Jezerné sedlo Pod Kotlovou

Transkript

1 Jezerné sedlo Pod Kotlovou Jižní pomezí Horní Bečvy Od horského sedla Pod Kotlovou začíná a směrem na východ podél hlavní turistické hřebenové trasy Vsetínských vrchů pokračuje rozhraní obcí Horní Bečva a Velké Karlovice. Na západní straně sedla Pod Kotlovou ve vrcholové části Kyčery (855 m) se stýkají hranice katastrů obcí Horní Bečva, Velké Karlovice a Hutisko Solanec. Od severního úbočí Kyčery vybíhá severozápadním směrem vedlejší horský hřeben s vrchem Kyvňaček a jejich hřbetem je vedeno pomezí obcí Horní Bečva a Hutisko- Solanec. Pastevectví a pasekářské usedlosti na Jezerném Na sklonku 17. století začala vrchnostenská správa regulovat dosud neomezované horské pastevectví a pasení ovcí soustřeďovala jen na ohraničené pastviny, tzv. javořiny. V tomto úseku hřebene Vsetínských vrchů javořina Jezerné patřila k nejstarším, které vrchnost prodala do dědičného nájmu poddaným. O rozloze 135 hektarů zahrnovala na straně Horní Bečvy vrch Hrubá Kyčerka (835 m) a severní úbočí sedla se zdrojnicemi Hlubokého potoka. Přes Kotlovou sahala až na jižní svahy východně od jezera ve Velkých Karlovicích, od něhož javořina získala název stejně jako stejnojmenné karlovické údolí Jezerné. Na javořině Jezerné se kromě ovcí mohly výjimečně pást i krávy. Majitel rožnovsko krásenského panství hrabě Maxmilián Fr. Antonín ze Žerotína ji v r udělil za cenu 30 zlatých Jakubu Závorkovi z Dolní Bečvy. Tři čtvrtiny javořiny po něm zdědil jeho syn Jiří Závorka ( ), prostřednobečvanský fojt. Potomci jeho nástupce a fojta Jiřího Mikulenky ( ) z Prostřední Bečvy v 19. století postavili v sedle mezi Kotlovou a Hrubou Kyčerkou pasekářskou usedlost (do r nesla prostřednobečvanské č. p. 152, pak hornobečvanské č. p. 430). Zřejmě z důvodu, že vznikla na javořině jako první, bývala podle pamětníků označována názvem Stará Kotlová. Jiní dědicové zbývající jedné čtvrtiny javořiny založili dvě pasekářské usedlosti přímo na horském hřebeni v sedle Pod Kotlovou. Hornobečvanskou paseku č. p. 430 v r zakoupila místní organizace Domoviny domkařů a malorolníků z Horní Bečvy a v r založila Pastevní družstvo Domovina s cílem podporovat chov dobytka v obci. Po finančním krachu a likvidaci družstva v letech byly zdejší pastviny i s lesy v r převedeny do majetku obce. V r byla chalupa i s ovčírnou a stodolou zbourána a zbývající pastviny časem zalesněny. Jezerné, 40. léta 20. století. Pohled z dnes zalesněného severního úbočí Kotlové na usedlost Stará Kotlová a na protější hřbet Radhošťské hornatiny s Pustevnami, Čertovým mlýnem a Kněhyní.

2 Jezerné. Obě historické pohlednice zachycují pohled z dnes již zcela zalesněného severního úbočí sedla Pod Kotlovou nad hornobečvanským údolím Hluboké k protějšímu hřebeni Radhošťské hornatiny.

3 Pohled od centra obce Horní Bečvy (stav v letech ) směrem nahoru nad údolím Hluboký k Jezernému. Uprostřed snímku na horizontu je viditelný holý vrch Kyčery s trojmezím Horní Bečvy, Velkých Karlovic a Hutiska-Solance. Jezerné. Pohled ze západního úbočí Kotlové ke Kyčeře. V sedle Pod Kotlovou vlevo usedlost Velké Karlovice č. p. 378, uprostřed usedlost Horní Bečva č. p Vpravo vpozadí jižní svahy hřebene Kyvňaček.

4 Jezerné. Pohled z jižní strany sedla Pod Kotlovou. Vpozadí vybíhající hřeben Kyvňaček, za ním viditelný horský masiv Radhoště. Jezerné na dobové pohlednici ze 40. let minulého století, vydané nákladem Petra Minarčíka. V popředí hornobečvanská usedlost Petra Minarčíka č. p. 499, vpravo usedlost Velké Karlovice č. p. 378, nad ní jen zčásti zalesněná Kotlová, vlevo vzadu hornobečvanská usedlost č. p. 430 Pastevního družstva Domovina, zvaná též Stará Kotlová. Za ní je vidět vrcholová část Soliska, za ním Blinkovy Benešky (Blinčeny) a zcela vzadu nejvyšší hory Vsetínských vrchů Vysoké.

5 Pasekářské chalupy na Jezerném sloužily i jako turistické objekty Ve snaze vyjít vstříc rozvíjejícímu se turistickému ruchu rožnovský odbor Klubu čsl. turistů v obytné chalupě Domoviny na Staré Kotlové v r zřídil nouzovou chatu s šesti postelemi. Od letní sezóny 1932 v ní byl povolen hostinskému od kostela na H. Bečvě Bedřichu Dvořáčkovi výčep piva, sodové vody, malinové šťávy a podávání studených pokrmů turistům. Platnost povolení trvala do září a bylo nutné o ni každoročně žádat. V letech byl držitelem povolení k prodeji sodovek a piva v uzavřených lahvích vždy od července do září Antonín Vašut ( ) z Horní Bečvy a od r hospodář Domoviny Petr Minarčík ( ) ze Solance, který mohl do prodeje zahrnout i chleba a mléčné výrobky. Od r chatu provozoval Jindřich Podešva (1914?) z Vel. Karlovic. Po roce 1945 se s rodinou vystěhoval do pohraničí.

6 Hornobečvanská usedlost č. p. 499 byla postavena v sedle Pod Kotlovou po r V r v ní rožnovský odbor KČST zřídil druhou noclehárnu. Usedlost v r zakoupil Petr Minarčík a v r zde přemístil své živnostenské oprávnění z č. p. 430 a až do r tu poskytoval pohostinství turistům. Na jeho někdejší tradici nyní navazuje současný vlastník této usedlosti. V letech, kdy ji spravovalo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově p. R. jako svůj rekreační objekt, byla stavebně upravena.

7 Literární místopis V blízkém okolí významné křižovatky turistických tras v sedle Pod Kotlovou jsou s několika místy krásných přírodních a krajinných scenérií a s někdejším těžkým životem horalů v nich spojeny zajímavé literární odkazy. Především pod Kotlovou v samém začátku údolí Jezerné leží Karlovské jezero opředené pověstmi. Pohádku Karlovské jezero ze sběru B. M. Kuldy zahrnul Karel Jaromír Erben v r do svého souboru Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Český básník a prozaik Svatopluk Čech o prázdninách r si na Horní Bečvě najal průvodce a nechal se provést těmito místy do Karlovic. Z jeho putování vznikl publikovaný fejeton Dvě chalupy moravské, později zahrnutý do knižního vydání Několik obrázků moravských (1884). Za blízkou Kyčerou na Solanci na severním svahu hlavního horského hřebene na usedlosti U Vašků pobývala od ledna do března r spisovatelka Jarmila Glazarová, která během svého pobytu na Horní Bečvě v letech napsala a dokončila román Advent (1939). Při pobytu na Solanci si doplňovala již dříve sebraný a z větší části na Horní Bečvě získaný dokumentární materiál a vytvořila z něho dokumentární prózu Chudá přadlena (1940). Podobně jako na Horní Bečvě se Glazarové k Adventu stal reálným modelem život její gazděnky Josefy Vašutové, tak i v hospodyni Anně Vaškové na Solanci nacházela předobraz Chudé přadleny. Obě vrcholná díla Glazarové patří dodnes mezi to nejlepší, co kdy v literatuře o Valašsku vzniklo. Jarmila Glazarová na Solanci před chalupou u Vašků. První vydání z r v pražském Melantrichu, obálka il. Vojtěch Tittelbach. Na fotografii manželé Augustin ( ) a Anna ( ) Vaškovi.

8 Žofie Minářová ( ) jako jedna z posledních starousedlíků na hornobečvanských Kyvňačkách na přelomu let napsala působivé vzpomínkové ohlédnutí za životem vlastní rodiny v letech Její prosté záznamy přinášejí svědectví o dožívajícím kulturním dědictví Kyvňaček, na nichž postupně ustala více než dvousetletá tvrdá kultivační práce mnoha generací předků, které tu zápasily o vlastní holou existenci. Záznamy byly publikovány ve dvou různých edicích: byly to zlaté Kyvňačky. Ze vzpomínek Žofie Minářové na léta , prožitá na Horní Bečvě Kyvňačkách. Zpravodaj obce Horní Bečva. 2001, leden duben. Zlaté Kyvňačky? In: ANDERLE, P. a kol.: O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II. Okrašlovací spolek Rozhledna, Čeladná, 2016, str Hornobečvanské Kyvňačky v 50. letech 20. století. Na hřebeni u lesa stavení rodiny Minářových. Nyní už z větší části tato místa pohlcuje porost lesa anebo náletových dřevin. Foto Milan Borovička.. Původ názvů Kotlová: V jejích příkrých úbočích hluboce zařezané zdrojnice Hlubokého, Bučkového a Jezerňanského potoka mohly tvarem připomínat kotle anebo byl tento vrchol známý porostem starých stromů s dutinami vykotlaných nebo kotlavých stromů. Kyčera, Hrubá Kyčerka: Kde proniklo karpatské horské salašnictví, tam se vyskytují s ním spojené zvláštní názvy hor, označující tvar či porost horského útvaru. Kyčera představuje samostatný homolovitý kopec, a protože tento název se již na Horní Bečvě vyskytoval, další dvě tvarem výrazné hory přilehlé k severním svahům hřebene Vsetínských vrchů místní usedlíci názvově odlišovali jako Hrubá (rozuměj Velká) Kyčerka (mezi údolími potoků Hluboký a Bučkový) a Malá Kyčerka (mezi údolími potoků Bučkový a Prostá). Ačkoliv tyto starobylé názvy se vyskytují v mapách stabilního katastru, z novodobého mapování vymizely. Hrubou Kyčerku nepřímo nahrazuje povšechný název zaniklé javořiny Jezerné a Malou Kyčerku nahradil název Solisko, upomínající přímo na někdejší pasteveckou činnost (místo, kde se ovcím na velké ploché kameny sypala sůl). Karel J. Malina 2016 Literatura a prameny: Beskydy. Turistickými stezkami. Wart, Třinec ANDERLE, P. a kol.: O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II. Okrašlovací spolek Rozhledna, Čeladná, MALINA, K. J.: Ke vzniku obce Prostřední Bečva a k historii fojtství na Prostřední Bečvě. Valašsko-vlastivědná revue. 30, 2013/1, s MZA Brno, indikační skici H. Bečva, V. Karlovice, Solanec: SOA Vsetín, fond ONV VM, inv. č. 552, karton 191, č. p. 430; fond Archiv obce Hor. Bečva, inv. č. 19.