Vycházkou do břevnovské minulosti

Transkript

1 Vycházkou do břevnovské minulosti Nejsme v Břevnově poprvé, seznámili jsme se již dříve s jeho moderní výstavbou, sportovišti i turistickými trasami, nově upravenými parky i dopravní infrastrukturou a nemohli jsme vynechat ani rozsáhlé, velmi moderní vilové čtvrti postavené za první republiky. Zbývá tedy ještě se podívat důkladněji do minulosti, vždyť Břevnov je jednou z nejstarších pražských čtvrtí vůbec. Jako ves je zmiňován již v roce 993 v souvislosti se založením kláštera řádu Benediktínů. Dlouho byl Břevnov jenom malou vsí, se spoustou okolních usedlostí většinou již dávno zaniklých. Ale nepředbíhejme, jsme na začátku vycházky a kde jinde začít než na staré břevnovské návsi, vlastně na jejich zbytcích, po barbarském demoličním zásahu ze 70. let minulého století, kdy bylo potřeba získat místo pro výstavbu bytů pro zaměstnance ministerstva vnitra. Starousedlíci novému sídlišti neřekli jinak než Obušek nebo Na Pendreku. Na jedné straně Obušek na druhé Pendrek ty paneláky ale nemohou za to že z té návsi zbyly jen ty staré kaštany Přesto, torzo návsi se staletými kaštany a opravenou zvoničkou je místem kde je možné si demolované zemědělské usedlosti alespoň v duchu představit. Kdyby náves nebyla zbořena, ale zrekonstruována, byla by dnes jedinečnou památkou vesnické architektury ve městě. To jsou ta kdyby.

2 Opravená zvonička pod kaštany dovede pohladit po duši. Je to to jediné, co zde z těch dob minulých zbylo Na nedostatek pozornosti si Eva stěžovat rozhodně nemůže

3 Ke konci 19.století se začal Malý a Velký Břevnov rozrůstat co do počtu obyvatel a začal se měnit i charakter zástavby. Začaly přibývat domy městského i maloměstského charakteru, tím se Břevnov stával pražským předměstím, až se najednou předměstí stalo městem. Jak k tomu došlo? V dubnu 1907 byl na návštěvě Břevnova císař František Josef I. S návštěvou byl velmi spokojen a v poděkování špatnou češtinou omylem řekl, že děkuje za krásné přijetí ve městě Břevnově. Situace pohotově využil tehdejší starosta a poděkoval císaři, že ráčil ves Břevnov povýšit na město. Tohoto statutu si občané Břevnova dlouho neužili, protože k byl Břevnov připojen k Praze jako její XVIII. čtvrť, později se stal součástí Prahy 6. Od zvoničky pokračujeme revitalizovaným parkem, kolem několika starých domků, další památce na starý Břevnov. V jednom z nich bydlel zahradník břevnovského kláštera pan Morávek, jehož rodina se po 300 let starala o klášterní zahradu. On sám zemřel v 91 letech, v r poskytl velmi cenné rady při rekonstrukci oranžérie v klášterní zahradě. Dostáváme se ke dvěma rybníkům Malá a Velká Markéta, ty se téměř dotýkají zdí Břevnovského kláštera Oba rybníky jsou napájeny z potoka Brusnice, který pramení v klášterní zahradě. Nad pramenem stojí zahradní pavilon Vojtěška. Legenda říká, že na místě studánky Vojtěšky se setkali roku 993 sv. Vojtěch s Boleslavem II. a založili Břevnovský klášter. Vstoupili jsme do areálu kláštera, míjíme autodílnu, kde nabízejí přezutí za 500 Kč. Tuto nabídku jsme nikdo nevyužil. Nízká cena nám nedávala záruku kvalitního obutí. Okolo nového pivovaru starý, který byl také založen v roce 993 jako klášter a později přestaven Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a v roce 1953 nešťastně zbourán při rozšiřování Patočkovy ulice a hotelu Adalbert se dostáváme ke slunečním hodinám. Dvoje jsou umístěny na nádvoří prelatury a další dvoje jsou v budově, kam jsme neměli přístup Nejzajímavější hodiny jsou ukryty v interiéru budovy. Jde o číselník zrcadlových hodin, provedený jako barevná freska na stropě chodby. Na fresce je obraz letícího anděla opásaného stuhou s římskými číslicemi vyznačujícími 10. až 2. hodinu, a příslušné hodinové rysky. Původně bylo okno nade dveřmi neprůhledné a opatřené úzkou štěrbinou, kterou sluneční paprsky pronikaly dovnitř. Ty se pak odrážely od zrcadla na okenní podestě. Na klenutém stropě se potom stejně jako v dírkové komoře objevil obraz Slunce. Podle jeho polohy mezi hodinovými ryskami bylo možno odečíst čas.

4 Máme velké štěstí. Kostel sv. Markéty běžně ve všední dny zavřený, nás vítá otevřenými dveřmi a tak si vychutnáváme krásu sluncem prosvětleného kostela. Trochu historie: Břevnovský klášter, neboli Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty je nejstarší mužský klášter na území ČR,byl postaven v letech na místě husity poničeného a dlouhou dobu pouze živořícího kláštera, založeného druhým pražským biskupem Vojtěchem a knížetem Boleslavem v roce 993. Původní klášter byl dřevěný. V 11.století byl postaven románský kostel a krypta Břetislavem I. a znovu goticky v roce 1300 za opata Bavora z Nečtin. Dnešní barokní klášterní komplex byl postavený po třicetileté válce za opata Tomáše Sartoria a poté i opata Otmara Zinka, který stavbou a výzdobou pověřil Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, Petra Brandla a další významné umělce té doby. Klášter se tak stal umělecky cenným komplexem budov se zahradami, sady a rybníkem. Ovocné stromy v rozsáhlém sadu jsou staré i 120 let Dva buky u vstupního schodiště na terasu k oranžérii symbolizují ženský a mužský prvek. Jeden je dole úzký, nahoře široký a druhý v obráceném pořadí. Po roce 1950 byl opat kláštera Anastáz Opasek nespravedlivě zatčen a uvězněn, klášter byl zabrán komunistickou vládou, která v něm zřídila archiv MV a výcvikové středisko pro agenty kontrarozvědky. V 50.letech byl areál kláštera zmenšen kvůli výstavbě tehdejší ul.pionýrů, nyní Patočkovy. Byla zbourána obvodová zeď kláštera a několik klášterních staveb vstupní brána do areálu, pivovar, ovčín, a byl také zmenšen Pivovarský rybník( Velká Markéta).

5 Po roce 1989 byl klášter navrácen řádu benediktínů, v roce 1993 připraven na oslavu tisíc let trvání kláštera a při té příležitosti papež udělil břevnovskému opatství titul arciopatství. Od roku 1999, po smrti Anastáze Opaska je v čele kláštera převor-administrátor Prokop Siostrzonek. Cestou z kostela sv. Markéty do klášterních zahrad jsme se přesvědčili že práce na údržbě tohoto rozsáhlého areálu vlastně nikdy neskončí Vstoupili jsme do klášterní zahrady, ta naplňuje svým vzhledem, uspořádáním a klidem statut meditační zahrady. Na chvíli jsme se zastavili u pavilonu Vojtěška s jedním z pramenů potoka Brusnice, nově opravené oranžérie a po procházce habrovým loubím s pohledem na gloriet Josefka jsme opustili klášterní zahradu a míříme k Břevnovskému hřbitovu. Hřbitov byl založen v roce 1739 a sloužil jako pohřebiště řeholníků. V 19.století byl hřbitov dvakrát rozšířen. Dnes zde najdeme hroby významných osobností, jako Jana Patočky, Karla Kryla, Josefa Topola, Ivana Medka, Jana Anastáze Opaska, Pavla Aloise Klára a dalších.

6 Kaple sv.lazara z dílny rodiny Dienzedhoferů, údajně leží na linii spojující chrám sv. Víta, pavilon Vojtěška a letohrádek Hvězda. Tato linie by měla být pokračování královské cesty až na Bílou horu. Cestou ze hřbitova zbývá jediné, vydat se do cíle naší dnešní vycházky na Větrník. Větrník ( holandský větrný mlýn) je jedinou dochovanou památkou tohoto druhu na území Prahy. Jeho historie se datuje od roku 993. V roce 1277 dal opat břevnovského kláštera Godefrid postavit dřevěný mlýn, mouka se zde mlela do r. 1722, v roce 1794 přešel mlýn z klášterního majetku do rukou mlynářské rodiny Kohoutků. V roce 1899 koupil Větrník Josef Černohorský, vyhlášený pražský restauratér. Zřídil zde vyhlášenou zahradní restauraci a nyní jeho potomci, rodina Opatrných, v tradici pokračují. Za povšimnutí stojí ručně kopaná 30 metrů hluboká studna, která po celá staletí zásobuje usedlost pitnou vodou. Název Větrník najdeme i u některých ulic v místě a studentských kolejí.

7 Tradice se mají dodržovat a tak rodina Opatrných provozuje ve Větrníku rodinnou restauraci Stačí jen sejít po pár schodech dolů a zasednout ke skvělému jídlu na příjemné zahrádce To je konec našeho putování historií Břevnova. Co dodat? Snad vyjádřením jedné z dam právě od tohoto stolu: Byl to moc příjemný májový zážitek za nádherného slunečného počasí. A já dodávám s příjemnými lidmi, naladěnými na stejnou notu. Užít si květnové dopoledne, přitom se trochu protáhnout, vždyť chůze je jeden z nejpřirozenějších lidských pohybů. Také poděkovat Evě a Jitce které si daly práci a tuto pěknou vycházku spolu připravily. Nezbývá než se těšit že toto jejích dopoledne, nebylo to poslední. Zdraví vás Mirek. Břevnov 11. května Vycházku připravily Eva Noháčová a Jitka Schneiderová Kroniku napsala Eva Noháčová Fotky při neúčasti naší profi. fotografky Jiřiny pořídil Mirek a pospojoval s nimi kroniku.