Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Malíkovická stráň CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Malíkovická stráň CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Malíkovická stráň Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5351 Rozloha (ha): 9,6112 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Smluvní ochrana s VLS (Vojenské lesy a statky ČR, s.p.). Smluvní ochrana dle 39 ZOPK Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 9,6112 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Drnek, Malíkovice, Řisuty Dotčená katastrální území Drnek, Malíkovice, Řisuty u Slaného 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podloží lokality je tvořeno svrchnokřídovými sedimenty. Vyskytují se zde korycanské pískovce křemenné, jílovité, glaukonické, které jsou částečně překryté turonskými slínovci až jílovci místně přecházejícími v opuky, které místy na horní hraně svahu vystupují na povrch. Geomorfologie: Území je součástí Slánské tabule.

3 Reliéf: Poměrně prudký severně exponovaný svah, nápadná je modelace terénu sesuvy (typický jev ve Džbánu). Ve východní části se vyskytují prameniště s tvorbou pěnovců. Pedologie: Půdní podklad tvoří kambizem modální. Krajinná charakteristika: Část zalesněné stráně, navazující z jihu na intravilán obce Malíkovice. Na plošině na lesní společenstva navazují rozsáhlé polní kultury. Biota Většinu plochy pokrývají rozvolněné listnaté a smíšené porosty vzniklé zřejmě samovolnou sukcesí na opuštěných pastvinách, které jsou protkány mladšími výsadbami smrku a borovice s ojedinělým výskytem fragmentů dubohabřin a suťových lesů. Spolu s poměrně bohatou populací střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) na rozvolněných místech nalezneme ze vzácnějších druhů i lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), bradáček vejčitý (Listera ovata), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), bělozářku větvitou (Anthericum ramosum), ostřici horskou (Carex montana), prvosenku jarní (Primula veris), violku divotvárnou (Viola mirabilis), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima) a plamének přímý (Clematis recta). V dolní části svahu poblíž hřbitova se vzácně objevují zplanělé exempláře tisu červeného (Taxus baccata). Jinak lesní porosty hostí běžnou, ale druhově dosti bohatou hájovou květenu, např. jaterník podléšku (Hepatica nobilis), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), jarmanku větší (Astrantia major), žindavu evropskou (Sanicula europaea), svízel lesní (Galium sylvaticum), hrachor jarní (Lathyrus vernus) atd. Místy se hojně objevuje netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Dobře vyvinuté je i keřové patro, ze zajímavějších druhů zde nalezneme zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) či kalinu obecnou (Viburnum opulus). Ze zoologického úhlu pohledu není lokalita nikterak významná, zaznamenány byly běžné druhy lesní fauny. Travertinové prameniště může sloužit k rozmnožování některých obojživelníků, dá se zde předpokládat mimo jiné výskyt mloka obojživelného (Salamandra salamandra).

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace jedinci 2 % p > 0 % dobré zachování populace není izolovaná, leží uvnitř areálu rozšíření druhu dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je stabilní populace střevíčníku, což je stav odpovídající stavu při vyhlášení. 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Popis nároků předmětu ochrany: Stanovištěm střevíčníku jsou obvykle světlé lesy a jejich lemy (dubohabřiny, teplomilné doubravy, případně květnaté a okroticové bučiny, vzácně suťové lesy), ale roste také v otevřených travnatých biotopech sv. Bromion erecti (mírně vlhké varianty) až po střídavě vlhká luční společenstva s bezkolencem (sv. Molinion caeruleae). Střevíčník dává přednost mírně vlhkým (v létě vysychajícím) půdám s nižším obsahem dusíku, ale bohatým na báze. Půdy jsou v rozpětí mezi zásaditou až neutrální půdní reakcí. Velmi často se vyskytuje na vápencovém podkladu, především na tzv. bílých stráních s těžkými jílovitými půdami a také na flyši. Upřednostňuje polostinná stanoviště. Střevíčník je vytrvalý a dlouhověký druh, jehož jednotlivé trsy mohou vytrvat desítky let. Přezimuje podzemním oddenkem, z něhož na jaře raší listy a případně květonosné lodyhy, které kvetou v květnu až červnu a jsou opylovány především menšími druhy samotářských včel. V létě pak lodyhy s listy usychají a tobolky se semeny pukají v období od září do října. Semena orchidejí patří mezi nejlehčí v rostlinné říši a mohou se šířit na větší vzdálenosti (větrem). Pro zdárný vývoj rostliny potřebují zárodky vyklíčených semen přítomnost symbiotických hub (mykorrhiza). Vedle generativního množení se šíří větvením oddenků (v přibližně pětiletém intervalu), čímž vznikají větší trsy, které se následně rozpadají na dceřinné rostliny. Populace střevíčníku jsou ohroženy řadou faktorů. Zcela nevhodné je holosečné hospodaření na lokalitách střevíčníku, vedoucí k radikálním změnám ekologických podmínek stanoviště či přímé destrukci stanoviště. Nežádoucí je i přeměna porostů listnatých dřevin na jehličnaté monokultury (zejména smrkové), byť v nich střevíčník může dlouhodobě přežívat (ve světlejších porostech a na světlinách), ovšem především ve sterilním stavu. Rizikovým faktorem je též vyrýpávání a přesazování, zejména pro skalničkářské účely. Střevíčník jako velmi dekorativní rostlina a zároveň největší evropská orchidej je ceněnou trofejí některých skalničkářů či zahrádkářů. Přezvěření má rovněž negativní důsledky, díky okusu květonosných rostlin je často zabráněno generativní reprodukci a navíc místy mohou být rostliny poškozovány rytím zvěře a následnou konzumací podzemních orgánů. V oblasti Džbánu se střevíčníky nezřídka vyskytují na travertinových prameništích (zejména při jejich okrajích či na starších pěnovcových kupách), dá se předpokládat i negativní vliv způsobený odvodňováním těchto stanovišť. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Jediným předmětem ochrany je střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), konflikt tedy není předpokládán. 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK

5 Konflikt není předpokládán. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Území je z velké části tvořeno druhotnými a relativně mladými lesními porosty, druhová skladba stromového patra stanovištně neodpovídá, mimo jiné i pro vysoký podíl jehličnanů ve stromovém patře (smrk, borovice, modřín). Rekonstrukčně jde o vápnomilné bučiny, místy s přesahy do suťových lesů (v některých partiích zejména pod hranou svahu jde o hodně příkrý terén s přítomností opukových kamenů, resp. drti v půdě). Jak je patrné z historických leteckých snímků z padesátých let 20. století (například geoportal.gov.cz), podstatná část území v té době byla bezlesá (nebo s rozptýlenou zelení včetně stromů) a lze předpokládat vzhledem k blízkosti obce (a také tomu, že z velké části šlo o obecní pozemky), že zde byly pastviny, sady s kosenými trávníky (svazu Bromion) či ve východní části pěnovcová prameniště (či dokonce svahové slatiny). Tento způsob extenzivního hospodaření a samozřejmě i stanovištní poměry nejspíše podmínily existenci relativně početné populace střevíčníku v EVL. Postupem času bylo v poválečných letech (a zejména v letech šedesátých) od tohoto způsobu hospodaření z nejrůznějších důvodů upuštěno, nicméně nedošlo zde (až na výsadby nevhodných jehličnatých dřevin) k zásadním negativním zásahům či přímé destrukci stanovišť (razantní odvodnění, těžba opuky atd.), proto zde střevíčník přežívá poměrně zdárně. Nejbohatší populace druhu nalezeme v druhotných mezernatých náletových porostech (především s dominantní břízou, ale i hojnými javory, lískou, příměsí borovice, jasanu, dubu, lípy a dalších listnáčů), kde se i díky příznivým světelným poměrům vyskytují druhy širokolistých suchých trávníků. Naopak výsadby jehličnanů ovlivnily populaci střevíčníku negativně, rostliny v těchto porostech spíše jen přežívají a vyskytují se zde spíše jen ve sterilním stavu. Větší cesty (včetně lesních) vedou pouze po okraji EVL, což je dáno i příkrostí svahů a hojnými sesuvnými tvary terénu, i z tohoto důvodu zde lesní hospodaření probíhá dosti extenzivně (při stahování dřeva mohou být některé trsy ohroženy. Lesní porosty v území v nedávné minulosti pod správu VLS, nicméně v roce 2014 byla vrácena podstatná část pozemkům v EVL (zejména parcela č. 952/5) původnímu vlastníkovi - obci Malíkovice. Území je sice protkáno sítí lesních pěšinek, ale ty jsou z velké části nejspíše udržovány pouze zvěří, nikoliv pohybem lidí. Díky atraktivnosti druhu a relativní známosti lokality je možné občasné vyrýpávání rostlin střevíčníku zahrádkáři, orchideáři a jinými zájemci. Zejména sterilní rostliny pak mohou být nevědomě poškozovány (hlavně sešlapem) zájemci o botaniku a fotografy, na webu je umístěna řada fotografiíí střevíčníku z této lokality, což svědčí o zvýšené návštěvnosti lokality v době květu střevíčníku. Nicméně s ohledem na poměrně komplikovaný a nepřehledný terén se dá předpokládat ohrožení pouze u rostlin exponovaných (při pěšinkách atd.), většina populace se ale vyskytuje spíše v porostech poměrně nedostupných a poněkud dále od obce. Populace střevíčníku tak (bráno v celku) není těmito aktivitami zásadněji ohrožena. Zemědělské hospodaření v samotném území neprobíhá, pouze v minulosti bylo na západním okraji při horním okraji svahu menší pole, ale to je již dávno opuštěno, byť je stále v KN vedeno jako orná půda. Díky absenci hospodaření se zde sukcesně vyvinuly křoviny. Nicméně relativně velký dopad má intenzivní zemědělské hospodaření na plošině směrem k obci Drnek, které se v EVL projevuje zvýšeným přísunem živin a jiných agrochemikálií v horních partiích EVL, což se odráží především v ruderalizaci bylinného a částečně i keřového porostu v těchto částech - hojná je přítomnost druhů náročných na dusík a další živiny jako Sambucus nigra, Urtica dioica, Geum urbanum, konec konců i Impatiens parviflora. Myslivecká činnost zde nejspíše neprobíhá, alespoň v tom smyslu, že zde nebyla zaznamenána žádná myslivecká zařízení typu posed, krmelec či vysypaný rostlinný materiál coby příkrm pro zvěř. Nicméně prameniště s trvale přítomnou vodou samozřejmě jsou cílem cest zvěře za občerstvením. I z tohoto důvodu je svah protkán množstvím zvířecích stezek. Vzácněji bahnitá půda v okolí pramenišť slouží jako kaliště pro prasata a jinou zvěř. Návaznost území na intravilán obce Malíkovice způsobuje v EVL přítomnost v území nepůvodních druhů, například tis, nápadné jsou i bohaté porosty Geranium phaeum na úpatí svahu a našli bychom i jiné příklady. Místy se objevují menší černé skládky odpadu (např. při silnici do obce Drnek), hojněji je zde (hlavně na úpatí svahu) ukládán i rostlinný materiál (bioodpad) ze zahrádek či blízkého hřbitova. Nakonec je potřeba i zmínit poměrně rozsáhlý odběr vody z pramenišť (pravděpodobně slouží jako užitková voda pro zalévání zahrádek). Tento odběr ovlivňuje jednak vodní režim lokality, jednak zde byly v této souvislosti v minulosti provedeny menší úpravy terénu (přehrazení vodotečí atd.). 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU

6 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Nejzásadnější vliv na populaci střevíčníku v EVL Malíkovická stráň má v současnosti bezesporu stav lesních porostů a způsob lesního hospodaření. Jak bylo zmíněno výše, jde po většinou o druhotné lesní porosty s nepřirozenou druhovou skladbou dřevin a silným zastoupením jehličnanů (smrk, modřín, v menší míře borovice). Místy jde o téměř čisté, mladé monokultury jehličnanů (hustníky), staré zhruba 30 let. Jinak ovšem v tuto chvíli k žádné těžební činnosti nedochází (vzhledem k věku lesních porostů). V mladších porostních skupinách s převahou jehličnanů je nutné zachovat příměs veškerých perspektivních vtroušených listnáčů. Jehličnaté skupiny výchovou udržovat s nižším zakmeněním (průměrně 0,7 0,8, ale v místech s výskytem střevíčníků i nižší) se světlinami (do 0,04 ha). Po dopěstování do mýtního věku bude nutná jejich postupná přeměna dřevinami přirozené dřevinné skladby. Sukcesí vzniklé porosty s dominantní břízou a hojnou příměsí lísky a dalších listnáčů je vhodné udržovat ve stávajícím mezernatém stavu a je možné je postupně obnovovat s využitím přirozeného zmlazení a pařezové výmladnosti dřevin priozené dřevinné skladby. Místy je však třeba snížit podíl příliš stínícího keřového patra. V okolí míst s výskytem střevíčníků je možné přistoupit k vytváření menších světlin (do 0,04 ha). Optimální je tedy extenzivní lesní hospodaření s využitím dřevin přirozené dřevinné skladby. Lesní porosty by měly mít s ohledem na předmět ochrany světlejší a mezernatý charakter, především v místech výskytu střevíčníku a v okolí pramenišť. Při obnově listnatých porostů je vhodné přednostně využivat podrostního nebo výběrného hospodaření, kombinovaného se skupinovou holou sečí (kotlíky) pro vnášení nedostatečně zastoupených dřevin (dub, buk). Jehličnaté skupiny je možné obnovovat holosečně s postupnou změnou druhové skladby ve prospěch přirozené. Nepřípustná je holosečná obnova listnatých a smíšených porostů spojená s umělým zalesňováním. Nežádoucí je příprava půdy a použití chemických přípravků na likvidaci buřeně (herbicidů), naopak užití přípravků proti okusu mladých stromů zvěří či feromonových lapačů možné je. Buřeň na pasekách je nutné vyžínat ručně lehkou mechanizací (strunový vyžínač, křovinořez), případně kosou. I zde je nutné zabránit mechanickému poškození jednotlivých rostlin. V místech s aktuálním výskytem střevíčníků zcela vyloučit umělou obnovu, aby sázením nedošlo k jejich poškození. Obecně je možné zvýšení podílu hlavních cílových listnáčů přirozené skladby (buk a dub), ale i nadále je vhodné udržovat vyšší zastoupení břízy, která přispívá k světlejšímu charakteru porostů a dalších vtroušených dřevin - javory klen a mléč, lípy, třešeň ptačí, babyka, jilmy, v suťových polohách i jasan. Vhodnou alternativou hospodaření by mohl být i převod alespoň části lesních porostů na lesy výmladkové (střední les, nízký les s výstavky). Obmýtí výmladkové etáže se obvykle pohybovalo mezi lety. Obmýtí výstavkových etáží bylo násobkem obmýtí výmladkové etáže. I v případě hospodaření tvarem lesa nízkého, je nutné ponechávat výstavky, aby docházelo k pravidelnému doplňování výmladků jedinci semenného původu. Zároveň jsou výstavky nezbytné pro některé skupiny živočichů (především hmyzu a ptáků) a zlepšují mikroklima na obnovovaných plochách. Při těžbě je nutné používání lehčí mechanizace (vzhledem k modelaci terénu se ale do lesních porostů těžší mechanizací nejspíše ani nedá dostat), zejména je nutné při přibližování dřeva zabránit poškození jednotlivých rostlin střevíčníku. Zásahy je třeba provádět mimo vegetační období. Vhodné je zvýšení podílu mrtvého dřeva, zejména stojícího s ohledem na ostatní složky bioty (především bezobratlé, případně houby). Nežádoucí je další zasahování do vodního režimu lokality (především zabránit odběru vody z pramenišť, případně odběr provádět až při úpatí svahu). Některé dílčí populace střevíčníků rostou na bývalých či při okrajích současných pěnovcových pramenišť (tak je tomu na Džbánu poměrně pravidlem). Při zvýšené míře poškození rostlin okusem zvěří (případně vyhrabávání oddenků prasaty) či sešlapem návštěvníků je možné zvážit oplocení dotčených populací střevíčníku. 3.2 Navrhovaná opatření Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Jiné opatření Kategorie opatření Jiné Cílový předmět ochrany Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) 1902 Popis opatření Vytváření menších světlin (do 0,04 ha) na podporu výskytu střevíčníku, jejichž cílem je zachování či zvýšení početnosti předmětu ochrany. Při vytváření světlin je potřeba postupovat s maximální šetrností, aby nedošlo k poškození jednotlivých jedinců střevíčníku. Pokácené dřeviny a klest je třeba z místa výskytu střevíčníků beze zbytku odstranit (nicméně

7 mrtvou dřevní hmotu je možné v EVL samotné ponechávat). Kalendář pro management Poznámka Mimo vegetační sezónu. Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Výchovné zásahy v porostech do 40-ti let věku se zaměřením na podporu MZD, SPD Kategorie opatření Zachování či zlepšení druhové skladby nebo prostorové struktury lesa Cílový předmět ochrany Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) 1902 Popis opatření Postupná obnova přirozeného druhového složení stromového patra, průběžné odtěžování nežádoucích dřevin, zejména jehličnanů - smrk, borovice, modřín a dalších. Jejich náhrada listnáči místní provenience s využitím přirozené obnovy lesa ze semenáčků v co nejvyšší míře. Mezi preferované dřeviny patří buk, případně habry, javory (zejména klen a mléč), lípa a v suťových polohách i jasan a jako příměs i další, přirozeně se vyskytující listnaté dřeviny. Při odtěžování nežádoucích dřevin je třeba postupovat s nejvyšší opatrností. Při sklízení dřevní hmoty musí být minimalizováno riziko poškození jednotlivých rostlin střevíčníku pantoflíčku. Nepoužívat při likvidaci případné lesní buřeně chemické prostředky. Kalendář pro management Odstraňování nevhodných dřevin mimo vegetační sezónu. Poznámka

8 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek aopkcr@nature.cz Organizace: Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek jaroslav.pipek@nature.cz Poznámka: rámcová směrnice Organizace: Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka josef.spilka@nature.cz Poznámka: mapové podklady Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL HS LHC LHP MZD OP ZCHÚ PDS SDO SLT ÚSOP VLS, s.p. ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita hospodářský soubor lesní hospodářský celek lesní hospodářský plán meliorační a zpevňující dřeviny ochranné pásmo zvláště chráněného území přirozená dřeviná skladba Souhrn doporučených opatření soubor lesních typů Ústřední seznam ochrany přírody Vojenské lesy a statky, státní podnik zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

9 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Malikovicka_stran_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ _Malikovicka_stran_ramcova_smernice.doc 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU