Příloha č.1. Prohlídkový okruh zámeckými zahradami Mikulov

Transkript

1 Příloha č.1 Prohlídkový okruh zámeckými zahradami Mikulov Bc. Markéta Zajíčková Mendelova univerzita Brno, Zahradnická fakulta Lednice Pro účely diplomové práce: Interpretace a prezentace památky zahradního umění Studijní program: Zahradní a krajinářská architektura Obor: Management zahradních a krajinářských úprav Ročník: 2. Rok: 2016/2017

2 Prohlídkový okruh zámeckými zahradami Mikulov Vypracovala: Bc. Markéta Zajíčková

3 Mapa jednotlivých zastavení 1) Čestný dvůr 2) Hlavní parter 3) Vyhlídka parter 4) Vyhlídka u borovic 5) Jižní terasa 6) Botanické výsadby 7) Západní terasa 8) Východní terasa, Svatý kopeček

4 1) Čestný dvůr - Přivítání návštěvníků - Základní informace o lokalitě (geografie, klima, historie osídlení, ) - Časové zařazení vzniku objektu a počáteční vývoj - Úvod hlavních vládnoucích rodů (Lichtensteinové, Dietrichsteinové) - Popis Čestného dvora (zajímavosti: vznik triumfální cesty, perspektiva, sochařská výzdoba, Föerstrova brána, jedinec Hedera helix, ) Dobrý den, Vítám Vás na zámku Mikulov. Na začátek naší procházky zámeckými zahradami bych uvedla několik historických a lokalizačních údajů, kterými bych Vám ráda přiblížila ducha, souvislosti a kontext prostoru, ve kterém se právě nacházíme. Město Mikulov je situováno v jihovýchodní části velmi specifického krajinného útvaru Pavlovských vrchů. Jedná se o vápencové bradlo, které tvoří nejvýchodnější oblouk západních Karpat. Město pak ze severozápadní strany uzavírá vrch Turold a východní směr obklopuje Svatý kopeček. Oblast je tak otevřená pouze směrem k jihu tedy k Rakouským hranicím. Osídlení je zde dokladováno již z dob pravěku přibližně př. n. l., kdy nejstarší nálezy byly objeveny právě v jeskyni na Turoldu. Díky těžbě vápence, však došlo k jejich významnému poškození a konkrétní datování a další archeologický výzkum byl tímto velmi omezen. Osídlení je však až do 11. století našeho letopočtu spíše přechodným, od této doby pak máme doklady o nepřetržitém osídlení právě zde na Zámeckém vrchu. 1 1) Historický atlas měst ČR - Mikulov 2012, s. 1

5 Mikulov a jeho okolí 1 1) Zámecký kopec 2) Kozí hrádek 3) Olivetská hora 4) Svatý kopeček 5) Turold 6) Stolová hora 7) Obora 8) Děvín

6 Nacházíme se na území výrazně formovaném rodem Liechtensteinů, kteří po přibližně 300 let působili i na zdejším panství. To získávají v roce 1249 stejně jako panství Lednické a o pár let později i panství Valtické, které však patřilo jiné rodové větvi. Liechtensteinové se zasloužili především o stavební úpravy hradu, nicméně dnešní podobu a především naprostou většinu zahradnických úprav má na svědomí rod Dietrichsteinů, kteří získávají Mikulovské panství v roce Lednická část panství se v této době oddělila a byla připojena k Valtické rodové větvi Liechtensteinů, která se zasloužila o vytvoření jak zámeckých a s nimi i zahradních areálů, tak i rozsáhlé komponované krajiny, dnes známé jako Lednicko-Valtický areál, který je jednou z památek UNESCO. Více o tomto fenoménu se můžete dozvědět od Průvodce parkem v areálu lednického zámku. pozorovatele, než jaká ve skutečnosti je, tento efekt je ještě umocněn tmavým pohledovým bodem, tvořeným rostlinou břečťanu popínavého, který opět prohlubuje daný pohled. 5 Na fotografii z 1. poloviny 20. století (před požárem) je ještě viditelná původní empírová střecha věže zámecké kaple z počátku 19. století od architekta Heinricha Kocha, která byla zničena požárem v roce Při obnově zámku dle architekta Otakara Oplatky, která směřovala k barokní úpravě zámku, byla i střecha věže obnovena v souladu s tímto slohem. Nyní se nacházíme v prostoru čestného dvora, odkud bychom se skrze Černou bránu dostali nejkratší cestou k nádvoří zámku. Toto uspořádání vstupu do zámku bylo jako hlavní v této podobě vybudováno až za vlády kardinála Františka z Dietrichsteina na počátku 17. století, kdy sem byl přestěhován celý jeho dvůr z Vídně a Mikulov se tak stává až do 19. století hlavním rodovým sídlem. S tím vyvstala i potřeba reprezentace panovníka, se kterou souvisí i výstavba nové triumfální cesty, která vedla z čestného dvora Černou branou, kolem soukromého vstupu do oratoře, úřednických budov, budovy divadla až na první čestné nádvoří. Na obrázcích můžeme vidět hypotetický vývoj hradního sídla, první viditelná věž je věž břitová, nicméně stále více hypotéz se přiklání k možnosti, že starší z věží je okrouhlá věž, do které byla později umístěna hradní kaple (první zmínky 1380), jejíž stavba by tak mohla spadat až do románské etapy vývoje stavby. 3 Do poloviny 18. století byl vstup do zámku oddělen severním křídlem oranžerie, která však shořela při velkém požáru v roce Při obnově po požáru dochází k novému uspořádání vstupu na zámek, vzniká toto čestné nádvoří vymezené zdí Oslího dvora a zdí s kovanou branou oddělující zahradu. Obě dvě stavby jsou doplněny sochami od Ignáce Lengelachera, mimo jiné autora morového sloupu na náměstí. Autorem kovové brány je pak Gottfried Föerster odtud Föerstrova brána. 4 Ve zdi do zahrady jsou vytvořeny průhledy, díky kterým dochází k propojení prostoru čestného dvora se zahradou a navazující krajinou a tedy k jeho optickému zvětšení. Dalším použitým prvkem pro docílení optického zvětšení dvora je upravená perspektiva průhledů ve zdi. Zvedající se cesta k zámku zakrývá větší části mřížových průhledů, čímž dochází k navození pocitu větší vzdálenosti od 2) Brichtová- Mikulov 2012, s. 1 3) Koudela, ) Rigasová ) Brichtová, Šimůnek, 2012

7 Hrad Mikulov, Čestný dvůr Hrad Mikulov 13. století 1 Hrad Mikulov ½ 16. století 1 Čestný dvůr 1.pol 20. století 1) Zde stojíme 4) Počátek stavby zámecké terasy 2) Břitová věž 5) Počátek stavby velké jižní terasy (zahrady) 3) Okrouhlá věž hradní kaple

8 2) Hlavní parter - Úvod do kýžených vývojových etap zahradního umění (renesance, manýrismus, baroko) - Historie vývoje hlavního parteru a jeho interpretace - Popis obnovy Nacházíme se v prostoru nejrozsáhlejší zámecké terasy, na které je situován i hlavní parter celé zahrady. První zmínka o těchto terasách pochází z roku 1590, kdy jsou uvedeny již jako zahrady v závěti Adama z Dietrichsteina. Původně stála budova hradu, později zámku na holém skalnatém kopci a její bezprostřední okolí tak tvořily příkré svahy a strže. Na přelomu 15. a 16. století prochází zámek významnou přestavbou, o kterou se zasloužil především kardinál František z Dietrichsteina, při které zámek postupně získává dnešní rysy. 6 Během této přestavby pak dochází i k terénním modelacím kolem zámku, které daly vzniknout i terasám určeným pro zahrady. Zahrady tedy vznikaly na počátku 16. století, umělecký sloh, který je možné v tomto období vyčlenit jako vrcholnou část renesance je manýrismus. Postupně také nastupuje působení barokního stylu, jehož prvky jsou následně vnášeny do původní manýristické kompozice. Vzhledem k tomuto přelomovému období, je tak možné najít v zahradách, ale i v krajině a urbánní struktuře města významné doklady obou těchto epoch. Renesance a manýrismus Renesance vznikla v Itálii a je tak nositelkou určitých typických projevů této země, které následně šířila dále po Evropě. Jelikož Dietrichsteinové jsou rodem pocházejícím z Korutan, tedy oblasti na jihu Rakouska sousedící právě s Itálií, jedná se o zemi, ke které měli jako rod velmi blízko. Kardinál František Dietrichstein, který zde přebírá vládu v roce 1611, prožil svá studentská léta v Římě a po celý život se do Itálie vracel jak ve službách papežských tak i císařských, což mu umožňovalo navazovat kontakty s nejvýznamnějšími italskými rody, jako byly Aldobrandini, Boromeové nebo Medici. Okolí Mikulova mu tak velmi pravděpodobně připomínalo známá Italská města, především 6) Rigasová 2008 z oblasti Toskánska, k čemuž je předurčen jednak geografickými, klimatickými, tak i krajinnými rysy, které tento prostor nese. 7 Tyto primární aspekty pak byly dotvářeny cíleným působením člověka, na kterém se podílela řada italských umělců a předlohou pro mnoho úprav se staly významné italské vily a paláce například villa Medici ve Fiesole nebo Villa D este. 8 Ne nadarmo tak Mikulov často nese přízvisko Malá Itálie, které jak budete moci posoudit sami je velmi výstižným. Typické znaky renesančního uspořádání zahrad a krajiny vycházejí z její myšlenkové podstaty a zároveň z typologie místa vzniku. Do popředí zájmu se dostává opět člověk a příroda se stává objektem zkoumání a zájmu. Významná sídla jsou situována na svazích kopců, kdy hlavním cílem je umožnění výhledu do krajiny a města a tím i vytvoření vzájemné propojení těchto entit s daným objektem. Za tímto účelem dochází k otevírání zdí staveb směrem do zahrady a krajiny, čímž se budova zámku, vily nebo paláce stává jakýmsi belvedérem tyčícím se nad okolní prostor, poskytujícím jedinečné pohledy na okolní scenérii. 9 Zahrady tedy obvykle vznikaly na svazích pod sídlem, formovaných do teras, což s sebou přinášelo celkově intimnější měřítko prostoru blízké člověku. Jedním z hlavních účelů zahrad této doby je posykovat prostor pro klidné rozjímání. Kompozice je pravidelná, osově souměrná a vyvážená, důraz je kladen na její trojrozměrnost. Do zahrad je umisťována řada staveb zahradního umění jako grotty, fontány, altány a z potřeby členění terénu schodiště, zídky, rampy, balustrády a další. 10 Významně jsou také využívány květinové záhony, které jsou lemovány plůtky ze stále zelených dřevin. Již poměrně značný sortiment rostlin je dále obohacován introdukcí cibulovin a hlíz ze středního východu a řadou dalších taxonů. 11 Manýrismus je vrcholnou části této epochy, používá stejných hodnot, mírně však upouští od strohosti přísně geometrických úprav a celý sloh tak více košatí. Typickým znakem této epochy se pak stalo využívání vodních hříček, jejichž vznik souvisí s poznatky o hydrodynamice a dalšími fyzikálními a matematickými objevy. Dále je velmi intenzivně pracováno s perspektivou, která vytváří pro návštěvníka iluzorní dojmy, do takovéhoto prostoru je vsazována řada soch, balustrád, bust a dalších uměleckých děl s často pitoreskním charakterem. 12 7) RMM ) Rigasová 2007, s. 47 9) Flekalová a kol. 2011, s ) Wilhelmová, ) Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004, s ) Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004, s

9 Renesance, Manýrismus 3 1) Villa Fiesole (It) renesance 2) Květná zahrada Kroměříž (ČR) Manýrismus 3) Fontána Matka příroda, Villa D Este (It) manýrismus 4) Grotty, Villa Lante (It) manýrismus

10 Baroko Barokní pojetí zahradního a krajinného umění tvoří pomyslnou opozici k renesanční intimitě. Prostor je formován v nadlidských dimenzích, které jednak představují svrchovanost a moc majitele a zároveň malost člověka oproti bohu. Zahrady již nejsou formovány jako prostor pro rozjímání člověka, ale jejich účelem je především budit obdiv = tvorba především pro oko. Vyhrává dvourozměrná plochá dimenze obřích rozměrů na úkor jednotlivých detailů. 13 Kvůli dosažení kýženého efektu dochází i k značné manipulaci s terénem, jejichž cílem je vytvoření rozsáhlých rovinatých teras. Prostor je stále zpracováván v pravidelných osově souměrných kompozicích. Osy však vybíhají dále do krajiny, kterou poutají k sídlu panovníka. Na konci průhledů se obvykle nachází objekt tzv.: Point de vue, který zakončuje pohled. Od ortogonální soustavy renesance se přechází k radiálním osám, které umožňují zpětný pohled na sídlo. 14 Voda je používána spíše ve své statické formě, kdy slouží jako zrcadlo pro okolní scenérii. Umělecké prvky v zahradě se pak snaží spíše o dynamiku a zachycení pohybu, které je typické například pro sochy, kašny atd. Typickými stavbami používanými v zahradách v tomto období jsou oranžerie. Jejich téměř masová výstavba souvisí s introdukcí citrusů a tak nově vzniklou potřebu zimování rostlin, které nebyly schopny přečkat mrazivé zimy. Citrusy byly využívány jako rostliny v mobilních nádobách a v letních měsících s nimi byl doplňován prostor parteru. 15 Významnými vegetačními prvky jsou aleje, lemující cesty a k nim opozici dvořící průseky v oborách, bosketech, parcích. Po obvodu parteru byly často umisťovány vysoké tvarované živé stěny, případně jinak tvarované dřeviny, které umocňovaly průhled zahradou ke vzdálenému cíli, tento prvek je jasně patrný i v nově navržené úpravě Mikulovských zahrad. V tomto období je však významně upouštěno od používání kvetoucích rostlin. Dekorativními prvky jsou tvarované živé plůtky do rozličných ornamentů, které jsou vysypávány materiály různých barev (písek žlutá, cihlová drť červená, křída bílá).,16,17 13) Jellicoe, Goode, Lancester, s ) Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004, s ) Wilhelmová, ) Pacáková-Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda, 2004, s , 17) Jellicoe, Goode, Lancester, s

11 Baroko 4 1) Hundisburg (Ra) 2) Praha Troja (ČR) 3) Villa Aldobrandini (It) 4) Isollo Bella (It)

12 Mikulovská zahrada mezi renesancí a barokem Ignaz Lengelacher sochy čestný dvůr, Neptun v hlavní kašně I přesto, že dnešní podoba zámeckých zahrad v Mikulově je pouhou reminiscencí na původní uspořádání, řada z původních aspektů byla dochována případně obnovena, čímž se daný objekt stává velmi vzácným dokladem architektury a urbanismu daného období, kterých se v České republice nachází jen velmi omezené množství, jelikož ve většině ostatní případů došlo k překrytí původní kompozice, kompozicí pozdějších slohů, popřípadě k jejímu úplnému znehodnocení. Heinrich Gottfried Forster vstupní brána do zahrady Antonín Grimm přestavba zámku ½ 18. století,19,20 Na této terase se dříve nacházela oranžerie, přiléhající k budově zámku, se severním křídlem oddělujícím zahradu od čestného dvora, jak již bylo uvedeno. Vzhledem k tomu, že se obvykle jednalo o dřevěné vytápěné stavby, velmi často docházelo k jejich požárům a ani v Mikulově tomu nebylo jinak. Dnes je jako reminiscence této stavby vytvořena treláž v prostoru jejího původního umístění a dále je zachovány podzemní prostory pod vstupní zdí, které dříve tvořili podsklepení této stavby. Na parteru se původně nacházely hned dvě barokní kašny. Větší z nich se sochou Neptuna od sochaře Legenlechera 18 je zde dodnes, druhá menší kašna se nacházela v druhé části parteru, ta se bohužel do dnešních dní nedochovala. Na plánech z počátku 18. století můžeme vidět obě kašny, stejně jako budovu oranžerie a také znázornění pravděpodobně květinových záhonů. O jejich přesné podobě a složení se však informace nedochovaly. Významným prvkem je pak podélná osa zahrady, které směřovala od barokní Föerstrovy brány přes obě barokní kašny, dále do krajiny k letohrádeku v zámecké oboře až ke vzdálenému hradu Falkensteinu. Z osob, které v tomto období na zámku působili, můžeme uvést například: Giovanni Giacomo Tencalla loretánské kaple a kostel sv. Anny umístěné původně na náměstí - Přestavba zámku Johann Bernhard Fischer von Erlach přestavba zámku Giacomo Antonio Corbellini sochy kašny (zaniklé) Jean Trehet zahradní architekt zahrady, oranžerie Christian Alexander Oedtl jižní křídlo, Sala terrena 18) Rigasová ) Rigasová 2007, s. 8-15; s ) Wörgötter 2017

13 Mikulovská zahrada plán , Christopher Moser 5

14 Rytina dle veduty od F.B. Wernera Původní veduta 1) Gloriet s grottou 2) Oranžerie 3) Kozí hrádek Rytina sebou oproti původní vedutě nese řadu nepřesností a její vyobrazení je tak třeba brát se zřetelem na ostatní dobové zdroje.

15 Úprava v Anglickém krajinářském stylu Další významnou vývojovou etapou jsou úpravy v anglickém krajinářském stylu, probíhající na přelomu 18. a 19. století. Tento umělecký styl se především snaží vytvořit přirozeně působící krajinné scenérie. Hlavními prvky formujícími prostor se stávají stromy a jejich skupiny zdánlivě nahodile rozmístěné a jako opozice působící otevřené travnaté plochy. Jen velmi omezeně se v tomto období používají květinové záhony, obvykle pouze v bezprostřední blízkosti sídla. 21 V tomto období tak dochází ke zrušení květinových záhonů a pravidelné kompozice parteru. Do prostoru jsou vysázeny v roce 1818 stromy, mezi kterými prochází organicky se vinoucí cestní síť. Pozůstatkem tohoto vývojového období jsou vzrostlé lípy v okrajových částech zahrady. Dalším velmi významným zásahem je vytvoření okružní cesty kolem zámku navrženou Heindrichem Kochem, díky které dochází ke vzniku dalších teras na západní straně úbočí, zároveň jsou však zrušeny některé významné stavby z první části vývoje zahrady. 22 Obnova zahrad Za zánik poslední z kompozic zámeckých zahrad může požár, který zasáhl zámek na konci druhé světové války v roce Při tomto požáru došlo téměř k naprosté devastaci jak budovy zámku, tak i zahrad. S opravami zámku bylo započato záhy po osudném požáru, naopak zahrady musely na svou obnovu čekat řadu let, po které sloužily především jako staveniště při zámeckých opravách. Na prvních úpravách se zasloužil především Zdeněk Novák, který je významnou osobností české památkové péče. Zahrady se tak otvírají veřejnosti až v roce Po celou dobu však pokračuje vytváření dokumentace pro celkovou obnovu zahradního komplexu zámku včetně asanace opěrných zdí. Nejvíce dochovaných artefaktů zahrady spadalo do prvních období jejího vývoje tedy pozdně renesančního a barokního, proto i návrh obnovy směřoval právě k tomuto období. Projekt byl vytvořen prof. Ivarem Otrubou s ohledem na co možná největší historickou autentičnost. Nové prvky a reminiscence na dříve existující stavby a kompozice byly vytvářeny s přihlédnutím ke slohu a místu, do kterého byly komponovány. 23 Projekt obnovy byl dokončen v roce ) Wilhelmová ) Brichtová 2012, s ) Rigasová 2017

16 Krajinářská úprava zahrady 1846, Heinrich Koch ) Oranžerie se již na plánu nenachází 2) Druhá menší kašna byla rovněž zrušena 3) Na základech bývalé oranžerie vznikla dnešní Kardinálova zahrada

17 Krajinářská podoba zahrady foto 20. století Zámecká kašna Květinový záhon, hlavní parter 2

18 3) Vyhlídka parter - Úvod do komponované krajiny Mikulovsko-Falkensteinska - Baroko - Renesance - Popis krajinotvorných dominant (Šibeničník, Krausberg, Falkenstein) Komponovaná krajina Nyní se dostáváme k jednomu z unik zámeckých zahrad v Mikulově, a tím jsou výhledy do okolní krajiny, a jejich provázání s ní. Krása a jedinečnost tohoto prostoru neušla ani pozornosti zdejších panovníků a tak zde postupně po několik století byla krajina formována, modelována a utvářena člověkem s ideálem krásy a zároveň užitečnosti. Tento typ krajiny tak můžeme označit jako krajinu komponovanou. mlýny (vodní i větrné), sádky, rybníky, štěpnice, zelinářské zahrady, ovocné sady, pily, myslivny, obory, bažantnice. Tyto objekty jsou pak propojovány do celků pomocí cestních sítí doprovázených alejemi, stromořadími, ale i zahradami, oborami a bažantnicemi, které tak tvořili přechod mezi zámkem (sídlem) a okolní krajinou. 25 Mikulovsko - Falkensteinsko V mikulovské krajině pak můžeme najít většinu z výše uvedených prvků. Díky jeho poloze v blízkosti hranic, byla tato oblast za minulého režimu nedostupná. Zároveň byl vytvořen tlak na zakrytí, případné zničení prvků poukazujících na nadřazenost panovníka či boha. Díky těmto jevům došlo k téměř úplnému zapomnění a následnému zániku této významné krajinné kompozice. Nejstarší kartografické doklad o její podobě pak můžeme čerpat z mapy Clemense Beuttlera z roku 1672, která byla v roce 1802 překreslena jako Přehledná mapa Mikulovského panství zachycující rok Baroko Typickým obdobím, kdy u nás vznikaly komponované krajiny, je období baroka. Právě proto je česká krajina, často titulována jako krajina barokní. Především v tomto období je do krajiny vnášena přesná osovost, která může být vymezená jen jako spojnice dvou pohledových bodů, anebo hmotně, například cestami, alejemi, průseky, Do krajiny jsou zároveň umisťovány stavby, které buď doprovází osu, nebo tvoří její cíl, po nejvíce jsou to drobné sakrální stavby boží muka, křížky, kapličky. Všechny tyto prvky směřují k vyzdvihnutí a nadřazenosti boha nebo panovníka a krajina se tak stává oslavou rodového majetku a současně božího díla. 24 Renesance Pokud, se ale chceme věnovat krajině mikulovské, chcete-li Mikulovsko-Falkensteinské, musíme se posunout o krok zpět, až do období renesance, kde pramení její počátek. Jak již bylo uvedeno, v tomto období je v popředí zájmu člověk, a tak je i krajina formována především s úmyslem naplňování jeho potřeb ať už hospodářských, estetických nebo ryze praktických (např. doprava). V tomto období jsou tak do krajiny umisťovány především hospodářské stavby a objekty jako jsou 24) Flekalová a kol. 2011, s ) Flekalová a kol. 2011, s

19 Komponovaná krajina Mikulovsko - Falkensteinska Clemense Beuttler ) 2) 3) 4) Zámek Bažantnice Šibeniční vrch Obora Dle předlohy zachycuje rok 1675, vydána 1802, autor neznámý 5) 6) 7) 8) Alej Vídeň Alej Sedlec Rybník Nový s ostrovem Tichý Rybí sádky 9 9) Mušlovské rybníky 10) Svatý kopeček

20 Výhled - krajina Při pohledu ze zahradní terasy jižním směrem se nám naskytuje tento jedinečný, až ohromující výhled do okolní krajiny (na bývalé panství majitele zámku). Dominantami v tomto pohledu a zároveň tak i pohledové dominanty této části krajiny jsou tvořeny několika body. Nejvýraznějšími jsou bezesporu Svatý kopeček, o kterém bude hovořeno z místa lepšího výhledu tímto směrem, a nejvzdálenější bod viditelný jižním směrem, hrad Falkenstein ležící již za rakouskou hranicí. Další pohledové dominanty ležící v tomto prostoru, předurčené především svou geomorfologií (jsou to kopce), které bylo využito lidmi, jsou vrch Šibeničník a rakouský Kreuzberg. Oba uvedené vrcholy jsou neblaze spojeny s lidskou minulostí, vrch Šibeničník, jak je patrné z jeho názvu, byl místem poprav. Pravděpodobně zde stávala i zděná šibenice, viditelná na plánech I. vojenského mapování. Druhou stranou jeho tváře jsou však vzácná přírodní společenstva, která se na vápencových skalách a sutích vyvinula a tak je oblast dnes chráněna jako přírodní památka. Vrch Kreuzberg, ležící již těsně za hranicemi se díky své poloze a panoramatu, které je z něj pozorovatelné stal místem shromažďování osob vyhnaných po druhé světové válce z jejich domovů. Jako upomínka zde vznikla přírodní rozhledna, je zde umístěno několik památníků laviček věnovaných jednotlivými rodinami.

21 Pohledové dominanty v údolí Včelínku 10 Šibeniční vrch Kreusberg Falkenstein

22 4) Vyhlídka u borovic - Pokračování - komponovaná krajina - Vývoj krajiny - Hlavní prvky - Zahradně architektonické prvky - Rybniční soustava Z tohoto místa se nám naskytuje o něco širší rozhled a tak bych zde ráda popsala další prvky zdejší komponované krajiny. Nyní se nacházíme v zámecké zahradě, jejíž vznik je datován až dlouho po tom, co zde stál hrad později zámek. Byla by však mylná představa, že v tomto období panovníci netoužili po místu pro odpočinek a relaxaci v přírodě. Jelikož kolem zámku nebyl dříve prostor k vytvoření zahrad, musely být umístěny mimo jeho areál. Jejich původní plocha je z části dodnes zachována, jak můžeme vidět. Zahradně architektonické prvky Bažantnice První záznam o této ploše je již z počátku 15. století, kdy je o ní zmínka v urbáři jako o panské štěpnici. Dále už je popisována jako zahrada se dvěma větrnými mlýny, s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. Na počátku 18. století dochází k parkovým úpravám, při kterých je vystavěn obdélníkový rybník. V polovině 18. století je zvyšována zeď a celá plocha je upravena do formální barokní kompozice. V tomto období je také postavena dodnes stojící barokní brána, jejímž autorem je Antonín Grimm a plocha začíná být využívána jako bažantnice. Toto označení pak zůstalo dané oblasti až dodnes i když chov bažantů je ukončen poměrně záhy již začátkem následujícího století. Lesní porosty jsou vykáceny a nahrazeny formální ovocnářskou zahradou, ve které jsou mimo jiné pěstovány i nové odrůdy révy vinné. V polovině 19. století je pak zahrada pronajata ovocnářskému spolku, který zde vysadil stromů. Jedním z hlavních pěstovaných taxonů byly moruše, na jejichž pěstování navazoval chov bource morušového a výroba hedvábí ) Salašová 2005, s

23 Zámecká Bažantnice Stav do roku 1743 Stav po roce 1743 barokní úprava 11

24 Zámecká Bažantnice 12 Ortofotomapa 50. léta Ortofotomapa 2016

25 Zámecká obora Tiergarten neboli obora se nacházela v rakouské části panství u dnešní obce Klein-Sweinbarth pod kopcem Kreuzberg. Obora byla formálně členěna na šest čtverců, na jejichž spojnici se nacházel letohrádek, který byl zároveň umístěn přímo na ose Mikulov-Falkenstein. Dále se zde nacházel oborní rybník, myslivna a hospodářský dvůr. Pozůstatkem obory je dodnes stojící oborní zeď doplněná alejemi. Tyto jedinečné prvky jsou tak stále jasným důkazem a nositelem historické hodnoty této krajiny ) Rigasová 2007, s.31-32

26 Zámecká obora ) Hospodářská mapa ) Letohrádek 3) Oborní rybník 4) Výřez mapa Beuttler ) Ortofoto ) Pohled ze zámku

27 Tichý ostrov Poslední z velkých zahradně upravených ploch se nacházela na Tichém ostrově v Novém rybníku, dříve nazývaném Portz, pravděpodobně dle jména rodiny původních majitelů. Historii odpočinkového místa pro panovníka, které je v centru vodního prvku můžeme sledovat až do antického Říma (vila Adriana). mohlo jít i o podzemní spojení se zámkem což, se ale vzhledem ke vzdálenosti, a tím složitosti a nákladnosti stavby zdá nepravděpodobné. Jelikož ostrov měl především reprezentativní a zábavní funkci nabízí se spíše možnosti využití jako spojení mezi letohrádkem a hospodářskou budovou, kudy se mohlo služebnictvo pohybovat, aniž by rušilo panstvo. Popřípadě využití pro okamžik překvapení, kdy se z podzemí zjeví socha, postava, při divadle či prostřený stůl při hostinách. Bohužel nemáme údaje o přesném datování vzniku letohrádku a zahradních úprav ostrova. Poměrně jistě je však lze zařadit do počátku vlády kardinála Františka z Dietrichsteina, tedy k počátku 17. století. V té době je na ostrově popisován jednoposchoďový letohrádek doplněný květinovými záhony, libosadem s vinicemi, okrasnými alejemi, a množstvím vodních ploch. Další stavbou na ostrově byla hospodářská budova, která ležela za formální zahradou východně od letohrádku. Celý ostrov je pak chráněn zdí, viditelnou již na plánu ze 17. století. Letohrádek byl přibližně v půli cesty mezi zámkem a lázněmi v Sedlci a tak byl často využíván jako zastávka na této cestě. V roce 1672 navštívil letohrádek císař Leopold I, část stráveného času, zde využil i se svou chotí k projížďkám na gondolách po rybníce. Jako upomínka na tuto návštěvu jsou pak na některých plánech a mapách na rybníce zobrazovány právě dvě Benátské gondoly. 28 Přesnější plán ostrova se dochoval z počátku 19. století, kdy je kompozice upravena směrem ke krajinářskému parku, avšak v blízkosti letohrádku byla zachována pravidelná kompozice libosadu s révou vinnou a ovocnými stromy. Pak tři velké záhony s pravidelnou výsadbou ovocných stromů lemovaných keřovou linií. Z plánu je dále jasně patrné prolomení zdi na několika místech, čímž byly vytvořeny průhledy na okolní hrady a zámky, tedy Mikulov, Falkenstein a Valtice. Vyhlídky byly osazeny lavičkami a zároveň tak sloužily jako místo odpočinku při procházkách kolem ostrova. Ostrov byl se zámkem propojen cestou lemovanou alejí, která je zachována jako jedna z hlavních nosných kompozičních prvků dodnes. Její stav je však už havarijní a tak bylo započato s její obnovou. V roce 1818 dochází k úpravám krajinářského parku na ovocné školky, kde jsou evidovány stovky ovocných stromů nejrůznějších druhů. Nový rybník byl v roce 1855 vysušen a v roce 1872 zde byla vybudována železnice rozdělující ostrov na severní a jižní část. Severní část rybníka byla obnovena v roce Zámeček byl v roce 2000 odprodán do soukromých rukou a nyní je postupně obnovován. 29 Zajímavostí jsou pak podzemní chodby pod letohrádkem, které však vedou i mimo něj. Chodby jsou v dnešní době zavaleny a tak není zcela jasné, kam vedly a jaký byl jejich účel. Je tradováno, že by 28) Rigasová 2011, s ) Brichtová 2012

28 Vývoj Ostrova Tichý (Portz Insel) 14 Mikulov Falkenstein Valtice Mapa 1672 Beuttler - lodičky návštěva císaře Leopolda II. a jeho choti Stav do 19. století - Formální úprava kolem letohrádku - Průhledy na okolní stavby Stav v 19. století - Zachována formální úprava - Zbytek ostrova ovocné sady (vliv Novokřtěnců)

29 Ostrova Tichý (Portz Insel) ) Ortofoto ) Letohrádek 3) Cihlový most 4) Cihlový padací most 5) Letohrádek Portz 6) Nákres padací most

30 Rybniční soustava Asi nejznámější rybniční soustavou v Čechách je Třeboňská, málo kdo však již dnes ví, že obdobná soustava rybníků byla vytvořena i zde v oblasti jižní Moravy mezi Mikulovem, Valticemi a Lednicí. Celá komponovaná krajina mezi Mikulovem a Lednici je propojena údolní nivou potoku Včelínku. Mezi 14. a 16. stoletím bylo vybudováno 6 velkých rybníků, které je možné rozdělit na Mikulovské Šibeničník, Nový a Nesyt a Lednické Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský. V Mikulovské části se pak dále nachází ještě soustava sedmi menších Mušlovských rybníků. Z této kaskády byly doposud obnoveny rybníky pouze dva a to horní a dolní Mušlovský rybník, část ze zaniklých rybníků sloužila k nadržování vody pro Mariánský mlýn, ležící severně od Svatého kopečku. Rybářství se tak již ve 14. století stává jedním z dominantních zdrojů obživy v této oblasti, ryby jsou odtud dováženy jak do Vídně, tak i do Dolních Rakous a na Jižní Moravu. Velmi podobně se vyvíjel stav i v sousedním Rakousku a tak bylo celé území protkáno soustavou vodních ploch, toků a náhonů. 30 V celém území byla vybudována řada mlýnů například Mariánský mlýn, mlýn na hrázi Nového rybníka (dnes penzion), opuštěný mlýn na cestě mezi Novým rybníkem a Steinbrunnem. Další významnou stavbou byly sádky ležící právě na Mušlovském potoce. 31 Další stavbou napojenou, i když nepřímo na vodní bohatství krajiny, byly sirné lázně ležící na západním břehu rybníku Nesyt. Lázně zde fungují již ve 14. století, největšího rozmachu však dosahují v 17. a 18. století, kdy byly přestavěny na barokní lázeňský komplex, s návštěvností kolem 1000 pacientů ročně. Obnova lázní se nyní zvažuje ) Rigasová 2011, s ) Rigasová 2011, s ) Rigasová 2011, s.37

31 Rybniční soustava Jeden z prvních krajinných prvků v území Vznik již za Lichtensteinů ve století 16 Horní Dolní Nesyt Sádky Mariánský mlýn Rybářství a rybníkářství velmi významné hospodářské odvětví Nový Šibeník

32 Rybniční soustava - objekty ) Nádrž zaniklých sádek 2) 3) Pozůstatky budovy sádek 4) Mariánský mlýn 3 5) Soustava rybníku ze severní strany od nejbližšího: Horní Mušlovský r., Dolní Mušlovský r., Nový r. 5

33 5) Jižní terasa - Popis vývoje jižních teras (Sala terrena, schodiště, grotta, gloriet, ) - Neznámé plány - Popis obnovy Nyní se nacházíme v prostoru označovaném jako Renesance, který dříve zastával celou řadu funkcí. Jednak šlo o propojení s vnitřními prostory zámku jak po optické stránce, tak i po fyzické. Zároveň touto částí zahrady směřovala osa od druhé jižněji umístěné zámecké kašny (dnes zaniklé), jednalo se tady odjakživa o část s významnou reprezentační funkcí. Původní podoba této části zahrady se poměrně lišila od té současné, důležitými jsou však aspekty, které zde zůstaly zachovány a které jasně odkazují k renesanční fázi vývoje zahrady, jako jsou menší prostory na terasovitě členěném terénu s řadou intimních zákoutí, vodní prvek, vyhlídky do okolí a propojení s vnitřními prostory zámku. vytvořena nová kašna na horní terase. Do nižších částí zahrady pak sestupovalo dvouramenné schodiště s nikou v jeho středu, která zůstala dodnes zachována, ve vnitřní části cihlové zdi. Střední terasou je možné projít ke Kardinálově zahradě, která nám zároveň ukazuje nejvýše položenou hladinu zahrady, dnes je na této terase umístěn lékařský tedy bylinný záhon. V polovině 19. století při přestavbě zámku 34 do anglického krajinářského stylu byla Robertem Kochem navržena dnešní okružní kočárová cesta nesená 26 oblouky, stoupající po jižním a západním úbočí v těsné blízkosti zámku. Právě tomuto dílu musela ustoupit i zmíněna grotta. Nicméně i v tomto období se tato část zahrady honosila výraznými květinovými záhony zachycenými na kolorovaných fotografiích z počátku 20. století. Během bádání v Dietrichsteinských archivech, za účelem vytvoření této prohlídky, byly v korespondenci nalezeny nákresy nerealizovaných úprav, pravděpodobně jižního parteru. Jako architekt je uvedený Jöndl, který v zámeckých zahradách působil při jejich úpravách na počátku 19. století. I přesto, že se jedná o neuskutečněné plány, jsou významným důkazem přístupu k zahradnímu umění v tomto období. Důležitým prvkem, který do zahrady zasahuje a fakticky ji propojuje s vnitřním prostorem zámku je sala terrena, tedy sál v přízemí bohatě vyzdobený freskami od Jiřího Werleho. Výzdoba a pojetí sálu měli tvořit jakýsi přechod mezi vnějším (přírodním) a vnitřním (lidským) světem. Propojení těchto dvou prvků bylo tvořeno lomeným schodištěm, které bylo na počátku 20. století, při přestavbách zahrady na krajinářský park, zrušeno. K jeho znovupostavení došlo až při poslední obnově zámku, která směřovala právě do její renesančně-barokní historie. 33 Tento prostor tvořil, v ranější fázi vývoje zahrady, se zbytkem parteru jeden celek, jelikož zde nebyla vedena dnes existující příjezdová cesta, která tento celek rozdělila. Terénní dispozice se však příliš nezměnily a tak i v této době byla kompozice založena na, směrem k zámku, gradujícímu terénu. Jako významný pohledový bod od druhé parterové kašny a zároveň jako opozice ke kostelu sv. Šebestiána na Svatém kopečku, zde bylo postaveno velké vodní dílo, které zároveň tvořilo ústřední motiv celého prostoru. Jednalo se o gloriet s kašnou a pravděpodobně i grottu, tedy výklenek obvykle vyzdobený jako přírodní jeskyně (mušle, zajímavé kameny, ) a doplněný sochařskou výzdobou s antickými motivy. Její bližší popis se nedochoval, nicméně je patrná na vedutách Mikulova ze 17. a 18. století. Ke grottě klesalo schodiště od zmíněné saly terreny. Jako reminiscence tohoto díla zde byla 33) Brichtová 2012, s ) Brichtová 2012, s

34 Jižní terasa ) Výřez veduty přibližně 1727, F.B. Werner Gloriet s grottou, klenuté schoště ze sala terrena 2) Výřez plán zámku Ch. Moser Oboustranné schodiště s nikou v levé zdi (zachována dodnes) 3) Výřez plán 1846, Heinrich Koch Návrh okružní cesty nesené na 26 pilíř = zrušení glorietu

35 Jižní terasa Kolorované kresby počátek 20. století, jižní parter Nákresy nerealizovaných úprav, arch. Jöndl, 19. stol. 19 Klenuté schodiště obnovené při rekonstrukci zahrad

36 6) Botanické výsadby 7) Západní terasa - Botanická specifika Pálavy - Botanické záhony v areálu - Botanická zahrada - Užitková zahrada - Urbanismus Mikulova - Židovská čtvrť - Dnešní problematika města Dalším velmi významným prvkem zámeckých zahrad, jehož vznik se však váže až k novodobým úpravám okolí zámku, patří botanické záhony, často přímo napojené a přecházející do skalnatých vápencových výběžků. Záhony slouží především k ucelení a ukázce sortimentu rostlin rostoucích v okolní krajině, další funkcí je pak uchovávání genofondu tohoto společenství. Podrobnější informace o jednotlivých společenstvích, druzích a dalším se můžete dočíst na jednotlivých naučných cedulích, které jsou u záhonu umístěny. Největší část sbírky se pak nachází v botanické zahradě, kterou nyní vidíme pod námi. Botanická zahrada byla založena v roce 2008, v její horní části jsou ústředním motivem záhony růží lemované levandulemi. V bližším lemu zahrady, který nyní nevidíme, se nachází teplomilná společenstva vápencových sutí. Na opačné straně jsou pak botanicky uspořádané sbírky, které procházejí postupnou obnovou a slouží především k sbírkovým, vzdělávacím a zásobním účelům. To že je Mikulov malá Itálie, jak již bylo zmíněno, dokazují i exempláře výrazně teplomilných rostlin, které zde můžeme najít. Jedná se například o každoročně velmi bohatě plodící fíkovník smokvoň (Ficus carica), marhaník granátový (Punica granatum) nebo asijský citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata). Ve spodní části se pak nachází záhony s travo-bylinnými společenstvy, skalka a okrasné záhony. Ze zahradně architektonického hlediska je pak ještě velmi důležitý vnější lem, do kterého přechází zásobní botanická sbírka. Zde najdeme ukázku tzv. jihomoravských předzahrádek. Jedná se o typické druhy používané v této oblasti, které velmi významně dotvářejí atmosféru zdejších sídel. Bohužel díky nové, nevhodné výstavbě, trendům, které dnes převládají, stěhování se obyvatel z měst na vesnice a s tím spojeným přerušováním tradic a znalostí o místě a především také díky nízkému obecnému povědomí, je dnes tento velmi podstatný prvek jihomoravských vesnic a měst na ústupu a s ním i jejich jedinečná atmosféra. Doufáme tedy, že alespoň pro některé návštěvníky, bude tento záhon inspirací. Kašna s motivem koně je pozůstatkem původního využití této části zámku jakožto stájí. Věž, nalevo od vchodu se jmenuje udírenská, za ní se původně nacházela zásobní kuchyně a hospodářské zázemí zámku. Terasy vnikly až novodobou úpravou, dříve zde byl rovný terén, na kterém byly vysázeny zeleninové záhony v pravidelných tvarech. Dále severním směrem se pak nacházel ovocný sad. Na západní straně zámku se pak nachází židovská čtvrť, které dominuje synagoga postavená v těsné blízkosti zámeckého areálu. Židé se zde usazovali již od 15. století, jejich život zde tak měl významný vliv na podobu města, z nichž se část dochovala až do dnešních dní (zeď mezi zahradami, ulice U Staré brány, synagoga, lázně, ). 35 Kromě přihlížení k židovské historii je možné si zde dobře popsat i urbanistickou strukturu města, která byla výrazně formována právě zde působícími italskými architekty. Díky řadě požárů v 16. století, které zničily větší část gotické zástavby města, byl vytvořen prostor pro jeho nový urbanistický koncept. Koncept byl naplňován jak výstavbou jednotlivých staveb, ke kterým patřil například kapucínský klášter, loretánská kaple, piaristický klášter s kolejemi tak tvorba komponované krajiny, která již byla popsána. Dalším významným prvkem je však koncepce městské zástavby, která plně využívá svažitého terénu na kterém je postavená a tak i možnosti ukončování průhledů zástavbou, pohledem do krajiny. Krajinné výřezy se zde pak jeví blíže, než jsou. Pro tento efekt upravené perspektivy se pak užívá italský pojem scorcio. 36 Na vrcholku skalního výběžku tyčícího se severně od zámku pak vidíme další ze staveb, která od 15. století ovlivňuje tvář Mikulova. Je jí obraná gotická věž Kozí hrádek, jeho okolí i s přístupovými cestami bylo obnoveno v roce ) Brichtová 2012, s ) Rigasová 2008

37 Západní terasa 1) Užitková zahrada se sadem a altánem ) Užitková zahrada ) Průhled městem ukončený krajinným prvkem scorcio 4) Pohled na zámek přes Kozí hrádek 1840, Rudolf Huber

38 8) Východní terasa, Svatý kopeček - Popis vývoje terasy - Mikulov Kardinála Dietrichsteina Nyní se nacházíme na zámecké terase založené v roce Tato terasa sloužila od počátku 18. století jako letní jízdárna, byly zde přistaveny stáje, na které severním směrem navazovala jízdárna zimní. V 19. století zde byly vytvořeny tenisové kurty. Později zde bylo podium a prostor sloužil především k zábavním účelům. Dnes je terasa využívána především jako vyhlídka a místo pro svatební obřady.

39 Východní terasa 22 Letní a zimní jízdárna 1837, Vilém Reinöhl

40 Kardinál František z Dietrichstein a jeho stavby Mimo rozhled na plochu zahrady se nám z terasy naskýtá především výhled na kostel sv. Šebestiána na svatém kopečku, jehož základní kámen byl svěcen 2. července roku 1623, za vlády kardinála Františka z Dietrichteina. Během prohlídky jste si mohli všimnout, že velká část rozvoje města a okolního území souvisí právě s postavou kardinála Františka z Dietrichsteina, který byl rozhodně tou nejdůležitější postavou ve vývoji jak sakrálního tak profánního vývoje Mikulovska. Jelikož Mikulov byl fakticky jeho sídlem, bylo jeho cílem vytvořit zde poutní, církevní, vzdělanostní, umělecké i ekonomické centrum Moravy své doby, což se mu bezesporu podařilo. 37 Kardinálovým hlavním úkolem byla rekatolizace Moravy a tímto směrem tak směřovaly i jeho kroky. Z Mikulova se, jednak díky jeho poloze i přírodním podmínkám připomínající milovanou Itálii, rozhodl vytvořit poutní místo regionálního významu. K dalším stavbám, které tak mimo staveb na Svatém kopečku v Mikulově založil, patřil kapucínský klášter, nejstarší piaristická kolej severně od Alp s kostelem sv. Jana Křtitele a dokončení a obnova kostela sv. Václava. Velmi důležitou byla stavba loretánská kaple, která byla započata shodně s výstavbou kaple sv. Šebestiána. Nad loretou byl později vystavěn kostel sv. Anny, oba objekty byly bohužel zničeny při požáru a dnes se na jejich místě nachází Dietrichsteinská hrobka. 38 Svatý kopeček Podrobněji se zde však budeme věnovat druhé největší Mikulovské dominantně a to Svatému kopečku. Pro křesťanské pojetí toho prostoru vedla kardinála bezesporu jednak láska a úcta k bohu, druhým poněkud světštějším důvodem bylo s tím související ukončení pohanských rituálů, které se do té doby na kopci Tanzberg (taneční kopec) hojně pořádaly, což bylo kardinálovy nemalým trnem v oku. Stavba kaple sv. Šebestiána trvala pravděpodobně až do roku 1631, během této doby zde byla postavena i samostatně stojící zvonice a také křížová cesta, stoupající z města ke kapli. Jedná se o nejstarší křížovou cestu v českých zemích. Křížová cesta měla původně pouze sedm zastavení (1, 8, 10, 11, 12, 13, 14), ale již v této době byla zakončena kaplí Božího hrobu, která je rovněž dochována dodnes. Kaple sv. Šebestiána doznala větších oprav v půli 17. století poté co byla poničena požárem. Nový půdorys byl založený na tvaru kříže, tento je pak dochován bez razantnějších změn až do dnes. K větším změnám v uspořádání staveb na Sv. kopečku dochází až v 18. století, kdy byl uznán jako závazný počet zastavení na křížové cestě 14, i když nebylo nutné staré křížové cesty přestavovat, 37) Balcárek ) Brichtová 2012, s v Mikulově se k tomuto kroku rozhodli a stávající kalvárii doplnili o sedm zbývajících zastavení (2, 3, 4, 5, 6, 7, 9). 39 Křížové cesty jsou poutními místy, které umožňují křesťanům projít poslední cestu Ježíše Krista na Golgotu/Kalvárii. Začali vznikat hojně v Evropě během 16. a 17. století. Důvodem byla vzdálenost od svaté země (Jeruzaléma) a také zdejší politická situace, kdy od 7. století byla oblast ve sféře Tureckého a později Arabského vlivu. Hlavní částí roku, kdy jsou cesty spojené s utrpením Ježíše Krista využívány, jsou tak obvykle pašijové události (tedy období před Velikonocemi jakožto období ukřižování a vzkříšení Ježíše). Mikulov je však díky kardinálovi, který nechal vysvětit kapli na sv. kopečku 2. července, tedy na původní svátek Navštívení Panny Marie i díky loretánské kapli s černou madonou velmi silně vázán k Mariánskému kultu. Nejvýznamnějším poutním místem v Mikulově bývala původně loretánská kaple na náměstí. Ke změněn došlo až po zničení lorety a kostela v roce 1784, černá madona pak byla přenesena do kostela sv. Václava, který převzal i postavení hlavního poutního místa. V letech za vlády Josefa II, bylo usilováno o zrušení a odstranění všech staveb na Svatém kopečku, v roce 1786 došlo k odsvěcení kostela sv. Šebestiána. Celý objekt byl zachován jen díky tomu, že byl v soukromém vlastnictví Dietrichsteinů, kteří zasáhli a svůj majetek ochránili. Areál však od této doby chátrá. K jeho obnově dochází přibližně, až o 80 let poději, kdy byla opravena většina staveb a kostel znovu vysvěcen. Tentokrát 8. září 1865 tedy na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Od tohoto roku se koná každoročně pouť 1. zářijovou neděli, při které je do kostele sv. Šebestiána přenesena černá loretánská madona. 40 To že vývoj území a komponované krajiny se zde ani v dnešní době nezastavil, svědčí vytvoření dalšího významného prvku spojeného s příběhem posledních dní života Ježíše Krista. Již kardinál František z Dietrichsteina nechal skalní výběžek položený jižně od svatého kopečku pojmenovat jako Olivetská hora, který má symbolizovat olivový háj v Jeruzalémě. Dle křesťanské tradice jde o místo, kde se Ježíš modlil a rozjímal a kde byl také po poslední večeři zatčen. V roce 2015, zde byla vytvořena reminiscence tohoto háje pod Olivetskou horou, nazývána jako Getsemanská zahrada ) Koudela, ) Brichtová 2012, s ) Rigasová 2014

41 Mikulov Kardinála Dietrichsteina ) Osy spojující městské a příměstské dominanty 2) Kostel sv. Václava pravděpodobně 15. století 3) Kostel sv. Jana Křtitele a piaristická kolej 4) Kostel sv. Anny 5) Loretánská kaple v kostele sv. Anny

42 Zdroje textové dokumentace: BALCÁREK, Pavel a Leoš MLČÁK. Kardinál František z Dietrichsteina ( ): prelát a politik neklidného věku : [Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Kroměříž, Zámecká galerie, 29. května srpna 2008, Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 25. září - 4. ledna 2009]. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, ISBN BRICHOTVÁ, Dobromila. "Altana" zámku v Mikulově - několik zjištění ke stavební historii. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2012, s ISBN BRICHOTVÁ, Dobromila. K historii loretánského kostela sv. Anny a hrobního kostela Povýšení sv. kříže v Mikulově... In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2014, s ISBN BRICHTOVÁ, Dobromila a Jan HALADY. Mikulov: [město, ve kterém zpívají domy]. Mikulov: ARC, ISBN BRICHTOVÁ, Dobromila a Jan IVIČIČ. Obnova barokních kašen mikulovského zámku. In: RegioM : zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2007, s ISBN BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN Falkenstein [online]. Falkenstein, 2017 [cit ]. Dostupné z: FLEKALOVÁ, Markéta. Komponované krajiny. Brno: Mendelova univerzita, ISBN Historie rybníků na Břeclavsku. Dolní morava [online] [cit ]. Dostupné z: KOUDELA, Miroslav. Mikulovská hradní kaple v listinách 14. století. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2012, s ISBN KOUDELA, Miroslav. Mikulovský svatý kopeček a křížová cesta. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2008, s ISBN KULHÁNKOVÁ, Zora a Lucie FIŠEROVÁ, ed. Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, ISBN PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, ISBN PAVLÁTOVÁ, Marie a Marek EHRLICH. Zahrady a parky jižních Čech. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, c2004. ISBN RIGASOVÁ, Milada, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Krajina našich předků: Mikulovsko-Falkensteinsko. Mikulov: Město Mikulov, Historický atlas měst České republiky. ISBN RIGASOVÁ, Milada. Novokřetěnci a jejich odkaz v krajině vinařské oblasti na hranici jižní Moravy a Weinviertlu. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2010, s ISBN RIGASOVÁ, Milada. Obnova zahradních teras barokní zahrady u zámkuv Mikulově. In: RegioM : zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2013, s ISBN RIGASOVÁ, Milada. Projekt vegetačních úprav Dolního paloučku pod Olivetskou horou na jihozápadním úpatí Svatého kopečku v Mikulově.. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2014, s ISBN RIGASOVÁ, Milada. Význam kardinála Dietricjsteina pro rovoj rozsáhlých urbanistických úprav krajiny mezi Mikulovem, Valticema a Lednicí. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2004, s ISBN SVOBODA, Miroslav a Dobromila BRICHTOVÁ. Mikulov. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, ISBN TRAMPOTA, František. Výsledky menších archeologických výzkumů ve vztahu ke stavební historii Mikulova. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2015, s ISBN WÄCHTER, Horst. Sala terena na zámkuv Mikulově ve svém hermetickém významu. In: RegioM : zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2007, s ISBN WILHELMOVÁ, Dana, ed. Příspěvky k teorii a vývoji zahradního umění. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, ISBN MIKLÍN, Jakub. Zrod Svatého kopečku u Mikulova. In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2012, s ISBN PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě

43 Zdroje obrazové dokumentace: Titulní strana: fotodokumentace autorky Mapa jednotlivých zastavení: Ortofotomapa. In: Česk ]. Dostupné z: List č.1 Zeměměřičský úřad 3D scéna. Český úřad zeměměřičský a katastrální [online]. Praha, 2016 [cit ]. Dostupné z: , , ,102067;0,32.04 List č.2 ŠIMEČEK, PLAČEK. Mikulov In: Castles.cz: Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezka [online] [cit ]. Dostupné z: List č.3 List č.4 List č.5 List č.6 RMM Mikulov, fotoarchiv 1) Giardino di Villa Medici Belcanto. In: Fiesole.it [online]. Fiesole, 2017 [cit ]. Dostupné z: 2)Villa d'este a Tivoli. In: Bomarzo.net [online]. Bomarzo, 2001 [cit ]. Dostupné z: 3) Kroměříž gardens. In: Czech republic: Land of stories [online]. Praha, 2017 [cit ]. Dostupné z: 4) Villa Lante a Bagnaia. In: Bomarzo.net [online]. Bomarzo, 2001 [cit ]. Dostupné z: 1) Hundisburg Palace and Baroque Garden. In: Garden Dreams: Historic Parks in Saxony-Anhalt [online]. Magdeburg, 2017 [cit ]. Dostupné z: 2) Zámecká zahrada Trojského zámku. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska [online]. Praha, 2017 [cit ]. Dostupné z: 3) BORRONI, Daniela. Italian baroque garden, Villa Aldobrandini. In: Pinterest [online]. [cit ]. Dostupné z: 4) BORRONI, Daniela. Italian baroque garden, Isolo Bella. In: Pinterest [online] [cit ]. Dostupné z: MOSER Christopher., BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. mapa č.9, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN WERNER F.B. inbrichtová, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Obr.č.78, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN Neuveden, BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Obr.č.11, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN List č.13 ZIERENFUS Josef., MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.63 BEUTTLER, Clemense In:BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN Ortofotomapa. In: Česk ]. Dostupné z: Fotodokumentace autorky List č.14 BEUTTLER, Clemense In:BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN List č.15 STÖCKELR Ferdinand., MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.146 Neuveden. MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.103 Ortofotomapa. In: Česk ]. Dostupné z: Fotodokumentace autorky MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů List č.16 Neuveden. MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.12 List č.17 Fotodokumentace autorky List č.18 Neuveden. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Obr.č.78, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. mapa č.9, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN Neuveden. MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.12 List č.19 RMM Mikulov, fotoarchiv RMM Mikulov, fotoarchiv MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, neoznačeno MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, neoznačeno RMM Mikulov, fotoarchiv RMM Mikulov, archiv List č.7 KOCH Heinrich. In: MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, KOCH, Heinrich, mapa č.12 List č.8 KOCH, Heinrich,, MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů List č.9 RMM Mikulov, fotoarchiv Český úřád zeměměřičský a katastrální: Geoportál [online]. Praha, 2016 [cit. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. mapa č.6, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.12 List č.10 PR Šibeničník. In: AOPK ČR [online]. Praha, 2017 [cit ]. Dostupné z: fotodokumentace autorky List č. 11 Neuveden, MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.59 Neuveden, MZA Brno, fond F18 Hlavní registratura Dietrichsteinů, mapa č.60 List č. 20 List č.21 List č. 22 1) WNZELIDES. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Mapa č.30, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN ) KOCH Jindřich. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Mapa č.31, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN ) Fotodokumentace autorky 4) HUBER,. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Mapa č.84, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN REI NHÖL,. M. BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Mapa č.30, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN ) Ortofotomapa. In: Česk ]. Dostupné z: 2) neznámý, KOUDELA, Miroslav. Mikulovský kostel sv. Václava v proměnách času In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2012, s ISBN ) neuveden, BRICHTOVÁ, Dobromila, ŠIMŮNEK, Robert, ed. Mikulov. Mapa č.30, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, Historický atlas měst České republiky. ISBN ) neuveden, BRICHOTVÁ, Dobromila. K historii loretánského kostela sv. Anny a hrobního kostela Povýšení sv. kříže v Mikulově... In: RegioM..: zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, 2014, s ISBN List č.12 Ortofotomapa 50.léta. In: Český úřád zeměměřičský a katastrální: Geoportál [online]. Praha, 2016 [cit ]. Dostupné z: Ortofotomapa. In: Český úřád zeměměřičský a katastrální: Geoportál [online]. Praha, 2016 [cit ]. Dostupné z: