Japonská studia, 3. ročník Japonská literatura. Referát Jasuoka Šótaró: Warui nakama

Transkript

1 Japonská studia, 3. ročník Japonská literatura Referát Jasuoka Šótaró: Warui nakama Marek Mikeš

2 Úvod V tomto referátu se zabývám povídkou Warui nakama od japonského autora Jasuoky Šótaróa. V první části se věnuji postavě autora, ve druhé stručně shrnuji příběh rozebírané povídky. Dále se věnuji, podle mého názoru ústředním, motivům povídky.nakonec se snažím krátce posoudit, nakolik povídka Warui nakama splňuje charakteristické rysy Jasuokova díla, jak je prezentováno v použitých zdrojích. Čerpal jsem především ze skript japonské literatury Miroslava Nováka a Vlasty Winkelhöferové, ze Slovníku japonské literatury Vlasty Winkelhöferové a z přemluvy k povídce ve sborníku Shōwa Anthology. K práci jsem používal anglický překlad povídky z výše uvedeného sborníku v překladu Kären Wigen Lewis. Japonská jména jsou uváděna v pořadí příjmení jméno dle japonské konvence. K přepisu japonštiny používám českou transkripci. Při citaci cizojazyčných zdrojů uvádím vlastní překlad. Autor Jasuoka Šótaró se narodil v Kóči na Šikoku. Jeho otec byl armádním veterinářem a rodina se neustále stěhovala. Proto Jasuoka strávil většinu dětství na cestách po Japonsku, Mandžusku a Koreji. Roku 1940 nastoupil na literární fakultu Univerzity Keió v Tokiu. V roce 1944 byl povolán do armády, ale pro nemoc byl hospitalizován. Studia v oboru anglické literatury dokončil roku I po válce se doma léčil z tuberkulózy páteře. V roce 1951 napsal povídku Garasu no kucu (Skleněné boty), jež byla navržena na Akutagawovu cenu 1. Tu obdržel v roce 1953 za povídky Warui nakama (Špatní kamarádi) a Inki na tanošimi (Chmurné potěšení). 2 Zpočátku psal především povídky v nichž stylisticky navazoval na tradici jap. watakuši šósecu (prózy psané v první osobě, já-román ), pozornost kritiky upoutal svým talentem pro humor a ironii, schopností vyhrotit příběhy až do komického tónu. 3 V roce 1956 píše román Tonsó (Dezerce) ve kterém se odráží jeho zážitky z války. Po úspěchu prózy Umibe no kókei (Přímořská scenérie) z roku 1958, která popisuje smrt jeho matky 1 Akutagawova cena: jap. Akutagawa šó, ocenění udělované dvakrát ročně nepříliš známým autorům kratších próz. 2 Novák, M.; Winkelhöferová, V. Japonská literatura II (od roku 1686) Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s Winkelhöferová, V. Slovník japonské literatury, Praha: Libri, s. 128.

3 v psychiatrické léčebně, se namísto čistě humorných popisů hlouběji zabývá i rozpadem mezilidských vztahů, například v dílech Maku ga orite kara (Když spadne opona, 1967) a Cuki wa higaši ni (Měsíc je na východě, 1971). Jeho vrcholným dílem je historický román Rjúritan (Vyprávění o putování) z roku 1981, za nějž byl oceněn. Od konce 50. let hojně cestoval a o svých dojmech psal např. v Amerika kandžó rjokó (Sentimentální cesta do Ameriky) z roku 1962 a Sobieto kandžó rjokó (Sentimentální cesta do Sovětského svazu) z roku V Jasuokových prózách se opakuje motiv ztraceného domova, postava chlapce či mladíka snažícího se vymanit z vlivu dominantní matky, obava z mezilidských kontaktů a sebezlehčující tón postav pronásledovaných pocity méněcennosti a neschopnosti se přizpůsobit. 4 Povídka Warui nakama Příběh povídky Warui nakama se odehrává na přelomu 30. a 40. let v Tokiu. Hlavní hrdina (či spíše antihrdina) po středoškolských studiích navštěvuje přípravnou školu k přijímacím zkouškám na univerzitu. Na prázdninovém kurzu francouzštiny se setkává s Fudžiim Komahikem, který mu je zpočátku krajně nesympatický. Jednoho dne se spolu cestou domů dají do řeči a hlavní hrdina přislíbí, že Fudžiiho navštíví. Postupně si ho oblíbí a začne ho obdivovat pro jeho nevázanost, smělost a když se dozvídá, že Komahiko má i zkušenosti se ženami, obdiv ještě roste. Fudžii hlavnímu hrdinovi ukazuje dobrodružný styl života, například utíkají z restaurace bez placení. Když prázdniny končí, Fudžii se vrací do Kjóta, kde předtím studoval a hlavní hrdina se snaží nalézt Komahika i v sobě samém. Nejprve se rozhodne přijít o panictví ve čtvrti nevalné pověsti. Pak se rozhodne, že tak jak zasvětil Fudžii jeho, bude teď do dobrodružného života zasvěcovat svého přítele Kuratu. Poněkud neohrabaně napodobuje Fudžiiho a mírně Kuratou pohrdá. K jeho zděšení se Fudžii na několik dní vrací a hlavní hrdina se obává, že v očích Kuraty ztratí svou nadřazenou pozici a že Kurata zjistí, že vlastně celou dobu jen napodoboval Fužiiho. Všichni tři se však spřátelí a jejich dobrodružství dostávají nový náboj. Když pak Fudžii znovu odjíždí do Kjóta, oba mladíci se pak předhánějí, kdo se chová více jako Komahiko a píší si s ním dopisy. Časem se dozvídají že Fudžii je vážně nemocný a 4 Ibid, s. 128.

4 že byl vyloučen ze školy. Hlavní hrdina se začne obávat, že pokud i nadále bude žít stejným způsobem, čeká ho podobný osud a s výčitkami se rozhodne přestat jednat pod vlivem svých kamarádů a vzít život do vlastních rukou. Povídka má v anglickém překladu asi 22 stran a převážně je psaná v ich-formě, jak napovídá i výše uvedená skutečnost, že se Jasuoka na počátku své tvorby držel tradice watakuši šósecu. Vyprávění v první osobě umožňuje detailní a působivý náhled do myšlenek hlavního hrdiny a Jasuoka této možnosti hojně využívá. Výstižné popisy hrdinových pocitů a myšlenkových pochodů v textu zabírají nezanedbatelnou část. Hlavní hrdina rozhodně není dokonalý a Jasuoka to neskrývá čtenář v myšlenkách vypravěče může vidět i snahu se za každou cenu předvést před přítelem, strach z odhalení, zklamání z Kuratova úspěchu a uspokojení z Fudžiiho neštěstí. Motiv změny mezilidských vztahů Výrazným motivem díla jsou změny mezilidských vztahů. Proměny hrdinových postojů k jeho přátelům jsou časté, náhlé a mnohdy radikální. Jejich popisy bývají výstižné i zajímavé. Zpočátku hlavní hrdina považuje Fudžiiho za idiota a dívá se na něj spatra:...a když jsem se vrátil do třídy, seděl na mé židli malý kluk v modré košili. Vypadal jako slaboch - ten jeho hubený krk a nadměrná košile pastelové barvy, která by se hodila tak na ženskou zástěru - ale to jeho nestoudnost dělalo ještě horší. 5 Nechce s ním ani mít nic společného: Jednoho dne, když jsem jel vlakem domů, ocitl jsem se ve stejném vagónu jako on. K mému zděšení se ke mně se širokým úsměvem vydal hned jak mě uviděl a posadil se vedle. Na můj čich okamžitě zaútočil zvláštní, odporný zápach. 6 Fudžii hlavního hrdinu zaujme dotazem na jeho oblíbené téma a brzy se spřátelí. Vypravěč změní názor na Komahikův vzhled i zápach a zalíbí se mu jeho výstřední styl života. Když se dozvídá o přítelových zkušenostech, jeho náhled se opět mění: Rázem jsem poznal, že Fudžii už měl ženu... V tomto okamžiku se můj obraz Komahika obrátil vzhůru nohama (...) Takže nyní, i když Fudžii ležel přímo přede mnou, cítil jsem, že nás něco ostře 5 Gessel, V.C.; Matsumoto T. (ed.) The Shōwa Anthology, Tokyo, New York: Kodansha International: str. 78, Bad Company. 6 Ibid, s. 78.

5 rozděluje. Byl mužem z neznámého světa. (...) Stejně jako muž začne vnímat ženu již miluje jako tajemnou, já začal o Komahikovi smýšlet jako o chlapci s úžasnými schopnostmi. 7 Později Fudžii odjede a vrátí se, když hlavní hrdina začne zaučovat Kuratu. Kurata je Fudžiim rovněž okouzlen a když Komahiko opět odjede a píše kamarádům dopisy do Tokia, zůstane v očích chlapců jeho zidealizovaný obraz: A takto se naše představa Komahika každý den víc a víc idealizovala. I v naší snaze překonat toho druhého jsme s Kuratou byli jednotní. Na každém kroku jsme si pomysleli Jen kdyby tu byl Koma. 8 Nakonec se hlavní hrdina začne obávat následků svého volného stylu života a snaží se hledat vlastní cestu:...začal jsem tu a tam trousit poznámky o problémech, které Komahika při jeho nynějším životním stylu očekávaly... Kdybych nějak dokázal přimět Kuratu aby se ho zřekl, měl jsem v plánu udělat totéž. 9 Proměnami prochází i vztah hlavního hrdiny s Kuratou. Zatímco Kurata tráví prázdniny na Hokkaidu, kam pozval i hlavního hrdinu, ten zažívá dobrodružství s Fudžiim. Když se Kurata vrací, je jeho spolužák docela jiný: Když mne Kurata Šingó na začátku semestru uviděl poprvé po svém návratu z Hokkaida, byl velice překvapen. Zdálo se, že neví jak reagovat na má témata konverzace, na můj slovník, dokonce i na mnohá má gesta a způsoby. Mně na druhou stranu můj dávný kamarád a spolužák připadal hloupý jak mezek Teď mě k smrti nudilo sedět s Kuratou a naslouchat jeho vyprávění a tupě přikyvovat, nebo poslouchat jak žvaní o tenisu. 10 Kurata začne vypravěče do jisté míry obdivovat a ten se k němu začne chovat lépe: Čím větší pokroky dělal Kurata směrem od mezkovství k normalitě, tím jsem byl podobnější Komahikovi, nebo jsem si to aspoň myslel. A tak jsem se snažil nejednat s Kuratou jako s hloupým zvířetem 11 Zakrátko se ale jejich postavení vyrovnává, když se vrací Fudžii a i Kurata se s ním může setkat osobně: Atmosféra byla radostná a zakrátko jsme si všichni tři připadali jako staří braši. ( ) Když se nyní objevil pravý Fudžii, nepochybně jsem se v Kuratových očích stal jeho bledým stínem. To znamenalo že jsem zároveň s tím, jak jsem usiloval o Fudžiiho uznání, musel jsem se i snažit podepřít obraz Komahika, který ve mně spatřoval Kurata. 12 Když jsou si tedy hlavní hrdina a Kurata opět rovni, mohou být přáteli a soutěží spolu o Fudžiiho přízeň ať už přímo, nebo formou porovnávání dopisů, jež od něj později dostávají. 7 Ibid, s Ibid, s Ibid, s Ibid, s Ibid, s Ibid, s. 87.

6 Ve Fudžiiho nepřítomnosti spolu tráví celé dny, ale když se nakonec hlavní hrdina rozhodne, zříci se Fudžiiho, ztrácí i Kuratu. Jednoho dne se vydává do školy, aby se tam setkal s Kuratou, ale ten se za celý den ani neukáže. Později zjištuje, že Kurata je s Fudžiim, který naposledy přijel do Tokia. Vypravěč se však rozhodne se s nimi již nesetkat: Po tom, co jsem tam čekal celý den, cítil jsem se, jako bych to byl já, koho zradili kamarádi. A protože jsem měl za to, že jsem tím dostál svému závazku vůči našemu přátelství, cítil jsem se očištěný a svobodný, jako bych ze sebe vypudil ďábla. 13 Motiv hledání sebe sama Dalším výrazným motivem povídky je hrdinovo hledání sebe sama. Na začátku se setkává s Fudžiim, který ho brzy začne fascinovat. Po jeho odjezdu se svou identitu snaží nalézt jeho napodobováním. I tak si hrdina uvědomuje, že to není ono a s Fudžiiho návratem se snahy o zaujetí jeho role vzdává. Avšak Fudžii je i nadále vzorem, který se společně s Kuratou snaží určitým způsobem následovat. Časem si uvědomuje, že tato cesta vede ke zkáze a rozhoduje se ji opustit. Poté, co se hrdina spřátelí s Fudžiim, zažívá s ním nevídaná dobrodružství a když se dozvídá o jeho zkušenostech se ženami, vidí v něm i cestu k tomu, aby sám rovněž pronikl do tajů milostného života. To se mu den po Fudžiiho odjezdu podaří a s pocitem nadřazenosti se ujímá Kuraty ve stejné roli jež pro něj dříve představoval Komahiko: Otřes, který mi přinesl Komahiko, jsem měl zase já způsobit Kuratovi Aniž bych si plně uvědomoval co dělám, začal jsem následovat cestu, kterou mi přes léto vyznačil Fudžii. Jídlo bez placení, krádeže, voyerismus 14 I když se snaží, nedokáže být stejný jako Fudžii. Jednoho dne se s Kuratou vydává do kabaretu a chce jej ztrapnit nějakou poznámkou, ale na nic nemůže přijít: Co by v takové situaci dělal Fudžii? Chtěl jsem udělat stejný dojem jako na mně tehdy udělal on, a tak jsem si v hlavě přehrával jeho pohled a jeho chování. Ale nic na co jsem přišel by neznělo jako on. Byl jsem z toho čím dál víc vytočený až jsem nakonec vyhrknul, Jdeme pryč, tohle je nuda. 15 Zároveň se obává o svoji image: Čas od času, i když jsem si byl jistý, že Komahiko je v Kjótu, hrozil jsem se děsivé možnosti, že by se Kurata s Komahikem nějak setkali. Pokud 13 Ibid, s Ibid, s Ibid, s. 86.

7 by se to stalo, co by bylo s mým obrazem, jež jsem s takovou námahou usadil v Kuratově mysli? 16 Když se tato obava naplní, hrdina si to navzdory očekávání užívá. Společně s Kuratou se hrdina snaží jít ve Fudžiiho stopách i po jeho odjezdu: Ale jak ubíhaly dny, oba jsme nacházeli jisté potěšení v hledání Komahika v tom druhém. Chodili jsme ulicemi, jimiž jsme se s Komahikem procházeli, navštěvovali jsme kavárny kam jsme chodili s Komahikem, a střídali jsme se v tom, kdo z nás zrovna zastával Komahikovu roli 17 Časem je ale v absurdně se chovající společnosti přestávají uspokojovat jejich absurdní činy a když se dozvídají o Komahikově nemoci a plánovaném návratu do Koreje, jsou bezradní: Společně jsme vybrali tu nejpřepychovější restauraci co jsme našli. Usoudil jsem, že na tak formálním místě budeme tak zaměstnáni správným zacházením s příborem krájením masa tak, aniž by vyletělo z talíře nebo opatrným namotáváním kluzkých špaget na vidličku že nebudeme mít čas myslet na nic jiného. Brzy jsme se ale přesvědčili, že ani taková sebetrýzeň při jídle nikterak neulevila naší bolesti. 18 Nakonec si po dlouhém čekání na Kuratu ve škole uvědomuje, že jej vlastně ani tak potkat nechce: Nikdy jsem ještě při čekání na Kuratu nebyl takhle netrpělivý. Ale bylo to vlastně kvůli němu, že jsem tu čekal? Kdybych ho doopravdy chtěl vidět, bylo by určitě rychlejší zajít k němu domů, nebo do kavárny, kde jsme vždycky vysedávali. 19 Postupně se přesvědčuje o tom, že ve skutečnosti opravdu své kamarády vidět. Když se na konci dozvídá, že Kurata utekl z domova, vyráží ven se záminkou, že ho bude hledat. Ve skutečnosti ho ani tehdy potkat nechce. Nasedá do taxíku a nechá se unášet rychlostí. Cítí, jak se vzdaluje svým přátelům a době kdy je miloval a sní o tom, že bere věci do vlastních rukou: V jednu chvíli jsem napůl vstal ze sedadla, položil zezadu obě ruce na řidičovu sedadla a začal si představovat, že mám jízdu ve své moci 20 Jasuokova tvorba a povídka Warui nakama Jasuokovy prózy patří k nejčtivějším v celé japonské poválečné literatuře. Lze je zařadit mezi prózu subjektivní, ale nenacházíme v nich těžký beznadějný tón, spíše smysl pro 16 Ibid, s Ibid, s Ibid, s Ibid, s Ibid, s. 99.

8 úsměvné vyrovnání se životem. píše se ve skriptech japonské literatury. 21 Ve Slovníku japonské literatury se dočteme: V mnoha prózách se opakuje motiv ztraceného domova, postava chlapce či mladíka, snažícího se vymanit z vlivu dominantní matky, obava z mezilidských kontaktů a sebezlehčující tón postav pronásledovaných pocity méněcennosti a neschopnosti se přizpůsobit. 22 V předmluvě k povídce v kompilaci Showa Anthology se o charakteristických rysech Jasuokovy tvorby dozvídáme toto: Postavy Jasuoky Šótaróa jsou všechno neohrabaní a chybující jedinci, kteří masochisticky neustále jdou za vlastní výzvou, i když si uvědomují, že tu není ani nejmenší šance, že by v čemkoli uspěli. (...) Na jeho díle je ovšem jedinečný Jasuokův pokřivený smysl pro kritiku, který mu umožňuje nahlížet na všechny směšné činy svých postav s ironickým, nezaujatým humorem. 23 Konkrétně v této povídce rozhodně nacházíme výše zmíněné téma mezilidských vztahů, ironický humor, snad i neohrabané jedince, v narážkách i motiv ztraceného domova. Co ovšem podle mého názoru zcela nesedí, je beznadějná situace hlavního hrdiny. V tomto se spíše přikláním k názoru ze skript japonské literatury. Zřetelný vývoj a nadějná vyhlídka na uchopení života do vlastních rukou rozhodně nezní tak beznadějně, jak se píše v předmluvě k anglickému překladu povídky. Právě absence této beznadějnosti a vyšší míra fikce jsou body, které podle mého názoru povídku vyčleňují z proudu watakuši šósecu. Co se týče autobiografických prvků v povídce, vyskytuje se tu motiv otce ve službách armády a s tím spjaté cestování. V díle je rovněž v několika odstavcích reflektována tehdejší situace v Japonsku, rovněž s Jasuokovým ironickým nadhledem. Závěr Zabýval jsem se povídkou Warui nakama od Jasuoky Šótaróa, podal jsem informace o autorovi a o ději povídky. Za ústřední motivy povídky jsem určil změny mezilidských vztahů a hledání sebe sama ústřední postavy a ilustroval je na citátech z povídky. Povídka do Jasuokovy tvorby celkem zapadá, co se ne zcela shodovalo s údaji v předmluvě k anglickému překladu bylo, podle mě relativně optimistické, vyznění povídky. 21 Novák, s Winkel., s Gessel. s. 76.

9 Zdroje: Gessel, V.C.; Matsumoto T. (ed.) The Shōwa Anthology, Tokyo, New York: Kodansha International: s , Bad Company (překl. Lewis, K. W.) Keene, D. Dawn to the West, New York : Holt, Rinehart and Winston, s , The I Novel Novák, M.; Winkelhöferová, V. Japonská literatura II (od roku 1686) Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977 Winkelhöferová, V. Slovník japonské literatury, Praha: Libri, 2008