Biblické postavy v písních Jaromíra Nohavici

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Biblické postavy v písních Jaromíra Nohavici Bakalářská diplomová práce Jana Lankoczová Brno, jaro 2018

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Obor: Český jazyk a literatura Biblické postavy v písních Jaromíra Nohavici Bakalářská diplomová práce Jana Lankoczová Vedoucí práce: Mgr. Jan Křeček Brno, jaro 2018

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury Jana Lankoczová i

4 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce za cenný čas, rady a připomínky a dále mé rodině za trpělivost a oporu. ii

5 Obsah Úvod 1 1 Výběr materiálu Zdroje Diskografie alba Vymezení pojmů Bible Pojetí motivu Motiv Biblický motiv Symbol Funkce biblického motivu Funkce biblických postav Stratifikace biblických motivů Biblické postavy Svatá místa Zvířata Čísla Živly Další Modlitby Nezařazené Aluze Autor a biblické motivy 15 5 Postava Boha a jeho funkce v textu Bůh Bůh zesměšněný Bůh lhostejný Bůh jako člověk Bůh neexistující Závěr iii

6 6 Postava ďábla a jeho funkce v textu 26 7 Postava anděla a jeho funkce v textu 28 8 Postava Ježíše Krista a jeho funkce v textu Ježíš Kritus Ježíš Kristus v textech Jaromíra Nohavici Ježíšek v textech Jaromíra Nohavici Postava Panny Marie a Josefa a jejich funkce v textu Další biblické postavy a jejich funkce v textu Svatý Petr a jeho funkce v textu Apoštol Jan a jeho funkce v textu Herodes a jeho funkce v textu Máří Magdalena a její funkce v textu Noe a jeho funkce v textu Adam a Eva a jejich funkce v textu Závěr 50 Bibliografie 52 Primární Sekundární iv

7 Úvod Tato bakalářská diplomová práce se zabývá motivy biblických postav v textech Jaromíra Nohavici. Vycházet budeme z textů, které autor umístil na svých oficiálních webových stránkách v sekci Diskografie. Nejprve budou stručně chronologicky představena autorova jednotlivá alba, se kterými pracujeme a ze kterých práce čerpá. Následující kapitola bude zaměřena na základní pojmy a terminologii, jako co je Bible, motiv apod., ale také na funkce biblických motivů obecně. Další část práce je zaměřena na rozdělení biblických motivů, jejich vysvětlení a formy zobrazení. Po této kapitole je pozornost věnována Jaromíru Nohavicovi a jeho přístupu k biblickým motivům. V následujících kapitolách bude pozornost věnována jednotlivým biblickým postavám. Každá kapitola obsahuje popis postavy a také její vývoj v konkrétních textech Jaromíra Nohavici, její funkci v textu a textovou ukázku. Hlavním cílem této práce bude dokázat, anebo naopak vyvrátit tvrzení, že Jaromír Nohavica používá motivy biblických postav vědomě s určitým cílem. 1

8 1 Výběr materiálu 1.1 Zdroje Jaromír Nohavica tvoří od 70. let, ale jeho první oficiální album vyšlo až v roce Tato práce vychází z alb vydaných od roku 1988 do roku 2017, jejichž textová podoba je zachycena na webových stránkách autora 1. Pro potřeby této práce tedy vycházíme z těchto textů, kterým dáváme přednost před případnými odlišnostmi na zvukových nosičích nebo v jiných zdrojích (např. zpěvníky Písně Jaromíra Nohavici od A do Z, Jarek Nohavica komplet a další). 1.2 Diskografie alba V roce 1988 vyšla první LP deska Darmoděj, která Jaromíru Nohavicovi přinesla úspěch. Album Darmoděj je význačné svou nostalgičností a do jisté míry depresivností, prolínají jím motivy smrti (Až mě zítra ráno v pět, Krajina po bitvě), ale nechybí motivy radosti ze života (Ahoj slunko). Vedle písní s těmito motivy zde najdeme i ukolébavku (Ukolébavka pro Kubu a Lenku). 2 Po revoluci v roce 1989 vychází, zatím pouze na kazetě, Osmá barva duhy. Album bylo vydáno bez větších předchozích příprav, obsahovalo skladby, které již posluchači předtím znali, osm písní z osmnácti bylo vydáno na debutním albu Darmoděj. 3 V roce 1990 vychází první oficiální nahrávka V tom roce pitomém, která není ovlivněna nežádoucími faktory, nikdo do jejího vydání nesměl zasahovat. Tematicky se drží dříve užitých témat povinná vojenská služba, hloupost válek, nostalgie; depresivní texty vyvažuje humor, který má typický dobový přesah a obsahuje narážky na soudobé reálie skryté do banálních příběhů (Kopačák). 4 V roce 1993 vychází Mikymauzoleum. Na textech se projevila závislost na alkoholu, až na výjimky nejsou lehkomyslné a humorné, naopak sahají do nejniternějších lidských pocitů, pochyb o sobě samém a o světě. Mikymuzoleum se zdá být spojnicí mezi autorovou minulostí a současností, některé z písní byly Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: Daranus, 2007, s Ibid., s Ibid., s

9 1. Výběr materiálu napsány již v 80. letech. 5 Po tomto hlubším tématu vychází v roce 1994 deska odlehčená Tři čuníci, v podstatě dětské album. 6 Album Divné století vyšlo v roce 1996 a formou příběhů provází posluchače právě končícím stoletím. 7 Album Koncert, vnímané jako výběr toho nejlepšího, bylo natočeno na koncertech v Bratislavě, Českých Budějovicích a Praze. Obsahuje minimum dříve nepublikovaných skladeb, základem jsou známé skladby v nových aranžmá. 8 O dva roky později vyšlo v červnu roku 2000 album Moje smutné srdce, jehož název vypovídá o celkovém vyznění desky. Písně jsou smutné, nostalgické, lidská duše je rozedraná a na světě převládá nešťastná láska. Mluvíme o albu plném intimní lyriky, plném dříve nepublikovaných a na koncertech jen výjimečně hraných písní. 9 Album Babylon vyšlo v roce V tomto albu dominují motivy z alb předchozích, osudovost, smutek, ponoření se do vlastního nitra. Výrazným motivem je člověk ztracený v neklidné době viz píseň Babylon, která ukazuje, že nadcházející století nebude méně chaotické než současné. 10 Nohavicova popularita a koncertní aktivita dala vzniknout albům, která v různých podobách recyklují známé písně, aniž by rozšiřovala autorův repertoár. Tak vzniklo na koncertě v Ostravě album Doma (2006) 11, v Praze album V Lucerně (2009) a album Jarek Nohavica a přátelé z festivalu Noc plná hvězd v Třinci. Též se vrací k známé i méně známé tvorbě ze 70. a 80. let (viz album Tenkrát, 2013). Od alba Babylon do současnosti tedy Jaromír Nohavica vydal pouze tři původní alba: Ikarus z roku 2008, v roce 2012 je to Tak mě tu máš a konečně album Poruba z roku Pojítkem těchto tří alb je leitmotiv vyrovnávání se s minulostí (písně Já si to pamatuju, Kupte si hřebeny, Minulost nebo Sako ze sametu). Jak bylo řečeno, vycházíme z oficiálně vydaných alb z výše uvedeného odkazu. Chybí tedy alba jako Pražská pálená, Virtuálky a další, která byla volně ke stažení. 5. Rauvolf, Hledání Jaromíra Nohavici, s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Ibid., s

10 2 Vymezení pojmů 2.1 Bible Bible je základní knihou judaismu a křesťanství. Pochází z řeckého slova biblos, tedy kniha. Bibli obecně dělíme na Starý a Nový zákon a Apokryfy. Starý zákon, který byl původně napsán hebrejsky, je nejobsáhlejší a nejrůznorodější. Je složen ze tří částí: Zákona, Proroků a takzvané Tóry, neboli Pěti knih Mojžíšových. Nový zákon, jehož původním jazykem byla řečtina, je kratší než Starý, tím pádem již není tak rozmanitý. Jeho obsáhlejší část vypráví o Ježíšově činnosti, mučednictví a božství (čtyři evangelia). 12 Bible nevznikla najednou, nýbrž byla psána po celá staletí podle ústní lidové slovesnosti a příběhů hebrejského původu, které byly následně uspořádány a transformovány do podoby knih, které známe dnes. V Bibli nalezneme různé typy textů, texty milostné, lyrické i epické, filozofické úvahy a meditační texty. Židé, narozdíl od křesťanů, rozlišují tři hlavní části Bible: Tóru, Nebiim neboli Proroky a Kétubim, tj. spisy a další ostatní texty Bible. Bible je v judaistickém náboženství nazývána TaNak. 13 Bible je pro tuto práci základní sekundární zdroj, neboť právě z Bible vychází veškeré biblické motivy a postavy a mnoho z nich je v písních spojeno právě v kontextu s Biblí. Je nutno podotknout, že na Bibli se můžeme zaměřit jak z pohledu náboženského, kdy je chápána jako svědectví o činech, jež Bůh vykonal, ale také z hlediska uměleckého či historického. Nás z hlediska prováděné analýzy zajímá pojetí náboženské a historické. Bible inspirovala umělce od počátků křesťanství, a přestože je její vliv na umění dnes patrný méně, stále nalezneme křesťanské motivy nebo naopak motivy, které se vůči křesťanství vymezují. Umělecká díla také zobrazují široké spektrum biblických motivů: od událostí v Ráji (had nabízející Adamovi a Evě jablko ve vitráži Bon Samaritain z 12. století, případně vyhnání z ráje Marca Chagalla z let ) 14, přes příběhy ze Starého zákona (obraz První smutek z roku 1888 od Williama 12. Calvocoressi, Peter. Kdo je kdo v Bibli. 1. vyd. Praha: Baronet, 1996, s Folliloux, Danielle. Slovník biblické kultury. Praha: EWA Edition, 1992, s Ibid., s. II IV. 4

11 2. Vymezení pojmů Bourgereau, na kterém Adam s Evou truchlí nad tělem svého syna Ábela) 15 až po život Ježíše Krista(často zobrazován s matkou Marií, například obraz Maxe Ersta z roku 1891 Panna Maria trestající před třemi svědky malého Ježíše) 16. Nebyly to ale jen obrazy, Bible výrazně ovlivnila i hudbu. V hlavní linii byly skládány zejména skladby pro obřady křesťanského náboženství, a tak vznikaly hymny, mše, chorály nebo kantáty. Biblické příběhy byly rovněž inspirací pro vznik oper. Ze skladatelů můžeme uvést Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena nebo Antonína Dvořáka. 17 Kromě hudby se Bible dočkala také filmového zpracování, a to zejména příběh Ježíše Krista. Jako příklady filmového zpracování uveďme filmy jako Desatero přikázání (1956), Noe (2014), který vypráví o potopě světa a přežití lidského druhu, či Umučení Ježíše Krista (2004). 2.2 Pojetí motivu Motiv Tento pojem lze chápat mnoha různými způsoby. Lexikon teorie literatury a kultury definuje motiv takto: V nejširším slova smyslu nejmenší plnovýznamová jednotka, která vytváří strukturu uvnitř celku. V užším smyslu se jedná o tematickou konstelaci, kterou určují kulturní tradice a která je pevně daná. 18 Slovník literární teorie pojem motiv chápe jako část uměleckého díla, která je nejvíce jednoduchá, ale jejíž téma zároveň není rozložitelné v obsahové části. Jako příklad bylo použito líčení osoby či události anebo popis daného předmětu. Motivy lze rozdělit do tří kategorií dynamický, statický a volný. Společným znakem všech typů motivů je jejich návaznost, která posléze vytváří ucelené dílo. V rámci motivu 15. Folliloux, Slovník biblické kultury, s Ibid., s Ibid., s Nünning, Ansgar; Trávníček, Jiří; Holý, Jiří. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce osobnosti základní pojmy. 1. vyd. Brno: Host, 2006, s

12 2. Vymezení pojmů rozlišujeme i tzv. leitmotiv, který je v díle příznačný svou opakovatelností Biblický motiv Definice biblického motivu je značně problematická, neboť žádný literární slovník ani lexikon pojem neobsahuje. Z tohoto důvodu je k vysvětlení pojmu odkazováno na níže citovanou rigorózní práci, která se rovněž zabývá funkcemi biblických motivů a která pojem biblický motiv definuje zcela srozumitelně a věcně. Autorka za biblický motiv považuje prvky, které jsou věcné nebo textové a které je možno nalézt ve Starém či Novém zákoně. Tento pojem je nadřazen a spadají pod něj konkrétní názvy míst, ale i postav, autorka zde zařazuje příběhy i modlitby, výjimkou však nejsou ani obecné pojmy, které do chvíle, kdy jsou zobrazeny v kontextu jako biblické, vůbec nevnímáme. 20 Autorka se v tomto tvrzení opírá zejména o Biblický slovník a v něm uvedené heslo nebe. Slovo nebe se nachází na hranici meteorologicko-astronomické terminologie a náboženského významu. Tuto skutečnost je možno nalézt i ve Starém zákoně, ve kterém se rozlišuje nebe z vědeckého hlediska, kdy nebe můžeme chápat jako ovzduší a oblohu, nebo z náboženského hlediska, ze kterého je nebe chápáno jako nadpřirozený svět, v Novém zákoně často užívaný termínem nebesa. 21 Pokud slovo nebe použijeme ve větě Dívám se na nebe na hvězdy., je nebe chápáno z hlediska meteorologicko-astronomické terminologie. Ve chvíli, kdy se slovo nachází v kontextu, který je možno ztotožnit s biblickou tematikou, slovo již nespadá pod meteorologicko-astronomickou terminologii, ale stává se tak slovem nadpřirozeným až mytickým a získává pro čtenáře zcela jinou hodnotu, než by byla v kontextu odborného pojetí. 19. Vlašín, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, s Makovcová Demartini, Lenka. Funkce biblických motivů v textech písní české pop music 60. a 70. let dvacátého století. Praha, Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Katedra biblických věd, s Allmen, Jean-Jacques von; Miřejovský, Jan. Biblický slovník. 2. vyd. Praha: Evangelické nakladatelství, 1991, s

13 2. Vymezení pojmů Symbol Symbol je v publikaci Lexikon symbolů definován podle filozofa Friedricha Kaulbacha, který jej definuje následovně: Tak nepochybně, jako je symbol nositelem a zprostředkovatelem významu, tak jistě opývá vlastností být fantasmem, útvarem příslušejícím smyslové obrazové síle. Symbol tedy představuje bod, ve kterém se setkávají logičnost a obraznost a v němž splývají v jednotný obrazec, nový osobitý útvar; znázorňuje prostředníka mezi Logem a jeho obrazem. 22 Každý z nás používá symboly, aniž by si toho byl vědom. Symbolika v náboženství je však něco, co nedokáže lidský rozum pochopit, je to tajemství, které je třeba odhalit, a zřejmě proto se symbolika stala v oblasti náboženství silným prvkem umění. 23 Pro nábožensky založeného člověka představuje symbol konkrétní představu například bílá holubice je jasným symbolem dobrých zpráv a naděje. 24 Stejným způsobem se v práci pokusíme odhalit v textech písní Jaromíra Nohavici symboly vycházející z Bible a náležitě je interpretovat. 2.3 Funkce biblického motivu Biblické motivy jsou pro nás vodítkem či znakem, kam směřovat dál a jakým způsobem text interpretovat. Napovídají nám, zda máme věci chápat jako skutečné, nebo jako odkazující či symbolické. Tento postup může být někdy zavádějící když autor použije biblický motiv nevědomky. V poslední řadě je však na lidském uvědomění si, zda máme biblický motiv chápat jako skutečný či symbolický. 22. Heinz-Mohr, Gerd. Lexikon symbolů: obrazy a znaky křesťanského umění. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1999, s Ibid., s Lurker, Manfred. Slovník biblických obrazů a symbolů. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1999, s

14 2.4 Funkce biblických postav 2. Vymezení pojmů Biblické postavy figurují v umění převážně jako symboly. Biblický kánon byl dlouhá staletí všeobecně známý, jeho prvky přešly do jazyka a kultury celé Evropy a následně se prostřednictvím misionářů rozšířil dál. Díky tomu se všeobecně známými staly i skutky postavy, jejich povahové vlasnosti a typické rysy dodnes říkáme chlupatý jako Ezau nebo nevěřící Tomáš. Na biblické postavy, ale také motivy jako celek je možno nahlížet ze dvou úhlů pohledu: jedním je původní význam, druhým význam přenesený. Jako příklad uveďme Jidáše, který může být chápán jako konkrétní osoba, která zradila a zaprodala Ježíše Krista, nebo může mít přenesený význam a pouze symbolizuje někoho, kdo je zrádce, má tedy vlastnosti, které měla osoba Jidáš (v českém jazyce tyto skutečnosti rozlišujeme dokonce gramaticky užitím velkých a malých písmen; kromě Jidáše či jidáše je to třeba Lazar a lazar nebo Šalamoun a šalamoun). Nejčastěji jsou biblické postavy, celkem logicky, užity v biblickém kontextu. Někdy se biblický kontext shoduje s kontextem historickým (například narození Ježíše Krista, ačkoliv i o jeho historické existenci se vedou spory). Jindy je historický kontext obtížně dokazatelný (potopa světa) nebo se zcela vymyká vědeckým a historickým poznatkům (neposkvrněné početí, proměna Lotovy ženy v solný sloup). Kromě postavy se nositeli symbolů mohou stát také zvířata, čísla, modlitby a podobně. 8

15 3 Stratifikace biblických motivů 3.1 Biblické postavy Za biblické postavy považujeme takové postavy, které se vyskytují v Bibli. Na základě častého citování jejich skutků (při kázáních v kostele, v literatuře a podobně) vešly v obecnou známost. Jsou jim zasvěceny či jimi inspirovány sochy, kostely, chrámy či poutní místa. Pokud bychom je chtěli nějak rozdělit, stratifikace by se pravděpodobně odvíjela od jejich důležitosti a popularity. O každé postavě se z Bible můžeme dozvědět její povahu, příběh, osobní rysy. Zejména tyto vlastnosti jsou mnohokrát používány v běžné řeči jménem nemyslí mluvčí biblickou postavu, ale její charakteristickou vlastnost ( Naše sousedka je anděl., Ten chlap je jidáš., Koukal jako nevěřící Tomáš. ). Nejznámějšími událostmi jsou Zvěstování (tedy zejména postavy anděla a Panny Marie) a Ukřižování Ježíše Krista (kromě samotného Ježíše i další postavy, které s tímto činem mají co do činění např. Máří Magdalena nebo svatá Veronika, pokud bychom do ukřižování zahrnuli i nesení kříže). V době pozdního středověku, a posléze renesanci, zastávala Bible pozici hlavního pramene pro umělce. Postupem času však byla tato církevní tradice narušována, i přesto si však biblické postavy udržely významné místo v umění dodnes. 25 Biblické postavy v jiných než biblických textech zastávají funkci symbolu. Jeden z nejnovějších románu Amose Oze se nejmenuje Jidáš náhodou, stejně tak jmenuje-li se někdo Herodes, očekávání čtenáře je, že postava bude krutá a nelítostivá. Pomocí biblického pojmenování tak můžeme například ve zkratce ukázat charakter literárních postav. 3.2 Svatá místa Dalším motivem je existence svatých míst. Je nutno rozlišit, že existují místa reálně existující (Jeruzalém, Chrám sv. Víta, Palestina) a místa biblická (Betlém, Sodoma, Gomora), ale také místa zcela fantaskní, o jejichž existenci nejsou důkazy (nebe, ráj, peklo). 25. Calvocoressi, Kdo je kdo v Bibli, s

16 3. Stratifikace biblických motivů Místa reálně existující (v rámci kategorie Svatá místa ) jsou taková, která zároveň existují v naší realitě a v realitě biblické. Příkladem může být Jeruzalém, který je v náboženských i uměleckých textech zobrazován zpravidla jako svaté město a má pro věřící vyšší význam než místa ostatní. Zároveň ale jde o reálně existující město v dnešním Izraeli a Palestině. Za místa biblická lze označit místa existující či neexistující, která jsou přímo spjata s biblickými událostmi. Pro srovnání: Betlém sice reálně existuje v dnešním Izraeli, ale obtížně bychom tam hledali chlév, kde se dle Bible narodil Ježíš Kristus a právě toto místo je pro Bibli podstatné. A naopak: Sodoma a Gomora jsou biblická města 26, ale o jejich existenci příliš nevíme, ačkoliv některé výzkumy ukazují na jejich možnou polohu. 27 Místa fantaskní jsou místa ve skrytu naší duše a naší představivosti, místa, kam se chceme uchýlit a kde se chceme dovolat pomoci. Tato místa jsou zmiňována zejména v modlitbách. Fantaskní místa jsou ta, ve která doufáme nebe a ráj, nebo kterých se naopak bojíme peklo. 3.3 Zvířata Vedle postav a svatých míst se k biblickým motivům řadí i zvířata. Zpočátku se zdála být lidem cizími, tajuplnými bytostmi, které představovaly ztělesnění dobrých či zlých sil a byly obdařeny různými podivuhodnými vlastnostmi a schopnostmi rychlostí, silou, schopností létat. Mnohé národy proto uctívaly zvířata jako zástupce božstva už v Egyptě nebo v antice. Postupem času se symbolika zvířat proměňovala, zvířata se stávala symboly v heraldice, jako důkaz panovnické moci (lev, divočák). V běžné mluvě zvířata charakterizovala nositele různých vlastností, uveďme hada jako symbol falše a lva jako symbol odvahy. Takto chápou symboliku zvířat lidé dodnes. 28 Bible a křesťanství se na zvířata dívají jinak. Starý zákon zvířata považuje za boží stvoření, která jsou v božím vlastnictví, přičemž 26. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 11. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1985, s Reznick, Rabbi Leibel. Biblical Archeology: Sodom and Gomorrah: Does archeological data support the Biblical story? [online] [cit ]. Dostupné z: http: // 28. Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, s

17 3. Stratifikace biblických motivů samotný Bůh se o ně stará. Jsou božími nástroji soudu a spravedlnosti. Jako příklad uveďme holubici, která je díky svému čistému vzhledu symbolem míru, nebo beránka jako symbol nevinnosti a další. Podíváme-li se do Bible, dojdeme k poznání, že mnoho postav mělo se zvířaty speciální vztahy (mj. Adam a Eva, Noe) Čísla Vedle hodnoty číselné mají čísla často význam symbolický, ne ihned zřejmý. Například číslo jedna patří Bohu, který je pouze jeden. Číslo dva je číslo protikladu a doplnění, Noe bral s sebou do archy zvířata v párech, dvě jsou tabule Desatera, dva sloupy Šalomounova chrámu apod. Dalšími symbolickými čísly, která jsou spojena se Starým zákonem, jsou pětka, osmička, čtyřicítka, padesátka a sedmdesátka. 30 V Novém zákoně je dvojka číslem rozhodnutí. Méně symbolický význam nese v Novém zákoně také číslo pět. Jak je známo, pěti chleby nasytil Ježíš hladovějících pět tisíc lidí. Následuje osmička, která je zachována již od Starého zákona jako symbol něčeho nového, počátku Pán byl vzkříšen osmého dne. Jednomu číslu mohly být přiřazeny různé významy. Číslo dva vyjadřuje jak sjednocení věcí, jež náleží k sobě Starý a Nový zákon, tak i rozdělení prvků, které patří k sobě židovství a křesťanství, světlo a tma apod. Bůh sám dokazuje, že čísla mají svůj skrytý význam. Jako argument uvádí Lurker číslo šest, jež znamená dokonalost. Ne proto, že Bůh stvořil svět za tu dobu, nýbrž proto, že Bůh sám si vybral tak dlouhou dobu, neboť šestka je sama číslem dokonalým. 31 Číselné symboly nalezneme také v umění, liturgickém roce i v lidové moudrosti. Z pověr známe například číslo 13, zejména proto, že Kristus byl posledním, tj. třináctým hostem u večeře. 32 Dále číslo 666, které je známo jako ďáblovo číslo. 29. Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, s Ibid., s Ibid., s Ibid., s

18 3. Stratifikace biblických motivů 3.5 Živly Obvykle rozlišujeme čtyři základní živly: vodu, oheň, zemi, vzduch. V biblických slovnících nalezneme hesla věnovaná ohni a vodě, dvěma živlům, které se v Bibli vyskytují významněji. Proto se i tady budeme věnovat pouze těmto dvěma. Oheň je vnímán jako živel dobrý i špatný, dokáže nám přinést světlo a teplo, ale dokáže zahubit, proto se stal symbolem moci božské a démonické. Ve Starém zákoně je oheň vnímán jako spojení s Bohem, jelikož se Hospodin zjevil prve Mojžíšovi skrze hořící keř, a dále jsou jeho zjevení popisována v souvislosti s ohněm. Oheň je však mocným božím nástrojem, jak potrestat hříšný lid. 33 V Novém zákoně je oheň zmiňován méně částo, a to v souvislosti s metaforou. Neboť se můžeme dočíst, že Náš Bůh je oheň stravující 34 nebo se vyskytuje ve spojení s Ježíšem či křtem Mesiáše. 35 Kontrastním živlem k ohni je voda. Voda nám poslouží k uhašení žízně, pro pěstování potravy, rovněž umožňuje přežití živočichů a spasí nás před žárem ohně, rovněž ale dokáže usmrtit. Podle mnoha raných mýtů je voda pralátka, ze které vznikl život, a je spojována s božstvy. V Bibli je psáno, že Bůh stvořil zem na moři a ukotvil ji na řekách, přičemž existovala řeka vedoucí přímo z rajské zahrady Eden, jež se rozvlňovala do čtyř dalších proudů symbolizujících nebeské strany. Voda je rovněž důležitá, neboť díky ní jsme schopni smýt ze svého těla a duše hříchy, a při narození jsme křtěni vodou, která je oprávněně nazývána živlem života Další Modlitby Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním je však také povinností, námahou a přemáháním. 37 O modlitbách se zmiňuje již 33. Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, s Ibid., s Ibid., s Ibid., s Guardini, Romano. O modlitbě: uvedení do školy křesťanské modlitby. Praha: Zvon, 1991, s

19 3. Stratifikace biblických motivů evangelium Lukášovo v souvislosti s Ježíšem Kristem, který odcházel hledat samotu, aby se mohl věnovat modlitbám. O modlitbách se ale zmiňoval sám Ježíš, a to v Horském kázání či při hostině, kdy jej jeho učedníci prosili, aby je naučil správně se modlit. V rámci modliteb tedy rozlišujeme modlitbu Ježíše Krista, liturgickou, která je doplněna o zpěv a další úkony a rozvíjí se v průběhu celého roku, a učení velkých světců, kteří se o své zkušenosti podělili ve svých spisech. 38 Aby modlitba byla účinná, musí vycházet z lidského nitra. Důležitým krokem je uvědomění, že Bůh musí prostoupit do našeho nitra, aby byla modlitba skutečně účinná, neboť jinak nám Bůh zůstane skrytý. 39 V modlitbě hraje důležitu roli výběr slov, který musí být ze srdce a upřímný, neboť nejúčinnější je taková modlitba, jejíž slova přicházejí přímo ze srdce. 40 Modlitba tedy může být způsobem, jak vyjádřit niterné přání, jak požádat o ochranu vyšší moc, případně posledním útočištěm modlíme se tehdy, když máme dojem, že nám již nic jiného nemůže pomoci. Určité formy modliteb nalezneme také ve Starém zákoně, a to ve formě žalmů v Knize žalmů, která obsahuje izraelské modlitby. Další modlitby Starého zákona nalézáme v knize Jobově, která je považována za jednu dlouhou modlitbu. Stejně jako Jobovy modlitby nalezneme v Bibli také modlitby Mojžíšovy nebo Abrahamovy, ve kterých Abraham prosil Boha o milost pro hříšné město Sodomu. Tito lidé byli výjimeční, neboť sehráli v Bibli specifickou úlohu snažili se Boha přesvědčit a prosili o milost pro svět. Dalším důležitým faktem je informace, že ve Starém zákoně, ale i v Bibli obecně, byly modlitby úzce spjaty s oběťmi. 41 V Novém zákoně najdeme mezi nejvýznamějšími modlitbami Otče náš. Tuto modlitbu daroval Ježíš Kristus svým učedníkům ve chvíli, kdy jej požádali, aby je také naučil umění modlit se. Tato modlitba se následně stala vzorem pro další vznikající křesťanské modlitby. V publikaci Biblický slovník se autor dále zmiňuje o pojetí modlitby u apoštola Pavla a Jana, ale také o tom, jak se správně modlit Guardini, O modlitbě: uvedení do školy křesťanské modlitby, s Ibid., s Ibid., s Allmen; Miřejovský, Biblický slovník, s Ibid., s

20 3. Stratifikace biblických motivů Nezařazené Další kategorií jsou pojmy či předměty, které lze těžko zařadit k předchozím kategoriím, avšak jsou nějakým způsobem spjaty s Biblí, kupříkladu archa, desatero přikázání apod. Není třeba je zde blíže definovat, pouze zdůrazňuji, že je následně v Nohavicových textech budu brát na vědomí Aluze Aluze je v literárním díle narážka, znamená skrytý či zjevný odkaz k politickému, historickému či jinému kontextu, který je začleněn do daného literárního kontextu. 43 Aluze nepatří k biblickým motivům, nicméně upozorňuji na skutečnost, že Nohavica aluze často používá viz Až mě přijme sv. Petr u komise nebo těžko projdu uchem jehly v písni Mám jizvu na rtu. 43. Vlašín, Slovník literární teorie, s

21 4 Autor a biblické motivy Podíváme-li se na texty Jaromíra Nohavici, zjistíme, že z výše zmíněných kategorií používá všechny. Ze zvířat třeba bílou holubici (Noe), z motivů svatých měst například Jeruzalém, který nalezneme v písni Dál se háže kamením. Číselná symbolika je u Nohavici zastoupena zejména číslovkou tři, jelikož zmiňuje Svatou trojici či Kristova léta (tedy 33 roků). Živly nejsou u Nohavici zmiňovány často, v biblickém kontextu pak velmi zřídka. 44 Co se týče modliteb, lze jako příklad uvést píseň Litanie u konce století, ve které se modlitba, v našem případě určité vyzvání, apel, opakuje formou refrénu ( Pane můj, na výsostech Pane nejvyšší... ). Jaromír Nohavica ve svých textech užívá všech kategorií biblických motivů, které jsme si představili výše. Můžeme nalézt i kombinace několika biblických motivů v jedné písni. Nejčetnější skupinou jsou ovšem motivy biblických postav. 44. Mimo biblický kontext třeba v písni Láska je jak kafemlýnek z mp3 alba Od Jarka pod stromeček, které ovšem není předmětem této práce. 15

22 5 Postava Boha a jeho funkce v textu Motivy Boha můžeme rozdělit do několika kategorií, a to podle toho, v jakém smyslu jej autor užívá a jak je zasazen do kontextu. Proto bude postava Boha rozdělena do následujících kategorií: Bůh zesměšněný, Bůh lhostejný, Bůh neexistující, Bůh jako člověk. Postoj Jaromíra Nohavici k Bohu a jeho existenci je značně rozporuplný. V určitých textech se k němu odvolává a prosí o pomoc, aby jej v jiné písni zavrhl. Autor sám se odpovědi na tuto otázku vyhýbal, pouze podotknul, že v něco zcela jistě věří, ale že strach ze smrti nemá, a proto Boha nepotřebuje. Nicméně to není argument pro to, aby jej nemohli potřebovat jiní. A to je odpověď na otázku, proč jsou u něj motivy Boha tak časté. Bůh dodává lidem naději, víru a světlo v beznadějných situacích Bůh V biblickém pojetí Bůh jedná ve světě a v dějinách od prvního dne stvoření až ke stvoření nového nebe a nové země. Z toho vyplývá, že všechna stvoření pochází od Boha. Slovem Bůh je myšlena bytost nejvyšší, mluvíme o praobrazu, ze kterého vznikají všechny živé obrazy, přičemž Boha samého nelze zobrazit. 46 Pojem bůh vznikl již v době pohanství, kdy byl chápán jako polyteistický pojem, který předpokládá hierarchicky organizovaný stát božstev. Bohové jsou odleskem mnohotvárné skutečnosti reálného světa, jsou jakýmsi řádem, formou a smyslem tohoto světa. Jsou definováni charakteristickými vlastnostmi jako je spravedlnost. Existovala pouze jediná forma mocnější než bohové osud Rauvolf, Hledání Jaromíra Nohavici, s Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, s Novotný, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1992, s

23 5. Postava Boha a jeho funkce v textu V kontrastu tohoto božstva stojí biblický Bůh. Ten je jediný, je to jediná bytost, kterou nazýváme Stvořitelem. Nedá se zobrazit, neznáme jeho podobu. Pro Hospodina máme ze Starého zákona mnoho jmen, mezi nejznámější patří Jahve. Jeho jméno není všeobecné, mluvíme zde totiž o jednom jediném konkrétním Bohu, o vysvoboditeli lidu Božího ze země egyptské. Tento Bůh se tedy, na rozdíl od pohanských, zjevil v konkrétní dějinné události. Nejtypičtější je pro starozákonního Boha možnost vládnout všemi děsivými živly a také schopnost zasáhnout do lidského osudu. 48 Slovo Bůh používá Nohavica ve svých písních velmi často. Jednou se Nohavica k Bohu odvolává jako k nejvyšší moci, následně jej obviňuje, že pouze přihlíží všemu zlu na světě a odmítá lidstvu pomoci; jednou existenci Boha zpochybňuje, následně se na něj v jiném textu odvolává. Chceme-li pochopit přesný smysl, proč autor v textu používá postavu Boha, je nutné zaměřit se na text jako na celek. 5.2 Bůh zesměšněný Píseň Přelezl jsem plot z alba V tom roce pitomém z roku 1990 je vážného charakteru a nalezneme zde nejen motiv zesměšnění Boha, ale také zde Bůh vystupuje jako trojjediný, tedy jako Otec, Syn a Duch svatý. Je postní neděle a majestátné ticho a v hradišťském kostele si Pán Bůh nacpal břicho a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem pak jsme se opili erárním mešním vínem 49 V této části textu je nám Bůh představen jako osoba, která popírá dodržované tradice. Jedná se o velmi silnou satiru, která obžalovává Boha za to, že si při půstu nacpal břicho, rovněž se opil erárním mešním vínem, Bůh není takovým, jakého si ho lidé představují. 48. Novotný, Biblický slovník, s Nohavica, Jaromír. Přelezl jsem plot [online] [cit ]. Dostupné z: 17

24 5. Postava Boha a jeho funkce v textu Bůh se chová jako prostý člověk, ale vlastně hůř jako člověk, který nedodržuje zákony dané Bohem. Své vlastní zákony. Tato píseň by se mohla zařadit rovněž do kategorie Bůh jako člověk, neboť kromě faktu, že je Bůh silně zesměšněn, chová se jako obyčejný člověk. Kromě silného satirického motivu je zde motiv rodinného vztahu, jelikož Bůh v dobrém rozmaru / nazval mě vlastním synem 50. Tento motiv se zdá být silný, neboť vztah otec syn je velmi blízký a důvěrný. Zde je vztah narušen: Ježíš trpěl za veškeré lidstvo, byl vyvolený, tudíž když byl lyrický subjekt nazván vlastním synem, neznamená to pozitivní vazbu otec syn, nýbrž odsouzení k utrpení. Boha ve zesměšněné podobě můžeme nalézt i v písni Sudvěj, ve které je osobnost Boha přirovnána k obyčejnému člověku. V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice sedám si na ni a malíř přináší mi kávu a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice Bůh na něm snídá borůvky a zrzavou má hlavu 51 Tato představa Boha působí velmi komicky, jelikož každý z nás má svou představu o Bohu, ale nikdo neví, jak vypadá. Zřejmě si jej ale nikdo nepředstavuje se zrzavými vlasy, jak snídá borůvky. Bůh je vnímám jako entita, která je všem nadřazena, jakmile jej zobrazíme konkrétně (třeba se zrzavými vlasy ve chvíli, kdy snídá borůvky), Bůh entita je zlidštěn, najednou z něj není starozákonní trestající Bůh ani novozákonní Bůh vnímaný jako láska, ale Bůh člověk, jeden z nás. Přestože jsme na začátku této práce uvedli, že budeme vycházet pouze z písní, které byly vydány, učiníme jednu výjimku. V písni Hanba sláva, kterou zazpíval Jaromír Nohavica na koncertě v roce 2016, se autor jistým způsobem vysmívá Bohu, z kterého se stává entita bez vlivu na svět. Pánbůh ztratil vliv Svět není jako dřív Lidi nebaví Opačné pohlaví 50. Nohavica, Přelezl jsem plot. 51. Nohavica, Jaromír. Sudvěj [online] [cit ]. Dostupné z: http: //nohavica.cz/cz/tvorba/texty/sudvej.htm. 18

25 Chlap má chlapa rád A baba babě dává Jedni křičí hanba, hanba Druzí zase sláva, sláva Postava Boha a jeho funkce v textu Bůh je zobrazen jako vůdce, který naprosto ztratil kontrolu nad svým lidem. Ten se nemůže ubránit evoluci a vyvíjí se, jak autor komicky dokazuje viz verš písně. Píseň jako celek vyznívá satiricky, svět se řítí někam do neznáma a všechna pravidla, která byla doposud dodržována, jsou porušována a ve světě panuje chaos. Dalo by se říci, že zde můžeme vidět úpadek tradičních hodnot, ten však neznamená pro lidstvo zkázu, jen nový způsob života, který někomu vyhovuje a někomu ne. Nohavica poukazuje na problematiku rozpolceného světa, který ztrácí vládu i kontrolu. Díky humorným prvkům se celá píseň nese v humorném a satirickém duchu, přestože se v jádru jedná o závažné téma. 5.3 Bůh lhostejný Odlišné, přesto satirické vyobrazení Boha můžeme najít v písni Danse macabre, kde se Bůh opil levným balkánským likérem. Toto tvrzení Boha zesměšňuje; Bůh dělá činnost, která je typická pro lidi. Raději se opije, než aby dohlížel na svět a jeho chod. Stává se z něj postava, která se zřekla své zodpovědnosti a nechává lidstvo napospas osudu. Z Boha, ke kterému vzhlížíme a obracíme se k němu o pomoc, se stává postava lhostejná a přihlížející lidskému utrpení. To můžeme pozorovat zejména v prvním verši, kde se píše o koncentračním táboru, ve kterém zahynulo šest milionů lidí u Nohavici s němou výčitkou, že tomu Bůh přihlížel, aniž by zasáhl. Šest milionů srdcí vyletělo komínem svoje malé lži si lásko dnes prominem budeme tančit s venkovany na návsi vesnice budeme se smát mám tě rád 52. Nohavica, Jaromír. Hanba sláva [online] [cit ]. Dostupné z: https: // 19

26 5. Postava Boha a jeho funkce v textu Láska je nenávist a nenávist je láska jedeme na veselku kočí bičem práská v červené sametové halence podobáš se Evě i Marii dneska mě zabijí Mé děti pochopily hledí na mě úkosem třetí oko je prázdný prostor nad nosem pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem a teď vyspává jinak to smysl nedává 53 Další tragickou událost nelézáme v 10. verši, který je předzvěstí smrti. Stejně jako v prvním verši, i zde pozorujeme patrnou lhostejnost lyrického subjektu vůči vlastnímu osudu (respektive osudu jiných v prvním verši). Poslední verš v této písni vysvětluje, že všechny tyto věci se dějí jen proto, že Bůh se opil a vyspává, jinak by přeci lidem pomohl. Při podrobnějším pohledu na text písně si můžeme všimnout, že celkový charakter textu je vážný, v žádném případě humorný. Autor zde pomocí metafory poukazuje na koncentrační tábory a smrt, kterou přinesla válka. Autor vznáší vůči Bohu silnou obžalobu, že místo toho, aby zachránil lidi, kteří mu zasvětili svůj život a věřili v něj, se utápí v alkoholu. Postava Boha je v této písni, která má velmi vážný tón, vnímána velmi negativně, a to z důvodu své lhostejnosti. Další relevantní písní z alba Mikymauzoleum je Mikymauz. Stejně jako Danse macabre obsahuje motiv lhostejnosti. V textu je psáno, že bůh je slepý řidič sedící u volantu 54. Opět narážíme na hrůznou podobu samotného Boha. Je totiž popisován jako Spasitel a Stvořitel, někdo, ke komu lidé vzhlíží a koho žádají o pomoc. Bůh je výjimečný tím, že dokáže zasáhnout do lidského osudu, avšak zde je zobrazován jako někdo, kdo řídí něco, co nezná a ani nevidí. Zdá se, jako by Bůh ani nevěděl, kam lidstvo vést. V tomto případě ani tak nemluvíme o motivu lhostejnosti jako spíše nevědomosti, za což je Bůh obžalován. Bůh je zde zesměšňován a parodizován, z vševědoucího a všemocného 53. Nohavica, Jaromír. Danse macabre [online] [cit ]. Dostupné z: Nohavica, Jaromír. Mikymauz [online] [cit ]. Dostupné z: 20

27 5. Postava Boha a jeho funkce v textu Stvořitele se tak stává neznalý řidič mířící neznámo kam. Text jako celek působí velmi vážně, čímž chtěl autor pravděpodobně poukázat na to, že ani dnes nevíme, co se stane, nejsme si ničím jisti a že náš osud je možná v rukou někoho, kdo neví, jak s ním naložit. Litanie u konce století je další písní z alba V tom roce pitomém, ve které lze najít velmi zřetelný a výrazný motiv lhostejnosti. Boha zobrazuje opět s handicapem. Nohavica v této písni balancuje nad tragédií a lidskou smrtí. V této písni odkazuje na konkrétní příklady hrůz, pro ilustraci uveďme koncentrační tábory. Litanie je definována jako prosebná píseň, ve které nalézáme apostrofické oslovení, tedy vzývání a rovněž vlastní prosby. Typický je pro ni prvek opakovatelnosti a výčty. 55 Název Litanie je tedy pro tuto skladbu příznačný, jelikož se skladba skládá z krátkých prosebných modliteb, které se formou refrénu opakují. Ve třetích verších refrénů je nám Bůh představen pokaždé v jiné podobě: v prvním případě je slepý, ve druhém hluchý a ve třetím mrtvý. Pane můj na výsostech pane nejvyšší pane můj copak nevidíš a neslyšíš pane můj slepý bože můj 56 Dle textové ukázky můžeme vidět, že refrén má formu modlitby a Bůh je zde zobrazen jako postava, ke které se lidé upínají v zoufalých situacích s prosbou o pomoc. Avšak prosby nezabírají, protože Bůh trpí handicapem nevidí, neslyší, je k osudu lidstva lhostejný a pouze přihlíží příkořím, která se na světě dějí. Lidstvo jej za to obžalovává. Posledním veršem, kdy je Bůh zobrazen jako mrtvý, lidstvo přestává věřit v Boha a modlit se za něj, jelikož Bůh nechal dopustit všechny tyto hrůzy. Další skladbou zobrazující boží lhostejnost vůči lidskému osudu je kde lyrický subjekt obviňuje Boha z toho, že pomáhá nepravým, kteří si to nezaslouží: DÍVKA ZE STŘÍBRA ZEMŘELA NA NÁSLEDKY MENINGOKOVÉ INFEKCE / Vše je to do prdele jenom záležitost boží protekce 57. Bůh je vnímám jako negativní postava, 55. Vlašín, Slovník literární teorie, s Nohavica, Jaromír. Litanie u konce století [online] [cit ]. Dostupné z: Nohavica, Jaromír. [online] [cit ]. Dostupné z: 21

28 5. Postava Boha a jeho funkce v textu která se chová k lidstvu nespravedlivě ti, kteří si pomoc zaslouží a potřebují ji, ji nedostanou. Veršem Vše je to doprdele záležitost boží protekce 58 se lyrický subjekt hněvá nad tím, že Boha lze uplatit a tím si zajistit jeho pomoc. Další takovou písní je Černá jáma, která vyšla na albu Poruba v roce Postava Boha je zde postavou dvou tváří na jedné straně objekt útěchy a pomoci, na straně druhé vulgární a realistická osoba, která má na život vyhrocený názor a příliš se o něj nezajímá. Zde je postava Boha brána jako existující, nezpochybněná. A to zejména proto, že na modlitby a prosby odpovídá. Již není slepým řidičem sedícím u volantu 59 a nevědomým strůjcem lidských osudů, stává se z něj entita bez vlivu na svět, popřípadě až vulgární rádce, který je velmi podoben člověku a dokonce s ním komunikuje, což je považováno za více než jasný důkaz existence. Bože tak mi poraď co mam robit lapený v pasti jak v lese hobit Ty mně k sobě nechceš to je v řiti zbývá mi jen smutné živobytí 60 V této pasáži se subjekt odvolává k Bohu, snaží se při svém marném hledání existence a smyslu života obrátit k Bohu o radu, jelikož se cítí lapen v pasti. Bůh je zde vyobrazen jako postava víceméně ironická. I přesto, že vidí, jaký má lyrický subjekt marný život a jak se trápí, nedokáže mu pomoci, a dokonce ho při myšlenkách na sebevraždu odmítá přijmout do svého království nebeského. Postava Boha je zde opět lhostejná k lidskému osudu a odsuzuje člověka k promarněnému a pro něj bezcennému životu, který prožít nechce. Na tuto myšlenku však odpovídá sám Bůh, což se v autorových textech objevuje poprvé: Jaké smutné živobytí vole buď rád, cype, že jsi ještě dole Přestaň kuřit, chlastat a vyryvat kdo se na to tu má shora dívat Nohavica, Nohavica, Mikymauz. 60. Nohavica, Jaromír. Černá jáma [online] [cit ]. Dostupné z: Ibid. 22

29 5. Postava Boha a jeho funkce v textu Výše uvedená ukázka představuje reakci Boha na odvolávání se do nebe. V této pasáži působí postava velmi vulgárně až krutě, také se tak vyjadřuje. Tímto drsným způsobem promlouvá k člověku a říká, že si nemáme na co stěžovat, že jej to tam nahoře nudí a obtěžuje sledovat naše neustálé nářky a stěžování. Jeho chování je lhostejné a arogantní, stává se z něj negativní a pesimistická postava, jež se vysmívá lidskému životu a odsuzuje naše problémy, které nechce řešit, ale zároveň poukazuje na to, jak je lidský život cenný viz buď rád, cype, že jsi ještě dole 62. V této větě můžeme cítit jistý náznak, jako by život v nebi byl o něco horší než život na zemi. Všechny tyto skladby, ač to není na první pohled zřejmé, vyjadřují lidské zoufalství. Lidé jsou zoufalí, jelikož se k nim Bůh obrací zády, a proto jej obviňují. Bůh je ve většině případů handicapovaný strůjce našeho osudu, což není dobré. Pokud tedy Bůh existuje, nejedná se o Boha takového, jakým by měl být. 5.4 Bůh jako člověk V písni Sudvěj autor zpívá a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice Bůh na něm snídá borůvky a zrzavou má hlavu 63, kde je Bůh zobrazen se zrzavými vlasy jak snídá borůvky, což je obraz obyčejného člověka. Hlava zastává důležité místo jako náboženský význam. Je totiž pokládána za hlavní orgán těla, který je nejblíže nebi. V hlavě se ukrývá naše vnitřní Já. V listu apoštola Pavla je psáno, že hlavou každé ženy je muž, muži vládne Kristus a Kristovi Bůh. 64 V písni tedy nalézáme satiru, jelikož tak důležitý orgán jako je hlava, zejména Boží, je zrzavá a je přirovnávána k obyčejným lidem. V této písni se poprvé objevuje pokus o popis Boha, jelikož nikdo netuší, jak vypadá. Zde se Nohavicovi podařilo vytvořit zábavnou a lidskou podobu Boha, čímž docílil efektu, že Bůh je nám všem blíže, než si myslíme. Další je píseň Dolní Lhota z alba Mikymauzoleum. Zde Bůh sestoupí na zem mezi lidi a prochází přes pole. O jeho vzhledu příliš nevíme, pouze že to byl divný pán, měl v ruce džbán a nad hlavou kruh. Lidé se hádají, zda to byl on, důležité však je, že Bůh zde neoplývá nadpři- 62. Nohavica, Černá jáma. 63. Nohavica, Sudvěj. 64. Lurker, Slovník biblických obrazů a symbolů, s

30 5. Postava Boha a jeho funkce v textu rozenými schopnosti a dal by se považovat za pouhého poustevníka procházejícího krajem. Jak bylo zmíněno v kapitole Bůh zesměšněný, do kategorie Bůh jako člověk patří rovněž píseň Přelezl jsem plot. V této písni si totiž Bůh nacpal břicho 65 a opil erárním mešním vínem 66, jsou mu tedy přisuzovány ryze lidské vlastnosti. 5.5 Bůh neexistující Skladba Až to se mnu sekne z alba Divné století je typickým příkladem rozpolcenosti ohledně existence Boha. Autorův verš Jedine co nevim, jestli Startku nebo Spartu / bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu 67 je toho typickým příkladem. Nalezneme zde zobrazení nebe, kde se lidé přátelí nebo nepřátelí podle toho, jaké kouří cigarety, čímž autor vytvořil představu o nebi v komickém podání. Verš Já vím že Bože nejsi ale kdybys třeba byl tak / hoď mě na cimru kde leži stary Lojza Miltag 68 je přesným příkladem autorova pohledu. Bůh v této písní není, ale kdyby byl, bylo by skvělé si to u něj pojistit, aby jej po smrti vzal za přítelem. Tato skladba působí velmi odlehčeně a je velmi vtipná, a to i přesto, že se zabývá tak závažným tématem, jako je smrt. Bůh je zde zobrazen jako postava, kterou má být, to znamená, že se k němu obracíme s prosbou o pomoc a on nám naslouchá. Přeci jen však v obratu můžeme nalézt mírný náznak víry v Boží existenci. Další skladbou, která se vyznačuje sporem o existenci Boha, jsou Mávátka z alba V Lucerně. Z ní uveďme jako příklad věty já jaksi v nebi nemám žádné přátele / a Bůh ten pro mě nikdy nebyl 69, z níž plyne, že lyrický subjekt v Boha nevěří, ale přesto připouští existenci nebe, což je rozporuplné. Z volání lyrického subjektu není cítit rouhání, nýbrž nepokora. Ze stejného alba můžeme jmenovat i píseň Na jedné lodi plujem, kde lyrický subjekt opět přemýšlí a pochybuje o existenci 65. Nohavica, Přelezl jsem plot. 66. Ibid. 67. Nohavica, Jaromír. Až to se mnu sekne [online] [cit ]. Dostupné z: Ibid. 69. Nohavica, Jaromír. Mávátka [online] [cit ]. Dostupné z: http: //nohavica.cz/cz/tvorba/texty/mavatka.htm. 24

31 5. Postava Boha a jeho funkce v textu Boha na tomto světě v pasáži a bodnout do azuru / sídlíš-li tam Bože Závěr V této kapitole docházíme k závěru, že Nohavica pracuje s motivem Boha ve více směrech. Nebojí se použít jeho zesměšněnou a tragickou podobu ve vážném textu, čímž poukazuje na absurditu dnešní doby, kdy se věci vymykají z rukou nejen lidem, ale i těm nahoře. Neštítí se ani Boha obžalovávat, přičemž jej následně ospravedlňuje a i přesto, co se děje, jej žádá o pomoc a spásu. Bůh je v Nohavicových textech netečný, často trpí handicapem a neodpovídá na prosby a volání, až na jednu výjimku, a to píseň Černá jáma z alba Poruba. V této písni jako v jediné odpovídá na prosbu lyrického subjektu, který by chtěl k němu nahoru, nicméně Bůh se projeví jako vulgární a nemající zájem. Na druhé straně, té více optimističtější a idealističtější, Nohavica zobrazuje Boha jako někoho podobného člověku, přisuzuje mu naše vlastnosti i vzhled, čímž docílil dojmu, že Bůh je nám všem na blízku. I přesto, že nás Bůh nechává světu napospas, neustále se k němu lyrický objekt obrací v modlitbě a dovolává se jeho pozornosti. Bůh je v textech prostředníkem, Nohavica skrze něj ukazuje na určité problémy na světě, například lidská touha, touha po spasení či pomoci. Člověk je častokrát lapen v pasti, ale nemá dost sil se z ní vymanit, potřebuje vyšší sílu, které se snaží dovolat. Mnohokrát je to sám osud, který člověku připraví těžkou zkoušku, kterou sám nedokáže zdolat. A od toho je tady Bůh, proto v něj lidé věří a prosí o pomoc. Postava Boha symbolizuje v těchto textech určitou víru, která nás drží při životě. Pokud se v lidském životě stane něco stěžejního nebo tragického, upíná svou pozornost a veškerou naději ve vyšší moc, a to i v případech, kdy v ni nevěří, neboť v dané situaci mu víra pomáhá se přes problém přenést. Bůh zde plní funkci naděje a pomoci, která je pro trpícího člověka důležitá. 70. Nohavica, Jaromír. Na jedné lodi plujem [online] [cit ]. Dostupné z: 25

32 6 Postava ďábla a jeho funkce v textu Ďábel je v náboženském pojetí označení pro temné síly, jež jsou zdrojem zmatení, temnoty přinášející smrt a které dokážou odvrátit člověka od cesty víry. V dnešní mluvě jsou termíny ďábel, satan (Satan), Lucifer synonymické, označují Božího protivníka, jehož cílem je získat všechnu moc. V Bibli ale nejsou bytosti, které by případně mohly stát proti Bohu, označovány jmény. Satan nebo ďábel je spíše funkce, označení temné síly. 71 Lucifer je např. v ekumenickém překladu (Pet2 1:19) převeden jako jitřenka, s domnělým sraženým andělem to nemá nic společného. Ďábel je většinou zobrazován jako had nebo kozel. 72 Postupem času se interpretace odklonila od letmých zmínek v Bibli k hledání protivníka, čiré zlo výsledkem je dnes dobře známý faustovský motiv (v jiných zdrojích faustovský mýtus), dle něhož ďábel uzavře smlouvu se smrtelníkem a získá tak jeho duši. Tento motiv má však s Biblí pramálo společného. 73 V lidových představách se kdysi prolnuly názory s představami starého Orientu, ve kterém se věřilo, že místa, předměty, ale i lidé mohou být osidlovány temnými silami. Jako příklad byl uveden kozel, kterého posedl zlý duch, a proto se věřilo, že kozel je podoba ďábla. Tak se stala kopyta a černá barva ve spojení s tímto zvířetem symbolem převtělení ďábla. 74 Postava ďábla prostupuje celou písní Nevermore z alba Mikymauzoleum. Ďábel je v této písni zobrazen tak, jak jej známe z faustovského mýtu elegantní muž, oděný do dlouhého pláště doprovázen zvířetem, který přichází s nabídkou služeb výměnou za duši. Tato postava dodává skladbě ponurou a tajemnou atmosféru. Posluchačovy domněnky, že se jedná o ďábla, se naplní ve chvíli, kdy se představí s vizitkou Ďábel a Syn a vytáhne ceduličku a dlouhý husí brk. 71. Biblický slovník Adolfa Novotného uvádí: Od 3. stol. po Kr. byl Lucifer označením ďábla s narážkou na mythus o pádu části andělů, kteří původně byli bytosti dobré, bytosti světla, ale vzepřeli se Bohu a byli s nebe sraženi do pekla. 72. Heinz-Mohr, Lexikon symbolů, s Folliloux, Slovník biblické kultury, s Novotný, Biblický slovník, s