Červen. Červenec SRPEN

Transkript

1

2 Leden Únor Duben Květen Březen LEDEN V lednu panuje v oblasti zvyků a tradic poměrně klid, doznívá ještě doba vánoční. 6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně nebo lidově Tří králů. Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem. Dává se rozpoznat jako král všech, které zastupují mudrcové zdaleka. V rámci tohoto svátku se i v Kyjově koná tradiční Tříkrálová sbírka na různé církevní sociální projekty doma i v zahraničí. ÚNOR Fašaňk neboli Masopust je třídenní svátek, jakož i slavnostní období mezi Vánocemi a Postní dobou. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů (6. ledna), má pevné datum, tak jeho konec je závislý na datu Velikonoc a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března. Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období, byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Tento tradiční zvyk je v Kyjově spojený s obchůzkou masek a krojované chasy s medvědem. Doprovázený je tancem, zpěvem a hudeckou muzikou. Průvod bývá zakončen pochováváním basy v bývalém nětčickém Chudobinci. BŘEZEN Novodobou tradicí se v Kyjově stalo Jarní zpívání neboli setkání pěveckých folklorních sborů z Kyjovska i širšího okolí. Většinou poslední březnovou neděli se krojované sbory sejdou před radnicí, kde svými bodrými hlasy a skleničkou jiskrného vína vítají nové roční období. Jakmile zazní ze rtů Kyjovských Ten kyjovský starosta, jsou účastníci setkání, ale i všichni návštěvníci pohoštěni představiteli města sklenkou dobrého vínečka a tradičními moravskými koláčky. DUBEN Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. V západní křesťanské tradici neděle Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku (tedy na měsíc březen či duben). Slovanský název svátku Velikonoce se vztahuje na velikou noc, v níž byl Kristus vzkříšen. Na Velikonoční pondělí mnozí muži a chlapci vstávají již za úsvitu, aby stihli žilou (pomlázkou) upletenou z čerstvého vrbového proutí vyšlahat všechna známá děvčata a ženy, které je za to obdarují malovanými vajíčky a stuhou, kterou vážou na pomlázku. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je krátká říkanka: Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný KVĚTEN Výroční lidový zvyk stavění máje se každoročně koná 30. dubna na Masarykově náměstí v Kyjově. Týden předem organizují úřadující stárci (zástupci místní chasy) pokácení vhodného stromu a jeho přípravu před stavěním, tzn. zbavení větví a kůry dopraví krojovaní členové souboru máj za zpěvu na náměstí, kde jeho vrcholovou část ozdobí členky souboru pestrými, ručně vyráběnými růžemi a mašlemi z krepového papíru a tureckým šátkem. I tato činnost je doprovázena zpěvy. Poté je máj vztyčován tradičním způsobem za pomoci dlouhých dřevěných tyčí spojených koženými řemeny. Pod vztyčeným májem si pak všichni zazpívají spolu se starostou, který jim přichází poděkovat a pohostit je vínem. Účast krojovaných bývá hojná, chlapi nosí kroj pracovní, ženy lehký, tzv. dožínkový, případně stejnokroj. Po dobu následujícího měsíce musí chasa uhlídat máj před hochy z okolních vesnic, jejichž snahou je máj porazit a odnést do své vesnice. Pro místní chasu a především pro stárky, kteří veškeré dění kolem máje organizují, by její ukradení znamenalo velkou ostudu. Podaří-li se máj uhlídat, je 30. května krojovanou chasou pokácen, opět za doprovodu hudby. Červen Kyjovský kroj nese svůj název podle centra regionu - Kyjova. V samotném městě se však kroj nenosil, lidé chodili oblékaní po městsky. Kroj se nosil v okolních vesnicích, odkud se do města dostával při různých příležitostech. Přinášely ho sem např. děti z okolních obcí, které chodily do kyjovských škol, mládež sloužící v kyjovských domácnostech, při trzích Lidový oděv od svého vzniku plnil především roli ochrannou před počasím. Poté se přidružovaly funkce sociální, symbolické a obřadní. Během svého vývoje prošel kyjovský kroj mnohými změnami. Měnily se ornamenty i barevnost výšivek, materiály, z nichž se oděv šil, přibývaly či ubývaly jednotlivé krojové součásti. Kyjovsko se z hlediska národopisného dělí na dvě části - jižní a severní, a proto se i kroje zastupující tyto oblasti trochu liší. Mnohem patrnější je tento rozdíl u mužských krojů, u ženských krojů jsou v dnešní době rozdíly již menší. Svobodná děvčata na Kyjovsku nosí na hlavě čepec a turecký šátek červenou nebo černou rajdu, což je zvláštní úvaz tohoto šátku a patří mezi typickou součást krojové výbavy kyjovského kroje. Ženský kroj se dnes skládá z kordulky (vesty), rukávců, z několika spodniček, vrchní sukně a zástěry. Na nohách se nosí vysoké vrapené boty (kordovanky, krabůvky), na hlavě čepec a na něm šátek (buď červený turečák nebo bílá šatka). Na snímku jsou ženy oděny ve stejnokroji, to znamená, že je vrchní oděv ušitý z jednoho materiálu. Zpravidla tmavší tesilové, plátěné, nebo sametové látky. Horní díl oblečení je tzv. jupka, která přiléhá k tělu. Na předním díle a rukávech zdobená našitou nitěnou krajkou k tomu určenou. Spodní část je ze sukně a spodnic. Vrchní sukně sahá ke kolenům, po délce má odšité tři až pět sámků. Ty slouží jako ozdoba, ale i pro případné prodloužení sukně. Pod vrchní sukni se oblékají dvě plátěné sukně spodnice mírně škrobené, ukončené bílou krajkou. Sukně má po obvodu 3,5 až 4,5 metru. Na vrchní sukni se váže bílá vyšívaná zástěra. Hlavu ženy zdobí čepec s krajkou, někdy i řadou stříbrných, skleněných foukaných korálků. Na čepec se zavazuje šatka z jemného etamínu. Šatka je bílé barvy, jeden roh má bohatě vyšívaný, je obšitá jemnou krajkou. Ke kroji si ženy oblékají černé punčochy. Obuty jsou do černých, kožených nízkých bot. Při slavnostnějších příležitostech nosí ženy ke kroji vyšívaný plátěný kapesníček. Srpen 08 Slovácký rok v Kyjově patří k nejstarším regionálním folklorním festivalům v ČR. Festival s bohatou historií a mezinárodním věhlasem se koná jednou za čtyři roky v polovině srpna. Jeho historie sahá do období po vzniku samostatného československého státu. Místní sokolská jednota chtěla v roce 1921 původně jen slavnostně zakončit oslavu svého padesátiletí. Úspěch programu byl nečekaný, a tak se hned následujícího roku přehlídka bohatství lidové kultury kraje opakovala. Kyjov se tak stal prvním městem na Moravě, kde se začaly pravidelně konat národopisné slavnosti. Možnost zhlédnout na jednom místě v několika hodinách Jízdu králů i další obyčeje, slyšet hrát nejlepší muzikanty a vidět tancovat nejlepší soubory Slovácka přivedla do Kyjova i takové umělecké osobnosti, jakými byli skladatel Leoš Janáček či sochař Franta Úprka. Slovácký rok se postupně vyvinul do dnešní podoby přehlídky širšího záběru, která zahrnuje kromě řady vystoupení folklorních souborů a muzik také výstavy, přehlídku dechových kapel a jarmark. Z původní jednodenní akce se stal čtyřdenní festival konaný na nejrůznějších místech Kyjova, kterým celé město naplno žije. Vyvrcholením celého festivalu bývá Jízda králů - legendární a tajuplný zvyk v podání chasy ze Skoronic, kterou můžete spatřit vždy v neděli dopoledne. Jízda králů je další z lidových zvyků doposud neznámého původu, spojených povětšinou s tradičním křesťanským svatodušním svátkem. Od roku 2011 je zapsána organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. 09 Září Červenec ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ Vinobraní se pořádá na podzim, při sklizni révy a ve všech větších městech s vinařskou tradicí. Akce je většinou spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína a burčáku. Před vinobraním dochází k vinařskému zvyku Zarážání hory na dobu, kdy má víno mít klid ke svému dozrávání. Je to dávná tradice, která má kořeny ve středověku, neboť vychází z horenského práva. Do vinohradu směl pouze majitel a tzv. hotaři, kteří hlídali vinici před zloději a nálety špačků. Ve vinařských obcích se hora zarážela před svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), jinde před svátkem Narození Panny Marie (8. září). Kdo rukou do vinohradu sáhne, tomu ať tato uťatá bude, kdo nohou vkročí, ať o ni přijde, a kdo celým tělem do vinohradu vejde, smrti propadá a na kůl před vinohradem naboden býti má, to pro strach ostatním. To je artikule horenského práva, které mělo chránit vinohrady proti zlodějům a platilo i v Dolních Rakousích. Z těch dob je také znám zvyk Zarážání hory. Pak se hora slavnostně otevřela a úroda se mohla začít sklízet. Všechny tyto zvyky se i dnes dodržují a při slavnosti vinobraní se předávají dalším generacím. Říjen ŘÍJEN Snad žádná rostlina není tak spjata s člověkem a jeho kulturou jako vinná réva. Tam, kde ji odedávna pěstují, víno spoluvytváří nejen krajinu, ale proniká do písní, zvyků, básní, výtvarného umění Vinohrady na úbočí viničních hor patří mezi nejpůsobivější příklady souladu člověka s přírodou. Úhledné řádky vysazených hlav révy, řád, harmonie. Místa, která mají svůj půvab, měnící se v běhu ročních období. Kouzlo dotvářejí uličky či shluky sklepů. Vystupují z vinohradů nebo za posledními domy obce svými malovanými či jen čistě zděnými průčelími z pálených cihel i kamenů. Sklepní uličky najdeme téměř ve všech obcích, významná uskupení vinných sklepů jsou např. v Kyjově Na Šištótě, ve Vlkoši, Kelčanech, Skoronicích a Miloticích. První zmínky o vinařství na Kyjovsku pochází ze 12. století. Vinice byly zakládány na teplých svazích, chráněných dnešními Chřiby. Po založení obce Kyjova, první písemná zpráva o Kyjově pochází z roku 1126, začalo vinařství vzkvétat nejen v Kyjově, ale i okolních obcích, protože Kyjovem vedla obchodní cesta. Do dnešního dne se uchovaly názvy některých viničních tratí, jako jsou Kameníky, Stará hora, Vinohrádky, Lysá hora, Krátké, atd. Vrchnost rozvoj vinařství podporovala, protože dostávala určenou část úrody. Dnes patří Kyjov a jeho okolí do Slovácké vinařské podoblasti. Je jednou ze čtyř podoblastí, které tvoří vinařskou oblast Morava. Viniční tratě se odlišují od ostatních moravských vinařských podoblastí tím, že tu je mnoho vinic vysázeno i na těžkých půdách vzniklých z původních jílů. Do takových podmínek se dobře hodí všechny burgundské odrůdy a Sylvánské zelené. Daří se tu především Rulandskému bílému, Rulandskému šedému a Ryzlinku Rýnskému. Výborná vína jsou i z odrůd Muškát Moravský a Müller Thurgau. U červených odrůd má výborné výsledky Frankovka a Zweigeltrebe, u nových odrůd Cabernet Moravia. Listopad LISTOPAD Hody patří k tradičním svátkům snad každé moravské vesnice a slaví se jako křesťanský svátek i jako den hojnosti, veselí a blahobytu. Hodová tradice nemá stanovený jednotný termín konání. Ten se liší vesnici od vesnice a nejčastěji připadá na svátek patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. V Kyjově jsou to hody Martinský. Na hodech nesmí chybět mládež (chasa) oblečená ve slavnostních lidových krojích. Ústředními postavami hodů jsou stárci (vybraní chlapci) a jejich děvčata (stárky). Chasa má za úkol hody zajistit organizačně, vybrat v lese máj (vysoký strom, jenž se po převezení do vsi ozdobí), nazdobit taneční parket a zajistit hudbu a víno. Hody začínají v sobotu odpoledne průvodem a předáním tzv. práva (hody s právem). Právo předává starosta obce hlavnímu stárkovi jako symbol pravomoci stárka nad chasou po dobu konání hodů. Právo na Kyjovsku symbolizuje věnec a ten se musí pečlivě hlídat, jelikož jeho ukradení by bylo největší pohanou stárka. V neděli dopoledne se koná hodová mše svatá ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie a hody pokračují odpoledne zase průvodem, který jde tentokrát jinou trasou, kde cestou vyzvednou stárci své stárky, a průvod se vrací na Masarykovo náměstí, aby před radnicí mohlo proběhnout mlácení káčera. Při této tradici předků nejde samozřejmě přímo o nějaké ubližování zvířeti. Lidé se ho snaží chase ukrást. Hlavního ochránce ztvárňuje postava hodového Martina s cepem. V některých vesnicích si káčera chasa nechá ukrást schválně, ale v Kyjově se to zase tak často nepodaří. Pokusit se o to ale může každý, kdo se přihlásí. Tento zvyk, kdy lidé tímto způsobem poděkovali za dar hojnosti, souvisí pravděpodobně s rituálním obětováním zvířat, které v minulosti bývalo mnohdy brutální. V dnešní době už je vše umírněnější, motiv však zůstává stejný. Prosinec PROSINEC S adventním obdobím se pojí a udržuje mikulášská obchůzka a obchůzka Lucek. Těsně před Vánocemi se v Kyjově na náměstí koná setkání u vánočního stromu se zpěvem koled a živým betlémem. Zatímco Štědrý den a první svátek vánoční patří víc rodině, na Štěpána 26. prosince se nejen chodí po koledě a vládne úsloví na Štěpána néni pána (v tento den se tradičně propouštěli chasníci ze služby u sedláka), ale večer patří zábavě a tanečnímu setkání u cimbálové muziky. Zbývá poslední den roku 31. prosince. Na Silvestra ožívá Masarykovo náměstí při Gulášpárty, kdy starosta zve všechny na tradiční silvestrovský guláš a Kyjov se loučí se starým rokem pestrobarevným ohňostrojem.

3 Leden 01

4 02 Únor

5 03 Březen

6 04 Duben

7 05 Květen

8 Červen

9 Červenec 07

10 Srpen 08

11 09 Září

12 Říjen 10

13 Listopad

14 Prosinec 12

15 V roce 2014 vydalo město Kyjov Masarykovo nám Kyjov Fotografie: archiv města Kyjova, archiv Městského kulturního střediska Kyjov, příspěvkové organizace města Kyjova, Zděněk Fiamoli, František Synek a Antonín Vrba Náklad: 700 ks Grafická úprava a tisk: A studio group, spol. s r.o., Kyjov