Obhajoba absolventského výkonu

Transkript

1 Obhajoba absolventského výkonu Pro absolvování svého studia jsem si vybrala dvojroli Královny noci / Marie Terezie a Eleonory v autorském muzikálu / singšpílu Martina Sládečka a Maria Buzziho PA-PAPAPA-PA-PA v režii MgA. Lukáše Kopeckého. Tento titul měl premiéru 12. dubna 2015 v Divadle na Orlí. Jedná se o čtvrtý, tedy poslední absolventský titul ateliéru doc. Mgr. Sylvy Talpové. O dramaturgii se postarala Helena Michková, scénu navrhla a z velké části vyrobila Jitka Fleislebr a choreografickou kultivovanost měl na starosti doc. Ing. David Strnad. Děj PA-PAPAPA-PA-PA pojednává o příchodu vídeňského umělce Emanuela Schikanedera do Brna / Brynu, kde se touží proslavit a získat tak zpět svou dřívější slávu. Ve Vídni totiž bojoval s tamní cenzurou a tento boj vedl k jeho osobnímu i profesnímu krachu. Po mnoha rozvahách a rozporech se svou kompanií se rozhodne uvést v Brynu Mozartovu operu Kouzelná flétna, k níž napsal libreto a sám v ní ve vídeňském uvedení hrál postavu Papagena. Hledá klíč k srdci brynského diváka a rozhodne se zasadit děj Kouzelné flétny do brynského prostředí a pojmenovat ji Flétna kouzedlná. V průběhu představení v Divadle na Orlí tak diváci sledují zkoušení nové hry a zároveň samotné představení opery Flétna kouzedlná. Tento děj je dramaturgicky rozstřižen veprostřed před prvním výstupem brynské Flétny kouzedlné. Druhá půle děje, tedy samotné představení Flétny kouzedlné, je paralelně vsunuta do první půle hry, kde se tyto pravidelně střídají. Vznikají tedy dvě linie, jejichž začátky od sebe dělí něco málo přes 24 hodin. Tyto linie se pravidelně proplétají. Divák se může cítit částečně zmaten, při pozorném sledování našeho představení a troše fantazie se mu ale obě dějové dráhy na konci spojí v jednu. 1

2 Důvod výběru absolventského výkonu Absolutorium v tomto titulu jsem si vybrala ještě v době, kdy jsem o něm neměla skoro žádné povědomí. Neproběhla ani první čtená zkouška, pouze jsem tušila, že bych v něm mohla mít dost prostoru a několik od sebe navzájem odlišných hereckých poloh a písní. Nejistotu pramenící z nedostatečného množství informací jsem potlačila a rozhodla se pro absolvování v tomto autorském muzikálu právě kvůli větší ploše mých postav. Průběh zkoušení Zkoušení představení PA-PAPAPA-PA-PA bylo pro mě velmi příjemné a přínosné. Se spolužáky jsme tvořili náš poslední titul, při zkouškách tedy nechyběla ani nostalgie. První čtení Režisér Kopecký nám ještě před první čtenou zkouškou rozeslal text k přečtení. Přiložil k němu první úkol a totiž udělat si chvíli čas sama pro sebe, přečíst si scénář a napsat si první pojmy, dojmy nebo cokoli, co nás napadne. Posléze nám prozradil záměr tohoto úkolu. Řídí se totiž pravidlem, že nejlepším nápadem bývá často ten úplně první. Herec tedy v případě, že se v tvorbě postavy nebo v díle celkově začne ztrácet, může nahlédnout do svých poznámek z prvního čtení. Často mu to ukáže správnou cestu. Moje poznámky obsahovaly: Pěkné, trochu zmatek, oproti očekávání je to hodně sexuální, jak odlišit Marii Terezii a Královnu noci? Pěkné dílo to opravdu je, velmi vtipně napsáno, najdeme zde spoustu skrytých významů, které i nám hercům stále postupně docházejí. Sexualita rozhodně nevstupuje do hry prvoplánově, hraje ovšem velmi důležitou roli. Co se poslední poznámky týče, byla mi vysvětlena už na první čtené zkoušce. Marie Terezie je totiž českým ekvivalentem Královny noci. 2

3 Královna noci Role Královny noci byla pro mě výzvou hlavně z pěvecké stránky. Královna noci zpívá v muzikálu dvě písně, z toho jedna je sólová (Hádanka song) a druhá je duet s Papagenem (Líbací kuplet), jehož ztvárnil Jiří Daniel. Hádanka song a její repríza vychází z motivů písně Árie Královny noci. Tato operní skladba je psána pro koloraturní soprán, ale moje hlasové zařazení však spadá pod mezzosoprán. Nejobtížnější pasáž původní písně, jež je zařazena i do písně Hádanka song, spočívá ve staccatovém popěvku, v němž zpěvačka během jednoho taktu zazpívá osm tónů, jejichž nejvzdálenější rozsah je jedna oktáva, a to od tónu F2 po tón F3. Svými hlasovými dispozicemi a správnou technikou zpěvu se k tomuto hornímu tónu dokážu prozpívat. Tato poloha je však vhodnější pro vysoké soprány. Dlouho jsme se skladatelem Buzzim, režisérem Kopeckým a profesorkou zpěvu Jarmilou Krátkou dumali nad tím, zda píseň Hádanka song necháme v původní tónině. Chtěli jsme totiž dosáhnout efektu spočívajícím v nesnesitelně ječící Královně noci. Zkoušeli jsme spoustu variant. Například zpívat část písně o oktávu výš a jinou o oktávu níž a podobně. Nechtěli jsme však podstupovat riziko, že v případě sebemenší indispozice budou tyto tóny nepřesné a rozhodí tím celou další melodii. S profesorkou Krátkou jsme v různých denních hodinách zkoušely rozsahová cvičení, abychom zjistily, kam můj hlas pohodlně vyšplhá a kam naopak už nedosáhne. Sama ráda zdolávám překážky, nebo se jejich zdolání snažím dostat co nejblíže. Nakonec jsme ale všichni dospěli k závěru, že by bylo nejlepší píseň transponovat, a to o malou tercii níž. Nejvyšším tónem v písni je tedy D3, který dokážu zazpívat kdykoli, a efekt ječení přitom zůstává zachovaný. V duetu Líbací kuplet k žádným transpozicím nedocházelo, ale i zde však na mě a mého spolužáka čekaly nástrahy. Naše pěvecké linky se v této písni velmi nepravidelně prolínají, často se naše hlasy nachází v kánonu a navíc v našemu uchu nepřirozených intervalech, jež se následně rozvinou do logických harmonií. 3

4 Největším problémem v této písni je pro mě pohyb na tzv. Redutě. 1 V podpatcích chodím dokola po těchto europaletách a balancuji mezi mezerami mezi prkny. K tomu všemu otáčejí radní (Katarína Mikulová, Kristýna Štarhová a Štěpán Kaminský) touto Redutou proti směru mé chůze. Vzniká tedy pocit točny, kdy chodím prakticky na místě a podlaha pode mnou se otáčí. Před oběma těmito písněmi cítím určitou nervozitu, Královna noci by neměla zazpívat falešný tón, a ani zavrávorat při pohybu na paletách. Snažím se s touto nervozitou pracovat a využít ji k plnějšímu soustředění a koncentraci. Herecky jsem s rolí Královny noci neměla žádný výrazný problém. Její hladinu nadhledu a moci jsem pochopila velmi záhy. S režisérem jsme hledali míru šílenosti, kterou Královna noci nabyla během dvaceti sedmi letého pobytu mezi hvězdami. Bádali jsme, jakou má tato postava pohybovou i hlasovou stylizaci. Napadlo nás například, že by mohla jednat jako zombie, nebo baletní sólistka. Nakonec nás inspirovala operní múza z filmu Pátý element a tak jsem její noblesu přenesla do role Královny noci. I hlasovou polohu jsme zpočátku chtěli nějak výrazněji specifikovat. Byla tu možnost měnění hlasových poloh (něco jako mutace). Rozhodli jsme se nechat se vést intuicí a ukázalo se to jako správná cesta. Královna noci se svými replikami nakládá přirozeně, dává svým slovům obrovskou váhu a je si vědoma, že ji všichni poslouchají. Tomu přizpůsobuje i intonace a modulace hlasu. Eleonora Hereckou polohu role Eleonory jsem hledala déle. Snad je to tím, že je asi o dvacet let starší než jsem já. Je to ochranitelka Schikanederovy kompanie, matka tohoto uskupení. Snaží se držet partu pohromadě, uklidňovat vnitřní spory a najít střední cestu v případě, že se Schikanederovy nápady a myšlenky dostanou do konfliktu s myšlenkami herců. Nejčastěji se toto děje mezi Schikanederem a Nicolasem, jehož přesvědčení o divadle s myšlenkou nabourává Schikanederův plán spočívající v uvádění u lidí oblíbených titulů na úkor kvality samotného díla. Eleonora se tedy za každou cenu snaží najít řešení, jež by mohlo 1 Jedná se o čtyři k sobě stlučené europalety, jimiž je možné pohybovat díky kolečkům umístěným na spodní straně palet. 4

5 obě strany uspokojit. Je jakousi spojovatelkou mezi svým manželem Schikanederem a jeho kompanií, jehož je součástí. V jakémkoli kolektivu je tato pozice nevděčná. Sama jsem si ji vyzkoušela během těchto čtyř let na JAMU, kdy jsem zastávala funkci pomocné odborné síly. Byla jsem po dobu studia styčným bodem, na který se obracela vedoucí ateliéru doc. Mgr. Sylva Talpová a také moji spolužáci. Střety zájmů obou stran jsem se snažila řešit spravedlivě, spolehlivě a zodpovědně. Nastaly ovšem situace, kdy s tím jedna ze stran nebyla spokojená a vzniklý problém padl na mou hlavu. Pocity z těchto životních zkušeností jsem se snažila promítnout do postavy Eleonory. Problematickou scénou se pro mě stalo přistižení Schikanedera s Francizskou při údajném zkoušení Schillerových Loupežníků. Tito opravdu zkoušeli. Schikaneder se však nechá unést, naslibuje Francizce slávu a úspěch, jen když se ho bude držet. Ta se vinou své mladistvé naivity nechá svést. Dlouho jsem si nedokázala odůvodnit, proč se Eleonora po krátké chvilce přestane na Schikanedera zlobit, a naopak se ho snaží povzbudit, že lidé ještě stojí za kvalitní divadlo. Režisér Kopecký mi nabídl odůvodnění, že to není první případ, kdy Schikaneder Eleonoru podvedl. Je smířená s tím, že se její manžel občas někde zapomene. Je pro ni však důležité, že se vždy vrátí zpět k ní. Přidala jsem si k tomu poté ještě svou motivaci spočívající v tom, že se Eleonora v Schikanederově kompanii cítí se svými blízkými dobře a ráda by toto seskupení, jenž je jí rodinou, udržela za každou cenu pohromadě. Poté už jsem této situaci lépe rozuměla, a tedy ji uměla i lépe zahrát. V roli Eleonory zpívám píseň Jednou. Tato skladba začíná vizionářskou pasáží o tom, že za sto, za dvě stě let budou lidé jiní, lepší. Následně se rytmus překlene do rychlého tempa, ve kterém již Eleonora přesvědčuje Schikanedera o lepší budoucnosti. V této části se melodie mé pěvecké linky dotýká tónu F2, jenž je mým přechodovým tónem, tedy hranicí mezi hrudním a hlavovým rejstříkem. Tento tón u mě zní každý den jinak. Někdy se mi zpívá lehce, jindy musím zapojit všechny mikrosvaly v těle, abych tento tón udržela v poslouchatelné rovině. Často zní totiž ostře a divákovi v tu chvíli může připadat nepříjemný, s čímž se snažím co nejvíce pracovat. Tyto tóny ale nejsou jedinou nástrahou v této písni. Do mezihry jsme totiž umístili i stepovou variaci, pod níž 5

6 je podepsaná Kateřina Čadová. Step jsme měli pravidelně ve druhém ročníku, v následujícím akademickém roce jsem si tento předmět přihlásila jako volitelný. Před premiérou PA-PAPAPA-PA-PA jsem ale pravidelně do hodin stepu docházet z časových důvodů nemohla. Ve stepu je nejdůležitější uvolnit kotníky, což ale není tak snadné a rozhodně to nejde udělat během rozcvičky. Je to otázkou několika týdnů, někdy dokonce měsíců. Snažila jsem se tedy v každé volné chvíli, například když jsem čekala na spoj městské hromadné dopravy, své kotníky rozhýbat, protáhnout šlachy a svaly kolem nich a celkově zvětšit jejich flexibilitu. Krátkou stepovou variaci, kterou jsme chtěli vyjádřit určitý rozhovor mezi Eleonorou a Schikanederem, jsme trénovali asi tři týdny. Jedná se o opravdu krátkou vsuvku, z hlediska režijního a dramaturgického má divákovi ukázat, že to, co v tomto singšpílu již viděl, není zdaleka vše, a že toho umíme a také ukážeme ještě více. I tak nám ale tato variace dala dost zabrat. Nyní už máme kroky více zažité, takže z ní již nejsme tolik nervózní. Osobně si ovšem před každým představením vyhradím deset minut na uvolnění nohou a několikrát si tuto choreografii zastepuji. Kombinací těchto dvou složitostí v jediné písni se u mě před výstupem nastřádá velká nervozita, jež s přibývajícím počtem repríz nijak výrazně neustupuje. Závěrečné zhodnocení Zda jsem s konečnou fází tohoto představení spokojená, nemohu přesně říci, jelikož konečná fáze zatím nenastala. Každá repríza je jiná a v každé si uvědomíme novou skutečnost, i když třeba pro dílo zásadní. Zřejmě je to dáno nedostatkem času, který jsme na tento kus měli. Začátek zkoušení byl naplánován na začátek března, což tedy znamenalo, že bylo na přípravu tohoto představení vyhrazeno jako obvykle šest týdnů. Bohužel se ovšem náš ročník dostal do situace, kdy jsme připravovali inscenace v jiných divadlech, dokonce i v jiném městě. Velmi často se tedy stávalo, že někdo z kolektivu na zkoušce chyběl. A když už jsme se tam sešli všichni, byli jsme unavení a naše pozornost nebyla stoprocentní. Věděli jsme, že tato cesta není příliš zodpovědná. Bohužel studentům na konci studia nezbývá nic jiného, než se snažit někde uchytit, což bez 6

7 účinkování v jiných divadlech jde jen velmi těžko. Tato zkušenost mě na druhou stranu velmi obohatila. Nejenže jsem zjistila, že dělat několik věcí zároveň člověka nesmírně vyčerpává a taky ho trápí, že nemůže všemu dát tolik energie a elánu, kolik si každé dílo zaslouží. Také jsem si vyzkoušela, jaké je hrát představení, kterým si člověk není příliš jistý. Nechci tím říct, že bych režisérovi Kopeckému nevěřila. Věděla jsem, že nic neponechal náhodě a že by nás před diváky se špatným představením nepustil. Ale chyběla mi ta tolik důležitá jistota, kterou člověk získá, když se celé představení odehrává v kuse. Scházel mi ještě minimálně týden, abych si ujasnila technické věci, kterými bych se v reprízách již nemusela zabývat a mohla se soustředit na plynulost textu, myšlenky a emocí. Premiéra se bohužel posunout nedala. Řekli jsme si tedy, že do premiéry půjdeme po hlavě a budeme čekat, co z toho vyjde. Ukázalo se, že tím byla premiéra velmi živá a další reprízy o nic méně. Naučilo mě to vařit z vody přímo na jevišti, a to nejen, když někdo zapomene říct nějakou repliku, ale i tehdy, když se mi dařilo nacházet nové herecké polohy uprostřed scény, ve které jsem tyto dříve necítila. Je škoda, že se PA-PAPAPA-PA-PA dočkalo tak malého množství repríz. Hrálo se dohromady osmkrát, což je doba, během níž se představení dokáže dobře zažít. Nestačí však bohužel na to, aby si v daných již usazených situacích herci mohli vyzkoušet různé improvizované vsuvky. Během posledních několika repríz se nám to již začínalo dařit. O to větší škoda je, že se tento titul nebude již nadále uvádět. Derniérou se mu stane představení na festivalu Divadelní Luhačovice 2015, kam jedeme na srpnový zájezd. Celková práce na tomto představení mi byla velkou zkušeností a nějakou dobu z ní určitě budu čerpat. Setkání s režisérem Kopeckým hodnotím velmi kladně. S jeho režijními postupy jsem souhlasila a mnohdy jsme se na určité věci zcela shodli. Navíc byl spokojen s mou hlasovou vybaveností, což s ohledem na jeho profesi režiséra rozhlasových her pro Český rozhlas nabízí do budoucna možnost dalšího využití mých dispozic. Na titul PA-PAPAPA-PA-PA budu velmi ráda vzpomínat, absolvovat v dvojroli Královny noci a Eleonory mi bylo potěšením. 7