občasný list farností Chropyně, Břest a Kyselovice

Transkript

1 Farníček občasný list farností Chropyně, Břest a Kyselovice Úvodní slovo Advent 2013 Drazí farníci, farnice a farníčátka, po roce tu zase máme Vánoce takže Šťastné a Veselé, milý přátelé Vánoce jsou, jak je všeobecně známo nejpopulárnější svátky v roce a to mi nedalo nezamyslet se, jak to? Vždyť největší křesťanskou události jsou Velikonoce. Pominu-li marketingovou atraktivitu, tak dojdu k pocitu, že člověku je bližší myšlenka zrození než znovuzrození, k té musí každý z nás dorůst a k růstu je potřeba výživa, tudíž Vám mimo duchovně i hmotně štědrých Vánoc chci popřát plnohodnotný čas po uplynutí svátku - nejlépe strávený získáváním potravy mouder z knihy knih uznejte, může být lepší dárek Ježíškovi než předsevzetí, že budu znovu a znovu zkoumat jeho život, propojujíc jej se svým? PS: toto číslo je téměř celé v mé režii, ale nebojte se, to další bude autorsky velmi pestré a určité absence článků budou plně vynahrazeny Vaše Karolína Olšanská 1

2 Plánujeme, čeká nás: Svátost pomazání nemocných se bude udělovat v Chropyni při mši sv. ve čtvrtek 2. ledna a v Kyselovicích a v Břestě při mši sv. v pátek 3. ledna. Římskokatolická farnost Chropyně srdečně zve na: Tříkrálový koncert Smíšeného pěveckého sboru Moravan v neděli 5. ledna 2013 v 16 hodin v kostele sv. Jiljí v Chropyni. Vstupné dobrovolné. Římskokatolická farnost Kyselovice srdečně zve na: Benefiční koncert Sboru Stojanova Gymnázia Velehrad v neděli 26. ledna 2014 v 16:00 hodin v kostele sv. Andělů strážných v Kyselovicích. Výtěžek z koncertu bude věnován na opravy kostela v Kyselovicích. Slavnostní bohoslužbu na poděkování za ukončení oprav kostela sv. Andělů strážných v Kyselovicích v neděli 9. února Mše sv. bude v 10:00 hodin a účast přislíbil zástupce arcibiskupství. Při bohoslužbě bude zpívat Smíšený pěvecký sbor Moravan a po mši sv. bude mít krátký koncert. Odpoledne v 14:00 hodin bude svátostné požehnání. Příležitost k předvánoční svátosti smíření Neděle : Chropyně 14:00 15:30 hodin P. Altrichter, P. Kozik Břest 14:00 15:30 P. Němeček, P. Ševčík, P. Klimeš Kyselovice 16:00 17:00 P. Altrichter Vánoční bohoslužby Štědrý den Úterý Hod Boží vánoční Středa Svátek Sv. Štěpána čtvrtek Silvestr úterý Matky Boží Panny Marie středa Chropyně 21:00 7:30 9:00 16:00 9:00 Břest 22:30 9:00 10: :30 Kyselovice 22:00 10:30 8:00 15:00 8:00 2

3 Vzděláváme se: Každý měsíc zpověď. Byl jsem před lety na návštěvě u známých. Mají více dětí, tenkrát byly ještě malé a tak říkali, jak bojují s časem, jak obtížně stíhají příchod do kostela a tedy i zpověď. A tak mne využili ke zpovědi u nich doma. Moc mne tenkrát oslovilo to, že se před zpovědí vzájemně žádali o odpuštění i to může patřit k přípravě na zpověď. Přípravu na zpověď je vždy dobré začít modlitbou. Jednak za světlo pro mne a také za zpovědníka, aby byl dobrým nástrojem Božím i on je jen člověk. Dobrou pomůckou jsou dále různá zpovědní zrcadla jsou v Kancionále, nebo v různých brožurkách. Nedávno vydal FATYM Vranov jedno moc pěkné a do hloubky zpracované. K přijímání můžu, nemám-li těžký hřích. Přesto jedno z církevních přikázání říká, že ke zpovědi mám přistoupit aspoň jednou za rok. Jinak se doporučuje každý měsíc, což je jedno z poselství úcty k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu (I. pátky v měsíci) a také zjevení P. Marie v Medžugorje. Zpověď není jen odpuštění hříchů, ale také prevence proti hříchu, protože v každé svátosti dává Bůh člověku nějakou milost. Je známo z života blahoslaveného papeže Jana Pavla II., že se zpovídal každý týden. Zpovědí rovněž cvičíme své svědomí, aby nezakrnělo, a je to podobné jako s úklidem. Nemusíte doma uklízet, zpočátku se nic neděje, jen trochu přibývá prach, pak jsou na zemi papírky a různé drobky, nakonec je podlaha pokryta různým smetím, případně se brodím v čemsi lepkavém Nejhorší je, když si člověk na nepořádek zvykne a nevadí mu. Tak i zpověď nechodím-li, zpočátku se nic neděje, ale drobných hříchů přibývá a pak může dojít i na větší. A nakonec člověk řekne, já nepotřebuji zpověď, žádné hříchy nemám. Zesnulý jezuita P. Jan Pavlík, který byl spirituálem v semináři, říkal: Čím více je světla, tím více vidím nepořádek. V šeru se mi zdá, že je uklizeno stůl a židle jsou na svém místě. Ale když rozsvítím, všimnu si drobků a šmouh na podlaze a když zazáří slunce, vidím i prach na nábytku. Tak i zpověď. Čím blíže jsem Bohu, absolutní lásce a světlu, tím i sebemenší hřích mi připadá jako zrada vůči Bohu. V dnešní době se ztrácí cit pro hřích, pro uznání viny. Při zpovědi máme někdy tendenci vyjmenovat chyby svých blízkých a pak uznat, že já vlastně žádné viny nemám. Své chyby nevnímám, protože se nevidím očima druhých. Pokud se zeptám svých nejbližších manželky, manžela, rodičů jistě se něco najde. A stále pro nás platí přikázání lásky: miluj Boha z celého svého srdce a miluj bližního jako sám sebe a zde máme nepochybně rezervy. K platnosti zpovědi je nutné jednak vyznat aspoň těžké hříchy, ale je dobré přiznat i ty lehčí. Když není vyznán žádný hřích, není co odpouštět a místo rozhřešení postačí požehnání. K platné zpovědi také patří lítost, tj. přiznaní, že jsem udělal chybu a mrzí mne. 3

4 Každá zpověď vám odpustí hříchy, ať je kněz starý nebo mladý, přísný nebo laskavý. Dokonce, jsem-li v nebezpečí smrti, může mně rozhřešit i kněz, který je mimo službu. Samozřejmě dáváme přednost porozumění, jsou nám bližší třeba starší, moudřejší kněží. Bůh odpouští při každé zpovědi, pokud lituji. Pro růst v duchovním životě je ideální jeden zpovědník a zpovídat se pravidelně. Není snadné najít dobrého zpovědníka, je potřeba se za to modlit a i tak to může nějaký čas trvat. Takový se nebojí nám říci i to, co bychom raději neslyšeli ale také dokáže povzbudit, poradit a pamatuje na mne v modlitbě. Určité výhody má zpověď u faráře, má jistě i své nevýhody, ale do Kroměříže to není daleko a v duchovní správě je tam pět kněží, tak máme myslím pěkný výběr Stává se, že mi po zpovědi svědomí ještě dlouho vyčítá mé provinění. Může to být výraz neodpuštění sobě, jistý projev nedůvěry, ale také pobídka, abych konal pokání a snažil se danou vinu napravit. Platí, že zpověď opravdu odpouští všechny hříchy mimo ty, které úmyslně zamlčím. Také můžu mít dojem, že s nějakou slabostí nic neudělám. V duchovním životě je moc důležitá právě vytrvalost a trpělivě odevzdávat se viny Pánu. A i když se zdá, že je to pořád dokola, Bůh působí v duši a dává nám třeba růst v pokoře, moudrosti, schopnosti neposuzovat druhé, když sám poznávám své nedokonalosti. Také si můžu uvědomit, že já sám se nezměním. Bůh mne může změnit, budu-li o to usilovat a dovolím-li mu to. Zesnulý P. Alois Jargus, který byl u Křížových sester na Kopernikově ulici říkal: Rozdíl mezi světcem a hříšníkem není v tom, že by světec nehřešil a hříšník ano. Oba hřeší (světec snad méně), ale světec znovu a znovu trpělivě vstává. Podobně myšlenku má i Dom Samuel, opat kláštera trapistů v Novém Dvoře: Svatost nespočívá v dokonalé bezhříšnosti, ale v tom, že se člověk v hříchu nezabydlí. Je také dobré dát si při zpovědi drobné předsevzetí, tj. na kterou věc si chci dát větší pozor. Měla by to být něco konkrétní. Často máme dojem, že to se mnou ještě není tak zlé a jiní jsou mnohem horší. Bratr Rufinus a se ptal sv. Františka, jak sám o sobě smýšlí. On odpověděl: jsem největší hříšník ze všech. Na to Rufinus udiveně odpověděl: ale jak to můžeš říci, když přece tolik jiných lidí se očividně dopouští těžkých vin a Ty jsi od nich uchráněn. Na to řekl sv. František: kdyby Bůh těm lidem prokázal takové milosrdenství jako mně, sloužili by mu mnohem lépe než já. A kdyby mne Bůh opustil, dopustil bych se možná mnohem horších věcí než oni. 4

5 V duchovním životě také platí, že je nebezpečné vést se sám. Snadno můžu upadnout do omylu. Sv. Ignác říká v duchovních cvičeních, že zlý duch se chová jako falešný milenec: tj. nechce, aby se o tom vztahu vědělo. Podobně v duchovním životě nás pokouší, abychom o svých chybách nemluvili, aby to zůstalo jen mezi námi. Je naopak potřeba vystavit svá selhání Boží lásce a světlu ve svátosti smíření. Svátost smíření je velký dar Boží lásky. Možnost začínat zase znova využívejme jej. P. Jiří Putala Promluva Papeže Františka Jistě jste si též v poslední době všimli, že si nejde nevšimnout moudrých slov našeho papeže, tudíž jsem se rozhodla vám některá takto poposunout k malému zamyšlení. Původně jsem chtěla vybrat více perliček, ale záhy mi došlo, že lepší než sypat myšlenky jako jednotlivé korálky je předložit jeden úplný šperk. Dobrý den, drazí bratři a sestry, V dnešní (bylo ) liturgii se čte 15. kapitola Lukášova evangelia, která obsahuje tři podobenství o milosrdenství: o ztracené ovci, ztracené minci a potom to nejdelší ze všech, které je pro svatého Lukáše typické, totiž o otci a dvou synech, z nichž jeden je marnotratný a druhý se pokládá za spravedlivého, za svatého. Všechna tato tři podobenství mluví o radosti Boží. Ano, Bůh je radostný. To je pozoruhodné, že Bůh je radostný! A co je radostí Boha? Radostí Boha je odpustit, radostí Boha je odpouštět. Je to radost pastýře, který našel svoji ztracenou ovci, radost ženy, která našla ztracenou minci a radost otce, který přijímá domů ztraceného syna, který byl mrtev a zase žije, byl nalezen. Tady je celé evangelium, ano, tady spočívá celé evangelium, celé křesťanství. Všimněte si však, že to není sentiment, není to naivita! Naopak, milosrdenství je opravdová síla, která může člověka i svět zachránit z rakoviny, kterou je hřích, mravní a duchovní zlo. Jedině láska vyplní prázdnotu, negativní propasti, které zlo otevírá v srdci a v dějinách. Jedině láska to může učinit, a v tom spočívá radost Boha! Ježíš je milosrdenství samo, Ježíš je cele láskou, je Bohem, který se stal člověkem. A každý z nás je onou ztracenou ovcí, ztracenou mincí; každý z nás je oním synem, který prohýřil svoji svobodu následováním falešných model, vidin štěstí a ztratil všechno. Bůh na nás však nezapomíná, Otec nás nikdy neopouští. Je trpělivým Otcem, která nás očekává stále. Respektuje naši svobodu, ale stále zůstává věrným. A když se k Němu vrátíme, přijme nás jako děti do svého domu, protože nikdy, ani na okamžik na nás nepřestává čekat s láskou. A Jeho srdce slaví každé dítě, které se vrátí. Slaví, protože má radost! 5

6 Bůh má radost, když jeden z nás hříšníků přichází k Němu a prosí Jej o odpuštění. V čem je nebezpečí? V tom, že se domníváme, že jsme spravedliví a soudíme druhé. Soudíme také Boha, protože si myslíme, že by měl hříšníky trestat, odsoudit je k smrti, a ne jim odpouštět. Potom vskutku riskujeme, že se zůstaneme mimo Otcův dům! Jako onen starší bratr z podobenství, který namísto toho, aby byl rád, že se jeho bratr vrátil, zlobí se na otce za to, že jej přijal a vystrojil slavnost. Pokud v našem srdci není milosrdenství, radost odpuštění, nejsme ve společenství s Bohem, třebaže dodržujeme všechna přikázání, neboť láska zachraňuje a nikoli pouhé dodržování předpisů. Láska k Bohu a k bližnímu je naplněním všech přikázání. A Boží láska, Jeho radost je odpustit. Nepřetržitě nás očekává. Někdo možná nosí v srdci něco tíživého a říká si:»ale já jsem se dopustil toho či onoho «On však čeká, On je Otcem a neustále nás očekává! Pokud žijeme podle zákona oko za oko, zub za zub, nikdy nevyjdeme ze spirály zla. Zloduch je vychytralý a šálí nás tím, že svojí lidskou spravedlností můžeme zachránit sebe a zachránit svět. Ve skutečnosti, jedině Boží spravedlnost nás může zachránit! A Boží spravedlnost se zjevila na kříži. Kříž je Boží soud nad námi všemi a nad tímto světem. A jak nás soudí Bůh? Tím že za nás dává život! A tento vrcholný akt spravedlnosti je také vrcholným aktem milosrdenství. Ježíš nás všechny volá, aby se vydali touto cestou: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (Lk 6,36). Nyní vás poprosím o jednu věc. Mlčky nyní každý pomysleme na nějakého člověka, s nímž nevycházíme dobře a se kterým se nemáme rádi. Pomysleme v této chvíli mlčky na tohoto člověka. Modleme se na něho a staňme se vůči němu milosrdnými. (pomlka). Prosme nyní o přímluvu Pannu Marii, Matku milosrdenství. Přeložil Milan Glaser Česká sekce RV ( Medailon světce Na cestě k Pánu nekráčíme sami, takže myslím, že je dobré občas se inspirovat šlápotami těch, co nás již zdárně předešly: Vzhledem k letošní oslavě Hasičského sporu v Zářičí si dnes dovolím blíže přiblížit svatého Floriána. Sv. Florián žil na sklonku 3. století. Dle některých zdrojů se narodil v Cetii patřící tehdy k Římské říši. Florián byl významným důstojníkem římské armády a prý i správcem provincie. Římu však vládl Dioklecián, známý a krutý pronásledovatel křesťanů. Florián se dozvěděl o 40 uvězněných v Lorch a chtěl je zachránit, tudíž skončil u soudu, kde neohroženě vyznal svou víru. Císařským náměstkem Akvilín (Aquilinus) byl odsouzen k smrti. Na což mu řekl: "Sloužíce u vojska 6

7 klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám." Legendární pojednání hovoří o jeho dvojím bičování, kterým se nepodařilo zlomit jeho věrnost ani oslabit jeho lásku. Proto mu pak prý ze zad kleštěmi odtrhávali maso, některé prameny hovoří i o stahování z kůže. Nakonec mu k hrdlu uvázali těžký kámen (nejspíše mlýnský) a shodili jej do Emže, v níž se utopil. Dle legendy voda poponesla tělo ke skále, kde na ně upozornil orel. Dále se též uvádí, že tělo bylo nalezeno křesťankou Valerií, která se postarala o pohřeb na území svého statku. Nad hrobem sv. Floriána u Lince postavili pasovští biskupové v VIII. století kanonický klášter s kostelem sv. Floriána. A jeho kosterní ostatky byly přeneseny do Říma. Poté je odsud získal Kazimír II ve spolupráci s krakovskými biskupi pro Krakov jako záštitu proti Rusům. Posléze část ostatků z Polska získal také Karel IV. do chrámu sv. Víta, ale nejen tam další relikvie sv. Floriána se nacházejí i v dalších našich městech, např. v Olomouci u sv. Václava či v Havlíčkově Brodě. Jak se postupně stával patronem našich měst, jeho obraz se začal objevovat i na obecních pečetích, na věžích a branách měst, na zvoničkách i na hospodářských objektech či jako výklenková plastika venkovských usedlostí. Zvlášť na Hané ho z věží vzývali i hlásní. K prvním jeho atributům patří palma a meč, postupně se přidávaly další: kříž na prsou a praporec. Nakonec se jeho nejčastějším ztvárněním stal římský voják s korouhví v jedné ruce a s nádobou vody, kterou hasí hořící dům (hrad či kostel) v druhé. Legendární pojednání směřující k hasičství je, však prý výsledkem pozdních legend. Jedna z nich uvádí, že v mládí modlitbou zachránil hořící dům. Další pravý, že nádoba v jeho ruce měla obsahovat živou vodu, která má hasit vyprahlost a zlo. Jedno z pořekadel uváděných ve spojení s úctou ke sv. Floriánovi, zní: "Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián." Z toho vyplývá, že jeho přímluva může hasit i oheň zloby a nenávisti. A je dobré si uvědomit, že toto hašení je neméně potřebné jako hašení klasických požárů. Láskou prostě uhasí i oheň zloby. Modlitba k sv. Floriánovi: Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Floriánovi sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom s Tvou pomocí dosáhli vítězství nad zlobou a nenávistí a obstáli v 7

8 každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen S mírnými úpravami převzato z Stalo se: Návrat ztracené peněženky Letos ještě v období slunného počasí jsme s přáteli v Olomouci pořádali táborák a já jako vždy zaúkolována tisíci věcmi zaběhla do města dokoupit špekáčky a přebrat od sestřenky frisbee (létající talíř na házení). Absolutně spokojená výběrem uzené pochutiny jsem vyhlížela svoji příbuznou. Po třetím autobusu bez její maličkosti jsem si uvědomila, že jsem nejspíš spletla hodinu a volajíc jí jsem letěla ze zastávky na další místo určení. Ani ne po 2 metrech jsem si uvědomila, že sice pevně svírám špekáčky, ale peněženku jsem nechala na zastávce. Ihned jsem byla zpět a panicky zvedala všechny čekající z lavičky, abych viděla, jestli třeba někam nezapadla mé běsnění zastavila až milá slečna, která zahlédla, jak odtamtud před minutkou mizel podezřelý muž. Při telefonické poradě s tetou mi bylo porazeno zavolat policii ve chvíli, kdy tuto myšlenku řekla, z rohu vyjíždělo policejní auto. Bezmyšlenkovitě jsem si jej odchytla. Páni policisté chvilku poslouchali moje zmatené žvatlání doplňované smysluplným svědectví milé slečny a poté jsem uslyšela charismatický hlas já vám ji do 10 minut najdu. Ono deset minut je krátký interval, ale co všechno stihne lidská mysl vyplodit za tento čas je až dech beroucí. První jsem zoufale přemítala, co všechno moje peněženka obsahuje a poté se ubrala k modlitbě. Upínáním mysli k naší nebeské matičce jsem získala klid a věřte, nevěřte do osmi minut i další policejní auto, které mi hlásilo, že pachatel byl dopadem. Odvezli mně na stanici a po nekonečném papírování jsem získala zpět zcela plnou a nepoškozenou peněženku. Boží milost a starostlivost evidentně nemá mezí. Radostné a pokojné prožití svátků narození našeho Pána a Boží ochranu a požehnání do celého příštího roku přeje a vyprošuje P. Jiří Putala Některé příspěvky byly redakčně zkráceny, případně upraveny. Vydala: Duchovní správa ŘKF Chropyně, Břest, Kyselovice. Komenského 31 CHROPYNĚ. Tel , putala.jirka@seznam.cz 8