Stanislav Chromčák Sedmero pohádek z tátovy hlavy
|
|
- František Macháček
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1
2 Stanislav Chromčák Sedmero pohádek z tátovy hlavy První vydání, Vsetín 2017 Vydal Stanislav Chromčák, Okružní 454, Vsetín, jako svou 3. publikaci Korektury: Radmila Navrátilová Ilustrace: Mgr. Jana Cikalová Technické zpracování: Stanislav Chromčák, Okružní 454, Vsetín, Počet stran: 18 Copyright c Stanislav Chromčák, 2017 ISBN (pdf) ISBN (epub) Tuto e-knihu můžete získat na webové stránce kde naleznete také mé další pohádky. Pohádky z této e-knihy vyšly spolu s 30 dalšími v publikaci Pohádky z tátovy hlavy. Komplet pohádek je k dispozici jako papírová kniha nebo jako e-kniha. Bližší informace o knize najdete na webu
3 Předmluva Chcete nebo potřebujete čas od času zaujmout děti něčím novým? Zabavit je při nějaké stereotypní činnosti? Strávit s nimi smysluplně čas? Mne se osvědčily pohádky! Našim dětem jsem je vyprávěl nejen před spaním, ale kdykoli bylo potřeba, aby vydržely chvíli v klidu. Nejdříve jsem si vystačil s klasickými pohádkami, ale časem jsem začal vymýšlet vlastní, protože děti toužily po něčem novém. Tato e- kniha obsahuje výběr sedmi pohádek z mojí hlavy. Pohádky, které nejen děti zabaví, ale také je trochu poučí. Pohádky, které mají dobrý konec. Pohádky, které nejsou moc dlouhé. Pokud se Vám a Vašim dětem budou líbit, dalších 30 pohádek získáte zakoupením mé publikace "Pohádky z tátovy hlavy - 37 pohádek s poučením". Přeji Vám příjemně strávený čas s dětmi. Táta Standa P. S. Tato e-kniha je distribuována zdarma. Můžete ji dále šířit, ale pouze v nezměněné podobě. 3
4 Obsah Předmluva 3 Eliška Hrkalka 5 Odvážný trpaslík 6 Růžová víla jde do města 8 Chromovaný nárazník 10 Hopsal a Skokan 12 Dva bobři 14 Pohádka o ložnici 16 4
5 Eliška Hrkalka Raději běžte dále, Hrkalka jede. At vás nepřejede! volá mašinka Adélka posměšným tónem na ostatní mašinky. Mašinky se smějí, zatímco kolem nich po kolejích pomalu projíždí Eliška. Eliška jede velmi zvolna, protože ještě neumí pořádně jezdit. Každou chvíli poskočí, zadrhne, zaskřípe nebo sebou škubne. Já se asi nikdy nenaučím jezdit, povzdechla si smutně a raději zajela do depa. Několik dní nato vyrazily všechny mašinky na výlet. Teda skoro všechny. Eliška zůstala v depu, protože se pořád ještě nenaučila jezdit. A po poslední zkušenosti se o to mezitím ani nepokusila. Ahoj, Eliško, pozdravila ji mašinka Kristýnka. Ahoj, odpověděla zasmušile Eliška. Ted tady nikdo není, řekla Kristýnka, pojd se se mnou učit jezdit. Neboj, já tě budu držet za nárazník. Určitě se to pak naučíš. Myslíš to vážně? zeptala se nedůvěřivě Eliška. Jasně, jsi mašinka a každá mašinka se jednou naučí jezdit. I ty! Eliška si dodala odvahy a odpověděla: Tak jo. Pomalu, zlehka, jen co kolo kolo mine, vyjely z depa. Kristýnka Elišku držela za nárazník a kdykoli se Elišce podařilo ujet několik metrů bez hrkání, tak ji pochválila. S přibývajícím časem byla Eliška čím dál jistější a ani nepostřehla, že Kristýnka ji už vůbec, ale vůbec nedrží. Jé, já jedu sama! A bez hrkání! vykřikla Eliška, když si toho nakonec všimla. No jasně, vždyt jsi přece správná mašinka! chválila ji Kristýnka. A ted můžeme jet zpátky do depa, když už ses naučila jezdit. Za veselého švitoření dojely mašinky zpět do depa. Eliška byla unavená, ale št astná. Spokojeně se usmívala a těšila se, až někdy bude moci táhnout vagóny. Nemusela čekat dlouho. Večer se mašinky vrátily z výletu a unaveně odpočívaly v depu. Potřebuji přesunout vagón na druhý konec 5
6 nádraží, zahlásil výpravčí. Nee, jsme unavené! sborově odvětily mašinky. Tu se ozvala Kristýnka: At jede Eliška, ta na výletě nebyla, a tak z něj není znavená. Co je to za hloupost? ozvala se Adélka. Vždyt Hrkalka ten vagón rozmlátí! Nicméně výpravčí, který obě mašinky přes den zpovzdálí sledoval, odpověděl: Dobrý nápad, Kristýnko. Děkuji. Eliško, zajed, prosím, na zadní seřadiště a dovez vagón před nádražní budovu. Jasně, šéfe, s úsměvem odpověděla Eliška a vyrazila. Přál bych vám vidět tváře mašinek, zvláště Adélky. Jé, té Elišce to ale krásně jede! vyrazila ze sebe překvapeně. Mašinky s nevěřícím výrazem sledovaly, kterak Eliška dojela na seřadiště a pak i s vagónem přispěchala před nádražní budovu. A ani jednou nezahrkala, neposkočila, nezadrhla se, nezaskřípala ani sebou neškubla. Od té doby už Elišce nikdo neřekl Hrkalka, ale díky své rychlé jízdě dostala novou přezdívku Rychlokolka. A na tuto přezdívku byla právem hrdá, protože se nevzdala a přes mnohé neúspěchy a posměšky se naučila jezdit. Odvážný trpaslík Hej, trpaslíci, kde jste? Trpasličí vesnicí se rozléhalo hlasité volání. Pojd te si to se mnou rozdat, trpaslíci! Uprostřed vesnice stál obr, naparoval se a hulákal: Je tu někdo, kdo udělá více kliků než já?... Ha, ha, vidím, že není. Sázím obří kabát proti trpasličí čepici. Všichni trpaslíci stáli zaraženě okolo obra a poslouchali jeho urážky. Nebyl tu nikdo, kdo by si troufl změřit své síly s obrem. Jdu do toho, ozvalo se najednou. Všichni se otočili směrem k rybníku. Tam stál malý trpaslík a sundával si košili. To je Kamil, zašuměl dav trpaslíků. Vždyt on 6
7 není žádný kdovíjaký silák a sportovec! Je to hloupost takhle měřit síly s obrem. Určitě přijde o svou čepici. Čepice je moje, zachechtal se sebevědomě obr. Nechval dne před večerem, odvětil Kamil, a pojd raději klikovat. A už oba dva obr i trpaslík klečí na zemi. Raz. Dva. Tři... Deset... Dvacet... Padesát... Obr i trpaslík zvedají svá těla. Začínají se potit.... Sto... Tempo se zpomaluje... Sto dvacet... Uf, uf... Sto třicet... Kamil oddychuje. Obr taky. A zase dolů. A nahoru. Dolů. Nahoru už to skoro nejde. Sto třicet dva. Dolů. A Kamil sebou plácne na zem. Obr zabere a udělá ještě další klik. Vždyt jsem to říkal, čepice je moje, zvedá se obr, bere Kamilovu čepici a odchází. Já přece říkal, že je to hloupost, ozval se jeden z přihlížejících trpaslíků. Cha, cha, Kamil je bez trpasličí čepice, zasmál se druhý. A třetí, čtvrtý a za chvíli se Kamilovi směje půlka vesnice. Kamil leží vyčerpaně na zemi a oddychuje. Najednou se ozve zvláštní zvuk. Smích utichá a trpaslíci otáčí hlavy k fontáně. Tam stojí starý trpaslík Bořivoj a tleská. Bravo, Kamile, bravo. Trpaslíci nechápou. Bořivoji, proč mu tleskáš? ptá se trpaslík Vejtaha. Vždyt prohrál! Kamil vyhrál, odpovídá Bořivoj. Vy všichni, jak jste tady, jste se třásli strachy a nechali jste obra, aby se nám vysmíval. Kamil jediný překonal svůj strach a vyzval obra na souboj. Proto je vítěz a hrdina. Trpaslíci klopí hlavy a odcházejí. Došlo jim, že Kamil sice neporazil obra, ale přece vyhrál, nebot porazil svůj strach. 7
8 Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi vypadá? přemýšlela a v její hlavě se začal odehrávat boj. Na jedné straně byla zvědavost a touha poznat něco nového, na druhé straně byl zákaz rodičů odcházet z lesa, protože mimo něj je to prý nebezpečné. Nakonec vyhrála zvědavost a Růžová víla vyrazila směrem k městu. Po silnici došla až na náměstí, kde zůstala nevěřícně stát. To je ale divný vodopád! V našem lese voda teče vždycky shora dolů, ale tady teče i nahoru, moc se divila, nebot netušila, že sleduje vodotrysk a ne vodopád. Jé, ty domečky jsou pořádně vysoké a tady ty věže jsou vyšší než většina smrků v lese, rozplývala se rozhlížejíc se kolem. Ale ze všeho nejvíce ji zaujala podivná zvířátka. Vydávala broukavé zvuky, trochu smrděla a měla takové zvláštní nohy, celé kulaté. Růžová víla se rozhodla, že si jedno zvířátko chytí, pohladí a vůbec, že se seznámí. A tak začala za jedním utíkat. To je hravé zvířátko, pomyslela si, když zvířátko zabručelo a popoběhlo. Chvíli běželo rychle, chvíli na vílu čekalo a víla za ním pádila, tu zahnula vlevo, tu vpravo a úplně zapomněla sledovat cestu. Najednou zvířátko vydalo mocný řev a bylo to tam. Cos mi to udělalo? rozmrzele řekla Růžová víla. Netušila, že to nebylo zvířátko, ale stroj. Bylo to auto a právě skončila zóna s omezením rychlosti v centru města, takže auto mohlo rychle zmizet. 8
9 Kde to jsem? Já jsem se ztratila! vzdychla zoufale víla, když si uvědomila, že vůbec netuší, kde je. Chvíli chodila kolem, rozhlížela se, ale les nikde neviděla a nic jí nepřipadalo povědomé. Co budu dělat? Maminka měla pravdu, město je pro malou vílu, jako jsem já, nebezpečné, pomyslela si. Chvíli stála, přemýšlela a rozhlížela se kolem. Tu si uvědomila, že okolo sebe vidí jistý vzor. Všechny domy na jedné straně silnice na sobě měly lichá čísla 1, 3, 5, 7, 9 a tak dále, zatímco na druhé straně silnice měly sudá čísla 2, 4, 6, 8, 10 a dále. Vzpomněla si, že dědeček kdysi vyprávěl o tom, jak byl ve městě a že tam to tak chodí čím blíže centru města, tím mají domy menší číslo. Růžová víla ožila nadějí a hned se vydala tím směrem, kde se čísla snižovala. Když došla na křižovatku, opět se vydala tam, kde čísla mířila dolů k jedničce 7, 5, 3, 1 a další křižovatka. Po nějaké chvíli se octla na náměstí s tím divným vodopádem. Juchů, zakřičela víla a dala se do tance. A protože to byla Růžová víla, její tanec byl nádherný. Lidé na ni užasle koukali a dohadovali se, co to má znamenat. To bude nějaká reklamní akce, mínil jeden. Ne, to bude jistě politická agitka, oponoval druhý. Další člověk prohlašoval, že to bude asi součást letního kulturního programu. Vy však víte, že všichni byli vedle jak ta jedle, protože víla tančila radostí z toho, že se našla. Pak dotančila a vydala se po známé cestě směrem k lesu. Když vklouzla do lesa, byla pěkně uondaná, až nohama sotva pletla. Naštěstí jel kolem její bratranec na vlkovi a svezl ji k chaloupce. Maminka už stála na zápraží a Růžovou vílu vyhlížela. Kdepak jsi byla tak dlouho? Už jsem se o tebe začínala bát! zeptala se. Růžové víle se vůbec nechtělo s pravdou ven, nebot věděla, že ponese následky své neposlušnosti. Ale protože měly s maminkou moc dobrý vztah, nic nezatajila. Víš, maminko, já se omlouvám, ale já byla moc zvědavá, a tak jsem vás s tatínkem neposlechla a vydala se do města. Maminka spráskla ruce a říká: To jsem moc ráda, že ses v pořádku vrátila. Povídej, jaké to tam bylo. Růžová víla vše podrobně vyprá- 9
10 věla. Dědeček, který se vzbudil, když zaslechl, že se mluví o něm, ji pochválil. Pochválil ji za to, že tenkrát pozorně naslouchala jeho vyprávění a hlavně že dokázala moudře využít to, co se naučila. I on však souhlasil s maminkou, že Růžová víla nebude moci týden sledovat své oblíbené zpívánky, aby si zapamatovala, že je potřeba rodiče poslouchat. Všichni byli moc rádi, že vše dobře dopadlo, a Růžovou vílu chválili za to, jak se dostala z nelehké situace. Víla byla po návštěvě města tak unavená, že po vydatné večeři ihned zalehla do postele a usnula dříve, než jí maminka stihla dozpívat její oblíbenou ukolébavku. Chromovaný nárazník Byla jednou jedna mašinka Zuzanka. Zuzanka byla veselá kopa a každý ji měl rád, zejména děti. Vždyt Zuzanka s dětmi laškovala, vyprávěla jim vtipy, zpomalovala u zajímavých věcí, prostě bylo radost s ní cestovat. Jenže pak se objevil jeden zlomyslný člověk, který se začal Zuzance vysmívat: Hele, ty jsi mi nějaká veselá a št astná. Jak, prosím tě, můžeš být št astná, když nemáš ani chromovaný nárazník? Zuzanka se zamyslela. Chromovaný nárazník? Ten nemám. Netrvalo dlouho a Zuzanka musela čím dál tím víc myslet na chromovaný nárazník. Proč ho vlastně nemám? Kde se stala chyba? Takové a podobné myšlenky jí procházely hlavou. Zuzanka přestala být veselou a milou mašinkou. Trápila se, že nemá chromovaný nárazník, a její trápení se projevovalo i navenek. Už nevyprávěla dětem vtipy, občas někomu ujela zrovna před nosem a často kolem zajímavých věcí prosvištěla tak rychle, jako by jí za patami hořelo. Děti s ní odmítaly jezdit jet se Zuzankou bylo spíše za trest. 10
11 Když se ostatní mašinky Zuzanky ptaly na to, co se děje, vždy je jen odbyla: Nic, co je ti do toho? Zuzanka se trápila a zároveň se moc styděla, protože nevěděla, jak vlastně takový chromovaný nárazník vypadá. Až jednou přijela na návštěvu stará parní mašinka Františka. Hned na první pohled zaznamenala změnu a když nastala vhodná chvíle, poodjela se Zuzankou stranou a zeptala se jí: Co je ti, Zuzanko? Vypadáš smutně, co tě trápí? Nastalo trapné ticho. Zuzance se nic nechtělo říkat, ale Františčin vlídný úsměv ji nakonec přesvědčil. Hm, hm, já, já, já nemám chromovaný nárazník, řekla nakonec s pláčem. Jo ták, odpověděla po chvíli Františka a mile se na Zuzanku podívala. To se ti nedivím, že jsi smutná, na tvém místě bych se trápila taky. Chvíli bylo ticho a pak se Františka zeptala: Prosím tě, Zuzanko, a proč ti to vlastně tak vadí? Opět nastalo hrobové ticho. Zuzanka se dívala do země a nevěděla, jak by začala. Nakonec si dodala odvahy a řekla: Víš, já vlastně ani nevím, jak takový chromovaný nárazník vypadá. Ale vím, že ho nemám, a to mne trápí. Hmmmm, zabručela Františka. Víš co, pojed tady kousek se mnou. Františka se Zuzankou dojely na konec nádraží, kde byl za plotem autobazar. Vidíš támhle to auto? zeptala se Františka. To je cadillac, zašeptala. A vidíš ten kus lesklého plechu vepředu? Tak to je chromovaný nárazník, leskne se hezky, že? Zuzanka přikývla. Leskne se hezky, jen sem tam nějaký škrábanec, pokračovala Františka, ale zkus si představit, že bys jím měla třeba potlačit vagón nebo rovnou celý vlak. Uf, vydechla Zuzanka, která si vzpomněla, že zrovna včera musela zastavit odpojený vagón, který se řítil z kopce do nádraží. To byla pecka! Jejda, kdybych měla ten kus plechu, ten by byl hnedka na maděru, pomyslila si Zuzanka, ještě že mám ty svoje pružné ocelové nárazníky! Zuzanka v té chvíli pochopila, že chromovaný nárazník vůbec nepotřebuje, že je to věc sice hezká, ale zbytečná. Ach, já pošetilá mašinka, zvolala, já se trápím pro takový hloupý kus plechu! A rozplakala se. Neplač, povzbudila ji Františka, já jsem se taky v životě natrápila pro spoustu zbytečností. 11
12 Do nádraží se vrátila úplně jiná Zuzanka. Její tvář byla radostná, protože se už netrápila kvůli tomu, co nemá, ale radovala se z toho, co má. Brzy se rozneslo, že Zuzanka je zase veselá, a tak vagóny tažené Zuzankou byly opět plné dětí. Zuzanka s nimi laškovala, vyprávěla jim vtipy, houkala a zpomalovala u zajímavých věcí. A chromovaný nárazník? Na ten si Zuzanka vzpomněla už jen tehdy, když potkala nějaký cadillac. A vždy si při tom uvědomila, jak je skvělé, že je zrovna taková, jaká je, i když nemá úplně všechno. Hopsal a Skokan Co to je za rámus? divil se kamzík Hopsal. Ze všech sil napínal uši a snažil se rozpoznat, odkud ten divný lomoz přichází. Zdálo se mu, že se zvuk přibližuje. Jejda! vykřikl a začal utíkat. Bylo však pozdě. Do boku mu narazil kutálející se kámen. Au, vyjekl bolestí. Další náraz. Au! Hopsal se ocitl uprostřed padající laviny kamení a než se mu podařilo utéci, schytal hezkých pár ran. Co se ti stalo? zděsila se maminka, když přišel domů. Ale, připletl jsem se do cesty lavině kamení, začal Hopsal vypravovat. Maminka lomila rukama, ale byla ráda, že vše dobře dopadlo. Cestou ke kamzičímu doktorovi mu něžně radila, aby příště utíkal dříve. Nějaký potlučený chlapec! zvolal doktor. Kde jsi k tomu, hochu, přišel? Hopsal znovu líčil svůj příběh. Jelikož byl doktor tuze upovídaný, brzy o Hopsalově dobrodružství vědělo celé kamzičí stádo. Bacha, kámen! ozvalo se druhý den, když šel Hopsal do školy. Hopsal se vystrašeně rozhlížel, ale žádný kámen neviděl. Chá, to jsem tě dostal, řekl kamzík Skokan, který si Hopsala začal dobírat. 12
13 Kdo to kdy viděl, aby nějaký kamzík čekal, až ho zasáhne lavina? Ty musíš být něco extra, co? Hopsal byl smutný, že se mu Skokan směje, a nevěděl, co odpovědět. A tak mlčel. I během následujících dní tu a tam Hopsal slyšel narážky na svou nehodu. Kámen. Valič. Neodhopsal... Skokan mu ji připomínal těmito a dalšími posměšky. Hopsal i pan učitel se mu snažili vysvětlit, že to není správné, ale Skokan si nedal říci. Následující víkend se Skokan vydal na výlet. Poskakoval po kamení a směřoval ke skalnatému vrcholu, nejvyššímu v okolí. Tuto horu Skokan miloval, nebot z ní byl krásný výhled do širokého okolí. Vždy, když vylezl nahoru, cítil se jako pán hor. Kousek pod vrcholem bylo potřeba přejít sut ové pole. Středem vedl úzký chodník, ale Skokan se ho rozhodl dnes nevyužít. Jsem přece kamzík, a tak nebudu chodit po chodníku. Začal tedy skákat po kusech skály, tu a tam rozesetých po sut ovišti. To je paráda! užíval si skákání. Ale pak se to stalo. Skokan doskočil na velký šutr, který se však pohnul. A neskončilo jen u toho. Úplně se převrátil. Co se to děje? pomyslel si Skokan, když se taky převrátil na bok. Do háje! vykřikl, když se kámen převalil přes něho. A pak se Skokan převalil přes kámen. A kámen přes Skokana. A Skokan přes kámen. Skokan, kámen. Skokan. Kámen. Au! Pomoc! křičel Skokan. Po chvíli se naštěstí kámen zastavil na chodníku a vzápětí se zastavil také Skokan nárazem o kámen. Chvíli ležel. Koukal na oblohu. Oddychoval. Pak pomalu vstal. Celé tělo ho bolelo a srst měl na mnoha místech roztrženou. Z ran mu tekla krev. Pomalu, pomaloučku, jen co kopyto kopyto mine, se vydal k domovu. Šoural se po chodníku a doufal, že ho nikdo neuvidí. Najednou v zatáčce spatřil kamzíka. To ne, to ne, pomyslel si, když ho poznal. Byl to Hopsal. Jejda, co se ti stalo? běžel mu Hopsal v ústrety. Ty vypadáš! pokračoval. Pojd, pomůžu ti k doktorovi. Nyní oba kráčeli společně. Skokan mlčel, opíral se o Hopsala a přemýšlel. Proč se mi Hopsal neposmívá? Ted má skvělou příležitost. Ted si na mně může smlsnout. 13
14 Oba kamzíci dorazili k doktorovi. Cos vyváděl, kluku neposedná? vyptával se Skokana doktor, zatímco mu ošetřoval rány. Skokan mu všechno pověděl. Měl jsi štěstí, že ses neskutálel až do doliny, povídá doktor, to bych tě nechtěl dávat dohromady. Doktor byl rád, že má zase o čem vyprávět, nebot to byl doktor tuze upovídaný. Skokan byl rád, že se mu Hopsal nesmál a že mu naopak pomohl dojít domů. Děkuji ti, Hopsale, povídá Skokan. A promiň, že jsem se ti smál, když jsi měl nehodu. Nebylo to ode mne hezké. Hopsal se usmál a řekl: Promíjím. A hlavně se brzy uzdrav. Kluci se rozloučili a Skokan se svalil do postele, aby si odpočinul. Ještě než únavou usnul, rozhodl se, že už se nikdy nikomu nebude posmívat. Dva bobři Pavel mne jistě nemá rád, stěžoval si Marek svému kamarádovi Radkovi. On je úplně jiný než já a nemá pochopení pro mé záliby, pokračoval. Je s ním nuda, on se vůbec nepotápí, raději jen plave po hladině. Ale no tak, přerušil Markovo stěžování Radek. To, že jste jiní, ještě neznamená, že tě Pavel nemá rád. Vždyt jste sourozenci a ti přece drží vždycky spolu! Pavel a Marek byli bobří bratři. Pavel byl starší a klidný, zatímco Marek byl jeho pravý opak neustále vyváděl nějaké rošt árny. Třeba jednou... Marku, volal na něj Norek, to musíš vidět! Máme tady konkurenci! Jakou konkurenci? otázal se zvědavě Marek a už skočil do vody a rychle plaval za Norkem. Nějaké děti tady staví hráz. Na stavění hrází jsme tady přece my bobři! Oba bobři se vydali proti proudu potoka, až dorazili do zátočiny pod starým mlýnem. Norek 14
15 měl pravdu, skupina dětí tam ze starých klád a větví budovala velkou hráz. Právě přerušily svou práci a vyrazily na oběd. To tak nemůžeme nechat, brblal Norek. To by tak scházelo, aby si kdekdo stavěl hráze na našem potoce! Musíme tu hráz zbořit. Přestože byl Marek pro každou špatnost, tato představa se mu nezamlouvala. To ne, proč by si tady děti nemohly plavat? Ty se bojíš, že? A přitom by stačilo překousat ty dvě svislé klády a po hrázi by bylo veta, hecoval Marka Norek. Nebojím, nechal se Marek vyprovokovat a už se vydal směrem k hrázi. Potopil se a svými zuby začal okousávat kusy dřeva. Netrvalo dlouho a jedna kláda povolila. Super, jde ti to dobře, povzbuzoval ho Norek, ještě jedna a už to bude. Marek se potápěl a ohlodával dřevo a přitom si vůbec nevšímal zlověstného praskání. Bác, najednou se hráz protrhla a Marek zůstal zaklíněný mezi kládami. Pomoc! zavolal na Norka. Začíná mě zaplavovat voda a nemohu ven! Norek místo toho, aby Markovi pomohl, chvíli zmateně poskakoval po břehu a pak začal utíkat pryč. Pomoz mi! Kam běžíš? volá na něj Marek. Nechci si špinit svůj hezký kožich, někoho zavolám, odvětil Norek a byl pryč. Norek utíkal a první, koho potkal, byl Pavel. Pavle, Marek má problémy tam v zátočině u starého mlýna. Pavel neváhal a běžel k potoku. Ach jo, Pavel, bylo první, co Marka napadlo, když uviděl bráchu skákajícího do potoka a plavajícího k němu. Ten mne určitě bude poučovat. V tom se však Marek mýlil. Pavel doplaval k hrázi, omrkl situaci a povídá: Zkusím uvolnit tamtu kládu, mělo by tě to pak pustit. Drž se, brácho. A už se potopil ke dnu a dlouho, moc dlouho ho nebylo vidět. Až se Marek bál, že se utopil, nebot věděl, že Pavel se potápí nerad. Zaradoval se, když uviděl, že se nakonec Pavel vynořil. Ten se řádně nadechl a už byl zase pod hladinou. Marek se nestačil divit. Pavel strávil pod vodou takovou dobu, na jakou by si ani on sám, přestože miluje potápění, netroufl. Najednou kláda zapraštěla, stavba se pohnula a Marek byl volný. Hurá! vydechl. Ale kde je 15
16 brácha? Najednou se z bahnité vody vynořil Pavel, který se hned díval po Markovi. Tady jsem, jsem volný, volal na něj Marek. Oba doplavali ke břehu, kde se objali a pak se vyčerpaně svalili do trávy. Jsem moc rád, že jsi v pořádku, povídá Pavel. Moc ti děkuji, Pavle, odpovídá Marek, bez tebe bych se tam utopil. Po chvíli mlčení Marek povídá: Víš, Pavle, čekal jsem, že mi vynadáš, a ty ses místo toho potápěl, jako by to byl tvůj denní chléb. Vůbec jsem netušil, že máš takovou výdrž. Pavel se usmál a říká: Snad by sis nemyslel, že bych tě nechal v průšvihu, jsi přece můj brácha. Občas mě svými kousky rozčiluješ, nesouhlasím s nimi, ale mám tě rád, jsme jedna krev a to je hlavní. Ale když už jsme u těch lumpáren, měli bychom tu hráz spravit, ne? Marek souhlasil, a tak společně zbudovali dětem novou, lepší hráz. Díky této zkušenosti Marek poznal, že Radek měl pravdu, když tenkrát říkal, že ho Pavel má rád, i když jsou každý jiný. Pohádka o ložnici Byl jednou jeden dům, ve kterém byla pyšná ložnice. Myslela si totiž, že je ze všech místností v domě nejdůležitější. Jednoho dne se zase začala naparovat: Heč, já jsem tady nejdůležitější, protože ve mně celá rodina tráví nejvíce času a beze mne by si nikdo neodpočinul. Pché, ozval se obývák, nejdůležitější jsem já! Ve mně sedává rodina s návštěvami. Kdybych tu nebyl, nikdo by k nám nechodil a byla by tu hrozná nuda. Jste na velkém omylu, řekla pracovna. Díky mně otec rodiny vydělává peníze na topení, elektřinu, jídlo a další věci. Nebýt mne, nejste tu nikdo. Ale no tak, vložila se do toho rázně kuchyně. Je zcela jasné, že nejdůležitější jsem přece já! Kdyby nebylo kde vařit, rodina dávno umře 16
17 hlady. Chodba se tiše zasmála: Chichichi, jen se podívejte, když rodina přijde, hned vejdou do mne, ukládají si tady boty, věší bundy. Já jsem ta, která zprostředkuje pocit tepla domova. Ehm, ehm, vedle jak ta jedle, promluvil záchod. Kdyby mne nebylo, tuze těžce by se tu žilo. Každý ke mně spěchá, úlevou tu heká. A ty rozzářené obličeje, když odcházejí... Kam se na mne hrabete! Co se naparuješ? odsekla koupelna. To je sice pravda, ale všichni jdou od tebe rovnou ke mně, protože jinak by byli jako prasátka. Nejdůležitější jsem já! A basta. V domečku zavládlo ticho, každý uraženě mlčel, protože nikdo nedošel všeobecného uznání své důležitosti. Víte co, mám nápad, ozvala se po chvíli chodba. Brzy přijde naše rodinka domů, tak se budeme dívat, jak se budou chovat, a podle toho rozhodneme, kdo je nejdůležitější. Všechny pokoje se shodly, že je to dobrý nápad. A tak čekaly. Nemusely se trápit dlouho, protože za chvíli chodbu naplnila celá rodina maminka, tatínek, Kačenka, Honzík i Tomášek. Kačenka prohlásila, že je unavená, a běžela do ložnice, kde skočila do postele. Honzík s úlevou běžel na záchod. Tomáš se šel umýt od bláta, do kterého venku spadl, a poté utíkal do obýváku, kde měl rozestavěnou autodráhu. Tatínek prohlásil, že potřebuje vyřídit jeden telefonát, a zavřel se do pracovny. A maminka? Ta šla do kuchyně přichystat něco dobrého k snědku, protože všichni měli pořádný hlad. A co naše pokojíky? Když si večer šuškaly, že to dopadlo nerozhodně, zaslechl to tatínek a dal se s nimi do řeči. Když uslyšel, kvůli čemu se hádaly, začal se smát. Ale pak zvážněl a říká: Milé pokojíky, každý z vás jste důležitý, protože dohromady tvoříte náš dům. A každý z vás je potřeba, aby byl dům útulný. Potřebujete se navzájem, protože nikdo z vás sám dům nevybuduje. Představte si třeba takový záchod, kdyby stál sám na pozemku. Vždyt by to byla kadibudka a ne domek, ve kterém bychom chtěli bydlet! Záchod se cítil trošku dotčen, ale i on musel uznat, že tatínek má pravdu. Každý je 17
18 jedinečný a důležitý, ale teprve společně mohou vytvořit něco lepšího. A uznala to i ložnice. Toho večera odložila svou pýchu a začala si vážit ostatních. 18
Růžová víla jde do města
Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi
VícePohádky z tátovy hlavy
Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením Stanislav Chromčák Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením napsal Stanislav Chromčák ilustrovala Mgr. Jana Cikalová Vsetín, 2016 Copyright c Stanislav
VíceStanislav Chromčák Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením
Stanislav Chromčák Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením Vydal Stanislav Chromčák jako svou 1. publikaci První upravené vydání (pdf verze), Vsetín 2015 Korektury: Radmila Navrátilová Ilustrace titulní
VíceStanislav Chromčák Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením
Stanislav Chromčák Pohádky z tátovy hlavy 37 pohádek s poučením Druhé vydání (pdf verze), Vsetín 2016, v. 2.02 Vydal Stanislav Chromčák, Okružní 454, Vsetín, 755 01 jako svou 1. publikaci V pdf verzi vydáno
VíceBertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
VíceKlasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
VíceBinky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího
VícePodívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
VícePOHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,
VíceAhoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo
VíceRadomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
VíceSam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam
FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala
VíceJosífek byl už opravdový školák,
1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani
VíceJak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
VíceProč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
VíceJAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)
JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když
VíceKorpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
VíceUnited Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995
VíceVZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh / učivo: Povídka uvědomělé tiché čtení s porozuměním JK 2-DUM č. 2 Va Autor: Mgr. Dagmar Valachová
VíceAudiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál
Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál
Vícewww.robotikmechacek.cz
ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy
VíceDeník mých kachních let. Září. 10. září
Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém
Více14 16 KH-57-03-297 -CS-C
14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k
VíceA l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37
A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015
VíceEmilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka
Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.
VícePotrestat nebo nepotrestat
3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího
VíceNeměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
VíceVÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni
VíceSamuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
VíceDěti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová
0 Děti a Velikonoce Martina D. Moriscoová 1 Velikonoce Kdy bude první jarní úplněk, vědí nejen hvězdáři, ale vědí to i ti, kdo počítají kalendáře. My, co nemáme v hlavě ani hvězdy ani matematiku, víme
VíceVečer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své
Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své velké bílé knihy. Napsal několik stránek, ale Pepík pořád
VíceNejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem
VíceTohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.
Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že
VíceCopyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3
Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být
VícePravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel
Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00
VíceLegenda o třech stromech
Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není
VíceA Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
Vícečást sedmá Silvestrovský výlet
část sedmá Silvestrovský výlet Poslední ministrantská schůzka přinesla ještě jedno překvapení. Štěpán přišel s nápadem, že by mohli vyjet společně na Silvestra na Vysočinu lyžovat. Společně ovšem znamenalo
VíceNo dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože
1. KAPITOLA Všimla jsem si, že učitelům se často pletou slova zajímavý a nudný. Ale když náš učitel řekl Třído, teď vám povím o jednom zajímavém projektu, stejně jsem ho začala poslouchat. Naše škola se
Více2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"
2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je
VíceJAK SE MARTÍNEK ZTRATIL
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL M ta ta, mta ta, mta ta hraje hudba u velikého kolotoče. Prásk, prásk střílí puška na střelnici. Tutú, tutú houká holčička na trumpetu s třásněmi. A těch lidí! Martínku, drž se
VíceOndřej, mamka a děda Meda se třemi psy
Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,
VíceHonzík. dobrodružství v městečku Postýlkov
Honzík a jeho dobrodružství v městečku Postýlkov Je brzy ráno. Sluníčko nakukuje do Honzíkovy ložnice. Honzík leží v posteli a spí. Áááááá Honzík se vzbudí a zívne si. Otočí se na bok. Pak se s úlekem
VíceOd chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.
Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,
VíceZuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola
Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
VíceZákladní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace
Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník
VíceJediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel.
PROSINEC Neděle Když vám někdo vypravuje o své dovolené, nejhorší je, že se musíte tvářit, jako byste měli radost S NÍM. Nikdo totiž nestojí o to, poslouchat vyprávění o zábavě, kterou sám NEZAŽIL. ZíV
VíceFialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
VíceZuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola
Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
Více1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.
1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,
VícePřečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje?
Co přijde příště? Přečti si můj příběh uvnitř MOJE RODINA SE MĚNÍ Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Proč se to děje? Existuje řada důvodů, proč se někteří rodiče rozejdou. Obvykle
VíceŘekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4
VíceČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM
ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.
VíceJosef zhasl a zalezl do peřin. Do pokoje jen slabě pronikaly pruhy světla ze zatažených závěsů.
Přítelkyně tma Josef zhasl a zalezl do peřin. Do pokoje jen slabě pronikaly pruhy světla ze zatažených závěsů. Tma ho objala svými neviditelnými prsty. Bylo to takové něžně přátelské pohlazení. "Tak povídej,
Vícepoznejbibli biblické příběhy pro děti
Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,
VíceAhoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!
Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově
VícePES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?
PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá
VíceALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
VíceČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015
ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se
Více"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.
"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,
VíceTrpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.
1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad
VíceZuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan
Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,
VíceS dráčkem do pravěku
S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.
VíceBylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou
Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,
Vícebýt a se v na ten že s on z který mít do o k
být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když
VícePříběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko
Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.
VíceMgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky
Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)
VíceO ZUZANCE pro holčičky, kluky a jejich rodiče
O ZUZANCE pro holčičky, kluky a jejich rodiče Maminka: Zuzanko, jsi celý den zavřená v pokojíčku. Co tu pořád děláš? Zuzanka: Mám tady králíčka Mrkvičku. Podívej, mami! Maminka: Aha, tak až si vyhraješ,
VíceZvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.
Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční
VíceAno, které otevírá dveře
ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla
VíceKrálovské pohádky. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
Královské pohádky Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.cpress.cz www.albatrosmedia.cz František Zacharník Královské pohádky e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena.
VíceCYKLOŠKOLKA. Škola jízdy na kole
CYKLOŠKOLKA Škola jízdy na kole PRO DĚTI od 5 do 10 Němcová Marie roků Učíme se jezdit na kole, zatáčet, brzdit Znát dopravní značky, křižovatky, přejezdy Dozvíme se o historii jízdních kol, trojkolek
VíceZazvonění purpurového zvonku signalizovalo Hortonovi jeho nejméně příjemnou dobu týdne. Raději by podstoupil výprask měchačkou. Horton se jednoduše
4 Ve které se odhalí Halfpottova minulost... Zazvonění purpurového zvonku signalizovalo Hortonovi jeho nejméně příjemnou dobu týdne. Raději by podstoupil výprask měchačkou. Horton se jednoduše nedokázal
VíceČasová dotace: 60 minut
PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA 2017 A 1. ročník Časová dotace: 60 minut Identifikační číslo uchazeče: Maximální počet bodů: 55 Počet dosažených bodů: Celkové hodnocení: Opravil/a A. Práce s textem
VíceVyprávění z časů vikingů
Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h
VíceUpevňovat a rozvíjet získané vědomosti, dovednosti a návyky účastníka silničního provozu v roli chodce i cyklisty
1 V. ROČNÍK UČIVO Upevňovat a rozvíjet získané vědomosti, dovednosti a návyky účastníka silničního provozu v roli chodce i cyklisty Poznávám vztahy mezi účastníky provozu na pozemních komunikacích, uvědomuji
Vícemladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:
Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat
VíceNejkrásnější vánoční dárek
Nejkrásnější PŘÍBĚH READ vánoční dárek Vánoce se blíží a Elsa připravuje oslavu. Dnes ráno vstala velmi časně, aby do večera všechno stihla. Pozvaní jsou všichni obyvatelé království. Letošní Vánoce jsou
VíceMalý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
Vícena jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla
Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho
VíceAlexandra Vokurková, 2018 Stanislav Juhaňák TRITON, 2018 Illustrations Alena Schulz, 2018
Alexandra Vokurková, 2018 Stanislav Juhaňák TRITON, 2018 Illustrations Alena Schulz, 2018 Pro radost dětem vydal Stanislav Juhaňák TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 v Praze roku 2018 jako svou 2277.
VíceProjekt Odyssea, www.odyssea.cz
Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové (= téma OSV č. 1) Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Tematický okruh OSV Dodržujeme základní
Víceněco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím
Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné
VíceWendy čekala před domovními dveřmi své učitelky
2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená
VícePřednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM
Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.
VíceA jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.
Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,
VíceAhoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se
VíceKARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc
VíceObsah MILOST. Milost je projevem Boží lásky k nám. UCTÍVÁNÍ. Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. SPOLEČENSTVÍ
Obsah MILOST Milost je projevem Boží lásky k nám. 1. Máš přednost 9 2. Veliká bouřka 13 3. Žena u studny 17 4. Snídaně s Ježíšem 21 UCTÍVÁNÍ Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. 5. Kdykoli
VíceO BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK
O BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK Tak fem fafe febou fkofo fekla, zavzdychala nešťastně levá semišová bota. Uf fážně nefím, fo f tím mám děfat. Co říká, my jí nerozumíme! ozvaly se z rohu trochu zablácené
VíceBořkův tým strojů. Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné!
Bořkův tým strojů Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné! Hlásí se Sváťa! Jsem modrá terénní čtyřkolka. Mrkni se na mou jízdu v terénu. Šílené! Slunečnicové
VícePondělí. Den: já svoje čepice!!!
Den: Pondělí Dnes jsem se rozhodla začít si psát deníček. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, ale až dneska se stalo něco, co bych myslím měla sepsat. Ještě pořád jsem trochu v šoku. Vlastně se ještě teď
VíceBůh povznese Josefaotroka
Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org
VíceJiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC
1 Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 2 Copyright Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-073-1 (epub) 978-80-7512-074-8 (mobipocket) 978-80-7512-075-5 (pdf)
VíceGIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE
1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého
VíceŘehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém
f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce
VícePohádkové povídání. - pro děti i dospělé -
Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti
VíceNásledovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou
VíceČinnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.
Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne
VíceTVOJE TĚLO JE DOKONALÉ
TVOJE TĚLO JE DOKONALÉ Každá část tvého těla, od hlavy až k patě, má něco na práci. Máš oči, aby ses mohl dívat na svět kolem sebe. Máš uši, abys mohl poslouchat. Máš nohy, abys mohl chodit. V hlavě máš
Více