Peter Bogatyrev: FUNKCIE KROJA NA MORAVSKOM SLOVENSKU. Turčanský Sv. Martin 1937.

Transkript

1 Peter Bogatyrev: FUNKCIE KROJA NA MORAVSKOM SLOVENSKU. Turčanský Sv. Martin Autor této knihy se ve svém díle zaměřuje na funkci lidového oděvu kroje na Moravském Slovensku, na funkci, kterou má dnes a kterou měl v minulosti. Na oblast Moravského Slovenska se zaměřil ze dvou důvodů. Prvním je množství materiálů nashromážděných Húskem, Václavíkem a také Kovanou. Druhým důvodem je zeměpisná a politická poloha této oblasti, jež pomohla rozvinutí mnoha funkcí krojů. Na začátku si musíme vysvětlit, jak autor chápe kroj. Jeho chápání by se dalo vyjádřit asi takto: kroj je protipólem městského oděvu, který se poměrně rychle vyvíjí a mění a objevují se v něm nové módní vlny, které nenavazují na oděv předešlý. Je tedy možné říct, že kroj je ustáleným oděvem lidu především na venkově. Má svůj význam a z něj vyplývající funkce. Nepodléhá žádným velkým změnám, přechází z generace na generaci v téměř nezměněné podobě. Kroj také ukazuje příslušnost k národu, regionu či stavu. Kroj je oděvem lidu zejména na vesnici, ve městech taková tradice jeho oblékání není. Je spíše typické, že lidé odcházející do města řemeslníci za prací, dívky provdané za pány z města automaticky kroj odkládají. To vyvolává dojem, že lidé ve městě jsou bohatší, jejich městský oděv honosnější a že by v kroji působili jako příslušníci nižší sociální vrstvy. Tato domněnka je velice mylná. Oděv vesnického lidu je mnohem hodnotnější. Je to způsobeno použitým materiálem a jeho zdobností. Kroj je šitý z látek drahých a velice kvalitních, což umožňuje jeho dědění z jedné generace na druhou v nezměněné kvalitě. Výšivka a ozdoby na kroji ukazují na bohatost kraje. Ale i na kroji z neúrodného, chudého kraje je výšivka překrásnou ruční prací. Motiv výšivky má vždy nějakou funkci, buď pouze estetickou nebo dokonce magickou. Další ozdoby jako korálky a krajky nejsou většinou k dostání v kraji, kde se kroj nosí, ale dováží se mnohdy i z jiných zemí. To samozřejmě zvyšuje jejich cenu a jak sami vidíte, kroj je záležitostí velice nákladnou. Zajímavostí je, že kroje sváteční se šijí z dražších látek, které jsou k dostání právě ve městech. Lidé si některé látky vyrábějí i sami doma, ale ty používají ke zhotovení krojů všedních, pracovních. Moravské Slovensko je možné rozdělit na několik oblastí, regionů a v každém regionu nalezneme odlišný kroj. V každé oblasti má kroj také několik forem podle použité látky, množství ozdob a krajek, podle způsobu nošení nebo příležitosti, při které se nosí. Jsou to: kroj každodenní všední kroj sváteční

2 kroj slavnostní kroj obřadní Každá z těchto forem má své funkce. Je jich několik, některá má význam větší, jiná menší. Peter Bogatyrev je řadí právě podle významu, začíná těmi nejdůležitějšími. Každodenní kroj má následující funkce (seřazené od nejdůležitější): estetická Praktická funkce znamená, že kroj má svého nositele chránit před chladem a horkem a má být uzpůsobený vesnickým pracím. (Dokladem toho jsou kroje žen s velmi širokou sukní, pod kterou oblékají několik škrobených spodniček. Při práci tyto škrobené spodničky neoblékají vůbec nebo jen jednu, aby jim v práci nepřekážela. Záleží také na vykonávané práci. Například práce se senem se považují za sváteční, a proto se při nich obléká sváteční kroj.) Stavovská funkce ukazuje na stav nositele. Bohatší sedláci mají kroj více zdobený více výšivek, ženy více spodniček a krajek. Výrazným příkladem byl pudmistr, rychtář a ostatní osoby výše postavené, které měly právo nosit určité součásti kroje určené pouze jim. Na vesnici, kde všichni obyvatelé nosili nízké boty, tzv. krpce, jen pudmistr mohl nosit vysoké kožené holínky. Barevnou odlišností některých ozdob se také vyjadřoval rozdíl mezi sedláky a zemany. Funkce estetická jako další v pořadí je poměrně jasná kroj má být příjemný pro oko. A funkce regionálního kroje? Ta znamená, že kroj má vyjadřovat, z jaké oblasti krojovaný pochází. U svátečního a slavnostního kroje jsou funkce sestaveny následovně: funkce sváteční nebo slavnostní estetická obřadová U obřadního kroje je pořadí toto: obřadová sváteční 2

3 estetická Stavovská funkce obyčejně hraje bezvýznamnou roli. Pozastavila bych se i u funkce praktické, v některých případech nemají jednotlivé části kroje vůbec praktickou funkci. V případě, že je praktická funkce zařazena na posledním místě, můžeme vyvodit závěr, že nošení tohoto typu kroje bude nepohodlné a asi nepříjemné. Příkladem je nošení svatební ozdoby na hlavě nevěsty a družiček, které mnohdy následkem tohoto trpěly mnohdy velkými bolestmi hlavy. Pravdou je, že pořadí funkcí musíme zvážit velmi individuálně s přihlédnutím k charakteru každého regionu, protože v některém regionu mohou být funkce řazeny i v jiném pořadí než zde uvádí Bogatyrev. Kroj má funkcí daleko více. Můžeme zmínit funkci magickou, kdy jednotlivé části kroje mají speciální funkci při různých obřadech čepec, který dostala žena v den svatby na hlavu, podmiňoval plodnost a štěstí v manželství. Ženy, které je nenosily, mohly přivodit i krupobití a jiná neštěstí. Funkce sociálně-pohlavní představovala odlišování svobodné od vdané, svobodného od ženatého. Úzce s ní souvisela funkce morální, která ukazovala na pohlavní život nositele. Přišla-li dívka za svobodna o panenství, jakmile to bylo ve vesnici odhaleno, musela nosit kroj vdaných žen. Ani při vdavkách nemohla jít do kostela s věncem na hlavě, ale zavita v šátku. Také byla vyloučena z okruhu svých kamarádek. Mládenec-svůdce dívky byl též potrestán. Musel sundat z klobouku kosírky, které byly znamením mužné síly a odvahy a v kostele nesměl stávat spolu s chasou. Dalšími funkcemi jsou: funkce věková, funkce ukazující náboženské vyznání, erotická a funkce ukazující zaměstnání. Funkce ukazující zaměstnání byla významná. Například kroj mlynářů a pastýřů se vždy odlišoval od oděvu ostatních obyvatel vesnice a byl s hrdostí nošen. Odlišnost spočívala hlavně v barevnosti, materiál a střih byl totožný s ostatními kroji vesnice. 3

4 O erotické funkci nositelé kroje nehovoří, nejspíš si ji sami příliš neuvědomují. Dá se říct, že splývá s funkcí estetickou. Cílem nositele je upozornit na sebe, například dívka se snaží připoutat pozornost chlapce. Nesmíme zapomenout na funkci, která prozrazuje náboženské vyznání nositele. Hrála totiž důležitou roli v sociálním životě vesnic. Ve starších dobách měla vždy jedna farnost stejný kroj, tím spíše, že patřila ke stejné vrchnosti. Důvodem ke sjednocení byla možná různost krojů v jednom kostele, která mohla zavdávat podnět k výsměchu a roztržkám. Můžeme také analyzovat funkce dětského kroje. Má samozřejmě funkci praktickou, ale především věkovou a také funkci rozlišovat chlapce a dívky. Chlapec při křtu smí mít pouze modré pentličky, děvče červené nebo růžové. U menších dětí se kroj neliší. Začíná se odlišovat, až děti začnou chodit do školy. Chlapci však do školy nosí více městské šaty, jen málo se vyskytuje kroj selský. Sváteční kroj dívky i chlapci oblékají až v době dospívání, okolo 16 roku. Děvčata začínají dívčit, chlapci dokazují svou sílu, aby získali právem kosírky. U kroje dětí se též vyskytuje magická funkce. Dětské oblečení se vyšívá červeně, červená barva má chránit děti před uřknutím či uhranutím. Mezi krojem každodenním, svátečním, slavnostním a obřadním je jistý vztah. S postupem času totiž docházelo k přechodům mezi těmito kroji. Každodenní kroj byl vlastně složen ze obnošených součástek kroje svátečního. Sváteční kroj se může lehce stát krojem obřadním, ujme-li se na vesnici zvyk, že jej oblékají všichni účastníci svatby. Původně byl obřadním krojem pouze kroj nevěsty a ženicha. Jak dochází k těmto přechodům, některé funkce kroje slábnou a zanikají, ale jiné naopak nabývají většího významu. Abychom dovedli určit funkci krojových součástek, musíme znát jejich symboliku. Vhodným příkladem je vonica. Nosí ji na klobouku ženich a také regrút. K obleku ženicha patří soukenné nohavice, a tak z kombinace vonice a nohavic vyplývá funkce obřadní. Regrút (mládenec u odvodu na vojnu) má oblečené konopné gatě. Ty nám v kombinaci s vonicí na klobouku určují funkci stavovskou. Tento příklad je varováním pro etnografy při výzkumu. Jeden znak kroje totiž může mít různé funkce závisející na tom, s jakými jinými znaky je spojen. 4

5 Totéž nalezneme nejen u krojových součástek, ale například i v úpravě ženských vlasů. Děvče má jeden zapletený cop spuštěný dolů lelík, vdaná žena dva copy obtočené kolem hlavy. Zajímavostí jsou i prstýnky. Prstýnek jako dar od milého za svobodna nosí některé ženy, i když se vdají, aby prý dobře vařily. Naopak snubní prsteny se jako posvátné nenosí, schovávají se do truhly. Autor této knihy se snaží též definovat pojmy věc a znaků. Říká, že kroj je současně vždy věcí i znakem. Věcí je, protože zakrývá tělo nositele a chrání jej před chladem a horkem. Kroj je hmatatelný, tedy věc konkrétní. Znakem je proto, že vždy ukazuje nějaký stav nositele a naznačuje též funkci. Kroj je současně věcí i znakem, protože nelze oddělit funkci praktickou. Věcí i znakem zároveň může být i dům nebo nářadí. Naznačuje, kdo dům obývá, jaké je jeho sociální postavení či jaké povolání vykonává. Tato kniha není příliš rozsáhlá, ale informací zahrnuje skutečně mnoho. Autor sám říká, že není možné zaznamenat vše o Moravském Slovensku, jelikož je tato oblast velice rozmanitá z etnografického hlediska, ale přesto podává čtenáři široký přehled o kroji na Moravském Slovensku, o jeho funkcích a znacích. Tato kniha si jistě zaslouží dobré ocenění předních etnografů pro svou srozumitelnost, hojnost informací a také v neposlední řadě čtivost. 5