REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

Transkript

1 Charakteristika doby Evropané i Američané byli v 19. století očarováni vědou. Chtěli o světě vědět více, než jim do té doby sdělovalo náboženství. Objevy byly dvojího druhu teoretické a praktické. Matematici, vědci či filozofové bádali, diskutovali a pak své výsledky svých výzkumů publikovali, zatímco technici a vynálezci vyvíjeli nové úspěšné stroje a technologické postupy. Velký skok kupředu se učinil tehdy, když se začaly jako zdroj energie využívat namísto uhlí elektřina a nafta. Nebývale se rozvíjely přírodní a humanitní vědy, proto vznikaly vědecké instituce (Francouzské akademie přírodních věd), sdružení a nadace. Aby bylo možné oceňovat nejúspěšnější vědce, začala se roku 1901 udělovat Nobelova cena. Důležité vynálezy 1867 Alfred Nobel Vynález dynamitu 1869 Dmitrij Ivanovič Mendělejev Vytvořil periodickou tabulku prvků 1876 Alexander Bell Vynalezl telefon 1877 Thomas Alva Edison Vynalezl gramofon 1879 Thomas Alva Edison Vynalezl žárovku 1885 Carl Benz a Gottlieb Daimler Sestavili první automobil 1888 Juhn Dunlop Vynalezl pneumatiku 1889 Alexander Gustave Eiffel Postavena Eiffelova věž v Paříži 1895 bratři Lumiérové Uspořádali první veřejné promítání filmu v Paříži 1898 Peirre a Marie Currie Sklodowská 1899 Ferdinand von Zeppelin Zkoumali radioaktivitu a objevili radium Vynalezl vzducholoď Silnými ekonomickými státy se ve 2. polovině 19. století stávají Anglie a Francie. Současně však u mnoho národů sílily snahy o kulturní i politickou nezávislost (české země). 1

2 Literatura Po romantismu, který se zaměřuje na lidské nitro, sny a ideály, se od 2. poloviny 19. století rozvíjí nový umělecký směr realismus (z latinského realis věcný, skutečný), jenž je založen na kritickém poznání skutečnosti, které vychází ze snahy o pravdivé zobrazení lidské osobnosti i lidské společnosti. Uvnitř realistického proudu se vymezuje tzv. kritický realismus. Autoři tohoto směru chtějí nejen zobrazit soudobé problémy, ale navíc vyzívají k nápravě a volají po vzniku spravedlivější společnosti. Znaky realismu: realisté chtějí přesně zobrazit skutečnost, zbavit ji příkras a iluzí; realisté se zajímají o současnost a tu popisují reálně, kriticky, včetně jevů dříve v literatuře nepřípustných (prostituce, chudoba a bída, vliv peněz a postavení); autoři odhalují křivdy a zlo ve společnosti hrdina je průměrný člověk, je zachycen jeho vývoj (charakter hrdiny se vyvíjí) v konkrétních životních podmínkách; autor není v díle přítomen, neztotožňuje se s hlavním hrdinou. Realismus se rozvinul ve všech evropských literaturách. Spisovatelé prožívají dobu rychlého vědeckého, technického a průmyslového rozvoje rozpačitě (nové stroje jsou výkonnější, ale berou lidem práci; roste rozdíl mezi bohatými a chudými) a vše líčí ve svých dílech. Kriticky poukazují na společenské rozdíly, popisují pokrytectví, bezcitnost a bezohlednou touhu po penězích a úspěchu. V literatuře se rozvíjí hlavně próza, největšího rozkvětu dosáhl román V českém prostředí se kritický realismus rozvíjí až v poslední čtvrtině 19. století. K nejvýznamnějším představitelům se řadí Karel Václav Rais. V 70. letech 19. století vznikl ve Francii naturalismus (z latinského natura příroda). Tento nový literární směr čerpal z realismu, avšak jeho principy uplatňuje někdy až do krajnosti. Za jeho tvůrce bývá označován Émile Zola, dalším významným naturalistou byl Guy de Maupassant Znaky naturalismu: V českém prostředí se naturalismus mísí s kritickým realismem, a tak mluvíme zpravidla o tom, že dílo patřící do kritického realismu má naturalistické motivy. K takovým dílům řadíme hry Gabriely Preissové (Její pastrorkyňa, Gazdina roba) nebo tragédii bratří Mrštíků Maryša. autoři se snaží o co největší míru objektivity; nezaujatě a neosobně popisují skutečnost (tzv. fotografický postup); věří, že člověk je předurčen osudem, ovlivňuje ho dědičnost a prostředí, je jím determinován; objevují se drsné a drastické scény bití žen, vraždy dětí, hrubší výrazy; shromažďují fakta, netřídí a nehodnotí. Dělení literatury Francie H. de Balzac, G. Flaubert, J. Verne, E. Zola, G. de Maupassant Anglie Ch. Dickens, A. C. Doyle, sestry Brontëovy Rusko L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij USA M. Twain, J. London 2

3 FRANCOUZSKÁ LITERATURA Honoré de Balzac [onoré de balzak] ( ) Spisovatel, novinář a kritik, který bává označován za zakladatele realistického románu. Jeho životním dílem se stal cyklus Lidská komedie. Pocházel z venkova a do Paříže přišel nikoliv proto, aby studoval práva, jak si přál jeho otec, ale aby si vydobyl slávu spisovatele. S úmyslem vydávat knihy si pořídil tiskárnu, ale dostal se do dluhů, které splácel svým psaním. Úmorná práce (psal až 16 hodin denně) podlomila jeho zdraví a byla příčinou jeho předčasného skonu. Teprve pár měsíců před svou smrtí se oženil s Ewelinou Hańskou, se kterou se seznámil prostřednictvím korespondence (obdivovala jej). V den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, který také promluvil na spisovatelově pohřbu. V neobyčejně rozsáhlém díle chtěl Balzac představit všechny lidské typy a společenské vrstvy, zachytit nejrůznější životní situace, charaktery mužské i ženské, způsoby života, povolání, stáří, politiku, soudnictví nebo církevní prostředí. Lidská komedie je cyklus 97 románů a povídek, v nichž vystupuje na 2500 postav. Jeho jádro tvoří tři romány spojené postavou bývalého galejníka Vautrina: Otec Goriot (1835) příběh, který se odehrává v Paříži v 1. polovině 19. století, zachycuje dva lidské osudy osud kdysi bohatého obchodníka s nudlemi Goriota a životní cestu mladého studenta práv Rastignaca. Goriot se svou pracovitostí a šetrností domohl značného majetku. O ten ho ale připravily jeho dvě dcery Anastázie a Delfina, jež nesmírně miloval. Konec života trávil Goriot opuštěný a zcela chudý v penzionu paní Vauquerové. Právě zde se setkal s Rastignacem, poctivým a čestným mužem, který ale záhy poznal, že soudobá společnost necení poctivost, šlechetnost, avšak uznává pouze peníze, je protkána intrikami a přetvářkou. V honbě za kariérou počal pomalu odhazovat morální zásady, nechal se uvést do vyšších společenských kruhů, navázal intimní poměr s Delfinou, stal se vypočítavým, intrikánským. Podíl na vývoji Rastignacova charakteru měl i uprchlý trestanec Vautrin. Rastignac je s otcem Goriotem do posledních chvil a na vlastní náklady jej pochoval. Goriotovy dcery se pohřbu nezúčastnily. Ztracené iluze (1843) příběh dvou mladých mužů, kteří hledají společenské uplatnění Lesk a bída kurtizán (1847) dobrodružné líčení vztahů společenských špiček s podsvětím Gustave Flaubert [gystav flóbér] ( ) Prozaik, čelní představitel kritického realismu, dokázal mistrně zobrazit lidské vášně a analyzovat citové vztahy. Studium práv v Paříži pro nemoc nedokončil, žil v ústraní a věnoval se literární práci. Nemoc a osamění v něm posilovaly pesimistický pohled na svět. Psychologický román Paní Bovaryová (1857), nesoucí podtitul Mravy francouzského venkova, se stal vzorem realistické tvorby. Hlavní hrdinka je romanticky založená Ema Bovaryová, jež nedokáže najít uspokojení ve všedním manželství s venkovským lékařem Karlem Bovarym. Chce poznat, podnícena romantickou četbou, zda existuje v životě opravdová vášeň a opojení, které si zcela podmaní člověka. Chce uniknout z pokrytectví a hlouposti své doby a svého prostředí, touží po vzrušujícím životě. Její iluze se ale rozplývají, zaplétá se milostných dobrodružství, dostává se do finančních potíží a končí život sebevraždou otráví se. 3

4 Flaubert se při psaní Paní Bovaryové inspiroval skutečnými událostmi. Román původně vycházel časopisecky a autor byl kvůli němu žalován pro ohrožení veřejné mravnosti a urážku náboženství. Žaloba byla zásluhou Flaubertova obhájce zrušena a dílo posléze vyšlo v knižním vydání, i když ve zkrácené a upravené podobě. Ema Bovaryová se stala novým literárním typem, proto mluvíme o tzv. bovarismu útěku od skutečnosti k iluzím. Jedno z nejpesimističtějších děl francouzské prózy 19. století je román Citová výchova (1869) s podtitulkem Historie mladého muže. Hlavní hrdina většinu života prožije zmítán mezi znechucením, deziluzí, sněním a nečinností. Jules Verne [žil vern] ( ) Spisovatel, který je považován za zakladatele dobrodružné a vědeckofantastické literatury. Narodil se ve městě Nantes do rodiny pařížského právníka Pierra Vernea. Vystudoval v Paříži práva, pak se živil jako obchodník s akciemi. Rád cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval i do svých románů (Anglie, Skandinávie, USA, Afriku, Nizozemsko, Německo a Dánsko). Později se oženil a měl syna Michela [mišela], který se stal také spisovatelem a který byl správcem otcovi pozůstalosti (dokonce po otcově smrti některá nedokončená díla dopsal, např. u díla Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy stihl Jules Verne napsat pouze čtyři kapitoly, i ty Michel přepsal a celý román dokončil). Dobrodružná literatura má poutavý a napínavý děj, často se odehrává v exotických krajinách, slouží převážně pro zábavu čtenáře, další představitelé: Jules Verne, Mark Twain (Dobrodružství Toma Sawyera) a Daniel Defoe (Robinson Crusoe). Vědeckofantastická literatura (z anglického science fiction, zkratka sci-fi) obsahem knih často spekulativní technologie, přírodní jevy nebo dosud neznámé formy života, děj často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie. Na počátku své literární činnosti Verne psal básně, povídky či divadelní hry, avšak bez většího ohlasu. Vše se změnilo v roce 1862, kdy se seznámil s nakladatelem Pierrem Julesem Hetzelem (byl to hlavní vydavatel i Huga a Balzaca), který vydal jeho dobrodružný román Pět neděl v balóně (1863). Ten měl tak obrovský úspěch, že nakladatel nabídl Verneovi exkluzivní smlouvu na dvacet let tato smlouva Vernea finančně zajistila a umožnila mu živit se pouze psaním. Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo Podivuhodné cesty cyklus 69 dobrodružných a sci-fi děl, ve kterém najdeme kromě dvou výše uvedených například: Dvacet tisíc mil pod mořem (1870) Cesta kolem světa za osmdesát dní (1873) Dva roky prázdnin (1888) Tajemný hrad v Karpatech (1892) Émile Zola ( ) Hlavní představitel naturalismu. Podařilo se mu, stejně jako Balzacovi, vytvořit dvacetisvazkový cyklus Rougon-Macquartové [rugon makartové] ( ). Jednotlivé romány zachycují různá sociální prostředí a vystupuje v nich na 1200 postav z nejrůznějších vrstev společnosti. Cyklus je pestrým a ponurým obrazem celé jedné epochy. Nejznámější romány jsou Břicho Paříže (1873, zobrazeno prostředí pařížské tržnice), Zabiják (1877, líčeno prostředí pařížských krčem, zobrazen zhoubný vliv zabijáka-alkoholu na osudy lidí v prostředí bídy a duchovní prázdnoty; hlavními postavami jsou venkovská dívka a dělník, kteří se vezmou a mají dceru Nanu), Nana (1880, příběh Nany, která se stala prostitutkou). 4

5 Guy de Maupassant [gyj d mópasán] ( ) Světově uznávaný naturalista, dodnes oblíbený a hojně čtený. Ve svých povídkách vykreslil postavy lidí z rodné Normandie, milostné zážitky, vysokou společnost a později i chorobné duševní stavy a halucinace, jimiž sám trpěl. Román Miláček (1885) vypráví o prudkém vzestupu pařížského novináře pomocí žen a bezohlednosti. Kniha dokonale nastavila zrcadlo dobovým poměrům, je zároveň nadčasovým popisem kariérismu. ANGLICKÁ LITERATURA Charles Dickens ( ) Jeden z největších romanopisců 19. století slavný v Evropě i v USA, pořádal turné, na kterých svá díla předčítal. Dětství prožil v bídě, dokonce si musel sám jako desetiletý vydělávat na živobytí v továrně na leštidla na boty. Později, když zvládl těsnopis, pracoval jako písař, od r se stal dopisovatelem v listu Morning Chronicle. Dickens byl ženatý a měl deset dětí Literární dráhu zahájil roku 1833 drobnými časopiseckými črtami a povídkami (např. povídka Příběh chudého příbuzného), vydávanými pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Když roku 1836 své črty vydal knižně, dostal od nakladatele objednávku na Kroniku Pickwickova klubu první rozsáhlé dílo, které jej proslavilo. Tak se z bídných poměrů díky své houževnatosti a vytrvalosti vypracoval na skutečnou hvězdu literárního nebe. V roce 1836 vyšel humoristický román Kronika Pickwickova klubu, který vznikl z povídek vycházejících v novinách na pokračování. Děj knihy se odehrává roku 1827 a 1828 v Londýně a jeho nejbližším okolí. Členové Pickwickova klubu (Pickwick je předseda klubu) podnikají několik cest na venkov, aby blíže poznali život přitom prožívají rozmanité příhody, v nichž se odráží kritika sociálních poměrů, anglického zákonodárství i konzervativní společnosti. V mnohých svých knihách uplatnil zkušenosti ze svého dětství a jeho celoživotním tématem se tak stal tragický osud chudých dětí. Jeho romány mají promyšlenou stavbu, propracované zápletky a výstižné osobní charakteristiky. Oliver Twist (1938), hlavní hrdina dalšího románu, je sirotek vyrůstající v chudobinci. V Londýně, kam utíká, se Oliver dostává do bandy mladých zločinců. Nakonec se jej ujímá dobrotivý starý pan Brownlow, který jej adoptuje a ustaví dědicem. Dickens v knize líčí těžké sociální poměry londýnské chudiny a spodiny své doby. David Copperfield (1850) je příběh s autobiografickými prvky, ve kterém se Dickensovi podařilo dokonale promísit pravdu s fikcí, vypráví o životě Davida Copperfielda od narození až po zralý věk, kdy se šťastně oženil. Charlotta ( ) a Emily ( ) Brontëovy Literárně nadané sestry, pocházejí ze severoanglického Yorkshiru. Charlotta napsala román Jana Eyrová (1847), Emily Na větrné hůrce (1847). 5

6 Sir Arthur Conan Doyle [dojl] ( ) Spisovatel, který zásadně ovlivnil detektivní žánr a který vytvořil postavu legendárního Sherlocka Holmese. Narodil se ve skotském Edinburghu jako Arthur Doyle, příjmení Conan, které začal užívat později, si vzal na počest svého kmotra. Od devíti let navštěvoval internátní jezuitskou školu, poté začal studovat medicínu. Později si založil vlastní soukromou ordinaci, dvakrát se oženil a měl celkem pět dětí. V roce 1902 byl Doyle povýšen do šlechtického stavu za zásluhy pro Velkou Británii jako dobrovolný lékař se zúčastnil búrské války. Doyle se angažoval také za práva nepravomocně odsouzených. O několika případech referoval i v novinách a tím přispěl ke zřízení anglického odvolacího soudu. V roce 1886 napsal Doyle Studii v šarlatové, první příběh detektiva Sherlocka Holmese. Román byl nejprve v několika nakladatelstvích odmítnut, avšak v následujícím roce byl otištěn časopisecky a v roce 1888 vyšel také knižně. V roce 1890 vyšel druhý román o Holmesovi, Podpis čtyř. V červnu 1891 vyšla v časopise Strand Magazine jeho povídka Skandál v Čechách, první ze série 12 příběhů Sherlocka Holmese, které pak vycházely každý měsíc. Povídky měly velký čtenářský ohlas. Byly vydány rovněž knižně ve sbírce Dobrodružství Sherlocka Holmese (1892). Čtenáři si geniálního detektiva zamilovali, ale Doyle postupně ztrácel chuť na další pokračování, a proto nechal slavného detektiva v povídce Poslední případ (1893) zahynout. Čtenáři i vydavatel však Doyla donutili, aby detektivovi vrátil život učinil tak v povídce Prázdný dům, která zahájila nový cyklus 13 povídek Návrat Sherlocka Holmese (1905). Roku 1901 začal časopis Strand Magazine uveřejňovat na pokračování nový román Pes baskervilský, který vyšel následující roku také knižně. V roce 1917 byla vydána sbírka povídek Poslední poklona Sherlocka Holmese. Sherlock Holmes je nejúspěšnějším literárním hrdinou Doylea. Postavu slavného detektiva, napůl lékaře a napůl houslového virtuosa, vytvořil A. C. Doyle podle dr. Josepha Bella, chirurga a svého učitele z univerzity, ale současně se také inspiroval detektivem Dupinem v povídkách Edgara Allana Poea. Druhou ústřední postavou detektivek je dr. Watson. K dalším dílům Doyla patří román Ztracený svět (1912), považovaný dnes za klasiku sci-fi. Děj se odehrává v oblasti Mt. Roraima v hluboké Amazonii, kde přežila prehistorická zvířata. Ústřední postavou je profesor Challenger, který je hrdinou i dalšího sci-fi románu, Jedovatý pás (1913). RUSKÁ LITERATURA Lev Nikolajevič Tolstoj ( ) tolstojovství. Jedna z největších osobností světové literatury. Narodil se ve staré šlechtické rodině ve vesnici Jasné Poljaně ve středním Rusku. Brzy však osiřel. Studia práv nedokončil a vrátil se do rodné vsi. V roce 1851 vstoupil do vojenské služby na Kavkaze, kde se pak zúčastnil i krymské války. Po návratu z války založil Tolstoj školu pro rolnické děti a vedl rozsáhlou osvětovou a vzdělávací činnost. Dospěl k názoru, že zlo ve společnosti může být odstraněno pouze morálním přerodem každého člověka. Hlásal neprotivení se zlu násilím. Jeho učení a směr na tomto učení založený nazýváme 6

7 Do literatury vstoupil autobiografickou trilogií Dětství (1852), Chlapectví (1854) a Jinošství (1857). Sevastopolské povídky je soubor, v němž Tolstoj zobrazil hrdinství prostého vojáka. Nejvýznamnější je ale jeho historická románová čtyřdílná epopej Vojna a mír (1869) a román Anna Karenina (1878). Vojna a mír je historický román o napoleonských válkách. Tato čtyřdílná románová epopej ukazuje osudy ruské společnosti v prvním dvacetiletí 19. století na pozadí evropských dějin. Příběhy fiktivních hrdinů (snílek Bezuchov, střízlivý a energický Bolkonskij, Nataša) se prolínají s životy skutečných historických postav (Napoleon, car Alexandr Kutuzov), a to na pozadí významných dějinných událostí (bitva u Slavkova, tažení do Ruska, požár Moskvy). Dílo ukazuje, že člověk, který se účastní určité historické události, většinou nechápe její význam ani svou úlohu v ní. Anna Karenina je společenský román o ženě, již soudobá společnost nedává v osobním životě možnost volby. Vdaná Anna končí díky své lásce k hraběti Vronskému sebevraždou, skáče pod vlak. Druhou linii knihy tvoří šťastná láska manželů Levinových. Fjodor Michajlovič Dostojevskij ( ) Vedle Tolstého je považován za vrcholného představitele ruského realismu. Jeho tvorbu silně poznamenal tragický život za účast v nelegálním hnutí byl ve 28 letech odsouzen k trestu smrti. Byl sice omilostněn, přesto ale odsouzen ke čtyřem letům vězení. Nakonec jej odvezli do vyhnanství na Sibiř. Po deseti letech, když se zhoršil jeho zdravotní stav (měl padoucnici), se mohl vrátit do Petrohradu a znovu se začít věnovat literatuře. Zážitky z vězení a z vyhnanství využil v deníkové próze Zápisky z mrtvého domu (1861). Světovou proslulost si získal psychologický román Zločin a trest (1866) Líčí osudy egoistického petrohradského studenta Rodiona Raskolnikova, který musí pro nedostatek finančních prostředků přerušit studia. Vidí strašné poměry velkoměstského života, chudobu, špínu a lidské strádání. Vytváří si vlastní teorii, v níž se všichni lidé dělí na dvě kategorie na obyčejné lidi, kteří musí trpět a podrobovat se, a na ty, kteří přestupují zákon, bouří se a jsou povoláni k tomu, aby vládli. Historie jim promine vše, i zločin. Roskolnikov spáchá vraždu, ale po složitém vnitřním boji se přiznává. Jeho mravní přechod způsobuje čistá láska prostitutky Soni. Po zločinu přichází tedy trest odchod na nucené práce na Sibiř. V románu Idiot (1868) je hlavní postavou kníže Myškin, dokonale ušlechtilý a mravní člověk, plný pokory a moudrosti. Jeho povaha má ale za následek skutečnost, že jej ostatní lidé považují za idiota. Otázka otcovraždy je pak předmětem románu Bratři Karamazovi (1880). 7

8 AMERICKÁ LITERATURA Mark Twain ( ) Vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens. Klasik americké literatury 2. poloviny 19. století. Byl novinář a humorista, světově proslulý především knihami Dobrodružství Toma Sawyera (1876), Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884), nichž kombinoval vzpomínkovou prózu s dobrodružným románem, a Princ a chuďas (1882), což je pohádkově pojatý historický příběh. Jack London ( ) Vlastním jménem John Griffith Chaney. Už od mládí žil dobrodružným životem byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic, procestoval USA jako tulák a v době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Zpočátku neměl jako spisovatel úspěch jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil a stal se známým a uznávaným spisovatelem. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Zemřel na předávkování morfiem. K jeho nejznámějším dílům patří Volání divočiny a povídky z Aljašky (1903), Bílý tesák (1905), Láska k životu (1906, povídky ze života zlatokopů) a Martin Eden (1909, román, v němž se hlavní hrdina,chudý a nevzdělaný, stane uznávaným spisovatelem a získá lásku dívky z vyšší společnosti, nakonec ale zjišťuje, že realita se rozchází s jeho představami, a život končí sebevraždou). DALŠÍ SVĚTOVĚ UZNÁVANÍ AUTOŘI POLSKO Henryk Sienkiewicz ( ) Světově uznávaný spisovatel. Proslavil se románem Quo vadis (1896), za který obdržel Nobelovu cenu. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky křesťanství a krutosti ze strany Říma. DÁNSKO Hans Christian Andersen ( ) Spisovatel, který patří ke slavným světovým pohádkářům. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly již klasickými např. Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Pasáček vepřů, Sněhová královna, Cínový vojáček, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla. 8