Pouť od mozku k duši

Transkript

1 Pouť od mozku k duši GIULIO TONONI

2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3

4 Φ

5 PRAHA 2015

6 GIULIO TONONI Pouť od mozku k duši

7 This translation published by arrangement with Pantheon Books, an imprint of The Knopf Doubleday Group, a division of Random House, LLC. Copyright 2012 by Giulio Tononi Translation Vladimír Vodička, 2015 Czech edition dybbuk, 2015 ISBN

8 PŘEDMLUVA Každou noc, když upadáme do bezesného spánku, se naše vědomí vytrácí. S ním mizí i vlastní vesmír každého z nás lidé a předměty, barvy a zvuky, slasti a strasti, myšlenky a pocity, dokonce i naše vlastní Já se rozpouští, dokud se zase neprobudíme nebo nezačneme snít. Co je vědomí a co znamená? Jak se vztahuje k našemu okolnímu světu? Z čeho je vytvořeno a jak uvnitř mozku dochází k jeho vzniku? Může věda přispět k jeho vysvětlení? Možná ano, ale vědomí nemůže zůstat skryto pod závojem vědy. Vědomí je mnohem více než jen objektem vědy: je i jejím subjektem. Následovat bude příběh, v němž se dávný vědec Galileo vydává na cestu za hledáním vědomí. Svého času Galileo vyjmul pozorovatele z přírody, a otevřel tak cestu objektivitě vědy. Možná proto se tento astronom pokusí navrátit pozorovatele přírodě a učinit subjektivitu součástí vědy. Nebo možná proto, že byl mistrem myšlenkových experimentů, jichž tato kniha hojně využívá. Během své cesty potkává Galileo postavy ze svých i jiných časů, dochází k mnohému poučení, přemýšlí o řadě názorů a čas od času si také láme hlavu nad tím, zda sní, či bdí. Jelikož ale každá kapitola předkládá tvrzení stavějící na těch předcházejících, Galileovo porozumění roste. V první části knihy se tak dozvídá fakta o vědomí a mozku proč jsou jisté části mozku důležité a jiné nikoli nebo proč se vědomí ve spánku vytrácí. Ve druhé části zjišťuje, jak lze tyto skutečnosti sjednotit a porozumět jim na základě vědecké Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 8 Φ POUŤ OD MOZKU K DUŠI teorie vědomí teorie spojující vědomí s Φ neboli fí, symbolem integrované informace, který této knize dává její název. A nakonec si náš astronom ve třetí části knihy uvědomuje některé z důsledků této teorie a potvrzuje, že jsou důležité pro nás pro všechny, jelikož vědomí je vše, co máme, a vše, čím jsme. Každá zkušenost, zjišťuje Galileo, je jedinečným útvarem vytvořeným z integrované informace útvarem, který je maximálně neredukovatelný, který je útvarem porozumění. A je to jediný útvar, jenž je skutečně skutečný je to ta nejskutečnější věc, která existuje. Čtenář může posoudit, zda vědcovo přemýšlení dává vůbec nějaký smysl. Poznámky na konci každé kapitoly se pokoušejí objasnit některé ze součástí hlavního textu a uvádějí odkazy v těch případech, kdy je lze identifikovat. (Některá vyobrazení a citace byly volně pozměněny.) Zájemci o vědecký výklad teorie podobné té, která je prezentována v hlavním textu, si mohou přečíst můj článek Consciousness as Integrated Information, in: Biological Bulletin (2008) 1 a odkazy v něm uvedené. Několik myšlenek, vyobrazení a citací se objevilo v předchozí práci mohlo by se zdát, že někteří lidé si nemohou pomoci a píší stále stejný příběh po celý svůj život.

10 PROLOG

11

12 1 GALILEŮV SEN V půli svého snu pouti seznal, že vtažen do temnoty jest, nevěda, odkud či proč se zde ocitl.

13 12 Φ POUŤ OD MOZKU K DUŠI Vzhlédl a spatřil, že vše je temné. Jeho duše rychle stoupala či padala snad Galileo nevěděl, která cesta vede vzhůru. Tak se duše jeho obrátila a spatřila hvězdy. Spatřil galaxie nehybné v jejich odlehlých vzdálenostech a spatřil planety obíhající v lhostejné prázdnotě. Země se pohybovala také, ale nebylo zde Slunce. Avšak úsvit přicházel. Země se zbarvila jako mdlý půlměsíc, rubem k východu, lícem k západu Slunce. Vynořovala se blíže a blíže mohl spatřit měkké světlo zaplavující vrcholky nejvyšších hor se stíny ustupujícími přes údolí. Špičky těch nejvyšších stromů se brzy upínaly k záři a uprostřed lesů se vynořil klášter jeho mládí jeho vlastní rodná hrouda se setkala se svým hostem v jeho domovině. Vznášeje se ve vzduchu vklouzl do svého někdejšího pokoje duše plovoucí nad jeho postelí. A duše spatřila jeho samého: oči zavřené, ústa zpola otevřená byla to tvář starého muže. A přesto jeho duše byla lehká, nespoutaná schránkou jeho vlastního těla. Jeho t-ě-l-o! Mohl zahlédnout jeho písmena vstupující (z pravé strany), pak plně plující pak vinoucí se pryč převelice jak černou linkou obroubený malý měsíc ě míří od t k l když nezodpovědné o na scénu vstoupit chce

14 GALILEŮV SEN Φ 13 Přiložil ucho ke své vlastní hrudi a naslouchal srdci. Jak bylo možné slyšet ten neustávající tlukot, úder za úderem po celý život? Žádný stroj by nemohl běžet tak dlouho bez zadrhnutí. Neptej se, pomyslel si, zdali se bušící převody zaseknou, ale kdy se zaseknou. Slyšel svůj dech proudit dovnitř a ven. Tak na chvíli pozoroval vydechování a sípání plic, dovnitř a ven, a přemítal nad tím, kolik výdechů v něm ještě zbývá. Neptej se, pomyslel si, až příliš brzy se pára rozplyne každý balon uniká. Pak náhle, zatímco se napínal, aby vlétl do svého těla, nádech vtáhl Galilea s sebou. A on pocítil, jak byla jeho duše vsáta dovnitř a proudí skrz úzké nosní dírky do nitra temné klenby jeho lebky. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 14 Φ POUŤ OD MOZKU K DUŠI Uvnitř spatřil jiné nebe: černé nebe jeho vlastní lebky, bez hvězd. Ale jeho duše se opět obrátila a spatřila další zemi. Plul nad rozlehlými kontinenty, zahlédl její pohoří a vznesl se nad jejími údolími. Další rozbřesk přicházel: hřebeny a údolí byly pokryté lesy, možná to byly stromy mládí, stinné údolí, kde se kdysi naučil, čím příroda je a duše není. Vůně mládí linoucí se vzduchem, oblé hory také dýchaly, bušily pomalu a zlehka s jeho tepem. A uzřel pak, čím byla ta obloha pod jeho duší: byl to mozek, mozek zářící světlem, jako kdyby uvnitř svíral své vlastní slunce. Pak přistál a ponořil se do mozku mezi jeho stromy. Pod klenbou a hluboko uvnitř mozku znovu uviděl svůj klášter a dlouho řadu komůrek. Ještě jednou spatřil svůj pokoj z doby, kdy byl chlapcem, a uviděl sám sebe v posteli vedle postele loutnu a ta začala hrát: poznal její zvuk a píseň. Mozek byl širší než obloha. 2