PRŮVODCE VOLITELNÝMI SPORTY NA VYSOKÉ ŠKOLE POLYTECHNICKÉ JIHLAVA

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sportů PRŮVODCE VOLITELNÝMI SPORTY NA VYSOKÉ ŠKOLE POLYTECHNICKÉ JIHLAVA Jaromír Fuchs, Emanuel Hurych, Pavla Křenová, Bohumír Machovec 2007

2

3 Recenzovali: doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc. doc. PhDr. Vladimír Sobotka, CSc. Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá kolektiv autorů. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. Jaromír Fuchs, Emanuel Hurych, Pavla Křenová, Bohumír Machovec, 2007 ISBN

4 Slovo autorů Průvodce volitelnými sporty na Vysoké škole polytechnické Jihlava je společným dílem všech členů katedry sportů této školy. Jeho snahou je podat v pokud možno zajímavé podobě základní informace o životě a aktivitách katedry sportů a motivovat studenty k zájmu o sportovní aktivity touto katedrou organizované. Publikace je tedy určena v první řadě studentům školy. Doufáme však, že i kolegové a studenti z jiných vysokých škol a všichni další zájemci o vysokoškolský sport se mohou díky tomuto dílku dozvědět zajímavé informace o systému, do něhož jsou sportovní aktivity (semestrální sporty, vstupní kurzy i semestrální kurzy) na VŠPJ zahrnuty. Počtem a pestrostí jednotlivých aktivit je sportovní nabídka na této škole, zejména ve srovnání s jinými technicky zaměřenými vysokými školami, vysoce nadstandardní. Autoři se snažili o čtivou formu, kterou doplňují fotografie z poměrně krátké, ale velmi bohaté historie sportovního života VŠPJ včetně stručné vzpomínky na VOŠ Jihlava, z níž stávající vysoká škola vzešla. Pokud tento pohled na sport v podmínkách mladé jihlavské vysoké školy čtenáře zaujme, budeme to považovat za velmi příjemnou skutečnost. Jarda Fuchs, Eman Hurych, Pája Křenová & Míra Machovec 2

5 OBSAH ÚVOD HISTORIE OD POČÁTKŮ SPORTOVNÍCH AKTIVIT NA VOŠ JIHLAVA AŽ PO VZNIK KATEDRY SPORTŮ VŠPJ FILOZOFIE SPORTŮ NA VŠPJ OBECNÉ INFORMACE O SPORTECH NA VŠPJ PRAVIDLA PRO UDĚLOVÁNÍ ZÁPOČTŮ ZÁKLADNÍ INFORMACE O NABÍDCE VOLITELNÝCH SPORTŮ SPORTY A KURZY NA VŠPJ VSTUPNÍ KURZ Úvod Velké sporty Šifra mistra Hurycharda Iron(ic) Man Homajova perná peřej Tour de Trnávka SPORTOVNÍ KURZY Kurz lyžování běh Lyžování sjezd,snowboard Vodní turistika a rafting Cykloturistika Katamarany a cykloturistika Pěší turistika Lezení Aerobik SEMESTRÁLNÍ SPORTY Malá kopaná Basketbal Kondiční běh Kondiční cvičení Florbal Volejbal Aerobik Spining Aqua-fitness Lezení Tenis Stolní tenis Nohejbal Plavání Netradiční sporty POČTY STUDENTŮ V SEMESTRÁLNÍCH SPORTECH A KURZECH ZÁVĚR...50 SEZNAM LITERATURY:

6 ÚVOD Význam sportu, respektive pohybových aktivit obecně, nabývá v poslední době poněkud nových dimenzí. Jakkoli přetrvávají všechna pozitiva, která pohyb od nepaměti skýtal, ať již v oblasti obecného zdravotního přínosu, formování osobnosti (včetně volních vlastností) či pozitivního rozvoje emocí, stále výrazněji se dostávají do popředí okolnosti, které souvisejí se životním stylem běžného člověka jedenadvacátého století. Obrovský posun v povaze pracovních aktivit způsobuje, že nutnost přirozeného pohybu neustále klesá. Tempo tohoto poklesu je alarmující a nijak se nezmírňuje. Takovýto vývoj je v současných podmínkách nezvratný, nechceme-li se zabývat těžko předvídatelnými situacemi, které by mohla přinést civilizační pohroma globálního charakteru. Vývoj lidstva je odedávna determinován vynálezy a objevy, jejichž cílem bylo usnadnit život své generaci i jejím následovníkům. Není snahou těchto řádek tento vývoj kritizovat, nýbrž poukázat na jeho důsledky. Přirozená potřeba pohybu, která je člověku dána (její míra se nepochybně individuálně výrazně liší), se dostává do rozporu s faktickou potřebou společnosti danou požadavky na pracovní výkon jednotlivce, potažmo na jeho společenskou potřebnost. Profesí, kde je jistá míra fyzické kondice nezbytná (hasiči, policisté), ve struktuře profesní nabídky ubývá a ani jim se nevyhýbá fyzické nároky snižující modernizace. Pracovní nároky kladené na jedince v naší společnosti postupně zvyšují potřebu vyššího všeobecného i odborného vzdělání i v těch oborech, u nichž dříve postačovalo vzdělání základní či středoškolské. S tímto faktem koresponduje nárůst počtu studentů vysokých škol. To se projevuje mimo jiné i rozšiřující se nabídkou bakalářských oborů, které tuto poptávku do značné míry, zejména u odborných předmětů, pokrývají. VŠPJ je příkladem moderní školy tohoto typu, kde se akademické vzdělání pojí s praktickými dovednostmi zaměřenými velmi konkrétně na potřeby jednotlivých oborů. Charakter pracovní zátěže pochopitelně výrazně ovlivňuje množství a intenzitu pohybových činností, které je každý jedinec nucen vykonávat. Jestliže se i u oborů, které byly dříve spojeny s mnoha praktickými činnostmi, zvyšuje podíl teoreticky, či spíše duševně orientované zátěže, zákonitě ubývá příležitostí k pohybové aktivitě a zejména se zmenšuje časový prostor pro její realizaci. Pro celou řadu vysokoškolských studentů je navíc samozřejmé (a často nezbytné) přispívat více či méně k finančnímu zabezpečení svého studia, což obnáší opět značné množství času, investovaného do pracovních činností spojených s přivýdělkem. Charakter těchto činností je určitě různý, ale i zde se velmi často jedná o práci duševní. Vezmeme-li v úvahu čas potřebný na odpočinek, relaxaci a zábavu, což k životu vysokoškolského studenta patří, je zcela zjevné, že časové možnosti pro pohybovou aktivitu jsou v případě současných studentů patrně podstatně limitovanější, než tomu bylo u generací jejich rodičů a prarodičů. Právě efektivní využití tohoto času je klíčové, má-li být zachována rovnováha duševního a tělesného rozvoje. O takovémto ideálu kalokagathie se velmi často hovoří v abstraktní rovině. Určitě je obecně pozitivní, pokud je člověk harmonicky rozvinutý a vyznačuje se všestrannými zájmy. Tato skutečnost však má i zcela konkrétní pozitivní dopady na jeho pracovní výkonnost a univerzální použitelnost (z pohledu pružnosti jeho nasazení). Již antická společnost nazírala na tento vyšší ideál poměrně pragmaticky. V moderní společnosti si zaměstnavatelé snadno spočítají, že investice do zvýšení fyzické kondice (a tím i zlepšení zdravotních parametrů) zaměstnanců je z dlouhodobého hlediska velice výhodná. U státních zaměstnanců je situace podobná, pouze výkonné mechanismy jsou poněkud pomalejší. V případě vysokoškolských studentů je konkrétní realizace pohybových programů záležitostí každé konkrétní školy, a proto se také charakter a množství pohybových aktivit nabízených a požadovaných jednotlivými školami výrazně liší. 4

7 Důležitou funkcí, kterou sportovní činnosti plní, je vytváření nových osobních i pracovních vztahů. Vodní turistika je ideální aktivitou pro vznik nových přátelství Dříve než se budeme zabývat popisem a vysvětlením organizace pohybových aktivit na Vysoké škole polytechnické Jihlava (dále VŠPJ), chtěli bychom zakončit tuto úvodní pasáž obecnou analýzou smyslu a formy tělesných cvičení pro běžného vysokoškoláka. Rádi bychom nastínili některé vůdčí principy, které vedly k vytvoření námi použitého modelu. Nejprve zmíníme princip volného výběru aktivit. Na základních a středních školách procházejí žáci a studenti povinnou školní tělesnou výchovou, která (při dodržení osnov) zahrnuje širokou škálu tělesných cvičení. Ne všechny jsou pro mnohé z nich příjemné, ale jejich poznáním získávají příležitost najít právě pro sebe vhodnou pohybovou aktivitu, která bude vyhovovat jejich zájmu, povaze a možnostem. Na vysoké škole je již prostor pro výběr takovéto (subjektivně) optimální aktivity a tím se buduje platforma pro pozitivní vztah k ní, který by měl být možností výběru determinován. Tento obecný poznatek je aplikován na mnoha vysokých školách, ale pouze, je-li nabídnuta skutečně pestrá paleta tělesných aktivit, má své opodstatnění. Školy, které nabízejí tři nebo čtyři druhy sportů, mohou pochopitelně mnohem hůře uspokojit spektrum zájmu svých studentů. Má-li tu skutečně být volný výběr, je potřeba nabídnout poměrně velký počet fyzických aktivit (tzn. patnáct, dvacet nebo i více), a to pokud možno co nejrozmanitější povahy. To je jednak otázkou materiálních a finančních možností školy, jednak to vyžaduje kvalitní organizaci. Dalším důležitým principem je pružnost systému z pohledu časového zařazení. Pokud si student může vybírat, ve kterém období svého studia se bude věnovat pohybovým aktivitám, budou pro něho tyto činnosti mnohem atraktivnější. Lépe se dají skloubit se studijním plánem a student je veden k odpovědnosti za rozhodnutí, které je zcela v jeho rukou. Je také třeba uvést princip povinné volitelnosti, který celý model dotváří a bez něhož by systém nemohl fungovat. Školy, které zařadily sport či tělesnou výchovu mezi nepovinné 5

8 aktivity, prošly od roku 1989 zajímavým vývojem a z jejich zkušeností je možno se poučit. Není pochyb o tom, že studijní povinnosti a další, již zmiňované vytížení současných studentů, odsouvají pohybové aktivity na jakousi vedlejší kolej. Vytvářejí se tu vlastně tři skupiny studentů. Ta první si cestu ke sportu v jeho různých formách najde vždy. Bohužel počet takovýchto jedinců dlouhodobě neustále klesá. Druhou skupinu tvoří ti, jejichž vztah k pohybu je ve své podstatě pozitivní, ale především z časových důvodů dávají přednost jiným činnostem. Třetí skupinou jsou ti, jejichž vztah k pohybu je spíše negativní. Právě pro tuto cílovou skupinu představuje nabídka volného výběru zcela jinou situaci, než v jaké bývali zvyklí se pohybovat na základních a středních školách. Jedná se také o případy různých zdravotních omezení, které studenty limitovaly v rámci hodin školní tělesné výchovy, ale které jim neznemožňují účast na sportovních činnostech organizovaných vysokou školou. V případě obou zmíněných skupin studentů hraje princip povinné volitelnosti významnou roli, kterou spíše než jako donucovací můžeme označit jako regulační. Dále je možno zmínit princip vyváženosti a přiměřenosti, který se výrazně projevuje například v přístupu vyučujících, ale také v obecně daných nárocích, které by měli studenti v rámci pohybových aktivit splňovat. Vše je samozřejmě dáno typem školy a zaměřením studijních programů. Konkrétními formami aplikace uvedených principů v podmínkách VŠPJ se zabývá kapitola 4. 6

9 1 HISTORIE OD POČÁTKŮ SPORTOVNÍCH AKTIVIT NA VOŠ JIHLAVA AŽ PO VZNIK KATEDRY SPORTŮ VŠPJ Od zřízení Vyšší odborné školy Jihlava (dále VOŠ) v roce 1994 měly sportovní aktivity ve vyučovacím programu této školy své významné místo. Jednalo se především o dvouhodinové volitelné předměty (plavání, volejbal, sálová kopaná, basketbal, kondiční cvičení a postupně i některé další). Výuku zajišťovala jediná interní tělocvikářka Mgr. Jitka Komárková, dále externisté Mgr. Bohumír Machovec a PaedDr. Emanuel Hurych, později Mgr. Jaromír Fuchs a také další sportovci z řad učitelů školy. Důležitou roli sehrála i skutečnost, že ředitel VOŠ PaedDr. Ladislav Jirků významně podporoval sportovní aktivity, které se díky němu mohly na škole neustále rozvíjet. Velkou zásluhu na realizaci sportovních kurzů měli Mgr. Radek Stolín, Mgr. Luboš Vošta a Ing. Miloslav Reiterman Z jejich iniciativy byla založena velmi nadstandardní tradice vodáckých kurzů a škola byla také na tyto kurzy postupně velmi dobře materiálně dovybavována. K nejčastěji sjížděným řekám patřila Berounka, Vltava a Lužnice. Škola pořádala také zimní lyžařské kurzy a v letním období kurzy cykloturistiky a pěší turistiky. Dlouhodobě připravovaná transformace vyšší odborné školy na školu vysokou se projevila i v oblasti sportovních aktivit. Druhým kmenovým tělocvikářem se v roce 2004 stal Mgr. Jaromír Fuchs. Kurzy pěší turistiky byly i díky přijatelné fyzické náročnosti populární již od samých počátků výuky sportů na VOŠ Jihlava Po určitou dobu trvala situace, kdy současně vedle sebe existovaly dvě školy VOŠ Jihlava a VŠP Jihlava. Se zahájením výuky na VŠPJ na jaře 2005 bylo třeba najít nový prostor pro sportovní aktivity. Model, který byl použit, postupně rozvíjen a jehož podrobnějšímu popisu se věnují následující kapitoly, vycházel ze zkušeností s výukou sportů na VOŠ, a to především pokud se týkalo nabídky jednotlivých sportů a realizace sportovních kurzů. Specifika, která 7

10 si vyžádal jiný typ studia, s sebou pochopitelně přinesla řadu změn. Bylo zřízeno oddělení sportů, které vedl Mgr.Jaromír Fuchs a jež spadalo pod katedru přírodních a humanitních věd (KPHV). Od podzimu 2005 se začaly organizovat vstupní kurzy pro nastupující studenty v rekreačním středisku Trnávka. Ty byly od samých počátků velice příznivě hodnoceny, zejména samotnými studenty. Interními pedagogickými pracovníky oddělení sportů KPHV se postupně stali PaedDr. Emanuel Hurych, Mgr. Bohumír Machovec a Mgr. Pavla Křenová. S přibývajícím počtem studentů se projevila příliš heterogenní struktura KPHV a od počátku roku 2007 byla tato katedra rozdělena na katedru matematiky a katedru sportů s vedoucím Mgr. Jaromírem Fuchsem. Po celou dobu existence KPHV byla výuka sportů významně podporována vedoucím katedry RNDr. Radkem Stolínem, Ph.D., který se také sám aktivně podílel na zajištění sportovních aktivit, především sportovních kurzů. V současnosti působí na katedře sportů čtyři pedagogičtí pracovníci. Vzhledem k počtu studentů a rozmanitosti nabídky sportů a kurzů pomáhá se zajištěním výuky více než deset externistů. V poněkud sportovnější podobě proběhl kurz vysokohorské turistiky v Roháčích (červen 2007) 8

11 2 FILOZOFIE SPORTŮ NA VŠPJ Základní filozofie, která ovlivnila současnou formu realizace sportů na VŠPJ, vznikla na základě obecných principů uvedených v úvodu a na její konečné podobě se podílel vývoj, popsaný v předchozí kapitole. Současný model určitě není definitivní, v mnohém je možno pokračovat na jeho zdokonalování, nicméně v tom hlavním se v konfrontaci s každodenní praxí osvědčuje. V úvodu byla naznačena celospolečenská potřeba fyzicky aktivních a zdatných jedinců. Je také třeba zdůraznit, že z hlediska fyzické výkonnosti spadají naši studenti do té nejkvalitnější věkové skupiny. Tradice vysokoškolského sportu na celém světě i v tuzemsku jsou velmi bohaté a do jisté míry i zavazující. Sport byl vždy úzce propojen se studentským životem. Příkladem nám může být třeba basketbal, který byl vždy chápán jako typický vysokoškolský sport. Sport také plní roli jakéhosi ventilu, který dává prostor pro vybití nežádoucích emocí a agresivity. Představuje vítanou alternativu k jiným, společensky méně žádoucím způsobům trávení volného času. S tím souvisí další role, kterou bychom neměli opominout - role společenská. Příležitost k setkávání studentů napříč obory, ročníky, pohlavími či místu trvalého pobytu, k navazování nových osobních či pracovních kontaktů skýtají na naší škole jak semestrální sporty, tak zejména sportovní kurzy, včetně vstupního. Jak tedy popsat filozofii sportů na VŠPJ v obecné rovině? Vychází z myšlenky, že všem studentům by měla být dána co největší možnost pohybu v tak široké škále tělesných aktivit, jakou je škola schopna poskytnout. Tato nabídka by měla být regulována pokud možno co nejméně, pokud jde o směrování studentů k jednotlivým aktivitám a také co se týká období, v nichž mohou studenti tyto aktivity absolvovat. Je tu samozřejmě nutná určitá regulace, a ta je dána počtem sportů, které musí každý student do konce studia splnit. Pokud jde o povahu sportovních aktivit, můžeme hovořit o jejich dvou základních typech: semestrální sport, kurz. Proto by měla být zachována určitá proporcionální rovnováha mezi těmito dvěma základními typy sportovních činností. Vzhledem k různému charakteru studijních programů a studijních oborů, je možno také tento model upravit pro každý obor zvlášť, tak aby byly zohledněny potřeby jednotlivých studijních oborů. Požadavky kladené na studenty vycházejí ze skutečnosti, že škola není svým zaměřením sportovního charakteru. Funkce, které sport jakožto volitelný předmět plní, jsou tedy především dát studentům možnost organizovaného pohybu, kompenzace duševního charakteru zátěže v rámci studia, poznávání nových sportovních činností, navazování nových kontaktů a setkávání se se spolužáky v jiných podmínkách než v rámci běžného vyučování, rozvoj fyzické kondice a motorických schopností a zvládnutí nových pohybových dovedností. Pořadí těchto funkcí je skutečně určující a proto se hodnocení volitelných sportů odvíjí od aktivní účasti studentů v hodinách semestrálních sportů či jednotlivých kurzech a nikoli od předvedených výkonů. Velkou pozornost při vylaďování detailů použitého modelu jsme věnovali také stejnému metru, který by měl být aplikován na různé sportovní aktivity, zejména pokud jde o jejich časovou náročnost. Fyzická náročnost se pochopitelně liší podle charakteru vybrané aktivity, ale to je dáno povahou věci samé a působí spíše pozitivně. V této souvislosti je možná vhodné podotknout, že v moci organizátorů je ovlivnit kvalitu výuky z hlediska metodiky a materiálního zabezpečení, velice důležitou roli však hraje pohybová úroveň studentů a mnohdy také jakési proporcionální složení skupiny z hlediska této úrovně (např. velké rozdíly ve výkonnosti). V tomto ohledu vyžaduje práce pedagoga vždy velkou přizpůsobivost a schopnost improvizace, protože žádná skupina není stejná a nelze s ní tedy stejně pracovat. Katedra sportů se pokouší tuto skutečnost do své práce integrovat a nabízet skutečně pružné výukové programy. V souvislosti s pestrostí nabídky je nutné zmínit organizační náročnost volitelných sportů a v neposlední řadě také jejich finanční zabezpečení. Velice pečlivě volíme, které volitelné 9

12 sporty jsou pro zařazení do nabídky finančně a organizačně přijatelné, a individuálně posuzujeme konkrétní varianty jejich realizace. V případě některých sportů je nutné jejich finanční náročnost regulovat příspěvkem ze strany studentů, jehož výše je u semestrálních sportů pouze menší částí vynaložených nákladů. Celý systém samozřejmě funguje na základě nabídky a poptávky. I zde je nutná určitá regulace. Fyzicky méně náročné formy sportovních aktivit se v celkovém měřítku těší mnohem větší popularitě, což je nutné udržet na určité úrovni. Nicméně, k obohacení nabídky mohou připívat i studenti, a to mnoha různými formami v diskusním fóru školy, osobním nebo elektronickým kontaktem s pedagogy katedry sportů. Všechny návrhy, které jsou alespoň zčásti reálné pečlivě vyhodnocujeme a zvažujeme. V konečné fázi je však vždy rozhodující možnost organizačního a personálního zabezpečení ze strany katedry sportů. Volejbal patří mezi oblíbené aktivity, sportovní náročnost tu lze dobře skloubit se složkou společenskou 10

13 3 OBECNÉ INFORMACE O SPORTECH NA VŠPJ 3.1 PRAVIDLA PRO UDĚLOVÁNÍ ZÁPOČTŮ Každý student školy je dle Studijního a zkušebního řádu (čl. 27, 1e) povinen získat alespoň 4 zápočty ze sportovních aktivit (vstupní kurz, sportovní kurzy, semestrální výuka sportu), z nichž nejméně 2 zápočty a ve studijním oboru Cestovní ruch nejméně 3 zápočty musí získat absolvováním kurzu. V současnosti nejsou za absolvování sportovních aktivit udělovány kredity. Tato povinnost se vztahuje k úspěšnému zakončení studia. Není tedy žádným způsobem určeno, kdy musí student nutné minimum splnit. Přesto nedoporučujeme odkládat splnění této povinnosti na dobu těsně před ukončením studia, protože to s sebou může pro studenta přinést vážné komplikace. Také je třeba zvážit skutečnost, že po dobu praxí si studenti nezapisují žádné předměty (ani kurzy), a s tímto faktem počítat. Předpokládáme, že většina studentů si pro splnění největšího počtu sportovních aktivit vybere první ročník. Tak je také model do jisté míry koncipován. Samozřejmě volnost, s níž si každý tvoří svůj studijní plán, umožňuje i další varianty, které je však potřeba dopředu propočítat. S charakterem studia, respektive zaměřením studijních programů a oborů, koresponduje i poměrně nadstandardní preference sportovních kurzů (k těmto je započítáván i vstupní kurz). Od této myšlenky se odvíjí zaměnitelnost libovolného počtu semestrálních sportů kurzy, zatímco naopak tato možnost neplatí. Podmínkou pro udělení zápočtu je v případě semestrálních sportů splnění minimální povinné účasti. Ta představuje 80% absolvovaných hodin ze všech uskutečněných lekcí. V případě zdravotních či časových indispozic mají studenti možnost nahradit chybějící hodiny aktivní účastí na jiných hodinách volitelných sportů, které jsou v daném semestru v rámci výuky na VŠPJ realizovány. Na každého studenta je uvalena určitá míra osobní zodpovědnosti za uzpůsobení si studijního plánu tak, aby nedošlo k nahromadění nesplněných závazků ohledně sportovních aktivit na samotném konci studia. To by mohlo vyvolat problémy s jeho ukončením. Katedra sportů a její pracovníci se obecně snaží vytvářet podmínky pro to, aby k podobným problémům docházelo co nejméně. Není určitě v souladu s filozofií sportu, realizovanou na naší škole, aby právě nesplnění minimální povinné účasti na sportovních aktivitách bylo studentům na překážku pro úspěšné dokončení studia. Při vysokém počtu studentů VŠPJ však u některých jedinců tato situace nastat může. V konečném důsledku není možno studenty ovlivnit v jejich rozhodování jinak než poskytnutím dostatečného množství informací, a to již od samého počátku studia. 3.2 ZÁKLADNÍ INFORMACE O NABÍDCE VOLITELNÝCH SPORTŮ Obecně je možno získat zápočet za sportovní aktivity v jejich třech různých formách. Podrobněji se jimi zabývají následující kapitoly. Povšimněme si tedy především této struktury jako celku a propojení jednotlivých komponent. Jedná se o vstupní kurzy, sportovní kurzy zakončující jednotlivé semestry a semestrální sporty. Jak již vyplývá z uvedeného, zápočty za sportovní aktivity nejsou vázány na akademický rok, nýbrž na jednotlivé semestry. To je velice důležitá okolnost, která staví minimální počet čtyř zápočtů za sportovní aktivity do poněkud jiného světla, než kdyby se jednalo o závazek na celý akademický rok. V tomto počtu je také zahrnut předpokládaný zápočet za vstupní kurz. Tento kurz má poněkud zvláštní postavení mezi sportovními aktivitami a také se od nich svou náplní do jisté míry liší. Po prvotních zkušenostech, kdy vstupní kurz nebyl zahrnut do zápočtového programu, jsme přehodnotili způsob jeho zařazení, a to v souladu s celkovou koncepcí sportovních aktivit v rámci školy. V situaci, kdy vstupní kurz byl na úrovni jakési víceméně povinné aktivity, 11

14 se projevily všechny nedostatky takovéto formy realizace. Mnozí studenti se snažili svůj pobyt na tomto kurzu omlouvat různými typy potvrzení, argumentovali především zdravotními důvody, dovolenou v zahraničí, pracovními závazky a podobně. Ve stávající podobě vstupního kurzu je na každém jednotlivci, zda se rozhodne kurz absolvovat v plném rozsahu a získat za něj zápočet či zda využije jiných možností, jak získat základní vstupní informace (a zúčastní se například zápisu v náhradním termínu). Pro většinu studentů je určitě zajímavé a přínosné dozvědět se základní údaje o informačním systému, o menze či o kolejích a poslechnout si vstupní informace od rektora školy, prorektorů a vedoucích jednotlivých kateder. Také možnost absolvovat zápis v prostředí kurzu a současně poznat nové spolužáky, respektive kolegy, je pro většinu studentů lákavá. Tím, že se nejedná o jedinou možnou variantu, je však rozhodnutí o absolvování kurzu přesunuto na studenty. Ostatně, tato koncepce koresponduje i s modelem, v němž si studenti sami vytvářejí svůj vlastní rozvrh na každý semestr (a je tedy jakousi první přípravou na tuto situaci). Semestrální sporty představují jakousi hlavní osu sportovních aktivit na VŠPJ. Jedná se o pravidelné lekce, které se uskutečňují po celou dobu trvání jednotlivých semestrů, v rozsahu dvou vyučovacích hodin, a to vždy jednou týdně. Nabídka těchto sportů se v každém semestru mírně obměňuje. To je dáno jednak organizačními, jednak personálními možnostmi katedry sportů. Definitivní skladbu semestrálních sportů potom výrazně ovlivňují i samotní studenti. V rámci předregistrace je zjišťován předběžný zájem studentů o jednotlivé aktivity v každém aktuálním semestru a podle tohoto zájmu je potom vytvářena nabídka. Poptávka nových studentů (to se týká prvního ročníku vždy v podzimním semestru) po semestrálních sportech je zjišťována v rámci vstupních kurzů. Zájem studentů však není jediným determinujícím faktorem, protože při vlastní registraci je třeba řešit rozvrhové kolize s jinými předměty. Pravidlo, které je potom aplikováno, je průhledné a jednotné. Skupiny, v nichž není přihlášen minimální potřebný počet studentů, jsou k určitému datu zrušeny a studentům je dán ještě určitý čas přehlásit se do jiné skupiny, která zrušena nebyla. I přes skutečnost, že některým sportům se nevyhne redukce počtu skupin a někdy dojde i ke zrušení nabídnutého sportu jako takového, se daří udržet nabídku semestrálních sportů velmi bohatou a poměrně pestrou. Důrazně doporučujeme sledovat vzkazy v informačním systému, zejména v období tvorby rozvrhu a jeho průběžných úprav. Sportovní kurzy představují další alternativu, jak splnit povinné minimum sportovních aktivit. Jsou realizovány především ve zkouškovém období, tak aby nebyla narušována výuka během semestru. Ve standardní podobě jsou pětidenní, někdy může být doba jejich trvání (z organizačních důvodů) delší. Součástí každého kurzu jsou i tři organizační a informační schůzky, ty se uskutečňují během semestru a předcházejí každému kurzu. Záběr sportovních kurzů je velmi široký. Studentům je zde dána možnost poznat zcela nové sportovní aktivity, například rafting či jízdu na katamaranech. Ovšem, také ti, kteří tíhnou ke sportu poněkud méně, či mají nějaké zdravotní omezení, si mohou vybrat takové zaměření, které je přijatelné pro jejich aktuální fyzický, případně zdravotní stav. Domníváme se, že zmíněný systém sportovních aktivit je komplexní a ve své celkové struktuře vyvážený. Na jedné straně je tu zachována rovnováha, pokud jde o časovou náročnost jednotlivých aktivit, což činí jejich vzájemnou zastupitelnost takřka bezproblémovou. Na druhé straně jsou tu značné rozdíly v náročnosti fyzické a v požadavcích kladených na technickou dovednost, protože vycházíme z reálné skutečnosti, že fyzické dispozice a motivace k pohybové činnosti se u jednotlivých studentů velmi výrazně liší a tento fakt nelze opomíjet. To však neznamená, že se nesnažíme studenty nenásilně a postupně motivovat k výběru aktivit, které jsou svou podstatou více sportovně zaměřené. Například popularita kurzů pěší turistiky bývá poněkud spojena s výběrem jakési cesty nejmenšího odporu. Snažíme se proto těmto kurzům vdechnout sportovnější charakter, a to například začleněním míčových her a dalšího programu (pokud kurz probíhá na základně) či volbou náročnějších tras (v případě vysokohorské turistiky). 12

15 Velkou výhodu realizace sportovních aktivit spatřujeme v tom, že škola není zaměřena na odbornou tělesnou výchovu. Pro studenty není tedy prioritou splnit nastavené limity, ale svou aktivní účastí dospět ke zdokonalení vlastních pohybových schopností a konkrétních dovedností v rámci jednotlivých sportovních aktivit. Velkou roli zde hraje již zmíněný aspekt regenerační a sociální. Nicméně, pro ty, kteří chtějí v rámci některých aktivit dojít poněkud dále než ostatní a mají zájem své dovednosti dále rozvíjet, chystá katedra sportů například možnost získat v rámci kurzů základní licence sportovních instruktorů. Týká se to zejména lyžování a vodní turistiky, ale do budoucna počítáme s podstatným rozšířením i této nabídky. Na získání akreditace k udělování licence pro instruktory lyžování, snowboardingu (a také vodní turistiky) katedra sportů v současnosti intenzívně pracuje. Tyto licence jsou zejména studenty oboru Cestovní ruch poměrně žádané 13

16 4 SPORTY A KURZY NA VŠPJ 4.1 VSTUPNÍ KURZ Úvod V roce 2005 bylo oddělení sportu, dnes již neexistující KPHV (katedra přírodních a humanitních věd), pověřeno úkolem zabezpečit organizaci a náplň vstupních kurzů. Po prověření několika zařízení, vyhovujících kapacitou, umístěním, vybavením a cenovými relacemi, bylo vybráno rekreační zařízení Trnávka u Želiva s kapacitou 176 lůžek ve třech kategoriích: 1. Hotelový typ s TV a soc. zařízením 2. Chaty s vlastním sociálním zařízením 3. Chatky pro 4 os. s palandami a bez soc. zařízení Rozdíly v kvalitě ubytování jsou zohledněny při vyúčtování plateb za kurz. Pokud se stane, že počet studentů překročí kapacitu tohoto zařízení, jsou další studenti ubytováni v rekreačním zařízení u kanálu pro vodní slalom v Želivě, kde jsou k dispozici dvou, čtyř a šestilůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením. Vzdálenost od Trnávky 2 km, vhodné pro studenty s vlastní dopravou. Vstupní kurzy jsou mezi studenty oblíbené, jejich organizace však bývá při vysokých počtech frekventantů náročná Vybavení rekreačního zařízení: jídelna, kavárna s barem, tělocvična, tři hřiště s umělým povrchem na odbíjenou, košíkovou, nohejbal a tenis, travnaté hřiště na malou kopanou, dále potom travnaté plochy na petangue, frisbee a další aktivity, lze si zahrát také stolní tenis. 14

17 Středisko je umístěno na břehu přehrady Trnávka, tudíž je zde možnost koupání a plaveckého výcviku. Dále na přehradě probíhá základní výcvik pádlování a ovládání lodě. Vstupní kurzy probíhají poslední týden v srpnu a první dva týdny měsíce září. Jsou pětidenní, od pondělí do pátku. Po úvodním vystoupení rektora školy jsou zpravidla první dva dny věnovány zápisu, fotografování a studijním plánům jednotlivých oborů, seznámení s informačním systémem školy, jsou zde řešeny i záležitosti spojené s ubytováním na kolejích. Ve volných chvílích je možno plnit tzv.,,malé sporty viz dále. Další dny jsou věnovány sportovním aktivitám a večer přednáškám vedoucích jednotlivých kateder a prezentacím programů jako je Erasmus apod. Po zkušenostech z organizování několika kurzů byla pro udělení zápočtu ze vstupního kurzu přijata tato pravidla: 1. Absolvování celého kurzu v rozsahu pondělí pátek, všech přednášek a školení BOZP a PO. 2. Získání 15 trnávko-kreditů za absolvování sportovních aktivit z následující nabídky:,,velké sporty - ŠIFRA MISTRA HURYCHARDA orientační závod všestrannosti - IRON(IC) MAN závod družstev v triatlonu: jízda na kanoi, kolo, běh v terénu - HOMAJOVA PERNÁ PEŘEJ sjezd řeky Želivky v úseku Želiv most u Senožat, 8 km - obtížnost WW I, zpestřeno dvěma sjízdnými jezy - TOUR de TRNÁVKA cyklistický orientační závod družstev, na cca 18 km trase je nutno vyhledat 5 až 7 kontrol,,malé sporty - aerobik, basketbal, cyklistika, frisbee, kanoistika, malá kopaná, nohejbal, petangue, pěší turistika, stolní tenis, tenis, plavání. Vstupní kurzy usnadňují orientaci ve studijních programech, dávají studentům mnoho informací pro tvorbu svého osobního studijního plánu, jsou místem pro první seznámení se s akademickými pracovníky a dalšími funkcionáři školy, umožňují orientovat se v informačním systému školy. Představují pro studenty příležitost setkat se s budoucími spolužáky a navázat nové vztahy. Atmosféra kurzů svým způsobem ovlivňuje názory studentů na celou školu a zejména z počátku se přenáší do atmosféry dalšího studia. Obdobně jsou přínosné pro akademické pracovníky, kteří navíc zde mohou zjistit zájem o volitelné předměty a podle toho upravit nabídku těchto předmětů. 15

18 4.1.2 Velké sporty Šifra mistra Hurycharda Jedná se o jakýsi závod všestrannosti. Studenti vytvářejí hlídky, ideální počet členů jedné hlídky jsou tři nebo čtyři jednotlivci. V okolí tábora jsou rozmístěna stanoviště, bývá jich okolo deseti. Stanoviště jsou očíslována a na všech je umístěn terč s identifikačním kódem, jenž je pro každou hlídku různý. Dále terč obsahuje úkol, který hlídka musí splnit. Na trať se vybíhá intervalovým způsobem většinou v pětiminutových rozestupech. Je možno běžet, jít, případně střídat chůzi s během. Není dovoleno používat dopravních prostředků, jako jsou auta či kola. Každá hlídka se musí pohybovat po celou dobu závodu společně, není dovoleno rozdělit si úkoly a obíhat jednotlivá stanoviště. Před startem obdrží členové jednotlivých hlídek mapu, legendu a záznamový arch, do něhož zapisují své odpovědi. Stanoviště jsou na mapě výrazně vyznačena a v legendě jsou popsány upřesňující detaily. Identifikační kódy jsou vytvářeny tak, aby každá hlídka vyhledávala a zapisovala svůj vlastní kód. Toto opatření slouží jako potvrzení, že na daném stanovišti byla hlídka fyzicky přítomna. Úkoly, které na jednotlivých stanovištích každá hlídka plní, jsou různého charakteru, většinou se jejich realizace odehrává ve verbální rovině. Jedná se o otázky z místopisu, historie, politiky, literatury, logické úlohy, luštění šifer apod. Výsledky jednotlivých hlídek v závodě jsou potom dány jednak časem, v němž hlídka závod absolvuje, a jednak úspěšností při plnění úkolů. Bodové hodnoty za jednotlivé úkoly se převádějí na časy v minutách a sekundách a jejich hodnota se od výsledného času odečítá. Pokud hlídka vynechá (například nenalezne) některé stanoviště, je v pořadí zařazena až za hlídky, které mají všechna stanoviště zaregistrovaná. Na základě několikaleté zkušenosti se většinou daří nalézt vyvážený poměr mezi časy, které jsou přisouzeny správnému řešení jednotlivých výkonů a reálným časem, který spotřebuje vlastní závod. Tyto hodnoty jsou (alespoň přibližně) předem známy, takže je na každé hlídce, aby zvážila, zda preferovat perfektní splnění úkolů či zda vsadí na kvalitní běžecký čas. Ideální je samozřejmě rozumná kombinace obojího. Tento závod je pojímán studenty různě, ale i těm, kteří nejsou příznivci rychlého běhu, se většinou líbí. Je to dáno jednak možností vynahradit fyzickou zdatnost zdatností duševní, jednak překrásnými místy okolo vodní nádrže Trnávka, kterými trať závodu prochází. Zejména v případě příznivého počasí se jedná o příjemně strávený půlden. Navíc studenti v rámci této akce navážou nové kontakty a mohou si cestou povídat díky úkolům není o témata k rozhovoru nouze. Některé úkoly jsou poměrně seriózní, jiné mají poněkud odlehčený námět nebo se pokoušejí o vtipnou pointu. Na závěr uvádíme příklady některých úkolů z let minulých. Příklady: 1. Jak se jmenují řeky, na nichž leží tyto vodní nádrže: a) Kamýk b) Mohelno c) Želiv d) Švihov 2. Seřaďte následující města podle vzdálenosti od městečka Želiv (od nejbližšího po nejvzdálenější): a) Pelhřimov b) Červená Řečice c) Vlašim d) Humpolec e) Pacov 3. Pokuste se vzpomenout, kdo byl premiérem ČR od roku 1993 (uveďte alespoň čtyři jména). 4. Maminka je dnes o 21 let starší než její dítě. Za 6 let bude dítě 5x mladší než maminka. Otázka zní: kde je dnes tatínek? 16

19 5. Jedna topinka se smaží dvě minuty - minutu z každé strany. Na pánev se vejdou dva chleby vedle sebe. Za jak dlouho nejrychleji osmažíte na jedné pánvi tři topinky? 6. Na kterou stranu jede autobus (2body) a proč (3body)? Pokud bude mít někdo zájem analyzovat správné odpovědi či případně debatovat o ukázkových úkolech, může se obrátit na některého z pracovníků katedry sportů Iron(ic) Man Název této aktivity je jakousi parafrází titulu Železný muž (Iron Man), což je v současnosti již kultovní podnik, který stál u zrodu dnešního moderního triatlonu. S objemy, které musejí účastníci tohoto dlouhého triatlonu absolvovat (3,8 km plavání 180 km jízdy na kole 42,195 km běhu) se samozřejmě náš závod měřit nemůže, proto ta lehká ironie v jeho názvu. Nicméně pokud jde o náplň, nemají k sobě tyto dva závody až tak daleko. Vzhledem k podzimnímu termínu kurzů a nejisté čistotě vody v přehradě je však plavání nahrazeno jízdou na kanoích, to rozhodně nevylučuje možnost a pro některé posádky nutnost koupele. Vzdálenosti pro jednotlivé disciplíny jsou přizpůsobeny amatérům a skutečnost, že závod je štafetový, zvyšuje jeho atraktivitu. Závodu se účastní čtyřčlenná družstva. Start závodu, konkrétně úvodní disciplíny, je hromadný. První dvojice vybíhá z prostoru startu a po zhruba stometrovém běhu se dostává ke břehu přehrady, kde nasedá do kanoí. Před závodem má každý tým možnost vybrat lodě a připravit si je na libovolném místě (v rámci daného sektoru), pochopitelně včetně pádel. Použití záchranných vest je nejenom důležité z hlediska bezpečnosti, ale také opticky činí tuto část závodu divácky atraktivní. Trasa vede přes přehradu a zpět (cca 1500 metrů), na obrátce se každá dvojice podepíše a doplaví se zpět. Po přistání následuje opět běh do prostoru startu, kde je předáním pomyslného štafetového kolíku (tedy plácnutím) vyslán další člen štafety do cyklistické části. Ta vede zvlněným terénem vesměs po málo frekventovaných silnicích a měří okolo 12 km. I zde jsou na trati kontroly, kde se každý závodník podepisuje. Po příjezdu cyklisty nadchází čas pro posledního člena štafety, kterým je v horším případě chodec, většinou to však bývá běžec. Jeho úkolem je poradit si se závěrečným úsekem trati, který měří okolo 4 km. Z technických a bezpečnostních důvodů není možné, aby startovaly všechny štafety najednou. Startuje se tedy ve vlnách zhruba po sedmi až deseti štafetách. Podmínky se mohou poněkud lišit, zejména pokud závod probíhá ve dvou různých dnech, ale základní parametry jsou pro všechny stejné, tudíž výsledky můžeme považovat za porovnatelné. Vzhledem k pestrosti závodu a poměrně krátkým distancím je tato aktivita divácky velmi vděčná a také samotným aktérům se většinou líbí. Zajištění bezpečnosti věnujeme značnou pozornost. Použití záchranných vest při vodácké části a ochranných přileb při cyklistice je samozřejmostí. Na trati jsou rozmístěny kontroly a spojky, tak abychom měli celý prostor pod kontrolou. 17

20 Start závodu Iron(ic) Man v září Fotografie není naaranžovaná, takhle se na Trnávce opravdu závodí Homajova perná peřej Znalí a ti, kteří zvládli řízení kanoe na klidné hladině přehrady Želiv na řece Trnava, se mohou bez obav vydat za dalším dobrodružstvím,splutím řeky Želivky, do které se Trnava vlévá asi po 1 km pod hrází přehrady. V tomto úseku byl koncem 80. let minulého století postaven nejtěžší kanál pro vodní slalom v Evropě, délka 600 m, obtížnost WW IV. My nezačínáme na řece Trnavě, ale na Želivce, a to buď od jezu v Želivě nebo pod mostem za touto obcí. Podle místa začátku pak je vlastní sjezd dlouhý 10 nebo 8 km. Protože koncem srpna a začátkem září nemívá Želivka dostatek vody, volba místa nástupu na,,vodu se pak řídí tím, zda a kolik vody pouští elektrárna pod Sedlickou přehradou. Čím více vody pouští, tím je jízda příjemnější. Po úspěšném nasednutí do lodí nás poměrně bystrý proud s mírnými peřejemi unáší kolem fotbalového hřiště a kolem želivského kláštera k první a poslední obci, která je z vody vidět k Poříčí (architektonický skvost, jihočeské Holašovice v malém). To jsme již ujeli 3 km a po dalších 2 km přijíždíme k prvnímu jezu u obce Tukleky. Ten je bezpečně sjízdný, pouze mizivé procento vodáků se seznámí blíže s teplotou vody. Pod jezem se dostaneme do poměrně hlubokého údolí, do kterého je možno dostat se pouze lodí nebo obtížněji pěšky. Řeka zde tvoří četné meandry a bohatá fauna a flora je naší odměnou za vynaloženou námahu. Tento úsek končí asi 1 km dlouhým,,olejem před druhým jezem. I tento jez je sjízdný, ale končí ostrým pravotočivým zákrutem s vrbičkami, ve kterých již několik lodí skončilo dnem vzhůru. Po krátké přestávce nás čeká poslední úsek s dobrým proudem a několika zatáčkami. Asi po 10 minutách uvidíte silniční most mezi Miletínem a Senožaty, kde naši plavbu zakončíme. Sjezd tohoto úseku trvá kolem dvou hodin, s dopravou lodí a posádek na start a z cíle na Trnávku je to záležitost na tři až čtyři hodiny. 18