Vyhodnocení zdravotního stavu památných stromů a možnosti ochrany Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Vyhodnocení zdravotního stavu památných stromů a možnosti ochrany Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D. Vypracovala: Bc. Petra Kovaříková Brno 2011

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení zdravotního stavu památných stromů a moţnosti ochrany vypracovala samostatně a pouţila jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí diplomové práce a děkanem Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dne Podpis diplomanta..

3 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala vedoucí práce doc. Ing. Ivaně Šafránkové, Ph.D., Ing. Miloňovi Dvořákovi, Ph.D. za odborné rady a pomoc při určování dřevokazných hub a Ing. Monice Navrátilové z Magistrátu města Brna za poskytnutí seznamu údajů a prací prováděných na památných stromech v minulých letech. Dále bych ráda poděkovala své rodině za pomoc a podporu.

4 ABSTRAKT Práce se zabývá vyhodnocením zdravotního stavu památných stromů na území města Brna a navrţením následné ochrany. Dle metodiky bylo celkem hodnoceno 115 památných stromů včetně 3 stromořadí. Jednotlivé stromy byly hodnoceny během 2 let v pravidelných časových intervalech. Na památných stromech byla provedena izolace a identifikace zjištěných patogenů a ze získaných údajů byla navrţena ochranná opatření. Na základě výsledků bylo zjištěno, ţe památné stromy na území Brna-města jsou ve velmi dobrém zdravotním stavu a pravidelná ochranná péče jim prospívá. Práce byla doplněna fotodokumentací památných stromů a jejich patogenů. Klíčová slova: památný strom, patogen, zdravotní stav, choroby, škůdce, dřevní houba ABSTRACT The work deals with evaluating the healthstatus of protected trees in the the city of Brno and the subsequent drafting of protection. According to the methodology was evaluated a total of 115 protected trees, including three trees. Individual trees were evaluated during 2 years at regular intervals. The memorial trees were isolated and identified pathogens and the identification of the data obtained was proposed safeguards. The results revealed that commemorative trees in the city of Brno, are in good health care and regular trade is beneficial to them. Photographs of memorial trees and their pathogens supplemented the work. Keywords: commemorative tree, pathogen, health, diseases, pests, wood fungus

5 OBSAH: 1. Úvod 1 2. Cíl práce 3 3. Literární přehled Vztah člověka k památným stromům dříve Ochrana stromů v minulosti Současný stav ochrany památných stromů Legislativa Evidence a zrušení památných stromů Správná péče o památné stromy Výsadba stromů Řez stromů Řez ţivých větví Řez mrtvých větví Velikost rány Termín řezu Základní druhy řezu Ošetření řezných ran Škůdci a choroby stromů Rozklad dřeva houbami Bílé tlení Hnědé tlení Měkké tlení Dutiny Ochrana stromů s hnilobou Choroby a škůdci jednotlivých druhů stromů Buk (Fagus spp.) Choroby kořene buku Choroby kmene buku Škůdci buku 21

6 3.5.2 Dub (Quercus spp.) Odumírání dubu Choroby a škůdci ţaludů a listů Choroby kořene dubu Choroby kmene dubu Javor (Acer spp.) Choroby a škůdci javoru Jilm (Ulmus spp.) Choroby a škůdci jilmu Jinan (Gingo spp.) Jírovec (Aesculus spp.) Choroby a škůdci jírovce Lípa (Tilia spp.) Choroby a škůdci lípy Platan (Platanus spp.) Choroby a škůdci platanu Smrk (Picea spp.) Choroby a kořene smrku Choroby kmene smrku Choroby jehlic smrku Vaskulární mykózy Topol (Populus spp.) Choroby kořene topolu Choroby kmene topolu Choroby a škůdci topolu Vrba (Salix spp.) Choroby a škůdci vrby 31 4 Materiál a metodika Termín hodnocení Hodnocení zdravotního stavu památných stromů 37 5 Výsledky 40

7 5.1 Dub na Moravském náměstí Provedená ošetření Návrh ochranného paření Platan u sv. Anny Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platan na Starém Brně Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platan pod Petrovem Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platan v Divadelní ulici Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platany na Trnité Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Jinan u Starobrněnského kláštera Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Babyka v Pisárkách Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platan na Veveří Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Dub ve Štýřicích Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Lípa u Šťávů Provedená ošetření Návrh ochranného opatření 52

8 5.12 Dub u hradu Veveří Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Dva duby u Zoo Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Jilm u hradu Veveří Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Buk u Jeleního ţlíbku Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Dub u Junácké louky Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Lípy na Bosonoţském náměstí Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Smrk v Ramešově ulici Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Javor stříbrný v Řečkovicích Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Platan u pomníku Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Lípa na Cupákové ulici Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Lipové stromořadí na Bráfové ulici Provedená ošetření Návrh ochranného opatření 64

9 5.23 Dub Troják Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Stromořadí Jírovců na Malé Klajdovce Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Dub před kostelem sv. Jiljí Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Lípa na Jaselské Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Červený buk u VFU Brno Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Kiliánova vrba Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Katalpa pana učitele Josefa Přibyla Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Jírovec u Roosveltovy ulice Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Topol u hřiště Provedená ošetření Návrh ochranného opatření Jinan v Luţánkách Provedená ošetření Návrh ochranného opatření 76 6 Diskuze 77

10 7 Závěr 80 8 Literatura 82 9 Seznam příloh 84

11 1. ÚVOD Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je moţno prohlásit dřeviny vynikající svým věkem, vzrůstem, estetickou hodnotou, zvlášť cenné introdukované dřeviny a také dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje. Památné stromy patří do skupiny dřevin rostoucí mimo les. Liší se od ostatních stromů i tím, ţe mají přísnější kritéria pro jejich ochranu. Ochrana památných stromů je určena zákonem 114/1992 Sb. a jsou označovány dle vyhlášky 395/1992 Sb. tabulí s malým státním znakem ČR a označením příslušné kategorie. Někdy tuto tabulku doplňují i informace o výšce stromu, velikosti koruny, obvodu kmene a ochranném pásmu, o přibliţném stáří stromu a někdy nechybí ani poznámka k historii nebo k popisu taxonu. Soupis všech památných stromů v České republice nalezneme v Ústředním seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny. Tento Ústřední seznam obsahuje základní údaje o kaţdém památném stromu a zároveň je zde aktuálně zapisován kaţdý nově přidaný i nově zrušený památný strom. Největší skupinou památných stromů jsou duby a lípy, protoţe jsou schopny se doţít nejvyššího věku. Především dub letní, lípa srdčitá a lípa velkolistá představují dvě třetiny všech chráněných stromů. Za nimi následují javory, buky, jasany a jilmy. Jehličnany jsou chráněny zřídka, nejčastěji smrky a tisy. Do skupiny památných stromů je zahrnuta poměrně velká část exotických stromů, které vyrůstají do překvapujících rozměrů. Do této skupiny patří hlavně platany, jinany, sekvojovce, liliovníky a jerlíny. Památné stromy ve městě nemají příliš vhodné přírodní podmínky. Působí zde několik nepříznivých vlivů např. špatné půdní prostředí (zasolení, kontaminace, ph, vodní reţim, aerace), teplota, zvýšená doprava, časté výkopy nebo vandalismus. Oproti tomu památné stromy hrají významnou roli v ţivotě člověka. Mají funkci estetickou, ekologickou, zdravotně rekreační a stabilizační. Brno se můţe pyšnit 115 památnými stromy, včetně 3 stromořadí. Těchto 115 památných stromů zahrnuje 15 druhů dřevin. V roce 2011 byly vyhlášeny dva nové stromy dub před kostelem sv. Jiljí (Quercus robur) a lípa na Jaselské (Tilia tomentosa)

12 Není tak důleţité kolik památných stromů je v Brně evidováno, ale jestli jsou v dobrém zdravotním stavu a jestli nepotřebují provést nějaká ochranná opatření. U ochrany památných stromů je důleţité, aby se příliš nenarušila jejich estetická hodnota, proto jsou odstraňovány pouze odumřelé a napadené části větví. Abychom předcházeli razantnímu zákroku napadeného stromu je potřeba několikrát do roka kontrolovat stav všech památných stromů. Kontrolu stavu brněnských památných stromů provádí Odbor ţivotního prostředí Magistrátu města Brna. Na provedení následné ochrany památných stromů Magistrát města Brna najímá odborné arboristické firmy.

13 2. CÍL PRÁCE Cílem práce je na vybrané lokalitě dle metodiky zhodnotit zdravotní stav památných stromů, provést izolaci a identifikaci zjištěných patogenů a ze získaných údajů navrhnout případná ochranná opatření.

14 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vztah člověka k památným stromům dříve Člověk byl od pradávna součástí přírody. Byla mu vším po celé jeho ţití, od narození aţ do jeho smrti. Minulost lidského rodu je prolnuta snahou vymanit se z nadvlády přírody, stát se jejím pánem. Ale příroda často ukázala svou nezměrnou sílu, kterou si člověk na kaţdém kroku uvědomoval. Proto si začal velmi záhy přírody váţit, zboţňovat ji a uctívat (NĚMEC a kol.,2003). Uţ dávní Sumerové, u kolébky naší civilizace v Mezopotamii, uctívali kosmický strom Huluppu. V biblickém ráji rostl Strom poznání dobrého a zlého. Kananejci uctívali svaté háje, ve kterých se nacházely svaté prameny. Semitské kmeny uctívaly terebint. V buddhismu je traktován svatý fíkovník (Ficus religion) strom bódhi (REŠ, 1998). Spousta druhů stromů byly předmětem kultu. U Keltů to byly duby, jabloně, tisy a buky. Pro Germány byli předmětem kultu duby, jasany a hlohy, u Slovanů zase duby, lípy, břízy, javory, jasany a vrby a u islámu fíkovníky, olivy, palmy, réva vinná, granátovníky. Ve středověké Evropě to byli réva vinná, palmy, olivy, fíkovníky (COOK, 1992). Lípa byla přijata za náš národní symbol aţ v době obrozenecké (HRUŠKOVÁ, TUREK, 1987) Ochrana stromů v minulosti Ochrana stromů ve středověku souvisela úzce s péčí o lesy. Jedním z nejstarších zachovaných předpisů o hospodaření v lese a trestech za jeho poškozování je,, Právo českého kníţete Konráda Oty asi z roku Tresty za neoprávněné poraţení stromů najdeme i v městském právu jihlavském a v Knize starého pána z Rosenberka asi z roku V návrhu Majestas Carolinas Karla IV. z roku V roce 1754 vydává Marie

15 Terezie,,Řád lesní, ve své době pokrokový a důkladný předpis na ochranu a hospodaření v lesích (REŠ, 1998). Historie ochrany památných stromů na přelomu 19. a 20. Století je u nás spjata velmi úzce se vznikem a prací okrašlovacích spolků. Dne 30. října 1904 byl v Praze zaloţen Svaz českých okrašlovacích spolků v Království českém se sídlem v Praze. Od roku 1905 se jmenuje Svaz českých spolků okrašlovací v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svaz od roku 1904 vydával časopis,,krása našeho domova, ve kterém i dnes nalezneme mnoho údajů o ochraně památných stromů (NĚMEC a kol.,2003). V roce 1899 publikoval Jan Evangelista Chadt Ševětínský první přehled památných stromů v Čechách. Od roku 1920 bylo moţno k ochraně památných stromů vyuţít tak zvaného přídělového zákona ( 20). V roce 1940 byla Svazem pro okrašlování a ochranu domoviny v republice Československé zahájena revize starých seznamů a zpracování nového Soupisu našich starých a památných stromů. V letech byl spolupracovníky ochrany přírody prováděn,,soupis památných neb význačných stromů, stromořadí a porostů. Po přijetí zákona č. 40/1956 Sb. o ochraně přírody byly památné stromy vyhlašovány jako chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky. Z hlediska ochrany a péče o dřeviny rostoucí mimo les bylo přelomové přijetí zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definoval samostatnou kategorii památných stromů a nově upravil kompetence orgánů ochrany přírody. Podrobnosti upravila vyhláška MŢP ČR č. 395/1992 Sb. a Metodický návod odboru ochrany přírody MŢP ČR k vyhlašování památných stromů, jejich skupin a stromořadí (REŠ, 1998). 3.2 Současný stav ochrany památných stromů Kaţdý strom prochází přirozeným ţivotním cyklem, v jehoţ průběhu více či méně vyţaduje péči a ošetřování. V minulosti se takové péče stromům dostávalo jen zcela výjimečně. Zdravotní stav stromů, zejména starších věkových kategorií, se proto neustále zhoršoval. Soustavnější péče o památné stromy se začala realizovat v 70. a 80. letech 20. století, chyběl však dostatek financí a nebylo ani dost těch, kteří by byli

16 schopni o stromy profesionálně pečovat. Po roce 1989 se situace výrazně zlepšila. Díky novému zákonu o ochraně přírody a krajiny, zlepšenému systému péče o chráněné části přírody, tzv. krajinotvorným programům Ministerstva ţivotního prostředí a díky Státnímu fondu ţivotního prostředí se na péči o památné stromy začaly vynakládat poměrně velké finanční částky. Udrţování fondu památných stromů totiţ vyţaduje kaţdoročně milionové částky, průměrné ošetření památného stromu stojí kolem Kč. V posledních letech rovněţ vznikla řada firem a fyzických osob, které se specializují na ošetřování vzrostlých stromů, a tak se situace stále zlepšuje (NĚMEC a kol., 2003) Legislativa V současné době se řídíme zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v 46 se uvádí:,,mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji, jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Pro zabezpečení památných stromů před škodlivými vlivy je moţné, aby orgán ochrany přírody, který vyhlašuje památné stromy, vymezil pro ně ochranné pásmo a stanovil podmínky ochrany, respektive určil činnost, které je moţno v ochranném pásmu konat jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud nebylo ochranné pásmo takto vymezeno, platí, ţe kaţdý památný strom má ze zákona určeno základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru měřeného 1,3 m nad zemí. Rovněţ ze zákona vyplívají základní ochranné podmínky v tom smyslu, ţe v tomto pásmu není dovolena ţádná pro památný strom škodlivá činnost ( 46, odst.3, cit.zákona). Podnět k tomu, aby ten který strom byl prohlášen za památný strom, můţe podat orgánu ochrany přírody kaţdý občan (REŠ, 1998). Památné stromy, jejich skupiny a stromořadí a jejich ochranná pásma jsou oprávněny vyhlašovat podle 76, odst. 2, písem.d, odst. 3, odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. pověřené obecní úřady, městské úřady statutárních měst, Magistrát hl. m. Prahy, správy národních parků, správy chráněných krajinných oblastí v rámci své územní

17 působnosti, Ministerstvo ţivotního prostředí ČR na území národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, okresním úřadům na území přírodních rezervací a přírodních památek. Zrušení ochrany památných stromů přísluší podle 77, odst.1 zákona č. 114/1992 Sb. Okresním úřadům, na území národních parků, chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem podle 78, odst.1 zákona č. 114/1992 Sb. Správám národních parků a chráněných krajinných oblastí Evidence a zrušení památných stromů Všechny vyhlášené památné stromy, jejich skupiny a stromořadí jsou evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody (památných stromů). V ústředním seznamu se vyhlašují všechny základní údaje o vyhlášených památných stromech, zejména název chráněného objektu a jeho evidenční číslo, údaje topografické (okres, obec, katastrální území, parcelní číslo pozemku, číslo základní mapy 1:50 000, popis lokality), základní charakteristiky stromů jednotlivý strom (solitér, skupina,porost, liniová výsadba), počet jedinců, dřeviny (název druhu dřeviny), obvod kmene ve výšce 1,3 m nad zemí, výška stromu, výška koruny, šířka koruny, stáří, zdravotní stav, datum popisu, zdůvodnění ochrany, vymezení ochranného pásma, provedená ošetření nebo konzervace, navrhovaná opatření, údaje o literatuře, údaje o fotodokumentaci, údaje o fyziologickém stavu (zda strom kvete, plodí, má-li klíčivá semena), údaje o historickém významu, pověstech apod., o dalším měření, roku měření, dále jsou uvedeny údaje o vyhlášení a případně další údaje. Stromy jsou popisovány jednotlivě, u skupin a porostů jsou údaje uváděny v rozmezí (minimum maximum) (NĚMEC a kol., 2003).

18 3.3 Správná péče o památné stromy Památné stromy je moţno pracovně rozdělit podle (KOLAŘÍK, 2003) do tří kategorií: - I. kategorie - Památné stromy kmetského věku - II. kategorie - Památné stromy zralého věku - III. kategorie - Památné stromy čekatelé, mladého věku. O stromy I. kategorie je nutno pečovat, aby se co nejdéle zachovaly, o stromy II. kategorie je nutno intenzivně pečovat, aby byly co nejpůsobivější, a o III. kategorii je nutno pečovat, aby se tyto stromy doţily svého plného působení a posléze i kmetského věku. K výběru památných stromů je třeba přistupovat uváţlivě jak z hlediska důvodů jejich ochrany, tak i zdravotního stavu a moţností další ochrany. Bylo by vhodné vyhlásit za památné stromy i určitý počet jedinců v mladém nebo relativně mladším věku, kterým tak bude dána moţnost,,doţít se úctyhodného věku a stát se němými svědky naší současnosti pro budoucí pokolení (KOLAŘÍK, 2003) Výsadba stromů Výsadbu ovlivňuje celá řada faktorů, z nichţ nejdůleţitější je správná volba stanoviště výsadby, vhodných druhů dřevin a kvalita sadebního materiálu. Poţadavky na kvalitu sadebního materiálu je dána speciálními normami. Týkají se velikosti, tvaru, délky hlavního výhonu, rozměrů kmene, počtu a délky kořenů. Sazenice nesmí být mechanicky poškozené, nesmí trpět chorobami, škůdci nebo nekrózami, zaschnutím apod. Odrostlé sazenice, které se pouţívají nejčastěji, musí mít kořenový bal chráněný proti vyschnutí, kořenový bal musí být obalen jutovým obalem, nebo musí být přepravován v kontejnerech. Mají-li být sazenice přechovávány před výsadbou venku, je nezbytné, aby byly zaloţeny na zastíněném místě do rýhy, s korunami šikmo,

19 kořenové baly zasypány kvalitní zeminou a zality, aby nevyschly. V ţádném případě nesmí kořenový systém sazenic přemrznout, začaly by na jaře předčasně rašit. Pro listnaté dřeviny je nejvhodnější termín výsadby podzim, od poloviny října do poloviny listopadu. Sazenice by měli být v klidovém stavu po ukončení vegetace, po opadu listů. Pozdě vysazeným stromům hrozí, ţe nestihnou zakořenit neţ přijdou teploty pod bodem mrazu a uschnou. U dubů, buků, topolů, vrb a dalších listnatých dřevin, které na podzim pozdě končí vegetaci a na jaře ji pozdě zahajují, je nutné vysazovat na jaře. Jehličnaté dřeviny se obvykle sázejí od poloviny srpna do poloviny září nebo na jaře na začátku rašení., od poloviny dubna do poloviny května. U podzimních výsadeb je nutné důkladné zalití před zimním obdobím. Při výsadbě je nutno dodrţet i vhodný spon. Je třeba u,,cílových dřevin počítat s jejich růstem po 20, 50, 80, 100 letech. Při výsadbě památných stromů, půjde především o solitérní výsadbu. Ale i u takové výsadby je nutno počítat s vhodným odstupem od budov (10 m), sloupů veřejného osvětlení a elektrického vedení (2 m), od kraje chodníku (0,75 m), od potrubí vedení plynu, kanalizace, vodovodu (2 m), od trasy elektrických a telefonních kabelů (1,75 m). Technika výsadby se liší podle toho, zda se vysazují dřeviny bez balu nebo s balem. U prostokořenných sazenic je nutno před výsadbou řezem upravit délku kořenů. Při výsadbě s balem je vhodné připravit jámu o něco větší, neţ je velikost balu. Sazenice je nutno upevnit oporou proti vyvrácení. U památných stromů připadá často v úvahu výsadba nebo přesazování vzrostlých stromů. Při výsadbě nebo přesazování se pouţívá výkonná technika sázecích strojů, které dovolují vyjmout strom s balem zvolené velikosti, na místě výsadby vyhloubit jámu odpovídající rozměrům balu. Při přesazování vzrostlých stromů je vhodné uţ rok předem strom pro přesazování připravit. Ve stanovené vzdálenosti od stromu, odpovídající velikosti balu, je nutno vykopat rýhu, odstřihnout všechny do rýhy vyčnívající kořeny a rýhu zasypat směsí zeminy a rašeliny, aby se umoţnilo zregenerování kořenů, neţ se přistoupí k přesazování v příštím roce. Po přesazení je nutná zvýšená péče o vysazený strom. Přesazování snášejí dřeviny různě. Dobře snáší přesazení lípy, javory, platany, jírovce, jasany a tisy. Velmi špatně snášejí přesazování vrby a topoly. Po přesazení je nezbytné strom ukotvit a intenzivně ošetřovat (REŠ, 1998).

20 3.3.2 Řez stromů Kaţdý druh dřeviny má svůj charakteristický způsob tloušťkového a výškového růstu. Všechny části stromu se s věkem rozvíjejí. Nejnápadněji se tato zákonitost projevuje ve velikosti koruny. K nejčastějším úkonům při ošetřování stromů patří úprava a odstraňování různých částí koruny stromu řezem a to v průběhu celého jeho ţivota. Základním cílem řezu koruny je udrţení nebo vytváření určité rovnováhy mezi nadzemní a podzemní částí strom (REŠ, 1998). Ve volné přírodě, kde jednotlivé stromy většinou neošetřujeme a neprovádíme ani řez, se uplatňují jiné mechanismy, kterými se strom zbavuje nepotřebných, odumírajících, nemocných nebo suchých větví. Například při samovolném opadu větví (tzv. samočištění) dochází u některých stromů k pomalému přirozenému shazování spodních větví. Stromy, které rostou v různých typech sídel, podél komunikací a na jiných ekologicky silně zatíţených lokalitách, ztrácejí svou přirozenou rezistenci, stávají se náchylnější k různým chorobám a jsou napadány také různými ţivočišnými škůdci. Tyto dřeviny pak vyţadují mnohem větší péči neţ stromy rostoucí ve volné přírodě a potřeba jejich zdravotního řezu stoupá. Dřeviny jsou na těchto místech navíc vystaveny častějšímu mechanickému poškození nebo zlámání větví, které musíme odstranit. Někdy je řez u stromů vynucen také kolizí s objekty, nadzemními vodiči apod. (GREGOROVÁ, 2000). Při řezu je nutné respektovat vedení řezu, maximální velikost vznikajících ran, termín řezu a ošetření řezné rány. Řez nadzemních částí probíhá v koruně stromu, kde dochází k odstraňování dvou rozdílných typů větví, ţivých a mrtvých (suchých) (KOLÁŘÍK, 2003) Řez živých větví Dochází-li k řezu ţivých větví, musí být řez proveden se zřetelem na podporu přirozeného obranného systému a ochranné zóny větve stromu. Pokud odstraníme dceřinou větev tak, aby nedošlo k poranění větevního límečku větve mateřské, tyto dva mechanismy relativně spolehlivě zabrání průniku patogenů (zejména dřevokazných

21 hub), kteří osidlují čerstvá poranění. Dojde-li však k poranění mateřské větve (jeţ nastane při řezu za větevním límečkem), ochranná zóna jeho větevního nasazení uţ na aktivní obranu nestačí a strom musí aktivovat další obranné mechanismy, které nejsou vţdy tak efektivní. Z tohoto důvodu dochází v průběhu času k šíření patogenů do dřeva mateřské větve a během několika let i ke vzniku dutin. Odstraňování ţivých větví, vţdy představuje zátěţ energetického systému stromu, protoţe dochází nejen k redukci energii produkujícího asimilační plochy, ale i k poranění, které vyvolává energeticky náročné obranné reakce. Je proto nutné odstraňovat, co nejmenší objem větví nutný pro zajištění ţádaného účelu řezu (KOLAŘÍK, 2003) Řez mrtvých větví Jiná situace nastává při řezu mrtvých větví. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí nasazení větve mateřské. Protoţe mrtvá větev jiţ netloustne, začíná se její báze zavalovat kaţdoročním tloušťkovým růstem mateřské větve. V této fázi je potřeba mrtvou větev odstranit, aby mohlo dojít k rychlému uzavření vzniklé rány ránovým dřevem. Mrtvé a odumírající větve musíme proto řezat, co nejtěsněji k okraji ţivého pletiva na bázi větevního nasazení větve mateřské. Její ţivá pletina samozřejmě nesmí být poškozena. Zával v okolí větevního nasazení se nijak neformuje ani neupravuje. Odstranění mrtvých větví z koruny stromu je velmi důleţité, především z hlediska provozní bezpečnosti (KOLAŘÍK, 2003) Velikost rány Kaţdý strom reaguje na řez jinak. Rozdílná dynamika obranné reakce je pozorovatelná nejen mezi druhy, ale i mezi jednotlivými stromy stejného druhu. Dynamika reakce je ovlivněna několika faktory, zejména věkem, aktuální vitalitou jedince, dobou řezu apod. Zásadní vliv na efektivitu obranné reakce má velikost rány vznikající po řezu. Zvláště při odstraňování silných větví dochází k obnaţení starých

22 letokruhů, které jiţ nejsou fyziologicky aktivní. Průnik dřevokazných hub těmito letokruhy je pak výrazně snazší. Podle tzv. Hamburské metody řezu, je moţné u stromů s dobrou dynamikou obranné reakce (kompartmentalizace) bez zvýšeného rizika odstraňovat větve do velikosti řezné rány 10 cm. U stromu špatně kompartmentalizujících pak pouze do 5 cm. Přehled stromů rozdělený do skupin podle typu kompartmentalizace naleznete v tabulce č. 1 (KOLAŘÍK, 2003). Tabulka č. 1: Dřeviny podle typu obranné reakce Schopnost kompartimentace Slabá Silná Aesculus Carpinus Betula Crataegus Fraxinus Fagus Ovocné dřeviny Quercus (Malus a Prunus) Tilia Salix a Populus Platanus Maximální průměr rány po odstranění větve 5 cm 10 cm (SMÝKAL, 2001) Termín řezu Optimální dobou pro realizaci zdravotního řezu je první polovina vegetačního období, tedy období od března do června. V této době je strom v období nejvyšší aktivity, a můţe proto nejlépe reagovat na vzniklá poranění. Realizace řezu v době vegetačního klidu (během zimních měsíců), není zcela ideální. Aţ do doby probuzení kambia v pozdním jaru dochází k vysychání ran a k odumírání parenchymatických buněk i kambia a k sekundárnímu zvětšování ran. Spory dřevokazných hub nalétávají a klíčí jiţ při minimálních vzestupech teploty vzduchu, zatímco strom k probuzení meristematických pletiv a plné aktivace a

23 obranného mechanismu potřebuje nepoměrně delší období teplých dnů. V zimních měsících je zcela nereálné rozlišit např. při zdravotním řezu, větve se sníţenou vitalitou od zbylé části koruny. Přesto lze v době vegetačního klidu stromy ošetřovat. Jedná se zejména o řez bezpečnostní. Nejméně vhodné období pro řez stromů je období predormance a počátek vegetačního klidu (KOLAŘÍK, 2003) Základní druhy řezu Řez stromu můţeme rozdělit na řez výchovný, řez udrţovací a řez zdravotní. Tyto tři základní druhy řezu jsou součástí pěstební péče o stromy, protoţe patří k hlavním podmínkám jejich vývoje. Výchovný řez se u dřevin provádí jiţ při pěstování ve školce a pak často ještě několik roků po přesazení na konkrétní stanoviště, podle potřeby po dobu 2 aţ 5 let. Základním poţadavkem výchovného řezu je upravení vzhledu dřeviny v souladu s charakterem přirozeného habitu daného druhu. Důleţitým krokem je zapěstování vhodné výšky kmene a struktury koruny podle toho, zda je dřevina určena pro výsadbu podél komunikací pro pěší, podél silnic, do skupin, jako solitéra apod. Udrţovací řez navazuje na zásady řezu výchovného, v němţ většinou po vysazení stromu na konečném stanovišti ještě několik let pokračujeme. Úkolem udrţovacího řezu je podporovat a udrţovat strom ve všech fázích jeho ţivota v dobré vitalitě a tvaru, který odpovídá přirozenému habitu daného druhu. Zdravotní řez zahrnuje preventivní zákroky a vlastní zákroky léčebné. Mezi preventivní opatření patří například prosvětlovací řez, při kterém předcházíme odumírání větví následkem vysokého stupně zastínění. Zastíněné slábnoucí větve spolu s vyšší vlhkostí uvnitř husté koruny jsou příznivé pro vývoj patogenních organismů. Ztráta fyziologické vitality vede ke sníţení rezistence dřeviny vůči patogenům a usnadňuje napadení parazitickým hmyzem. Zdravotní řez jako přímý léčebný zákrok znamená odstraňování jiţ napadených větví patogenními houbami, bakteriemi, viry nebo ţivočišnými škůdci. Řez při likvidaci nemocných částí je nutné vést ve zcela zdravém, neinfikovaném dřevě. (GREGOROVÁ, 2000).

24 Ošetření řezných ran Ošetření povrchu řezné rány zejména spočívá v mechanické úpravě povrchu rány a v chemickém ošetření rány. Rána po řezu musí být vţdy hladká, bez zatrţených částí dřeva a kůry. Hladký povrch rány totiţ sniţuje riziko odumírání kambia po řezu na minimum a urychluje překrytí povrchu rány ránovým dřevem (KOLAŘÍK, 2003). Chemické ošetření se zaměřuje na zamezení (zpomalení) průniku patogena do rány a na podporu tvorby kalusu a ránového dřeva. Pro chemické ošetření ran podle KOLAŘÍKA (2003) se pouţívají následující skupiny nátěrových hmot. Penetrační látky jedná se zejména o syntetické lazurovací nátěry na dřevo a z nich nejčastěji pouţívaný přípravek Luxol, dnes nejlépe v sériích B (S1023) a S (1025), který obsahuje i fungicidní přípravky. Tyto nátěry zasakují do dřeva. Nevytvářejí tedy nepropustný překryv rány, přičemţ jejich účelem je hloubkově chránit dřevo před jeho narušením vlivem patogenů. Tyto nátěry se pouţívají výhradně na ochranu mrtvého dřeva, nikoli ţivého, u něhoţ pronikají do ţivých buněk a ty hubí. Dále se můţe pouţít při konzervaci dutin, pokud je nanášen jen na mrtvé dřevo. Překryvné nátěry jedná se zejména o olejové nátěry (přírodní fermeţe a fermeţové barvy), vodové a emulzní nátěry (např. Balakryl, Latex). Z našich prostředků obsahuje příměs syntetických auxinů tzv. Stromový balzám. Tyto nátěry v době bezprostředně po aplikaci poměrně dobře chrání ránu před vysycháním, nicméně po několika málo dnech svoji účinnost postupně ztrácejí, neboť vysycháním rozpraskají. Umělé pryskyřice pryskyřice vytvářejí na povrchu rány nepropustný film, který nepropouští světlo ani vzduch. Podmínky pod tímto filmem vyhovují mnohem více patogenům neţli obrannému mechanismu stromu, proto se v současné době nepouţívají. První dva typy pouţívaných prostředků se zpravidla ještě kombinují s fungicidy, které se do nátěrů přidávají. Jedná se buď o fungicidní přípravky v práškové formě nebo o tekuté přípravky. Vliv fungicidů je ovšem krátkodobý a nelze mu přičítat významnější funkci (KOLAŘÍK, 2003).

25 3.4 Škůdci a choroby stromů Stromy jsou vystaveny působení celé řady škodlivých činitelů abiotických a biotických. Mezi abiotické činitele patří zhoršení kvality půdy, znečištění vzduchu, vody, půdy chemicky působícími látkami, mechanická poškození způsobená větrem, sněhem, námrazou, ale i působením člověka. Do biotických patří bakterie, viry, cizopasné houby, hmyz, roztoči, méně často i vyšší rostliny. Chorobné procesy mají většinou sloţitý charakter a posloupnost. Abiotické příčiny vedou k oslabení stromu, který je pak snadno napadán biotickými činiteli. Dochází tak ke zřetězení příčin a následků. Mezi prvotní škůdce zařazujeme ty, kteří poškozují zdravé, nebo zdánlivě zdravé stromy. Patří mezi ně listoţraví škůdci, hmyz skeletující listy, vytvářející podkopy a ovlivňující fyziologii stromu. Sekundární škůdci napadají oslabené stromy. Patří sem hlavně brouci (Coleoptera) a blanokřídlí (Hymenoptera) (PFEFFER, KUDELA, 1960). Choroba stromu je buď neparazitického původu, je-li vyvolána abiotickým činitelem, popř. je-li výsledkem vnitřní poruchy fyziologických procesů nebo parazitického původu, je-li vyvolána patogenními organismy. Onemocnění dřevin způsobené patogenními organismy označujeme jako infekční choroby. Důleţitým předpokladem pro vznik kaţdé infekční choroby je souběh určitých podmínek, které jsou charakterizovány klasickým trojúhelníkem patogen, hostitel, prostředí. (SCHWERDTFEGER, 1998). Šíření chorob se děje několika způsoby a cestami, např. aktivním přenosem, půdou, větrem, vodou, rostlinami, ţivočichy nebo člověkem. Důleţitý je, zejména u rzí, vývojový cyklus cizopasníka, některý potřebuje ke svému vývoji v jednotlivých vývojových fázích střídání hostitelů. Při léčení chorob dřevin se pouţívají buď chemické nebo biologické prostředky. Nejzávaţnější onemocnění dřevin je způsobeno parazitickými dřevokaznými houbami (REŠ, 1998).

26 3.4.1 Rozklad dřeva houbami Kaţdý druh dřevní houby narušuje dřevo určitým specifickým způsobem, coţ je obzvláště patrné v pokročilém stupni rozkladu. Podle charakteru hniloby je moţné identifikovat druh dřevní houby nebo skupinu dřevních hub (KOLAŘÍK, 2005). Dříve se dřevní houby rozlišovaly na houby lignivorní a celulózovorní, podle toho zda rozkládají jen celulózní sloţku nebo kromě ní narušují i lignin (RYPÁČEK, 1957). Později se začalo pouţívat přesnější rozdělení na houby bílého tlení a hnědého tlení (LEDERER, 1998). Dřevní houby způsobují prorůstáním svých hyf a intenzivní enzymatickou činností rozklad dřeva. Jde o aerobní proces, kdy dřevní houby potřebují ke své aktivitě kyslík. Tento proces je označován jako tlení. Hniloba dřeva se projevuje nejen ve zhoršených fyzikálních a mechanických vlastnostech dřeva, ale také na celkovém zdravotním stavu a vitalitě dřeviny (KOLAŘÍK, 2005). Podle práce KOLAŘÍKA (2005) dělíme lokalizaci hniloby podle toho, zda dřevní houba napadá především jádrové nebo naopak bělové dřevo: 1. Hniloba jádrového dřeva např. sírovec ţlutooranţový (Laetiporus sulphureus), pstřeň dubový (Fistulina hepatica). 2. Hniloba bělového dřeva např. klanolístka obecná (Schizophyllum commune), outkovka chlupatá (Trametes hirsuta), outkovka pestrá (Trametes versicolor). A dále dle KOLAŘÍKA (2005) můţeme rozdělit hnilobu podle místa výskytu na stromě: 1. Kořenová hniloba napadá nejčastěji kořeny a bazální části kmene, působí-li však rozklad jádrového dřeva vystupuje i výše do kmene. 2. Kmenová hniloba vystupuje často vysoko do kmene stromů starších a vyzrálých, kde způsobuje intenzivní rozklad jádrového dřeva, k němuţ nejčastěji proniká suky nebo v místech hlubokých ran na kmeni 3. Ranová hniloba je zpravidla menšího rozsahu a infekce počíná od menšího či většího poranění na kmeni, na jeho bázi nebo větvích.

27 Bílé tlení Houby bílého tlení rozkládají dřevní sloţku lignin. V kyselém hydroizolátu převaţují fulvokyseliny nad huminovými kyselinami. Tlející dřevo v průběhu rozkladu většinou světlá, přestoţe v prvních etapách rozkladu můţe přechodně nabývat barvu tmavších tónů. Činností mycelia hub dochází ve dřevě k rovnoměrnému bělení, jindy se v něm vyskytují světlé pruhy nebo se tvoří nápadné dvůrky, často vyplněné bílou, nerozloţenou celulózou. Dřevo ztrácí na hmotnosti, nikoli však na objemu, proto si dlouho zachovává svou strukturu (KOLAŘÍK, 2005). Houby bílého tlení způsobují korozivní rozklad dřeva. Do bílého tlení se řadí bílá hniloba, červená hniloba a voštinová hniloba. Zástupci bílé hniloby jsou Trametes, Armillaria, Phellinus, Inonotus, aj. Zástupci červené hniloby Heterobasidion annosum a zástupci voštinové hniloby jsou Phellinus pini, P. nigrolimitatus, Onnia, Stereum frustulosum, aj. (JANKOVSKÝ, 2010) Hnědé tlení Houby hnědého tlení rozkládají především celulózní sloţku dřeva. Houby hnědého tlení jsou charakterizovány převahou huminových kyselin nad fulvokyselinami v kyselém hydrolyzátu. Dřevo rychle ztrácí na objemu i na hmotnosti ztrátou celulózy. Dřevo tmavne uvolňovaným ligninem, stává se křehkým, lehce lámavým aţ drobivým, často kostkovitě praská v důsledku objemových změn. Houby hnědého tlení způsobují tzv. destrukční rozklad dřeva, který je v praxi nazýván hnědou hnilobou (KOLAŘÍK, 2005). Hnědé tlení se dále rozděluje na hnědou hnilobu, hranolovitou hnilobu a suchou hnilobu (JANKOVSKÝ, 2010) Měkké tlení Měkké tlení, resp. měkká hniloba, je typem rozkladu dřeva, při němţ bývá lignin jen velmi málo narušen. Poškozeny jsou především jen lepící lamely buněčných stěn.

28 K rozkladu dochází jen za velmi teplého a vlhkého období. Hlavní podíl na rozkladu dřeva mají houby vřeckovýtrusné a houby nedokonalé, jako například dřevomor bukový (Hypoxylon fragiforme). Ze stopkovýtrusných je původcem měkkého tlení klanolístka obecná (Schizophyllum commune), outkovka chlupatá (Trametes hirsuta), pevník chlupatý (Stereum hirsutum) aj. (KOLAŘÍK, 2005) Dutiny V důsledku aktivity některých hub dochází ke vzniku uzavřených dutin. Rovněţ závěrečná stádia hniloby dřevomora kořenového (Ustulina deusta) jsou charakterizována dutinou. Na vzniku dutiny se můţe vedle hlavního druhu s nejrozsáhlejší hnilobou podílet široké spektrum dřevních hub. Nelze říct, ţe přítomnost dutiny ve kmeni je pro dřevinu nutně fatální, případně škodlivá. Rozhodující pro stabilitu stromu je tloušťka zbytkové stěny zdravého dřeva. Pro další prognózu stability dřeviny je významná přesná identifikace původce dutiny, případně přítomnost dalších dřevokazných hub. V případě dutiny, která je u listnatých dřevin způsobena dřevomorem kořenovým (Ustulina deusta), nelze očekávat vysokou míru stability, kdy tato houba proniká rychle směrem do běli. Navíc je významně poškozován kořenový systém. Stabilita stromu s dutinou závisí do značné míry na schopnosti dřeviny zavalovat. Při ošetření dutin by se měla přednostně zohledňovat ochrana kambia neţ úplná likvidace dřevních hub. Řada v minulosti pouţívaných fungicidních prostředků poškozovala kambium a bránila tak zavalení rány. Výsledkem jsou pak další infekce v místě poškození a šíření rány. Kambium je velmi citlivé na vzdušnou vlhkost a je náchylné na zasychání. Z těchto důvodů je vhodnější rány v našich podmínkách ošetřovat (KOLAŘÍK, 2005).

29 3.4.3 Ochrana stromů s hnilobou Ochrana ţivých stromů před napadením dřevními houbami spočívá především v prevenci, tj. zabraňování vzniku poranění a jejich včasném ošetření. Je vţdy nezbytně nutné uváţit, zda dřevními houbami napadené stromy neohroţují ţivoty, zdraví nebo majetek, jestliţe ano, pak je nutné přistoupit k sanačním opatřením. Odstraňování plodnic z napadených stromů není účinným opatřením. Na rozvoj hniloby nemá vliv, stejně je naprosto zanedbatelné riziko infekce okolních stromů s ohledem na obrovské mnoţství diaspor, které se přenáší vzduchem na velké vzdálenosti. Boj proti hnilobám v ţivých stromech, pokud se jiţ objeví, je velice obtíţný. V běţné praxi neexistuje způsob, jak účinně proti dřevním houbám zasáhnout, aniţ by nebyla dřevina poškozena nebo zničena. Pouţití fungicidů je pracné a aplikace do míst, do nichţ vegetativní mycelium prorůstá, problematická. Proto lze fungicidní ošetření pouţít jen u zvláště cenných exemplářů stromů, kdy však má ošetření spíše povrchový charakter. Tento způsob však nelze úspěšně aplikovat proti dřevním houbám. Jednou z mála částečně účinných metod proti dřevním houbám je změna fyzikálních vlastností prostředí houby, tedy vlastní hniloby. Otevřením a vyčištěním dutiny je moţné zajistit postupné vysychání dutiny, která můţe vést k potlačení šíření houby. Jakýmkoli zásahem, kterým bude uměle vytvořena dutina, se však naruší bělová část a mechanicky se naruší v lokálním měřítku strukturální obranné mechanismy, které opět zvýší riziko šíření hniloby. Veškeré zásahy jsou nákladné a míra úspěšnosti nízká. Navíc jde o dočasné opatření, které z dlouhodobého hlediska nemusí být pozitivně hodnoceno. Řada dřevních hub v pokročilém stádiu infekce vytváří dutiny. V případě velkého rozsahu infekce, kdy je dutina ještě otevřena, dochází k ústupu aţ odumření původce tohoto stavu. Pokud není významně narušena běl, případně nejsou narušeny kořeny a báze kmene, nemusí přítomnost dutiny ve kmeni nutně znamenat významný fytosanitární a statický problém. Záleţí na druhu houby a rozsahu poškození (KOLAŘÍK, 2005).

30 3.5 Choroby a škůdci jednotlivé druhů stromů Buk (Fagus spp.) Krásné rovné kmeny mají ocelově šedou borku. Pro svoji hladkou kůru svádí k vrývání písmen, coţ lidé činili jiţ v dávných dobách. Bukové dřevo je vyhlášeným palivem, souţí k výrobě dřevěného uhlí, ohýbaného nábytku apod. Protoţe nemá, na rozdíl od jiných druhů dřeva výraznou chuť, vyrábějí se z něj špachtle k teflonovým pánvím a středové dřívko k mraţeným výrobkům. Buk má léčivé účinky při horečce, křečích a ţloutence. Má prý kladný účinek na vnímavé lidi. Krásnou a nápadnou formou buku je buk lesní červenolistý (Fagus sylvatica Atropunicea), vysazovaný především v parcích jako solitérní dřevina. Podle historických pramenů, byly buky vysazovány na oslavu zrušení roboty, takţe dnešní mohutné stromy jsou staré 155 let (NĚMEC a kol., 2003) Choroby kořene buku Hlavním problémem buků v městských výsadbách je jejich citlivost na poškození kořenového systému. Na terénní úpravy v okolí kořenového systému reaguje velmi špatně a záhy se poškození kořenů projeví v prosychání koruny. Zásadně nevhodné jsou jakékoliv naváţky na kořenový systém. Citlivá na poranění je tenká kůra buku. Oděrkami pak proniká do kmene poměrně široké spektrum dřevních hub. Z hlediska statistiky stromu jsou nejvýznamnější infekce kořenového systému dřevomorem kořenovým (Ustulina deusta), případně dřevnatkou kyjovitou (Xylaria polymorpha), trsnatcem lupenitým (Meripilus giganteus), šupinovkou slizkou (Pholiota adiposa), šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), případně infekce kmene poměrně vzácnou lesklokorkou pryskyřičnatou (Ganoderma resinosum) či hojnější lesklokorkou ploskou (Ganoderma applanatum). V některých oblastech můţe být kořenový systém napaden václavkami (Armillaria spp.). V případě posuzování zdravotního stavu kořenů je z hlediska jejich poškození hnilobou je nutné posoudit stav koruny. Poškození kořenů se projeví v koruně defoliací, zmenšováním čepelí listů, zkracováním a odumíráním letorostů, v pokročilých fázích rovněţ odumírání kosterních větví. Přítomnost těchto

31 symptomů poukazuje na nutnost razantního zásahu. Zvláště v případě zjištění dřevomoru kořenového je nutný okamţitý sanační zásah s ohledem na akutní riziko statického selhání (KOLAŘÍK, 2005) Choroby kmene buku Typickou dřevní houbou na kmenech buku je troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Trhliny v hnilobě jsou vyplněny bílým syrrociem. Bílá hniloba proniká rychle k obvodu kmene, který v důsledku mechanického zeslabení praská. Riziko statického selhání je 1 5 let v přítomnosti plodnice vysoké a je nutné provést sanační zásah. Dále můţeme na buku najít plodnice troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Pokud jsou infikovány kosterní větve je nutné je odstranit. Jejich výskyt na kmeni signalizuje závaţné poškození a havárii stromu v horizontu 1 3 let. Na kmeni jsou běţným jevem plodnice hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus). Indikují přítomnost bílé hniloby ve kmeni a vysoké riziko zlomu v místě fruktifikace. Dále se na buku můţe objevit ohňovec olšový (Phellinus alni), choroš šupinatý (Polyporus squamosus), šupinovka slizká (Pholiota adiposa) a rezavec pokoţkový (Inonotus cuticularis) (KOLAŘÍK, 2005). K dalším ranovým parazitům patří šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta), pevník chlupatý (Stereum hirsutum), outkovka pestrá (Trametes versicolor), outkovka stejnobarvá (Cerrena unicolor) a ostropórka topolová (Oxyporus populinus) (ČERNÝ, 1989) Škůdci buku Buk je dřevina citlivá na ochoření borky. Ta je poškozována sáním červce bukového (Cryptococcus fagisuga). Nekrotizovanými pletivy pak mohou pronikat některé houby včetně původců rakoviny kmene jako jsou dívenky (Nectria galligena, N. ditissima) a giberela bezová (Giberella pulicaris). Listy buku nejsou náchylné na listové skvrnitosti. Původce nekróz letorostů a čepelí listů je Apinognomonia errabunda. Původcem skvrnitostí můţe být Mycosphaerella punctiformis, která je častým druhem na opadlých listech. Z ţivočišných škůdců ţíry na listech způsobí štětconoš ořechový (Dasychira pudibunda), píďalka podzimní (Operophtera brumata), píďalka buková (Operophtera fagata). Nápadné protáhlé hálky na listech způsobuje bejlomorka buková (Mikiola fagi) (KOLAŘÍK, 2005).

32 3.5.2 Dub (Quercus spp.) Dub bývá jako dlouhověká dřevina vyhlašována velmi často. Dorůstá výšky aţ 40 m a doţívá se stáří i přes tisíc let. Dřevo je velmi hodnotné, trvanlivé a odolné vůči škůdcům. Jako léčebný prostředek byl dub vyuţíván i indiány. Dnes se nejčastěji pouţívá dubová kůra pro svoje protizánětlivé účinky (obsahuje tanin) (NĚMEC a kol., 2003) Odumírání dubu Rozlišovány jsou dva typy odumírání dubů: chřadnutí dubů (Oak decline) a vadnutí dubů (Oak wilt). Vadnutí dubů působí karanténní choroby Ceratocystis fagacearum. Choroba způsobuje prosychání korun dubů, zvláště pak dubu červeného. V řadě lokalit dochází k chřadnutí dubových porostů, jedná se o onemocnění na jejímţ vzniku se podílí řada abiotických a biotických faktorů. U chřadnutí dubů nebyl zjištěn ţádný univerzální původce a i v přítomnosti hub v pletivech jde o více druhů s minimální primární patogenitou. Výrazným projevem u chřadnutí dubů je prosychání kosterních větví, postupné ţloutnutí a zmenšování čepelí listů s celkovou redukcí asimilačního aparátu. V současné době neexistuje univerzální, obecně účinná ochranná metoda. Jako ochranná opatření jsou nejčastěji uváděna odstraňování infikovaných jedinců z porostu, zabránění šíření kořenovými srůsty, zabránění vzniku poranění a ošetření řezných ran (KOLAŘÍK, 2005) Choroby a škůdci žaludů a listů Zcela specifickou skupinou patogenů u dubu jsou choroby ţaludů reprezentované hlízečkou ţaludovou (Ciboria batschiana), vřeckovýtrusná houba, která způsobuje mumifikaci ţaludů. Ochranou je dodrţení zásad sběru, skladování a ošetření osiva. Významným škůdcem ţaludů je nosatec ţaludový (Curculio glandium), jehoţ larvy způsobují červivost a předčasné opadávání ţaludů (KOLAŘÍK, 2005). Do skupiny škůdců, kteří poškozují listy patří obaleč dubový (Tortrix viridana), bekyně velkohlavá (Lymantria dispar), štětconoš ořechový (Dasychira pudibunda), štětconoš trnkový (Orgyia antiqua), bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea) píďalka podzimní (Operophtera brumata), píďalka zhoubná (Erannis defoliaria), chroust obecný (Melolontha melolontha), minovníci aj. Časté jsou listové skvrnitosti,

33 předebším pak padlí dubové (Microsphaera alphitoides) aj. Opakované ţíry se podílejí na sníţení vitality a chronickém zhoršování zdravotního stavu stromu (SINCLAIR, LYON, JOHNSON, 1987) Choroby kořene dubu Bazální část kmenů a kořeny dubů mohou být infikovány dřevomorem kořenovým (Ustulina deusta), lesklokorkou ploskou (Ganoderma applanatum), lesklokorkou tmavou (Ganoderma adspersum), lesklokorkou pryskyřičnatou (Ganoderma resinaceum). Výskyt plodnic těchto hub na bázi kmene signalizují statické narušení kmene, v pokročilých bázích infekce rovněţ prosychá koruna. Destrukci kořenů působí infekce rezavce kořenového (Inonotus dryadeus). Šupinovky rovněţ významně narušují bílým tlením kořeny a bazální část kmenů (KOLAŘÍK, 2005) Choroby kmene dubu Některé houby jsou monofágně vázány na dub. Patří sem ohňovec statný (Phellinus robustus), troudnatec kopitovitý (Fomes fomentarius), ohňovec hrbolatý (Phellinus torulosus), další druhy rezavců (Inonotus nidus-pici, Inonotus cuticularis, Inonotus dryophyllus), dále pevník chlupatý (Stereum hirsutum), pevník korkový (Stereum rugosum), síťkovec dubový (Daedalea quercina, šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta). Na dubu je moţné zastihnout i jiné dřevokazní houby, které se vyskytují i na jiných dřevinách (KOLAŘÍK, 2005) Javor (Acer spp.) Po celém světě najdeme na 250 druhů javorů, zvláště oblíbené jsou v Japonsku a Kanadě. Říká se, ţe čápi si do hnízda dávají javorovou větvičku, aby se hnízdění vyvedlo a v Anglii věří, ţe dítě posazené na javorovou větev bude dlouho ţít. Nejmenší z našich třech druhů javoru je javor babyka (Acer campestre L.). Její větévky mají často korkové lišty a řapík po utrhnutí roní slzu bílé mléčné tekutiny. Je rozšířena po celé Evropě jako dřevina niv a plání, přirozeně roste v dubových a habrových lesích. Roste pomalu, ale není náročná ani na půdu ani na vláhu. Často

34 vytváří jen keřovitou formu. Má tvrdé bílé dřevo. V parcích bývá vysazena řada kultivarů, nejčastěji s barevnými odchylkami listů (NĚMEC a kol., 2003) Choroby a škůdci javoru Choroby javorů jsou v hlavních rysech shodné s chorobami buku. Nejvýznamější je dřevomor bukový (Ustulina deusta), další častou je šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa). Na řezných plochách najdeme choroše šupinatého (Polyporus squamosus) a můţeme zde najít i hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus). Kmeny javorů mohou být mimo jiné infikovány bílou hnilobou rezavce datlího (Inonotus nidus-pici). Poraněním na kmeni můţe pronikat i rezavec pokoţkový (Inonotus cuticularis). Z listových chorob je u javorů častá infekce hub z rodu Septoria spp., na podzim jsou na listech nápadná černá stromata svraštělky javorové (Rhytisma acerinum). U javorů se vyskytuje mnoho dalších listových chorob. Především na parkových kultivarech je nápadný výskyt padlí, časté je padlí javorové (Uncinula tulasnei). Javory reagují na nedostatek vody sesycháním čepelí listů. Tento jev můţe být vyvolán nedostatkem vody nebo zasolením substrátu (KOLAŘÍK, 2005) Jilm (Ulmus spp.) Jilm býval cennou dřevinou pro výrobu nábytku a dýh. V homeopatii se z čerstvé kůry a větviček připravuje esence, která pomáhá při koţních vyráţkách. Dále se z jilmu vyrábí esence zvaná Elm, která je vyrobena z květů a pomáhá k uplatnění nadprůměrných schopností a vloh. Po dvou velkých epidemiích houbové choroby Grafiózy jilmu (Ophiostoma ulmi) přenášené hmyzem (u nás v 30. a 80. letech minulého století), podlehla velká většina stromů zkáze. Na mnoha místech jilm zcela vymizel. Později se objevila nová vlna agresivní formy této choroby. Ochrana před ní je nesnadná, jednou z cest je vyšlechtění odolných kultivarů (NĚMEC a kol., 2003).