního osvětí člověka i vytváření nového umělého hudebního prostředí schopného nést estetické a praktické funkce. Hudební estetično je znějící hudbě přisouzená terciální vlastnost krásy či jiné působivosti přesvědčivosti, dokonalosti, smysluplnosti, vznešenosti, příjemnosti, vzrušivosti apod. 123 Filozofie hudby usiluje o celostní řešení základních otázek podstaty, vzniku, vývoje, poznání, hodnocení a společenského významu hudby. Filozofii hudby tvoří zejména tyto součásti: ontologie hudby, gnozeologie hudby, axiologie hudby, etika hudby a dějiny hudebně filozofických názorů. 124 Kritický soud je ve chvíli svého vyslovení, tedy nedlouho po přímém hudebním zážitku, značně subjektivní, ale tato subjektivnost je až jakousi subjektivností na druhou. Jednak z podstaty samotného posuzovaného díla, které je primárně subjektivní, i když je objektivně podmíněným výtvorem individuálního umělce, projevem, který se jako specifický kulturní výtvor pomalu objektivizuje teprve v procesu recepce. A jednak také proto, že kritik je nutně tápajícím subjektem, dá se říci tlumočníkem z dosud málo známého jazyka, hledající konkrétní pojmy i metafory pro vlastní sebevyjádření a pro specifické slovní zprostředkování mezi skladatelem, hudebním dílem a veřejností. Kritik se přitom musí opírat o svoji intuici a o představivost. 46

47 programové a razila často cestu novým osobnostem, uměleckým směrům apod. Přitom vždy docházelo k velkému prolínání názorů a také k rozporům Teorie kritického soudu Kritický soud, jak definuje Jan Vičar ve své publikaci Hudební kritika a popularizace hudby (1997), zkoumá uměleckou hodnotu a zároveň se opírá i o hodnotu estetickou, jejichž samotný vztah přitom představuje neobyčejně složitou problematiku. Vlastimil Zuska mimo jiné podotýká, že mezi oběma veličinami bývá nalézán vztah identity, inkluze, průniku či naopak disparátnosti. 126 Umělecká hodnota má složku potenciální jakoby imanentní, která je nesena strukturou uměleckého díla a složku aktuální, která se v různých historických dobách, u různých posluchačů a při konkrétních a jedinečných uměleckých zážitcích realizuje různým způsobem. Jen aktualizací neměnné potenciální umělecké hodnoty v konkrétních jedinečných si lze vysvětlit zvýšení zájmu nebo naopak pokles zájmu o hudbu různých skladatelů, a naopak pokles zájmu o hudbu. V historickém procesu se umělecké hodnoty stabilizují, přičemž se někteří skladatelé stávají klasiky a jiní mizí v zapomnění. Děje se tak i za předpokladu kritické reflexe, jež na posluchačskou veřejnost a zprostředkovatelské mechanismy působí. 127 Aktuální hodnota díla je východiskem kritického soudu. Vzniká jako průsečík tradované potenciální umělecké hodnoty díla, její aktualizace zazněním díla a vkladem koncertního umělce a také estetické hodnoty, která je skladbě přisouzena v procesu její apercepce. 128 Estetická hodnota se podílí na vzniku umělecké hodnoty zásadním způsobem. Realizuje se navíc i při každém jednotlivém kritickém a hodnotícím aktu. Je mnohem subjektivnější, promítá se do ní i celková atmosféra koncertu. Hudební kritik v rámci reflexe estetickou hodnotu posuzuje tím, že ji interpretuje i prostřednictvím svého uměleckého 125 Například zřejmé nedůslednosti mezi přísně formalistickou hudební estetikou spisu O hudebním krásnu (1854) Eduarda Hanslicka a jeho přístupem k praktické aplikaci těchto názorů v některých kritikách. Totéž platí o Otakaru Hostinském a jiných. 126 Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s Tamtéž, s Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s

48 zážitku, jehož intenzitu estetická hodnota díla nebo výkonu dotváří. I v hodnocení kritika je estetická hodnota efemérní, ale zároveň nezbytnou vlastností objektu, kterou kritik přisuzuje složitému systému vztahů, kam patří: Systém vztahů hudební kritiky 129 vlastní kritikův subjekt umělec dílo hudební tradice novátorství stylová orientace publikum akustické vlastnosti koncertní síně atd. Estetická hodnota tedy zásadním způsobem aktualizuje potenciální uměleckou hodnotu a stává se východiskem kritického soudu. V případě méně zkušeného kritika může způsobit, že objektivní umělecká hodnota díla je někdy neopodstatněně zvýšena nebo snížena. Pokud dojde k rozporu mezi uměleckou a estetickou hodnotou, jež je přisuzována konkrétnímu hudebnímu dílu nebo interpretačnímu výkonu, může dojít k situaci, kdy publikum nadšeně komentuje zvoláními výkon sólisty a je touto atmosférou značně ovlivněn i nezaujatý a sebeobjektivnější kritik, naopak se může stát, že odborná rozhlasová komise se rozhodne nahrávku z koncertu raději nevysílat, neboť výkon sólisty, tedy umělecká hodnota výkonu není úplně přesvědčivá. 130 Výše zmíněné stejně tak platí pro uměleckou hodnotu interpretačního výkonu, jehož potenciální hodnota je podmíněna profesionalitou interpreta jeho technickou vyspělostí, ovládáním řemesla, svrchovaným zvládnutím provozovaného díla a osvojením si interpretačního paradigmatu díla, tedy interpretační tradice i současných interpretačních přístupů, tedy způsobů realizace skladby. Z hlediska aktuální umělecké hodnoty interpretace, která je podmíněna vlastním umělcovým interpretačním přínosem, mluvíme 129 Vytvořeno autorkou práce podle Vičarovy publikace zmíněné výše. 130 Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s

49 o pojetí, originalitě, přesvědčivosti odchylek od tradované normy. Tato hodnota je vždy jedinečně a konkrétně dotvářena v souřadnicích a v atmosféře jedinečného koncertu, kdy poměr připravenosti této hodnoty, a naopak jejího dotvoření při koncertu. Hudba je umění interpretační a až prostřednictvím koncertních umělců vzniká vlastní artefakt vnímatelný tvar, výsledné umělecké dílo. 131 Kritický soud, jak je znázorněno na obrázku níže, je ve chvíli svého vyslovení, tedy záhy po uměleckém zážitku, nutně značně subjektivní. 132 Společenský rámec 133 Skladatel Dílo a jeho interpretace (Artefakt) Kritický soud Kritik Posluchač Tato subjektivnost je jakousi subjektivností na druhou, a to jednak proto, že už samotné posuzované umělecké dílo je značně subjektivní, i když objektivně podmíněným, výtvorem individuálního umělce, projevem, který se jako specifický kulturní výtvor pomalu objektivizuje až v procesu recepce. Kritik je také nutně tápajícím subjektem, tlumočníkem z dosud známého jazyka, hledajícím konkrétní pojmy i metafory pro vlastní sebevyjádření i specifické slovní zprostředkování mezi skladatelem, jeho hudebním dílem a veřejností, přičemž se kritik musí do značné míry opírat o svou intuici a fantazii. 134 Poté dochází k postupné objektivizaci a kritikův soud může později nabýt obecnější a objektivní platnost, což je dáno jak kvalifikovanými východisky, tzn. kritikovou oporou v protokolech všeobecné evidence, tedy již všeobecně uznávaných jevech oblasti hudby 131 Tamtéž, s Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s

50 a umění, kritikovým odborným hudebním zázemím, jeho racionálním a logickým zkoumáním struktury hudebního díla, ale také intersubjektivností řady kritických názorů, tedy shodou mezi názory uplatněnými několika kritiky nezávisle na sobě, i shodou v širší veřejnosti. 135 Paradoxem kritického soudu je rozpor mezi subjektivním a objektivním přístupem k posuzovanému artefaktu, jež se projevuje jako přepínání mezi kritikovou introspekcí a extrospekcí. Tento paradox není ovšem nedostatkem, ale základní polaritní charakteristikou hudebněkritických projevů. Zároveň existují i mezní polohy, tedy dojmologie na straně jedné, kdy jsou hudební díla pouze podnětem k vršení metafor a výronům fantazie a na straně druhé suchá, popisná, racionalistická, terminologicky přesná, ale odosobněná analýza a charakteristika. 136 Z hlediska procesuálního lze na hudebně-kritickou činnost nahlížet jako na komplexní, následné, simultánní i anticipační psychické pochody, podmíněné jak estetickým vcítěním, tak i estetickou distancí, jako na činnost spontánní, automatickou, opírající se o prožitek, analýzu, hodnocení. Výsledkem toho je samovolně vznikající či uvědoměle formulovaný kritický soud, který se opět vytváří jakýmsi přepínáním mezi paralelně probíhajícími psychologickými aktivitami, a je tedy jevem paradoxním. Je ale nutno podotknout, že vše je ještě dále podmíněno historickými, společenskými a kulturními aspekty Funkce kritiky Jan Vičar (1997) vymezuje funkci hudební kritiky jako souhrn úloh, jež hudební kritika plní, případně úlohy od hudební kritiky očekávané. Jedná se o funkce primární a sekundární, z jiného úhlu pohledu o funkce aktuální a následné. Z hlediska specifičnosti jsou pak některé funkce obecné, společné všem druhům umělecké kritiky, a speciální, které se váží čistě na hudební kritiku. Všechny funkce hudební kritiky lze vzájemně různě prolínat a jsou zahrnuty do společného rámce společenské funkce hudební kritiky, tedy pojímání hudební kritiky v konkrétních historicko-společenských a kulturních souvislostech Tamtéž, s Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s

51 Mezi funkce hudební kritiky patří funkce sdělovací, komunikační, hodnotící, formativní, výchovná, propagační, regulační, zábavná a dokumentační. Výchozí funkcí je funkce sdělovací, tedy informativní. Znamená to schopnost zprostředkovávat informace o pojednávaném hudebním objektu, tedy sdělovat poznatky o struktuře provozované skladby, popisovat průběh hudební interpretace, charakterizovat úroveň posluchačské recepce a postihovat důležité jevy hudební kultury. 139 Hudební kritika naplňuje svůj základní společenský smysl také funkcí komunikační. Je nástrojem komunikace, výměny informací o díle a jeho hodnotě mezi kritikem a umělcem, kde plní úlohu hodnotící zpětné vazby, kritikem a posluchačem, kde působí popularizačně, a v neposlední řadě také uměním a společností. 140 Za klíčovou funkci hudební kritiky považujeme funkci hodnotící, funkci kritickou, jež spočívá v poměřování hudebních děl a výkonů příslušnými uměleckými normami. Je nesena kritickým soudem, který stanovuje aktuální hodnotu díla nebo interpretačního výkonu jako specifického průsečíku potenciální umělecké hodnoty díla a jeho estetické funkce v procesu hodnocení. Opírá se o znalosti širších souvislostí existence díla, jeho analýzu, systém kritérií i o kritikovu sebeanalýzu posouzení výsledku apercepce. 141 Další důležitou funkcí je funkce formativní neboli inspirační. Hudební kritika tak stanovuje nejen současnou aktuální hodnotu díla, uvažuje i o jejím budoucím vývoji, a díky úvahám o jiných alternativách a v širších souvislostech, má charakter umělecké hypotézy. 142 Společensky významná je funkce výchovná, jejímž prostřednictvím hudební kritika formuluje a zdůvodňuje kritické soudy. Činí tak zároveň přesvědčivým a sugestivním způsobem, ovlivňuje posluchačské postoje a orientace. Tříděním a předkládáním hodnotných děl hudební kritika vychovává, čímž dochází k průsečíku hudební výchovy a popularizaci hudby. 143 Funkce propagační vyplývá ze skutečnosti, že hudební kritikou se tříbí hodnoty. Hudební kritika přirozeně něco podporuje a propaguje, jiné zavrhuje. Kladná hudební kritika může být nástrojem skryté nebo zjevné reklamy, negativní kritika naopak může být zneužita 139 Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

52 jako nástroj konkurenčního boje zájmových skupin. V případě této funkce proto vždy budou spojovány snahy o ovlivňování kritiků ze strany umělců. S touto funkcí také souvisí funkce regulační (někdy nazývána jako ideologická). Má prastarou tradici, byla uplatňována v Evropě až do konce středověku. V silné míře se uplatnila v některých totalitních režimech ve 20. století, kdy vlivem cenzury, ale i dobrovolné, z dobové atmosféry doby vyplývající autocenzury téměř vymizela svobodná kritická diskuze. Důsledkem potom bylo nejen potření vlastní podstaty hudební kritiky, ale i ryze paradoxní jev čtení mezi řádky. 144 Hudební kritika má též někdy navíc i funkci zábavnou a relaxační v rozpětí od pouhé zajímavosti až po vnější atraktivnost až pikantnost. Zábavně formulované projevy hudební kritiky mohou být čtenářsky přitažlivé, i když v nich obsažené kritické soudy mohou být pomýlené. 145 Jako poslední je dokumentační a pramenná funkce. I když je původně kritika aktuální, postupně se stává historickým dokumentem, nenahraditelným pramenem poznání, myšlení a cítění dané doby, hodnotových a estetických orientací, pramenem poznání publika a mnoha dílčích vytěžitelných historických faktů. Z této funkce zároveň vyplývá, že kritik by měl cítit zodpovědnost nejen před aktuální veřejností, ale i před historickým vývojem Dějiny hudební kritiky Vznik hudební kritiky můžeme datovat již v 17. a 18. století, tedy v období klasicismu a osvícenství, kdy prvními systematicky píšícími spisovateli hudebníky byl francouzský filozof, patřící do skupiny encyklopedistů, Jean Jacquess Rouseau, z dalších můžeme jmenovat Johanna Matthesona v Německu a Charlese Avisona a Charlese Burneyho v Anglii. Jejich práce šla ruku v ruce se vznikem periodik a denního tisku po celé Evropě. Prvním periodikem založeným výhradně pro potřeby hudební kritiky byl časopis Critica Musica založený Johannem Matthesonem v Anglii v roce Následovalo několik pokračovatelů v různých částech Evropy, zejména lipský skladatel Johann Adolph Scheibe, který prostřednictvím svého periodika Der critische musicus, vycházejícího v letech Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s

53 1740 útočil na Johanna Sebastiana Bacha. Funkcí kritiky té doby bylo převážně soudit přísné dodržování hudební teorie. 147 Na přelomu století pak dochází k posunu k přímému popisu. Děje se tak v případě romantických skladatelů Schumanna, Liszta a Berliotze, kdy vůdcové éry romantismu inklinovali k hudebnímu ztělesnění poetické či literární ideje, jež vkládali do nových, tomu uzpůsobených, hudebních forem programní symfonie, symfonická báseň, či balada. Tento hudební vývoj předznamenává také vývoj hudební kritiky, a to tak, že mnozí skladatelé byli také sami kritiky. Dokladem toho je pamflet Ference Listza Na nokturna Johna Fielda. Slabinou romantické kritiky byl fakt, že pokud byla již hudba známá, byla kritika zcela zbytečná. Největším kritikem tohoto období byl bezpochyby Robert Schumann, který v roce 1834 založil hudební časopis Neue Zeitschrift für Musik, jehož šéfredaktorem zůstal po dobu deseti let. Strany časopisu byly naplňovány velmi zajímavými vhledy do hudby a obracely se k hudebním tvůrcům. Prvním článkem, otištěným v periodiku, byla Schumannova kritika na osobnost mladého Chopina s názvem Klobouk dolů, pánové, génius (1834) a posledním Nové cesty (1935), kdy se zabývá mladým Brahmsem. 148 Během druhé poloviny 19. století v oblasti kritiky dominoval Eduard Hanslick, který je právem považován za otce moderní kritiky. Milníkem v historii kritiky je jeho práce Vom musikalisch-schönen (1854), která zdůrazňuje autonomii hudby a její nezávislost na ostatních typech umění, což podpořilo analytický způsob vytváření kritik oproti předchozímu popisnému způsobu. 149 Ve 20. století vědecký materialismus vytváří klima racionalismu, proti kterému hudba nezůstává imunní. Kritici hovoří o struktuře a thematicismu. Existovala skupina hudebníků myslitelů, jež zpochybnila samotný základ hudební estetiky. Mezi kritiky řadíme Huga Riemanna, Ernesta Newmanna, a další, ale nejvýznamnější osobností byl bezpochyby Arnold Schönberg, jehož teoretické spisy poukazují na to, že byl jedním z nejradikálnějších kritiků. Kritika byla sama kritizována a její největší slabost byla jasně rozpoznána. Zkoumána byla hlavně kritéria pro axiologii hudby, což bylo vzhledem k rychle se měnícímu jazyku hudby poměrně obtížné Viz Musical criticism. Encyclopaedia Britannica [online]. UK: Encyclopaedia Britannica, 1998 [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 149 Tamtéž. 150 Tamtéž. 53

54 4.6 Hudební kritika v českých zemích v meziválečném období Meziválečné období v samostatné demokratické republice je prezentováno nespočetným množstvím kritickým příspěvků, které byly systematicky a periodicky publikovány v nově založených nebo z předchozího období stále vycházejících hudebních časopisech. 151 Mnohé z nich vycházely s pravidelností v denících typu Lidové noviny, Den, či Rudé právo. V tomto období se také vyprofilovalo svébytné postavení hudebního kritika. Hudební kritik svým působením tříbil vkus publika a zprostředkovával kontakt umělce se společností. Vedle toho také doplňoval funkci vzdělávacích systémů. 152 Prvním velkým a významným centrem české hudební kultury byla Praha. Vedle O. Hostinského, který byl vrcholnou osobností české hudební kritiky 19. století, zároveň estetik a muzikolog, působila v Praze celá řada dalších hudebních kritiků, kteří většinou nebyli erudovaní muzikologové, ale projevili výrazný smysl pro aktuální slohovou situaci české hudby, vědomí potřeby rozvoje českého hudebního života i cit pro formující se koncertní umění. Do tzv. smetanovských bojů vstoupila zejména pětice kritiků: J. L. Procházka, V. J. Novotný, V. V. Zelený a L. Dolanský. Od roku 1912, kdy alespoň částečně utichly boje smetanovské, nastalo další tříbení názorů, tentokráte v bojích dvořákovských. Od přelomu století hudebněkritickou činnost rozvíjeli od přelomu století všichni významní Hostinského žáci, následovníci a vrcholní představitelé české hudební vědy Z. Nejedlý, O. Zich a V. Helfert. Tato tradice hudebně kritické aktivity předních českých vědeckých a univerzitních osobností se pak vine až do současnosti a vytyčuje vysoké požadavky i pro denní hudební publicistiku. Na druhé straně ani vědecká erudice mnohdy neuchránila význačné muzikology a jednotlivé názorové tábory před kritickými omyly, což se mimo jiné projevilo v druhém desetiletí 20. století ve sporech o smetanovskou nebo dvořákovskou orientaci dalšího českého hudebního vývoje, v negativním vztahu Z. Nejedlého k Janáčkovi a dalším zjevům české hudby 20. století, ve sporech tradicionalismus versus modernismus v letech padesátých a šedesátých atd. 153 Druhým významným centrem české hudební kultury a hudební kritiky bylo od 80. let 19. století Brno. Zásadním způsobem se o to zasadil L. Janáček, který působil vedle své 151 Např. Klíč, Rytmus, Listy Hudební Matice, Smetana, Dalibor, Hudební revue aj. 152 Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Vyd. 1. Praha: KLP, s. s Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Vyd. 1. Praha: KLP, s. s

55 skladatelské a organizátorské činnosti i jako hudební publicista. Ke konci 19. století redigoval vlastní, protiwagnerovsky a protismetanovsky zaměřený, hudební a divadelní časopis Hudební listy a později četně publikoval také v Lidových novinách, Hlídce a jinde. Po vzniku samostatné československé republiky vzniklo v Brně seskupení hudebních kritiků na úrovni plně srovnatelné s pražským prostředím. Téměř denně psal v letech do Lidových novin zprávy o hudebním životě Brna G. Černušák, který publikoval na 3500 kritik a článků vysoké kvality a lze jej tedy považovat za dosud nejvýznamnějšího českého hudebního kritika. Kromě něj působili na hudebněkritickém poli brněnském také J. Kunc, L. Kundera, V. Kaprál a V. Helfert Hudební časopisectví V oblasti hudebního časopisectví ztrácel kolem roku 1900 své tradičně vůdčí postavení časopis Dalibor ve prospěch nově vznikajících. V roce 1908 byla založena Hudební revue jako orgán hudebního odboru Umělecké besedy, který vedl Karel Stecker spolu s Karlem Hoffmeistrem. V roce 1910 založil Zdeněk Nejedlý v podstatě opoziční list Smetana, jehož vydavatelem byl Artuš Rektorys a pravidelnými spolupracovníky zejména Hubert Doležil, Vladimír Helfert, Josef Bartoš a Otakar Zich. Hudební revue měla solidní úroveň, tiskl především portréty uměleckých osobností, drobné monografie hudebních institucí a rozbory českých novinek. Publikovali také menší příspěvky k dějinám hudby a časopis měl i dobře redigovanou část stručných výběrových informací z oblasti hudebního života. Výjimečnou hodnotu měly precizní, pozoruhodné a dodnes platné rozbory Václava Štěpána, jenž je soustředil k dílu Vítězslava Nováka. V Hudebním revue Štěpán také otiskl svou podnětnou studii Hudební symbolika a příbuzné zjevy v programní hudbě. Smetana byl zvláštním případem v českém hudebním časopisectví, byl totiž dílem Zdeňka Nejedlého, který udával periodiku vyhraněnou linii a sám byl autorem větší části příspěvků, od rozměrných článků po nejmenší glosy. V porovnání s Hudební revue a jejímu objektivnímu zaměření nabyl časopis Smetana vzhledem k zásluze Nejedlého rysů permanentní polemičnosti. Při něm byla také založena edice Hudební knihovna, jež přinášela separáty důležitých statí, a i samotné kritické studie, v souvislosti s tím se pak pokusil Nejedlý v roce 1912 založit první českou muzikologickou revue s názvem Hudební sborník. V té době vycházelo vedle výše zmíněných periodik také mnoho dalších hudebních časopisů, 154 Viz VIČAR, Jan. Hudební kritika a popularizace hudby. Vyd. 1. Praha: KLP, s. s

56 ovšem zřetelně menšího významu, jmenujme alespoň Věstník pěvecký a hudební, vydávaný v letech , který se věnoval především organizačním otázkám pěveckého hnutí. Od roku 1874 vycházel časopis Cyril, soustředěný na oblast duchovní tvorby a taktéž jeho působnost spadala do roku Ačkoliv české hudební časopisectví mělo podstatný vliv na tříbení názorů a od roku 1910 se stalo permanentní tribunou polemicky vyhrocených bojů o směr a cíle české hudby, a i když je dnes pro nás prvořadým pramenem informací a poznání doby, jeho tehdejší vliv rozhodně nelze přeceňovat, neboť tato periodika a odborné hudební listy byly určeny především úzkému okruhu hudební veřejnosti. Oproti tomu měly širší dosah kulturní rubriky v denním tisku a periodických revuí, které věnovaly právě hudebnímu okruhu soustavnou pozornost. Již výše zmíněný Nejedlý publikoval v prvním desetiletí své kritické činnosti v řadě deníků, na jeho místo poté nastoupil především Otakar Zich, publikující své referáty ve Zvonu, Osvětě, dále Vladimír Helfert, přispívající od roku 1910 do České kultury. Významného postavení se po celou tuto dobu dostalo především Emanuelu Chválovi 156. Konzervativní, ale naopak bojovně zaměřený kritický typ, lze nalézt v osobnosti Antonína Šilhana. Ten neskrýval svůj odpor k hudebním novotám a od roku 1910 přispíval do Národních listů a zasahoval příkře do hudebních sporů zejména v období první republiky. Nelze opomenou skladatele, vykonávající vedle činnosti skladatelské také činnost kritickou a publicistickou, a to Josef Bohuslav Foerster a Leoš Janáček Viz Hudba a národ. Praha: Svaz českých knihk. a nakl., s., [1] s. příl. s Emanuel Chvála byl ceněn hudebními umělci a oblíben u čtenářů pro šetrný, taktní tón, vyhýbající se jakékoliv polemičnosti a jeho šetrné kritiky mají stejný charakter jako jeho dobově hojně citovaný starší spisek Čtvrtstoletí české hudby (1888). 157 Viz Hudba a národ. Praha: Svaz českých knihk. a nakl., s., [1] s. příl. s

57 5 PROFILY OSTRAVSKÝCH HUDEBNÍCH KRITIKŮ MEZIVÁLEČNÉHO OBDOBÍ 5.1 Milan Balcar Milan Balcar, skladatel, klavírní virtuos, pedagog a hudební publicista, se narodil 13. prosince 1886 v Ostravě. Byl pátým dítětem ze sedmi potomků báňského inženýra Emanuela Balcara (* Poděbrady, Ostrava) a učitelky klavíru Ludmily Balcarové, rozené Valentové (* , Opava). 158 V letech studoval českou reálku v Ostravě a zároveň se věnoval hře na housle u učitele Remeše, byl druhým houslistou a někdy violistou amatérského kvarteta místního lékárníka Ptaczka. Vzdělání ve hře na klavír se mu dostávalo ze strany samotné matky a varhanám jej učil Cyril Metoděj Hrazdira. Na přání otce se Milan Balcar v Praze přihlásil ke studiu stavebního inženýrství, po přijetí se pokusil v letech stavební inženýrství studovat, ale již na podzim 1905 se stal žákem pražské konzervatoře, kde jej vyučoval Karel Knittl v harmonii, Karel Stecker hudební teorii a skladbě, Josef Klička v prvním a druhém ročníku varhanám, od třetího ročníku jej převzal učitel klavíru Karel Hoffmeister a v letech dostával lekce skladby od Vítězslava Nováka. 159 V září 1910 nastoupil v Zadaru (Dalmácie) místo učitele hudby a sbormistra chorvatského pěveckého spolku Zoranić, poté i sbormistra srbského pěveckého spolku Branko a od 5. března 1912 výpomocného učitele klavíru a houslí na tamním učitelském ústavu. V Zadaru také komponoval. O tři roky později, 14. července 1913, ze Zadaru odchází do Ostravy, odkud po krátkém pobytu odjel 10. října 1913 do Prahy, kde se stal soukromým učitelem hudby. 16. srpna 1915 byl poslán jako voják na italskou frontu, odkud se ve zdraví vrátil. Dne 28. října 1918 pobýval u rodičů v Ostravě a přihlásil se do Národní gardy, v níž působil jako důstojník do 20. prosince Po nevydařeném pokusu o získání místa sbormistra ve Vinohradském divadle v Praze se Balcar rozhodl zůstat v Ostravě a působit jako soukromý učitel klavíru, což se mu záhy podařilo a stal se zde nejen oblíbeným učitelem, vyhledávaným pianistou, a dokonce i korepetitorem na koncertech a v rozhlase Viz MĚRKA, Ivan. Balcar, Milan. In: MYŠKA, Milan a Lumír Dokoupil. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Sešit 4. Opava: Optys, 1995, s ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s

58 Balcarova cílevědomost práce se projevila také v Ostravě od roku 1919 i v oboru hudební kritiky, a to v redakci Moravskoslezského deníku a v dalších časopisech, uveďme kupříkladu Národní listy, Národní politiku, Práci, Moravskoslezskou revue aj., v nichž glosoval koncerty a divadelní představení v Ostravě. 161 V roce 1945 odešel do Frenštátu pod Radhoštěm se svou manželkou Antonií Balcarovou, rozenou Silbernáglovou, s níž uzavřel sňatek v roce Zde pokračoval v soukromé učitelské činnosti a od roku 1950 až do konce svého života (zemřel v roce 1954) působil na frenštátské hudební škole. 162 Ačkoliv byl žákem Vítězslava Nováka, nikdy k němu nenašel bližší umělecký a vřelý lidský vztah. Jeho vzory byli Ludwig van Beethoven a Bedřich Smetana, s úctou však vzhlížel i k Zdeňkovi Fibichovi a Josefu Bohuslavu Foersterovi. Sám usiloval o osobitý styl a celé jeho dílo oplývá půvabnou melodikou, citovou hloubkou, logickou harmonickou strukturou. Je výrazem doznívajícího romantismu 1. poloviny 20. století a každá jeho myšlenka je dotažená do naprosté a definitivní podoby. Za 48 let skladatelské práce vytvořil 62 děl František Míťa Hradil František Míťa Hradil byl hudebním pedagogem, skladatelem a publicistou. Narodil se 8. prosince 1989 ve Vsetíně do hudební rodiny 164. František Míťa Hradil tak vyrůstal v hudebním prostředí, ve kterém byl navíc pěstován silný janáčkovský kult. 165 Po absolutoriu povinné školné docházky do měšťanské školy otce povolali na místo varhaníka a ředitele kůru v Ostravě Vítkovicích a současně se stal profesorem varhan 161 Viz MĚRKA, Ivan. Balcar, Milan. In: MYŠKA, Milan a Lumír Dokoupil. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Sešit 4. Opava: Optys, 1995, s ISBN s Tamtéž, s Tamtéž, s Otec F. M. Hradila byl dobrým varhaníkem, skladatelem, žákem Leoše Janáčka. Ve Vsetíně se uplatňoval jako dirigent Vsacké filharmonie a sbormistr Cyrilské jednoty, založil a řídil dechovou hudbu Dalibor a kroužek tamburašů, vyučoval na vsetínské hudební škole rozmanitým hudebním nástrojům. Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s

59 a hudebně teoretických předmětů na Marhulově varhanické škole v Mariánských Horách 166. Mladý Hradil nastoupil ke studiu slezskoostravský učitelský ústav, na kterém pedagogicky působil Edvard Rund a Rudolf Wünsch. Paralelně se v té době začaly u Hradila objevovat sklony ke komponování. 167 Z jara roku 1916 Hradil narukoval a byl odvelen na východní frontu, odkud se po roce vrací, aby vykonal válečnou maturitu. Na frontu se již nevrátil, neboť onemocněl a byl poslán do vojenské nemocnice v Hranicích, kde měl dost času na komponování. Po skončení války František Míťa Hradil vykonal státní zkoušky z hudby a zpěvu, aby získal spolu s učitelskou aprobací pro všeobecně vzdělávací školy také možnost vyučovat i na školách středních a učitelských ústavech. V roce 1919 jej přijímá ředitel Marhula na místo profesora na varhanické škole. V roce 1921 se Hradil stal zároveň prvním ředitelem hudební školy kovodělníků v Ostravě Vítkovicích a přihlásil se ke studiu na brněnskou pobočku Mistrovské školy skladby pod vedením Leoše Janáčka. 168 Po zkouškách byl přijat. Po absolutoriu se Hradil vrátil do Ostravy, kde vyučoval na Hudební škole Matice školské. Zde byl po Marhulově náhlém úmrtí jmenován v roce 1925 ředitelem. Ve stejném roce založil spolu s Josefem Schreibrem Kruh přátel vážné hudby 169 a stává se až do roku 1934 předsedou. Ve třicátých letech se věnuje činnosti pedagogické, sbormistrovské, hudebně osvětové, organizátorské, kritické i skladatelské. Neustává ani v období okupace, ale nové impulsy přicházejí po osvobození a po Únoru, zvláště v nově založené ostravské pobočce Svazu československých skladatelů. V roce 1953 byla založena Vyšší hudebně pedagogická škola, vzniknuvší z tzv. profesionální větve Masarykova ústavu hudby a zpěvu, přičemž z amatérské větve se vyvinula Hudební škola v Ostravě I. Po zřízení Vyšší hudebně pedagogické školy se Hradil stal pedagogickým ředitelem, Rudolf Kubín byl ředitelem 166 Od školního roku byla snahou Eduarda Marhuly mariánsko-horská hudební škola rozšířena o pedagogické oddělení pro vzdělávání učitelů hudby, ředitelů kůrů a kapelníků, jež bylo organizováno podle osnov státních konzervatoří a čímž nesporně vzrostlo její umělecké, pedagogické i společenské renomé. Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s Studoval zde spolu s Pavlem Haasem, Břetislavem Bakalou, Gustavem Homolou, Osvaldem Chlubnou, Františkem Maršálem, Antonínem Křížem a Josefem Martínkem. 169 Kruh přátel vážné hudby vznikl na počátku roku 1927 z podnětů Josefa Schreibra, Karla Krupy a Františka Míti Hradila. Ivo Stolařík ve své publikaci Umělecká hudba v Ostravě v letech píše, že Kruh přátel vážné hudby se pro velké finanční riziko nemohl odvážit pořádat náročnější abonentní komorní koncerty s mimoostravskými umělci. Viz STOLAŘÍK, Ivo. Umělecká hudba v Ostravě: Vyd. 1. Šenov u Ostravy: Tilia, s. ISBN (váz.) il., portréty. 59

60 uměleckým. Ve stejném roce byl Hradil pověřen funkcí krajského inspektora kultury se zaměřením na hudební školství, orchestry, divadla a lidovou uměleckou tvořivost. 170 V roce 1956 odešel Hradil po téměř padesátiletém ostravském působení do Prahy, kde se stal ředitelem Vyšší hudebně pedagogické školy a poté vedoucím kabinetu hudebních škol při Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů. Po odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1966 se teprve mohl soustřeďovat a věnovat práci hudebně historické a publicistické. Zemřel v roce 1980 ve dvaaosmdesáti letech. 171 František Míťa Hradil byl vynikajícím pedagogem, který se této činnosti věnoval od roku 1919, kdy začal vyučovat na Marhulově hudební škole disciplínám jako jsou dějiny hudby, nauka o hudebních formách, intonaci, literatuře klavíru a hře na klavír. Ve svých 27 letech se stal ředitelem Hudební školy matice školské v Ostravě, dále rozvíjel její organizační výstavbu v duchu předchůdce a zakladatele školy Eduarda Marhuly. Ve škole fungovaly dvě samostatné větve amatérská, jež sloužila ke všeobecné hudební výchově dětí a mládeže a profesionální, zajišťující odborné vzdělávání varhaníků a učitelů hudby, pro niž v roce 1931 zřídil i cvičnou hudební školu, která měla posloužit k předběžnému osvojení vyučovací praxe. Za jeho vedení docházelo k použití nejmodernějších pedagogických metod. Jako ředitel prosazoval hru v souborech, zavedl žákovské soutěže a další. F. M. Hradil měl také podíl na sjednocení a zestátnění našeho nižšího soukromého hudebního školství. S Hradilovou pedagogickou činností jde ruku v ruce práce kulturně osvětová, a to v rámci organizace cyklu Skladatelé o sobě v letech , který pod záštitou Kulturní rady pro širší Ostravsko organizoval. Byl také značně nápomocen Rudolfu Kubínovi při prosazování ustavení Ostravského symfonického orchestru, nynější Janáčkovy filharmonie Ostrava apod. 172 Hradil se tvůrčí skladatelské práci nevěnoval soustavně po celý svůj život. Po pozdně-romantických pokusech v mládí vzrostla jeho skladatelská činnost ve 20. letech, silně ovlivněná strhující novostí jeho učitele Leoše Janáčka. 30. léta jsou pak ve znamení polevení v kompoziční tvorbě, ve 40. letech s výjimkou pár děl jeho skladatelská činnost ustává zcela. Nová vlna jeho tvořivosti přichází až v 50. letech, kdy vznikají díla v duchu 170 Tamtéž s Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s Tamtéž, s

61 tehdejšího dobového estetického názoru. Celkového zhodnocení jeho skladeb se mu ještě nedostalo. 173 Hradilův písemný projev se zachoval v poměrně dostatečném množství. Publikoval především v Hudebním a divadelním obzoru, Tempu, Duchu času a dalších listech. Jeho hudebně publicistické dílo bylo zaměřeno jednak na oblast školství, jednak na soupisy děl některých skladatelů, na sborové umění, a zvláště na dějiny hudby na Ostravsku, přičemž v této oblasti byl dokonce jedním z prvních, kteří věnovali hudební historiografii Ostravska soustavnou pozornost. Ačkoliv nebyl školeným muzikologem, jeho soustavnost, poctivost a pečlivost spolu se znalostmi a přehledem dávají jeho pracím nálepku odborné až vědecké úrovně, byl také jedním z členů bývalého Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd, jenž pracoval na dvou dosud vyšlých a monumentálních svazcích Dějin české hudební kultury. 174 Hradilův odkaz je bezpochyby obrovský, vždyť položil základy hudební historiografie Ostravska, byl jedním z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka a zasloužil se o rozvoj hudebního školství na severní Moravě. 5.3 Jan Pešat Další významnou osobností hudební kritiky meziválečného období je bezpochyby Jan Pešat, jenž byl od prosince 1925 do září 1938 hudebním referentem Ducha času. V této činnosti bohatě zúročil svě dirigentské a hudebně-pedagogické zkušenosti, neboť zároveň působil jako dirigent a hudební pedagog. 175 Narodil se dne 24. listopadu 1892 v ostravské městské části Mariánské Hory do dělnické rodiny a zemřel v roce V letech vystudoval učitelský ústav ve Slezské Ostravě a státní zkoušky ze hry na housle a ze sborového zpěvu vykonal v roce V období vyučoval na ostravských všeobecně vzdělávacích školách, přičemž paralelně vyvíjel i hudebně pedagogickou činnost. V roce 1923 stál při vzniku 173 Tamtéž, s Viz STEINMETZ, Karel. František Míťa Hradil, hudební pedagog, skladatel a publicista. In: JIŘÍK, Karel. Ostrava 12: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1983, s s Viz MAZUREK, Jan. Pešat, Jan. In: MILAN, Myška a Lumír DOKOUPIL. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Sešit 2. Opava: Optys, 1994, s. 92. ISBN s

62 Orchestrálního sdružení, které bylo od roku 1925 přejmenováno na Ostravskou filharmonii, a jehož dirigentem byl až do roku Od roku 1942 vedl Komorní orchestr Hudební školy Leoše Janáčka ve Vítkovicích. Touto svou činností se podílel na ostravském koncertním životě především před rokem 1954, tj. před vznikem profesionálního Ostravského symfonického orchestru Anna Wüstner-Havliček V meziválečném období si dřívější úroveň zachovaly kritické příspěvky Dr. Anny Wüstner v kulturní rubrice německého deníku Ostrauer Zeitung, které byly psány s nadhledem, se znalostí hudební faktografie, a především bez nacionální předpojatosti, další autoři se v deníku Ostrauer Zeitung skrývali pod zkratkami, jež jsou dnes jen stěží ověřitelné. 177 Anna Wüstner-Havliček se narodila dne 28. června 1878 v rakouském Klagenfurtu jako dcera okresního klagenfurtského školního inspektora Josefa Wüstner a Anny Wüstner, rozené Merlin. Absolvovala tamní obecnou a měšťanskou školu a od roku 1892 do roku 1898 navštěvovala k. k. Civil-Mädchen-Pensionat ve Vídni, jenž připravoval žákyně pro povolání učitelek a vychovatelek. V květnu roku 1900 vykonala v Klagenfurtu zkoušku opravňující k výuce francouzského a anglického jazyka. Od roku 1902 byla vedena jako řádná posluchačka Filozofické fakulty univerzity ve Vídni oboru anglistika a německý jazyk a literatura. Studium ukončila o dva roky později, v dubnu 1904 obhájila rigorózní práci. 178 V roce 1905 se svým manželem Jaroslavem Havličkem přestěhovala do Moravské Ostravy, kde se jim narodily dvě děti. Zde Anna Wüstner pracovala jako soukromá učitelka hry na klavír, vedla kurzy k dějinám a teorii hudby a psala literární kritiky. V předválečném období spolu s dalšími kritiky pozvedávala hudebněkritickou činnost na nebývalou úroveň, v čemž také pokračovala v období mezi válkami, kdy její příspěvky v německém deníku 176 Viz MAZUREK, Jan. Pešat, Jan. In: MILAN, Myška a Lumír DOKOUPIL. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Sešit 2. Opava: Optys, 1994, s. 92. ISBN s Viz MAZUREK, Jan. Wüstner-Havliček, Anna. In: MILAN, Myška a Lumír DOKOUPIL. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Nová řada, sešit 11 (23). Ostrava: Ostravská univerzita, 2008, s ISBN s Viz MAZUREK, Jan. Wüstner-Havliček, Anna. In: MILAN, Myška a Lumír DOKOUPIL. Biografický slovník Slezska a severní Moravy: Nová řada, sešit 11 (23). Ostrava: Ostravská univerzita, 2008, s ISBN s

63 Ostrauer Zeitung se kromě sledování hudebních aktivit ostravského německého obyvatelstva vyjadřovaly i k hudebním aktivitám českým. 179 Zároveň Anna Wüstner patřila k zakládajícím členům Společnosti přátel hudby, která působila v Ostravě v letech Zastávala funkci místopředsedkyně a jednatelky a v letech byla dokonce jeho předsedkyní. 180 Do ostravského denního tisku přispívali svými kritickými příspěvky i Josef Bartl, Jan Šoupal, zřídkakdy pak i z meziválečného období známý Karel Patočka, neboť jeho recenze vycházely ponejvíce na začátku 20. století. 179 Tamtéž, s Tamtéž, s

64 6 OSTRAVSKÝ DENNÍ TISK V LETECH Moravská Ostrava se již ve 2. polovině 19. století stala důležitým a uznávaným průmyslovým centrem rakousko-uherské monarchie. V roce 1918 po vzniku samostatné republiky si díky průmyslu uchovala významné hospodářské postavení a zvolna se začala přetvářet ve středisko správní, společenské a kulturní, a to zejména po roce 1924, tedy po vzniku velkoměstské aglomerace Velká Ostrava. 181 Převrat v roce 1918 přirozeně přinesl i změnu v rozložení politických a národnostních sil. Do čela správních orgánů ostravských obcí byli postaveni příslušníci české národnosti. 182 Sociální skladba obyvatelstva Ostravy byla determinována politickou příslušností. Nejsilnější pozici měla sociálně demokratická strana, jejíž představitel Jan Prokeš stál v čele Moravské Ostravy až do roku Velkou část dělnictva na svou stranu získalo po roce 1921 pro svou ideologii levé křídlo sociální demokracie Komunistická strana Československa. 183 Mezi členy Československé strany národně socialistické převažovali drobní ostravští podnikatelé, úředníci i inteligence. Z dalších politických stran měly v Ostravě poměrně silné zastoupení Československá strana lidová, Československá národní demokracie a Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská. 184 Významnou roli hrály i politické strany německé, a to Německá strana nacionální (DNP), která reprezentovala zájmy vlivného německého kapitálu, a Německá nacionálně socialistická strana dělnictva (NSDAP), k níž se hlásili drobní podnikatelé a německé dělnictvo. Obě strany se dokázaly prosadit i ve volbách do městského zastupitelstva Moravské Ostravy. Po jejich zákazu v roce 1933 na jejich činnost navázala Sudetoněmecká strana, původně Sudetoněmecká vlastenecká fronta Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s Tamtéž, s Přívrženci těchto politických stran vyznávali více či méně tzv. internacionalismus, který se mnoho neslučoval s pěstováním češství a vlastenectví např. v Národním domě, a měli proto i svá vlastní společenská a kulturní střediska. Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž. s

65 S jednotlivými politickými stranami byly těsně spjaty hlavní tehdy vycházející deníky, které byly ve většině zároveň jejich tiskovými orgány: Duch času strany sociálně demokratické, Dělnický deník strany komunistické, Moravskoslezský a Ostravský deník národně demokratické strany, České slovo strany národně socialistické, Ostravský kraj byl listem lidoveckým. 186 Určitou výjimkou byly noviny německé, jež nestály na vyhraněných pozicích stoupenců jedné politické linie, a to deníky Ostrauer Zeitung a Morgenzeitung und Handelsblatt. 187 Je nutno vzít v potaz skutečnost, že v meziválečném období byl denní tisk prakticky jediným přístupným informačním médiem. 188 Formát denního tisku byl s výjimkou ročníku 1919, 189 byl u všech deníků obdobný. Rozsah stran se pohyboval od čtyř do osmi stran ve všední den, o víkendu se počet stran rozšířil až na dvanáct, o svátcích, především o Vánocích se jednalo o nejrozšířenější vydání, počet stran mnohdy dosahoval i více jak dvaceti. Vizuální stránka deníků byla téměř totožná, byly uspořádány do sloupců, obrazová příloha odpovídala ve všech případech době. Od 2. poloviny 30. let se v některých novinách objevovala červená či modrá oživení, ale i tak dominovalo černobílé provedení. Po obsahové stránce se tisk prakticky odlišoval vydavatelem nebo vlastníkem listu, stranický tisk plně zaujímal pozice své strany. První listy tisku byly vyhrazeny pro důležité zprávy z domova i ze zahraničí, další strany plnily méně významné zprávy, od informací závažných až k honbám po senzacích. 190 Kulturu prezentovaly přehledy divadelních či filmových představení, kritické ohlasy, recenze, 186 Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s Tehdy byly noviny rozměrově podstatně menší. Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s Důležitou součást domácího zpravodajství tvořily zprávy o trestných činech, dopravních nehodách, sebevraždách, zásazích policie apod. Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s

66 v novinách lze vysledovat i razantnější nástup filmu a po roce 1929 i rozhlasu. Sportovní zpravodajství se mnohdy omezovalo pouze na výsledky. 191 Při financování novin důležitou roli hrála bezpochyby reklama a placená inzerce. Ačkoliv měla reklama vyhrazené listy, mnohdy byla roztříštěna po celých novinách. 192 Denní tisk meziválečného období se od dnešní produkce lišil jen v relativně drobných detailech. Listy vydávané v Ostravě po dobu první republiky představovaly široké politické a národnostní spektrum, na jejich stránkách nalezly své místo jak každodenní události, tak nejrůznější sociální, hospodářské i politické problémy regionu, viděny z pozic navzájem velmi odlišných až protagonistických. Jednalo se jednak o historický pramen, ale i jako informační médium, jež ovlivňovalo významným způsobem myšlení a světonázorovou orientaci velké části ostravského obyvatelstva Duch času Duch času začal vycházet v roce 1899 jako orgán sociální demokracie hájící zájmy sociálně demokratického dělnictva na Ostravsku. Vycházel s podtitulem Časopis československé sociální demokracie pro severovýchodní Moravu a obojí Slezsko, od roku 1932 potom jako Časopis československé sociálně demokratické strany dělnické pro župu moravskoslezskou a od roku 1933 Deník československé sociální demokracie. Jeho vydávání bylo ukončeno 30. listopadu 1938, po mnichovských událostech. Vydavatelem byl Župní výkonný výbor československé demokratické strany dělnické, tisk zaštitoval v roce 1918 E. Riedl v Moravské Ostravě, A. Hein v Moravské Ostravě, od roku 1919 Lidová knihtiskárna (Štěpánek a spol.) v Moravské Ostravě. Rozsahově šlo o 4 16 stránkový tisk, větší rozsah nacházíme v neděli a u významných výročních čísel. V roce 1936 bylo vytištěno až 8000 výtisků. Zodpovědnými redaktory byli v roce 1918 M. O. Štěpánek, T. Pavlica, od roku 1919 J. Prokeš a F. Čepek, od roku 1928 J. Sýkora a od roku 1933 O. M. Štěpánek. 194 V prvních pěti letech od vzniku ČSR málokdy rozsah deníku přesáhl počet čtyř stran. První stranu zabraly závažnější zprávy ze světa i domova a s pravidelností se objevoval 191 Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

67 teoretický rozbor týkající se aktuálních událostí, často přímo z Ostravska. Druhá strana byla pokryta pestrou směsí drobnějších zpráv z domova i ze zahraničí nazvanou jako Denní zprávy, kde se otiskovaly také důležité vyhlášky vydávané správní komisí a později městským zastupitelstvem, byly zde přetiskovány obsáhlé výtahy ze zasedání jednotlivých správních komisí na území pozdější Velké Ostravy v rubrice Samospráva. Rubrika Politika, zaměřená na rozbory ožehavých politických témat na domácí i zahraniční scéně vycházela nepravidelně. Na třetí straně se objevovaly rubriky Z kraje a Slezský obzor, jež se týkaly místního politického zpravodajství, zejména pak většinou kritiky činnosti ostatních politických stran, ale také zevrubně i problematice zásobování, tj. dostupnosti a cenám nejdůležitějších druhů potravin na Ostravsku. Zřídka se tato problematika objevovala ve speciálních rubrikách s názvy Zásobování a výživa nebo Družstevnictví. Ke konci roku 1919 přibyly příspěvky otiskované pod nadpisem Těšínský koutek, jež se specializovaly na jazykovou a národnostní otázku Těšínska, dále Ze světa socialistického, které se věnovaly činnosti ostatních evropských socialistických stran, a Divadlo, zpočátku jen velmi stručný kulturní sloupek. Sporadicky se pod názvem Různé příhody z Ostravska objevovaly i zprávy o kriminálních deliktech. Poslední strana obsahovala rubriku Sociální hlídka, zaměřenou na odborovou problematiku jako schůze a mítinky a tzv. Spolkové zprávy, ty se týkaly přímo činnosti místních skupin sociálně demokratické strany. Na poslední straně bylo možno najít také úřední inzerci a vyhlášky. 195 V roce 1925 kromě výše zmíněných rubrik, u nichž se vesměs pozměňovaly v průběhu jen jejich názvy a počet listů, přibyl román na pokračování, odstavec nazvaný Ze závodů a dílen, věnovaný kritice poměrů v ostravských továrnách, sportovní zprávy a tzv. Hlídka sociálně demokratických bezvěrců, což byly spolkové zprávy o schůzích aj. Inzerce a reklama stále zůstávala roztroušena po celém listu. 196 Ani v následujících letech se nic nezměnilo, lze říci, že list co do charakteru velmi zvolna ztrácel vyhraněnou přepolitizovanost a postupně byl více zaměřován na každodenní život. V roce 1935 lze na stránkách deníku nalézt také mnoho divadelních, kinematografických a rozhlasových programů, více prostoru vymezeného inzerci, a dokonce také rubriky o módě či turistice Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s

68 List se ke konci své existence snažil o smířlivější občanskou tvář, přičemž svůj vliv na tom měl i celkový vývoj sociální demokracie. 198 Z hlediska jeho významu pro ostravský region lze konstatovat, že Duch času věnoval místnímu dění opravdu velkou pozornost a pro početnou skupinu svých příznivců byl dobrým, ačkoliv nikoli nestranným zdrojem informací Moravskoslezský deník List vycházel v Moravské Ostravě jako orgán národní demokracie v letech , poslední číslo vyšlo 31. prosince Vydavatelem bylo od roku 1918 Vydavatelské družstvo Ostravského deníku, Moravsko-slezská vydavatelská společnost. Tiskem vydával R. Vichnar v Moravské Ostravě, Moravskoslezská knihtiskárna Moravská Ostrava. Rozsahově šlo o list se čtyřmi až dvaatřiceti stranami, větší rozsah mělo nedělní vydání, sváteční a vydání s významnými výročími. Zodpovědnými redaktory byli: v roce 1918 T. Pavlica, B. Bayer, od roku 1919 L. Knotek a A. Kalina, od roku 1922 A. Martínek, od roku 1928 J. Hloužek, v roce 1937 J. Zahradník a v roce 1938 J. Obruča. 200 Na první straně deníku mohli stejně jako v Duchu času čtenáři nalézt zpravidla nejdůležitější zprávy z domova i ze zahraničí tzv. rubriku Besídka, což byly většinou krátké fejetony nebo povídky. Druhá strana byla pokračováním první, prakticky se náplní nelišila, zprávy byly ale drobnější a rozmanitější. Zprávy z města nebo regionu ve sloupečku Denní zprávy nebyly příliš obsáhlé a objevovaly se většinou na třetí straně listu. Pravidelnou rubrikou byly burzovní zprávy pod názvem Národní hospodář a každé pondělí se na téže straně objevovala Ženská hlídka, krátké povídky, jejichž hrdinkami byly zpravidla ženy v nejrůznějších životních situacích. Během roku 1919 přibyla rubrika Sportovní hlídka, zpočátku velmi skromná v délce jednoho nebo dvou odstavců a Soudní síň. Obě rubriky si všímaly přednostně událostí ve městě a blízkém okolí, stejně tak jako nevelká Kulturní hlídka, jež upozorňovala na konání divadelních představení a jiných kulturních akcí, dokonce i na některá vycházející literární díla v Ostravě. Poslední stranu zabírala poměrně 198 Od radikálního a revolučního zaměření, přes projevy rostoucího zápasu mezi umírněným křídlem a marxistickou levicí, až po otřes konečného rozkolu a přechod na zásadně reformní pozici. Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s

69 rozsáhlá inzerce s názvem Malý oznamovatel, byly zde ale otiskovány i důležité úřední vyhlášky. 201 V roce 1925 byl deník rozsahově téměř stejný, přibyl vystřihovací román na pokračování, již tradiční součást listu, bylo věnováno více místa rubrice Kultura a umění, kde již vycházely i kritiky a recenze. Rozrostly se také sportovní zprávy a závěr listu tvořily burzovní zprávy a inzerce. V pondělním vydání vycházela pravidelná rubrika Zdraví lidu, která se věnovala domácímu lékařství a návodům na odstranění frekventovaných zdravotních obtíží. V neděli se objevila rubrika Besedy, kde byly otiskovány krátké povídky málo známých autorů a také rubrika Domácnost, rodina, společnost, jež zachovala módní trendy v oblékání spolu s ilustračními kresbami. 202 Po roce 1930 se rozložení listu příliš nezměnilo, ale výrazně se pozvedla grafická úroveň přibyly fotografie, rozrostly se místní zprávy a novinkou byl kurz angličtiny na pokračování (od července 1930). 203 Orientace a postoje deníku jakožto orgánu strany národně demokratické, byly přirozeně pravicové, ale zároveň nebyl deník prototypem přepolitizovaného stranického tisku tak jako Duch času Ostrauer Zeitung Oproti výše zmíněným dvěma deníkům Ostrauer Zeitung vycházel od roku 1918 dvakrát denně, počátkem 20. let 20. století bylo však ranní vydání zrušeno, nejspíše jako důsledek velmi úzké spolupráce s dalším německým deníkem Morgenzeitung. Obě periodika byla totiž spojena jedním odpovědným redaktorem a později i majitelem. Ostrauer Zeitung tedy vycházel jako večerník ve tři hodiny odpoledne a poskytoval informace pouze od pondělí do pátku, po zrušení ranního vydání pak i v sobotu odpoledne. 205 Vydavatelem byl od roku 1918 J. Kittl, majitelem a nakladatelem Ostrauer Zeitung Tagesblatt GmbH, od roku 1927 Zeitungsverlags-und Druckindustrie-Gesellschaft Julius 201 Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

70 Kittls Nachfolger Keller and Co. Zodpovědnými redaktory byli: od roku 1918 A. Sauer, od roku 1921 E. W. Czech, v roce 1924 J. Stolle, od roku 1925 K. Kunschke, od roku 1928 E. Vogel, od roku 1932 W. Michalitschke a v roce 1938 opětovně A. Sauer. 206 Tematické uspořádání listu bylo poměrně stabilní, první strana přinášela stejně jako předchozí dva deníky vždy zahraniční zprávy, ale zcela výjimečně byly uváděny na přední straně zprávy z domova. Domácí zpravodajství zaujímalo až další strany, přesto mu ale nebylo věnováno příliš pozornosti. Problematika plnění městského rozpočtu a zásadní zprávy dotýkající se obyvatelstva byly prezentovány v článcích, fejetonech a komentářích nejčastěji po titulkem Hallo! a Zum Tage. Obchodním zájmům byla na počátku 20. let 20. století věnována rubrika s názvem Handelsblatt. V průběhu 20. let pak začalo přibývat i senzačních zpráv a značná pozornost byla věnována soudním přím, trestným činům, dopravním nehodám a dalším takovým případům. Těmto zprávám se dostalo místa ve dvou pravidelně uveřejňovaných rubrikách Von der Richter a Ostrauer Tages Chronik. Nezbytným doplňkem každého vydání se stal román na pokračování. Redakce tohoto deníku svým německým čtenářům přinášela velmi obsáhlé informace z kulturního dění, na prvním místě bylo nejvíce pozornosti věnováno ostravskému německému divadlu, zejména formou kritik divadelních představení, medailonků herců, či různých zpráv v souvislosti s výročími divadelní scény apod. O filmovém dění se pak čtenáři dozvídali z rubriky Film-Beilage. Z hlediska českých kulturních událostí se německý deník na svých stránkách zmiňoval pouze v případě, že vystupoval některý z vynikajících českých umělců. 207 Od července roku 1931 se redakce po pěti letech vrátila k příloze pro ženy, která vedle módy přinášela především praktické rady pro domácnost, uveřejňovala recepty, věnovala se otázkám manželského soužití a mezilidským vztahům. Významnou součástí sobotního vydání byla příloha pro děti, označovaná jako Kinderzeitung, později Onkel Franz s podtitulem Illustrierte Jugend Zeitung, kterou bylo možné po odstřižení složit do formátu A5. Příloha přinášela hádanky, rébusy, pohádky, povídky a obrázky. V sobotu zároveň vycházela také příloha pro šachisty s označením Schachzeitung a po zahájení německého 206 Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s Tamtéž, s

71 rozhlasového vysílání z ostravského studia v roce 1930 byl nedílnou součástí listu také rozsáhlý dokonce dvoustránkový přehled programu rozhlasu. 208 Sportovní zpravodajství se v počátečních letech omezovalo pouze na články o různých sportech, později se častěji objevovaly výsledky a komentáře, největší pozornost však byla věnována kopané. 209 V roce 1935 se němečtí čtenáři mohli každý pátek prostřednictvím uveřejněných českých lekcí učit českému jazyku. 210 V listu nechyběla také reklama a inzerce, která se rozsahově omezovala pouze od jedné poloviny poslední strany až po stranu a půl v pátečním vydání, a od poloviny roku 1925 došlo k omezení pouze na jednu polovinu strany ve všech vydání, vyjímaje ale předvánočního období, kdy reklama zaujímala stránku celou. 211 Večerník měl za úkol oslovit především ostravskou německou menšinu a vedle základních politických komentářů a informací věnoval značnou pozornost místním senzacím, které ale nikdy nezaujaly zcela dominantní postavení. Za velké pozitivum tohoto deníku shledáváme ve sledování kulturního dění, kterému z výše zmiňovaných třech denních listů byl opravdu věnován největší prostor. Jinak svou skladbou a grafickou úpravou se tento list nijak zvlášť od ostatních listů nelišil Viz PRZYBYLOVÁ, Blažena a Josef ŠERKA. Charakteristika hlavních ostravských deníků In: PRZYBYLOVÁ, Blažena. Ostrava 20: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. 1. Ostrava: Tilia, 2000, s ISBN X. s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

72 7 OSTRAVSKÁ MEZIVÁLEČNÁ HUDEBNÍ KRITIKA V této části práce se věnujeme samotnému zhodnocení kritiky ve vybraných periodikách v jednotlivých letech. Jedná se zpracování archivního materiálu, který je dostupný v Archivu města Ostravy. Archiválie jsou mnohdy bohužel málo čitelné, těsně svázané a v některých případech nekompletní. Ostravská hudební kritika je pro lepší přehlednost zpracována v třech pětiletých a jedné šestileté periodě, tzn , , a Poslední, šestiletá je výjimkou z toho důvodu, že nelze rok 1938 z hlediska historického kontextu vynechat a zároveň rok 1918 nepřinesl žádných větších mezníků ve vývoji hudební kritiky. V úvodu každé periody jsou pak přiloženy tabulky, které znázorňují výčet kritiky v ročnících každého vybraného periodika, kdy vzhledem k přehlednosti v popisu uvádíme vždy titulek kritiky nebo shrnujeme obsah kritiky, a v případě uvedení autora zde přikládáme jeho novinářskou iniciálu. Mnohé hudebně kritické příspěvky jsou anonymní nebo se objevuje tisková chyba, takže se můžeme pouze domnívat, kdo je jejich autorem. Soupisy kritik jsou barevně odlišeny, komorní a symfonická hudba je znázorněna žlutou barvou, shodné kritiky navíc tučným písmem. V soupisech kritik a v samotném textu práce jsou uvedeny autentické titulky, které často obsahují gramatické chyby a přesmyčky, a vzhledem k autenticitě tyto chyby ponecháváme. Stejně tak je tomu v případě jmen sólistů, orchestrů či spolků a kulturních organizací, jež zůstávají v totožné podobě, jak je uvádí autoři kritik v titulkách a popiscích. 7.1 Úvod do problematiky Po osvobození roku 1918 nastaly pro rozvoj domácí hudební kritiky v Ostravě nové, výhodnější podmínky. Rozvětvenější kritiky bylo ostatně vzhledem ke společenskému a kulturnímu kontextu potřeba více než v předválečném období, neboť vznikly nové hudební instituce amatérské i profesionální. Jak bylo již výše zmíněno, svou činnosti zahájily Moravsko-slezské divadlo s baletním, operním a operetním souborem za řízení Eduarda Bastla a od roku 1927 Jaroslava Vogela, dále amatérská Ostravská filharmonie za řízení Jana Pešata, pěvecké spolky a po vzniku rozhlasové stanice v Ostravě o její orchestry se sólisty, jež občasně pořádaly i veřejné samostatné koncerty. Mimo to se dostalo uplatnění operním a orchestrálním souborům německým. Přibylo nebo bylo nově zorganizováno množství 72

73 hudebních škol. Velmi důležitou roli hrála spolková činnost, založeny byly Kruh přátel vážné hudby a Spolek pro komorní hudbu, které organizovaly pravidelné koncerty s účastí předních domácích i zahraničních umělců. S tím přímo souvisel příliv nových uměleckých a pedagogických individualit do Ostravy, což vedlo k mimořádnému obohacení koncertního života o nové sólistické a komorní produkce a sborové a kantátové večery, které se sice objevovaly pravidelně, ale ne příliš často. Rozvoj hudební kultury na Ostravsku tak přímo volal po hudebně kritickém hodnocení i po propagaci. Pluralita politických stran období první republiky si de facto vymohla pestrost deníků a byla tak poskytnuta příležitost k pravidelnému referování v jejich tisku, čímž rostla i potřeba většího počtu kritiků a referentů. 213 Výše zmínění hudební kritikové, jimž je věnována celá jedna kapitola této práce, tedy Milan Balcar, František Míťa Hradil, Jan Pešat a Anna Wüstner zahájili novou éru ostravské hudební kritiky. Tato trojice byla velmi dobře vybavena hudebně teoretickými poznatky, byli skladateli a zároveň i výkonnými umělci, současně organizátory hudebního života v Ostravě, hudebními pedagogy a neustále žili ve stálém styku s nejnovějším hudebním domácím i světovým děním. Tím se mohla jejich hudebně kritická činnost povýšit na vyšší úroveň, jež se mohla zcela vyrovnat kritikám pražským nebo brněnským. Jejich kritika také pomáhala vydatně zlepšovat umělecké podnikání v Ostravě a vychovávat nové publikum tak, aby se nevyhýbalo moderní hudbě. Nejčastěji se hudební kritiky objevovaly v denících Moravskoslezský deník, kam po celou dobu trvání první republiky přispíval Milan Balcar, občas i František Míťa Hradil, Duch času s Františkem Míťou Hradilem, Janem Pešatem, který přispíval v letech střídavě s Janem Šoupalem. Nelze opomíjet také německy psanou hudebně kritickou činnost, které se v německy psaném periodiku Ostrauer Zeitung poctivě a pravidelně věnovala kritička Anna Wüstner, a ačkoliv se kritika se týká převážně hudebních akcí v Deutsches Haus. I přesto se objevilo několik shodných kritických výstupů, které jsou šířeji komentovány u jednotlivých ročníků Viz Kol. autorů. Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. V Ostravě: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, ISBN s Tamtéž, s

74 7.2 Ostravská hudební kritika v letech Ostravská hudební kritika v letech se začíná formovat až po vzniku samostatné Československé republiky, tedy ke konci roku Do dne 28. října 1918 bohužel česky psaná hudební kritika prakticky neexistuje. Při studiu archiválií v Duchu času a Moravskoslezském deníku nebylo nalezeno žádných hudebně kritických článků, pouze nacházíme informační zprávy o konání uměleckých akcí. Jiná situace ale nastala v případě periodika Ostrauer Zeitung, v němž jsou pravidelně a velmi podrobně podávány zprávy o hudebním dění i v průběhu roku 1918, neboť reagoval na hudební život převážně v Deutsches Haus a kritiky až na jeden případ zůstávají zcela anonymní. 215 Vhodné podmínky pro vznik velkých hudebních kritik přineslo až otevření Národního divadla moravskoslezského ke dni 12. srpna Od tohoto okamžiku započala nová éra ostravské hudební kritiky a ke konci roku se již objevuje kritika ve sledovaných periodikách častěji. Pravdou ale je, že se ke dni 23. srpna 1919 objevuje v Duchu času reflexe k návštěvnosti divadla, kdy pod názvem Těžký oříšek autor komentuje fakt, že české divadlo zelo po svém zahájení prázdnotou, ani ne tak kvůli vlažnosti českého obyvatelstva, nýbrž kvůli drahotě cen míst. Z hlediska dostupnosti archivního materiálu je nutno komentovat, že v roce 1918 byl Ostrauer Zeitung v archivním materiálu dostupný pouze do května Stejně tak tomu bylo o rok později, kdy byla poslední kritika nalezena ke dni 31. března 1919 a v jednom čísle bylo shledáno i kritik více. Naopak, v případě Moravskoslezského deníku, byl ročník 1919 dostupný až od srpna, tudíž nejsme schopni objektivně zhodnotit, zda mělo otevření Národního divadla moravskoslezského vliv na nárůst počtu kritických reflexí bezprostředně po jeho otevření. Pro přehled níže uvádíme tabulkové soupisy kritik za rok U všech vybraných periodik nebyla publikována hudební kritika v době letních prázdnin, tedy v průběhu července a srpna z důvodu několikatýdenní dovolené, a to po celou dobu trvání tohoto sledovaného pětiletého období. 215 Viz tabulku č Viz tabulku č. 2 a č

75 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Ostrauer Zeitung A Strindbergs "Kameraden" 12 A Giroflé-Giroflá 20 A Giroflé-Giroflá 41 A Zigeunerliebe 55 A Die schöne Helena 100 A Konzerte des Tonkünstlerorchesters Dr. Sch. Tabulka č. 1 Soupis kritiky Ostrauer Zeitung, ročník 1918 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Ostrauer Zeitung A Hoffmanns Erzählungen 11 A Rigoletto 18 A Lang, lang ist s her! 25 A Der eiserne Heiland 27 A Der eiserne Heiland 40 A Carmen 50 A Eine Nacht in Venedig 62 A Die keusche Susanne 68 A Konzert im Stadttheater Die Faschingsfet Madame Butterfly 73 A Die Rose von Stambul Tabulka č. 2 Soupis kritiky Ostrauer Zeitung, ročník 1919 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Duch času Libuše Pěvecké sdružení z Vítkovic Prodaná nevěsta Světový pěvec, tenorista Mařák Jský Pohostinská hra O. Mařáka Tá Večer taneční opesie Její pastorkyňa Tabulka č. 3 Soupis kritiky Duch času, ročník

76 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Moravskoslezský deník Otakar Mařák jako Werther M. B O. Mařák v Prodané nevěstě M. B Paní Favartová M. B Večer taneční poezie M. B Verdiho Maškarní ples M. B Delibes: Coppelia M. B Albini: Krásná bajadera M. B Lazebník sevillský M. B Eysler: Nepřítel žen M. B Postilio z Loniumeau M. B Její pastorkyňa M. B Čert a Káča M. B Dům u sedmi čertů M. B Dítě pařížské tržnice M. B Duša Vronská jako Mařenka M. B. Tabulka č. 4 Soupis kritiky Moravskoslezský deník, ročník 1919 Jak vyplývá z výše uvedených soupisů, v roce 1919 byly v Duchu času a v Moravskoslezském deníku nalezeny čtyři kritiky, jež reagovaly na shodnou kulturní akci operu Werther, Prodanou nevěstu, jejichž hlavním aktérem a ústřední postavou, na niž kritika reagovala, byl Otakar Mařák, Její pastorkyňu a z komorních a symfonických koncertů se jednalo o Večer taneční poesie, jinak z hlediska komorní a symfonické hudby v roce 1918 a 1919 nepřinesla hudební kritika žádných významných postřehů. 217 V Duchu času shledáváme kritiku v roce 1919 z větší části anonymní, pouze v případech reakcí na vystoupení tenoristy Mařáka, jsou reflexe podepsány. V prvém případě jako Jský. a ve druhém jako Tá. Moravskoslezský deník již byl v té době zastoupen v oblasti hudební kritiky pravidelným přispěvatelem Milanem Balcarem, ten vystupoval pod novinářskou, velmi dobře rozklíčovatelnou zkratkou M. B. V prvém případě shodné kritiky, jež byla sepsána k příležitosti prvého pohostinského vystoupení světového pěvce, tenoristy Otokara Mařáka, shledáváme v Duchu času ze dne 27. srpna 1919 z hlediska typu kritického soudu pouze krátkou reflexi umělecké hodnoty interpretačního výkonu tenoristova. Milan Balcar se v Moravskoslezském deníku dne 27. srpna 1919 k představení vyjádřil dosti podrobněji, a vyslovuje komentář vedle umělecké hodnoty interpretačního výkonu i k samotné aktuální umělecké hodnotě díla Viz tabulku č Viz přílohu č. 1 a č

77 Smetanova Prodaná nevěsta byla provedena taktéž s výše zmíněným hostujícím tenoristou Mařákem. Kritiky vyšly v obou periodikách shodně dne 28. srpna V Duchu času byla nalezena drobná recenze, jež se vyjadřuje k celkovému provedení díla a k interpretačním výkonům sólistů, tedy zabývá se uměleckou hodnotou interpretačního výkonu. Moravskoslezský deník otiskl opět (v porovnání s předchozím periodikem) poměrně rozsáhlou zprávu Milana Balcara. Vyjadřuje se jednak k umělecké hodnotě interpretačního výkonu nejen u samotného sólisty Mařáka, ale i k ostatním, a také k estetické hodnotě provedení opery. 219 Posledním operním představením provedeným v Městském divadle ostravském, u nějž je možno porovnat přístupy kritiků, byla Janáčkova Její pastorkyňa. Z obou kritik vyplývá, že inscenaci byl přítomen samotný autor opery Leoš Janáček. Anonymní kritika v Duchu času ze dne 3. listopadu 1919 je uvedena na pouhých 9 řádcích. Co se týče estetické hodnoty, zpráva zmiňuje Janáčkovo vyjádření o provedení skladby, které dle něj bylo téměř ideálním. Umělecká hodnota interpretačního výkonu zde zůstává utajena. V Moravskoslezském deníku byla otištěna Balcarova opravdu podrobná reflexe představení, ve které lze nalézt komentář ke všem náležitostem provedení opery, od úskalí samotného díla, přes sólová vystoupení, až ke kostýmům a scénickému provedení, tedy od umělecké hodnoty interpretačního výkonu až k estetické hodnotě realizace díla. 220 Kritika komorní a symfonické hudby se v roce 1919 objevovala zřídka. Shodně reagovala periodika dne 11. září 1919 na Večer taneční poesie. V Duchu času vznikla při sazbě přesmyčka Večer taneční opesie a anonymní kritik se k hudebním číslům vyjadřuje pouze v tom smyslu, že rušila celkový estetický dojem a nepatřila do programu. Milan Balcar v Moravskoslezském deníku naopak vložená hudební čísla po stránce interpretační chválí. Oba kritikové se vedle hudební stránky věnovali i reflexi tanečních výkonů. 221 V roce 1920 bylo ostravské kulturní prostředí rozšířeno pouze v oblasti amatérských hudebních těles, a to tzv. Hudební kroužek ve Vítkovicích s dirigentem A. Podešvou, jenž byl po třech měsících vystřídán J. Pešatem. Nebylo však zjištěno, že by se hudební kritika významným způsobem orientovala na toto seskupení Viz přílohu č. 3 a č Viz přílohu č. 7 a č Viz přílohu č. 5 a č Viz tabulku č. 5, č. 6 a č

78 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Ostrauer Zeitung Saison Grössnung in der Kleinkunstbühne National Die Ehre A. W. Ein Waltzertraum A. W Die Csardasfürstin A. W Die Csardasfürstin A. W Konzert Richard Rubla A. W Fra Diavolo A. W Frühlingsluft A. W Erste Klaviervorstelung A. W Konzert Erika Morini A. W Die Jüdin A. W Arien und Liederabend des Kammer-sängers Richard Mahr A. W Zwei grosse Orchesterkonzerte der Šakschen Philharmonie A. W Duschi tanzt A. W Margarete A. W Margarethe A. W Zwangseinquartierung A. W Rund um die Liebe A. W Arien und Liederabend Berta Kiurina A. W Undine A. W Zum ersten Philharmonic-konzert A. W Wo die Lerche singt A. W Philharmonisches Konzert A. W Die blaue Mazur A. W Wo die Lerche singt A. W Undine A. W Der Barbier von Sevilla A. W Konzert des Mähr-Ostrauer Männer Gesangvereins A. W. Tabulka č. 5 Soupis kritiky Ostrauer Zeitung, ročník

79 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Moravskoslezský deník V. Pivoňková jako host v Čertu a Káče M. B Lehkovážný pierret M. B Večer komorní hudby a písně M. B Smetanův večer M. B Symfonický koncert M. B Puccini: Bohema Čajkovský: Labutí jezero M. B Jenůfa pí. Maškové M. B Fibichova Šárka M. B Rusalka s pí. Snopkovou Kuchařovou M. B Koncert Ševčíkova kvarteta M. B Koncertní lidové matiné M. B Koncert pěveckého sdružení pražských ček učitelů Večer mladé tvorby R. Kopecký Dvacátá provedení Labutího jezera M. B Ekvinokce M. B Slavnostní představení Prodané nevěsty M. B Wagnerův Bludný Holanďan M. B Smetanův Dalibor M. B Prodaná nevěsta M. B Koncert cellisty Kefurta a pianisty Fr. Klímy M. B. Tabulka č. 6 Soupis kritiky Moravskoslezský deník, ročník 1920 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Duch času Jubileum ochotnického spolku Tyl Č. L Pohostinské vystoupení L. Maškové M. S Čtvrteční koncert pěveckého sdružení pražských učitelů Ekvínokce Z-z Koncert pěveckého sdružení moravských učitelů Bludný Holanďan Z-z Čarostřelec Z-z Dalibor R-v Šperk Madonin Z-z Aida Z-z Z hudebního ruchu Z-z Pohostinské hry pí. Drill-Orridge Z-z Šakova filharmonie Z-z.? Slovanské tance Z-z Dívka zlatého západu Z-z Dalibor Z-z Bílá paní Z-z Piková dáma Z-z. Tabulka č. 7 Soupis kritiky Duch času, ročník 1920 Jak vyplývá z výše uvedených soupisů, v roce 1920 se kritiky objevovaly oproti roku 1919 četněji, avšak archivní materiál ani v tomto případě nebyl ucelený, k dispozici nám byl Ostrauer Zeitung až od září 1920, Moravskoslezský deník pouze do září 1920, zmapovat kompletní ročník bylo možné pouze v případě Ducha času. 79

80 Ostrauer Zeitung poskytl co do počtu největší množství recenzí a kritik. Až na jednu anonymní kritiku vše pokryla hudební kritička Anna Wüstner. Moravskoslezský deník otiskoval kritiky převážně z pera Milana Balcara, výjimečně publikovali jiní kritici. Jinak tomu bylo v případě Ducha času. Tam přispíval kritik pod zkratkou Z-z., jehož jméno zůstává utajeno, některé kritiky vyšly anonymně, a dvakrát periodikum vydalo práce autorů pod zkratkami Č. L. a M. S. Ve třech případech nacházíme reakce na totožnou hudební kulturní akci, a to Neumannovu operu Ekvinokce, Wagnerova Bludného Holanďana a Smetanova Dalibora. Komorní a symfonická hudba byla oproti předchozím ročníkům komentována častěji, na koncert Šakovy filharmonie bylo nalezeno shodných kritik v periodikách Duch času a Ostrauer Zeitung. Jako první je nutno zmínit Neumannovu operu Ekvinokce, jež měla premiéru dne 23. května Na provedení díla reagoval nejprve Duch času dne 27. května Jedná se o rozsáhlé hodnocení, v němž autor komentuje z hlediska aktuální umělecké hodnoty díla ve srovnání s dalšími díly obdobného charakteru a zároveň se zmiňuje o hodnotách estetických a až v samotném závěru o uměleckých hodnotách interpretačního výkonu. Moravskoslezský deník otiskl Balcarovu kritiku dne 30. května O měsíc později, dne 21. června 1920, byl poprvé v Národním divadle moravskoslezském uveden Wagnerův Bludný Holanďan. Dne 24. června 1920 vychází v Duchu času kritika opět z pera Z-z, který se zaměřil na celkový dojem realizace opery, tedy hodnocení estetické, především v oblasti režie a scény, a na uměleckou hodnotu interpretačního výkonu sólistů. O den dříve, 23. června 1920, však komentoval realizaci operního představení i Milan Balcar v Moravskoslezském deníku, kde se vyjádřil opět velmi důkladným způsobem o sólových výkonech, sborové a orchestrální interpretaci a nechybí ani informace týkající se samotného díla, tedy potenciální umělecké hodnoty díla a její aktualizace s odkazem na příslušnou literaturu k tématu. 224 Na začátku měsíce září uvedlo Národní divadlo moravskoslezské po letní prázdninové pauze Smetanova Dalibora. Opětovně reagují periodika Duch času a Moravskoslezský deník. Pod novinářskou zkratkou R. v., jež nám zůstává utajena, byla uveřejněna v Duchu času dne 2. září 1920 zpráva vystihující atmosféru zahajovacího 223 Viz přílohu č. 9 a č Viz přílohu č. 11 a č

81 představení nové divadelní sezony Národního divadla moravskoslezského. Vystihuje především estetický dojem a uměleckou hodnotu interpretačního výkonu vzhledem k novým posilám souboru. V porovnání s otisknutou recenzí v Duchu času, poskytl Milan Balcar v Moravskoslezském deníku čtenářům poměrně podrobnou kritiku, v níž se zmiňuje nejen o úplně první premiéře Dalibora vůbec v roce 1886, ale také o prvotním nepochopitelném neúspěchu opery. Z Balcarovy kritiky můžeme vyčíst všechny náležitosti kritického soudu, tedy aktuální uměleckou hodnotu díla, která obsahuje potenciální uměleckou hodnotu díla, její aktualizaci a estetickou hodnotu, přičemž velký důraz stále kritik klade na uměleckou hodnotu interpretačního výkonu. 225 Oblast komorní a symfonické hudby je zastoupena tematicky totožnými zprávami o konání koncertu Šakovy filharmonie, tentokráte se o kulturní akci zmiňují periodika Ostrauer Zeitung a Duch času. Pro Ostrauer Zeitung ze dne 2. listopadu 1920 kritiku zajistila Anna Wüstner (novinářská zkratka A. W.), která komentuje především program a provedení děl. Archivní materiál je v jednom místě téměř nečitelný, tudíž lze pouze předpokládat, co autorka v daném místě zprávy píše. V Duchu času ze dne 4. listopadu 1920 nelze vyčíst, kdo je autorem zprávy, neboť chybí několik posledních řádků, můžeme se snad domnívat, vzhledem k soupisu kritiky uveřejněné v Duchu času v roce 1920, že jím byl autor pod novinářskou zkratkou Z-z. Po obsahové stránce je kritika zaměřena převážně na interpretační hledisko dirigentovo a částečně na jeho orchestr, poté až je zmíněna umělecká hodnota prezentovaných děl autorů napříč staletími. 226 Jak již bylo zmíněno výše, velkou zásluhu na organizaci kulturního života v Ostravě a okolí měla v červnu 1921 vzniknuvší Kulturní rada pro širší Ostravsko, pod jejíž záštitou vznikla Lidová universita Masarykova, která v prvé sezoně uspořádala 6 literárněhudebních večerů. Organizace se ujal Milan Balcar. Při studiu archivního materiálu nebylo ale zjištěno, že by kritika na tyto kulturní akce reagovala. Je třeba ovšem zdůraznit, že počet kritik komorních a symfonických koncertů má oproti předcházejícím ročníkům vzrůstající tendenci, a to ve všech třech sledovaných periodikách. Celkově rok 1921 přinesl z hlediska hudební kritiky poměrně bohatý materiál. Níže jsou uvedeny soupisy kritik pro rok 1921, v nichž bylo možné vysledovat shodu v šesti 225 Viz přílohu č. 13 a č Viz přílohu č. 15 a č

82 případech: Fibichova Messinská nevěsta s hostující sl. Ježovičovou, dvě Auberovy opery Němá z Portici a Fra Diavolo, Dvořákův Jakobín a koncerty České Filharmonie. 227 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Ostrauer Zeitung Tannhäuser A. W Rigoletto A. W Die Fledermaus A. W Don Juan A. W Geistliches Konzert A. W Hol mich der Teufel A. W Schüller Akademie A. W Zweites Philharmonisches Konzert A. W Das Hollandweibchen A. W Tosca A. W Klavierabend Margarete Alt A. W Deutsche Haus Musik A. W Drittes Philharmonisches Konzert A. W Biolorpa-Abend A. W Konzert Herma Studeny A. W I. Meisterabend A. W II. Meisterabend A. W III. Meisterabend A. W IV. Meisterabend A. W V. Meisterabend A. W Mirrya Sotolstaja A. W. Tabulka č. 8 Soupis kritiky Ostrauer Zeitung, ročník 1921 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Moravskoslezský deník Hudební večer Odry. M. B Messinská nevěsta se sl. Ježičovou M. B Offenbach: Hofmannovy povídky M. B Koncert se slečnou Morfovou M. B Prodaná nevěsta se sl. Morfovou M. B Auber: Němá z Portici M. B Hoffmanovy povídky s pí. Snopkovou M. B Dalibor se sl. Morfovou M. B Aida se sl. Morfovou M. B Duchovní koncert M. B Z koncertu moravských učitelek M. B Prodaná nevěsta s p. Falcem M. B Dvořákův Jakobín M. B Ještě Dvořákův Jakobín M. B Pěvecké koncerty P.S.P. U M. B Čajkovský: Louskáček M. B Sonátový večer M. B Hudební akademií ze skladeb Zdeňka K. P. Fibicha Taneční koncert: Kjakšt-Iljina-Poprova M. B. 227 Viz tabulku č. 8, č. 9. a č

83 Z pražských dojmů II. M. B Hugenotti M. B Tři koncerty České filhamonie M. B Aida s pí. Kavanovou a p. Mařákem M. B Piková dáma s p. Mařákem a pí. M. B. Cavanovou Pucinni: Tosca M. B Kovařovic: Psohlavci M. B Sl. Vlková co Barča v Hubičce M. B Jubilejní koncert Lumíru M. B Psohlavci s p. Fejfarem M. B Tosca s pí. Cavanovou a p. Mařákem M. B Hoffmanovy povídky s p. Mařákem a M. B. pí. Cavanovou Ostravské vystoupení pražského divadla M. B Dalibor s p T. Durou M. B Auber: Fra Diavolo M. B Přestudovaná Aida M. B Prodaná nevěsta řízená O. Nedbalem M. B Slovanské tance s O. Nedbalem M. B Zpěvoherní poznámky M. B Prodaná nevěsta s p. Rich. Kublou M. B Bizet: Carmen M. B Dva koncerty Českého kvarteta M. B Kocianův koncert M. B Car a tesař M. B. Tabulka č. 9 Soupis kritiky Moravskoslezský deník, ročník 1921 Periodikum Ročník Číslo Datum Popis Autor Duch času Ondříčkův koncert První provedení Fibichovy Messinské nevěsty Z-z Z hudebního a divadelního ruchu Z-z Rusalka Z-z Němá z Portici Z-z Hudební události posledních dnů Z-z Jakobín Z-z Píseň hor Z-z Z hudebního ruchu Z-z Louskáček Z-z Z koncertní síně Z-z Dalibor Z-z Hugenotti Z-z Koncerty české filharmonie Z-z Miss Cavan a Otakar Mařák Tosca Z-z Psohlavci Z-z Hubička Z-z Jubilejní koncert Lumíru Z-z Hudební škola pěveckého spolku Záboj Z-z Fra Diavolo Z-z. Tabulka č. 10 Soupis kritiky Duch času, ročník

84 Dne 21. ledna 1921 se v Národním divadle moravskoslezském odehrálo představení Fibichovy opery Messinská nevěsta, na což reagovaly kritiky v periodikách Duch času dne 26. ledna 1921 a Moravskoslezský deník dne 30. ledna V Duchu času se autor Z- z. vyjadřuje k estetické hodnotě díla z pohledu režie i scénografie a aktuální hodnotu díla Fibichova erudovaně komparuje s dílem Wagnerovým, což tvoří zajímavý prvek celé výstavby kritiky. Umělecká hodnota interpretačního výkonu je sice uvedena, ale pouze okrajově a není tomuto aspektu věnován větší prostor, autor nezmiňuje ani konkrétní pěvecké obsazení sólových výstupů, čemuž bylo jinak v případě reflexe uveřejněné v Moravskoslezském deníku. Milan Balcar se zúčastnil až v pořadí čtvrtého představení s doposud neznámou členkou brněnského Národního divadla, sl. Jelenou Ježičovou, jež nazpívala roli kněžny Isabely, jejíž provedení Balcar velmi důkladně komentuje, tudíž kritiku vztahuje především k interpretaci sólových partů. Stejně jako v uveřejněné kritice v Duchu času se Balcar snaží, v tomto případě velice podrobně, vystihnout také estetickou hodnotu provedení díla, ovšem činí tak zcela odlišným způsobem dosti dopodrobna informuje o režii a scéně a samozřejmě neopomíjí v závěru zprávy ani aktuální hodnotu samotného díla Fibichova. 228 Dne 12. února 1921 byla uvedena na prknech Národního divadla moravskoslezského opera z pera francouzského skladatele Aubera Němá z Portici. Na představení zareagovala s jednodenním rozdílem obě česká periodika. V Duchu času se k prvnímu provedení opery vyjadřuje autor Z-z. dne 16. února 1921, kde se vyjadřuje krátce k jednotlivým částem spíše popisným způsobem, zmiňuje osobnost Auberovu po stránce skladatelské, provedení díla z hlediska režie a komentuje práci kapelníka Vogela. Až na konci zprávy nacházíme komentář k umělecké hodnotě interpretačních výkonů. Moravskoslezský deník uveřejnil kritiku Milana Balcara dne 15. února Balcar stejně jako autor v Duchu času hodnotí ve svém textu práci kapelníka p. Vogela a obsazení sólových rolí. 229 K březnovému provedení Dvořákova Jakobína v Národním divadle moravskoslezském byla otisknuta kritika ve dvou periodikách Duchu času a Moravskoslezském deníku. Oba autoři se ale nezúčastnili premiéry, neboť dali přednost varhannímu koncertu prof. Wiedermana, byli přítomni až na prvém opakování opery dne 9. března Duch času vydal k této premiéře delší zprávu, přičemž v ní komentuje 228 Viz přílohu č. 17 a č Viz přílohu č. 19 a č

85 vznik a obsah díla, a až ke konci kritik Z-z. píše o provedení díla, sólových výkonech a režii. Do Moravskoslezského deníku přispěl svým komentářem k prvému opakování Dvořákova Jakobína Milan Balcar, který shodně s předchozím periodikem nejprve čtenáři přibližuje dílo samotné, až poté se vyjadřuje k provedení opery ostravským divadlem a k odvedeným sólovým výkonům zpěváků. Dále se ještě vyjadřuje k programu divadla, jež by oživilo ten současný. 230 Na tomto místě považujeme za vhodné umístit podobizny zpěváků p. Küglera, p. Lanhause a ředitele p. Jiříkovského, které otiskl Moravskoslezský deník v několika číslech ročníku Obr. č. 10 K. Kügler Viz přílohu č. 21 a č Viz Moravskoslezský deník č. 127, dne 11. května

86 Obr. č. 11 R. Lanhaus 232 Obr. č. 12 K. Jiřikovský Viz Moravskoslezský deník č. 136, dne 20. května Viz Moravskoslezský deník č. 124, dne 8. května