VYBRANÉ OTÁZKY OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH A UŽITNÝCH VZORŮ V EU

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy university Obor: Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce VYBRANÉ OTÁZKY OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH A UŽITNÝCH VZORŮ V EU Daniela Kratochvílová 2011/2012

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vybrané otázky ochrany průmyslových a užitných vzorů v EU zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Daniela Kratochvílová

3 Poděkování V úvodu své práce bych ráda poděkovala svému vedoucímu JUDr. Radimu Charvátovi, Ph.D., LL.M. za cenné připomínky a vedení mé práce správným směrem.

4 OBSAH ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Vymezení pojmu užitný vzor Vymezení pojmu průmyslový vzor Vymezení ochrany duševního vlastnictví Předmět ochrany Vznik, trvání a zánik ochrany Užitných vzorů Průmyslových vzorů Právní prostředky ochrany Ochrana užitných vzorů Ochrana průmyslových vzorů Přihlašování vzorů Přihláška užitného vzoru Přihláška průmyslového vzoru Řízení ve věcech průmyslových a užitných vzorů Řízení ve věcech užitných vzorů Řízení ve věcech průmyslových vzorů OCHRANA UŽITNÝCH VZORŮ NA MEZINÁRODNÍ ÚROVNI Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Štrasburská dohoda Dohoda TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ Ochrana na mezinárodní úrovni Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Locarnská dohoda Dohoda TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví). 26

5 4.1.4 Haagská dohoda Ochrana na evropské úrovni Nařízení č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství Úmluva o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva EPC) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE Shenzhen Taiden v. OHIM Bosch Security Systems (T-153/08) Grupo Promer Graphic v. OHIM PepsiCo (T-9/07) ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A ZKRATEK... 34

6

7 ÚVOD V současné době je velmi důležité, aby se každý stát, evropský nebo jiný, zabýval právní problematikou práv duševního vlastnictví. S narůstajícím rozvojem tvůrčích aktivit člověka, ať už v oblasti vědy a techniky nebo v zábavy, je potřeba se zaměřit na zlepšení podmínek ochrany výtvorů této činnosti, aby nedocházelo k jejich zneužití a tím poškozování jejich autora, tj. původce daného díla. Autoři často směřují svou tvůrčí činnost k vytvoření něčeho, co by jim přineslo ekonomický prospěch. Věda a technika je velmi výhodným obchodním artiklem a podnikání v této oblasti se jeví jako velmi finančně úspěšné. Obecně je podnikání v oblasti práva duševního vlastnictví často závislé na dobré znalosti práva k nehmotným statkům. Je důležité znát nejen právní prostředky nutné k legálnímu nakládání s danými statky, ale také vědět, jak si prosadit jejich ochranu, aby ostatní lidé nemohli zneužít výtvoru jiných osob na jejich úkor. V této práci jsem se zaměřila na ochranu průmyslových a užitných vzorů. Objasnění, jakým způsobem své výtvory chránit na poli mezinárodním i evropském, je hlavním cílem této práce. Nicméně aby byly tyto informace více srozumitelné, uvedla jsem rovněž také další informace, které se týkají této problematiky. V první kapitole jsem se zaměřila na vysvětlení pojmů, co vlastně chápeme jako průmyslový vzor a užitný vzor. Druhá kapitola se již zaměřuje na ochranu těchto vzorů. V této části je uvedeno podrobně, co vůbec spadá pod ochranu průmyslovými nebo užitnými vzory, jak příslušná ochrana vzniká, na jak dlouhou dobu je možné ji získat a kdy zaniká. Dále jaké právní prostředky k této ochraně můžeme použít. Další podkapitoly se věnují přihlášení užitného a průmyslového vzoru a řízení, které probíhá od podání přihlášky až do okamžiku zapsání vzoru do rejstříku. Kapitola s číslem tři zkoumá ochranu užitných vzorů na území, které přesahuje rozsah České republiky. Jedná se o ochranu na mezinárodní úrovni a vychází z několika mezinárodních mnohostranných smluv. Čtvrtá kapitola pojednává o ochraně průmyslových vzorů mimo Českou republiku, tentokrát má však ochrana dva různé typy, a to evropskou nebo mezinárodní úroveň. Každá z nich se řídí vlastními právními předpisy a je možné si zvolit, jakou ochranu bude chtít autor pro své dílo použít.

8 Poslední kapitola této práce s číslem pět uvádí některé příklady soudních rozhodnutí, které byly vydány Soudním dvorem Evropské unie. Tyto konkrétní příklady sporů jsou zde uvedeny jako názorné příklady, jak se postupuje při prosazování ochrany.

9 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ První kapitola se zabývá vysvětlením základních pojmů, které jsou klíčové pro tuto práci, a tj. pojmu užitný vzor a průmyslový vzor. 1.1 Vymezení pojmu užitný vzor Termín užitný vzor představuje jeden z předmětů průmyslového vlastnictví, které jsou chápány jako výsledek technické tvůrčí činnosti. Užitný vzor lze přirovnat k vynálezu, protože ačkoliv existují rozdíly v požadavcích, které se týkají invenční úrovně, podmínek nebo doby trvání a rozsahu ochrany, je možné do ochrany poskytovanou užitnými vzory zahrnout prakticky to samé, co do ochrany patentové. Výjimku však tvoří biologické reproduktivní materiály a způsoby výroby nebo pracovní činnosti, které mohou být chráněny pouze patentovou ochranou. Najdeme mnoho případů, kdy platná právní úprava vzorů užitných odkazuje na použití zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, protože tato ochrana má podobné účinky Vymezení pojmu průmyslový vzor Pojem průmyslový vzor, nebo někdy též nazývaný vkusový vzor, je předmět průmyslového vlastnictví, který vzniká jako výsledek tvůrčí činnosti ponejvíce v oblasti průmyslového návrhářství a také výtvarnictví. Pokud se zaměříme na soudobé pojetí, tak je průmyslový vzor představován vzhledem výrobku (toto lze vyjádřit rovněž jako soubor vzhledových znaků) a nezáleží na jeho ochraně zákonem. Pokud jsou splněny předpoklady, které vychází z příslušného právního předpisu, tak může být vzhled konkrétního výrobku chráněn nejenom jako průmyslový vzor, ale také jako předmět autorského práva (zvláště díla užitného umění) nebo známkové ochrany (jako typický příklad lze uvést prostorovou či kombinovanou ochrannou známku). Na našem území je právní ochrana průmyslových vzorů platná od vydání rakouského císařského patentu č. 237/1858 ř. z., o ochraně vzorů a modelů pro průmyslové výrobky. Poté, co vznikla Československá republika, byla tato ochrana převzata pro území nové republiky a zakládala se na zákonech č. 469/1919 Sb. z. a n., č. 471/1919 Sb. z. a n. a č. 261/1921 Sb. z. a n., včetně již dříve platných rakouských předpisů. Ačkoliv se ve zmíněném patentu objevily v průběhu času dílčí změny, zůstal zachován až do roku 1952, kdy byl zrušen a na jeho místo nastoupil zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech, jenž byl 1 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s. 46.

10 v platnosti po dalších dvacet let. Od 1. ledna roku 1973 v účinnost vešel zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, kterým se ochrana průmyslových vzorů zařadila do oblasti patentového práva.

11 2. VYMEZENÍ OCHRANY DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Tato kapitola pojednává o ochraně průmyslových a užitných vzorů, a to konkrétně o předmětu ochrany, jejím vzniku, trvání a zániku, a dále o právních prostředcích, které se při ochraně používají. Podkapitola číslo 4 se zabývá přihlašováním užitných a průmyslových vzorů a poslední podkapitola s číslem 5 prozkoumává průběh řízení ve věcech uvedených vzorů. 2.1 Předmět ochrany Jako předmět, který je chráněn užitnými vzory, lze označit nová technická řešení, jež přesahují rámec běžných odborných dovedností a zároveň jsou využitelná v průmyslových odvětvích. Tuto definici najdeme v paragrafu 1 zákona č. 478/1992 Sb. V tomto zákoně bohužel nenajdeme pozitivní vymezení pojmu technická řešení, ale zákon nám jasně stanovuje podmínky, jejichž splnění je vázáno ochranou v rámci užitného vzoru. Zároveň zde nalezneme demonstrativní výčet předmětů a činností, která pod pojem technická řešení nespadají a která proto nemohou být zahrnuty do ochrany užitnými vzory. Tento výčet najdeme v paragrafu 2 zákona č. 478/1992 Sb. Je vhodné zde uvést několik příkladů z tohoto výčtu pro lepší představu o jaké předměty nebo činnosti se jedná. Pod ochranu užitných vzorů tedy nespadají objevy, vědecké teorie a matematické metody, dále upravování výrobků týkající se pouze vnějšího povrchu, pravidla, plány či způsoby vykonávání dané duševní činnosti a také počítačové programy či pouhé vedení těchto informací. Do tohoto typu ochrany můžeme mimo jiné zařadit i léčiva, směsi, chemicky vyrobené látky, slitiny, aj., které nespadají do kategorie tradičních trojrozměrných předmětů. Jako konkrétní příklad předmětu, který je tedy chráněn užitnými vzory lze uvést barvu na venkovní konstrukci (jde o vlastnosti dané barvy nebo její složení, nikoliv vzhled), případně čistící nebo prací prostředek. Na tomto příkladu si můžeme ověřit, že kromě výše uvedených výjimek se ochrana užitnými vzory poskytuje na totéž jako patentová ochrana. Podmínky, které je nutné splnit pro poskytnutí ochrany užitnými vzory, jak již bylo uvedeno dříve, tedy spočívají v novém a průmyslově využitelném technickém řešení. 2 Podle 2 písmene a) zákona č. 207/2000 Sb. je průmyslový vzor chápán jako vzhled výrobku nebo jeho části, který spočívá zejména ve znacích linie, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů použitých na výrobu samotného výrobku nebo jeho zdobení. Jako chráněný průmyslový vzor je tedy možné uvést například tvar svícnu, patrovou postel, obal na rtěnku, 2 2 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s

12 atd. Výčet znaků, které konkrétní průmyslový vzor charakterizují, je pouze demonstrativní, ale pro všechny znaky je společné, že je můžeme zjistit hmatem nebo zrakem. Výrobek je přitom definován jako průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně jeho součástek, které slouží k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal výrobku, jeho úprava, grafické symboly a typografické znaky, ovšem s výjimkou počítačových programů ( 2 písm. b zákona č. 207/2000 Sb.). Podle dřívější právní úpravy v zákoně č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, byl pojem průmyslový vzor spojován pouze s vnější úpravou výrobku, zatímco současná úprava chrání jakýkoliv vzhled (úpravu) výrobku. Další rozdíl mezi původní a novou právní úpravou spočívá v možné ochraně řemeslných výrobků, což starší předpis nedovoloval. Dnes je tedy možné dosáhnout ochrany výrobků, jako jsou např. dřevěné hračky nebo krajky. Platná úprava jako podmínky pro udělení označení průmyslový vzor určila novost a individuální povahu, která je platná podle nové právní úpravy a nahradila dřívější podmínku průmyslové využitelnosti, tj. jeho opakovatelnosti při výrobě. ( 3 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb.). Ačkoli podmínka opakovatelnosti není stanovena, je zřejmé, že musí být možné opakovaně zhotovovat výrobek, protože jinak by veškerá ochrana naprosto postrádala smysl. Podmínku novosti splňuje průmyslový vzor, který nebyl přede dnem podání přihlášky nebo vznikem práva přednosti předložen veřejnosti ( 4 zákona č. 207/2000 Sb.). Za shodné považuje právo průmyslové vzory, jejichž znaky se pouze nepatrně liší, a tudíž podmínka novosti je chápána jako absolutní. Individuální povaha je považována za celkový dojem, který je vyvolán u informovaného uživatele, tj. osoby s určitým množstvím znalostí získaných dříve ze známých průmyslových vzorů. Zákon také konstituuje vyvratitelnou právní domněnku zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti, což nastane ve chvíli, kdy byl jakýmkoliv způsobem zveřejněn, např. zápisem do rejstříku, vystavením nebo užíváním v obchodě. Zákon rovněž vymezuje případy, kdy ke zveřejnění průmyslového vzoru nedošlo. Způsobilost k ochraně průmyslového vzoru se posuzuje pouze v rozsahu vzhledových znaků. Znakům, které jsou předurčeny technickou funkcí výrobku a které jsou produkovány v přesném tvaru a rozměrech, tak aby mohl být výrobek napojen na další jiný výrobek, se do tohoto posuzování nezapočítávají. Výjimkou jsou pouze stavebnicové systémy, jejichž podstatou je sestavení a propojení součástí. 3 3 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s

13 2.2 Vznik, trvání a zánik ochrany Užitných vzorů Pro vznik právní ochrany je důležitý zápis užitného vzoru do rejstříku užitných vzorů, který vede Úřad a také o zápisu rozhoduje na základě přihlášky, kterou může podat původce nebo právní nástupce půdovce užitného vzoru. Na tomto místě je vhodné vysvětlit, koho chápeme jako původce díla. Jde vždy o fyzickou osobu, která daný užitný vzor vytvořila svou vlastní tvořivou prací. Může se stát, že na tvořivé práci, při které vzniklo nové technické řešení, se podílelo více osob, a tudíž všechny tyto osoby jsou spolupůvodci užitného vzoru. Původce nebo spolupůvodci tedy představují subjekty práva na užitný vzor. Co se týká právního nástupce, zde se již může jednat o osobu fyzickou či právnickou, protože tato osoba konkrétní užitný vzor nevytvořila, nýbrž na ni práva původce přešla nebo byla převedena. Každý původce má právo na původcovství, což je osobní právo, které nemůže být převedeno na třetí osoby. Současná právní úprava zabezpečuje ochranu práva na původcovství tím, že stanovila povinnosti uvádět osobu původce jak v přihlášce, tak v zápisu do rejstříku. Další typ užitného vzoru se nazývá tzv. podnikový užitný vzor, což je technické řešení, které vzniklo za účelem splnění úkolu vyplývajícího z pracovního, členského nebo jiného podobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli. Z hlediska právního režimu je podnikový žitný vzor zvláštním typem. 4 Jak jsem již uvedla výše, právní ochrana užitného vzoru vzniká jeho zápisem do rejstříku užitných vzorů. Zápis je pro ochranu rozhodnou právní skutečností a zápis jako takový je tedy povahy konstitutivní. Jde o správní rozhodnutí sui generis, a tudíž nemá formální náležitosti správního aktu. Ten, kdo podá přihlášku k zápisu, tj. přihlašovatel, se automaticky stává majitelem užitného vzoru. Na základě přihlášky mu Úřad vydá osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku užitných vzorů a toto osvědčení má povahu veřejné listiny. Každý zápis do rejstříku je uveřejněn ve Věstníku. Poté, co je užitný vzor zapsán, Úřad uveřejní dokumentaci, která obsahuje detailní informace a podklady týkající se užitného vzoru, na který se nyní vztahuje ochrana. Přihlašovatel může Úřad požádat o odložení zápisu do rejstříku, nejdéle však na dobu 15 měsíců od dne, kdy byla podána přihláška. Délka ochrany užitným vzorem souvisí s dobou trvání zápisu v rejstříku. Základní délka ochrany činí čtyři roky a počítá se od podání přihlášky užitného vzoru u Úřadu. Pokud má majitel užitného vzoru zájem o prodloužení lhůty, lze tak učinit, a to proti podání žádosti a 4 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s. 49.

14 zaplacení příslušného poplatku, nejvýše však dvakrát. Prodloužení se uskuteční o tři roky, tudíž pokud se využije maximální možné lhůty ochrany užitného vzoru, kterou povoluje zákon, je celková ochrana možná na deset let od podání přihlášky k zápisu užitného vzoru. Pro porovnání můžeme uvést, že ochrana patentu se poskytuje na délku dvaceti let, a tudíž si odvodíme, že ochrana užitného vzoru má ochranou dobu poloviční na rozdíl od ochrany vynálezu. Když už je jasné, jak vzniká ochrana užitného vzoru, bylo by na místě vysvětlit také, jak daná ochrana končí. Existují dvě možnosti, jak může ochrana zaniknout, a to zánikem (podle 16 zákona č. 478/1992 Sb.) anebo výmazem zápisu z rejstříku, který provede Úřad (podle 17 téhož zákona). V zákoně č. 478/1992 Sb. nalezneme taxativní výčet všech důvodů, které mají za následek zánik užitného vzoru nebo jeho vymazání z rejstříku. Ze zákona může užitný vzor zaniknout z důvodu uplynutí doby platnosti nebo tak, že se majitel určitého užitného vzoru vzdá. Zánik užitného vzoru je právní skutečnosti s účinky ex nunc, tj. od doby kdy nastala skutečnost, která způsobuje zánik užitného vzoru. Co se týče zániku z důvodu uplynutí lhůty platnosti, může tato situace nastat, pokud majitel nepožádal o prodloužení, nesplnil jeho podmínky nebo již uplynulo deset let od podání přihlášky, čímž bylo dosaženo maximální možné délky ochrany. Co se týče výmazu užitného vzoru z rejstříku, Úřad tento úkon provede, pokud nastane některá ze skutečností, které jsou předvídané v 17 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., a to: - technické řešení, které má být chráněno, k této ochraně není způsobilé, neboť nesplňuje podmínky novosti, rámec pouhé odborné dovednosti či průmyslové využitelnosti nebo nespadá do oblasti ochrany užitným vzorem - předmět, který má být chráněn užitným vzorem, je již chráněn patentem s účinností na území České republiky nebo užitným vzorem, k němuž náleží dřívější právo přednosti - předmět užitného vzoru přesahuje oblast původního podání přihlášky k zapsání užitného vzoru Než je konkrétní užitný vzor vymazán z rejstříku užitných vzorů, je nutné, aby proběhlo řízení o výmazu užitného vzoru, které Úřad z výše vyjmenovaných důvodů zahájí pouze na základě písemného návrhu, který je podán třetí osobou. Jediná možnost, za které může být zapsaný užitný vzor vymazán ex officio, je tehdy, pokud nebyl podán návrh na přepis majitele užitného vzoru podle ustanovení 19 odst. 4 zákona č. 478/1992 Sb. Každý návrh na výmaz z rejstříku užitných vzorů musí obsahovat věcné zdůvodnění a také musí být doloženy

15 příslušné důkazní prostředky, které daný návrh podporují. Po podání návrhu Úřad vyzve majitele užitného vzoru, aby se v určené lhůtě vyjádřil k návrhu na vymazání z rejstříku užitných vzorů. Pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, Úřad výmaz provede, pokud se však ve lhůtě vyjádří, Úřad o návrhu rozhodne. Stejně jako v jiném soudním řízení, příslušný správní poplatek musí uhradit ten z účastníků správního řízení, který nebyl ve své věci úspěšný, a tudíž nebylo rozhodnuto v jeho prospěch. V určitých situacích lze provést vymazání užitného vzoru z rejstříku i po uplynutí jeho platnosti. Tato skutečnost ale nastane pouze tehdy, pokud navrhovatel projeví výslovný zájem na provedení tohoto úkonu. V takovém případě bude na daný užitný vzor nahlíženo tak, jako by vůbec neexistoval. Účinky toho vymazání z rejstříku užitných vzorů tedy působí zpětně (tj. ex tunc), a to až do počátku platnosti užitného vzoru, jinak též do doby podání přihlášky na zápis do rejstříku, příp. do podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem Průmyslových vzorů Zákonná ochrana průmyslového vzoru vzniká, stejně jako u užitného vzoru, okamžikem zápisu do rejstříku průmyslových vzorů. Tento zápis Úřad provede na základě projevu vůle majitele průmyslového vzoru tak učinit formou podání přihlášky. Přihlášku může písemně podat fyzická či právnická osoba s právem k tomuto průmyslovému vzoru, na kterou je nahlíženo jako na původce daného vzoru nebo jeho právního nástupce. Původce, příp. spolupůvodce, je osoba, která přihlašovaný vzor vytvořila v rámci své vlastní tvůrčí činnosti, a tudíž může být původcem díla pouze osoba fyzická. Pokud se na vytvoření průmyslového vzoru podílelo více osob, jsou všichni považováni za spolupůvodce a jejich rozsah nároku na daný vzor se odvíjí od jejich tvůrčího podílu na jeho vytvoření. Právní nástupce je osoba, na kterou bylo původcovské právo převedeno nebo na ni přešlo, a v tomto případě se může jednat o osobu fyzickou nebo právnickou. Existuje ještě další typ průmyslového vzoru, na který se vztahuje zvláštní právní režim, a tento vzor bývá označován jako zaměstnanecký průmyslový vzor, protože vznikl při plnění úkolu ze závislého poměru, např. pracovního. Vlastnické právo k tomuto průmyslovému vzoru náleží zadavateli, a proto je ten, kdo průmyslový vzor z takového důvodu vytvořil, povinen zadavatele o této skutečnosti písemně informovat a předat mu veškerou dokumentaci. Poté záleží na zadavateli, zda o tento průmyslový vzor během zákonné lhůty, tj. do tří měsíců, projeví zájem. Nyní nastávají dvě možnosti: pokud zadavatel zájem neprojeví, přechází původcovské právo zpět na původce; pokud však zájem projeví, může původce za svou práci 5 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s

16 požadovat od zadavatele přiměřenou odměnu. Tato odměna dosahuje výše podle přínosu dosaženého používáním daného průmyslového vzoru, přičemž se také přihlíží k materiálnímu podílu zadavatele na zhotovení tohoto vzoru a k rozsahu zadané práce. Pokud se investované finance dostaly do nepoměru s přínosem, může původce požadovat nárok na dodatečné vypořádání. Práva a povinnosti týkající se zaměstnaneckého průmyslového vzoru, která vyplývají z ustanovení 14 zákona č. 207/2000 Sb., zůstávají neměnná i po skončení pracovního poměru mezi původcem a zadavatelem. Původcovské právo je výhradním právem původce průmyslového vzoru a toto právo není převeditelné na žádnou třetí osobu. Současná platná právní úprava toto právo chrání povinností uvést jméno původce v přihlášce průmyslového vzoru a jeho zapsáním do rejstříku spolu s průmyslovým vzorem. Být uveden v písemné dokumentaci náležející k průmyslovému vzoru je však právo, nikoliv povinnost, tudíž se může původce prostřednictvím přihlašovatele tohoto práva vzdát a zůstat anonymní. Tato skutečnost je uvedena v ustanovení 35 odst. 2 písm. c zákona č. 207/2000 Sb.) Právní prostředky ochrany Ochrana užitných vzorů Existuje více druhů právních prostředků, které chrání práva týkající se užitných vzorů. Najdeme mnoho předpisů, které náleží jak do vnitrostátního, tak do mezinárodního práva. Z těch domácích je možno jmenovat Zákon o užitných vzorech. V oblasti soukromého práva můžeme práva z užitných vzorů chránit zejména formou žalob, a to např. žalobou určovací, zdržovací, určovací, na náhradu škody, aj. Od přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 do našeho právního řádu jako zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví byla zrušena veškerá ustanovení týkající se této problematiky v ostatních předpisech a od této chvíle se vychází pouze z toho zákona. Další právní předpisy, kterých lze využít při vymáhání ochrany práv jsou například Obchodní zákoník, trestní zákon, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o přestupcích nebo zákon o opatřeních, která se týkají dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží, při němž jsou porušována některá práva z oblasti duševního vlastnictví. V těchto případech pro ochranu práv užitných vzorů platí zásada mutatis mutandis, tj. pravidla, která jsou shodná pro patentovou ochranu. 6 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s

17 Zákon o užitných vzorech je v rámci ochrany užitných vzorů právním prostředkem absolutní povahy, který působí erga omnes, tudíž vůči každému, který porušil práva majitele užitného vzoru. Tento zákon ohledně práv, která lze uplatňovat při porušení práv majitele užitného vzoru, odkazuje na podobná ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů ( 21 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb.), a to konkrétně na 75 a 75a. Co se týče mezinárodní ochrany užitných vzorů, která je předmětem této práce, tak se řídíme třemi základními předpisy: Pařížskou úmluvou, Štrasburskou dohodou a Úmluvou o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (zkratka WIPO), kterou je samozřejmě vázána i Česká republika. Podrobněji se touto problematikou zabývá kapitola č. 3 této práce. V této části je ovšem vhodné zmínit v souvislosti s možností přeměny patentové přihlášky evropské na přihlášku národní také Úmluvu o udělování evropských patentů. Ochrana užitných vzorů na evropské úrovni se neuskutečňuje, protože není předmětem žádné směrnice ani nařízení Rady (ES), a tudíž se o ní nadále v této práci nebudu zmiňovat Ochrana průmyslových vzorů Základní kámen právní ochrany průmyslových vzorů se nachází v zákoně č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/2000 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Výše jmenovaný zákon č. 207/2000 Sb. je účinný od 1. října V rámci zákona najdeme jednu výjimku, a tu představuje 24 odst. 2, který nabyl účinnosti v momentě přistoupení České republiky k Evropské unii. K tomuto zákonu se ale nevztahuje žádná vyhláška. V oblasti veřejného práva jsou průmyslové vzory pod ochranou výše uvedeného zákona a také jsou chráněny trestním zákonem, zákonem o přestupcích, zákonem o ochraně spotřebitele, zákonem o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží, které porušuje některá z práv duševního vlastnictví, atd Přihlašování vzorů Přihláška užitného vzoru Jak již bylo řečeno výše, ochrana technického řešení, v tomto případě užitného vzoru, nastává jeho zápisem neboli registrací do rejstříku užitných vzorů, který je veden Úřadem 7 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003, s. 59.

18 průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze. Pokud chceme konkrétní užitný vzor nechat do tohoto rejstříku zapsat, musíme podat přihlášku, a to v písemné podobě a formě, kterou Úřad předepisuje. Aby měla přihláška řádnou zákonnou podobu, musí v ní být obsaženy tyto informace: - žádost o zápise do rejstříku užitných vzorů, která obsahuje přesný název užitného vzoru (toto je uvedeno přímo na formuláři přihlášky vydaném Úřadem) - podrobný popis daného technického řešení, popřípadě nákresy tohoto technického řešení - nároky na ochranu, které přesně, jasně a stručně vymezují předmět, který má tento zápis v rejstříku chránit Tyto požadavky jsou obdobné jako pro patentové nároky u přihlášek podávaných při přihlašování vynálezů, ovšem s výjimkou tzv. způsobových nároků. Jednotlivé části přihlášky musí mít určitou předepsanou formu, která odpovídá požadavkům uveřejněným v Instrukci Federálního úřadu pro vynálezy. Tato Instrukce byla zveřejněna ve Věstníku Federálního úřadu pro vynálezy s číslem 11/1992. Ve zmíněné Instrukci dále nalezneme požadavky týkající se popisu, který podle zavedené mezinárodní praxe musí obsahovat: - název technického řešení, které chceme přihlásit k právní ochraně - vymezení technické oblasti, které se dotýká - charakteristiku stavu techniky, respektive doposud známých technických řešení, kterých bylo užíváno do doby podání přihlášky a z nichž nové technické řešení vychází - vysvětlení podstaty nového technického řešení v souvislosti s požadovanou právní ochranou a také definice jednotlivých pojmů, které jsou v žádosti použity - pokud se v žádosti nacházejí případné nákresy technického řešení, je nutné uvést vysvětlivky také k nim - podrobné vysvětlení alespoň jednoho konkrétního použití daného technického řešení na praktickém příkladu (pokud k vysvětlení používáme obrázky a nákresy, je nutné uvést k prvkům pro přehlednost přiřadit čísla uvedená na obrázcích) - přiblížení způsobů využití daného technického řešení Každá z částí popisu má v nadpisu konkrétní název, a to např. Oblast techniky, Dosavadní stav techniky, a tak dále. Podle předepsané formy jsou tyto nadpisy podtrženy a píší se na kraj řádku nad příslušným textem, který tuto problematiku blíže vysvětluje. Požadavky na ochranu, které nárokujeme, jsou uvedeny na konci popisu, a to na zvláštním listu. Na rozdíl

19 od návodů a popisů technického řešení, které musí být podrobné, pro nároky na ochranu platí především stručnost a jednoznačnost. Velmi důležitou informací, která musí být vždy v každé přihlášce užitného vzoru uvedena, je samozřejmě údaj o původci daného technického řešení, což této osobě po schválení přihlášky zajišťuje právo na původcovství. Další právo, které vzniká při podání přihlášky užitného vzoru, je právo přednosti. Toto právo znamená, že dřívější právo přednosti může přihlašovatel uplatnit na základě mezinárodní smlouvy, tj. unijní priority. Jako příklad lze uvést právo přednosti z dříve podané přihlášky vynálezu. Jde o tzv. odbočení z přihlášky vynálezu do přihlášky užitného vzoru. Podmínkou však je podat žádost o přihlášení užitného vzoru do dvou měsíců od vydání rozhodnutí o přihlášce vynálezu (např. v případě zamítnutí podané přihlášky vynálezu z důvodu nedostatečné vynálezecké výše ), a rovněž musí předložit stejnopis přihlášky vynálezu, ze které požaduje právo na přiznání data podání přihlášky Přihláška průmyslového vzoru Stejně jako užitné vzory se průmyslové vzory zapisují po podání přihlášky, a to osobně nebo poštou, do rejstříku na Úřadě průmyslového vlastnictví v Praze, ale tentokrát se jedná o rejstřík průmyslových vzorů. Po podání přihlášky získává přihlašovatel právo přednosti na přidělení právní ochrany před ostatními, kteří podali přihlášku obdobného průmyslového vzoru později. Právo přednosti v českém státě lze získat i na základě mezinárodní smlouvy (tj. Pařížské unijní úmluvy), a to z analogické přihlášky průmyslového vzoru podané v jiném členském státě této mezinárodní smlouvy. Právo přednosti na základě Pařížské úmluvy ale musí být uplatněno nejpozději do šesti měsíců od podání první přihlášky a tato skutečnost musí být vyznačena v přihlášce průmyslového vzoru, která je podávána v České republice. Poté má přihlašovatel povinnost ve lhůtě tří měsíců od chvíle, kdy přihlášku na Úřadě podal, předložit tzv. prioritní doklad, tj. ověřenou kopii popisu průmyslového vzoru z první podané přihlášky. Pouze průmyslovému vzoru (nikoliv však vynálezů či užitných vzorů) může náležet tzv. výstavní právo přednosti, které lze uplatnit pouze předmětům vystaveným na výstavách na území České republiky s platností od doby, kdy byly tyto předměty na výstavu dopraveny. Podmínkou pro získání toho práva priority je podání přihlášky k zápisu toho předmětu jako průmyslového vzoru, a to nejdéle do tří měsíců od ukončení zmíněné výstavy. Žádost o zapsání průmyslového vzoru do rejstříku se podává na předtištěném formuláři, který vydává Úřad průmyslového vlastnictví, a musí obsahovat tyto náležitosti: 9 BOHÁČEK, Martin. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994, s

20 - základní osobní údaje přihlašovatele, příp. jeho zástupce - název průmyslového vzoru - projev vůle přihlašovatele o zapsání průmyslového vzoru do rejstříku - vyobrazení průmyslového vzoru v jednom hlavním a čtyřech vedlejších vyhotoveních - zpravidla také popis průmyslového vzoru v pěti vyhotoveních V případě podání tzv. hromadné přihlášky průmyslového vzoru je nutné přiložit vyobrazení, příp. popis pro každé řešení vnější úpravy zvlášť. Jednotlivá řešení musí být pro přehlednost očíslována arabskými číslicemi. Maximální počet řešení pro vnější úpravy, které lze podat v rámci jedné hromadné přihlášky, je dvacet, přičemž všechna se musí týkat vnějších úprav téhož druhu výrobků nebo souboru výrobků, které jsou předurčeny ke společnému využití a tudíž patří do stejné třídy výrobků. 2.5 Řízení ve věcech průmyslových a užitných vzorů Řízení ve věcech užitných vzorů Poté, co je osobně nebo poštou podána přihláška k zápisu užitného vzoru do rejstříku užitných vzorů u Úřadu průmyslového vlastnictví, vydá Úřad přihlašovateli potvrzení o podání přihlášky, kde je uvedeno datum, kdy byla přihláška o podání doručena do Úřadu doručena a číslo spisové značky, pod kterým bude nadále tato přihláška vyřizována. Následuje prozkoumání přihlášky z obsahového hlediska, tj. zda obsahuje všechny potřebné právní a formální náležitosti předepsaného charakteru, zda předmět dané přihlášky odpovídá požadavkům technického řešení (sem nepatří objevy, vnější úpravy výrobků, počítačové programy, atd.) anebo není předmět podané přihlášky pro svou povahu přímo vyloučen z právní ochrany užitných vzorů (tj. je v rozporu s obecnými zájmy, týká se odrůd rostlin nebo plemen zvířat, biologických reproduktivních materiálů, způsobů výroby nebo pracovních činností). Tento průzkum se liší od tzv. hloubkových věcných průzkumů při udělování patentů pro vynálezy, v tomto případě se jedná pouze o základní zjištění požadavků, které musí být splněny. Během prozkoumávání se tudíž nezjišťuje ani novost technického řešení ve světě, ani úroveň technického řešení, tj. zda předmět přihlášky přesahuje rámec odborné dovednosti. Věcná stránka toho průzkumu tedy odpovídá pouhé kontrole, zda je technické řešení v přihlášce dostatečně popsáno a jsou-li nároky na ochranu jasně a stručně učeny, aby byl předmět konkrétně vymezen. Podmínky světové novosti, úrovně technického řešení a jeho průmyslové využitelnosti jsou zkoumány v rámci jiného řízení, a to v souvislosti s návrhem na vymazání užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů.

21 Pokud jsou všechny výše uvedené podmínky splněny, Úřad bez dalších průtahů zapíše přihlášený užitný vzor do rejstříku. V tuto chvíli, tj. zápisem do rejstříku, nastává v rámci účinnosti zákona č. 478/1992 Sb. ochrana užitného vzoru. Úřad rovněž vydá přihlašovateli, který se od této chvíle rovněž stává majitelem užitného vzoru, osvědčení o zápisu a tuto skutečnost uveřejní ve svém Věstníku. Poté co byl užitný vzor zapsán, Úřad zveřejní podklady, které mu byly předloženy při jeho přihlášení. S ohledem na možnost podání přihlášky užitného vzoru v zahraničí a také uplatnění tzv. unijní priority, je možné požádat o odložení zápisu užitného vzoru do rejstříku, a tudíž i jeho zveřejnění, ale nejdéle na dobu 15 měsíců od doby podání přihlášky. V případě, že předmět přihlášky nějaké podmínky nesplňuje nebo je v rozporu se zákonem (nejde o technické řešení či jde o výjimku, na kterou se nevztahuje ochrana), Úřad podanou přihlášku zamítne. Nelze tak však učinit bez možnosti přihlašovatele vyjádřit se ke vzneseným námitkám vyjádřit a případné vady přihlášky odstranit. Pokud tak neučiní, bude řízení o zápisu rovněž zastaveno. Pokud je to nutné, může přihlašovatel až do chvíle zápisu rozdělit podanou přihlášku na přihlášek několik. Tyto další přihlášky jsou chápány jako vyloučené přihlášky, ale Úřad jim přiznává práva přednosti přihlášky původní, pokud ovšem tyto vyloučené přihlášky nepřesahují rámec původně podané přihlášky a pokud budou podány do tří měsíců od písemného oznámení přihlašovatele ohlašujícím úmysl rozdělit přihlášku na více částí Řízení ve věcech průmyslových vzorů Poté co byla podána přihláška k zápisu do rejstříku průmyslových vzorů na Úřadě průmyslového vlastnictví, bude následně podrobena průzkumu ze strany Úřadu, zda tato přihláška splňuje všechny potřebné náležitosti jak formální, tak právní. Dále bude tak přezkoumán předmět dané přihlášky, zda splňuje předepsané podmínky pro zápis do rejstříku. Pokud budou v přihlášce nalezeny jakékoli formální vady, a to např. přihlašovací formulář není správně vyplněn, k přihlášce nejsou doloženy odpovídající potřebné podklady nebo přiložený popis průmyslového vzoru zjevně nedostačuje, Úřad vyzve přihlašovatele, aby v určené lhůtě tyto nedostatky napravil, příp. je odstranil. Pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude řízení o zápisu průmyslového vzoru zastaveno. Zkoumání přihlášky z hlediska splnění náležitých podmínek nutných k jejímu přijetí se nazývá věcný průzkum. Dalším zohledněným kritériem při tomto zkoumání je zda předmět 10 BOHÁČEK, Martin. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994, s

22 přihlášky průmyslového vzoru odpovídá zákonem formulovanému průmyslovému vzoru, tj. zda splňuje podmínky nové vnější úpravy určitého výrobku, která je rovněž průmyslově využitelná a zároveň nemá formu technického nebo konstrukčního řešení, které by tím pádem mělo podstatný vliv na vnější vzhled výrobku nebo zda se nejedná pouze o nepodstatnou změnu již dříve známých vnějších úprav výrobků obdobného druhu, a tak podobně. Pokud během tohoto zkoumání nabude Úřad dojmu, že předmět podané přihlášky nesplňuje podmínky nutné pro vznik zákonné ochrany, tj. podmínky potřebné k zápisu do rejstříku průmyslových vzorů, zjištěné námitky oznámí pořad přihlašovateli, který dostane možnost vyřčené námitky vyvrátit. Pokud tak neučiní, bude přihláška zamítnuta. Pokud budou splněny všechny stanovené podmínky a Úřad nazná, že předmět přihlášky vyhovuje veškerým potřebným předpokladům, příp. pokud přihlašovatel na výzvu včas odstranil všechny vytčené nedostatky přihlášky, bude průmyslový vzor zapsán do rejstříku průmyslových vzorů. Ve chvíli, kdy je průmyslový vzor do rejstříku zapsán, stává se podavatel přihlášky automaticky majitelem průmyslového vzoru na základě osvědčení o zápisu, které mu bude vydáno Úřadem. Pokud přihlašovatel nepožádá o odložení zápisu do rejstříku, bude zápis průmyslového vzoru uveřejněn ve Věstníku úřadu průmyslového vlastnictví BOHÁČEK, Martin. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994, s. 45

23 3. OCHRANA UŽITNÝCH VZORŮ NA MEZINÁRODNÍ ÚROVNI V této kapitole je věnována pozornost jednotlivým mezinárodním smlouvám, které se zabývají otázkou ochrany užitných vzorů, jejich přihlašováním tříděním a zápisem. 3.1 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví pochází z roku 1883 a představuje univerzální a všeobecnou mezinárodní smlouvu, která sdružuje různé státy ze všech světových kontinentů, které se ve svých národních režimech liší právní úpravou. Tato mezinárodní smlouva má obecnou povahu, neboť se věnuje všem nehmotným statkům spadajícím do oblasti průmyslového vlastnictví a jejich výčet v rámci této smlouvy je tedy považován za vymezení rozsahu pojmu průmyslové vlastnictví. Pařížská úmluva důsledně dodržuje princip teritoriality právní ochrany, což znamená, že pokud požadujeme právní ochranu pro předmět průmyslového vlastnictví, musíme se o ni přihlásit v každém jednotlivém státě zvlášť, neboť udělená ochrana je vázána územím státu, který ji udělil. S tímto také souvisí nutnost harmonizovat právo jednotlivých členských států, neboť právní systémy se od sebe liší. Další dodržovanou zásadou Pařížské úmluvy je zásada asimilace, tj. že na cizince je ve smluvní zemi Úmluvy nahlíženo stejně jako na domácí osoby a všichni mají tudíž stejná práva. Úmluva rovněž pamatuje na dodržování tzv. minimálních práv, která jsou v ní přímo obsažena. Každý členský stát je povinen pro osobu z jiného členského státu tato práva zajistit, i když jeho vlastním občanům tato práva nepřiznává ze svého vlastního právního řádu. Jako příklad lze uvést zápis průmyslového nebo užitného vzoru stejně jako v zemi jejich původu, i když v tomto státě tyto vzory chráněny nejsou. V Pařížské úmluvě se nacházejí také ustanovení, které se týkají mezinárodní unijní priority a výstavní priority Štrasburská dohoda Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění vznikla v roce 1971 a její anglický název zní International Patent Classification, zkráceně IPC. Jedná o zvláštní dohodu, která byla uzavřena podle čl. 19 Pařížské úmluvy. Tato dohoda utváří zvláštní unii pro své smluvní státy, které sdílejí společné mezinárodní patentové třídění platné pro patenty, vynálezy, autorská osvědčení na vynálezy, užitné vzory a osvědčení o užitnosti. Systém třídění do skupin a podskupin, která tato mezinárodní smlouva zavádí, usnadňuje prozkoumání novosti 12 BOHÁČEK, Martin. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994, s

24 vynálezu či jiného předmětu třídění během řízení o udělení právní ochrany. Je již v režii každého smluvního státu, zda toto třídění použije jako hlavní nebo vedlejší Dohoda TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, zkráceně TRIPS je jedna z celkem dvaceti pěti mnohostranných dohod, které se zabývají mezinárodním obchodem a tvoří součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace WTO. Tato dohoda a také všechny ostatní jsou platné od 1. ledna Dohoda TRIPS vychází z mezinárodních dohod týkajících se průmyslového vlastnictví, jejich obsah v některých oblastech nadále prohlubuje a zároveň umožňuje svým smluvním státům řídit se svými národními právními systémy. Jako svůj cíl v preambuli Dohoda vymezuje snahu o redukci deformací a překážek mezinárodního obchodu, podporu ochrany práv duševního vlastnictví a zajištění jejich dodržování. Dohoda TRIPS vychází z principu národního režimu zacházení, což znamená, že členský stát musí každému jinému členu dohody poskytnout stejné podmínky, které zajišťuje pro své vlastní příslušníky. Další důležitou oblastí, kterou Dohoda upravuje, je část III., ve které se nachází souhrn požadavků na občanskoprávní a správní řízení či nápravná a prozatímní opatření, které jsou zde popsány kvůli dodržování práv k duševnímu vlastnictví SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s

25 4. OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ Kapitola číslo 4 pojednává o rozdílech v mezinárodní a evropské ochraně průmyslových vzorů. 4.1 Ochrana na mezinárodní úrovni Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Pařížská úmluva představuje základní mezinárodní smlouvu, která se zabývá ochranou průmyslových vzorů. V návaznosti na tuto úmluvu bylo uzavřeno několik navazujících smluv, a to například Haagská dohoda o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů a Locarnská dohoda, která bude blíže vysvětlena v následující podkapitole. Jednotlivé principy, ze kterých Pařížská úmluva vychází, byly již přiblíženy v podkapitole 3.1. Pro oblast průmyslových vzorů je nejvýznamnější čl. 5 quinquies této Úmluvy, kterým jsou vázány všechny členské země Úmluvy. Dále je zde stanoveno, že ochrana průmyslových vzorů a modelů nesmí zaniknout ani z důvodu nevyužívání, ani kvůli dovážení předmětů z jiného státu, které jsou shodné s předměty chráněnými (čl. 5 písm. B). Úmluva se zabývá také vystavováním výrobků, ať už vynálezů nebo průmyslových vzorů, a proto ustanovuje, že členské země úmluvy musí svými vnitrostátními právními předpisy zajistit dočasnou ochranu pro průmyslové vzory a modely, které budou vystaveny na úředních nebo uznaných mezinárodních výstavách pořádaných na jejich území SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s. 109

26 4.1.2 Locarnská dohoda Locarnská dohoda byla uzavřena jako jedna ze zvláštních navazujících dohod na ochranu průmyslového vlastnictví podle čl. 19 Pařížské úmluvy. Tato dohoda zavedla jednotné mezinárodní třídění výrobků, které jsou předmětem vzorů nebo modelů, pro účely zapisování průmyslových vzorů. Celkem bylo vytvořeno 31 tříd, které jsou dále děleny do podtříd. Tento systém umožní přihlašovateli přesně určit, do které třídy průmyslový vzor, který chce přihlásit za účelem ochrany, patří a tím se usnadní řízení o přihlášce průmyslového vzoru. Česká republika je smluvním státem této dohody a tak naše platná právní úprava rovněž vyžaduje v přihlášce zatřízení průmyslového vzoru podle této dohody. Locarnská dohoda členským státům nařizuje uvádět ve svých úředních dokumentech týkajících se průmyslových vzorů čísla tříd a podtříd tohoto mezinárodního třídění, ale jakou váhu jim přikládají samotné státy, to už tato dohoda neupravuje. Každý členský stát se může sám rozhodnout, zda bude toto třídění považovat za hlavní nebo pomocné Dohoda TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) Dohoda TRIPS zavazuje smluvní státy k ochraně průmyslových vzorů, které jsou vytvořeny nezávisle, nově a jsou původní. Česká republika stanovila, že takovou ochranu nebude vztahovat na průmyslové vzory určené technickými nebo funkčními úvahami. Smluvní členové dohody musí zajistit ochranu textilních vzorů, ale je jim ponechána volba, jestli tak učiní formou ochrany průmyslových vzorů nebo autorského práva. Dohoda rovněž ukládá členským státům povinnost zajistit, aby třetí strany nemohly zneužít chráněný průmyslový vzor, a to ať už vyráběním, prodejem nebo dovozem výrobků, které obsahují napodobeninu chráněného vzoru, pokud tak činí za komerčními účely. V dohodě TRIPS je určeno, že minimální ochrana průmyslového vzoru je na deset let Haagská dohoda Haagská dohoda pochází z roku 1925 a zabývá se mezinárodním přihlašováním průmyslových vzorů a modelů a jejich jednotným zápisem u Mezinárodního úřadu v Ženevě. Jedná se o zvláštní smlouvu, která vychází z čl. 19 Pařížské úmluvy. Česká republika bohužel není jejím členským státem. 16 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s

27 4.2 Ochrana na evropské úrovni Směrnice o právní ochraně (průmyslových) vzorů Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/71 ze dne 13. října 1998 sjednotila právní úpravu ochrany (průmyslových) vzorů v jednotlivých členských státech Společenství, a to z důvodu vytvoření jednotného vnitřního trhu, který takto mohl být narušen. Ve čl. 1 této směrnici nalezneme vymezení některých důležitých pojmů z oblasti ochrany průmyslových vzorů, jako např. definici pojmu průmyslový vzor, výrobek či složený výrobek. V souladu s touto směrnicí musí každý členský stát zajistit zápis průmyslového vzoru a také zajistit jeho majiteli výlučná práva, která mu náleží dle zákona. Jako podmínky pro ochranu vzoru určuje jeho novost a individuální povahu. Vzor, který je součástí složeného výrobku, musí splňovat ještě další podmínky, a to jeho viditelnost při začlenění do složeného výrobku. Směrnice dále upravuje podmínky, za kterých je vzor považován za nový, stanovuje situace týkající se zveřejnění a jejich následky na novost vzoru, a také podmínky ustavující individuální povahu vzoru. Ve Směrnici také nalezneme ustanovení týkající se vzorů určených technickou funkcí a vzorů vzájemného propojení. Tento právní předpis upravuje i konkrétní požadavky a náležitosti zápisu vzoru. Harmonizace práva v jednotlivých státech však nevyřešila problém teritoriálního účinku ochrany průmyslových vzorů; ta je stále omezena na jednotlivá území států. Právní ochrana jednoho vzoru ve více státech vyžadovala podání přihlášky v každém státě zvlášť. Řešení této situace přineslo až nařízení Rady (ES) č. 6/2002 Sb., které vytvořilo (průmyslový) vzor Společenství SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s

28 4.2.2 Nařízení č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství Průmyslový vzor společenství byl zřízen nařízením Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince Toto nařízení vytvořilo jednotný systém vzorů, který umožňuje získat ochranu pro jeden vzor paralelně vedle národních systémů a zároveň nezávisle na nich. Velikou výhodou jednotného vzoru je bezesporu jeho jednotná povaha, která zajišťuje, že ve všech členských státech, kde je zapsán, má stejné účinky. Nařízeno zavedlo dvě možnosti, jak vzory chránit, a to formou krátkodobých nezapsaných vzorů nebo dlouhodobých zapsaných vzorů. Pokud majitel vzoru požádá o jeho zapsání, bude tak učiněno v Rejstříku průmyslových vzorů Společenství, který vede Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (zkratka OHIM) se sídlem v Allicante ve Španělsku. Ochrana nezapsaných vzorů vznikla z důvodu potřeb některých průmyslových odvětví, kde vzniká v relativně krátkém čase větší množství průmyslových vzorů často s krátkou dobou využitelnosti na trhu (zejména oblast textilního průmyslu), a pro taková odvětví je výhodné rychlé získání ochrany bez zbytečných průtahů s formalitami. Pro nezapsané vzory platí zvláštní podmínky. Pro vznik je rozhodnou právní skutečností okamžik zveřejnění, a od této doby má vzor nárok na ochranu po dobu tří let. Výhradní právo na užívání náleží majiteli, který má právo zabránit třetí osobě zneužití tohoto vzoru, pokud by se tak stalo formou napodobování nebo kopírování jeho vzoru. Zapsaný průmyslový vzor získává ochranu po dobu pěti let od zapsání do Rejstříku, s maximálním prodloužením této lhůty na dvacet pět let, a jeho majiteli poskytuje výlučné právo na užívání. Ve čl. 3 Nařízení rady (ES) č. 6/2002 nalezneme definici některých pojmů, jako např. vzor, výrobek a složený výrobek, včetně podmínek, které musí být splněny, tj. novost a individuální povaha. Zápisné řízení a zápis vzorů do Rejstříku vzorů Společenství provádí OHIM, který také vydává Věstník, kde uveřejňuje uskutečněné zápisy. Pokud je přihláška podaná nepřímo, tj. u jiného Úřadu než OHIM, musí tento jiný úřad do dvou týdnů od podání zajistit, aby byla přihláška předána Úřadu. Přihláška může být podána v jednom ze dvaadvaceti úředních jazyků Společenství, tj. i v českém jazyce. Pokud ale není tento jazyk jedním z pěti úředních jazyků OHIM, musí být doložena také v jednom z nich. Přihláška musí obsahovat žádost o zápis do Rejstříku, údaje o totožnosti přihlašovatele vzoru a příp. vyobrazení vzorku. OHIM provede průzkum formálních náležitostí přihlášky, a pokud neshledá nedostatky, provede zápis do Rejstříku. V případě zjištění nedostatků, musí je přihlašovatel v určené lhůtě napravit. Pokud tak neučiní, přihláška bude zamítnuta.

29 Zapsaný vzor Společenství nemůže být z Rejstříku vymazán, lze jej pouze prohlásit za neplatný z důvodů uvedených ve čl. 25 nařízení Rady (ES) č. 6/2002. Projednat spory vzniklé kvůli porušení vzoru Společenství mohou i některé národní soudy, např. v české republice tato pravomoc náleží Městskému soudu v Praze. Opravným prostředkem proti jeho rozhodnutí je pak Vrchní soud v Praze SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2., dopl. a rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006, s