1. Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje Nevidomý zpěvák Jan Jareš: Hudbě jsem se chtěl věnovat už na základce...

Transkript

1 Přehled zpráv 1. Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje... 2 Online hledamzdravi.cz (Zdraví) , 10:57 2. Nevidomý zpěvák Jan Jareš: Hudbě jsem se chtěl věnovat už na základce... 6 Online denik.cz (Zprávy) , 2:06 3. Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje Online zpravyextra.cz (Zprávy) , 17:56 4. Honza to vidí jinak Tisk Deník - příloha Západní Čechy; str. 10, 11 (Regionální zprávy) Deník - příloha Jižní Morava Deník - příloha Jižní Čechy Deník - příloha Severní Morava Deník - příloha Severní Čechy Deník - příloha Střední Čechy Deník - příloha Vysočina Deník - příloha Východní Morava Deník - příloha Východní Čechy Přehled zpráv 1

2 1. Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje Online hledamzdravi.cz (Zdraví) , 10:57 Vydavatel: CCB, s.r.o. Rubrika: Aktuality Facebook: 1 sdílení Twitter: 0 sdílení Google+: 0 sdílení Odkaz: 0 Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje Přesně o korun méně loni dostali v meziročním srovnání těžce zrakově postižení lidé na pomůcky, které jim usnadňují život. Stát, prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), tedy v roce 2017 rozdělil 352 počítačů pro zrakově postižené, což je zhruba o 15 % méně než v roce předchozím. V některých krajích je pokles ještě výraznější, v Pardubickém kraji nebo v kraji Vysočina přesahuje 40 %. Počet zrakově postižených přitom roste, stejně jako jejich potřeba přístupu k internetu a informacím. O příčinách poklesu lze pouze spekulovat, protože MPSV nemá k dispozici data o podaných žádostech od zrakově postižených. Není tudíž jasné, zda klesl zájem žadatelů, anebo vzrostl podíl zamítnutých žádostí, říká Vladimír Jareš z Nadačního fondu FriendlyVox, který již několik let za pomoci stejnojmenného ozvučeného portálu bezplatně zpřístupňuje nevidomým nejčastěji používané internetové služby na jakémkoliv domácím počítači. Přístup k internetu je podle něj v dnešní době samozřejmostí pro většinu lidí. Ne tak pro zrakově postižené, kteří se při práci s internetem neobejdou bez speciálně vybaveného počítače, doplňuje Jareš. Cena takového počítače se pohybuje v průměru kolem 100 tisíc korun, a proto na tuto pomůcku stát přispívá. Stav potvrzuje naše zkušenosti z každodenní praxe. Roste počet zrakově postižených lidí, kteří chtějí internet využívat. Byrokracie spojená s pořízením ozvučeného počítače s příspěvkem od státu je však příliš velká, nevidomí se potýkají i se složitostí pomůcek. Jejich standardy se nastavují podle potřeb technicky nejzdatnějších uživatelů, často studentů či absolventů vysokých škol. Naprostá většina zrakově postižených jsou ale lidé, kteří ztratili zrak v pozdějším věku a adaptovat se na tuto situaci je pro ně velmi obtížné, dodává Robert Štěrba ze správní rady Nadačního fondu FriendlyVox. Nárůst počtu případů zrakových postižení spojených s vyšším věkem potvrzuje i doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka oční kliniky Neovize: Například věkem podmíněná degenerace makuly místa nejostřejšího vidění na sítnici, je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích. Není úspěšně léčitelná, zhoršuje především vidění do blízka na čtení a neumíme ji preventivně předejít. Důležitou roli zde hraje rodinný výskyt. Dále může být příčinou šedý zákal, který je však možné úspěšně odstranit operací. Také zelený zákal ve vyšším věku zvyšuje počet prakticky slepých osob, uvádí lékařka. Situaci v Karlovarském kraji, v němž putuje k nevidomým a slabozrakým pouhých 8 ozvučených počítačů ročně, popisuje ředitelka Karlovarského Tyflocentra Pavlína Lišková. Nízký počet příspěvků na pomůcky pro těžce zrakově postižené v našem kraji vychází mimo jiné z faktu, že zde nejsou vysoké školy ani speciální školy pro lidi se zrakovým postižením. Mladí lidé s postižením odcházejí na studia do jiných krajů, a poté tam i zůstávají. V Karlovarském kraji tudíž setrvávají především starší lidé, kteří dávají přednost základním kompenzačním pomůckám, jež si často pořizují bez příspěvků. Zajímají se samozřejmě i o internet, který často byli zvyklí dříve používat, ale naučit se v pokročilejším věku ovládat tak složitý systém, jako je počítač s odečítačem, je ale mnohdy nad jejich síly. Jsme proto rádi, že těmto lidem můžeme nabídnout jednodušší, a navíc bezplatné řešení, jaké představuje ozvučený portál FriendlyVox. Nedostatečnost stávajícího systému, který má za úkol podporovat zrakově postižené při využívání výpočetní techniky, je podle Jareše zjevná dlouhodobě. Přestože v ČR žijí desítky tisíc těžce zrakově postižených osob, celkový počet příspěvků na ozvučené počítače ze strany státu za posledních 5 let nepřesáhl Mnoho zrakově postižených tak nemůže používat internet, přestože ten je dnes jedním z nejúčinnějších nástrojů pro překonávání bariér, jež ztráta zraku způsobuje. Systém, který nechává bez jakékoliv podpory většinu z těch, kterým je určen, lze těžko označit za vyhovující. Stát by měl přestat omezovat svoji podporu pouze na nákup složitých a drahých pomůcek, se kterými je schopna pracovat pouze část zrakově postižených, a hledat řešení i pro ty, jimž dnes žádnou podporu nabídnout neumí. Tady by pomohla i změna přístupu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), která má sice ve svých řadách špičkové nevidomé odborníky na IT, často ale zapomíná, že názory těchto odborníků nezohledňují potřeby všech jejich členů a už vůbec ne potřeby všech zrakově postižených v České republice, dodává Jareš. Vložit komentář Přehled zpráv 2

3 Zrušit odpověď na komentář Komentáře slouží ke svobodné výměně názorů či vyjádření názoru na dané téma. Váš příspěvek ale přitom nesmí jakýmkoliv způsobem porušovat zákony ČR, zejména nesmí propagovat národnostní, rasovou, náboženskou či jinou nesnášenlivost. Je také třeba respektovat soukromí jiných lidí, a proto je zakázáno zveřejňovat soukromé údaje o jiných osobách. Výslovně je zakázáno komentovat léčivé přípravky vázané na lékařský předpis. Redakce si vyhrazuje právo bez předchozího upozornění odstranit komentáře, které porušují výše uvedená pravidla. Do komentářů prosím nevkládejte dotazy ohledně zdravotního stavu, pokud potřebujete poradit, můžete se zeptat v sekci PORADNA. Děkujeme za pochopení. Poradna Přehled zpráv 3

4 Přehled zpráv 4

5 Přehled zpráv 5

6 2. Nevidomý zpěvák Jan Jareš: Hudbě jsem se chtěl věnovat už na základce Online denik.cz (Zprávy) , 2:06 Vydavatel: Vltava Labe Media, a.s. Autor: Filip Lukeš Rubrika: Kultura Facebook: 17 sdílení Twitter: 0 sdílení Google+: 0 sdílení Odkaz: html Honza to vidí jinak. Jan Jareš je zpěvák a klavírista, který se loni podílel na CD Pánský klub, kde si zazpíval třeba s Jiřím Suchým, a teď chystá i svou vlastní sólovou desku. Bohužel je nevidomý. Naštěstí má ale správné rodiče, kteří se za něho postavili vždy, když to bylo potřeba ZOBRAZIT DALŠÍ FOTOGRAFIE Nevidomý zpěvák Jan Jareš Foto: Archiv Jana Jareše Honza se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, když jsem měl dva dny před státnicemi na ČVUT v Praze, kde jsem studoval softwarové inženýrství. Potom to vzalo rychlý spád. Po prázdninách jsem šel na vojnu a Jana zůstala se synem doma sama. Naštěstí jí vypomáhali rodiče, začíná vyprávět Honzův otec Vladimír. Jeho syn se bohužel narodil předčasně a v důsledku pobytu v inkubátoru, kde po porodu strávil tři měsíce, přišel o zrak. To byl v té době poměrně běžný případ. Nedonošeným dětem se do inkubátoru pouštěl kyslík, který jim sice umožnil přežít, ale spálil jim sítnici, popisuje Vladimír Jareš. Modré slunce a kostelní zvony Osud tak Jarošovým postavil do cesty řadu překážek, se kterými se museli vypořádat. Předtím je nikdy ani nenapadlo, že by podobné starosti někdy museli řešit, zároveň ale věděli, že se chtějí nepřízni osudu postavit. Do Honzových čtyř let žili v Hradci Králové, ale protože tu nebyla školka pro nevidomé, přestěhovali se do Brna. Tady po školce nastoupil i na speciální základní školu. Po 13 letech strávených v Brně se zase stěhovali do Prahy, aby Honza mohl vystudovat hudbu a později zde získat pracovní uplatnění. Zajímalo mě, jak si člověk, který je od narození nevidomý, vytváří představu o okolním světě, jeho tvarech a barvách. Když cítím svit sluníčka a teplo, tak si představuji modrou barvu, a když je sychravo, je to pro mě barva šedivá. Ne, nejedná se o překlep, pro Honzu je opravdu slunce modré. Že vyjde, pozná podle tepla, a když zapadne, je mu hned chladněji. Myslím, že Honza nějaký minimální světlocit má. Dokáže odlišit i stín. Jinak je plně nevidomý. Ale svou představivost rozvíjí spíše v oblasti zvukové, tam má těch barev opravdu hodně, přidává své vysvětlení Vladimír Jareš. Jeho syn má absolutní hudební sluch, takže když slyší kostelní zvony, pozná, od jakého je to tónu. Rozeznává také různé šramoty, kterých si normálně člověk nevšimne. Honzův hudební sluch je podpořen i adekvátním vzděláním, což je pro normálního smrtelníka možná těžko představitelná záležitost. Pojmy, se kterými ve škole děti běžně pracují, se totiž nevidomému vysvětlují obtížně. Na základní škole v Brně mi vyšli vstříc. Tam jsem měl individuální studijní plán. Ale už tenkrát jsem věděl, že bych se rád věnoval hudbě, takže jsem nastoupil i na základní uměleckou školu, kde jsem studoval zpěv a klavír. A jak se potýkal s předměty, jako čeština nebo matematika? Čeština mě velmi bavila, protože už od mala jsem četl knížky psané Braillovým písmem. Matematikou jsem si samozřejmě musel projít, i když jsem věděl, že se jí nechci věnovat. Problém byl, že jsme se ji učili v kolektivu, a když jsem něco nechápal, nechtěl jsem zdržovat a vyrušovat ostatní, tak jsem se na to ani nezeptal. S tím jsem docela bojoval, přiznává Honza s tím, že mu látku pak vysvětlil doma táta, který coby absolvent ČVUT matematiku ovládal dobře. Vznik FriendlyVoxu Přehled zpráv 6

7 Svůj citlivý sluch Honza dokázal tím, že začal sklízet ze stolu hrníčky, aby jeho otec měl kam položit partitury a písňové texty psané Braillovým písmem, které mi chtěl ukázat. Ve chvíli, kdy jsem ještě neviděl pana Jareše ani knihy, už Honza slyšel, že se nesou. Potom na ukázku přečetl kousek textu Hallelujah od Leonarda Cohena. Honza vždycky strašně rád četl. Když jedeme na dovolenou, vezeme s sebou plný kufr knížek, vstupuje do debaty maminka Jana. Knihy v Braillově písmu si Jarešovi mohou vytisknout sami, mají na to speciální tiskárnu, která stojí přes 100 tisíc korun. Ta jejich už je přitom stará 20 let. V roce 1990 založil Vladimír Jareš firmu TurboConsult, která dnes vyvíjí hlavně software pro banky. Syn začal používat počítač začátkem 90. let. Na začátku to byly speciální počítače určené pouze nevidomým, později běžné PC s ozvučovacím programem. Díky tomu mohl studovat a získávat informace, popisuje Honzův otec a dodává: Moje firma s tím neměla nic společného. Jen občas bylo potřeba něco na počítači přizpůsobit a zjednodušit. Programy na ozvučení počítačů tu existují 30 let, ale jejich problémem je to, že jsou složité na ovládání. A tak jsme postupně došli k tomu, že pro většinu nevidomých lidí není účelem ozvučit všechno jakžtakž, ale jednoduše a přehledně zpřístupnit nejčastěji používané služby a funkce. A tak vznikl ozvučený internetový portál FriendlyVox. FriendlyVox používám strašně rád. Mám rád hlavně noviny, kde si můžu přečíst zprávy, potom YouTube, kde poslouchám hudbu a jiná videa, a výborná je i Wikipedie, libuje si Jan Jareš. A jeho otec doplňuje, že ozvučení FriendlyVoxu je oproti jiným programům extrémně jednoduché a zvládne to i člověk, který s počítačem není moc velký kamarád. K ovládání mu stačí pár kláves. Velkou nevýhodou speciálních počítačů je také to, že stojí zhruba 100 tisíc korun. Stát na ně sice přispívá, ale je to zdlouhavé. FriendlyVox se dá stáhnout zdarma z internetu, můžete použít počítač, který už mám doma, a jednoduše se s ním naučíte zacházet. PŘEDCHOZÍ 1/2 DALŠÍ Autor: Filip Lukeš Autor: Filip Lukeš Přehled zpráv 7

8 Přehled zpráv 8

9 Přehled zpráv 9

10 Přehled zpráv 10

11 Přehled zpráv 11

12 Přehled zpráv 12

13 3. Zrakově postižených přibývá, pomoc státu se snižuje Online zpravyextra.cz (Zprávy) , 17:56 Rubrika: KRAJE Facebook: 1 sdílení Twitter: 0 sdílení Google+: 0 sdílení Odkaz: Od WhatsApp Oční lékař, oční vyšetření. Ilustrační foto. Zdroj: #pxhere.com Česko Přesně o korun méně loni dostali v meziročním srovnání těžce zrakově postižení lidé na pomůcky, které jim usnadňují život. Stát, prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), tedy v roce 2017 rozdělil 352 počítačů pro zrakově postižené, což je zhruba o 15 % méně než v roce předchozím. V některých krajích je pokles ještě výraznější, v Pardubickém kraji nebo v kraji Vysočina přesahuje 40 %. Počet zrakově postižených přitom roste, stejně jako jejich potřeba přístupu k internetu a informacím. Potřeba lidí s vážnou poruchou zraku být on-line přitom stále roste O příčinách poklesu lze pouze spekulovat, protože MPSV nemá k dispozici data o podaných žádostech od zrakově postižených. Není tudíž jasné, zda klesl zájem žadatelů, anebo vzrostl podíl zamítnutých žádostí, říká Vladimír Jareš z Nadačního fondu FriendlyVox, který již několik let za pomoci stejnojmenného ozvučeného portálu bezplatně zpřístupňuje nevidomým nejčastěji používané internetové služby na jakémkoliv domácím počítači. Přístup k internetu je podle něj v dnešní době samozřejmostí pro většinu lidí. Ne tak pro zrakově postižené, kteří se při práci s internetem neobejdou bez speciálně vybaveného počítače, doplňuje Jareš. Cena takového počítače se pohybuje v průměru kolem 100 tisíc korun, a proto na tuto pomůcku stát přispívá. ČTĚTE TAKÉ: Dětské oční vady: většinou se projeví až s nástupem do školy. Některé samy zmizí Dalekozrakost, astigmatismus a tupozrakost to jsou nejčastější oční vady, které trápí děti. Podle odhadů trpí oční vadou čtvrtina školáků a deset procent předškoláků. Čím je dítě menší, tím složitější je oční vadu rozpoznat. U řady dětí proto diagnostika oční vady proběhne až po nástupu do školních lavic. Stav potvrzuje naše zkušenosti z každodenní praxe. Roste počet zrakově postižených lidí, kteří chtějí internet využívat. Byrokracie spojená s pořízením ozvučeného počítače s příspěvkem od státu je však příliš velká, nevidomí se potýkají i se složitostí pomůcek. Jejich standardy se nastavují podle potřeb technicky nejzdatnějších uživatelů, často studentů či absolventů vysokých škol. Naprostá většina zrakově postižených jsou ale lidé, kteří ztratili zrak v pozdějším věku a adaptovat se na tuto situaci je pro ně velmi obtížné, dodává Robert Štěrba ze správní rady Nadačního fondu FriendlyVox. Nárůst počtu případů zrakových postižení spojených s vyšším věkem potvrzuje i doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka oční kliniky Neovize: Například věkem podmíněná degenerace makuly místa nejostřejšího vidění na sítnici, je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích. Není úspěšně léčitelná, zhoršuje především vidění do blízka na čtení a neumíme ji preventivně předejít. Důležitou roli zde hraje rodinný výskyt. Dále může být příčinou šedý zákal, který je však možné úspěšně odstranit operací. Také zelený zákal ve vyšším věku zvyšuje počet prakticky slepých osob, uvádí lékařka. Situaci v Karlovarském kraji, v němž putuje k nevidomým a slabozrakým pouhých 8 ozvučených počítačů ročně, popisuje ředitelka Karlovarského Tyflocentra Pavlína Lišková. Nízký počet příspěvků na pomůcky pro těžce zrakově postižené v našem kraji vychází mimo jiné z faktu, že zde nejsou vysoké školy ani speciální školy pro lidi se zrakovým postižením. Mladí lidé s postižením odcházejí na studia do jiných krajů, a poté tam i zůstávají. V Karlovarském kraji tudíž setrvávají především starší lidé, kteří dávají přednost základním kompenzačním pomůckám, jež si často pořizují bez příspěvků. Zajímají se samozřejmě i o internet, který často byli zvyklí dříve používat, ale naučit se v pokročilejším věku ovládat tak složitý systém, jako je počítač s odečítačem, je ale mnohdy nad jejich síly. Jsme proto rádi, že těmto lidem můžeme nabídnout jednodušší, a navíc bezplatné řešení, jaké představuje ozvučený portál FriendlyVox. Nedostatečnost stávajícího systému, který má za úkol podporovat zrakově postižené při využívání výpočetní techniky, je podle Jareše zjevná dlouhodobě. Přestože v ČR žijí desítky tisíc těžce zrakově postižených osob, celkový počet příspěvků na ozvučené počítače ze strany státu za posledních 5 let Přehled zpráv 13

14 nepřesáhl Mnoho zrakově postižených tak nemůže používat internet, přestože ten je dnes jedním z nejúčinnějších nástrojů pro překonávání bariér, jež ztráta zraku způsobuje. Systém, který nechává bez jakékoliv podpory většinu z těch, kterým je určen, lze těžko označit za vyhovující. Stát by měl přestat omezovat svoji podporu pouze na nákup složitých a drahých pomůcek, se kterými je schopna pracovat pouze část zrakově postižených, a hledat řešení i pro ty, jimž dnes žádnou podporu nabídnout neumí. Tady by pomohla i změna přístupu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), která má sice ve svých řadách špičkové nevidomé odborníky na IT, často ale zapomíná, že názory těchto odborníků nezohledňují potřeby všech jejich členů a už vůbec ne potřeby všech zrakově postižených v České republice, dodává Jareš. Ivana Šalbabová, Přehled zpráv 14

15 Přehled zpráv 15

16 Přehled zpráv 16

17 4. Honza to vidí jinak Tisk Deník - příloha Západní Čechy; str. 10, 11 (Regionální zprávy) Deník - příloha Jižní Morava Deník - příloha Jižní Čechy Deník - příloha Severní Morava Deník - příloha Severní Čechy Deník - příloha Střední Čechy Deník - příloha Vysočina Deník - příloha Východní Morava Deník - příloha Východní Čechy Vydavatel: Vltava Labe Media, a.s. Autor: Filip Lukeš Rubrika: PŘÍBĚH Odkaz: Jan Jareš je zpěvák a klavírista, který se loni podí- lel na CD Pánský klub, kde si zazpíval třeba s Jiřím Suchým, a teď chystá i svou vlastní sólovou desku. Bohužel je nevidomý. Ale naštěstí má správné rodiče, kteří se za něho postavili vždy, když to bylo potřeba. Honza se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, když jsem měl dva dny před státnicemi na ČVUT v Praze, kde jsem studoval softwarové inženýrství. Potom to vzalo rychlý spád. Po prázdninách jsem šel na vojnu a Jana zůstala se synem doma sama. Naštěstí jí vypomáhali rodiče, začíná vyprávět Honzův otec Vladimír. Jeho syn se bohužel narodil předčasně a v důsledku pobytu v inkubátoru, kde po porodu strávil tři měsíce, přišel o zrak. To byl v té době poměrně běžný případ. Nedonošeným dětem se do inkubátoru pouštěl kyslík, který jim sice umožnil přežít, ale spálil jim sítnici, popisuje Vladimír Jareš. Modré slunce a kostelní zvony Jarešovi museli objevit spoustu věcí, o který nic nevěděli, a zároveň věděli, že se chtějí nepřízni osudu postavit. Do Honzových čtyř let žili v Hradci Králové, ale protože tu nebyla školka pro nevidomé, přestěhovali se do Brna. Tady po školce nastoupil i na speciální základní školu. Po 13 letech strávených v Brně se zase stěhovali do Prahy, aby Honza mohl vystudovat hudbu a později zde získat pracovní uplatnění. Zajímalo mě, jak si člověk, který je od narození nevidomý, vytváří představu o okolním světě, jeho tvarech a barvách. Když cítím svit sluníčka a teplo, tak si představuji modrou barvu, a když je sychravo, je to pro mě barva šedivá. Ne, nejedná se o překlep, pro Honzu je opravdu slunce modré. Že vyjde, pozná podle tepla, a když zapadne, je mu hned chladněji. Myslím, že Honza nějaký minimální světlocit má. Dokáže odlišit i stín. Jinak je plně nevidomý. Ale svou představivost rozvíjí spíše v oblasti zvukové, tam má těch barev opravdu hodně, přidává své vysvětlení Vladimír Jareš. Jeho syn má absolutní hudební sluch, takže když slyší kostelní zvony, pozná, od jakého je to tónu. Rozeznává také různé šramoty, kterých si normálně člověk nevšimne. Honzův hudební sluch je podpořen i adekvátním vzděláním. Což je pro normálního smrtelníka možná těžko představitelná záležitost. Pojmy, se kterými ve škole děti běžně pracují, se totiž nevidomému vysvětlují obtížně. Na základní škole v Brně mi vyšli vstříc. Tam jsem měl individuální studijní plán. Ale už tenkrát jsem věděl, že bych se rád věnoval hudbě, takže jsem nastoupil i na základní uměleckou školu, kde jsem studoval zpěv a klavír. A jak se potýkal s předměty, jako čeština nebo matematika? Čeština mě velmi bavila, protože už od mala jsem četl knížky psané Braillovým písmem. Matematikou jsem si samozřejmě musel projít, i když jsem věděl, že se jí nechci věnovat. Problém byl, že jsme se ji učili v kolektivu, a když jsem něco nechápal, nechtěl jsem zdržovat a vyrušovat ostatní, tak jsem se na to ani nezeptal. S tím jsem docela bojoval, přiznává Honza s tím, že mu látku pak vysvětlil doma táta, který coby absolvent ČVUT matematiku ovládal dobře. Vznik FriendlyVoxu Svůj citlivý sluch Honza dokázal tím, že začal sklízet ze stolu hrníčky, aby jeho otec měl kam položit partitury a písňové texty psané Braillovým písmem, které m chtěl ukázat. Ve chvíli, kdy jsem ještě neviděl pana Jareše ani knihy, už Honza slyšel, že se nesou. Potom na ukázku přečetl kousek textu Hallelujah od Leonarda Cohena. Honza vždycky strašně rád četl. Když jedeme Přehled zpráv 17

18 na dovolenou, vezeme s sebou plný kufr knížek, vstupuje do debaty maminka Jana. Knihy v Braillově písmu si Jarešovi mohou vytisknout sami, mají na to speciální tiskárnu, která stojí přes 100 tisíc korun. Ta jejich už je přitom stará 20 let. V roce 1990 založil Vladimír Jareš firmu TurboConsult, která dnes vyvíjí hlavně software pro banky. Syn začal používat počítač začátkem 90. let. Na začátku to byly speciální počítače určené pouze nevidomým, později běžné PC s ozvučovacím programem. Díky tomu mohl studovat a získávat informace. Moje firma s tím neměla nic společného. Jen občas bylo potřeba něco na počítači přizpůsobit a zjednodušit. Programy na ozvučení počítačů tu existují 30 let, ale jejich problémem je to, že jsou složité na ovládání. A tak jsme postupně došli k tomu, že pro většinu nevidomých lidí není účelem ozvučit všechno jakžtakž, ale jednoduše a přehledně zpřístupnit nejčastěji používané služby a funkce. A tak vznikl ozvučený internetový portál FriendlyVox. FriendlyVox používám strašně rád. Mám rád hlavně noviny, kde si můžu přečíst zprávy, potom YouTube, kde poslouchám hudbu a jiná videa, a výborná je i Wikipedie, libuje si Jan Jareš. A jeho otec doplňuje, že ozvučení FriendlyVoxu je oproti jiným programům extrémně jednoduché a zvládne to i člověk, který s počítačem není moc velký kamarád. K ovládání mu stačí pár kláves. Velkou nevýhodou speciálních počítačů je také to, že stojí zhruba 100 tisíc korun, stát na ně sice přispívá, ale je to zdlouhavé. FriendlyVox se dá stáhnout zdarma z internetu, můžete použít počítač, který už mám doma, a jednoduše se s ním naučíte zacházet. Záchranná lodička pro nevidomé Vladimír Jareš také nabízí bankám řešení, které by nevidomým zjednodušilo přístup k jejich bankovnímu účtu. Hodně nevidomých by tuto službu uvítalo, protože v současné podobě nejsou schopni banku přes internet zvládnout. Bohužel firma neuspěla s žádostí o dotaci u Technolo- gické agentury ČR a ukázalo se, že ani podpora ze strany bank není tak velká. Mají prý pocit, že stačí, pokud jejich aplikace budou odpovídat obecným nor- mám pro přístupnost internetu. V tomto názoru je bohužel podporuje i Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, kde to ti nejschopnější zvládají. My jsme si ale udělali průzkum u 200 vážně zrakově postižených lidí ve třech krajích. Vyšlo nám, že z pěti to jeden zvládá, tři nikoliv, ač by měli o internetové bankovnictví zájem, a pouze jeden z pěti o této službě neuvažuje, říká Vladimír Jareš. Naše původní představa byla, že uděláme pro nevidomé jednotnou aplikaci společnou pro všechny banky. Jenže banky považují internetové bankovnictví za takovou svou vlajkovou loď, kterou se odlišují od konkurence, a představa, že by měly kromě té lodi přispívat ještě na nějakou lodičku pro zvláštní skupinu uživatelů, jim nepřijde příliš zajímavá. Firma Vladimíra Jareše se tedy bankám pokouší vysvětlit, že pokud to s nevidomými myslí vážně, nemohou se spokojit s tím, že to zvládají jen ti počítačově nejzdatnější. A jako alternativu nabízí bankám jednoduše zpřístupnit přímo jejich stávající inter- netové bankovnictví. Tak jako umíme zpřístupnit zrakově postiženým YouTube nebo Wikipedii, zvládli bychom i banky a tu jejich vlajkovou loď. Mně by takové řešení velmi pomohlo, protože mám do roka přes 150 akcí, kde hraji za honorář, takže bych se určitě rád podíval, jestli už mi přišly na účet peníze, připojuje svůj postřeh Honza. Mimořádný talent i mezi vidícími Kdybyste si Honzu Jareše chtěli poslechnout jako klavíristu, máte tu možnost každou neděli v pražské restauraci Mlýnec na Novotného lávce, případně v hotelu The Grand Mark Prague nebo Don Giovanni Prague. Kromě toho odehraje Honza měsíčně několik koncertů, buď sólově, nebo s doprovodem basisty a bubeníka. Moc si to užívám, říká nadšeně. Jestli se publikum při jeho vystoupení baví, pozná podle atmosféry v sále. A když začnou diváci tleskat do rytmu, je vyhráno. Honza spolupracuje také s hudebním skladatelem Tomášem Kymplem, Loni mě Tomáš pozval, abych zazpíval několik písniček na jeho CD Pánský klub vedle takových jmen jako Jiří Korn, Petr Janda nebo Michael Kocáb. A v současnosti chystáme s Tomášem moji sólovou desku s pracovním názvem Vidím to jinak. Kde by mohly mít umělecké vlohy Honzy Jareše své genetické kořeny, není známo, jedinou stopou by snad mohla být ochotnická kariéra prarodičů jeho maminky. Když jsem byl kluk, tak mi moje babička hrávala na klavír a zpívala mi, dodává. To bylo také jeho první okouzlení hudbou. Když zaslechl tóny klavíru úplně poprvé, prý ho dokonce odlákaly od hry s náklaďákem a přivábily ho k tomu, aby si také něco zabrnkal. Byly mu asi tři roky. Postupně začal hrát třeba podle televizních Zpívánek a zdokonaluje se vlastně dodnes. Rozhodně si ale myslím, že Honzův talent není spojen s tím, že nevidí. To je taková vžitá představa, že tam, kde pánbůh někde ubral, jinde přidal. Ten talent je stejně mimořádný mezi vidícími i nevidícími. Honza měl samozřejmě větší motivaci a prostor svůj talent rozvíjet, tvrdí Vladimír Jareš. Cestovatel všemi dostupnými smysly Jan Jareš má ještě mladší sestru Evu, která se nevěnuje hudbě, i když nějakou písničku na klavír si prý zabrnkat umí, a která je momentálně na mateřské dovolené. Do našeho rozhovoru se zapojuje i Honzova maminka Jana, která doteď uspávala právě vnučku Aničku. Pro ilustraci situace nevidomých u nás říká, že jenom každý pátý má práci, což ve světě není běžné. Proto jsem ráda, že Honza má práce dost. Rovnou jsem se maminky Jany zeptal, jak jí bylo v tu chvíli, kdy se Honza narodil, její muž Vladimír odešel na vojnu a ona zůstala sama doma se slepým miminkem. Co si budeme povídat, bylo to hrozné. Kromě toho jsme Honzíka měli neplánovaně. Bylo mi 23 let, vystudovala jsem cestovní ruch a chtěla jsem cestovat, měla jsem nabídku stát se průvodkyní na Kubě, tak mi to najednou připadalo jako konec světa. Nebudu zastírat, že ne. Vypořádat se s tím mi trvalo Přehled zpráv 18

19 dva roky, svěřuje se Jana Jarešová. Rovnou ale dodává: To, co mi na začátku připadalo jako oběť, nakonec žádná oběť není. Člověk jenom musí přehodit životní výhybku a přijmout svůj osud. Každopádně jsme měli brzo Evu, aby Honza vyrůstal se sourozencem. A život šel dál a ukázalo se, že nejde nijak špatně. Na to, že Honza Jareš nevidí, má poměrně netradičního koníčka, a sice cestování. Tuto zálibu zdědil po své mamince. Miluju moře, velmi mě bavilo poznávat metropole, takže jsme byli v Paříži, Římě, Londýně či New Yorku, vyjmenovává. Tam kde se lidé kochají pohledy na Eiffelovku, nasává Honza atmosféru, obdivuje tamější kulturu, zvyky a ochutnává místní jídla. Také se rád potkává s novými lidmi. Vždycky se na to dopředu připravujeme, Honza si teď díky FriendlyVoxu hledá informace sám, uzavírá maminka. Na vodních lyžích Koncerty si Honza užívá ze všeho nejvíc U Zdi nářků v Jeruzalémě Cestování je Honzovým velkým koníčkem Autor: TEXT: FILIP LUKEŠ, FOTO: ARCHIV J. JAREŠE Přehled zpráv 19

20 Přehled zpráv 20

21 Přehled zpráv 21