lokalka.eu MMXIV VÝROČNÍ ZPRÁVA lok lokalka.eu

Transkript

1 MMXIV VÝROČNÍ ZPRÁVA

2

3

4 4

5 7 Hospodaření oddílu v roce Výstupy 17 Dračí let stěnou Les Droites 23 Via ferrata Vodní brána u Semil 24 Utah & Arizona po práci 28 Homo stropus (Stoupus) 33 Siesta s Marion 37 Francie 43 Moravské legato 46 Krasová odpoledne 47 Balóny, pulci a hřeben 49 Až na dno Grandes Jorasses 55 Tatranské rozprávky 63 Kršlenica 65 Finsko Pod Parou Když se holky zblázní... do lezení 76 French Drytool Trip se zlatou tečkou 80 Heureux comme Dieu en France 82 Horoškola Pískařina, to je dřina! 90 Kyrgyzstán 5

6

7 Hospodaření oddílu v roce 2014 Bohužel, zpráva o hospodaření nebyla do poslední chvíle k dispozici a bude tudíž dodána pouze jako dodatek. 7

8 8

9 Domácí skalky Moravský kras Hřebenáč Pa-Pu 6 OS J. Večerek, M. Nováček Moravský kras Krkavčí skála Yosemitská 7+/8- RP P. Neuwirth Moravský kras Vaňousovy díry Menzes 7 PP P. Neuwirth Moravský kras Indie Rekonstrukce 9+ PP P. Vrtík Moravský kras Indie Deprese 9-/9 PP D. Tichá Moravský kras Nad Sloupskou Jeskyní Pohádkové sny 11- RP D. Janák Moravský kras Nad Poustevnou Květy zla direkt 7+ AF J. Novák Moravský kras Býčí skála Hořký měsíc 9/9+ RP J. Straka Moravský kras Rudice E RP V. Kaňa Český kras Srbsko Zimní slunovrat 7+ OS P. Neuwirth Vltavská žula Roviště Česká cesta 7 OS P. Neuwirth Vícedélkové skalky - část I. Arco Parete Zebrata Luna 85 6c OS L. Petráš, B. Valnohová 9

10 Vícedélkové skalky - část II. Arco Parete Zebrata Rita 5c OS J. Večerek, L. Kohút Arco La Gola Resting 7c+ PP J. Straka Arco La Gola Neurotica 7c flash J. Straka Arco Belveder Night club 7b+ flash J. Straka Velká Paklenica Anica kuk Mosoraški 5c RP J. Večerek, K. Pilařová Castle Valey Castleton tower North Chimney 5.9- OS L. Kubečka, P. Hynek Cochise Stronghold Whale dome Moby Dick 5.8 OS L. Kubečka, P. Hynek Cochise Stronghold Muttonhead Mystery of desert 5.9 OS L. Kubečka, P. Hynek Wachau Vogelberg Bergrettungsweg 6+ OS L. Kubečka, P. Hynek Wachau Vogelberg Wachauergrat 6+ OS L. Kubečka, K. Brat Höllental Vordere Stadlwand Peternpfand 5- OS M. Ficker, T. Jachan Höllental Vordere Stadlwand Vordere Stadlwandplatte 5- OS M. Ficker, T. Jachan Höllental Stadlwand Richterveg 5- A0 M. Ficker, T. Jachan Höllental Stadlwand Brunnerweg+Stadlwandgrat 5- OS M. Ficker, T. Jachan Höllental Vordere Klobenwand Die nachste Stufe 7+/8- AF J. Novák 10

11 Písek - část I. Teplické skály Horní stěny Trifalofasův pilíř Xa AF M. Žák/M. Schafer Teplické skály Varhany Puta Mare Xa AF M. Žák, M. Schafer Teplické skály Paprika Komplexní mínění Xb AF 2.opakování M. Žák, M. Žáková Labák Trůn Poslední relikvie Xb AF M. Žák, P. Hřebíček Adršpach Král Stará cesta VI flash P. Neuwirth Adršpach Tyroláci Cesta mořských vlků VIIb AF L. Petráš, B. Valnohová, Z. Vlasatá Adršpach Bradavice Cesta slepých ptáků VIIc AF L. Petráš, B. Valnohová Adršpach Dědek Východní spára VIIb AF L. Petráš/P. Urbánek Čertovy skály Kolébka Vítězný únor 8- OS J. Novák Suché skály Vlajková věž Převislá hrana VIIIc AF J. Novák Suché skály Střední věž Vega VIIIb AF J. Novák Příhrazy Soudek Němečkova cesta VIIIa RP J. Novák Hrubá skála Maják Adagio cantabile VIIIa RP J. Novák Osvětimanské Skály Jestřábí Skála Záhada Hlavolamu 8- OS V. Kaňa Osvětimanské Skály Jehla Sbohem, Lady D. 7+/8- OS V. Kaňa 11

12 Písek - část II. Osvětimanské Skály Jestřábí Skála Záhada Hlavolamu Přímá Variant 8 RP V. Kaňa Osvětimanské Skály Tank Ahoj, Babi 7+ OS V. Kaňa Osvětimanské Skály Druhá Věž Já Jsem Šel Dál, Než Jakýkoliv 7+/8- RP V. Kaňa Stupavské Skály První Skála A Vzhůru Dolů! 8- RP V. Kaňa Stupavské Skály Hlavní Stěna Nedorostek 7 OS V. Kaňa Zbojník Varianta Přes Slunce 8- RP V. Kaňa Zbojník Dávačka 7 OS V. Kaňa Adršpach Čarodějka Kouzelná VIIb R. Lienerth, J. Grimová, E. Bláhová Bouldery Moravský kras Sloup Alfabetix 7c RP D. Janák Moravský kras Holštejn Kilián 8a RP D. Janák 12

13 Skalní horské výstupy Berchtesgaden Rotpalfen-Ostwand Requiem 6- (280 m) OS P. Neuwirth, M. Nováček Hochschwab Höllmauer Hauseggerpfeiler 6+ OS B. Valnohová, M. Boudová Dolomity Piz Ciavaz Via Italia /10- PP D. Janák, L. Abt Ennstalerské Alpy Hochtor Grazerweg 4+ OS M. Ficker, T. Jachan Vysoké Tatry Jastrabia veža Pochylého platne 8 A0 P. Urbánek, L. Petráš Vysoké Tatry Kežmarský štít Lavým vhlbením IV OS J. Grimová, E. Bláhová Vysoké Tatry Předstěna Kolového štítu Lepší pozdě, nežli nikdy 7- RP prvovýstup R. Lienerth, K. Král, E. Bláhová, M. Krůček, L. Petráš Závody IWC v Drytoolingu Francie Champagny en Vanoise 9. místo J. Straka MSR v Drytoolingu Slovensko Bratislava 2. místo J. Straka MSJ v Drytoolingu Francie Champagny en Vanoise 1. místo M. Kratochvílová IWC v Drytoolingu Švýcarsko Saas Fee 10. místo M. Kratochvílová 13

14 Mixové výstupy v horách zima Chamonix Les Droites Le vol du dragon M7+/A2 (1200 m) A2 provvýstup P. Vrtík, J. Straka Chamonix Grandes Jorasses No Siesta-Bonatti Voucher M7 (1200 m) OS P. Vrtík, D. Janák Chamonix Grandes Jorasses Colton-McIntyre ED2, WI6, M6 OS P. Urbánek, L. Petráš Vysoké Tatry Pavúkova veža + Kežmarská kopa Ľavý Y + Hranou II-V OS L. Petráš, J. Dymáček, B. Valnohová Vysoké Tatry Tupá Easy like Sunday morning V- OS L. Petráš, Z. Vlasatá, B. Valnohová Vysoké Tatry Pyšný štít Královský převis M12 PP D. Janák, J. Straka Ben Nevis Observatory Gully Tower Ridge IV, 3 OS L. Petráš, M. Knapp Applecross Meall Gorm Rattlesnake V, 7 OS L. Petráš, M. Moss Vysoké Tatry M.K.Š Levé Y + Sczepanští IV+ RP R. Lienerth, J. Večerek, V. Hynek Vysoké Tatry M.K.Š Hrana poludńajšieho kludu M5+ OS R. Lienerth, L. Petráš Vysoké Tatry M.K.Š Nas Nědobegať M5+ OS R. Lienerth, M. Prudík, V. Hynek 14

15 Mixové výstupy v horách léto Bernina Piz Bernina Biancograt III AD OS L. Hubáčková, O. Palacký Chamonix Aiguille du Tour Couloir de la Table II AD, OS P. Bukač, P. Koucká Chamonix Aiquille du Midi Arête des Cosmiques II AD, 4b OS P. Bukač, P. Koucká Mont Blanc Les Droites South ridge II AD, 4a OS R. Lienerth, A. Ghosp Gran Paradiso Gran Paradiso N Face II D OS R. Lienerth, A. Ghosp Ledy a mixy Ueschienen Ueschienen Tool Time M10+ PP R. Lienerth Ueschienen Ueschienen Twinn Towers M10- PP R. Lienerth Eptingen Eptingen Joker D10+/11- PP R. Lienerth Eptingen Eptingen Winner M11- PP R. Lienerth Gran Paradiso Gran Paradiso N Face II D OS R. Lienerth, A. Ghosp 15

16

17 Dračí let stěnou Les Droites Severní stěnu Les Droites jsem dosud při mých výpravách do Chamonix míjel. Připadala mi nezajímavá, fádní, možná až příliš profláklá. Chyběla jí nedostupnost Grand pilier d Angle a svou velikostí pokulhávala za Grandes Jorasses. Schovaná za srázy Aig. Verte se stydlivě krčila před mým nezájmem. Jiné možná přitahovala, vždyť nese stopy slavných jmen jako jsou Tournier, Lagarde, Messner, Jasper mezi jinými. Mou pozornost k Les Droites přitáhlo až vyprávění Jamie Andrewa, který se svým druhem Jamie Fisherem bojovali na jejím vrcholu několik dní o život. Jeden Jamie tam nechal ruce a nohy. Druhý Jamie svůj život. Ale ten, který se vrátil, nezanevřel. Jeho život naplnily další výzvy, které mu dávají smysl. Slyšet Jamieho vyprávět jeho příběh dá člověku velkou sílu. Je obrovskou výzvou sdělit ostatním to, co zažívá v horách. Obdivuji ty, kterým se to daří. Ne pro jejich lezecké výkony, charakter či činy, ale pro schopnost vzbudit v ostatních vzpomínky na jejich vlastní příběhy a chuť psát příběhy další. No, a mojí výzvou je teď popsat vám jiný příběh. Příběh draka ráno Sedím ve své teplé kanceláři. Usrkávám horkou ranní kávu a projíždím y. Nekonečné diskuse se zákazníky, kteří nedokážou pochopit, že vývoj a výzkum je umění a ne práce. Delete. Několikastránkové dokumenty s hustotou vzorců větší než dokáže má neklidná mysl vstřebat. Delete. Čerstvá předpověď počasí na Chamonix zaručující tlakovou výši minimálně na pět dní. Forward Bejkovi, kopie Oťák a Mejla. Za pár hodin už Plzeň smývá v našich hrdlech prach z německé dálnice a v upocených dlaních svíráme fotku severovýchodní stěny Les Droites. Hele, Bejku, povídám mezi hlty piva parťákovi. Tady v téhle části stěny nic nevede, to se musí prozkoumat. Po noci krátké bez milování už naše ramena svírají batohy s výbavou na pět dní. Přesně tolik počítáme na round-trip Argentiere, Grand Montets, Les Droites, Montenvers, Chamonix, Argentiere. Prošlapáváme stopu pod stěnu, kde s odpoledním sluncem kopeme plošinku na bivak. Stěna je neskutečně přitažlivá. Připadáme si jako v ženském klíně, kde pravé stehno tvoří Tournierův a levé Mesnerův pilíř. Oťák s Mejlou se rozhodli pro českou cestu Czech Gully z r od brněnské party P. Bednařík, S. Talla a J. Tallová, což musela být, a stále je, velmi vážná cesta. My s Bejkem ještě před setměním natahujeme uvítací délku naší nové linie. Pak první noc pod hvězdným nebem a s nádherným pocitem v srdci, jako vždy na začátku něčeho nového. Jen ten, kdo cítil dračí hlad, může pochopit. Jen ten ví, jak obtížné je hlad utišit někdy v noci Prudce jsem sebou škubnul. Něco chladného se dotklo mojí tváře. Snažím se pohnout, ale nemohu. Chci utíkat, ale nejde to. Jako by mi někdo spoutal nohy. Chci křičet, ale vyschlé hrdlo nevydá ani hlásek. Oči mám otevřené, ale nic nevidím, všude je černočerná 17

18 18

19 tma. Hlava mne bolí a mysl se pomalu rozjasňuje. Jsem v pytli. Svázaný, nehybný, opuštěný. Připravený na něco strašného. A pak, najednou. Najednou mi to dochází. Jsem ve spacím pytli. Bolavýma rukama pomalu uvolním otvor a do tváře se mi zařízne mrazivý vítr. Světlo. Vše kolem je zahaleno ve stříbrném svitu měsíce. Svítí tak mocně, že je vidět téměř jako ve dne. Rozhlédnu se kolem sebe. Nade mnou, jak perly náhrdelníku zimní královny, visí zavěšeny všechny naše věci. Karabiny, skoby, friendy, sada čoků, abalaků. Jsou nacvakané hala-bala. Večer nebyl čas a síla vše urovnat. Kouknu na hodinky. Spal jsem jen asi hodinu a půl. Chce se mi děsně čůrat, ale visím napůl zavěšený v sedáku, omotaný spacím pytlem. Naštěstí kousek ode mne visí čurací láhev. Opatrně ji sundám, nasadím, naplním a ještě opatrněji vyleju někam do prázdnoty pod námi. Sedíme na malé poličce asi sedm set metrů nad zemí. Sedm set metrů skály, ledu a vzduchu pod nohama. Tohle je čtvrtý bivak, když počítáme i ten na nástupu. Bolí mě hlava. Včera jsme málo pili. Ale spíš je to tím, že jsme se do téhle stěny pustili rovnou z tepla kanceláře. Z tří set metrů do tří tisíc metrů. Ale tak je to každý rok. Mám jen dva výjezdy ročně, víc rodina a práce nedovolí. Rodina. Jak je to dlouho, co mi moje tři děti daly pusu na dobrou noc? Vždycky chtějí jet se mnou. Táto, příště nás musíš vzít s sebou. Příště nikam nepojedu, děti moje. Tohle je poslední bitva s drakem. Drak je symbolem sil, které jsou větší, než si dokážeme vůbec představit. Děsivých i krásných. Podívat se Drakovi do očí vyžaduje velkou odvahu. Ten pocit, kdy tíha těla a s ním i vzpomínek, povinností a co já vím čeho všeho, na zlomek času mizí a člověk může vnímat celý, nekonečný prostor a v něm nekonečné možnosti bytí v tu chvíli Drak rozpíná svoje křídla a my se s ním můžeme vznést a letět a letět zapřáhnout Draka do kočáru svých snů o nádherné budoucnosti dopoledne Héj, bejku, zrůůůš. Červený fix. Žlutý v kladce. Pěkně nám to šlape. Tahám haulbag a koukám na převisy nad námi. Hledám nějakou slabinu. Nějakou indicii ukazující další směr výstupu. Pustí to zleva tou tenkou převislou spárou? Máme šest skob a čtyři mikrofriendy. Pokud budu muset hákovat, tak se vysoko nedostanu. Nebo máme lézt spíše vpravo, kde se stěna lomí a padá do hladkých ploten? Výše by mohl být nějaký kout. Ale spáry tímto směrem jsou o něco širší než hlava cepínu a navíc zalité ledem tak, že friendy unesou snad jen váhu expresky. Už několikrát v téhle stěně jsem se musel spolehnout na nějaký vnitřní hlas. Máme jen malou fotografii stěny, kde jsme si vyznačili možný směr výstupu. Pokaždé, když přišlo rozhodování, zda vpravo, či vlevo, něco nad námi vedlo naše kroky tím správným směrem. Každá délka mohla být poslední slepou uličkou téhle nové cesty. Za každou hranou se ale vždy objevila možnost, jak pokračovat dál i s naším drobným rackem. Stěna nás nechávala projít. Zatím. Bejku, zkusíme to vpravo, ta spára nevypadá věru zle. To půjde. Největší abalak do nejužšího místa ochrání 19

20 Bejkův štand. Ale kdo sakra ochrání mne, až poletím kolem něj a budu křičet high five!. Pár metrů nad jištěním mne chmurné myšlenky opouští a má mysl se rozpouští mezi zrnka žuly. Cepíny na páku ve spáře. Levé rameno opřené o hranu koutku a přední hroty maček jsou na tření zapřené o největší z krystalů v plotně bez stupů. Krystaly. Ocel. Fyzika. Jak velký nápor může vydržet jeden krystal velký pár milimetrů? Koeficient tření ocel-křemík. Úhly. Výpočet. Teorie. Rovnice nevychází. Pravá noha se smekla a já cítím, jak se na mé tělo pověsily spáry gravitace. Ostré nehty se hluboko zaryly do mé kůže a její studený jazyk oblízl má záda. Pohlédl jsem do jejích ledových očí. Byla krásná, nezbytná, zničující. Najednou se vzduch prosytil sírou. Zavanul dračí dech. Mé tělo objal plamen a náhle vidím v těch nádherných očích lesknout se slzy. Její ruce se rozpustily a já dál stojím. Jeden cepín, jeden monohrot, jeden mikrokrystal. Tohle půjde odpoledne Ač měl jsem křídla, nemohl jsem létat Ač měl jsem slzy, nemohl jsem plakat Vše bylo skryté, pod příkrovem ledu Který teď praská, a můj cit otvírá se světu. [Tears of the Dragon, B.Dickinson] Poslední rozbitou délkou se dostáváme na hřeben. V tomto bodě se spojují ta nádherná ženská stehna - Messnerův a Tournierův pilíř. Cesta k vrcholu je otevřená. Ale hřeben se ukazuje nevyzpytatelnější a zrádnější, než se zdál. Obrovské sněhové převěje, hledání cesty a co jednou délkou nastoupáme, to druhou zase slézáme. Vítr bičuje hřeben. Třetí bivak ve stěně nás nemine. Spíme v malém komínku, v polosedě na malé poličce. V noci trochu blouzním. Zítra, už zítra uvidíme slunce. Ráno opět následuje nekonečné kličkování po sněhových převějích a hledání cesty. Obcházíme hřeben několika ledovými délkami v severní stěně. Téměř sólo. Máme jen dvě vývrtky. Led je tvrdý, unavená lýtka pálí. Koho může bavit lézt hřebeny a nekonečná ledová pole? Poslední úhybný manévr a dostáváme se na vrcholový hřeben Les Droites. Nevěřícně koukáme, jak se z druhé, jižní, sluncem zalité strany hory vyloupne Oťák s Mejlem. Ti dva přece měli být úplně někde jinde. Vypráví nám jejich příběh, jak s blouděním dolezli na Tournierův pilíř a museli slanit ještě první den. Jak potom sešli zpět dolů do Argentiere, přejeli busem do Chamonix, vylezli jižní stěnu Les Droites a na minutu přesně se společně s námi dostali na vrchol. Po čtyřech dnech se tak do nás konečně zase opírá sluníčko. Slaňujeme šest délek na ledovec, stavíme stan a užíváme si pocitu horizontální polohy. Pocitu nevázanosti, kdy jen tak občas hlavou probleskne proboha, vždyť já nejsem nikde cvaklej! Následující ráno sestupujeme do Chamonix. Zažili jsme čtyři dny absolutní zóny ve stěně, které se ve vzpomínkách smrskly na pár hodin. Nejsem schopen teď říct, co jsme každý den dělali od rána do večera, vše proletělo tak rychle. Jako bychom byli v jiném světě. 20

21 21

22 dobrodružství, ve světě Ve světě čar a kouzel, ve světě pohádkových draků, co nám bijí v srdci a říkají tak a co dál? Les Droites, SV stěna, prvovýstup Le vol du dragon, 1200 m, M7+/A2 (jedna délka), , 37 h, alpský styl bez nýtů, Pavel Vrtík (Bača), Jan Straka (Stračes), bivak pod stěnou, tři bivaky ve stěně, pátý bivak na sestupu. Použité vybavení: Lezli jsme na lanech od Singingrocku - jednoduchém 60m laně Icon Dry 9.3 a polovičním laně Gemini 7.9, na kterém jsme občas tahali haulbag. 10 skob (2x jednička, 4x nůž, 4x dužník), sada friendů (Camalot od C3 vel.00 po C4 vel.3), sada vklíněnců a sada abalaků, 1 kladivo, 1x Jumar, 2x Tibloc Cepíny Bandit, mačky Lucifer, šňůry na cepíny a 2 dlouhé šrouby do ledu od Singingrocku. 4 krátké presky Singingrock VISION, 10 dlouhých presek složených z 60cm 8mm dyneema smyček a VISION karabin, 6x120cm 8mm dyneema smyček, 14 volných karabin, 5 zámkovek. Batoh 55l BD Speed, tahačák 60l Adr design 1.2kg spacáky z Climashieldu XP, 120cm karimatky EVA 14 mm, 1.5kg stan BD Firstlight vařič a hrnec MSR Reactor s domácím závěsem, 4x 250 g plynu, 1l flaška s termoobalem Nalgene, strava Travellunch, tyčinky Nutrend a Pemco (5 na den na jednoho), 0.5 kg ionťáku Plastiky Scarpa Omega a Koflach Pro tento výstup jsme k plné spokojenosti použili trenýrky od Versaceho, na nástup košilku od Gucciho a do stěny oblečení od Tilaku (Ketil, Stinger, Serak, Evolution, Femund, rukavice a palčáky). Bača 22

23 Via ferrata Vodní brána u Semil Letošní červencovou dovolenou na kolech v Semilech a okolí jsme s mou ženou netradičně spojili se zdoláním ferraty Vodní brána u Semil. Tato ferrata je jednou z prvních ferrat zřízených v Čechách. Vede velmi atraktivní stěnou Krkavčí skály, s převýšením cca 110 m, přičemž obtížnost je ohodnocena stupněm C. Materiál skály lze popsat jako něco mezi rulou a pískovcem, kde povrch skály je velmi dobrý na tření (tedy vhodný i pro pohorky). Krkavčí skála je opravdu výraznou dominantou čnící nad údolím řeky Jizery. Vystupuje přímo z vody, naproti ní na druhé straně řeky je další mohutná skalní stěna, kde ve výšce asi pěti metrů nad vodou vede železný chodník, z kterého kolemjdoucí turisté pozorují horolezce a ferratisty. Dokonce je tu umístěna i lavička Obě skály tvoří dohromady pomyslnou Vodní bránu, kudy proudí právě v těchto místech dosti hluboká Jizera. Tato ferrata je o to atraktivnější, že je umístěna prakticky na okraji Semil, takže pěšky sem může dojít opravdu každý. Ferrata Vodní brána začíná příznačně přímo u vody. Nástup je pohoda, po pár metrech přijde nejobtížnější pasáž celé cesty. Skála je tu mírně převislá a trochu vás to zatahá za ruce. Je to jediné místo, kde musíte ferratový set přecvaknout tak, že se musíte opravdu pevně držet lana. Nicméně stále stojíte na pevné a drsné skále, takže vám nic nehrozí a dá to každý. Poté následuje odpočinková pasáž, ukloněné plotny, lehké komínky, spáry a stěnky - vše s obtížností za B. Během stoupání k vrcholu projdete ještě dvě místa s obtížností C, kde se začátečník asi bude trochu bát. Ale je to přesně to, co dělá tuto ferratu zajímavou a přitažlivou. Je tu hodně těch správných stupů, které vám skáčou samy přímo pod nohy. Když to nejde jinak, tak se prostě zapřete o skálu, pořádně se chytnete lana a lezete vzhůru. Po každé těžší pasáži následuje odpočinkové místo. Perfektní výhledy do údolí Jizery, a na meandrující řeku pod sebou, jsou vám po celou cestu odměnou za vaši námahu. Výstup netrvá více než jednu hodinu, dá se to stihnout i za polovinu času (bez kochacích zastávek, svačiny a bez povinného focení). Úplně nahoře je umístěna vrcholová knížka, kterou to zdaleka nekončí. Hned za ní se slabé povahy vyděsí pohledem na ocelové lano, které na druhé straně vrcholu Krkavčí skály mizí kolmo dolů do hlubiny. Bližším prozkoumáním zjistíte, že první krátký sestup není ani až tak náročný, jen to chce se odvážně přehoupnout přes okraj skály, přidržet se lana a scházet po skále jako po schodech dolů na malý balkónek. Odtud je tato sestupová trasa vlastně již takový zajištěný choďák se dvěma místy, kde musíte trochu lézt, ale obtížnost není rozhodně vyšší než za B. Cestou dolů míjíte zajištěné horolezecké cesty, kde se učí jak začátečníci, tak i horolezecký potěr základům pohybu na skále. Celou trasu dolů tu 23

24 není nic, čeho byste se museli bát, i když je to občas vzdušné. Sestup trvá ani ne polovinu času výstupu, a končí doslova několik metrů od nástupu do této ferraty. Další den za slunečného počasí jsme šli údolím po druhé straně řeky po vzdušném ocelovém chodníku (naproti Krkavčí skále) a bylo vidět, že tato ferrata je opravdu hojně využívaná širokou veřejností. Věk ferratistů jsme odhadovali v rozmezí tak let. Kromě jedné dvojky (slečna se nějak sekla a přítel to neustál) to přelezli všichni, a že jich bylo Konstatovali jsme, že to opravdu stálo za to, a snad se sem někdy vypravíme zase. Vašek Janda Utah & Arizona po práci Jaro je příznivá doba pro arizonské a jutažské výlety, a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu. Sic měl hlavním cílem výletu být výstup na Castleton tower, scénickou věž blízko Moabu v Utahu, vypadala naše bagáž na služební cestu lehce abnormálně - tři košile, smradlavé pohodlné lezky, dvojčata a tři sady frendů včetně jističe širočin - pětkového Camalota. Po několikerém přistání, jež nám zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého motoru, tu stísněnost sedadel ekonomické třídy, jsme před půlnocí dorazili na hotel. 24

25 Kvitovali jsme informaci, že pokoj, co máme řádně rezervovaný, bude bohužel k dispozici až zítra - však tu o víkendu nebudem - a místo spánku vyrazili 600 mil na sever do národního parku Zion se trochu rozchodit a obhlídnout klasické cesty jako Moonlight buttress 5.12d/5.9C1), které třebas někdy pustí. V rámci zvýšení fyzické kondice a skoncování s jet-legem jsme vyběhli po zpola vybetonovaném chodníku na vyhlídku Angels Landing, bezmála 500 m vysoké skalisko hrubě se vmezeřující do hlubokého údolí Zionu. Výhled z vrcholku byl umocněn kytarovou exhibicí místního borce neváhajícího vzít s sebou malou rozkládací Taylorku i s kombíčkem. Vypili jsme pivo a před obědem jsme byli nevybouření dole u auta. Nezbylo než ještě obhlédnout Observation point čnící vysoko nad údolím. Další den nás čekaly Hoodoos v Bryce kaňonu a spřádání myšlenek na pouštní spáry. Pro nás, plezír kletterery, to znamenalo každý večer pracovního týdne trávit na stěně broušením spár v místní gymu (s navijákem tam mohl člověk běhat bez zbytečných prostojů). Nicméně bylo třeba ješte poladit morál. Cochise Stronghold To jsme provedli o víkendu v Dragoon mountains - West Cochise Stronghold jihozápadně od Tucsonu (AZ). Tohle skalní město sloužilo Apačům kmene Cochise (čti kočíz) jako pevnost (stronghold) a základna k loupeživým výpadům do nedalekého Mexika. Ze skal stále dýchá nostalgický duch starého západu. Ne tak z Tumbstone, pistolnického městečka nedaleko, kde se dá tak akorát solidně najíst a trochu zkorigovat své zidealizované prazážitky z westernů. Klasicky nám v neznámém terénu zabralo nejvíce času hledání naší věže Whale dome a nástupu do vyhlídnuté cesty Moby Dick (5 délek, 5.8) ač tento se z parkoviště jevil jednoznačně. Cesta pěkná, po pár ladících krocích v první délce vybíhačka po vystouplých strukturách chickenheads (je to opravdu jako šlapat kuřátkům po krku). Z cesty bylo asi nejdivočejší převislé slanění. Na místních pláních dost fouká a přesně podle Bernoulliho je to ve zúžení mezi věžemi ještě horší. Variantu se slaněním s lanem na zádech jsme pošetile zavrhli a tak Pavel 20 minut v prusících získával naše lano zpět, aby mohl dokončit slanění. Nad ránem vyrážíme přes pláně kolem torza vyschlé krávy k 400 m vysoké dominantě oblasti - Sheepshead. Trochu jsme podcenili přípravu a tak po pár hodinách bloudění nalézáme začátek naší cesty Mystery of desert (5délek, 5.9) na Muttonhead. Onen prominentní dihedral z průvodce vypadal dole nějak moc prominentně, nakonec ale pustil zprava, což je jistě správně. Cesta je parádní. Skýtá vše, co můžem potřebovat na Castetonu. Kouty, rajbáky, žábovice, sokolíky, širočinu i převísek a ladičky po lištách ve variantním závěru za 5.10a. Styl místních cest je nám sympatický - pokud jde založit či omotat, netřeba fixního jištění, jináč je zejména v plotnách tu a tam nýt. Podobně to bylo v Josáčích a i jinde v Americe. Celá oblast Cochise stronghold je, zdá se, nedoceněná. Možná kvůli své odlehlosti, možná kvůli tomu, že jede-li někdo do USA tak už skončí v Yosemitech. Nicméně zejména na zimu 25

26 26

27 místní 400m katedrály z perfektní žuly stojí za návštěvu. Moab Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání vyrazili další víkend do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na Castleton. Pod věží je tábořiště (prej primitive campground) bez vody, zato se suchým záchodem, kde po půlnoci rozkládáme své karimatky snažíc se neušlapat lidi, co už spí. Castleton Valley je dost populární a roční doba ideální. Věž solitérně stojí na vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře (věže The Rectory - Priest and Nuns). Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně stojící kolmá věž, zdaleka viditelná), a tak se zatoulala i na 50 classic climbs of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým kalcitovou vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání. Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná kolmá až převislá dvojspára, prý jedna z nejhezčích v poušti. Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ale ubere sil. Trénink v gymu se dost hodil. Druhá délka je klíčová, poctivá (5.9) širočina jištěná pětkou Camalotem a kdesi v nitru komína kus převislých spár, co jdou odšlapat a zmírnit gravitaci. Poslední dvě délky jsme spojili, Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ale ubere sil. žábovice na odlezu od štandu a pak systém rozporových komínků napojující se do cesty Kor-Inglas s 10m závěrečnou stěnkou. Nahoře je větrno a úplný babinec, zřejmě tu lezou jen holky (chicks climbing). Slaňujem cestou North face natřikrát. Je větrno, takže už s lanem na zádech. Stejně se ale při stahování zamotalo za asi jediný odštěp Severní cesty, která je jinak za 5.11b a moc výstupků nenabízí. Počasí se kazí, tak to rychle dokončíme a po chvíli otvíráme první Torpeda IPA od Sierry. Předpověd je špatná, tak další lezecké plány rušíme (Indian Creek, Fisher towers) a jedem na kola. V plánu je single track The Whole Enchilada. Celopéra za $60 na den, bus nahoru dalších $25. Trochu nám nasněžilo, ale jinak se kola vyvedla parádně, i když díky tomu bílému svinstvu jsme jeli jen půlku 27 mil dlouhého single-tracku. Pro mě to byla nová zkušenost s celoodpruženým kolem, chvilku jsem si zvykal, první drop jsem šel po hlavě, ale pak jsem pochopil - je třeba jet rychleji. Plynulé (flowy) úseky v nízkém lesíku střídaly technické pasáže s kamennými stupni, ze kterých se tak dobře hopsalo. Jeli jsme po hraně kaňonu Castleton valley s vyhlídkou na naši věž. Terén byl místy pohodový, místy exponovaný (Deadly cliffs) ale pořád neuvěřitelně zábavný. Těch cca 17 mil jsme měli za dopoledne za sebou a po krátkém občerstvení u Poisson Spider jsme si vyšlápli na Sandy dunes 200 m nad městem. Zřejmě jako jediní exoti jsme jeli na kole nahoru. Sandy dunes jsou zkamenělé duny. 27

28 Na nich kdysi dávno místňáci barvou vyznačili první trail Slick Rock - tenkrát hlavně pro krosky. Teď tu převažují cyklisté a užívají si krátkých strmých výjezdů a plynulých sjezdů v rudé krajině lemované bílými vrcholy La Sal mountain range. Moab je určitě místo, kam stojí za to zajet - parádní národní parky Arches a Canyon lands, rafting na Colorado river, nespočet single tracků pro kola, jeepy, motorky, koně, turisty i místa pro naturisty. Spousta levných kempů. A navíc, nějaké pouštní lezení se tu taky najde. Vyřádí se všichni - od inhalátorů adrenalinu, přes rodiny s dětmi, až po aktivní a atraktivní důchodce. Libor Kubečka Homo stropus (Stoupus) a jeho čtvero ročních období roku 2014 Jaro, léto, podzim, zima. Takhle se to učí děti ve školce. Globální oteplování a kalendář v tom dělá trochu zmatek, kalendářně začíná první den v roce v půlce zimy. Také výroční zpráva Lokomotivy respektuje kalendářní rok. Proč tedy nenapsat článek o celé roční sezóně, když každé období nabízí jiné lezení, a mně s mými spolulezci tentokrát nadělila pěknou úrodičku? Pro mě to byl jeden z lezecky nejpestřejších roků za posledních několik sezon, akorát na ten písek jsem se dostal nějak málo Zima: Homo stropus v Královském převise (M12) ve Vysokých Tatrách Před lety jsem zjistil, že drytooling je slepá vývojová ulička horolezectví. Zúčastnil jsem se několika závodů, abych zjistil, že prvních pět borců na svěťáku je o třídu jinde než já. Což o to, vyhrávat by mne určitě bavilo. Avšak připravovat se systematicky na boj o postup do finále, kde můžu stát na bedně jedině tehdy, když ten nejlepší nepřijede z rodinných důvodů, druhý uklouzne v koupelně, třetího diskvalifikují a čtvrtý bude mít horečky, to mi jako dobrý nápad nepřišlo. Střecha na Pyšný štít byla v hledáčku už tehdy, Dodo Kopold tuším s Gabo Čmárikem se tam šli i podívat, ale na naše vyzvídání krčili neurčitě rameny. Palo Rajčan dal zhruba po deseti letech jasnou odpověď: Jde to! Dlžku v strope Rajčan ohodnotil na M12, ale liezť treba aj v ostatných piatich dĺžkach. S niekolkými prašivými plieškami a najmä s tradicionalistickým istením tu teda máme možno najťažšiju viacdlžkovú cestu na svete. Paráda, na vynýtovanou linku bych asi motivaci neposbíral, ale představa, že bychom si mohli užívat psychicky a fyzicky vyrovnané lezení v takovém stropě mně docela zaujala. 28

29 ky trénovat a výsledek se brzy dostavil. Zranil jsem si rameno. To mne až tak Homo stropus zrozen! však nejsou tutové a v klíčovém místě se olamují, nebudeme pokoušet osud, nepřekvapilo, že život po dvacítce není med, vím už patnáct let. Příjemněji mne překvapilo, že mne trénování baví, a že se postupně zlepšuji. V únoru jsem byl schopen dělat metrových přesahů ve stropě s přehmaty na cepínech v tzv. chouca pozicích - tedy cca přehození nohou přes ruku držící cepín v takovém cirkusáckém triku, kterému bratři Slováci říkají paragán a anglicky se označuje jako figure 4. Závodní finálovku na betonce na parkále u dálnice Brno Bratislava jsme začali přelézat v těžkých horských botách s mačkama-rámovkama, ve fixu na motyce šlo vydržet přes půl minuty, najednou šlo udělat na hrazdě přední i zadní váhu a nakrucovat se na tom náčiní jako kocour Mikeš o pouti. Stračena je na tom ještě líp, musí se ověšovat železem, aby se namohl. Homo stropus zrozen! Strop v Tatrách docela snadno by mohla cesta pozbýt lezitelnosti. Druhý den přelézáme jedovaté úvodní délky hladce. Stračenovi v závěru té klíčové smeknul spoďák, následuje vyvlátí do spodní ruky, rychle nahazuje nohu přes ruku do chouca pozice, a tak trochu na body se zvířecím hrdelním zvukem naznačujícím zuřivost, krok vynechává a přesahuje až do dobrých hnízd u štandu. Následující délka za M8 má jen deset kroků, zato silových, je zajištěná jednou erární skobou (lze přidat friend a čok) a je neobyčejně exponovaná. Přehození nohy přes ruku na nejvysutější hraně celé střechy dělám se zatajeným dechem a poněkud křečovitě. Předposlední délka vypadá nevábně. Stěna je mírně převislá, opačně vrstvená, trochu duní a je hustě porostlá něčím, co ze všeho nejvíc připomíná brokolici. Motykama do toho raději moc má dvacet metrů, víc už doma nenatrénujeme, je potřeba se podívat do přírody dřív, než forma opadne a in natura zjistit, jestli bude jako obvykle všechno jinak, než jsme si to doma představovali. Kupodivu nebylo. Strop je esteticky i pohybově impozantní. Linka jako řemen. Klíčovou délku jsme nejprve přehákovali a pak jsme se střídali v nálezech. V těch svých jsem chyty poněkud olámal, i když jsem o 15 kilo lehčí než Stračena. Asi lezu stropy zbytečně silově. Stračena délku dal PP třetím pokusem hned první den. Já bych potřeboval, myslím, dvojnásobek. Chyty Baču nápad nenadchl, že jako bude radši chmuřit někde v bivacích, ale protože se v Brně objevil stárnoucí talent Stračena, který má sílu jako býk, baví ho momentálně obrážet světový pohár v drytoolingu, začal s námi jezdit do hor, tak otázka spolulezce byla vyřešená. Zbývala maličkost, přebudovat fyzický fond na homo stropus. Protože to vypadalo na klidnější životní období, ve kterém by šlo věnovat nějaký čas systematickému tréninku, přidal jsem se občas k brněnskému Klajda teamu na tréninky na betonce, na zahradě zavěsil mezi dva stromy fošnu s dírama, začal před Vánoci systematic- 29