EDITORIAL. Z obsahu. ročník 23 č. 2/2013

Transkript

1

2

3 88 1 EDITORIAL Vážení přátelé betlemáři, v tomto časopise pokračujeme v seriálu o betlémech v muzeích České republiky. V prvním letošním čísle byl fundovaný příspěvek etnografky bruntálského muzea Mgr. Květoslavy Málkové, PhD., v tomto vydání poutavě přibližuje šumavské historické i současné betlémy PhDr. Vladimír Horpeniak a pro příští číslo máme přislíben článek Mgr. Bohunky Krámské ze Severočeského muzea v Liberci. Připomínám to z důvodu, že uvítáme v redakci i další příspěvky, ať již o muzejních sbírkách nebo lidovém betlemářství v regionech, rádi budeme pokračovat i v rubrikách o kostelních betlémech, tvůrcích betlémů i o sběratelství. Připraveny jsou i další medailonky Jesličky v grafice od Mgr. Jarmily Janků. Dobře nám již fungují webové stránky, máme vlastního webmastera, ale bohužel jsou ze strany našich členů jen málo využívány pro vzájemnou informovanost. Příspěvky na náš web zasílejte nadále místopředsedovi sdružení Pavlu Nenkovskému (aligator@mohelnickydostavnik.cz). V tomto čísle jsme záměrně věnovali dostatek místa výstižným popisům českých a moravských krojů od pí Blanky Kampové, které mohou inspirovat, podobně jako vystřihovací betlémy Heleny Horálkové, tvorbu dalších betlemářů. Vzpomínáme i na našeho bývalého předsedu Ing. Radko Weignera, který předčasně zemřel v létě před dvěma roky. V časopise nám chybí reportáže z jeho cest za betlémy po celé republice i z jeho častých návštěv betlemářských akcí, zejména setkávání řezbářů. Přinášíme informaci o vydařeném slavnostním otevření nové reprezentativní budovy Třebechovického muzea betlémů, které proběhlo 5. září Rádi jsme zde přivítali mezi českými betlemáři prezidenta UN-FOE-PRAE pana Johanna Dendorfera. Další významnou letošní akcí, pořádanou Muzeem Jindřichohradecka a naším sdružením, bude listopadová mezinárodní konference Betlémy stalé živé II a v závěru roku výstava betlémů našeho sdružení v Třebechovicích pod Orebem. Do konce roku vyjdou ještě dvě čísla časopisu s redakčními uzávěrkami a Prosíme o včasné zasílání informací o letošních vánočních výstavách. Za redakční radu s přátelským pozdravem Ludvík Mátl Termín pro zaslání přihlášek na mezinárodní konferenci v Jindřichově Hradci BETLÉMY STÁLE ŽIVÉ II (viz vložená pozvánka) je prodloužen do 10. října ročník 23 č. 2/2013 Z obsahu Dr. Vl. Horpeniak: Šumavské betlémy str. 2 O řezbáři Oldřichu Čechovi str. 9 Kurzy řezbářů na Karlštějně str.11 Otevření muzea v Třebechovicích str. 12 Vzpomínka na Ing. Radko Weignera str. 14 Krojovaný betlém Blanky Kampové str. 16 České a moravské kroje (popis) str. 18 Gratulace ak. malíři Jiřímu Škopkovi str. 23 Informace pro členy ČSPB str. 24 Přílohy: Pozvánka a program mezin. konference Betlémy stále živé v Jindřichově Hradci Leták p. Ing. Tomáše Faltyse s nabídkou vystřihovacích betlémů a kalendáře 2014 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. Adresa redakce: P.O. BOX Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E Do tisku zadal 12. září 2013 Ing. Ludvík Mátl

4 2 88 Betlémy v českých muzeích, tentokrát z Kašperských Hor Betlémy a betlemářství na střední Šumavě PhDr. Vladimír Horpeniak Muzeum Šumavy Kašperské Hory Významným fenoménem lidové kultury v Čechách je tvorba betlémů jesliček. Nejstarší známá zpráva o postavení a vystavování jeslí betlému v kostele v Čechách pochází z Prahy z roku Ke zlidovění betlemářství v Čechách přispěly osvícenské reformy císaře Josefa II., kdy betlémy údajně jako nedůstojný a nevkusný projev zbožnosti byly z kostelů vykazovány. Betlémy jako vánoční výzdoba interiéru tak nacházely své útočiště a oblibu v domácnostech. Jejich výroba a stavění se prosazovaly zejména v prostředí českého venkova v 19. a na počátku 20. století. Typická součást lidové kultury Pro české lidové betlemářství je typické právě zlidovění vánočního mystéria, určité zesvětštění, dokonce zpohádkovění příběhu o narození Ježíše. Mnohem PhDr. Vladimír Horpeniak více prostoru než základnímu výjevu věnují lidoví betlemáři často vedlejším scénám a postavám, zejména pastýřům a prostým lidem, jejich typickým činnostem. Lidové betlémy tak vesměs zpodobňují život českého venkova. Stavění větších domácích betlémů nebylo rozšířeno po celém území Čech rovnoměrně. Časem, zvláště v 19. století, se vytvořily oblasti, kde se betlemářství stalo typickou a nedílnou součástí kultury nejširších vrstev jako Příbramsko, Chodsko, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jindřichův Hradec a další místa. Mezi přední betlemářské oblasti patří ovšem na předním místě Šumava a Pošumaví. Kostelní betlémy Stavění betlémů bylo u nás zvlášť oblíbené ve starých hornických městech a tak není divu, že výraznou betlemářskou tradici měly v minulosti Kašperské Hory i se svým okolím. Kašperskohorští bývali zvlášť hrdi na velký betlém, který se stavěl do portálu hlavního oltáře v děkanském kostele sv. Markéty. Podle zprávy z roku 1880 pocházel tento betlém z poslední čtvrtiny 18. století. Jednalo se patrně o pozdně Figura z kostelního betléma (lipová fošna, 1859)

5 88 3 Současný kostelní betlém u sv. Markéty v Kašperských horách (detail) barokní dřevořezby. Figury byly prý vysoké přes půl metru. Po obou stranách betlémské stáje se na podstavcích nacházela znázornění biblických měst Betléma a Jeruzaléma. Jejich domy a domky se směrem vzhůru perspektivně zmenšovaly. Toto obdivované dílo se bohužel nedochovalo. Naštěstí do dnešních dnů se v tomto kostele uchoval jiný originální betlém, lidová práce datovaná k roku 1859, která je připisovaná místnímu řezbáři Prokopu Mackovi. Dílo má osobitě pojaté figury, řezané z lipových fošen, barevně polychromované, vysoké cm. Diváka zaujmou individualizované postavy pastýřů, selka, Tři králové s doprovodem i další figury. Škoda, že betlému chybí postavy Svaté rodiny. Nejspíš zmizely za zmatků po skončení druhé světové války. Betlémské město dávný tvůrce transponoval do podoby starých Kašperských Hor. Tak tu poznáváme místní měšťanské domy, radnici, kostel a dokonce i hrad Kašperk. Celková sestava betlému působí až divadelním dojmem. Je zájem dílo rekonstruovat, restaurovat a trvale prezentovat v expozici muzea v Kašperských Horách. Stejně velké nebo dokonce o něco větší figury měl prý lidový kostelní betlém místního původu ve sklářské Hůrce. Podle regionálního badatele Josefa Blaua se tento betlém vystavoval v roce 1907 v Železné Rudě. Dnes je bohužel nezvěstný. Podle údajů Vladimíra Vaclíka žil v Hůrkách v letech truhlář a muzikant Jan Bellikant. Ve stylu pozdního baroka vyřezal v období mnoho betlémů pro zámožnější sedláky a měšťany. Jeho syn stejného jména ( ) v této rodinné tradici pokračoval. Údajně vytvářel rovněž kostelní betlémy s figurami malovanými na dřevěných deskách v obrysech vyřezávaných. Betlémský soubor tohoto typu od anonymního tvůrce se uchovával v kostele v Kolinci. Janu Bellikantovi je připisován betlém pocházející z majetku sklářské rodiny Abele v Železné Rudě. S řezbářem Janem Bellikantem a Hůrkou se také spojuje současně užívaný betlém v arciděkanském kostele v Kašperských Horách, kam byl tento betlém údajně umístěn v letech krátce po druhé světové válce. Z 19. století jsou pro oblast Kašperskohorska časté zprávy o malovaných betlémech s plošnými figurami z prken nebo lepenky. Tyto betlémy, které byly původně stavěny v místních kostelech, měly figury až jeden metr vysoké. Několik takových malovaných siluetových figur na dřevěných deskách je ve sbírkách Muzea Šumavy, pocházejí z oblasti Železné Rudy. Kašperskohorští a okolní řezbáři betlémů Ze starých zpráv je zajímavá informace o tom, že v 80. letech 19. století se v Kašperských Horách těšil značnému zájmu dětí i dospělých velký domácí betlém místního kostelníka Castelliho. Betlém o délce kolem čtyř metrů obsahoval kromě betlémských scén také řadu dalších biblických výjevů. Patnáct centimetrů vysoké figu-

6 4 88 ry vyřezával sám Castelli a každý rok přibývaly nové. Po kostelníkově smrti si však tento betlém odvezli dědicové do Vídně. Kašperskohorské betlemářství příznivě ovlivnila také činnost místní odborné školy pro zpracování dřeva, založené Se zvláštním uznáním se připomínalo jméno jejího učitele a řezbáře Josefa Bradlera, který pocházel ze staré řezbářské a betlemářské rodiny ve Vrchlabí a v Kašperských Horách působil už od osmdesátých let 19. století. Tvůrci betlémů na Kašperskohorsku v 19. a počátkem 20. století byli převážně výtvarně nadaní truhláři nebo soustružníci dřeva. Jejich vůdčí osobností byl podle tradice Prokop zvaný Nazl ( Nácl ), občanským jménem Prokop (Ignác) Mack, truhlář, řezbář a muzikant. Mackovy figurky se vyznačují jistou robustností modelace a jednoduchostí malování. Jeho dílem by měl být mimo jiné již připomínaný kostelní betlém s reliéfními figurami, datovaný K osobě Prokopa Macka se vztahuje působivá vánoční povídka profesora německé reálky v Kašperských Horách Hanse Kollibabeho Řezbářovy vánoce, zveřejněná v české verzi v elektronické knize překladů ukázek německé literatury na Šumavě Kohoutí kříž (Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice). Dalším výrazným betlemářem byl Alois Matschiner z vesničky Řetenice, která leží východně od Kašperských Hor. Vytvářel hladké drobné polychromované figurky i pečlivě zpracované pozadí s motivy skal. Betlemáři působili i v dalších vesnicích a osadách jako ve Studenci (Herzig), Kozím Hřbetu, Horské Kvildě a Srní. Snad nejpilnějším a nejznámějším betlemářem v kraji byl kašperskohorský hrobník Wenzel Tutschku (Václav Tučků), který žil v letech Jeho dílo bývá znalci lidového betlemářství hodnoceno nejvýše. V kašperskohorském muzeu se uchovává hned několik Tutschkuových betlémů vybavených četným komparsem těch nejrůznějších postaviček. Osobitá a individualizovaná dílka Wenzela Tutschku jsou skutečně originály svého druhu, namnoze odrážejí dávno odešlý život šumavského venkova. Tutschku dovedl prostě, ale působivě vyjádřit například spokojenost a pohodu odpočívajících pastýřů, nebo jejich překvapení a úžas, když se jim znenadání zjevil anděl. Celkovému účinku napomáhá vkusné pomalování řezeb klihovými barvami. Tutschkuovy práce dovedou i dnes oslovit právě svou upřímnou prostotou a poněkud naivním kouzlem podání betlémské události. Počtem figur jsou Horníci detail ze závěsného Kašperskohorského betlému od Michaela Tesaře

7 88 5 Jesličky rodiny Wagnerovy z Kašperských hor (autor Wenzel Tutschku) největšími díly Wenzela Tutschku betlémy z rodin Hörnischovy a Fuckeriererovy. Sušické muzeum uchovalo velké Hofmeistrovy jesličky, ve kterých mají figury pestré textilní oblečení a ohýbatelné klouby. Betlém vyřezal v letech během vojenské služby v pevnosti Kosmač v jižní Dalmácii sušický kožešnický mistr Jan Hofmeister. Tento betlém byl v Sušici velice oblíbený, pravidelně jej místní nadšenci vystavovali na náměstí, později v místním muzeu. Z dříve publikovaného článku profesora reálky Hanse Kollibabeho v časopise německých krajanů Hoam! se dovídáme, že muzeum v Kašperských Horách mělo ve třicátých letech 20. století samostatný jesličkový sál, kde bylo vystaveno kolem tuctu místních rodinných jesliček, což prý představovalo více než jeden tisíc betlémových figurek. Tyto betlémy byly ovšem zápůjčkami z kašperskohorských rodin, které své poklady s výjimkou vánočního času svěřovaly místnímu muzeu. Díky šťastným okolnostem se velká část těchto betlémů a betlémských souborů v kašperskohorském muzeu dochovala až do dnešních dnů. Předměty byly dostatečně označeny a tak víme, že tyto dochované betlémy patřily konkrétním místním rodinám a to například rodině Stummfoll, Brunner, Wagner, Wurm, Nausch, Freyenschlag, Neumann, Tutschku, Hörnisch a Fuckerierer. Svým způsobem je zajímavý malý betlém z rodiny Stummfoll. Obsahuje totiž zvláštní figuru, kterou bychom v jiných českých nebo šumavských betlémech sotva našli: Mužík v podřepu se staženými kalhotami, vystrčeným zadkem při aktu vyměšování. S největší pravděpodobností by se mohlo jednat o import námětu ze Španělska Katalánska. V tamějších jesličkách bývá skutečně postava koledníka konajícího svou potřebu Caganer, což se překládá jako kakánek. Postavička bývá v betlému umísťována stranou, v koutě nebo za jesličkami. Historická figurka kakánek

8 6 88 Její počátky sahají do konce 17. století, má snad být symbolem štěstí v novém roce a také hojnosti, kterou poskytuje dobře pohnojená půda. Jak se kakánek dostal na Šumavu je zatím otázka. Současníci navázali na starou tradici Přesto, že události 20. století, zejména odsun německých obyvatel z pohraničí, přerušily kulturní kontinuitu Šumavy, betlemářství, jako jedna z typických tradic kraje, v posledních letech opět viditelně ožilo. Nepochybně k tomu přispěly změny po roce Celá skupina řezbářů betlemářů, kteří navazují na starou krajovou tradici, dnes působí v oblasti střední Šumavy a Pošumaví. Snad nejdéle je zde slyšet o tvorbě Karla Tittla, rodáka z Plzně, který se už po roce 1990 i se svou dílnou usadil v Horské Kvildě a nyní působí ve Velharticích. I když řadu svých prací opatřuje barevnou polychromií, rád se vrací ke kráse přirozeného dřeva. K práci na skříňkových betlémech si přizval sušického občana Pavla Svobodu. Jejich nejznámějším společným dílem je obdivovaný velký mechanický betlém z roku 2004, vystavený v Muzeu Šumavy v Sušici. Scénu narození Ježíše tvůrci zasadili do zalidněného prostředí historické Sušice a jejího okolí. Kromě daráků tu dalšími figurkami představují krajově typická řemesla a další činnosti jako například plavení a zpracování dřeva, hadrnictví a sklářství. Sušický betlém svými rozměry patří mezi největší mechanické betlémy v České republice (délka 5 m, hloubka 3,5 m a výška 2,8 m). Rodák ze Šumperska Jaroslav Podzemský z Kašperských Hor, má betlemářství v krvi. Totiž jeho otec kdysi stavěl a renovoval velké chrámové betlémy. K vlastní betlemářské tvorbě Podzemského inspirovala setkání s malířem obrázků na skle Václavem Hrabánkem a jeho přítelem řezbářem Michalem Tesařem. Přátelům a známým Podzemský vyrobil a věnoval řadu malých betlémků ze dřeva se základními figurami. Nevyhnul se ani tvorbě větších rodinných betlémů. Navázat na slavnou betlemářskou tradici Kašperských Hor si předsevzal Vladivoj Hrach. V tomto šumavském městě bydlí a tvoří v historickém domě na náměstí. Zde má i stylový obchůdek se svými řezbami a dalšími uměleckými předměty včetně maleb své ženy. Betlémové figury opatřuje polychromií nebo dost často dává vyniknout přirozené struktuře dřeva. Řezbář Hrach vychází z tradic lidového umění, nevyhýbá se ovšem tvorbě podle vlast- Betlém českých pohádek od Josefa Růžičky (2012)

9 88 7 ních návrhů. Často se vrací k variantám zpracování drobného sousoší sv. Rodiny. S místním truhlářem Jiřím Brožem nyní realizuje projekt velkého Kašperskohorského skříňového betlému. Za betlemářem Michalem Tesařem je třeba se vypravit do Dobré Vody u Hartmanic. Už před lety ho sem ze Zbraslavi u Prahy přivedl klid a výjimečný genius loci tohoto starého poutního místa s tradicí sv. Vintíře. Spolu se ženou Vladěnou sklářskou výtvarnicí, si zde koupili budovu staré školy, kde mají i své umělecké dílny. Tesař našel mnoho podnětů právě v řezbářské tradici Šumavy. Své plastiky, inspirované lidovým uměním, provádí starou klasickou technologií. Jeho díla jsou charakteristická zploštěním objemů, zjednodušením detailů a výraznou expresívností. Čitelné a pestré polychromie nanáší na křídový podklad. Tesařovu tvorbu vedle betlémů námětově vyplňují zástupy známých i méně známých světců, proto se mu někdy říká řezbář křesťanského nebe. Tesařovy betlémy jsou osobité i po formální stránce. Téměř výhradně vytváří betlémy k zavěšení na zeď závěsné, rámové. Často jsou tématicky zaměřené jako betlém Pivovarský, Vinařský, Rybářský, Myslivecký, Muzikantský, Dřevařský, Sklářský nebo betlémy věnované oblíbeným městům a místům: Kašperskohorský, Zbraslavský, Dobrovodský atp. Například v rybářských betlémech nesou daráci různé druhy ryb, ale i rybářské nářadí a pomůcky sítě, pruty, podběráky Myslivci Ježíška zase obdarovávají různými zvířátky srnci, zajíci nebo bažanty, koroptvemi či jinými ptáčky. Velký závěsný Šumavský betlém z poslední doby Michal Tesař zalidnil více než 120 figurkami. Autor se nerozpakuje do svých betlémů zakomponovat nejen představitele typických činností a řemesel, ale i obecně známé Kostelní betlém v Kašperských horách z roku 1859 (detail). Doprovodné fotografie autor článku osoby a osobnosti figury a figurky z toho či onoho místa. Jeho manželka, sklářská výtvarnice Vladěna Tesařová vytvořila pro kostel v Dobré Vodě u Hartmanic rozměrný skleněný betlém ve formě reliéfu. Rozšířila tak komplet unikátního uměleckého zařízení této obnovené svatyně, které realizovala právě ona netradičně ze skla. Kuriózní je ve sbírkách Muzea Šumavy nový Betlém českých pohádek kašperskohorského rodáka žijícího v Praze Josefa Růžičky. K Ježíškovi v jesličkách na kašperskohorském náměstí tu spěchají postavy nejznámějších českých pohádek včetně Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, princezen či hloupého Honzy. V některých městech i vesnicích se zejména v posledních letech prosazuje tradice živých betlémů, kde postavy jsou představovány živý-

10 8 88 mi lidmi ve formě statického výjevu nebo i hrané scény. Snad největší oblibu si v šumavském regionu získal živý betlém se zpěvem vánočních koled v Českém Krumlově. Živé betlémy se provozují i v dalších šumavských městech jako například v Klatovech a Sušici. Živý betlém, jako staronová tradice s hranými scénami a zpěvem koled, má své příznivce nyní i v Kašperských Horách. Výstavy a nový betlém v kašperskohorském muzeu Betlemářské umění a tradice mají ve výběru své zastoupení ve stálé historické expozici Muzea Šumavy v Kašperských Horách. Největší prostor je tu věnován betlému rodiny Fuckeriererovy z Kašperských Hor. Jedná se o pozoruhodné dílo snad nejznámějšího lidového řezbáře betlemáře střední Šumavy Wenzela Tutschku, místního hrobníka. Zajímavé jsou zde i další příklady jeho rozpracovaných a tak nepolychromovaných řezeb. Zcela zvláštní památkou je v expozici Tutschkův reliéf Narození Páně vřezaný do většího bloku lipového dřeva. Jedná se o řezbářovo poslední dílo, v jehož dokončení Tutschkuovi zabránila náhlá smrt 13. ledna Prostor expozice výtvarně oživují ukázky velkých reliéfních polychromovaných figur z kašperskohorského kostelního betlému z roku 1859, které se připisují Prokopu Mackovi. Muzeum Šumavy pochopitelně pořádá výstavy betlémů, předměty a soubory ze svých sbírek také půjčuje na výstavy doma i v zahraničí. Z domácích výstav přímo v Kašperských Horách si lze připomenout výstavy Šumavské betlémy ( ), Betlémy a Dítě Ježíš ( ), Současní betlemáři Šumavy ( ), České betlémy ( ) a řada pokračuje dále. Poslední výstava Šumavské betlémy ( ), instalovaná v prostorách radnice v Kašperských Horách, se stala příležitostí k prezentaci nového (zatím rozpracovaného) skříňového Kašperskohorského betlému místních tvůrců řezbáře a malíře Vladivoje Hracha a truhláře Jiřího Brože. Na tomto díle oba kašperskohorští občané pracují již od roku Jedná se patrně o největší skříňový betlém v Čechách. Kromě tradičních figur sv. Rodiny, pastýřů, daráků a Tří králů se v komparsu betlému objevují zástupci jednotlivých krajových řemesel a činností a také podoby některých známých místních osobností a figurek. Betlémské město zde přebírá vzhled historických Kašperských Hor s jejich známými budovami jako kostely, radnicí, měšťanskými domy, rázovitými chalupami nebo i hradem Kašperkem. V dalších etapách své práce by tvůrci, kromě přírůstku dalších figur, chtěli svůj betlém rozpohybovat a zařídit mu speciální osvětlení. Například se počítá s mechanicky oživeným zlatodolem a pivovarem. Náměstí Kašperskohorského betlému má do budoucna ožít lidnatou scénou řemeslného trhu. Betlemářství je tedy na Šumavě a v Pošumaví opět živou tradicí. Literatura (výběr): Blau Josef, Böhmerwäldler Hausindustrie und Volkskunst, Prag 1917; Frank Maria a kol., Im Lande der künischen Freibauern, Heimatbuch für den mittleren Böhmerwald, Grafenau 1980; Horpeniak Vladimír, Advent a vánoční zvyky na Šumavě, České Budějovice 2011; Johnová Helena, Lidové jesličky, Národní muzeum v Praze, Praha 1967; Karasek Alfred, Lanz Josef, Krippenkunst in Böhmen und Mähren vom Frühbarock bis zur Gegenwart, Marburg 1992; Kollibabe Hans, Geschitzte Weihnachtskrippen, in Hoam!, Monatschrift für die Böhmerwäldler, Dezember 1988, 41.J.13 F (s ); Maderová Marie, Koranda Jiří, Nám, nám narodil se Katalog sbírky betlémů Národopisného muzea Plzeňska, Plzeň 1994; Panni Engelbert, Die königliche freie Goldbergstadt Bergreichenstein, Kašperské Hory 1876; Schramek Josef, Der Böhmerwaldbauer, Prag 1915; Vaclík Vladimír, Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě, Praha 1990; Vaclík Vladimír, Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, Praha 1987.

11 88 9 Galerie současných tvůrců betlémů Výstava řezbáře Oldřicha Čecha v Muzeu betlémů na Karlštějně Mgr. Romana Trešlová Ve výstavní síni Sklep Muzea betlémů v Karlštejně se každý rok pořádá jedna výstava věnovaná jednomu autorovi působícímu v betlemářské oblasti. Pro letošní rok padla volba na řezbáře Oldřicha Čecha představitele novodobého králického řezbářství. Výstava v Muzeu betlémů pod hradem Karlštejnem potrvá do 26. ledna hračky, dýmky, ptáčky a jiné ozdoby. Byl to jejich zdroj obživy. Po válce a zejména po odsunu německého obyvatelstva rodinná výroba zanikla. V 80. letech 20. století, kdy bylo Oldřichu Čechovi zhruba 10 let, působil v Králíkách pouze poslední řezbář staré školy Josef Schwarzer ( ). Malého Oldřicha zajímaly pochopitelně zejména hračky. Když se dozvěděl, že se ve městě dříve hračky vyřezávaly, začal se už v dětském věku o historii tamního řezbářství hlouběji zajímat. Impulzem k vlastní tvorbě mu pak bylo Řezbář Oldřich Čech Oldřich Čech se narodil 22. února 1972 ve Slaném. Roku 1976 se s rodiči přestěhoval do Králík ve východních Čechách, kde prožil celé mládí. Od útlého věku ho těšila práce se dřevem, vystudoval Střední průmyslovou školu v Hranicích, obor dřevařství, ovšem pro jeho další duchovní a profesní vývoj mělo největší význam městečko Králíky s jeho bohatou řezbářskou historií. V Králíkách až do konce druhé světové války celé rodiny vyřezávaly betlémy,

12 10 88 sochařské sympozium, které se v Králíkách konalo roku Cestou vlastních pokusů a omylů začal pronikat do tajů řezbářské tvorby, kde ho v počátcích vedl právě nestor kralických řezbářů Josef Schwarzer. Oldřich Čech měl osobitý autorský rukopis, ale po bližším seznámení s Josefem Schwarzerem se rozhodl jít cestou tradice a navázat na staré králické tvůrce betlémských figur. Oldřich Čech už dnes v Kralickém výběžku nežije, ovšem tamní genius loci a bohatá historie ho ovlivnily natolik, že svou prací řezbářskou i restaurátorskou šíří slávu starých mistrů dále. Dnes se řadí k několika málo tvůrcům, kteří vyřezávají betlémské figury tradičními kralickými postupy, je aktivním členem Spolku českých betlemářů, vystavuje samostatně (Králíky, Pardubi-

13 88 11 Ukázky z tvorby řezbáře Oldřicha Čecha ce, Mělník) i na spolkových výstavách (Praha). Vzhledem k jeho věku lze očekávat ještě mnoho řezbářských počinů, které budou moci návštěvníci jeho výstav obdivovat. Kurzy pro řezbáře i ostatní betlemáře pod Karlštejnem Muzeum betlémů Karlštejn pořádá v letošním roce kurz s betlemářskou tématikou. V termínu 23. listopadu 2013 vypisujeme kurz řezbářství. Jedná se o jednodenní kurz, kde si zájemci budou moci vyzkoušet základy řezby nejjednoduššího typu tradičních betlémových figurek. Zručnější uchazeči si odnesou už hotovou figurku domů. V případě zájmu se bude jednat o kurz pokračovací, kde by si uchazeči postupně vytvořili svůj vlastní betlém. Lektorem kurzu je řezbář Oldřich Čech. Maximální možný počet účastníků kurzu je 10 osob. Zájemci se mohou hlásit (pokud možno co nejdříve) přímo v pokladně muzea, na telefonním čísle , nebo na ové adrese muzeum@muzeumbetlemu.cz. Na příští rok 2014 (květen) připravuje Muzeum betlémů Karlštejn další kurz s betlemářskou tématikou se zaměřením na stavění betlémských kulis. Při volbě programu tohoto kurzu jsme vycházeli z myšlenky, že mnoho lidí, zejména z řad laické veřejnosti, má doma figurky z betlémů, ovšem často vůbec netuší, jakým způsobem by je měli postavit, aby dávaly smysl, natož aby věděli, jak má vypadat správná betlémská kulisa. Zaplnit tuto mezeru bychom chtěli postupnou výchovou a to nejen mladé generace. Zájemci budou v první lekci seznámeni s různými typy kulis, se stavebními materiály a s historií stavění betlémů, v dalších dvou lekcích si ve spolupráci s lektory postaví vlastní kulisu. Lektory kurzu budou betlemáři a řezbáři ing. Jan Roda a Oldřich Čech. Případné zájemce o tento druhý kurz prosíme rovněž o kontakt, případně o názorové stanovisko, abychom zmapovali počet a okruh účastníků. Těšíme se na vaši účast. Romana Trešlová

14 12 88 Třebechovické muzeum betlémů slavnostně otevřeno dne 5. září 2013 Nová instalace Proboštova betlému v moderní budově muzea Ludvík Mátl Napjaté očekávání na otevření nové budovy Třebechovického muzea skončilo. V souladu s dlouhodobým plánem bylo slavnostně otevřeno ve čtvrtek za přítomnosti čestných hostů zejména z oblasti politického života, centrálních i krajských orgánů, církevních organizací, zástupců z partnerských zahraničních měst a samosprávy města. Jmenovitě uveďme alespoň hejtmana Hradeckého kraje Bc. Lubomíra France, hradeckého diecézního biskupa Jana Vokála a prezidenta Světové federace betlemářů Johanna Dendorfera, který je velkým přítelem českých betlemářů. Nosný úvodní projev měl starosta města Třebechovice pod Orebem Ing. Jiří Němec, mezi dalšími řečníky promluvil prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer, odborné slovo přednesla ředitelka muzea Mgr. Silvie Dušková a slavnostní zahájení před přestřihnutím pásky zakončil požehnáním královehradecký biskup Jan Vokál. Předseda sdružení Ludvík Mátl ve svém krátkém vystoupení vzpomenul mimo jiné ředitelku tehdejšího Památníku města Třebechovice pod Orebem Marii Vaclíkovou a jejího manžela PhDr. Vladimíra Vaclíka, za jejichž působení došlo, ještě před listopadem 1989, kromě péče o Proboštův betlém, k přeorientování sbírkové i badatelské činnosti tohoto zařízení na betlemářskou tvorbu z celé republiky. Touto změnou byl de facto založen základ dnešního Třebechovického muzea betlémů. Připomenul také památku již nežijícího čestného člena sdružení arcibiskupa Karla Otčenáška, který působil v nedalekém Hradci Králové i bývalého předsedy sdružení Ing. Radko Weignera, který v roce 2010 spolupořádal v Třebechovicích betlemářské sympozium. Nová budova muzea (pohled z náměstí a vnitřní atrium v prvním patře)

15 88 13 Královéhradecký biskup Jan Vokál Stříhání pásky zprava hejtman Bc. L. Franc, prezident UN-FOE-PRAE J. Dendorfer, ředitelka Mgr. S. Dušková a starosta města Ing. J. Němec Pro veřejnost bylo muzeum otevřeno odpoledne opět za projevu starosty města, celé slavnostní odpoledne oživili Třebechovičtí trubači a opakované vtipné jarmareční vystoupení třebechovického divadelního souboru Symposion s aktuálním pásmem Betlemáci, které bylo věnováno období, kdy vytvářel své jesle Josef Probošt. V průběhu odpoledne zbyl také čas na přátelská setkání betlemářů, kteří přijeli z různých koutů České republiky. Stavba velkoryse pojaté budovy muzea na místě původního areálu v rohu náměstí stála celkem Z odpoledního setkání betlemářů. Zleva: Ing. Milan Zábranský, MUDr. Maria Bašeová, prezident UN-FOE- -PRAE Johann Dendorfer a řezbář Leoš Pryšinger. Fotografie Kamil Andres a Petra Jahnová

16 mil. Kč., z toho dotace z fondů EU činila 35,5 mil. Kč. Dále byly použity státní, krajské i městské finanční prostředky. Návštěva nově koncipovaného muzea stojí určitě za to a proto se v časopise omezíme jen na pár základních informací. Hlavní klenot muzea, národní kulturní památka Proboštův betlém, je nově instalován s možností přítomností více návštěvníků, trvale je příležitost podívat se zezadu na mechanismus uvádějící celý betlém v pohyb, profesionální úroveň má nasvícení betlému a citlivě je zpracováno i reprodukované úvodní slovo. Hlavní nosná výstava jesliček pod názvem Betlémy nám vyprávějí vánoční příběh je v členitém hlavním výstavním prostoru v přízemí a přibližuje betlemářskou tvorbu na území České republiky. Mě snad nejvíce oslovil velký betlém z taženého hutního skla ze Železného Brodu. Ostatní neprozradíme, ať se můžete těšit na zajímavá a milá překvapení. Na dobré lidi se nezapomíná Vzpomínka na zemřelého předsedu sdružení Ing. Radko Weignera Naděžda Parmová členka regionální pobočky Brno a Jižní Morava Musím začít historií naší regionální pobočky, s jejíž činností je spojen betlemářský život Radko Weignera. V roce 2002 nám předseda Českého sdružení přátel betlémů dr. Vladimír Vaclík Ing. Radko Weigner v Etnografickém ústavu Moravského muzea v Brně představil Ing. Radko Weignera jako předsedu naší pobočky Jižní Morava. Bylo nás kolem dvaceti, ale rychle přibývali další členové. Od té doby jsme každý poslední čtvrtek V prostorném vchodovém vestibulu, který je spíše foyer, je zároveň prodejní pult a vitríny s jesličkami a betlemářskými artefakty. Jen namátkou jsem napočítal přes třicet vystřihovacích betlémů a několik desítek vkusných jesliček a betlémků z různých materiálů i dalších drobností určených k prodeji. Nedá se při této příležitosti nevzpomenout na stísněné prostory u pokladny starého muzea, kde když bylo více návštěvníků či dokonce autobus a někdo si chtěl něco zakoupit, zablokoval v podstatě příchod do muzea. V prvním patře je velký přednáškový sál, kde bude v období adventu 2013 vánoční výstava spolupořádaná ČSPB, dále prostor pro badatelskou činnost i zázemí pro pracovníky muzea. Zvláště jim chceme popřát, aby se jim naplnili jejich plány a přání, které spojují s otevřením nové muzejní budovy. Jsem přesvědčen, že se betlemáři budou do Třebechovického muzea betlémů rádi vracet. v měsíci prožívali ve společnosti nadšenců pro betlémy. Ing. Weigner na každou schůzku připravoval informace, rozbory a ukázky s betlemářskou tematikou. Pověstná byla jeho objemná sportovní kabela. Jak s ní přišel, věděli jsme, že se nám pochlubí nějakým novým úlovkem. Chtěl, abychom o betlémech uměli pohovořit, znali symboliku a hlavně historii a tvůrce betlémů. Na požádání rád uváděl naše výstavy betlémů velmi zasvěceně a pro posluchače poutavě. Během vánoc vždy navštívil neskutečně mnoho výstav a v lednu, únoru jsme je hodnotili, rozebírali a vylepšovali. Sám musel studiu betlemářství věnovat velice mnoho času. Nevím, kdy s betlémy začal, snad

17 88 15 Ing. Radko Weigner a PhDr.Vladimír Vaclík až v důchodu, ale jeho sbírka byla obsáhlá a velmi zajímavá. Několikrát jsme ho s manželem navštívili a obdivovali nádherné originály tlačených betlémů, kralický betlémek s maličkými figurkami nebo jednotlivé darovníky, řezbované na zakázku od pana Gajdy, Halouzky a dalších. Jako předseda Českého sdružení přátel betlémů nevynechal žádnou možnost a trochu i povinnost účastnit se betlemářského dění ve světě. S účastí a problematikou probíranou na kongresech nás všechny seznamoval v časopise Betlémy a betlemáři. Z posledních let nenajdeme číslo, ve kterém by nebyl jeho článek. Ať informující, vyhledávací nebo popularizující různé betlemářské regiony. Dostával i betlemářské časopisy zahraniční, například z Rakouska, Německa a Itálie. Obdivovali jsme jejich rozsah a kvalitu, všechny fotografie byly barevné. Ze svých cest na jih si přivážel vzácné, ručně malované ikony. Ty nám na schůzkách do podrobností popisoval a odhaloval často zašifrovaná poselství. Byly to vzácné chvíle, kdy jsme si uvědomovali jeho znalosti a rozhled a museli si říct to je předseda betlemářů na svém místě, důstojný nástupce PhDr. Vladimíra Vaclíka. Jeho poslední vystoupení před betlemářskou obcí bylo na podzim 20l0 v Třebechovicích pod Orebem při odhalování pamětní desky. Stáli u ní oba, stříbrovlasý dr. Vaclík a důstojný i soustředě- ný Radko Weigner. Také jsem si je tam vyfotografovala a tato fotografie už byla několikrát publikována a dobře ji znáte. První vzpomínal na začátky spolku, druhý ve svém příspěvku Betlémy, lidová a profesionální tvorba v průběhu staletí podal na sympoziu podrobný rozbor této problematiky. Jela jsem tehdy s ním a jeho přítelkyní do Třebechovic autem. Ve Svitavách zastavil a zašli jsme do starožitnictví. Všude měl známé, kteří mu zajímavé věci odkládali. Tak i zde měl připraven pěkný tepaný reliéf s betlémským motivem. Hledat takové věci byla jeho vášeň i koníček. Jeho sbírka byla velmi rozsáhlá, různorodá a cenná. Méně známá byla jeho obliba pěkné loutky, ať starožitné, nebo čerstvě řezbované, vonící po dřevě. Žili s ním v jeho bytečku jako důvěrní přátelé a společníci a vidět je mohli jen ti, kterým se dostalo pozvání k návštěvě. S jihomoravskými betlemáři byl na schůzce naposledy v březnu 2011, klidný a usměvavý. Tak si ho pamatujeme a vzpomínáme, i když od jeho úmrtí v létě téhož roku uběhly již dva dlouhé roky. Ing. Radko Weigner (foto autorka článku)

18 16 88 O nápaditém figurkovém betlémů z panenek Betlém s lidovými kroji Čech a Moravy Blanka Kampová Krojované postavičky jsou součástí betléma. K výrobě betlémů jsem se dostala tak trochu proti své vůli, nikdy mě nenapadlo, že se něčím takovým budu zabývat. V roce 1999 se konala první výstava betlémů v Pardubicích a já byla vyzvána ke spolupráci. Na každou další výstavu pak bylo třeba udělat nějaký nový betlém a vymyslet jaký. Před časem jsem si uvědomila, že ačkoli máme bohatou národní historii a kulturu, málo si toho považujeme a stále se snažíme podléhat cizím vlivům. Do našeho národního pokladu patří nejen písně, pohádky apod., ale i národní lidové kroje. Tak mě napadlo, že by nebylo marné aspoň amatérsky připomenout něco z našeho kulturního dědictví. Starší generaci to může potěšit a mladí se mohou poučit, jak se naši předci oblékali. Nápad tedy byl, ale nastalo dlouhé, tři roky trvající období, než byl zrealizován. V roce 2004 jsem si vypůjčila odbornou literaturu a dala se do studia. Zároveň jsem shromažďovala i obrázky jednotlivých krojů. Teoretická příprava mi trvala celý rok. Za tu dobu vznikla Krojovaný betlém paní Blanky Kampové z Pardubic

19 88 17 celá složka informací a obrázků. V další etapě jsem sháněla vhodné látky, kůže, stužky, krajky, korálky atd., protože každý kroj má předepsaný výběr materiálů i barev. Vlastní práce začala 20. února Téměř všechno jsem šila ručně, pro strojové šití to bylo příliš drobné. Bohužel tím, že jsou panenky malé, musela jsem vynechat i řadu detailů a držela se jen základních znaků krojů. Byt se proměnil v dílnu, při práci byla třeba spousta věcí a pomůcek, všude byly nitě a odstřižky. Tak jsem v prvních dnech pracovala i dvanáct hodin denně. Potom jsem zvolnila tempo, a vyráběla klobouky, vínky, natírala holínky a dávala dohromady různé doplňky. Práci jsem skončila 14. října 2006 a podle zaznamenaných časů jsem odpracovala víc než 250 hodin. Upevnění na dřevěné podstavce už nebylo v mých silách, toho se ujali oba synové a vnuk. Pracovali po dvě sobotní odpoledne a zabralo to celkem 12 hodin usilovné práce. Pomáhaly i mé dvě vnučky, protože každé panence bylo nutné zout boty, vystřihnout díru v punčochách na chodidlech, provrtat boty a nožky panenek, vyvrtat díry do podstavců, na spodní straně dřeva udělat jamky pro zapuštění hlavy šroubu, a znovu obuté panenky připevnit dlouhým šroubem k podstavci. Pak už jenom znovu natřít boty, napsat popisky a dílo bylo hotové. Bylo to sice náročné na práci i na čas, ale těšilo mě to a budu ráda, když to udělá radost i dalším lidem. Betlém z panenek se skládá ze sv. rodiny, 3 mudrců, 21 krojovaných párů a dalších doplňků, které tvoří 4 ovečky, slepice, kohouti, pávi, kameny a podstavce pod větvičky. Pro betlém vybrané lokality i stručný popis použitých místních krojů uvádím v samostatné stati. Krojovaný betlém byl do současnosti vystaven na těchto místech: Pardubice (Archa, 2006), Deštné v Orlických horách (výstava lidové tvořivosti, léto 2007) a Rychnov nad Kněžnou (vánoční výstava betlémů, 2007). Na uvedený betlém jsem navázala další tvorbou a to krojovaným betlémem evropských národů, o kterém bude informace v některém dalším čísle časopisu. Svatá rodina a Tři králové

20 18 88 Popis lidových krojů podle regionů Blanka Kampová Lidové kroje jsou součástí naší vzdělanosti a kulturním dědictvím národa. Přestože z běžného života postupem času vymizely a lze je vidět jen při folklorních příležitostech, je dobré na ně nezapomínat. Paleta krojů je široká a liší se podle stavu a věku nositele, ale i růzností krajiny a způsobu života. Jiný styl měly kroje z horských oblastí, jiný z úrodných krajů. Jde o zjednodušené popisy krojů s vazbou na betlémové figury. 1. TÁBORSKO Malá oblast kolem historického města Tábora. Oblast se také nazývala Kozácko, asi proto, že se tu hojně chovaly kozy. Dívčí kroj: Červená šněrovačka, tylová kosička (šátek do výstřihu), malý čepec s holubičkou, zajištěný černou stužkou. Ženský kroj: Kabátek i sukně ze stejné látky, čepeček podobný jako u svobodných dívek s černou stužkou přes čelo. Kroj z Chodska 2. BLATA Rovinatá úrodná krajina Soběslavsko, Třeboňsko, Zbudovsko a Netolicko. Dívčí kroj: Košilka s vydutými rukávy a krajkovým krejzlíkem, vlasy spletené do copu, nad čelem uvázaný vínek korálky vyšitá stužka s úvazky v týle. Mužský kroj: Žluté kalhoty, tmavá vesta, typická je vysoká kožešinová čepice. 3. DOUDLEBSKO Nejjižnější český region, na severu hraničí s Budějovickem a oblastí Blat, na jihu končící Šumavou a hranicemi s Rakouskem a Německem. Název oblasti je od starého slovanského kmene Doudlebů. Krajina je tady kopcovitá. Lidé se tu živili prací v lese, sklářstvím, tkalcovstvím. Důležitá byla profese formanů, kteří po staletí vozili náklady po císařské silnici z Vídně do Prahy. Mísilo se tu české a německé obyvatelstvo, kroje jsou na obou stranách hranice podobné. Ženský kroj: Sukně, tzv.šerka, nejčastěji pivoňkově červená, na hlavě černý šátek s květem v rohu, uvázaný v týle. Mužský kroj: Černé kalhoty, černá vesta, dominantou kroje je široký opasek. Je to vlastně podélná kapsa, která sloužila k úschově peněz. Vpředu je pevný terč s bělavou výšivkou (výšivka se prováděla rozštěpeným pavím perem). Odznakem zdejší ctěné formanské profese je pro Doudlebana zdobený bič. 4. PRÁCHEŇSKO Bývalo rozsáhlým a významným územím českého království, rozkládalo se na značné části jižních Čech v okolí měst Strakonice, Písek, Volary a Milevsko. Dívčí kroj: Šněrovačka s puntem, t.j. tuhá vložka, přes níž se živůtek šněruje. Vlasy sčesané z čela, v týle utažené do drdůlku s vetknutou jehlicí. Kolem hlavy uvázaná stuha