ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Jednací číslo: 2 T 119/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Příbrami rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloslava Boudníka a přísedících Ing. Zinaidy Valáškové a Jaroslava Vondrů v hlavním líčení konaném dne 23. listopadu 2015 t a k t o : Obžalovaný Jaroslav K o t o u č, nar v Lánech, okres Kladno, starobní důchodce, trvale bytem Oráčov Klečetné 49, okres Rakovník, se podle 226 písm. b) tr. řádu z p r o š ť u j e o b ž a l o b y, státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne sp. zn. 1Zt 167/2014, kterou mu bylo kladeno za vinu,

2 Pokračování Spisová značka: 2T 119/2015 ž e : dne na blíže nezjištěném místě v Dobříši, okres Příbram, ve funkci náčelníka Okresního oddělení Veřejné bezpečnosti v Dobříši, okres Příbram, tedy v postavení úřední osoby, v souvislosti s celostátně organizovanou perzekucí soukromě hospodařících rolníků označovaných státními orgány a orgány KSČ za vesnické boháče jako člen komise pro úpravu poměrů rodin kulaků ustavené při Okresním národním výboru Dobříš, kdy tato komise byla ustanovena jako koordinační orgán, který měl projednávat předem každé opatření proti vesnickým boháčům a jejich rodinným příslušníkům, zejména pokud jde o jejich přesídlení, přičemž do této komise byl určen v souladu s usnesením politického sekretariátu ÚV KSČ ze dne , spolurozhodl na základě nezákonné Směrnice ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti o úpravě poměrů rodinných příslušníků odsouzených vesnických boháčů ze dne společně s dalšími dnes již zemřelými členy této komise Václavem Vokurkou ve funkci předsedy Okresního národního výboru Dobříš, Jaroslavem Pospíšilem ve funkci prokurátora Okresní prokuratury v Dobříši, Josefem Kakosem ve funkci tajemníka Okresního výboru Komunistické strany Československa, Jaromírem Drožem ve funkci zemědělského referenta a Františkem Nouzeckým ve funkci referenta pro vnitřní věci, o nezákonném vysídlení v rámci tzv. akce K soukromě hospodařících sedláků a jejich rodin z míst jejich trvalých bydlišť, konkrétně: 1. Josefa Hrubého, nar , jeho manželky Marie Hrubé, nar a jeho dětí Marie Hrubé, nar , Jarmily Večerkové, rozené Hrubé, nar , Růženy Petříkové, rozené Hrubé, nar a Jaroslava Hrubého, nar tím, že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V.-960/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa trvalého pobytu, což bylo realizováno 3. června 1953, kdy byla rodina proti své vůli vystěhována z obce Nečín do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků Čáslav, provozovna Kluky, 2. Antonína Šeredy, nar , jeho manželky Marie Šeredové, nar a jeho dětí Anny Roškotové, rozené Šeredové, nar , Mileny Bursíkové, rozené Šeredové, nar a Josefa Šeredy, nar , tím, že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V.-959/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa trvalého pobytu, což bylo realizováno 19. července 1953, kdy byla rodina proti své vůli vystěhována z obce Chotilsko, osada Hněvšín, do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků Broumov, provozovna Dolní Adršpach- Libná, 3. Josefa Proška, nar , jeho manželky Marii Proškové, nar , jeho tchánovi Antonínovi Novotnému, nar a jeho dětem Josefu Proškovi, nar a Antonínu Proškovi, nar , tím že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V. 963/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa trvalého pobytu, což bylo realizováno 1.června 1953, kdy byla rodina proti své vůli vystěhována z obce Libice do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků Vysoké Mýto, provozovna Sedlištka,

3 Pokračování Spisová značka: 2T 119/ Josefa Kozohorského, nar , jeho manželky Jarmily Kozohorské, nar , rodičů Františka Kozohorského a Bedřišky Kozohorské, nar a jeho dětí Zdeňku Kozhorskému. nar a Jindřišky Soukupové, rozené Kozohorské, nar tím, že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V.-958/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa trvalého pobytu, což bylo realizováno 5. června 1953, kdy byla rodina proti své vůli vystěhována z obce Daleké Dušníky do předem určeného bytu v objektu Československý státních statků Lanškroun, provozovna Dolní Dobrouč, 5. Ladislava Tesárka, nar , jeho manželky Růženy Tesárkové, nar , syna Oldřicha Tesárka, nar , snachy Ludmily Tesárkové, nar a vnoučat Oldřicha Tesárka, nar , Ladislava Tesárka, nar a Růženy Spilkové, rozené Tesárkové, nar tím, že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V.-962/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa jejich trvalého bydliště v obci Nečín na Československé státní statky Bruntál, provozovna Dvorce na Moravě, k vystěhování rodiny následně nedošlo z důvodu nedostatku pracovních sil v obci Nečín, 6. Václava Jarolímka, nar , jeho otce Václava Jarolímka, nar , jeho manželky Anny Jarolímkové, nar a dětí Václava Jarolímka, nar a Bohumily Bartoňové, rozené Jarolímkové, nar tím, že dne spolupodepsal rozhodnutí č.j. V.-961/02 taj. 53, na základě kterého bylo výše jmenovaným přikázáno vystěhovat se z místa trvalého pobytu, což bylo realizováno 29. května 1953, kdy byla rodina proti své vůli vystěhována z obce Libice do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků Vysoké Mýto, provozovna Tisová, kde byli nuceni žít v nevyhovujících hygienických a zdravotních podmínkách, takto jednal se záměrem učinit opatření proti uvedeným poškozeným a jejich rodinám, co by představitelům potenciálních nepřátel v budování socialismu na vesnici a představitelům soukromě hospodařících zemědělců, ačkoli věděl, že poškození nemají reálnou možnost se těmto opatřením bránit při využití standardních právních prostředků, přičemž mu muselo být známo, že cílem této akce byl koordinovaný postup úřadů za účelem dosažení likvidace vybraných soukromě hospodařících zemědělců, kteří v té době byli ze strany Komunistické strany Československa, státních orgánů a médií označováni za třídní nepřátele kulaky, proti nimž je třeba vést ostrý boj a ve jménu socializace vesnice realizovat jejich omezování a vytlačování, přičemž si byl vědom, že shora uvedená rozhodnutí byla v rozporu s ústavním zákonem č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky ze dne a to 1, který deklaroval, že jsou si všichni občané před zákonem rovni a dále 7, který zaručoval, že každý občan se může usazovat nebo pobývat na kterémkoli místě Československé republiky, přičemž omezit lze toto právo jen v zájmu veřejném na základě zákona a 8, podle něhož v mezích obecných právních předpisů může každý občan nabývat na kterémkoli místě Československé republiky nemovitostí i jiného majetku a vykonávat tam výdělečnou činnost, přičemž vystěhování rodin včetně malých dětí mimo obvod dosavadního bydliště vedlo k zásadnímu narušení sociálního zázemí a společenských kontaktů a zásadnímu omezení volnosti a narušení rodinných a majetkových poměrů,

4 Pokračování Spisová značka: 2T 119/2015 t e d y, ž e : úmyslným společným jednání více osob jako úřední osoba, v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, takový čin spáchal na jiném pro jeho skutečné nebo domnělé politické přesvědčení a takový čin spáchal zneužívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného, č í m ž m ě l s p á c h a t zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b, e) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle 23 trestního zákoníku účinného do neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami podal k Okresnímu soudu v Příbrami obžalobu na obžalovaného Kotouče pro skutek popsaný ve výrokové části tohoto rozsudku, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku ve znění účinném do Obžalovaný v přípravném řízení využil svého práva a k věci nevypovídal, hlavní líčení se za splnění podmínek 202 odst. 5 tr. řádu konalo v jeho nepřítomnosti, vyjma části hlavního líčení, kterého se obžalovaný zúčastnil, aby umožnil přečtení úředních záznamů o podaných vysvětlení, čímž značně zkrátil trestní řízení a jinak bylo hlavní líčení konáno ze shora uvedených důvodů v jeho nepřítomnosti. Ve věci byly provedeny následující důkazy, a to záznamy o podaném vysvětlení s Jaroslavem Hrubým, Milenou Bursíkovou, Antonínem Proškem, Jindřiškou Soukupovou, Růženou Spilkovou, Bohumilou Bartoňovou, kteří se vyjádřili jako rodinní příslušníci rodin, jakým způsobem došlo k jejich vystěhování s tím, že všichni se shodli na tom, že to byl velmi necitlivý zásah, který do jejich rodin zasáhl, vyjádřili se rovněž v rámci svých vzpomínek k podmínkám, v jakých tyto rodiny byly nuceny po vystěhování a na nuceném vysídlení a přestěhování žít. Ve věci byly provedeny dále důkazy listinné, a to zápisy z jednání komise pro úpravu poměrů rodin kulaků ze dne , zajišťovací dotazníky, zápisy z jednání předmětné komise, potvrzení o příjezdu a ubytování ohlášených přesídlenců, zprávy Krajské správy státní bezpečnosti Praha, rozhodnutí Rady místního národního výboru Nečín, zápisy, výpisy z kroniky, zápisy o výpovědích, trestní oznámení, žaloby Okresní prokuratury

5 Pokračování Spisová značka: 2T 119/2015 v Dobříši, rozsudky Lidového soudu v Dobříši, usnesení téhož soudu, usnesení Krajského soudu v Praze, část kroniky rodu Šeredů, výměry, rozsudky Krajského soudu v Praze, Směrnice ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti ze dne , archivní písemnosti Národního archivu Praha, zpráva o pověsti a byl proveden důkaz rovněž znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma a byly zjištěny následující skutečnosti: Je nepochybné, že k přestěhování Josefa Hrubého, Antonína Šeredy, Josefa Proška, Josefa Kozohorského, Ladislava Tesárka a Václava Jarolímka došlo na základě realizace opatření proti vesnickým boháčům a úpravu poměrů tzv. kulaků, která vycházela ze Směrnice ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti o úpravě poměrů rodinných příslušníků odsouzených vesnických boháčů ze dne a šlo o realizaci tzv. akce K vysídlení soukromě hospodařících sedláků a jejich rodin z místa jejich trvalých bydlišť. V rámci akce K byly realizovány rozsudky Lidového soudu v Dobříši, kterými byl těmto rodinám, resp. odsouzeným kulakům, zakázán pobyt na území obce Dobříš a byli nuceni tzv. přesídlit v rámci shora citované akce. V tomto rozsahu nejsou pochybnosti o tom, že k předmětnému skutku došlo, a to v rozsahu, jak je popsán ve výrokové části obžaloby a byl převzat do zprošťujícího výroku rozsudku a bylo rovněž prokázáno, že předmětné opatření bylo realizována na základě výše citovaných rozsudků v souladu s předmětnou Směrnicí ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti, do této komise byl rovněž určen v souladu s usnesením politického sekretariátu ÚV KSČ ze dne obžalovaný. Jakkoli byla předmětná směrnice prokazatelně protiústavní, nelze klást obžalovanému za vinu, že jako člen předmětné komise se spolupodílel na jejím rozhodování a předmětnou směrnici respektoval. V daném případě dle názoru soudu je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti. Obžalovaný byl v podstatě povinně jmenován do předmětné komise v souladu s rozhodnutím tehdejšího ÚV KSČ jako náčelník Okresního oddělení Veřejné bezpečnosti v Dobříši a za dané situace neměl jakoukoliv možnost se, pohledem tehdejších poměrů v období tuhé normalizace, politických procesů s údajnými odpůrci režimu, bránit tomu, aby do této komise nastoupil, neboť pokud by tak obžalovaný učinil, v podstatě by tak on podepsal nad sebou minimálně obdobný osud, jako byl připraven jednotlivým vysídlencům. Skutečností, kterou vzal soud za rozhodnou pro zproštění obžalovaného obžaloby z předmětného skutku je fakt, že obžalovaný v této komise zasedal toliko jako její řadový člen, nikoliv předseda její komise, což je třeba považovat za skutečnost, která zásadním způsobem mění náhled na protiprávnost jeho jednání, neboť dle názoru soudu i kdyby obžalovaný předmětné rozhodnutí, kterým byla realizována tzv. akce K, nepodepsal, na důsledcích tohoto rozhodnutí by to nemělo žádný vliv. Rovněž nelze přehlédnout skutečnost, že obžalovaný dle názoru soudu v této pozici nevykonával pravomoc úřední osoby podle 127 tr. zákoníku, neboť v této komise nebyl činný jako příslušník ozbrojeného sboru ale jako člen speciální ad hoc zřízené komise pro realizaci vládního rozhodnutí a dle názoru soudu tedy jeho činnost v této komisi nebyla činností úřední osoby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Je nepochybné, že obžalovaný předmětná rozhodnutí komise skutečně podepsal, což prokazují závěry písmoznaleckého zkoumání, avšak jeho podpis neměl zásadní vliv na realizaci shora popsaných opatření, neboť by k nim došlo i bez tohoto podpisu.

6 Pokračování Spisová značka: 2T 119/2015 Jakkoli je zcela nezpochybnitelné, že předmětné období českých dějin bylo velmi komplikované, pro řadu občanů nespravedlivé, způsobilo závažné křivdy mnohdy s neodčinitelnými následky a jednání obžalovaného je nepochybně morálně odsouditelné, neboť se na těchto křivdách a nespravedlnostech podílel. Rovněž lze z provedených důkazů vzít za prokázané, že v důsledku rozhodnutí předmětné komise došlo ke zneužití pravomoci úřední osoby, a to v úmyslu způsobit jinému jinou závažnou újmu, došlo k výkonu pravomoci způsobem odporujícímu jinému právnímu předpisu a takový čin byl spáchán pro skutečné nebo domnělé politické přesvědčení zneužívajíce bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti a nezkušenosti jiného. Pokud by obžalovaný byl souzen jako předseda předmětné komise, bylo by možné o jeho trestní odpovědnosti při naplnění všech znaků shora uvedené skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku ve znění účinném do uvažovat. V daném případě však bylo prokázáno, že obžalovaný byl toliko řadovým členem komise, kam byl povolán na základě rozhodnutí vyšších složek, a to rozhodnutím tehdejšího Ústřední výboru KSČ a jen stěží si lze představit, jak již bylo odůvodněno výše, že by mohl účast v komisi v tehdejších politických poměrech jakkoliv odmítnout. Nebylo však zároveň prokázáno, že by obžalovaný v této komisi zasedal jako náčelník tehdejšího Okresního oddělení Veřejné bezpečnosti (tudíž veřejný činitel), když tuto funkci v té době prokazatelně vykonával, ale byl zde jako občan tehdejší Československé republiky, který do této komise byl jmenován právě z titulu funkce, kterou v té době na Okresním oddělení Veřejné bezpečnosti zastával (v rámci poměrného zastoupení dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence), tuto funkci však nevykonával jako příslušník ozbrojeného sboru České republiky, jímž Veřejná bezpečnost nepochybně byla, jeho postavení ve vedoucí funkci ozbrojené složky bylo pouze nominačním kritériem dle shora citovaného usnesení ÚV KSČ pro to, aby do této komise mohl zasednout. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se soud domnívá, že v daném případě bylo nepochybně prokázáno, že se žalovaný skutek stal, tento skutek by mohl být posouzen, pokud by byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, nepochybně jako shora zločin, ale v daném případě dle názoru soudu naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu nedošlo, neboť u obžalovaného chybí status veřejného činitele a za této situace stěží lze uvažovat o tom, že by obžalovaný mohl naplnit zákonné znaky skutkové podstaty tohoto zločinu. Vzhledem k tomu, že jednání obžalovaného dle názoru soudu nevykazuje znaky ani jiného zločinu a i kdyby tomu tak bylo, byl by tento nepochybně promlčen, dospěl soud v daném případě k závěru, že předmětný skutek se stal, avšak není žalovaným trestným činem. Proto soud obžalovaného podle 226 písm. b) tr. řádu obžaloby státního zástupce v celém rozsahu zprostil.

7 Pokračování Spisová značka: 2T 119/2015 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to do 8 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Lhůta k podání odvolání u rozsudku, který se doručuje jak obžalovanému, tak jeho obhájci, běží od doručení, které bylo provedeno nejpozději. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obžalovaného s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem, jako obžalovanému. Odvolání musí být ve lhůtě k podání odvolání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Odvolání musí splňovat rovněž obecné náležitosti podání podle 59 odst. 3 tr. řádu. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání si nemůže účinně podat ten, kdo se tohoto práva výslovným prohlášením před soudem vzdal. V Příbrami dne 23. listopadu 2015 Mgr. Miloslav Boudník předseda senátu