SVATÝ HROB OD LOMU K ZAHRADĚ. Kalvárie, jak dokládají evangelia, ležela za městem a blízko zóny určené k pohřbívání. Ale jak toto území vypadalo

Transkript

1 Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen (Lk 24,5-6). SVATÝ HROB OD LOMU K ZAHRADĚ Kalvárie, jak dokládají evangelia, ležela za městem a blízko zóny určené k pohřbívání. Ale jak toto území vypadalo v době Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání? Archeologické vykopávky z druhé poloviny 20. století prokázaly existenci rozsáhlého lomu kamene malaki, ležícího právě za městem, který se používal od VIII. století před Kristem k budování obydlí. Po Adamova kaple: v absidě je vidět zlom ve skále, způsobený zemětřesením, k němuž došlo při Ježíšově smrti. skončení těžby kamene, vznikly v lomu maličké sady a obdělávané zahrady, přičemž ve skalních stěnách podél návrší byla vyhloubena řada rodinných hrobů (foto nahoře: hrobka z Herodovy doby 1. století po Kristu). Jeden z takových hrobů zvaný hrob Josefa z Arimatie vidíme dodnes za syrským oltářem; jeho přítomnost dokazuje, že ještě v prvním století se území nacházelo za hradbami Jeruzaléma vzhledem k tomu, že židovské náboženství nedovoluje pohřbívání ve městě. Samotná Golgota, hora na níž 1

2 byly postaveny kříže, se musela jevit jako nejvyšší skalní výčnělek, oddělený od návrší tedy vhodné místo pro demonstrativní výkon rozsudků smrti. Když v letech Herodes Agrippa rozšířil okruh jeruzalémských hradeb na severozápad, stala se Golgota součástí města a z opuštěného místa se tím stala integrující čtvrt a střed města. Dnes jsme s to - díky archeologickým vykopávkám udělat si docela přesnou představu o topografii Kalvárie. Restaurátorské práce v roce 1961 otevřely archeologické výkopy v různých bodech baziliky a tyto potvrdily, že území bylo od 8. do 1. století před Kristem lomem. Těžba kamene malaki je patrná z lomů ve skále, zanechaných těžaři rozptýlenými po celém území, od dnešní ulice Křesťanů až po Khan ez-zei (Suq); stopy po lámání kamene zanechané těžaři jsou viditelné i v kapli Nalezení svatého Kříže (foto). Archeologické vykopávky potvrzují, že Ježíšova hrobka byla vyhloubena v osamoceném kamenném pilíři tohoto lomu. Hrob měl nízký vchod, bylo třeba kleknout na kolena, aby se do něj dalo vejít. Po úzkém vchodu se vešlo do vestibulu vedoucího k hrobnímu místu. Zde se nachází pouze jediná plocha pro uložení, vytesaná po pravici vstupujícího. Je pravděpodobné, že Josef z Arimatie uvažoval o dokončení své hrobky a vytesání dalších dvou ploch na západní a jižní stěně, ale události Svatého týdne jeho plány nepochybně zvrátily. Zbudování nových hradeb Herodem Agrippou, včlenilo území do nového městského okruhu (41-44 po Kristu). Jeruzalémští křesťané slavili na svatých místech památku velkých událostí dějin spásy. Z důvodu nepokojů, které předcházely prvnímu židovskému povstání (66-70 po Kristu), křesťané Jeruzalém opustili a uchýlili se do Pelly v Desetiměstí. Vzpoura skončila krvavým potlačením. X. římská legie, sídlící v Palestině, znovu zasáhla při vypuknutí druhé židovské vzpoury vedené Šimonem Bar Kochbou ( po Kristu), a tato skončila naprostým podrobením Palestiny a rozptýlením židů (diaspora). Také Jeruzalém byl podroben další kompletní proměně. ÆLIA CAPITOLINA Aby se zabránilo jakémukoliv povstání židovské národnosti, císař Hadrián (Publius Aelius Traianus Hadrianus) založil nové město - Ælia Capitolina: Ælia k poctě své a Capitolina, protože mělo mít kapitol pro římské bohy, kde budou smazány židovské a křesťanské vzpomínky (Římané tato dvě náboženství jasně nerozlišovali). Území Golgoty, v centru Ælia, zmizelo pod novými monumentálními stavbami. Avšak jedna křesťanská nežidovská komunita, která ve městě zůstala, uchovala památku svatých míst. 2

3 Existují dva křesťanské literární prameny, které nás zpravují o tom,. Jak Golgotská zahrada zmizela pod mohutnými capitolinskými budovami. Nejrozsáhlejší zprávy máme od historika Eusebia z Cézareje ( po Kristu), obsažené v Bios čili Životě Kontantinově: Toto je spasitelná Jeskyně, kterou někteří ateisté a zlí chtěli nechat zmizet (z očí) lidí, hloupě se domnívajíce, že tak skryjí pravdu. A tak s velkou námahou nakopali zeminu a celé místo jí zavezli; potom navezeným kamením zvedli úroveň podlahy a tímto velkým náspem tak zakryli božskou Jeskyni. Potom, jako kdyby to ještě nestačilo, vystavěli na zemi náhrobek, pro duše vskutku fatální, a zbudovali temné zátiší Afrodity, a pak tu přinášeli odporné úlitby na nečistých a prokletých oltářích. Domnívali se totiž, že jen tak a ne jinak dosáhnou svého záměru, totiž že zakryjí spásnou Jeskyni těmito mrzkými ohavnostmi (III. kniha, kap. XXVI). V roce 395, v listu knězi Paolinovi, svatý Jeroným píše: Od dob Hadriánových až po císaře Konstantina, po dobu asi 180 let, byla na místě Vzkříšení uctívána socha Jupitera, zatímco na skále Kříže, byla vztyčena mramorová socha Venuše. Úmyslem autorů pronásledování bylo, aby naše víra ve Zmrtvýchvstání a Kříž padla v důsledku zneuctění těchto svatých míst modlami. Z těchto starobylých popisů, které byly následně potvrzeny archeologickým výzkumem prováděným na tomto území, víme, že budování tohoto pohanského Æliova chrámu zapříčinilo proměnu původního židokřesťanského místa v pohanské, zasvěcené Afroditě (latinské Venuši podle svědectví Eusebia z Cézareje) či Jupiterovi (podle svědectví Jeronýmova). DOBA KONSTANTINOVA V roce 325 požádal jeruzalémský biskup Makarios císaře Konstantina o rozboření pohanských chrámů zbudovaných na svatých místech a císař mu vyšel vstříc. Během odklízení a odkopávání náspu navršeného Hadriánem, aby se tak dosáhlo úrovně podlahy, byl znovu nalezen Ježíšův hrob. Eusebius tento úžas z nálezu popisuje slovy: A když se kousek po kousku odstraňoval a dosáhlo se úrovně podlahy, tehdy se proti veškeré naději ukázalo i vše ostatní, totiž ctihodný a přesvatý svědek spasitelného zmrtvýchvstání, a ze všech nejposvátnější Jeskyně nabyla stejné podoby jakou měla při Pánově zmrtvýchvstání. Tedy poté, co byla pohřbena v temnotách, se znovu vrátila na světlo a těm, kteří přicházeli, aby ji spatřili, dala jasně poznat dějiny divů, které se tu udály, dosvědčujíc díly zvučnějšími, než jakýkoli hlas, zmrtvýchvstání Spasitele. 3

4 Překvapivý tón dokládá, že se znovu nalezení nepředpokládalo. Pravděpodobně se v pamětech uchovalo pouze místo Kalvárie, vzhledem k tomu, že se jednalo o příliš vysoký skalní výběžek, než aby mohlo být zcela srovnán. Eusebius se nezmiňuje o tom, co dovolilo identifikaci Kristova hrobu; někteří se domnívají že to mohla být přítomnost křesťanských grafitů. V roce 333 píše poutník Z Bordeaux, že viděl v Jeruzalémě návrší zvané Golgota s místem coby kamenem dohodil, kam bylo pohřbeno Ježíšovo tělo. Po nalezení pak Konstantinovi architekti zvažovali nový projekt, který by obsahoval i mauzoleum, které by chránilo a oslavilo Kristův hrob. Kvůli zbudování impozantnímu komplexu budov, byl odstraněno skalnaté sedlo Garebu a to jak na severu tak na západě. Tak byl hrob zcela izolovaný od lomu, ztratil vzhled a název jeskyně a stal se kaplí, zbudovanou uprostřed rozlehlého prostoru nad nímž vyrostla grandiózní mauzoleum Anastasis, které zůstalo jediným křesťanským římským mauzoleem. Mramorový model kaple Svatého hrobu, Narbonne. V. století. Skalní výběžek Kalvárie byl následně srovnán a ponechán pod otevřeným nebem, ohrazen zahradou se třemi vstupy za bazilikou zvanou Martyrium, která jak uvádí poutnice Egerie, dostala název po Golgotě: Velký chrám se jmenuje Martyrium, protože je na Golgotě, za Křížem, kde byl Pán umučen. Grandiózní mauzoleum Anastasis bylo slavnostně posvěceno v roce 336 (tvar a všeobecné uspořádání jsou znatelné dodnes). Obrovská apsida má osm portálů a stejně tolik k nebi prodloužených oken; uvnitř se střídají sloupy a pilíře, podpírající průchod, zakončený kopulí s oculem. Kromě proudu světla, který pronikal z kopule, tvořilo světlo procházející obrovskými okny nejkrásnější výzdobu pláště kaple, pokryté drahocennou dekorací a uchovávající Pánův hrob. Uvnitř naopak Konstantin nechtěl žádnou výzdobu, protože nic by nedokázalo zkrášlit skálu, svědka Kristova zmrtvýchvstání. Zdi portálu Konstantinova chrámu Anastasi. Celý komplex se rozkládá v ose 150 metrů na území někdejšího Hadriánova fóra. V roce 1896, v podlaze jedné baziliky v Madabě, byla objevena mozaika ze VI. století, která ztvárňuje mapu území mezi Libanonem a Egyptem. Nádherné mozaice vévodí město Jeruzalém a jeho středem jsou budovy Svatého hrobu. 4

5 INVAZE PERŠANŮ A ARABSKÁ NADVLÁDA Lesk Konstantinových staveb trval tři století. 20. května 614 byl Jeruzalém dobyt a vypleněn perskými hordami. Jen co díky ediktu z roku 622 skončilo plenění, vraždění a odvlékání do zajetí, začalo se s rekonstrukcí. A byl to opat Modestus, který se skromnými prostředky a za nejistých politických okolností, začal s restaurováním budov Svatého hrobu, přičemž žádal o pomoc křesťanské komunity Tiberiady, Tyru, Damašku i Alexandrie. V roce 638 dobyli Palestinu Arabové. Poslechněme si, jak tuto událost popisuje alexandrijský patriarcha Eutychius: Omar Ibn al-khattab a jeho generálové vytáhli ze Sýrie směrem k Jeruzalému, aby město sevřeli v obležení. Jeruzalémský patriarcha Sofronius, se odebral k Omar Ibn alkhattabovi, který mu vystavil list, jímž zaručoval obyvatelům města ochranu. Omar Ibn alkhattab nařídil svým mužům, aby neničili křesťanská místa ani je nepoužívali jako obydlí, a tím zajistil jejich uchování. Kalif Omar se pokojně zmocnil Jeruzaléma, navštívil Svatý hrob, ale nemodlil se u něho, dokud nebyla komplex přestavěn na mešitu; svůj plášť však položil ve východním átriu Martyrion, jež bylo vyhrazeno k soukromému kultu muslimů. Křesťané tak přišli o hlavní vchod do baziliky. Poutník Arculf, pocházející z Gálie, který byl svědkem politického zvratu spojeného s arabskou invazí, v odpovědi na otázky mnicha Adamnana o jeho cestě do Svaté země, k níž došlo v letech , podává nejrozsáhlejší informace. Bazilika Svatého hrobu, jak ji viděl Arculf, se lišila od Konstantinova chrámu především proměnami, k nimž došlo v průběhu Modestova restaurování v oblasti Kalvárie, která už nebyla pod širým nebem, ale schována do dvoupodlažní stavby: horní kostel, kde byl vystaven velký stříbrný kříž a krypta s oltářem, u něhož se slavili pohřby představených a významných lidí. Arculf mohl navíc vidět nový kostel Panny Marie, zbudovaný na jihovýchod od Anastasis. S postupme staletí se arabské panství stávalo stále více nepřátelským. Na začátku IX. století došlo k silnému zemětřesení, které poškodilo kopuli Anastasis. V roce 841 zachvátil kostel požár, stejně jako v letech 938 a 966. (foto: Arculfův plánek Svatého hrobu z r. 680) 5

6 ZPUSTOŠENÍ ZA AL-HAKIMA V roce 1009 fatimský kalif Egypta aihakim vydal výslovné nařízení rozbořit kostel Svatého hrobu. Historik Yahia Ibn Sa id popisuje událost takto: Zmocnili se veškerého vybavení, která se v chrámu nacházela a zcela vše zničili. Nechali pouze to, co se dalo jen stěží rozbít. Zničili také Kalvárii a kostel svatého Konstantina i vše co bylo kolem. Snažili se dokonce vyplenit i zbytky posvátných zřícenin. Toto plenění začalo v úterý pátého dne před koncem měsíce Saffar v roce 400 Egiri (25 srpna 1009). Skoro jedenáct nebylo křesťanům dovoleno toto místo navštěvovat, dokonce se ani nesměli modlit se na ruinách. Až pár let nato dostali povolení znovu zbudovat svatyni. Byl to výsledek mírové dohody mezi byzantským císařem Argyropulosem a nástupce al-hakima. Práce začaly za panování císaře Konstantina Monomacha. Císařští architekti po svém příjezdu do Jeruzaléma konstatovali, že celou Konstantinovu stavbu už nelze obnovit. Rozhodli se tedy pro zachování samotné Anastasis s připojením rozsáhlé absidy na východě a různých malých kaplí v prostoru átria-zahrady a martyrium. Tyto práce byly dokončeny v letech Během rekonstrukce východního átria, Martyrium a zahradní portál zmizely! Při restaurování Anastasis a nového trůnu pro biskupa, navždy zmizel někdejší příjemný proud přímého slunečního světla. Ani přes tyto proměny nepřišla nová struktura o umělecké prvky. Stěny a kopuli pokrývaly například mozaiky. Ruský mnich Daniel, který navštívil Jeruzalém v letech nám zanechal tento popis: Chrám Zmrtvýchvstání má kruhový tvar a spočívá na dvanácti monolitických sloupech a šesti pilířích. Dlažba je poskládána z nádherných mramorových lastur. Má šest bran a tribuny po dvanácti sloupech. Pod stropem j i nad tribunami sou pestré mozaiky svatých proroků. Na oltáři je obraz Krista. Nad hlavním oltářem lze spatřit mozaiku Povýšení Adama. V absidě je zase Kristovo nanebevstoupení. Zvěstování zaujímá dva pilíře u oltáře. Kopule chrámu není zakončena jako kdysi kamenem, ale je vytvořena z křížových trámů. Kostel je tak otevřen do výšin. Svatý hrob se nachází právě pod touto otevřenou kopulí... (foto: nahoře: sloupy po al-hakimově pustošení;uprostřed a dole: kaple Nalezení sv. kříže: fresky z XI. stol.) 6

7 PROMĚNA ZA KŘIŽÁKŮ Rostoucí obtíž přístupu ke svatým místům křesťanství vedla byzantské císaře k žádosti o pomoc od Západu. Ten odpověděl vysláním křížových výprav. 15. července 1099 křižáci dobyli Svaté město, pobili židy a muslimy a učinili je na dobu skoro sta let srdcem svého království, až do 2. října roku Několik dní po podmanění byl hrabě Godefroy de Bouillon poctěn titulem Advocatus, neboli laickým ochráncem Svatého hrobu, s výslovným úkolem bránit svatá místa jménem papeže a latinského kléru. Křižáci začali s novým uspořádáním některých částí svatyně v srdci křesťanství, která byla zakrátko restaurována. Aby přizpůsobili svatyni latinské liturgii byl v Konstantinově trojportále zbudován Chorus Dominorum spojený s Anastasis, kde konaly bohoslužbu latinští řeholníci. Další významným dílem křižáků bylo zbudování kostela sv. Heleny nad místem, kde se podle jeruzalémské tradice připomínalo nalezení pravého Kříže právě matkou císaře Konstantina. Úmyslem křižáků bylo vytvořit jedinou baziliku, která by soustředila všechny památky, kde se zde slavily a dát jí odpovídající formu, aby mohla přijmout tisíce poutníků. Rozmanitost evropských románských stylů, které jsou zastoupeny v bazilice od prvních zásahů z vůle krále Baldvina I. ( ), došla během času větší soudržnosti především díky umělcům, kteří pracovali za Baldvina III. ( ). Bazilika Svatého hrobu, jak se dochovala až do dneška, se skví křižáckým románským stylem, jenž pod jednou střechou uchovává posvátnou památku Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Nová bazilika byla posvěcena biskupem Fulcheriem, 15. července 1149, v padesátém roce osvobození Jeruzaléma, jak čteme na latinském nápise, vytesaném v bronzu nad hlavní branou: Toto svaté místo bylo posvěceno Kristovou krví, a proto naše posvěcení k jeho svatosti nic nepřidává. Nicméně, stavba, která zakrývá toto svaté místo byla posvěcena 15. července biskupem Fulcheriem a dalšími hodnostáři, ve čtvrtém roce jeho patriarchátu a v padesátém roce dobytí města, jež se skví jako ryzí zlato. V roce 1149 od Kristova narození. V roce 1131 se chrám Svatého hrobu stal rovněž pohřebním místem křižáckých králů. V roce 1100 tu byl pohřben Godefroy de Bouillon, v roce 1118 Baldvin I., v roce

8 Baldvin II. Jejich hrobky se nacházely v zóně jižníhi vstupu, který vedl k byzantskému trojportálu, na pravé straně před Adamovou kaplí. Tyto první královské hroby souběžné a oddělené s nízkým baldachýnem a skromnou dekorací, ale dokazují, že chrám Svatého hrobu měl kromě poutního také dynastický význam. Jeho oficiální úloha byla ještě umocněna 14. září 1131, kdy zde došlo ke korunovaci krále Folca a královny Melisendy: předtím se korunovace konaly v chrámu Narození v Betlémě. Náhrobek Baldvina V., u vchodu do jižní boční lodi, je posledním královským hrobem v chrámu Svatého hrobu. Byl zbudován na konci roku 1186 a pravděpodobně je posledním nějak významným sochařským dílem, které bylo v chrámu realizováno předtím, než Saladin v říjnu roku 1187 obsadil Jeruzalém. TĚŽKÉ OBDOBÍ Svatý hrob uprostřed Jeruzaléma: Sebastian Munster Vítězství Saladina a jeho vojska nad křižáckou armádou, která následovala v létě roku 1187, umožnily ayyubidskému panovníkovi vstoupit 2. října téhož roku vítězně do Jeruzaléma. Znovu získání Jeruzaléma v roce 1229 Fridrichem II. trvalo pouze deset, během nichž se zase uvnitř Svatého hrobu konaly bohoslužby. Přístup ke svatyni byl čím dál obtížnější, zvláště pro poutníky, kteří za Svatou pouť byli nuceni platit sultánovi vysoké sumy a často riskovali i vlastní život. V roce 1244 Chorezemští, lid iránského rodu, pocházející z dnešního Uzbekistánu, vyplenil Jeruzalém, který byl sultánem Ayyubide al-malik alkāmilem svěřen Fridrichu II. dohodou, známou jako šestá křížová výprava. 8

9 Napadení a vyplenění Jeruzaléma měly za následek vraždění a útěk křesťanů, bazilika byla znovu poničena a královské hroby rozbořeny. Tváří v tvář protestům, které zpráva o tomto plenění způsobila v křesťanském světě, spěchal sultán Ayub v roce 1246 omluvit se papeži Inocenci IV., s konstatováním, že k plenění došlo bez jeho vědomí rukou nezodpovědných, ale že nyní, po napravení škod, svěřil klíče dvěma muslimským rodinám, aby při příchodu poutníků otvírali baziliku. Tito kustódi klíčů Svatého hrobu otevírali baziliku jen v některých dnech a až poté, co obdrželi patřičný obnos. V letech bylo město v rukách Mameluků. Vzhledem ke svým dobyvatelským právům se považovali za legální vlastníky Svatého hrobu a přítomnost křesťanských komunit se chápala jako ústupek a odvolatelné privilegium podle převažujícího politického zájmu a retribuční daně. Zvláště z Východu přicházelo v XV. století mnoho poutníků. Nestoriáni z Mezopotámie, monofysiti z Egypta, z Arménie, z Etiopie a ze Sýrie, Řekové z byzantské říše a z Gruzie. Po příchodu do Jeruzaléma se ubytovávali v koloniích mnichů a kněží svých vyznání. Pouze Gruzínci, díky dohodě své královny Tamary s egyptskými sultány, byli osvobozeni od daní a mohli pobývat uvnitř chrámu a přijímat dary a stravu u brány svatyně. Všichni ostatní poutníci museli platit značnou částku, rovnající se asi 80 zlatým frankům. FRANTIŠKÁNI U SVATÉHO HROBU V roce 1342, bulou Gratas agimus papeže Klementa VI., byla pocta kustódů svatých míst svěřena františkánům, kteří ve Svaté zemi pobývali už od roku Ve zmíněné bule píše papež generálnímu představenému, že bratři vašeho řádu mohou trvale pobývat v chrámu Svatého hrobu a tady slavnostně slavit mše a další božská oficia. Od té doby františkáni pobývali v kapli zjevení Zmrtvýchvstalého Ježíše jeho Matce. Fra Nicolò da Poggibonsi, který v těch letech pobýval v Jeruzalémě a navštívil baziliku Svatého hrobu, napsal: U oltáře svaté Marie Magdaleny slouží latinští, tedy menší bratři, to znamená my, latinští křesťané, kteří jsou v Jeruzalémě a v celém zámoří, tedy v Sýrii a v Izraeli a v Arábii a Egyptě, nejsou tu jiní řeholníci, ani kněží, ani mniši, vyjma menších bratří a tito se nazývají latinští křesťané. Ruský archimandrita Gretenius píše, že uvnitř baziliky, která je po celý rok zavřena kromě velikonočních svátků a poutí, jsou trvale kněz řecký, gruzínský, franský tedy menší bratr, arménský, jakobitský a habešský. Byla to doba relativního klidu: různé křesťanské komunity přítomné u Svatého hrobu, dokázaly společně slavit obřady Svatého týdne, včetně procesí Květné neděle. 9

10 POD TURECKÝM PANSTVÍM V roce 1517 se centrum moci islámského světa přesunulo z egyptské mamelucké dynastie na otomanské Turky. Sultán, který sídlil v Cařihradě, prosazoval řeckou pravoslavnou církev, a to způsobilo mezi řeckými a latinskými mnoho třenic. Zemětřesení v roce 1545 zapříčinilo pád části věže. Peníze a palácové intriky proměnili Svatý hrob na trofej, kterou získal ten, kdo víc zaplatil. Některé části baziliky změnily v letech až šestkrát správce. V roce 1644 opustili baziliku Gruzínci, protože už neměli na placení daní, a krátce nato je následovali i Habešané. Františkánům se podařilo získat opuštěné prostory po ostatních komunitách. Po dlouhých jednáních začali františkáni v roce 1719 z restaurováním kopule Anastasis. Ze strachu, že by práce mohly být bezdůvodně zastaveny, zde pracovalo 500 dělníků pod dohledem 300 vojáků. Byla obnovena kopule a tympanon se zaslepenými okny, ale vytratily se starobylé mozaiky, už příliš sešlé. Arméni obnovili schodiště kaple sv. Heleny a Řekové zbořily nebezpečná patra zvonice. Samotná kaple byla restaurována až v roce O Květné neděli roku 1757, Řekové vtrhli do Svatého hrobu a násilně vyhnali františkány. Otomanská Brána vydala Sultánův dekret, který přiřkl Řekům vlastnictví baziliky v Betlémě, Hrobu Panny Marie, a společně s latinskými, části baziliky Svatého hrobu. I přes výzvy papeže Klementa XIII. zůstal sultán ve svém rozhodnutý neoblomný. V roce 1808 zachvátil baziliku Svatého hrobu obrovský požár, který zanechal na svatém místě značné škody. Kvůli napoleonským válkám v Evropě se františkánům nepodařilo vybrat dostatek peněz, aby dostali od Turků nezbytné povolení k restaurování. Patronem ortodoxie se stalo Rusko, které jménem ortodoxní církve dostalo povolení k restaurování. Francouzský ambasádor, generál Aupick, jménem katolických národů žádal o obnovu práv, kterých františkáni požívali před rokem Otomanská vláda byla ochotna souhlasit, když zasáhl ruský car Mikuláš a nařídil sultánovi, aby nezaváděl změny a nevystavoval se hrozbě přerušení diplomatických vztahů mezi oběma národy. Turecko tak bylo nuceno vydat dekret, který stanovil zachování Status quo z roku 1757, a tím upřel latinským jejich práva. A tento stav vlastnictví platí bez zásadnějších změn dodnes. (foto: Svatý hrob, Cornelis de Bruijn 1681). EPOCHA BRITSKÉHO MANDÁTU Po skončení první světové války, kde padlo Německo a jeho spojenec Turecko, byla Palestina svěřena do mandatorní správy Anglie. Naděje, že otázka svatých míst bude spravedlivě vyřešena, vzhledem k tomu, že Angličané jsou mimo problém, a mohli by být nestrannými soudci mezi dotčenými stranami, se nenaplnila. 10

11 Projekt na sestavení komise, která by měla posoudit práva každé komunity, byl stažen a spory byly postoupeny Vysokému anglickému komisariátu pro Palestinu, se závazkem zachovat Status quo. Anglická vláda v případě naléhavých prací či restaurování, na základě čl. 13 mandátu a nařízení z 1929 Odboru antiky, mohla zasáhnout přímo. K tomu došlo v roce 1934 a V důsledku silného zemětřesení v r. 1927, anglický architekt Harrison upozorňoval na ohrožení statiky baziliky a nechal vytvořit systém kovových a dřevěných výztuh, které na třicet let obklopily baziliku lesem lešení. Františkáni a Řekové pozvali odborné architekty, aby provedli další průzkumy a odpověď zněla, že provedené vyztužení není dostatečné, aby katastrofě zabránilo, proto bude třeba hledat jiná řešení. Všechny tři komunity se postaraly o nápravu škod způsobených zemětřesením: Řekové na vlastní náklady opravili kopuli Catholikon, františkáni kapli Kalvárie a Arméni kapli sv. Heleny. OD ROKU 1948 DODNES I když v určitém ohledu bylo minulé století pro Svatý hrob spojeno se sledem obtíží vázáných na politické události v zemi, na druhou stranu bylo stoletím, které umožnilo dosažení nejvýznamnějších dohod mezi komunitami zainteresovanými ve Satus Quo. Za Hašemitské vlády v Jordánsku, mohli křesťané a muslimové svobodně vstupovat do Svatého města i do baziliky, na rozdíl od židů, vzhledem k tomu, že Staré město zcela spadalo pod jordánské území. Zdvořilostní byla návštěva jordánského krále Abdulaha, 27. května Během některých prací při opravě střechy vypukl 23. listopadu 1949 ve 20 hodin požár a poškodil krytinu velké kupole. Vláda v Ammánu však se ihned chopila oprav. K rozhodujícímu zlomu došlo v roce 1959, kdy jednání mezi třemi komunitami řeckou ortodoxní, arménskou a latinskou dospěla k dohodě na velkém projektu obnovy baziliky a hned v následujícím roce se začalo s pracemi. První papežská návštěva v celých dějinách svatých míst se uskutečnila v lednu roku 1964, kdy se papež Pavel VI. modlil před prázdným hrobem. Šestatřicet let nato, u příležitosti jubilejního roku 2000 toto místo navštívil celkem dvakrát během jednoho dne papež Jan Pavel II. A pouze devět let nato se místní křesťanská komunita mohla radovat z návštěvy nového papeže Benedikta XVI. V důsledku tzv. šestidenní války, je také bazilika Svatého hrobu od roku 1967 pod kontrolou izraelské armády a dodnes izraelské hlídky bdí nad pokojným otvíráním a zavíráním bran baziliky a přílivem poutníků, zvláště v době velikonoční. 11

12 POUŤ DO SVATYNĚ SVATÉHO HROBU Hle, Kříž na kterém umřel Spasitel světa. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti. Úzkými ulicemi Suk Starého města, zahlcenými prodavači posvátných suvenýrů a zvědavými poutníky, přijdeme docela nečekaně před vchod do baziliky Svatého hrobu. Před vydlážděným náměstím uzavřeným třemi budovami vystupuje portál křižáckého chrámu se svými vstupní branami. Jen co křižáci dokončili portál přistavěli v levém rohu náměstí v roce 1172 zvonici, dnes už bez vrchních pater, která se zřítila v roce Zvonice je 29 metrů vysoká a nese i název svého stavitele Iordanis me fecit (zbudoval mě Jordán). Napravo vede otevřené schodiště k malému portálu s cylindrickou kopulí, původnímu vnějšímu přístupu na Kalvárii, později přestavěnému na malou Kapli Franků patřící latinským a zasvěcenou Panně Marii Bolestné. Tak mohli středověcí poutníci dosáhnout odpustků, i když byla bazilika zavřena anebo neměli peníze na zaplacení vstupního poplatku. Pod kaplí je oratoř zasvěcená sv. Marii Egyptské. Jen co vstoupíme na náměstí, podél stupňů u dláždění jsou dosud vidět základny sloupů, které kdysi podpíraly křižácký portál. Sloupy nechali Chorezemští odvézt v roce 1244 jako dar do Mekky. 12

13 Jediný vstup do svatyně, s dvěma dřevěnými křídly, je od časů Saladina svěřen dvěma muslimským rodinám, Judeh a Nuseibeh, které den co den konají stejná gesta, zděděná po otcích, totiž každé ráno a každý večer provádějí zvenčí rituál otvírání a zavírání baziliky. Jen co překročíme práh baziliky, vidíme vlevo lavici, divan používaný muslimskými vrátnými, na kterém dnes usedají poutníci a řeholníci komunity konající službu v bazilice. Bazilika Svatého hrobu otvírá poutníkovi bohatství událostí na témže místě, kde se odehrály: tady byl ježíš ukřižován a tady přemohl smrt. Vpravo baziliky se odvíjejí události spjaté s Ježíšovým utrpením, smrtí a pomazáním. Po několika strmých schodech napravo od vchodu, se vystupuje na horu Golgotu. Skála, na které byl ukotven kříž a která byla za časů Egerie pod širým nebem, se dnes dosud vypíná do výše kolem 5 metrů a lze ji spatřit oken z několika míst. Vyvýšené patro, zbudované křižáky, je rozděleno do dvou lodí: napravo je kaple ukřižování ve vlastnictví latinských, s X. a XI. zastavením Křížové cesty a kde se připomíná Ježíšovo zbavení šatů a jeho ukřižování, jak ukazuje mozaika. Kaple ukřižování Vzali tedy Ježíše, on sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed (Jan 19,17-18). Stříbrný oltář v kapli je darem velkoknížete toskánského, Ferdinanda de Medici (1588). Výzdoba a mozaiky pocházejí z minulého století. Ze XII. století je 13

14 medailon znázorňující nanebevstoupení. Mezi dvěma kaplemi je oltář Panny Marie Bolestné s bustou Panny Marie, která je darem portugalské královny Marie (1778). Kaple Kalvárie Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celé zemi až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš mocným hlasem zvolal: Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. A po těch slovech vydechl naposled (Lk 23,44-46). Nalevo je Kaple Kalvárie, náležející řeckým ortodoxním. Je místem, kde věřící mohou pokleknout před oltářem a skrze stříbrný kruh se rukou dotknout místa, kde byl vztyčen kříž Ježíšova umučení. Tady věřící naplňovali svůj slib, čili pokládali na oltář maličký dřevěný kříž, který jim byl dán ve vlasti na začátku cesty. Tady se připomíná XII. zastavení Křížové cesty, zatímco to XIII. je před kaplí Matky Bolestné. Adamova kaple Ježíš odvětil a řekl: Ty, blažený, můj drahý Bartoloměji, když jsi viděl toto tajemství; nyní ti zvěstuji vše, nač se mě zeptáš. Když jsem totiž zmizel z kříže, sestoupil jsem do pekel, abych odtud vyvedl Adama a všechny, kdo byli s ním, na prosbu archanděla Michaela (apokryfní Bartolomějovo evangelium). 14

15 Pod Kalvárii se nachází jedna z nejstarších kaplí baziliky zasvěcená Adamovi, praotci lidstva. V absidě je vidět trhlina ve skále, způsobená podle prvotní křesťanské tradice zemětřesením, k němuž došlo ve chvíli Ježíšovy smrti. Trhlina tak dovolila, aby Kristova krev skanula na Adama, který zde měl být pohřben, a vykoupila ho. Podle prvních křesťanů to měl být i původ názvu Golgota: místo lebky. Tradice inspirovala ikonografii o ukřižování, která klade k patě kříže lebku, potůček krve a často Starobylé tradice jsou spojeny rovněž s místy kaplí, které se nacházejí podél východní chodby: vyjdeme-li z Adamovy kaple ke Kristovu vězení, máme před sebou kapli sloupu výčitek (místo Ježíšova bičování), Rozdělení šatů a kapli sv. Longína. Vstoupíme-li do malé místnosti Vězení procházíme portálem vyzdobeným křižáckými hlavicemi, které zobrazují nezvyklou verzi Daniela v jámě lvové. Kámen pomazání Tito jej pečlivě zavinuli spolu s vonnými bylinami a myrhou, do nového lněného plátna, které ještě pro nikoho nebylo použito (apokryfní Gamalielovo evangelium). V átriu baziliky je umístěn Kámen pomazání, na památku Nikodéma a Josefa z Arimatie, kteří připravili Ježíšovo tělo k pohřbu. Kámen je velmi uctíván ortodoxními, ozdoben svícny a lucernami. Událost připomíná mozaika uprostřed. Kámen pomazání, u vstupu do baziliky, poprvé zmiňuje poutník Ricoldo da Mantecroce v roce Podle evangelií některé ženy sledovaly dění zpovzdálí: památka tří Marii je zvěčněna v kapli zbudované nad kruhovým kamenem, nedaleko kamene pomazání. 15

16 Hrob, který uchovával Ježíšovo tělo a který byl zaplaven světlem Kristova zmrtvýchvstání je srdcem nejen celé baziliky, ale celého křesťanského světa, jenž po staletí odpovídá na výzvu anděla: Nebojte se! Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není zde. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen (Mt 28,5-6). Vstoupíme-li do baziliky, po levé straně se dojde k Anastasis, Konstantinově rotundě s kaplí Svatého hrobu - zakončenou kopulí a zrestaurovanou a slavnostně v roce 1997 otevřenou, - uprostřed. ROTUNDA neboli ANASTASIS Prvního dne v týdnu pak časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly (Lk 24, 1-2). Rotunda, zvaná Anastasis (vzkříšení) ke obklopena impozantní římskou stavbou, v níž se ve třech podlažích střídají pilastry a skupiny sloupů a velkých oken. Bohužel, v průběhu staletí a restaurování přišla okna o přímý sluneční svit a chrámová galerie byla rozdělena mezipatrem na dvě patra. Při posledním restaurování bylo obnoveno 12 sloupů spodního sloupořadí dle původního uspořádání. Dva sloupy v blízkosti oltáře Marie Magdalény tvořila pravděpodobně jeden sloup prvotního Konstantinova komplexu a nebo již Hadriánova chrámu. Restaurování kopule byla zakončeno v 90. letech minulého století. 16

17 Stánek Hrobu Josef vzal tělo, zavinul je do čistého plátna a uložil do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále (Mt 27,59). Stánek Hrobu, sdílený řeckou ortodoxní, latinskou a arménskou komunitou, zachovává kompozici hrobek doby Ježíšovy, tvořených vestibulem, kde se pomazávalo tělo a ukládalo do plátna a pohřební místnosti. V roce 1808 tu vypukl ničivý požár a dnešní stánek byl zbudován v roce 1810 řeckou ortodoxní komunitou. Stánek má rovnou střechu s cibulovitou sloupy nesenou kopulí moskevského typu uprostřed; boční stěny jsou vyzdobeny řeckými nápisy, které vyzývají věřící a národy, aby oslavovaly Zmrtvýchvstalého Krista. Kaple Anděla Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem a zděsily se (Mk 16,5). Po vstupu do stánku staneme ve vestibulu, zvaném kaple Anděla, na památku mladého muže oděného do bílého roucha, kterého ženy viděly, jak sedí na hrobě ráno po sobotě a od něhož slyšely zvěst o zmrtvýchvstání. Maličká světnice, dlouhá asi 3,50 metru a široká kolem 4 metrů, je vyzdobena sochařskými panely z bílého mramoru, sloupy a pilíři. Uprostřed je podstavec s fragmentem skály, která uzavírala vchod do hrobky, kámen, který se celý uchovával uvnitř baziliky až do jejího zničení v roce

18 Hrobka Neděste se! Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován? Byl vzkříšen, tady není. Toto je místo, kam ho položili (Mk 16,6). Nízký portál z bílého mramoru zdobený reliéfem zmrtvýchvstání, strávený dotýkáním věřících, vede do maličkého a skromného prostoru, kde se napravo nachází mramorová deska pokrývající plochu původní skály, na kterou bylo položeno Ježíšovo tělo. Prostor je pokryt deskami z bílého mramoru a pilíři z červeného mramoru. Nad deskou je několik obrazů a basreliéfů zarámovaných ve stříbře, představujících triumf Krista Zmrtvýchvstalého, který vystupuje z hrobu. Z otevřeného stropu splývá 43 votivních luceren, náležejících komunitám, které střeží Svatý hrob. Hrob Josefa z Arimatie Jeden člen velerady, jmenoval se Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk on nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním z judského města Arimatie, který také očekával Boží království (Lk 23,50-51). Vstoupíme-li do místnosti, nacházející se na západě mezi pilíři Rotundy, všimneme si temného a neudržovaného prostoru. Je to tzv. syrská kaple, komunity, která přišla o různá práva na interiér baziliky. Tento spor o práva syrských a arménských na vlastnictví prostoru vedl k jeho úpadku. Malý průchod ve zdi uchovává hrob Josefa z Arimatie: dle tradice poté, co Ježíšovi poskytl svůj hrob a nechtěl pak být sám v témže hrobě pohřben. 18

19 To, co se událo časně zrána prvního dne po sobotě, se muselo odehrát v této zahradě, kde se nacházel hrob, darovaný Josefem z Arimatie, aby do něj uložili Ježíšovo těl Prostor severně od Rotundy zahrnuje evangelijní památku zvěsti o zmrtvýchvstání. Prvními svědky této zvěsti byly podle synoptických evangelií ženy, které se odebraly ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo. A našly kámen odvalený a anděla v oslnivém rouchu, který jim řekl: Není zde, byl vzkříšen. Maria z Magdaly - jak vypráví evangelista Jan - byla první, kdo se setkal se vzkříšeným Ježíšem, který ještě nevystoupil k Otci, ta, které svěřil úkol oznámit zmrtvýchvstání. Projdeme-li sloupořadím Rotundy, vstoupíme do prostoru náležejícího františkánům. Oltář napravo je zasvěcen právě Marii z Magdaly. Kaple Marie Magdalény Ježíš jí řekl: Maria! Ona se k němu obrátil a zvolala: Rabbuni! to je hebrejsky a znamená to mistře. (Jan 20,17). Kaple, náležející latinským, je zasvěcena setkání Magdalény s Ježíšem, jak nám o něm podává zprávu Janovo evangelium. Nad oltářem se nachází moderní bronzový odlitek, znázorňující setkání Magdalény se svým mistrem vytvořil je františkánský umělec Andrea Martini. 19

20 Kaple zjevení Ježíše své Matce Tehdy Ježíš řekl Marii: Prolila jsi dosti slz. Ten, který byl ukřižován, žije a mluví s tebou a tvoje útěchou je právě ten, jehož hledáš, ten, jenž je oděn v nebeský purpur. Ten, jehož hrob hledáš je tím, který rozlomil bronzové brány a osvobodil vězně pekel (apokryfní Gamalielovo evangelium). Nazývá se kaple Nejsvětější Svátosti nebo kaple Zjevení Ježíše své Matce a připomíná událost o níž se vypráví v apokryfu Kniha apoštola Bartoloměje o Kristově vzkříšení. Napravo od oltáře se nachází sloup bičování, zlomek sloupu z červeného porfýru, po staletí uctívaný latinskými věřícími Jeruzaléma u večeřadla a přenesený na toto místo v roce 1553 otcem kustódem Bonifácem Ragusou. Oblouky Panny Marie Když se rozbřeskl den, zatímco její srdce bylo zdrcené a zarmoucené, zprava od vstupu pronikla u hrobu vůně: zdálo se jako by se šířila vůně stromu života. Panna se obrátila spatřila Boha oděného do nádherného purpurového roucha nebes. Říká jí: Ženo, proč pláčeš a tak smutně lkáš nad hrobem, kde není žádný mrtvý (apokryfní Gamalielovo evangelium). Kráčeje chodbou, pozorujeme proměny jak šla staletí. Od základů, sahajících k původní Konstantinově bazilice se oddělují byzantské sloupy a pilíře křižácké příčné lodi. Na zdech si lze všimnout otvorů na zavěšení barevných mramorů, které kdysi zdobily baziliku. Pětice sloupů, odlišná od jiných, menších a neopracovaných, tvoří tzv. Oblouky Panny Marie, které připomínají návštěvy Matky u Synova hrobu. Tuto památku uchovávali jako věrohodnou už křižáci, proto stůj co stůj chtěli tuto jedinou část Konstantinova trojportálu uchovat. Na konci chodby se dojde k prosté kapli, kterou tradice sahající do 9. století nazývá Kristovým vězením. Její podlaha je z dob Konstantinových. 20