Bakalářská práce. Antropologické zpracování kosterních pozůstatků z Prostějova Okružní ulice. Helena Urbánková

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie Bakalářská práce Antropologické zpracování kosterních pozůstatků z Prostějova Okružní ulice Helena Urbánková Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. Brno 2007

2 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím literárních pramenů a publikací uvedených v seznamu literatury.

3 Děkuji vedoucí své práce doc. RNDr. Evě Drozdové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, Mgr. Pavlu Fojtíkovi za poskytnutí informací k zpracovanému souboru hrobů, Milanu Šulcovi za pomoc s fotodokumentací, Janu Šustrovi za pomoc s grafickou úpravou a za tisk, Mgr. Kláře Peňázové a Mgr. Evě Kociánové za gramatickou korekci, Mgr. Janě Novotné za rady ohledně vazby a za tisk, Veronice Krábkové za půjčení literatury, dalším přátelům a rodině za psychickou podporu a trpělivost.

4 OBSAH 1. Úvod Abstrakt Klíčová slova Stručná historie Slovanů PŘÍCHOD SLOVANŮ ŽIVOT PRVNÍCH SLOVANŮ Hradiště Hospodářství Společnost Archeologické členění doby slovanské ve střední Evropě DOBA VELKOMORAVSKÁ Historie VELKOMORAVSKÁ KULTURA Hradiště Hospodářství Zpracovaný materiál LOKALITA Historie naleziště Zkoumaný kosterní materiál Metody URČOVÁNÍ POHLAVÍ Určení pohlaví u dospělých Lebka Pánev URČOVÁNÍ VĚKU Určení věku u dětí Rozvoj chrupu Maturace kostry Délka dlouhých kostí končetin Podle ostatních částí skeletu... 26

5 Určení věku u dospělých Komplexní hodnocení věku Opotřebování zubů Obliterace lebečních švů Reliéf facies symphysialis URČOVÁNÍ VÝŠKY POSTAVY ZPRACOVÁNÍ, FOTODOKUMENTACE A POPIS HROBŮ DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA SROVNÁVACÍ SOUBOR Zpracování hrobů Diskuze DEMOGRAFICKÝ ROZBOR VÝŠKA POSTAVY Závěr O autorce Slovník důležitějších pojmů Rejstřík Seznam citované a použité literatury Přílohy

6 1. Úvod Od přelomu května a června až do půli srpna 2005 probíhal v Prostějově na ulici Okružní záchranný archeologický výzkum. Výzkum byl zapříčiněn výstavbou areálu společnosti LM TRANS s.r.o. Byl proveden prostějovským pracovištěm Ústavu archeologické památkové péče Brno, pod vedením Mgr. Pavla Fojtíka. Jednalo se o prozkoumání a zdokumentování 30 kostrových hrobů, které náleží k již dříve prokázanému pohřebišti Slovanů datovanému do střední doby hradištní. Tento kosterní materiál mi byl předán k zpracování a je prozatím uložen v prostorách Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Cílem mé práce je určit základní demografické charakteristiky (pohlaví, věk, výška postavy) a demografický rozbor kosterních pozůstatků tohoto pohřebiště. 6

7 2. Abstrakt Záměrem této práce bylo antropologické zpracování kosterního materiálu pocházejícího z Prostějova, ulice Okružní, který byl nalezen při záchranném archeologickém výzkumu r Zpracovala jsem 30 hrobů s 33 jedinci. Datace hrobů spadá do 2. poloviny 9. až počátku 10. stol. Dále jsem se v této práci zaměřila na demografický rozbor celého pohřebiště z ulice Okružní, tedy i té části nekropole, která byla odkryta r Celý soubor zahrnoval 39 hrobů se 42 jedinci (10 mužů, 17 žen, 14 dětí, 1 neurčený). Celkový průměrný věk populace byl 28,13 let, průměrný věk mužů byl 39 let, žen 38,38 let, děti se průměrně dožívaly 7,02 roků. Muži byli střední až nadstřední výšky, ženy byly nadstřední až vysoké. 3. Klíčová slova antropologický rozbor demografický rozbor doba velkomoravská hradiště Okružní ulice Prostějov Slované určování pohlaví určování věku určování výšky postavy 7

8 4. Stručná historie Slovanů 4.1. Příchod Slovanů Příchod Slovanů do východní, střední a jihovýchodní Evropy počal po skončení stěhování národů. Teprve od 6. stol. však můžeme hovořit o slovanské expanzi. Tehdy začali přistěhovalí Slované nabývat převahu nad zbytky staršího, silně etnicky promíseného lidu, na územích mezi Dunajem a Labem (Podborský 1997). Slovanská expanze probíhala v několika postupných vlnách, ve kterých zároveň docházelo ke štěpení původně jednotných slovanských kmenů. Po dokončení rozsídlení všech kmenů byly vytvořeny tři hlavní skupiny Slovanů: východní, jižní a západní (Podborský 1997). Východní Slované vytvořili celkem 13 kmenů, jižní Slované měli 3 hlavní kmeny, které vznikly z původních sedmi kmenů. Západní Slované byli rozděleni do pěti velkých geograficko etnických skupin. Mezi nimi byly i kmeny česko-moravsko-slovenské, které vstoupily do dějin teprve v 7. stol. vytvořením Sámovy říše ( ). Na tradicích této říše vznikla později jako první západoslovanský stát říše Velkomoravská (Podborský 1997) Život prvních Slovanů Podle písemných pramenů byli Slované vysokého štíhlého vzrůstu a měli velkou sílu. Patřili k severním indoevropským populacím, měli proto světlou barvu pleti i vlasů. Vlasy nosili delší, vousy si holili či splétali do vrkočů (Podborský 1997). Původní oděv Slovanů byl jednoduchý, vyrobený z hrubé, podomácku tkané látky. Časem byl nahrazen oděvy z konopných, vlněných nebo lněných látek. Muži nosili košili dlouhého střihu, přes ni přehozený rubáš a plášť, na nohou nataženy nohavice, které držel opasek. Hlavu si pokrývali kožešinovými čapkami. Ženský oděv sestával ze suknice, zástěry a kabátu, dlouhá košile sloužila opět jako spodní roucho. Hlava neprovdané ženy byla zřídkakdy ovinuta čelenkou. Pouze provdané ženy měly hlavu pokrytou plachetkou nebo čepcem. Postupem času se oděv stával složitějším, u sociálně vyšších vrstev i honosnějším. Obuv tvořily buď kožené střevíce zvané krpce nebo vysoké kožené boty (Podborský 1997). 8

9 Hradiště Hradiště, jakožto centra hospodářská a politická, se rozvíjela od 7. stol. (Novotný a kol. 1986). Při budování hradišť byl nejprve vykopán příkop, který měl funkci nejen obrannou, ale sloužil též jako zdroj k získání zeminy pro její pozdější použití jako výplně hradby. Na některých hradištích byl příkop opatřen tzv. zásekem, jejž tvořili mohutné zašpičatělé kůly, obrácené šikmo proti nepříteli (obr. 1). Další podstatnou část opevnění hradiště tvořila hradba a berma, tj. prostor mezi příkopem a hradebním čelem. Nedílnou součástí byly též brány, věže, mosty a cesty (Šolle 1984). Obr. 1. Řez hradbou na Klučově z století, rekonstruovanou podle J. Kudrnáče. Zemina z příkopu tvoří násep a základ jednoduché dřevinné hradby. Před příkopem zásek z kůlů (upraveno podle Šolleho 1984). V době předvelkomoravské byla hradiště charakteristická jednoduchým dřevěnohlinitým opevněním. Význačnými kamennými centry s vyspělou řemeslnou výrobou se hradiska stala ve fázi velkomoravské. Opevňovací technika byla již dokonalejší, akropole byla obehnána hradbou s čelní kamennou zdí stavěnou nasucho, typická byla roštová a komorová konstrukce hradebních těles. V době mladohradištní pak docházelo k dalšímu rozvoji opevňovací techniky, typický byl zánik starých a vznik nových center (Novotný a kol. 1986). Hradiště plnila různé funkce a podle toho byla rozmístěna. Původní funkce hradišť byla obranná, druhotně též hospodářská a politická. Politicky a hospodářsky nejvýznamnější hradiště byla situována v nížinách, kde jim vodní toky a bažiny tvořily přirozenou ochranu. Naopak výšinná hradiště plnila spíše funkce vojenské. V podhradí hradišť byly zakládány zemědělské, řemeslnické a obchodnické osady, které později daly základ středověkým městům (Podborský 1997). 9

10 Hospodářství Slovanské hospodářství bylo od počátku založeno na zemědělství. Brzy byla zavedena orba pluhem, který byl tažen volským spřežením. Od 8. stol. byl již pluh opatřen železnou radlicí. Hlavní pěstovanou obilninou bylo proso, dále pak žito, pšenice, ječmen a oves. Obilí bylo mleto s pomocí kamenných žernovů a bylo základem pro přípravu moučných jídel, oblíbených koláčů a kvašeného či nekvašeného chleba. Slované vařili také různé polévky a znali i mnohé ovoce (Podborský 1997). Chov domácích zvířat (skotu, ovcí, prasat, slepic, hus) zajišťoval dostatek masa, mléka i vajec. Bohatým zdrojem masa byl však i lov zvěře a rybolov. Slované se hojně věnovali i včelařství, není proto divu, že hlavním slovanským nápojem byla medovina. Později, od 10. stol., vařili také pivo z ječmene či ovsa (Podborský 1997). V době předhradištní žili Slované v otevřených zemědělských osadách, pro které byly charakteristické dřevěné polozemnice s jednou místností, vybavenou v jednom rohu kamennou pecí nebo ohništěm (Podborský 1997). Od 7. stol. rozvíjí Slované řemeslnou výrobu. Vzrůstající význam černé metalurgie dokládají železářské pece a kovárny, které vznikaly od 8. stol. Rozvoj šperkařství, textilnictví, hrnčířství a dalších řemesel vrcholí v době velkomoravské (Podborský 1997). Již ve středohradištní době se hojně rozvíjel obchod. Přes území středoevropských Slovanů vedla transeuroasijská hedvábná cesta, po které bylo až z Dálného Východu přiváženo hedvábí, brokát a jiné cenné látky. Postupně se rozvíjel obchod i s dalšími říšemi (Podborský 1997). Vlivem obchodu vznikla nutnost používat platidla. Těmi byla hlavně platidla nemonetární kovová či textilní. Později, v době velkomoravské, byly jako platidlo rozšířeny železné sekerovité hřivny nebo samotné sekery. Od 7. stol. pronikali do slovanského prostředí i cizí byzantské, později i franské mince. Ekonomický vývoj Slovanů k zavedení vlastních monetárních platidel nikdy nedospěl (Podborský 1997) Společnost Ještě před expanzí žili Slované v patriarchálním rodovém zřízení. Základem byly párové rodiny nebo velkorodiny. Hlavou rodiny byl otec, celý rod však měl v čele zvoleného stařešinu. Slované hospodařili formou rodové občiny, která se však v důsledku bojů a expanzí změnila v občinu sousedskou (Podborský 1997). Velmi silná byla již od slovanské pravlasti kmenová organizace. V čele stál opět zvolený náčelník, zvaný vojvoda, který však neměl absolutní moc. Kmenové organizace 10

11 byly od počátku demokratické a některé tyto prvky si zachovaly ještě v době knížecí (Podborský 1997). Před expanzí nebyly majetkové ani sociální rozdíly mezi slovanským národem příliš velké. Po rozsídlení byla velmi rychle vytvořena raně třídní společnost. Původní vojvodové se stali dědičnými knížaty a shromáždili kolem sebe rodovou šlechtu a vojenské družiny. Jejich sídly se stala hradiště. Od přelomu 9. a 10. stol. vrcholí proces postupné feudalizace slovanských území. Stalo se tak vlivem rostoucí ekonomiky a také kontaktem s pokročilejšími evropskými zeměmi (Podborský 1997). Staří Slované dovedli být i dobrými válečníky. První bojové organizace vyplývaly z rodové struktury, v době knížecí však již existovalo stálé vojsko. To se skládalo z pěchoty, jízdy a vozatajstva. Hlavní vojákovou zbraní byla železná sekera bradatice, dále pak kopí a luk se šípy. Na ochranu používali bojovníci dřevěný štít, velmožové měli kroužkovou košili a přilbici (Podborský 1997). Původní slovanské náboženství bylo polyteistické, opředené řadou animistickodémonických pověr. Hlavním bohem byl Perun vládce hromu, dále Svarog bůh zářícího slunce a ohně a Veles ochránce stád, dobytka a hospodářství. Svarogovým nástupcem a potomkem byl bůh Svarožic-Dažbog. Další lokální bohové vznikali pak vlivem rozsídlení slovanských kmenů (Podborský 1997). V době pohanství se vytvořila kolem známých chrámů zvláštní vrstva kněží zvaných žreci. Tito byli obdařeni značnou pravomocí a stali se hlavními odpůrci křesťanství a následné germanizace (Podborský 1997). Křesťanství se začalo šířit nejdříve k jižněji usazeným Slovanům a postupně nahrazovalo slovanská pohanská náboženství. Nejenže s sebou přinášelo vyšší náboženské hodnoty (monoteismus) a humánní mravní normy (zákaz lidských obětí, krevní msty aj.), přispívalo též k obecnému kulturnímu rozvoji (písemnictví, výtvarné a hudební umění aj.). Cenným kulturním přínosem byl i vznik křesťanské kamenné chrámové architektury s vnitřní malířskou výzdobou (Podborský 1997). Pro feudální řád se křesťanství stalo ideologií a bylo přijímáno nejprve vyšší společností. Mezi prostým lidem, kde ještě přetrvávaly pohanské zvyky, bylo křesťanství knížaty šířeno často velmi násilnou formou (Podborský 1997). Původní slovanský pohřební ritus byl žárový. Spálení mrtví byli uloženi do popelnic pod hliněné mohyly (pohřebiště pražského typu). Od doby velkomoravské se u nás začíná ujímat i kostrový pohřeb (Podborský 1997). 11

12 5. Archeologické členění doby slovanské ve střední Evropě Původně byla staroslovanská kultura členěna na 4 fáze (Podborský 1997): předhradištní (? 600/650) starohradištní (600/ ) středohradištní ( ) mladohradištní ( ) Dnes je tato periodizace u nás modifikována na fázi: raněslovanskou (období pražského typu, Sámova říše polovina až čtvrtina 7. stol.) předvelomoravskou (8. stol.) velkomoravskou ( ) mladohradištní ( ) pozdněhradištní ( ) 5.1. Doba velkomoravská Historie Podle původní periodizace se doba velkomoravská nazývá dobou středohradištní. Jedná se o období velmi významné, neboť se stalo vyvrcholením staroslovanského vývoje na našem území, dobou rozkvětu i pádu Velkomoravské říše (Podborský 1997). U základů Velké Moravy, která vznikla sjednocením slovanských kmenů na Moravě a na Slovensku, stál r. 830 Mojmír I., vůdce sjednocené Moravy. Ten vyhnal nitranského pohanského knížete Pribinu a tak se sjednocená Morava a Nitransko dostaly pod vládu dynastie Mojmírovců (Podborský 1997). V této době se již na našem území ujímalo křesťanství, sám Mojmír I. byl již křesťanem. Misionářští kněží, šiřitelé křesťanství, pocházeli především z Franské říše (Podborský 1997). Po Mojmírovi I. se stal r. 846 vládcem Moravanů Rostislav, který byl zarputilým bojovníkem za nezávislost na Franské říši. Dal vyhnat německé misionáře, čímž proti sobě popudil vládce východofranské říše Ludvíka Němce. Rostislav si však toužil vybudovat na Moravě samostatné křesťanské organizace, proto se po odmítnutí pomoci od papeže Mikuláše I., obrátil s žádostí o pomoc na byzantského císaře Michala III. Byzantský panovník Rostislavovi vyhověl a r. 863 vyslal na Moravu učené soluňské bratry, znalé slovanského jazyka, Konstantina Filozofa a opata Metoděje (Podborský 1997). 12

13 Příchod soluňských bratrů byl pro Moravu velmi významný, neboť jí měl kromě jiného zajistit vznik samostatné církevní správy. Konstantin pro misijní účely sestavil slovanské písmo hlaholici a přeložil do slovanštiny vybrané části Bible. Tím položil základy pro slovanskou bohoslužbu. Během svého působení na Moravě Konstantin a Metoděj překládali do slovanštiny další bohoslužebné texty, vychovávali nové kněze a podporovali tak Rostislavův boj o svébytnost moravského státu. Kromě věcí církevních přinesli též základy právního řádu známé jako Zakon sudnyj ljudem (Podborský 1997). Po třech letech prožitých na Moravě r. 867 odešli bratři zpět do Cařihradu. Byli pozváni do Říma, kde je přivítal papež Hadrián II. Ten schválil snahy obou bratří a ustanovil Metoděje arcibiskupem pannonským a moravským. Tak byly položeny základy samostatné církevní organizace na Moravě (Podborský 1997). Konstantin v Římě onemocněl a zanedlouho zemřel. Ještě před smrtí však vstoupil do kláštera a byl pojmenován Cyril. Jeho bratr Metoděj se vydal zpět na Moravu (Podborský 1997). V době působení věrozvěstů na Moravě vpadlo na území Rostislava franské vojsko, Rostislav byl přemožen a slíbil věrnost Ludvíku Němci. Definitivně však padl až zradou synovce Svatopluka, který jej vydal do rukou Karlomana, syna Ludvíka Němce. Rostislav byl oslepen a skončil život v některém bavorském klášteře (Podborský 1997). Arcibiskup Metoděj se po útrpné cestě dostal do svojí moravské diecéze až r Poté byl uznán papežem Janem VIII. za pravověrného a slovanská bohoslužba byla papežskou bulou Industriae tuae z r. 880 povolena tak, že evangelium bylo nejprve čteno latinsky, poté slovansky (Podborský 1997). Po Metodějově smrti ( ) však byla slovanská liturgie opět zakázána. Toho dosáhl neoprávněný Metodějův nástupce arcibiskup Wiching (Podborský 1997). Svatopluk, synovec Rostislavův, si po strýcově pádu začal činit nároky na trůn. Karloman však Svatopluka uvěznil a na trůn dosadil německá hrabata Wilhelma a Engelšalka. Svatopluk své uvěznění považoval za křivdu. Spojil se proto se vzbouřenými Moravany a společně nad německými nepřáteli zvítězili. Vládl potom dalších 20 let ( ) a učinil z Velké Moravy skutečný nezávislý protofeudální stát s vlastní vládnoucí dynastií, soustavou hradů, rozvinutou ekonomikou a samostatnou církevní organizací (Podborský 1997). Po smrti Svatopluka (894) nastoupil na trůn jeho syn Mojmír II. Ani jemu, ani jeho bratrům se však již nepodařilo velkou říši udržet. Na Velkomoravskou říši útočí Bavoři a Maďaři a po porážce Bavorů Maďary ( ) je osud Velké Moravy zpečetěn. Její 13

14 kultura přežila na hradech asi do poloviny 10. stol, ve výjimečných případech ( Mikulčice) až do 11. stol. (Podborský 1997). V 10. stol. nastupují vládu v českých zemích Přemyslovci (Podborský 1997) Velkomoravská kultura Hradiště Období Velké Moravy bylo dobou vrcholného vzestupu hradišť, která se stala páteří mocenské struktury této říše. V moravskozápadoslovenské části Velké Moravy je známo přes 40 hradisek. Kromě tří politicky nejvýznamnějších center (Mikulčice, Uherské Hradiště Staré Město, Nitra) jsou zde hradištní města provinční, malé hrady, nížinná hradiska, menší výšinná hradiska a málo osídlená stážní hradiska (Podborský 1997). Na významná hradiště měla velký vliv kultura ze západní Evropy, Byzance, antické tradice, ale i orientální vlivy. Architektonický vliv se odráží např. na jednom z nejvýznamnějších hradisek na našem území, kterým jsou Valy u Mikulčic (Novotný a kol. 1986). Toto velkomoravské centrum, vniklé v poslední třetině 7. stol. a v 8. stol., bylo nepochybně rezidencí mojmírovských knížat. Jednalo se o typické nížinné hradiště, chráněné slepými rameny řeky Moravy a obehnané hradbami s komorovou konstrukcí a čelní kamennou zdí. Kolem ústředního knížecího hradu byla seskupena řada opevněných i neopevněných útvarů. Uvnitř sídla bylo několik zděných kostelů, mauzolea s hrobkami, knížecí palác a další zástavba s kamennými či dřevěnými budovami. Architektonicky obzvlášť významná je trojlodní bazilika s baptisteriem a okolním pohřebištěm, která je zároveň největší známou velkomoravskou sakrální stavbou. Vlivy cizích kultur jsou patrné též na rotundách různých typů, palácové stavbě nebo na stavbách obdélníkového půdorysu s polokruhovými či protáhlými apsidami (obr. 2). Celkem bylo v Mikulčickém komplexu odkryto 12 základů zděných kostelů (Podborský 1997). Mikulčice byly patrně také hlavním tržištěm Moravanů, křižovatkou mezinárodního obchodu. Mimo akropoli byly rozprostřeny četné řemeslnické dílny, sídliště obchodníků, řemeslníků a hřbitovy. Celkem mohl mikulčický komplex čítat 2000 lidí (Podborský 1997). Další velmi významné a neméně rozlehlé hradisko Uherské Hradiště Staré Město se rozkládalo také u břehu řeky Moravy (obr. 3). Také toto hradiště a jeho okolí bylo silně 14

15 Obr. 2. Valy u Mikulčic celkový plánek. 1-9 půdorysy mikulčických zděných kostelů z 9. stol. (upraveno podle Podborského 1997). zalidněné, nalezeny byly základy významných sakrálních staveb a v areálu byly odkryty početné objekty výrobního a hospodářského charakteru (Podborský 1997). Tento komplex bývá považován za ústřední sídlo krále Svatopluka a za hlavní město Velkomoravské říše. Kostel s klášterním komplexem na Sadech u Uherského Hradiště potom bývá interpretován jako sídlo arcibiskupa Metoděje a jeho žáků (Podborský 1997). Obr. 3. Uherské Hradiště Staré Město celkový plánek. 1-5 půdorysy kostelů uhersko-hradišťské aglomerace: 1-hřbitovní kostel Na Valách ve Starém Městě. 2-kostel v areálu knížecího dvorce Na Špitálkách ve Starém Městě. 3-rotunda pod základy současného hřbitovního kostela ve Starém Městě. 4- kostel v Sadech. 5-kostel v Modré u Velehradu. (upraveno podle Podborského 1997). 15

16 Na třetím nejlépe prozkoumaném hradišti v Břeclavi Pohansku, byl poprvé u nás odkryt komplexní areál knížecího dvorce. Uvnitř areálu, obehnaného dřevěným palisádovým plotem, se nacházel kamenný kostel s pohřebištěm, domy na kamenných podezdívkách a dřevěné hospodářské objekty (Podborský 1997) Hospodářství Prostá venkovská sídliště se v této době rozrůstají a přibývají. Dochází u nich k vnitřní diferenciaci. Obydlí se postupně zvětšují, zůstávají ale nadále dřevěná. Obvykle se setkáváme s typickou polozemnicovou konstrukcí, na některých místech jsou však již stavby výlučně povrchové (Stará Kouřim). Vysoká koncentrace zemědělských osad se nacházela obzvlášť v těsné blízkosti hradišť. Hradiska od počátku organizovala život celých oblastí. Byla na zemědělských produktech osad závislá a na oplátku jim poskytovala útočiště (Podborský 1997, Šolle 1984). Zemědělci získávali půdu žďářením, používali pluh, srpy a na mletí kamenné žernovy (Šolle 1984). Hlavní plodinou v této době se stala pšenice, proso následovalo až po ní. Kromě obilnin pěstovali lidé luštěniny, zeleninu, ovoce, ale i vinnou révu. Pěstování chmele nastupuje až od 12. stol. (Šolle 1984). Mezi domácími zvířaty se zvýšil význam koně, který se postupně stával nezbytným pomocníkem bojovníků jezdců. O této skutečnosti svědčí četné nálezy součástí jezdecké výbavy či podkůvek (Šolle 1984). Řemeslná výroba se rozvíjí v závislosti na hradských centrech a bývá soustřeďována v podhradí (Šolle 1984). Nejrozšířenějším odvětvím bylo bez pochyby hrnčířství, které provozovali hrnčířští specialisté za použití rychlého hrnčířského kruhu a uzavřené hrnčířské pece. Keramika tvarově navazuje na bezuché hrncovité nádoby předešlé etapy. Převládají hrnce situlovitého nebo soudkovitého tvaru, vzácněji lahvovité nádoby či mísy. Výzdobou bývá především rytá nebo brázděná vlnice, často s horizontálními liniemi. Současně se zdokonalováním výroby se objevil na dnech nádob otisk čepu hrnčířského kruhu. Ten svědčil o původu výrobku, mohl mít ale i magický smysl (obr. 4). Na hradech se vyráběla také žlutá keramika na základě byzantských vzorů (Podborský 1997, Šolle 1984). 16

17 Používalo se i dřevěné nádobí, rozšířené bylo i kolářství, košíkářství, kamenářství a kosťařství. Poměrně málo víme o velkomoravském sklářství, šperkařství, textilnictví a kožedělné výrobě (Podborský 1997, Šolle 1984). Obr základní typy keramiky. 6-8 značky na dnech nádob (upraveno podle Podborského 1997). Pokročilost hradištních center oproti venkovu se velmi výrazně projevila na umělecké úrovni klenotnictví. Nejtypičtějšími šperky se staly náušnice zdobené filigránem a granulací, vyrobené z bronzu, stříbra, zlata nebo pozlacené. Vyskytovaly se v řadě typů. Časté byly také prsteny a náhrdelníky s přívěsky lunicovitého tvaru, křížky nebo kaptorgami (schránky na ostatky svatých). Ke spínání šatů byly používány duté gombíky (knoflíky s ouškem, na povrchu zdobené plastickými ornamenty). Vysoké úrovně dosáhlo též kování přezek, drobných ozdob a nákončí opasků (obr.5) (Podborský 1997, Šolle 1984). Na hradiscích i na venkovských sídlištích je známa též celá řada kovářských dílen s kovářskými pecemi, výhněmi a vyhřívačkami. Vyráběly se nástroje (srpy, radlice, nože, sekery, aj.), lovecké potřeby, zámky a klíče, kovářské nástroje, zbraně (sekery bradatice, hroty kopí a oštěpů, meče) a doplňky koňské výstroje (udidla, třmeny, ostruhy) (obr. 6). Na některých hradiscích byla nalezena řada železných depotů (nástroje, ale i sekerovité hřivny), což může vypovídat o tom, že hradiska mohla být přímo určena k produkci kovářských výrobků (Podborský 1997, Šolle 1984). Mincovnictví se ve Velkomoravské říši nerozvinulo, platilo se tedy sekerovitými hřivnami a patrně i jinými namonetárními platidly (Podborský 1997). 17

18 Obr. 5. Velkomoravský šperk. 1 náušnice s řetízky. 2, 3 hrozníčkovité náušnice. 4 lunicovitá náušnice. 5, 6 bubínkovité náušnice. 7, 8 sloupečkovité náušnice. 9 košíčkovitá náušnice. 10, 11 lunicovité závěsky ( s řetízky). 12,13 prsteny. 14 náhrdelník ze skleněných perel s přívěsky v podobě křížků a katorgou závěsné křížky gombíky nákončí opasků (21, 23, 24 Mikulčice, 22 Pohansko u Břeclavi) (upraveno podle Podborského 1997). 18

19 Obr hroty šípů. 6 meč a varianty jeho jílců. 7, 8 ostruhy. 9, 10 třmeny. 11, 12 sekery. 13, 14 kopí (upraveno podle Podborského 1997). Pohřební ritus doby velkomoravské byl kostrový, pohřebiště jsou plochá. Pohřbívalo se v dřevěných rakvích podle křesťanských předpisů, milodary však byly stále ještě pohanské (nádoby s jídlem a pitím, Chárónova mince ) a součástí výbavy byly i osobní zbraně a šperky. Často však nacházíme i atributy křesťanské (křížky, kaptorgy). Příslušníci knížecího rodu a kněží byli pohřbíváni v kamenných hrobkách přímo v kostele nebo v samostatných mauzoleích. Kolem kostelů na hradech byli pohřbíváni členové vyšších sociálních vrstev. Venkovská pohřebiště byla chudší a některá byla velmi rozsáhlá (až 500 hrobů). I zde již výskyt hrobové výbavy ukazuje na složitější sociální vztahy (Podborský 1997). 19

20 6. Zpracovaný materiál 6.1. Lokalita Areál společnosti LM TRANS s.r.o. na ulici Okružní v Prostějově je obemknut od severu slepým výběžkem silnice směřující k bloku panelových domů, z jihu tělesem rychlostní komunikace z Brna do Olomouce, od východu novostavbami garáží a za západu pak výrobním areálem oděvní firmy Koutný (Fojtík 2005). Zkoumaný prostor je identifikován na mapě ČR: 1. ZM 1: , list Prostějov, 178 mm od Z s.č. a 217 mm od J s.č. 2. ZM 1: , list , mm od Z s.č. a mm od J s.č. (Fojtík 2005) Historie naleziště Při hloubení základových pásů pro stavbu garáží na Okružní ulici v Prostějově došlo v březnu 2000 k narušení několika hrobových jam náležejících k doposud neznámému pohřebišti. Jako první byl prozkoumán hrob č. 1/2000, situovaný na jižním okraji stavbou dotčené plochy. Poměrně široká hrobová jáma byla orientována delší osou ve směru S-J a obsahovala kostrový pohřeb asi 40cetileté ženy bez milodarů. Zesnulá ležela na zádech v natažené poloze a hlava směřovala k severu. Pravá ruka ležela podél těla, levá spočívala dlaní v klíně. Severní část hrobu byla odbagrována a z lebky se tedy dochovala pouze část mandibuly. Jako druhý prozkoumali pracovníci prostějovské pobočky ÚAPP Brno hrob č. 3/2000. V úzké a pouze 1,5 m dlouhé hrobové jámě byla na zádech uložená kostra dospělého muže směřující hlavou k východu. Silně pokrčené nohy spočívaly chodidly na dně hrobové jámy a kolena směřovala vzhůru. Ani v tomto případě nebyl zesnulý vybaven žádnými milodary a nezvyklý způsob jeho uložení vyvolal silné pochybnosti o pravěkém či časně historickém stáří zkoumaných hrobů. Teprve pokračujícím záchranným výzkumem dalších 7 hrobů byl nalezen materiál, který umožnil pohřebiště spolehlivě datovat. Získaná keramika, drobné šperky (náušnice) a železné předměty (kování věder, kopí, nože) jej kladou do velkomoravského období, konkrétně do 2. poloviny 9. až počátku 10. století (Fojtík 2005). Jak je již úvodem pojednáno, slovanská nekropole se nachází v těsné blízkosti tělesa rychlostní komunikace z Brna do Olomouce a je pravděpodobné, že byla částečně zničena při jejím budování. Cca 100 m západně od výše zmíněných garáží vznikl v roce

21 výrobní areál firmy Koutný. V této souvislosti provedený archeologický dohled prokázal skutečnost, že dále do těchto míst velkomoravský hřbitov již nezasahuje (Fojtík 2005) Zkoumaný kosterní materiál Z Prostějova mi bylo ke zpracování předáno celkem 30 vyzvednutých kostrových hrobů, z kterých jsem analyzovala 33 jedinců. Kosti byly většinou ve velmi dobrém stavu, téměř kompletně zachované. Nejlépe se zachovaly dlouhé kosti končetin. Také lebky byly nalezeny téměř všechny, ve více či méně zachovalém stavu. Kosti ke zpracování mi byly předány umyté. 21

22 7. Metody Při výběru vhodné metody, musíme brát v první řadě na zřetel stupeň zachovalosti kosterního materiálu, dále pak limity použitých metod (Stloukal a kol. 1999). Ve své práci jsem se zabývala určením pohlaví, věku a výšky postavy. K získání výsledků jsem používala metody, které mi byly doporučeny jako nejvhodnější a nejspolehlivější Určování pohlaví Rozdíly sexuálního dimorfismu, které jsme schopni pozorovat na živém člověku, můžeme přenést i na skelet. Sexuální dimorfismus se pak odráží v robusticitě kostry, zvláště patrný je na lebce a pánvi. Při určování pohlaví je důležitý i věk jedince, neboť většina pohlavních znaků se plně vyvine až v dospělosti. Naproti tomu se např. ženské znaky po menopauze vytrácejí a stávají se spíše maskulinními. Mimo to se mužské a ženské znaky pohybují v rozmezí extrémní maskulinity a femininity a existuje mezi nimi zóna překryvu. V potaz musí být brána i populační variabilita v čase a v prostoru a rasové rozdíly (Stloukal a kol. 1999). Určování pohlaví se tedy pohybuje pouze v rovině pravděpodobnosti. Pohlaví, které určujeme je pohlavím somatickým nikoli genetickým, které nemusí být se somatickým vždy totožné (Stloukal a kol. 1999) Určení pohlaví u dospělých Lebka Metodu morfologického hodnocení lebky vyvinul v r Novotný. Znakům na lebce je přiřazena váha znaku (stupeň 1 3) a ta je násobena stupněm rozvoje znaku (hyperfemininní 2, femininní 1, indiferentní 0, maskulinní 1, hypermaskulinní 2). Poté je hodnota vynásobena diskriminačním koeficientem, hodnoty pro jednotlivá pohlaví jsou sečteny a od celkové sumy je odečtena konstanta. Při použití této metody spočítáme vždy rovnice pro obě pohlaví. Za výsledné pohlaví považujeme to, jehož rovnice dosáhla vyšší hodnoty (Stloukal a kol. 1999). Hodnocené znaky: glabella (váha znaku 2), arcus superciliaris (3), crista supramastoidea (3), squama occipitalis (2), pons zygomaticus (2), os zygomaticum (3), inclinatio ossis frontalis (1), mandibula (2), angulus mandibulae (1) (obr. 7). 22

23 diskriminační koeficienty váha znaku stupeň vyvinutí muži ženy glabella 2 0, ,32308 arcus superciliaris 3 1, ,66695 crista supramastoidea 3 0, ,7861 squama occipitalis 2 0,2183-0,67799 pons zygomaticus 2 0, ,34589 os zygomaticum 3 1, ,03353 inclinatio ossis frontalis 1-0,5829 1,31358 mandibula 2-0, ,3431 angulus mandibulae 1 0, ,04189 konstanta -2, ,59787 Obr. 7. Tabulka pro výpočet pohlaví podle znaků na lebce vyvinutá Novotným (1990) (upraveno podle Stloukala a kol. 1999) Pánev Nejvhodnější kostí pro určování pohlaví je kost pánevní. Na této kosti je výrazný sexuální dimorfismus, který vznikl v důsledku rozdílné lokomoce u mužů a žen a schopnosti porodu, která náleží pouze ženám. Velké zdokonalení v této oblasti dosáhl Brůžek (2002). Metoda je založena na morfologickém hodnocení znaků na pánvi. Naměřené hodnoty jsou vloženy do statistického programu vyvinutého pro tyto účely. Program je pak schopen s 5 % chybou spočítat pravděpodobnost pro jednotlivá pohlaví. Do programu se zadává deset naměřených hodnot v určeném pořadí. Aby bylo možné pravděpodobnost vypočítat, je nutné, aby byly z prvních osmi hodnot změřeny minimálně čtyři. Poslední dvě hodnoty jsou spíše dodatkové (Murail et al. 2005). Měřené hodnoty: PUM přímočará vzdálenost od středu horního okraje facies symphysialis k nejbližšímu okraji acetabula. SPU přímočará vzdálenost od nejvíce vyčnívajícího místa na pubické části acetabula po horní vnitřní okraj foramen obturatum (kolmo na linea temporalis). DCOX přímočará vzdálenost od nejvyššího místa na crista iliaca po nejnižší bod na tuber ischiadicum. IIMT přímočará vzdálenost od spina iliaca posterior inferior měřená kolmo k dolnímu rameni incisura ischiadica major. ISMM přímočará vzdálenost od nejnižšího bodu tuber ischiadicum k nejvzdálenějšímu okraji acetabula. SCOX přímočará vzdálenost mezi spina iliaca anterior superior a spina iliaca posterior superior. SS přímočará vzdálenost od středu spina iliaca anteriot inferior k nejbližšímu místu na obvodu incisura ischiadica major. SA přímočará vzdálenost od 23

24 středu spina iliaca anterior inferior k nejbližšímu bodu na okraji facies auricularis. SIS přímočará vzdálenost od okraje acetabula k bodu na dolním okraji incisura ischiadica major, který leží uprostřed mezi vrcholem incisury a spina ischiadica. VEAC přímočará vzdálenost mezi nejodlehlejšími okraji acetabula (obr. 8) (Murail et al. 2005, Novotný 1981). Obr. 8. Měřené hodnoty na pánvi (upraveno podle Novotného 1981) Určování věku Při určování věku si musíme uvědomit rozdíl mezi věkem chronologickým a biologickým. Věk chronologický představuje počet dožitých let od narození, kdežto věk biologický je vyjadřován jako stupeň opotřebení skeletu. Tento věk je ovlivňován životními podmínkami, výživou a dalšími faktory, kterými může být zpomalen nebo naopak urychlen. Obvykle pracujeme s věkem biologickým, který srovnáváme s referenční populací (Stloukal a kol. 1999). U dětí určujeme věk s přesností na rok, což u dospělých jedinců nelze (Stloukal a kol. 1999). 24

25 Určení věku u dětí Rozvoj chrupu Metoda určování věku u nedospělců podle stupně rozvoje chrupu vytvořil Ubelaker (1978) (Szilvássy 1988) (obr. 9). Obr. 9. Určení věku podle prořezání zubů podle Ubelakera (1978) (upraveno podle Szilvássyho 1988) Maturace kostry Věk odhadujeme podle přirůstání epifýz. Schéma vytvořil Brothwell (1972) (Szilvássy 1988) (obr. 10). Obr. 10. Přirůstání epifýz podle Brothwella (1972) (upraveno podle Szilvássyho 1988). 25

26 Délka dlouhých kostí končetin Stloukal a Hanáková sestavili r tabulku pro určení věku dětí z délek dlouhých kostí. Tabulka je určena pro děti od 6 měsíců věku do 14 let (Stloukal a kol. 1999) (obr. 11). Obr. 11. Určování věku dětí z délek dlouhých kostí podle Stloukala a Hanákové (1978) (upraveno podle Stloukala a kol. 1999) Podle ostatních částí skeletu Pokud nejsme schopni určit věk z předchozích kritérií, můžeme použít celou škálu určování věku z ostatních částí skeletu. Tyto metody shrnuli Scheuer a Blacková (2004) Určení věku u dospělých Rozhraním mezi kostrou nedospělce a dospělého je srůst synchondrosis sphenooccipitalis. V dospělém věku se kostra již dále nevyvíjí, proto je přesné určení věku problematické. Pokud je to možné, měli bychom k určení věku použít kombinaci více metod Komplexní hodnocení věku Metodu umožňující věk hodnotit komplexně vyvinuli Ascadi a Nemeskéri (1970). Jedná se o srovnávání stavu obliterace lebečních švů na lamina interna, stavu vývoje styčné plošky stydké kosti a stavu vnitřní struktury hlavic femuru a humeru. K určení věku pak 26

27 stačí dvě z těchto hodnot, kdy hledaný věk nalezneme v tabulce vytvořené autory metody (Szilvássy 1988) Opotřebování zubů Určujeme podle schématu opotřebování kousacích ploch zubů v závislosti na věku podle Lovejoyové (1989) (Stloukal a kol. 1999) (obr. 12). Zuby horní čelisti Zuby dolní čelisti Obr. 12. Určení věku dle opotřebování kousacích ploch podle Lovejoyové (1989) (upraveno podle Stloukala a kol. 1999) Obliterace lebečních švů V případě nemožnosti určit věk podle výše uvedených spolehlivějších metod, můžeme určit věk podle schématu obliterace lebečních švů vytvořeného Rösingem (1977). Věk se zde určuje podle toho úseku švu, který je nejvíce uzavřený (Szilvássy 1988) (obr. 13). 27

28 Obr. 13. Určení věku podle obliterace lebečních švů vytvořené Rösingem (1977) (upraveno podle Szilvássyho 1988) Reliéf facies symphysialis Schéma určení věku podle vývoje facies symphysialis bylo vytvořeno r McKernem a Stewartem (Szilvássy 1988) (obr. 14). Obr. 14. Určení věku podle vývoje facie symphysialis podle McKerna a Stewarta (1957 (upraveno podle Szilvássyho 1988) 28

29 7.3. Určování výšky postavy Výšku postavy lze určit jen velmi obtížně a jedná se pouze o odhad, což vyplývá i z faktu, že téměř u všech metod, které se výškou zabývají, ji lze určit s odchylkou až ± 4,5 cm (Stloukal a kol. 1999). Hlavním kritériem pro určení výšky je délka dlouhých kostí. Protože k určení se používají referenční soubory, musíme dát při výběru metody pozor na to, jaký referenční soubor byl u ní použit, jakého byl soubor rozsahu a zda je určen zvlášť pro mužské i ženské pohlaví (Stloukal a kol. 1999). Jako nejvhodnější jsem zvolila metodu podle Sjovolda (1990), která je určena pro všechny rasy bez ohledu na pohlaví. Upřednostnila jsem rovnici pro největší délku femuru. F1 = 2,71 * (změřená délka kosti) + 45,86 = ± 4,49 cm 7.4. Zpracování, fotodokumentace a popis hrobů Teoretická část práce byla provedena jako literární rešerše. Rekonstrukce kosterního materiálu z lokality ulice Okružní v Prostějově byla provedena v laboratoři Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Fotodokumentaci provedl Milan Šulc v březnu 2007 digitálním fotoaparátem značky Canon EOS 400 D. Zdokumentovány byly lebky a to z norma facialis a z norma lateralis dextra i ministra a některé další zajímavosti na lebkách i postkraniálním skeletu. Fotodokumentace byla též provedena na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Fotografie byly upraveny v programu Corel PHOTO- PAINT 12 Janem Šustrem v květnu Mapy naleziště byly upraveny podle nálezové zprávy z ulice Okružní v Prostějově, která byla zpracována Mgr. Pavlem Fojtíkem. K jednotlivým hrobům náleží určení pohlaví, věku, výšky postavy, popis zachovalosti kosterního materiálu a popis hrobové výbavy, který je citovaný z výše uvedené nálezové zprávy Demografická analýza Jedinci z ulice Okružní byli pro tento rozbor rozděleni do těchto věkových kategorií: infans I (0-0,5 let), infans II (0,6-6 let), infans III (7-13 let), juvenis (14-19 let), adultus I 29

30 (20-29 let), adultus II (30-39 let), maturus I (40-49 let), maturus II (50-59 let), senilis (60 a více let) (Drozdová 2005). Úmrtnostní tabulky jsou sestaveny podle postupů doporučených Knussmannem (Knussmann 1988) a Stloukalem (Stloukal a kol. 1999) Srovnávací soubor Pro srovnání jsem použila podobně datované soubory kosterního materiálu z Břeclavi Pohanska, jak je uvádí Drozdová (Drozdová 2005). 30

31 8. Zpracování hrobů Hrob číslo 10 Pohlaví: nelze určit Věk : novorozenec (podle prořezání zubů a dlouhých kostí) Výška: nelze určit Popis: kostra zachována částečně. Zachovány téměř všechny dlouhé kosti, lopatky, několik žeber, oblouků obratlů a obratlových těl. Lebka spíše v podobě fragmentů. Zachován byl jeden anulus tympanicus a dvě sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka). Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 11 Pohlaví: muž (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle srůstu lebečních švů) Výška: nelze určit Popis: kostra zachována částečně. Zachovány hlavně diafýzi dlouhých kostí, levá pánevní kost, několik tarzálních a metatarzálních kostí. Ostatní části postkraniálního skeletu ve fragmentární podobě. Lebka zachována celá s výraznými incisurae frontales. Na bazilární části lebky je patrná asimilace atlasu. Přední zuby dolní i horní čelisti jsou anomálně obroušené, nad zubem 12 se nachází radikulární cysta. Celkově je kostra robustní s výrazným svalovým reliéfem. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: železná sekera, tři železné nože, ptačí kosti, železný zavírací nůž, železná přezka, drobný bronzový? plíšek, dva úštěpy ŠI, zlomek železné tyčinky, čepel nože?, železná tyčinka kruhového průřezu, železná lyrovitá ocílka, fragment spodní části vejčitého hrnce (Fojtík 2005) Hrob číslo 12 Pohlaví: muž (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 151,55± 4,49 cm (podle míry F1) 31

32 Popis: kostra zachována částečně. Zachovány převážně kosti dolních končetin, úlomky pánve, několik kostí ruky a nohy. Žebra a obratle zcela chybí. Z lebky zachována pravá část kalvy a pravá obličejová část. Dolní čelist má ulomená ramena. Na pravé os temporale je zelené zbarvení pravděpodobně z důsledku působení kovu. Na os occipitale se nalézá prohlubeň po cystě. Celkově je kostra gracilní. Příměsi: silně obroušený zub Vybavení hrobě: vejčitý hrnec zdobený vlnicemi, přeslen z plavené hlíny, železný nůž, náhrdelník ze sedmnácti skleněných a jednoho hliněného korálku, čtyři náušnice (Fojtík 2005) Hrob číslo 13 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle srůstu lebečních švů) Výška: 162,66±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována částečně. Zachovány dlouhé kosti, polámané kosti pánve, žebra a obratle v podobě fragmentů. Na obou humerech jsou silně vyvinuty tuberositas deltoideae, na pravém humeru jsou stopy po korozi. Z lebky je zachována téměř celá kalva a dolní čelist. Celá obličejová část a dentice zcela chybí. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: železný nůž (Fojtík 2005) Hrob číslo 14 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a poporodních změn a podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 164,29±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována velmi dobře, téměř kompletní, pouze žebra a obratle spíše v podobě fragmentů. Lebka dochována celá. Zuby silně obroušené, se zubním kamenem. Na pravém processus mastoideus a pod levým processus mastoideus je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. V zadní části os frontale je viditelný zásek, způsobený nejspíše při odkrývání hrobu. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: náušnice (Fojtík 2005) 32

33 Hrob číslo 15 Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 169,44±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována dobře, téměř kompletní. Na pravém humeru jsou stopy po korozi. Lebka je zachována celá. Dentice téměř kompletní. Celkově je kostra poměrně robustní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: železná sekera, železný nůž, tři úštěpy ŠI, mladopaleolitické radiolaritové rydlo, železná lyrovitá ocílka (Fojtík 2005) Hrob číslo 16 V hrobu byly nalezeny dva skelety, ženský a dětský. Podle polohy dětské lebky by se mohlo jednat o tzv. porod v rakvi. Věk ženy tomu však příliš nenasvědčuje. Dospělý Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: nelze určit Popis: kostra špatně zachována. Zachovány pouze části diafýz dlouhých kostí dolní končetiny, úlomky kostí ruky a nohy. Z ostatního postkraniálního skeletu pouze fragmenty. Z lebky zachována téměř celá kalva, část pravé maxilly, úlomky os sphenoidale a os occipitale. Dolní čelist je dochovaná. Na levé os parietale a na os occipitale je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. Chrup je poměrně opotřebovaný, na zubu 16 kaz. Celkově je kostra gracilní. Dítě Pohlaví: nelze určit Věk: novorozenec (podle kostí lebky) Výška: nelze určit Popis: kostra velmi špatně zachována. Dochovány pouze části dvou dlouhých kostí a úlomky lebečních kostí. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: dvě náušnice (Fojtík 2005) 33

34 Hrob číslo 17 Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 169,44±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována špatně. Zachovány hlavně dlouhé kosti a levá pánevní kost, ostatní části postkraniálního skeletu jsou v podobě fragmentů. Lebka dochována celá. Zuby jsou silně opotřebované. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: širší výrazně situlovitá nádoba, zbytky železného kování vědérka, ptačí kosti, drobné kaménky z obsahu ptačího volete, železný nůž, ovčácké nůžky z ohnutého ocelového plechu, drobný kamenný brousek, zlomek pravěké rohovcové čepele, úštěp ŠI, fragment železné přezky, železný zavírací nůž (Fojtík 2005) Hrob číslo 18 Pohlaví: nelze určit Věk: let (podle délky dlouhých kostí a podle prořezání zubů) Výška: nelze určit Popis: kostra dobře zachována, téměř kompletní. Jsou přítomny i samostatné epifýzi. Lebka dochována celá, všechny švy jsou zcela otevřené. Na os frontale je patrné porózní ložisko, porózní je i tvrdé patro. Na předních zubech je viditelná změna barvy skloviny a hypoplázie. Zuby jsou pokryty supragingiválním zubním kamenem. Je patrná intravitální ztráta 16. zubu. Příměsi: dvě zkažené stoličky Vybavení hrobu: pravěké škrabadlo na čepeli, kostěná zděř či objímka, železný zavírací nůž, úštěp ŠI, dva drobné zlomky skleněné nádoby, železný nůž (Fojtík 2005) Hrob číslo 19 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve a podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 173,23±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra velmi dobře zachována, téměř kompletní. Chybí pouze levá kost pánevní. Na vnitřní straně levé ulny jsou stopy po korozi. Je zachována i část cartilago thyroideae. Lebka je dochována celá. Celkově je kostra robustní s výrazným svalovým reliéfem. 34

35 Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: zlomek železného nože (Fojtík 2005) Hrob číslo 20 Pohlaví: nelze určit Věk: 14 let (podle délky dlouhých kostí) Výška. Nelze určit Popis: kostra dobře zachována. Dlouhé kosti dochovány téměř všechny, zachovány nepřirostlé epifýzy, obě kosti kyčelní. Žebra a obratle spíše v podobě fragmentů. Lebka dochována celá s dobře zachovalou denticí. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: zbytky štítkového prstenu z bronzového plechu, čtyři náušnice (Fojtík 2005) Hrob číslo 21 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a poporodních změn) Věk: let (podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 159,68±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra velmi dobře zachována, téměř kompletní. Lebka dochována celá se zcela otevřenými švy. Foramen magnum je drobné. Na lebce jsou patrná porózní ložiska. Příměsi: jeden dospělý horní řezák Vybavení hrobu: dvě náušnice (Fojtík 2005) Hrob číslo 22 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: 70 a více let (podle srůstu lebečních švů) Výška: 160,77±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra dobře zachována. Žebra i obratle spíše ve fragmentární podobě. Na obratlích jsou patrné silné spondylotické změny. Viditelná je sakralizace posledního lumbálního obratle. Lebka je dobře zachovalá se zcela srostlými švy. Vlivem věku došlo k temporoparietálnímu ztenčení lebečních kostí. V occipitální části ztenčení dosahuje až na spongiózu. Jsou dochovány tři velmi obroušené zuby. Celkově je má kostra spíš kratší kosti, ale robustní s výrazným svalovým reliéfem. Příměsi: nebyly nalezeny 35

36 Vybavení hrobu: vejčitý hrnec zdobený vlnicemi, železná tyčinka ukončená trnem, tři úštěpy ŠI, železný nůž (Fojtík 2005) Hrob číslo 23 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a poporodních změn a podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 153,99±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra velmi dobře zachována, téměř kompletní. Hlavice obou humerů a mediální kondyl pravého humeru jsou šikmo seseklé patrně v důsledku působení ostrého nástroje při odkrývání hrobu. Lebka zachována celá s téměř kompletní denticí. V pravé části os frontale je patrný zásek vzniklý pravděpodobně při odkrývání hrobu. Kořeny zubu 18 jsou zničeny kazem. Součástí dentice je i dvoukořenový špičák. Celkově je kostra velmi gracilní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 24 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle přirůstání epifýz) Výška: 166,46±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována velmi dobře a téměř kompletní. Na obou humerech jsou čerstvě přirostlé hlavice, levý radius má čerstvě přirostlou distální epifýzu. Epifýzy ostatních kostí jsou nepřirostlé. Na obratlích jsou spondylotické změny. Z lebky je zvlášť zachována kalva i obličejová část. Dolní čelist je poměrně robustní s výraznou bradou. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 25 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 159,14±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována dobře. Žebra a obratle zachovány částečně. Z lebky dochována většina kalvy, nejkompletnější jsou os temporale levá, os parietale levá a os occipitale. 36

37 Z obličejové části je zachováno téměř celé tvrdé patro a dolní čelist. Na pravé os temporale je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. Celkově je skelet gracilní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: tři náušnice, široký nesouměrně modelovaný hrnec s výzdobou, ptačí kosti (Fojtík 2005) Hrob číslo 26 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a poporodních změn a podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 164,56±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována velmi dobře, téměř kompletní. Na pravé tuber ischiadicum jsou patrné stopy po korozi. Lebka dochována ve velmi dobrém stavu. Celkově je kostra gracilní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 27 Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky a poporodních změn) Věk: let )podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 152,11±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra zachována velmi dobře. Ve spodní části levého lemuru je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. Lebka je dochována dobře. Zuby jsou silně ožvýkané, pod šestnáctým zubem je cysta. Na levém rameni mandibuly a na levém angulus mandibulae je zelené zbarvení po kovu. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 28 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (posle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 153,72±4,49 cm (podle míry F1) 37

38 Popis: kostra poměrně dobře zachována, pánev polámaná, žebra ve formě větších fragmentů. Na levé tibii je viditelná dobře zhojená zlomenina. Lebka je zachována celá. Foramen magnum je drobné. Dolní čelist má poměrně mohutné mentum. Zuby jsou pokryty zubním kamenem a jsou poměrně dost obroušené. Byla nalezena i část cartilago thyroideae. Celkově je kostra velmi gracilní Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: železný nůž, zlomek železné lyrovité ocílky, plochý železný předmět oblého tvaru (Fojtík 2005) Hrob číslo 29 Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 150,74±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra velmi dobře dochována, téměř kompletní. Na humerech jsou silně vyvinuté tuberositas deltoideae. Lebka je zachována celá s téměř kompletní denticí. Foramen magnum je drobné. Na předních dolních zubech je supragingivální zubní kámen. Celkově je kostra velmi gracilní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: náušnice (Fojtík 2005) Hrob číslo 30 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle obrusu zubů, podle přirůstání epifýz, podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 163,20±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra dochována dobře. Pouze žebra ve formě velkých fragmentů. Na pánvi jsou čerstvě přirostlé hřebeny kostí kyčelních. Z lebky zachována kalva, část obličejové části a dolní čelist. Levá os temporale je zeleně zbarvená patrně v důsledku působení kovu. Zuby jsou postiženy supragingiválním zubním kamenem. Celkově je kostra gracilní. Příměsi: fragment dospělé os frontale Vybavení hrobu: dvě náušnice (Fojtík 2005) 38

39 Hrob číslo 31 Pohlaví: žena (podle morfometrických znaků pánve a poporodních změn) Věk: let (podle srůstu lebečních švů) Výška: 148,03±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra hůře zachována. Zachovány hlavně dlouhé kosti, pánev polámaná, žebra a obratle nekompletní a ve formě fragmentů. Lebka špatně zachována, polámaná. Zachovány kosti kalvy kromě téměř celé os frontale, částečně dochováno tvrdé patro a dolní čelist. Na dolní levé části os occipitale je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně v důsledku působení kovu. Zuby jsou silně obroušené, zub 37 a zub 38 postiženy kazy. Celkově je kostra velmi gracilní. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: vejčitý hrnec zdobený pásy šikmých násobných vpichů, dvě náušnice (Fojtík 2005) Hrob číslo 32 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 178,65±4,49 cm (podle míry F1) Popis: kostra dobře zachována, pouze žebra a obratle nekompletní, ve formě fragmentů. V horní části pravé tibie jsou viditelné stopy po korozi. Lebka dochována dobře se zcela otevřenými švy. Obličejová část zvlášť. Na čele stopy po záseku způsobené ostrým nástrojem patrně při odkrývání hrobu. Celkově kostra robustní s delšími kostmi. Příměsi: dětská clavicula (patrně z novorozence), dětský zub (věk asi 18 měsíců-4 roky) Vybavení hrobu: železná sekera, zbytky železného kování vědérka (Fojtík 2005) Hrob číslo 33 V hrobu nalezena jedna kostra a kosti ze zásypu tohoto hrobu. Dospělý hrob Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle srůstu lebečních švů zevnitř a podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 156,43±4,49 cm (podle míry F1) 39

40 Popis: kostra dobře zachována, téměř kompletní. Celý levý femur je posekaný ostrým nástrojem patrně v důsledku odkrývání hrobu. Lebka je dochována celá, na čele má okrouhlý otvor též pravděpodobně způsobený při odkrývání hrobu. Zuby jsou silně zbroušené, zub 36 zcela poškozen kazem. Celkově je kostra velmi gracilní. Dítě kosti ze zásypu Pohlaví: nelze určit Věk: novorozenec (podle anulus tympanicus) Výška: nelze určit Popis: kostra velmi špatně zachována. Dochována pouze část jedné dlouhé kosti, fragmenty dvou žeber a fragmenty lebky. V levé os temporale jsou viditelné sluchové kůstky. Na jednom žebru je zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: bez nálezů (Fojtík 2005) Hrob číslo 34 Pohlaví: nelze určit Věk: 3 roky (podle délky dlouhých kostí a podle prořezání zubů) Výška: nelze určit Popis: Kostra zachována dobře. Zachovány dlouhé kosti, žebra, několik těl a oblouků obratlů. Na levém humeru zelené zbarvení, patrně po kovu. Z lebky zachována kalva, obličejová část i dolní čelist. Dentice zachována částečně. Na levé os temporale a na hlavičkách mandibuly je patrné zelené zbarvení vzniklé pravděpodobně působením kovu. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: tři náušnice, čtyři skleněné korálky z náhrdelníku, dva svinuté stříbrné? plíšky, drobná stříbrná? kulička (Fojtík 2005) Hrob číslo 35 Pohlaví: nelze určit Věk: 14 let (podle délky dlouhých kostí) Výška: nelze určit Popis: kostra dobře dochována. Epifýzy jsou nepřirostlé. Lebka zachována, kalva a obličejová část zvlášť. Na zubech je supragingivální zubní kámen. Příměsi: nebyly nalezeny 40

41 Vybavení hrobu: železný nůž Hrob číslo 36 Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: 178,38±4,49 cm (podle míry F1) Popis: postkraniální skelet zachován velmi dobře, pouze žebra a obratle jsou ve formě fragmentů. Distální části obou tibií jsou porušené ostrým nástrojem v důsledku odkrývání hrobu. Lebka chybí. Zachovány jsou pouze fragmenty kostí kalvy, horní čelist a dolní čelist. Chrup je velmi opotřebovaný, obzvláště zuby 14, 24 a 38. Celkově je postkraniální skelet velmi robustní se silným svalovým reliéfem. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: několik zlomků keramické nádoby (Fojtík 2005) Hrob číslo 37 Pohlaví: nelze určit Věk: 4 roky (podle délky dlouhých kostí a podle prořezání zubů) Výška: nelze určit Popis: kostra dobře zachována. Hůře zachované pouze obratle a žebra ve fragmentární podobě. Lebka poměrně dobře zachována, chybí část pravé os parietale. Dolní čelist zachována i s denticí. V levé os parietale se nachází otvor, který mohl vzniknout v důsledku škrabané trepanace. Jedná se však pouze o domněnku. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: širší hrncovitá nádoba s výzdobou, železný nůž, železná rolnička, železný srp, železná šipka, železná sekera, drobná situlovitá nádoba s obvodovým rýhováním, skořápky z vejce (Fojtík 2005) Hrob číslo 38 Pohlaví: žena (podle morfoskopických znaků lebky) Věk: let (podle obrusu zubů) Výška: nelze určit Popis: zachována pouze kompletní lebka. Švy jsou otevřené, v šípovém švu jedna vmezeřená kost, v švu lambdovém tři vmezeřené kosti, na rozhraní os parietale, os 41

42 occipitale a os temporale obou stran po jedné vmezeřené kosti. Zuby jsou pokryty supragingiválním zubním kamenem. Příměsi: zvířecí zub Vybavení hrobu: drobná situlovitá nádoba s vlnicí a obvodovým rýhováním, dvě náušnice, železný nůž, náhrdelník ze šesti skleněných korálků a schránky měkkýše (Fojtík 2005) Hrob číslo 39 V hrobu byli nalezeni dva jedinci. Dospělý Pohlaví: muž (podle morfometrických znaků pánve) Věk: let (podle reliéfu facies symphysialis) Výška: 162,39±4,49 cm (podle míry F1) Popis: postkraniální skelet dobře zachován, téměř kompletní. Chybí pouze distální části obou tibií a fibul. Lebka zcela chybí. Dítě Pohlaví: nelze určit Věk: 1 rok (podle prořezání zubů) Výška: nelze určit Popis: kostra částečně zachována. Zachovány dlouhé kosti, lopatky, fragmenty žeber a obratlů. Z lebky zachována kalva, obě ossae temporales, os sphenoidalis, část tvrdého patra, dolní čelist a část dentice. Příměsi: nebyly nalezeny Vybavení hrobu: železný nůž (Fojtík 2005) 42

43 9. Diskuze 9.1. Demografický rozbor Antropologický rozbor jsem provedla u 33 jedinců pocházejících z 30 hrobů. Vyšší počet jedinců je způsoben násobnými pohřby. Ve dvou hrobech byly pohřbeny osoby dvě, vždy dospělý a dítě, v jednom hrobu byla pohřbena osoba ženy a kosterní pozůstatky dítěte byly nalezeny v zásypu tohoto hrobu. Všechny jedince se podařilo určit (tab 1). Tab. 1. Přehled hrobů z ulice Okružní nalezených v roce 2005 číslo hrobu pohlaví věk výška (cm) 10 dítě novorozenec neurčeno 11 muž let neurčeno 12 muž let 151,55 13 muž let 162,66 14 žena let 164,29 15 žena let 169,44 16 žena let neurčeno dítě novorozenec neurčeno 17 žena let 169,44 18 dítě let neurčeno 19 muž let 173,23 20 dítě 14 let neurčeno 21 žena let 159,68 22 muž 70 a více let 160,77 23 žena let 153,99 24 muž let 166,46 25 žena let 159,14 26 žena let 164,56 27 žena let 152,11 28 žena let 153,72 29 žena let 150,74 30 žena let 163,2 31 žena let 148,03 32 muž let 178,65 33 žena let 156,43 dítě novorozenec neurčeno 34 dítě 3 roky neurčeno 35 dítě 14 let neurčeno 36 muž let 178,38 37 dítě 4 roky neurčeno 38 žena let neurčeno 39 muž let 162,39 dítě 1 rok neurčeno 43

44 Populace Slovanů z Prostějova je kompletní, neboť jsem obdržela údaje z předchozího archeologického výzkumu. V roce 2000 bylo na ulici Okružní v Prostějově odkryto 9 hrobů, antropologické určení těchto hrobů provedla RNDr. Marta Dočkalová, Ph.D. V hrobech bylo nalezeno 9 jedinců, z toho jeden je neurčený (tab 2). Demografická data jsou tedy vytvořena ze souboru 10 mužů, 17 žen, 14 dětí a 1 neurčitelného jedince (tab. 3, graf 1). Tab. 2. Přehled hrobů z ulice Okružní nalezených v roce 2000 (upraveno podle Dočkalové 2000) číslo hrobu pohlaví věk 1 žena let 2 dítě 2-3 roky 3 neurčeno neurčeno 4 dítě 8-9 let 5 dítě let 6 dítě 8-10 let 7 žena let 8 dítě let 9 muž let Tab. 3. Populační rozložení (upraveno podle Dočkalové 2000, Urbánkové 2005) n % muži 10 23,80% ženy 17 40,47% děti 14 33,33% neurčení 1 2,40% celkem ,00% Graf 1. Populační rozložení (upraveno podle Dočkalové 2000, Urbánkové 2005) děti 33% neurčení 2% ženy 41% muži 24% muži ženy děti neurčení Věková struktura populace pohřebiště z ulice Okružní (tab. 4, graf 2) ukazuje, že nejvyšší úmrtnost spadá do věkové kategorie adultus I, tzn. Věk mezi 20 a 29 lety. Zde se úmrtnost liší od srovnávané slovanské populace z Břeclavi Pohanska, kde nejvyšší úmrtnost postihuje kategorii infans II, tedy věk 0,6-6 let. Děti umírali nejvíce ve věku 0,6-6 let a ve věku let (oboje 28,57%). Nejvyšší procento mužů zemřelo mezi 20. a 29. rokem (40%) v kategorii adultus I, dále pak mezi 44

45 40. a 49. rokem (30%) maturus I. Ženy umíraly převážně v období mezi 30. a 39. rokem (35,30%) adultus II. U staroslovanských žen je úmrtnost vlivem porodů a poporodních potíží obvyklá mezi 20. a 29. rokem (Drozdová 2005). Tato kategorie byla v populaci žen z ulice Okružní až na druhém místě (23,53%). Tab. 4. Rozdělení zkoumané populace podle doby úmrtí děti (n) % muži (n)% ženy (n) % celkem (n) % infans I 0-0,5 let (3) 21,43% (3) 7,32% infans II 0,6-6 let (4) 28,57% (4) 9,76% infans III 7-13 let (3) 21,43% (3) 7,32% juvenis let (4) 28,57% (4) 9,76% adultus I let (4) 40,00% (4) 23,53% (8) 19,50% adultus II let (0) 0,00% (6) 35,30% (6) 14,63% maturus I let (3) 30,00% (3) 17,65% (6) 14,63% maturus II let (2) 20,00% (2) 11,76% (4) 9,76% senilis 60 a více let (1) 10,00% (2) 11,76% (3) 7,32% celkem (14) 100% (10) 100% (17) 100% (41) 100% Graf. 2. Rozdělení zkoumané populace podle doby úmrtí 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% děti % muži % ženy % celkem % Infans I Infans III Adultus Maturus Senilis Průměrný věk jedinců z ulice Okružní je 28,13 let (tab. 5). Muži se v průměru dožívali 39 let, ženy 38,38 let a děti 7,02 let. Tyto hodnoty se téměř neliší od srovnatelných souborů, pouze děti se dožívaly více let než je obvyklé. 45

46 Tab. 5. Průměrný věk mužů, žen a dětí z Okružní ulice určení jedinci muži ženy děti celkové stáří souboru věk 39,00 let 38,38 let 7,02 let 28,13 let Pro pohřebiště ulice Okružní jsem vypočítala úmrtnostní tabulky (tab. 6, 7, 8). Věkové třídy jsou po pěti letech do věku 20 let, poté jsou věkové třídy po deseti letech. Do tabulky jsem zařazovala jedince spadající do dvou věkových kategorií současně přidělením hodnoty 0,5 oběma věkovým třídám. Vysvětlivky: D x počet koster jedinců spadajících do daného věkového rozmezí d x počet koster jedinců v dané věkové třídě vztažených na 100 jedinců počet osob, které se ze 100 lidí dožili dané věkové skupiny l x q x podíl osob v dané věkové skupině, které pravděpodobně v této skupině zemřou před dosažením následující věkové skupiny p x podíl osob v dané věkové skupině, které pravděpodobně v této skupině přežijí a dosáhnou následující věkovou skupinu L x počet let prožitých v určité věkové skupině T x počet let, která pravděpodobně ještě prožijí všechny osoby v dané věkové skupině dohromady e x průměrný počet let, který mají naději prožít osoby vstupující do dané věkové skupiny (Drozdová 2005, Stloukal a kol. 1999) Tab. 6: Úmrtnostní tabulka celého souboru z ulice Okružní bez ohledu na pohlaví věk (roky) D x d x l x q x p x L x T x e x 0-4,9 7 17, ,1707 0, ,9 2 4,88 82,93 0,0588 0, ,9 5 12,2 78,05 0,1563 0, ,9 1,5 3,66 65,85 0,056 0, ,9 6,5 15,85 62,19 0,2549 0, ,9 6 14,63 46,34 0,3157 0, ,9 6 14,63 31,71 0,4614 0, ,9 3,5 8,54 17,08 0,5 0, ,9 2 4,88 8,54 0,5714 0, a víc 1,5 3,66 3, celkem

47 Tab. 7: Úmrtnostní tabulka žen z ulice Okružní věk (roky) D x d x l x q x p x L x T x e x 15-19,9 1 5, ,0588 0, ,9 3 17,65 94,12 0,1875 0, ,9 6 35,29 76,47 0,4615 0, ,9 3 17,65 41,18 0,4286 0, ,9 1,5 8,82 23,53 0,3748 0, ,9 2 11,77 14,71 0,8 0, a víc 0,5 2,94 2, celkem Tab. 8: Úmrtnostní tabulka mužů z ulice Okružní věk (roky) D x d x l x q x p x L x T x e x 15-19,9 0, ,05 0, ,9 3, ,3684 0, , ,9 2, ,4167 0, ,9 2, ,7143 0, , a víc celkem Z tabulky vidíme, že téměř 50% pohřbených se dožilo věku 30 let (hodnota lx). U všech pohřbených bez ohledu na pohlaví je průměrný očekávaný věk dožití (hodnota ex) 29 let pro věkovou kategorii do 5 let. Tato třída je pro děti nejkritičtější (Drozdová 2005). Pokud děti toto období přežily, měly naději se v pěti letech dožít 35 let. Ženy, které dosáhly průměrného věku (38 let), měly naději se dožít 54 let. Pokud muži dosáhli průměrného věku (39), mohli se dožít 63 let, tedy o 9 let víc než ženy. Všichni ti, kteří se dožili 70 let, měli šanci prožít ještě dalších 5 let života. Hodnoty průměrného očekávaného věku dožití populace Slovanů z ulice Okružní se liší od srovnávaných slovanských populací ve dvou směrech. Děti z ulice Okružní se v kritické věkové třídě (do 5 let) dožívaly nepatrně vyššího věku než srovnávané slovanské populace. Stejně tak muži z ulice Okružní, kteří se dožili průměrného věku, měli naději na podstatně delší život než muži z populace srovnávané. Slovanské ženy z ulice Okružní se průměrným věkem dožití nelišily od srovnávaných populací. 47

48 9.2. Výška postavy Odhadovaná výška postavy (tab. 9) byla vypočítána z délky dlouhých kostí podle Sjovoldovy metody (1990). Byly použity hodnoty celkem 21 jedinců, 8 mužů a 13 žen. U zbylých 21 individuí nebylo možné výšku postavy změřit. Muži s průměrnou výškou 166,76 cm se podle kategorizace Martina a Sallera (1927) jevili jako vysocí či prostřední (oboje 37,5%). Nejvyšší muž byl 178,65 cm vysoký, nejmenší pak 151,55 cm. Výška žen s průměrem 158,8 cm se pohybovala v rozmezí 148,03 169,44 cm. Podobně jako muži byly i ženy hodnoceny jako vysoké (38,46%). Dále potom jako velmi vysoké, střední a prostřední (vše 15,38%). Podle průměrné výšky jsou muži na rozhraní kategorií střední a nadstřední, ženy na rozhraní kategorií nadstřední a vysoká (tab 10). Tab. 9: Odhadovaná výška osob z ulice Okružní muži ženy celkem n průměr 166,76 158,8 161,85 medián 164,56 159,14 162,39 max 178,65 169,44 178,65 min 151,55 148,03 148,03 S.D. 9,42 7,01 8,56 Tab. 10: Odhadovaná výška postavy kategorizovaná dle Martina a Sallera (1927) (upraveno podle Stloukal a kol. 1999) výška postavy muži (n)% ženy (n)% celkem malá (1) 12,5% (1) 7,7% (2) 9,52% prostřední (3) 37,5% (2) 15,38% (5) 23,81% střední (1) 12,5% (2) 15,38% (3) 14,29% nadstřední (0) 0,00% (1) 7,7% (1) 4,76% vysoká (3) 37,5% (5) 38,46% (8) 38,1% velmi vysoká (0) 0,00% (2) 15,38% (2) 9,52% celkem (8) 100,00% (13) 100,00% (21) 100,00% 48

49 10. Závěr Cílem mé práce bylo zpracování a demografická analýza kosterního materiálu pocházejícího z archeologického výzkumu v areálu společnosti LM TRANS s.r.o. na ulici Okružní v Prostějově. Základní demografické charakteristiky (pohlaví, věk, výška postavy) jsem určovala u 33 jedinců, kteří pocházejí z 30 hrobů výzkumu provedeného v roce Protože v dané lokalitě byl proveden již jeden archeologický výzkum (roku 2000) a kosterní nálezy z let 2000 i 2005 patří do jednoho pohřebiště, do demografického rozboru jsem zahrnula celé pohřebiště včetně již dříve odkrytých devíti hrobů. Kosti z těchto hrobů byly antropologicky určeny RNDr. Martou Dočkalovou, Ph.D. z ústavu Anthropos, Moravského zemského muzea. Celkově jsem tedy zpracovávala soubor 39 hrobů, ve kterých bylo určeno 42 jedinců (10 mužů, 17 žen, 14 dětí a jeden neurčený jedinec). Kosterní materiál byl dle hrobové výbavy datován do doby velkomoravské, konkrétně do 2. poloviny 9. až počátku 10. století. Průměrný věk určených jedinců byl u mužů 39 let, u žen 38,38 let a u dětí 7,02 roků. Celkový průměrný věk zkoumaného souboru byl 28,13 let. Muži se nejčastěji dožívali věku adultus I (20-29 let), ženy nejvíce umíraly ve vyšším věku, v kategorii adultus II (30-39 let). Nejvyšší úmrtnost dětí spadá do kategorií infans II (0,6-6 let) a juvenis (14-19 let). Svojí průměrnou tělesnou výškou 166,76 cm stáli muži těsně na rozhraní kategorií střední a nadstřední. Mezi pohřbenými byli jedinci malého (151,55 cm), ale též vysokého vzrůstu (178,65 cm). Ženy podle průměrné výšky 158,8 cm byly na rozhraní nadstředních a vysokých. Také zde byla výška postavy velmi proměnlivá. Nejmenší žena měřila 148,03 cm, byla tedy vzrůstu malého, zatímco nejvyšší žena se svojí výškou 169,44 cm patřila do kategorie velmi vysoká. Přestože demografické hodnoty získané ze souboru 42 jedinců lze brát spíše jako orientační, v zásadě se příliš neliší od srovnávaných, podobně datovaných velkomoravských lokalit. 49

50 11. O autorce Helena Urbánková, narozena v Novém Městě na Moravě. Po ukončení osmiletého studia na Biskupském gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou byla přijata ke studiu oboru všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tento obor studovala dva roky, poté z důvodů časové, psychické i fyzické náročnosti oboru studium přerušila a úspěšně absolvovala přijímací řízení na obor antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Fyzická antropologie, které se autorka věnuje, plně uspokojuje autorčiny zájmy, což je patrné i z velmi blízkého vztahu tohoto oboru k autorčině předchozímu studiu v Praze. 50

51 12. Slovník důležitějších pojmů antropologie, multidisciplinární věda zabývající se biologickou a socio-kulturní stránkou člověka od počátku jeho vývoje i do budoucna (Drozdová 2004). antropometrie, metody měření lidského těla a jeho různých částí pomocí vhodných nástrojů. Její součástí je též osteometrie (Drozdová 2004). asimilace atlasu, srůst atlasu s bází lební (Horáčková Strouhal Vargová 2004). bradatice, sekera pracovního i bojovného charakteru. Nálezy na Moravě a na Slovensku bradatici datují do období od 2. pol. 8. do konce 10. stol (Novotný a kol. 1986). cysta, uzavřená patologická dutina uvnitř tkání, vyplněná tekutinou nebo tužší hmotou (Horáčková Strouhal Vargová 2004). dentice, též chrup. Soubor všech zubů horní a dolní čelisti (Dokládal 1994). demografie, obor zkoumající lidské populace. Zabývá se jejich velikostí, strukturou a vývojem z hlediska jak kvalitativního tak i kvantitativního (Stloukal a kol. 1999). diafýza, střední část dlouhé kosti. doba velkomoravská ( ), zvaná též středohradištní. Vrcholná doba staroslovanského vývoje na našem území. Doba významná vznikem a pádem Velkomoravské říše, příchodem věrozvěstů na Moravu, velkým rozvojem řemeslné výroby a postupnou feudalizací slovanských zemí. epifýza, koncová část dlouhé kosti. fragment, zlomek, oddělená část z většího celku (Kvasil a kol. 1985). frankfurtská horizontála, příčná rovina protínající lebku v horních okrajích obou zevních zvukovodů a v dolních okrajích obou očnic. Byla schválena r na mezinárodním kongresu antropologů ve Frankfurtu nad Mohanem (Stloukal a kol. 1999). gracilní, drobný, křehký. hradiště, opevněné útvary vznikající na našem území od 7. stol. Původní význam byl obranný, později i hospodářský a politický (Podborský 1997). hypoplázie na zubech, deformace korunky. Jedná se o proužky či jamky zeslabeného dentinu, které vznikají v důsledku působení stresu na dítě. S odbouráním stresu dochází k reparaci (Aufderheide Rodríguez-Martín 1998). intravitální změna, též antemortální. Změna probíhající za života jedince. koroze, rozrušení materiálů, obzvláště kovů, vzájemným chemickým či elektrochemickým působením daného materiálu a prostředí (Říman a kol. 1986). 51

52 Knussman, Reiner, německý antropolog. Na univerzitě v Hamburku založil ústav Institut für Humanobiologie. Po Rudolfu Martinovi a Karlu Sallerovi převzal vydávání příručky Lehrbuch der Antropologie (Drozdová 2004). norma frontalis, pohled na lebku zepředu, promítnutý kolmo na frankfurtskou horizontálu (Drozdová 2004). norma lateralis, pohled na lebku z pravé nebo z levé strany. Frankfurtská horizontála je vodorovná (Drozdová 2004). Martin, Rudolf ( ), švýcarský antropolog, profesor univerzity v Curychu a tvůrce antropologické příručky Lehrbuch der Antropologie (Říman a kol. 1986). metody morfoskopické, soubor metod charakterizujících tvarové odlišnosti. I nepatrně odlišný tvar těmito metodami lze vyjádřit slovně či graficky (Stloukal a kol. 1999). metody morfometrické, postihují odlišnosti ve velikosti celé kostry i v proporcích jednotlivých kostí (Stloukal a kol. 1999). osteometrie, subdisciplína antropometrie. Zabývá se měřením proporcí těla na základě rozměrů kostí (Drozdová 2004). pohřeb, v archeologii termín pro lidské pozůstatky uložené v hrobu. Rozlišujeme pohřeb žárový a kostrový. Při kostrovém pohřbu jsou do hrobu uloženy nespálené lidské ostatky, při žárovém pohřbu jsou ostatky spálené (Říman a kol. 1986). pohřebiště, místo určené pro pohřbívání lidí (Novotný a kol. 1986). poporodní změny, změny v oblasti křížokyčelního spojení vzniklé v důsledku porodu, kdy dochází k rozvolnění pánevních vazů a k hemorrhagiím kloubního pouzdra. Při krvácení vznikající hematomy způsobí resorpci kostí a na jejich místech zůstávají granulovité prohlubně zvané sulcus praeauricularis (Stloukal a kol. 1999). porod v rakvi, vypuzení pozůstatků plodu z dělohy pohřbené, které je způsobeno tlakem hnilobných plynů z břišní dutiny (Fojtík Prokeš 2004). populace, společenství jedinců žijících na určité lokalitě (Říman a kol. 1987). radikulární cysta, jamka pod kořenem zubu, která vzniká v důsledku infekce dřeňové dutiny (Aufderheide Rodríguez-Martín 1998). robustní, silný, mohutný. sakralizace, přirůstání posledního lumbálního obratle ke kosti křížové (Grim a kol. 2001). spondylóza, zobákovité nárusty nově vytvořené kosti na tělech obratlů. Výskyt se zvyšuje se stoupajícím věkem jedince (Stloukal a kol. 1999). 52

53 Stloukal, Milan ( ), docent RNDr., promovaný historik, DrSc. Od r působil jako antropolog v Archeologickém ústavu ČSAV v Brně, pak přešel r do Národního muzea v Praze. V r odešel do důchodu, ale nadále pokračuje v práci na Antropologickém oddělení Národního muzea (Drozdová 2004). trepanace lebeční, chirurgické otevření lebeční dutiny při operacích mozku nebo dřeňové dutiny při zánětech. Je známo pět základních technik, mezi nejšetrnější z nich patří technika škrabací (Horáčková Strouhal Vargová 2004). znaky pohlavní, tvarové vlastnosti nebo rysy organismu příslušející určitému pohlaví. Rozlišujeme znaky femininní ženské a maskulinní mužské (Říman a kol. 1987). zubní kámen, mineralizovaný zubní plak (Aufderheide Rodríguez-Martín 1998). zubní kaz, infekční onemocnění vznikající působením bakterií na korunku nebo krček zubu (Aufderheide Rodríguez-Martín 1998). 53

54 13. Rejstřík adultus, 29, 44, 45, 4928, 42, 43 adultus I, 29, 44, 49 adultus II, 29, 45, 4928, 43 asimilace atlasu, 31, 51 demografický rozbor, 6, 7, 29, 43, 49 gracilní, 33, 36, 37, 38, 39, 40, 51 hradiště, 7, 9, 11, 14, 51 hypoplázie, 34, 51 infans I, 29 infans II, 29, 44, 49 infans III, 29 juvenis, 29, 49 koroze, 32, 33, 34, 37, 39, 51 maturus, 29, 45 maturus I, 29, 45 maturus II, 29 Okružní ulice, 6, 7, 20, 29, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49 pohřeb, 11, 20, 43, 52 pohřebiště, 6, 7, 11, 14, 16, 19, 20, 44, 46, 49, 52 poporodní změny, 32, 35, 36, 37, 39, 52 porod v rakvi, 33, 52 průměrný věk, 7, 45, 46, 49 robustní, 31, 33, 34, 35, 36, 39, 41, 52 senilis, 29 sexuální dimorfismus, 22, 23 Slované, 6, 7, 8, 10, 11, 44, 47 spondylotické změny, 35, 36 srovnávaná (referenční) populace, 24, 30, 44, 47 trepanace, 41, 53 úmrtnostní tabulky, 30, 46, 47 velkomoravská doba, 7, 9, 10, 11, 12, 19, 20, 49, 51 výška postavy, 6, 48, 49 zachovalost, 21, 22, 29, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42 zubní kámen, 32, 34, 38, 40, 42, 53 54

55 14. Seznam citované a použité literatury Aufderheide, Arthur C. Rodríguez-Martín, Conrado (1998): The Cambridge Encyclopedia of Human Paleopatology. Cambridge: Cambridge University Press. Dokládal, Milan (1994): Anatomie zubů a chrupu. Brno: Masarykova Univerzita, fakulta lékařská. Drozdová, Eva (2004): Základy osteometrie. In: Malina, Jaroslav, ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. č. 18, Brno: nadace Universitas Masarykiana, Nauma. Drozdová, Eva (2005): Břeclav Pohansko VI SLOVANŠTÍ OBYVATELÉ VELKOMORAVSK0HO HRADISKA POHANSKO U BŘECLAVI (demografická a antropometrická studie). Spisy Filozofické fakulty č Brno: Masarykova Univerzita v Brně. Dočkalová, Marta (2000): Antropologické určení kosterních pozůstatků z Okružní ulice v Prostějově. Nepublikovaná zpráva. Brno: Moravské zemské muzeum. Fojtík, Pavel (2005): Prostějov Okružní ulice 2005 Areál společnosti LM TRANS s.r.o. autodoprava, administrativně-provozní budova a garáže, k.ú. Prostějov, ul. Okružní.č. akce: 45/05. Nálezová zpráva. Brno: Ústav archeologické památkové péče. Fojtík, Pavel Prokeš, Lubomír (2004): POHŘBY TĚHOTNÝCH ŽEN A FENOMÉN POSMRTNÉHO PORODU V RAKVI Nález z Prostějova, Okružní ulice, v archeologických analogiích a medicínských souvislostech. Pravěk NŘ 14, s Grim, Miloš Druga, Rastislav a kol. (2001): ZÁKLADY ANATOMIE 1. Obecná anatomie a pohybový systém. Praha: Galén, Karolinum. Horáčková, Ladislava Strouhal, Eugen Vargová, Lenka (2004): Základy paleopatologie. In: Malina, Jaroslav, ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. č. 15, Brno: Nadace Universitas Masarykiana, Nauma. Knussman, Reiner (1988): Anthropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie des Menschen. (4. Auflage des Lehrbuchs der Anthropologie begründet von Rudolf Martin), Band I und II. Stuttgart, Jena, New York: Gustav Fischer Verlag. Kvasil, Bohumil a kol. (1985): Malá československá encyklopedie 2. svazek D CH.Praha: Academia. Murail, Pascal Bruzek, Jaroslav Houët, Francis Cunha, Eugenia (2005): DSP: A TOOL FOR PROBABILISTIC SEX DIAGNOSIS USING WORLDWIDE VARIABILITY IN HIP-BONE MEASUREMENTS.Bulletins et Mémories de la Société d Anthropologie de Paris, n.s., t.17, 3-4, p Novotný, Bohuslav a kol (1985): Encyklopédia archeológie. Bratislava: Vydavatelstvo Obzor. 55

56 Novotný, V. (1981): Pohlavní rozdíly a identifikace pohlaví pánevní kosti. Kandidátská práce. Brno: Lékařská fakulta univerzity Jana E. Purkyně v Brně. Podborský, Vladimír (1997): Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno: Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Říman, Josef a kol. (1986): Malá československá encyklopedie 3. svazek I L. Praha: Academia. Říman, Josef a kol. (1986): Malá československá encyklopedie 4. svazek M Pol. Praha: Academia. Říman, Josef a kol. (1987): Malá československá encyklopedie 5. svazek Pom S. Praha: Academia. Říman, Josef a kol. (1987): Malá československá encyklopedie 6. svazek Š Ž. Praha: Academia. Scheuer, L. Black, S. (2004): The Juvenil Skeleton. London, San Diego: Academic Press. Stloukal, Milan a kol. (1999): Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum. Szilvássy, J. (1988): Altersdiagnose am Skelett. In: Knussman, Reiner, ed., Anthropologie. Handbuch der vergleichenden Biologie des Menschen. (4. Auflage des Lehrbuchs der Anthropologie begründet von Rudolf Martin), Band I und II. Stuttgart, Jena, New York: Gustav Fischer Verlag. Šolle, Miloš (1984): Staroslovanské hrdisko. Praha: Nakladatelství Vyšehrad. 56

57 Přílohy

58 Obr

59 Obr

60 Obr

61 Obr

62 Obr

63 Obr

64 Obr

65 Obr

66 Obr

67 Obr

68 Obr

69 Obr

70 Obr

71 Obr

72 Obr

73 Obr

74 Obr

75 Obr

76 Obr

77 Obr

78 Obr

79 Obr

80 Obr