PASÁŽ JALTA V BRNĚ, DÍLO JAROSLAVA JOSEFA POLÍVKY

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY SDRUŽENÁ UMĚNOVĚDNÁ STUDIA Markéta Pakostová Bakalářská diplomová práce PASÁŽ JALTA V BRNĚ, DÍLO JAROSLAVA JOSEFA POLÍVKY Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. 2015

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce

3 Obsah: Úvod Dobový kontext Funkcionalismus Historie Dominikánského náměstí Královské kaple Historie severní strany Dominikánského nám Nálet na Brno Dominikánské náměstí Soutěž na regulaci Dominikánského náměstí Majitelé budovy pasáže Využití budovy novodobá historie Historie Kina Moderna Jalta - Svoboda Historie pasáží komparace Stavitel Jaroslav Josef Polívka Spolupráce Jaroslava Polívky s Frankem Lloydem Wrightem Johnson Research Tower Spolupráce Jaroslava Polívky s architektem Josefem Havlíčkem Palác Chicago Závěr Resumé Literatura... 36

4 Úvod Budova Pasáže Jalta patří k nejstarším funkcionalistickým památkám Brna. Tento komplex v centru města Brna, který je po desetiletí opuštěný, skýtá obrovské možnosti využití. Brněnský Palác Jalta, dříve Palác Moderna, byl postaven podle projektu stavitele Jaroslava Polívky v letech 1928 až 1929 jako tzv. polyfunkční dům a nachází se na severní straně Dominikánského náměstí. Tato monumentální funkcionalistická památka se skládá ze šesti nadzemních a tří podzemních pater, z nichž jedno se nevyužívalo pro komerční účely. V budově byl sál kina Jalta, obchody a kanceláře. Celkem má budova 115 místností. Mnohé z nich byly původně zamýšlené jako ubytovací jednotky, ale za celou historii se zde nakonec nacházel pouze jeden byt, kde bydlel správce budovy. Budova se rozprostírá od nároží Panenské přes Dominikánské náměstí až k nároží Veselé ulice. Tato stavba patří k nejvýznamnějším pasážím v Brně, podobně jako např. Pasáž Alfa, jež vznikala ve stejné době. Motiv ke vzniku bakalářské práce na téma P asáž Jalta je jeho aktuálnost a neucelenost. Literární zdroje, které jsou k dispozici se věnují tomuto tématu pouze okrajově, a proto se bakalářská práce zabývá komplexněji historií stavby od počátku jejího vzniku, jednotlivými stavebními etapami a změnami majitelů stavby. Pro pochopení širšího kontextu je však nutné rozebrat i historický vzhled a proměny Dominikánského náměstí, na kterém se budova n achází. Na toto téma jsem psala seminární práci, ze které bakalářská práce částečně vychází. Z hlediska osnovy je práce rozdělena do pěti hlavních kapitol, které mají jednu a více podkapitol. V první kapitole je budova uvedena do dobového kontextu, dále je rozpracován společenskohistorický vývoj města Brna, dobové tendence v architektuře a dále je jedna kapitola věnována vývoji funkcionalistického směru, do kterého stavba patří, a to nejen v Československu. Další rozsáhlejší kapitola je věnována historii a stržení Královské kaple a jejího okolí, protože byla 1

5 s vedlejším domem, na jehož místě se dnes nachází Pasáž Jalta, úzce spojena. V další kapitole je rozebrána také historie a fungování kina Moderna, které jako jediné za druhé světové války promítalo české filmy. V neposlední řadě je v práci zahrnuta komparace sledované stavby s dalšími brněnskými pasážemi, zejména s těmi, jež pocházejí ze stejného období. V této kapitole je využito především internetových zdrojů a vlastních poznatků, z důvodu absence komplexní publikace o historii brněnských pasáží. Větší část bakalářské práce je věnovaná životu a dílu stavitele, architekta a odborníka na železobetonové konstrukce Jaroslava Josefa Polívky. Tento, v České republice nepříliš známý architekt spolupracoval s celou řadou významných architektů zejména v zahraničí. Ve Spojených státech amerických například s architektem Frankem Lloydem Wrightem. V České republice je nejdůležitější jeho krátká, ale plodná spolupráce s architektem Josefem Havlíčkem. Podrobnější popis Polívkovy spolupráce s Josefem Havlíčkem a Frankem Lloydem Wrightem bude v práci taktéž zahrnut. Vzhledem k absenci doplňujících informací v dostupné literatuře, jak k Pasáži Jalta, tak k samotnému staviteli Jaroslavu Polívkovi, který je populární spíše v zahraničí, bylo nutné se zaměřit také na archivní fondy, stavební plány, dobové prameny, internetové odkazy, fotografie atd.. Za základní prameny mohu uvést - SAMEK, Bohumil, HRUBÝ, Karel Otto. Brno- Proměny města, Brno 1982, jež mapuje proměny města Brna v průběhu staletí zhruba od 16. do konce 20. století, velká část knihy je věnovaná fotografické dokumentaci. Dále drobná publikace vydaná Památkovým ústavem města Brna - RIEDL, Dušan. Brněnská architektura 20. stol., Brno 1992 o vývoji moderní architektury od roku , kniha také obsahuje fotografie Lumíra Smělíka a Alexandra Kováře a resumé v němčině, angličtině a francouzštině. Katalog kulturních památek - KUČA, Karel. Památky Brna, Brno 1991 obsahuje fotografie a půdorysy nejvýznamnějších památek. Žádná z těchto uvedených publikací se ovšem nevěnují výhradně stavbě bytového domu s Pasáží Jalta, nýbrž pouze okrajově. 2

6 Ve Sborníku příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, Brno 2003 vydané Magistrátem města Brna jsou obsaženy historické skutečnosti stavebního vývoje jednotlivých objektů nacházejících se na Dominikánském náměstí. Informace o Královské kapli a její historii obsahuje publikace manželů Severinových a Miloše Stehlíka - SEVERINOVÁ Jana SEVERIN Karel STEHLÍK Miloš, Královská kaple v Brně Archivní materiály a fotografie ohledně historie Dominikánského náměstí a historické podoby náměstí jsou uloženy v Archivu města Brna. V archivu Brněnských vodáren a kanalizací se nachází původní plány Jaroslava Josefa Polívky z roku 1929 a v archivu SPMB jsou k dispozici plány z roku 1993, z těchto dvou plánů jsem měla možnost vyčíst stavební změny budovy. Historie kina a jeho fungování je popsané v knize Václava Nováka - Historie brněnských kinematografů , dostupné v Archivu města Brna. Novodobá historie budovy Pasáže Jalta je velice obtížně dohledatelná. V literatuře je často zmíněná, ale neexistuje žádná komplexní publikace její historie, souhrnu stavebních změn, přesné fungování. Informace o současném stavu budovy jsou dostupné z internetových stránek např. Brněnského architektonického manuálu, a dále aktuálních článků, jež dokreslují zejména současný stav budovy. Veškeré pozůstalosti a osobní fond stavitele Jaroslava Polívky je k dohledání v Národním technickém muzeu hlavního města Prah y v archivu architektury. Tento fond obsahuje osobní deník Jaroslava Polívky, který si vedl zhruba od roku a novinové výstřižky, týkající se světové výstavy v Paříži. K mé práci mi tyto informace nebyly přínosem. Pracemi Jaroslava Josefa Polívky ve Spojených státech amerických, kam odešel v roce 1939, se zabývají internetové články, většinou v kontextu spolupráce s Frankem Lloydem Wrightem. Vzhledem k tomu, že Jaroslav Polívka dožil v Berkley, veškeré informace o jeho pozdějších projektech se nach ází tam. V mé práci byla shrnuta pouze část jeho života a důležité spolupráce. Společné projekty Jaroslava Polívky a architekta Josefa Havlíčka jsou popsané v knize Návrhy a stavby: , kterou napsal sám Josef Havlíček. 3

7 K dokreslení života Jaroslava Polívky a spolupráce s Frankem Lloydem Wrightem mi dopomohla kniha - PFEIFFER, Bruce Brooks. Frank Lloyd Wright: : stavby pro demokracii a internetové zdroje. Cílem mé práce je zpracovat komplexnější pohled jak na novodobou historii Pasáže Jalta, tak na historickou podobu místa a okolí, na kterém se nachází. Metodou mé práce bylo studium literatury a archivních materiálů. Dále jsem využila metodu analýzy, syntézy a komparace. 4

8 1. Dobový kontext Počátky a rozvoj moderní architektury v Brně jsou úzce spjaty s rozvojem Brna jako moderního velkoměsta na samém začátku 20. století. Předpoklady pro takový rozvoj byly v Brně položeny již během 19. století, a to zejména několika historickými činy, které znamenaly ekonomickou i společenskou přípravu nástupu mo derní architektury, která hledala nejen nové výrazové prostředky, ale i nový smysl své tvorby. Byl to především postupný, ale rychlý růst průmyslu, který vyvolal přeměnu provinčního města v průmyslové velkoměsto, které v roce 1900 již překročilo počet obyvatel. Tento vývoj měl své politické důsledky ve spojení města s jeho tehdejšími předměstími v jednu obec v roce Cestu k rozvoji otevřely pak zejména urbanistické důsledky tohoto vývoje: odstranění obruče městských hradeb od roku 1835, výstavb a okružní reprezentační třídy v jejich prostoru podle prvního regulačního plánu z roku Přestavba části historického jádra města a rozvoj dopravy. S rostoucí hospodářskou silou nové kapitalistické společnosti vznikaly i nové provozní funkce a rostly požadavky kulturní a reprezentační, které se odrazily v architektuře města 1. Stavební rozmach nastal až po roce 1902 pod vedením vídeňského architekta Eugena Fassbendera. Za pouhý rok bylo zbořeno na 107 domů a v krátkém časovém horizontu vznikla velká čás t novostaveb. Nové proudy architektury ovlivnily brněnské prostředí dvěma směry: za prvé v duchu secese z vídeňské školy Otto Wagnera, za druhé v duchu moderny z pražské školy Jana Kotěry. Secese dostala prostor zejména v nově vznikajících zahradních okrajových částech, zatímco v brněnském centru převažoval reprezentativní eklekticismus 2. Vznikem samostatného Československého státu nastal další růst stavebního ruchu. Město Brno se začalo formovat jako správní, 1 RIEDL, Dušan. Brněnská architektura 20. století. Brno: Památkový ústav, 1992, s REIDL, 1992, s. 4-5.

9 hospodářské a kulturní centrum Moravy. V roce 1919 k sobě město připojilo 22 předměstských obcí včetně Králova pole a Husovic a dosáhlo počtu obyvatel. To vyžadovalo rozsáhlou výstavbu bytů, veřejných budov a administrativních budov pro nově vzniklé úřady. Díky této reformě se povedl průnik mla dých českých architektů a stavitelů. Vídeňský vliv byl přesto stále silný, proto se stavební zakázky zadávaly vídeňským architektům, studentům vídeňské Akademie výtvarných umění či brněnské německé techniky. Snaze o prosazení svébytné brněnské kultury napomohl vznik oboru architektury na Vysokém učení technickém. Záhy poté začali z nově vzniklé fakulty architektury české techniky vycházet její absolventi. Brněnské prostředí přálo novým architektonickým experimentům, jejichž tvůrci se mnohem radikálněji nechávali inspirovat soudobými trendy, především vycházejících z holandské architektury. Zřejmým mezníkem tu byla léta 1925 a 1926, kdy v Brně proběhly přednášky známých evropských moderních architektů, mezi nimi zejména Jacoba Johanna Pietera Ouda, městského stavitele v Rotterdamu a spoluzakladatele hnutí De Stijl. Rychlý rozvoj architektury funkcionalismu v Brně měl několik dalších důvodů a to zejména potřeba poválečného rozvoje republiky, státní podpora vzniku velkého množství v eřejných staveb a již zmíněný nástup mladé generace architektů. Nové architektonické myšlení vycházelo i z možností využívání moderních materiálů - oceli, betonu a skla. Rozhodující pro pozici funkcionalismu se stala stavba brněnského výstaviště, otevřeného v roce 1928, jemuž přispělo velkou měrou i politické rozhodnutí o konání jubilejní výstavy k desetiletému výročí vzniku republiky ve městě Brně. Architektura brněnského výstaviště prokázala technickou i výtvarnou vyspělost funkcionali smu a znamenala práh, za nímž, zejména po hospodářské krizi kolem roku 1933, se rozvinula zralá tvorba. Společný výtvarný názor mladých českých architektů, utvářený v početném díle především při nové výstavbě Brna, vedl k vytvoření společného fenoménu, který si svou 6

10 vyhraněnou úrovní získal přední postavení nejen ve vývoji československé architektury, ale i v evropském kontextu Funkcionalismus V prvních dvou desetiletích 20. století zesílily tendence k očištění staveb od jakékoliv dekorativnosti (purismus). T yto snahy vyústily v nový architektonický styl zvaný funkcionalismus, jehož začátky se datují do let , na začátku 30. let se poté stal mezinárodním slohem. Jeho největší rozmach trval přibližně do padesátých let dvacátého století. Secesní posedlost dekorativností a ornamentem vytvořila re akční protinázor, že architektura i design mají rozvíjet funkci stavby či předmětu a ne jejich dekorativnost. Postupně krystalizovala poněkud utopická teorie, která hlásala, že každá stavba musí především splňovat funkci užitkovou, tj. musí být praktická, hygienická, kompatibilní, přímočará, ekonomicky nepříliš náročná. Jsou -li tyto funkce promítnuty do vzhledu stavby, estetická funkce z nich následně vyplyne sama jinými slovy, je-li navrženo něco, co má splnit účel, krása se má pak postarat sama o sebe. Nejlepší práce v tomto stylu jsou krásné nejen proto, že jsou funkční, ale i proto, že jejich projektanti měli vkus, takt a věděli, jak navrhnout a postavit budovu, která má sloužit svému účelu a přitom ladit oku. Stavby začaly být chápány jako kompozice čistých geometrických tvarů. Charakteristické jsou pravoúhlé tvary, ploché střechy, absence ozdob, jednoduchost a použití nových materiálů. Heslo funkcionalismu je forma následuje funkci. Ne však jako pravidlo, ale jako cíl, který je nutno poznávat, domýšlet a vytvářet. Dalším cílem byl co nejlepší vztah člověka s přírodou nebo proměna architektury za účelem zlepšení sociálních podmínek života ve společnosti. Tím vznikla nová řešení forem bydlení. Ke stavbě objektů byly využívány nové 7 3 RIEDL, Dušan. Brněnská architektura 20. století. Brno: Památkový ústav, 1992, s. 8.

11 materiály jako například železobeton 4. Ve 20. a 30. letech dvacátého století se v Brně vytvořila významná skupina funkcionalistů, ke které patřil např. Bohuslav Fuchs, Otto Eisler, Jindřich Kumpošt, Jan Víšek, Jaroslav Polívka ad.. Tito architekti se oprostili od vlivu vídeňské architektury a v návaznosti na nejprogresivnější dobové evropské tendence vytvořili fenomén brněnského funkcionalismu, který nalezl ve městě široké uplatnění na nejrůznějších stavbách 5. Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (autor významné brněnské funkcionalistické památky Vily Tugendhat) v roce 1933 řekl: Existují skutečné stavební prvky, z nichž lze vyvinout novou, bohatší architekturu. Dávají nám míru volnosti, které se už nechceme zříci. Teprve nyní můžeme prostor členit, otvírat a spojovat s krajinou, aby se naplnila potřeba prostoru dnešního člověka. Jednoduchost konstrukce, jasnost tektonických prostředků a čistota materiál u se stanou nositeli nové krásy. V meziválečné Evropě byly principy funkcionalismu hlavním směrem architektury. Na začátku se ujaly hlavně v zemích, kde se architektura podílela na vzniku moderny a vyvinula se dále. Nejhlouběji se funkcionalismus ujal v Německu, Holandsku a Československu. Ve Francii byl výraznější osobou jen Le Cor busier, za zmínku ale stojí i André Lurcat, Robert Mallet-Stevens, a Marcel Lods. V Československu rozšiřoval funkcionalismus Klub Architektů a světově známý časopis Stavba 6. Časopis Stavba propojoval německou, holandskou a francouzskou architekturu s domácí a tím přispěl ke společenské a kulturní pokrokovosti v Československu. Klub Architektů a Stavba kladli důraz na sociální podstatu architektury, která má plnit potřeby a smysl doby. Lidé považovali 8 4 METROPOLITÉ. Funkcionalismus [online]. c2008 [cit ]. Dostupné z: < 5 KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000, s Vycházel od roku 1921 pod vedením O. Sterého.

12 architekty za organizátory života, kteří měli za úkol hlavně zlepšování všeobecné úrovně života Historie Dominikánského náměstí Dominikánské náměstí si své pojmenování nese již od roku 1867, z doby velkého přejmenovávání a přečíslování v městě Brně, kromě několika let druhé světové války, kdy bylo přejmenováno na Rathausplatz Radniční náměstí, a období , kdy neslo název náměstí Družby národů. Středověký název náměstí Rybný nebo také Starý rybný trh souvisel s jeho využitím jako tržiště, na němž se nabízely a prodávaly především ryby 8 (dále jen Dominikánské náměstí). V místech, kde do něho ústí Dominikánská ulice, bylo vždy obestavěno městskými domy. Pouze za nárožím, v Mečové ulici, kde se tehdy říkalo Za radnicí se počátkem 15. století nacházela brněnská mincovna. Pojmenování area moneta se udrželo ještě dlouho poté. Stará zástavba, v níž se nacházely renesanční domy s arkýři, se tu dochovala do počátku 20. století. Neunikla však stavební vlně, která radikálně měnila vzhled vnitřního Brna 9. Náměstí se rozkládá v blízkosti městské hradební zdi, kde byl v letech 1228 až 1238 založen dominikánský klášter. Dominikány pozval do vznikajícího města Brna markrabě Přemysl a věnoval jim kostel sv. Michala i okolní pozemky 10. Kostel spolu s konventními budovami vymezil základní tvar náměstí 11. Od 1. poloviny 13. století Dominikánskému náměstí dominoval kostel sv. Michala. O čtyři sta let později se tento kostel vlivem sprašového podloží zřítil a během obléhání Brna švédskými vojsky byly jeho zříceniny zasažen y. Ve 2. polovině 17. století zde byl vybudován nový barokní chrám. Budoval se v letech 1659 až 1679 a současnou podobu mu dal 9 7 METROPOLITÉ. Funkcionalismus [online]. c2008 [cit ]. 8 FLODROVÁ, Milena. Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od13.století po dnešek, Brno 1997, s SAMEK, Bohumil a Karel Otto HRUBÝ. Brno - proměny města, Brno: Blok, KUČA, Karel. Památky Brna, Brno 1991, s SAMEK, HRUBÝ, 1982.

13 brněnský architekt Jan Křtitel Erna, nákladem nejvyššího zemského soudce hraběte Lva z Kounic, vysvěcen byl olomouckým biskupem Josefem Breinerem. V roce 1784 byl dominikánský klášter zrušen a přeměněn na vojenské skladiště, stejně jako Zemský dům 12. V 16. století byla k dominikánskému klášteru přistavena podle plánů Pietra a Antonia Gabriových nová úřední budova zvaná Zemská soudnice, později nazývaná také Stavovský nebo Zemský dům. Původně se v Zemském domě měla nacházet velká zbrojnice, ale k těmto plánům nakonec nedošlo. V roce 1618 tedy uložili stavové direktorovi zemských peněz kardinálu Františku Dietrichštejnovi opatřit pro zbrojnici nové místo. Ten k oupil tři domy na Dominikánském náměstí a v Panské ulici. Ačkoliv kupní sumy byly zaplaceny, ke zřízení zbrojnice opět nedošlo a to z důvodu třicetileté války a obléhání města Švédy, kdy byla poničena většina budov na náměstí včetně kostela, kláštera, kaple i domu cisterciaček. Po polovině 17. století byl areál Zemského domu částečně opraven a v prostoru západní a severní části prvního nádvoří byl přistavěn Tribunální dům 13. V 18. století proběhla kvůli špatnému stavu všec h budov rozsáhlá rekonstrukce a dostavba podle projektu Mořice Grimma, která se uskutečnila ve dvou etapách mezi léty 1717 až 1720 a 1726 až V roce 1782 byl klášter zrušen, někdejší zemské úřady přesídlily do zrušeného augustiánského kláštera u sv. Tomáše a celý areál Zemského domu, byl předán vojsku. Do roku 1869 sloužil jako skladiště. Od roku 1874 byl Zemský dům ve vlastnictví města. V roce 1935 byl podle projektu Josefa Poláška rekonstruován na sídlo obecní správy města Novou radnici KUČA, 2000, Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000, s Spojen ze strany náměstí i hradeb s budovou soudnice. 14 DŘÍMAL, Jaroslav. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, Svazek 17. Krajské nakladatelství, 2003, s

14 2.1. Královské kaple Královská kaple, zasvěcená Panně Marii a svatému Václavovi byla založena 25. března 1297 na základě listiny Václava II.. V den zasvěcený Zvěstování Panny Marie daroval král Václav II. této nově založené kapli desátek z dvora a vsi Tvarožné. Podle manželů Severinových se tato listina považuje za zakládající, ale zároveň z jejího textu vyplývá, že kaple byla patrně založena již dříve a smyslem listiny bylo obdarování rozestavěné, nebo již dokončené a fungující instituce. Od roku 1359 je kaple v dokumentech nazývána Královská pravděpodobně z důvodu, že v té době město Brno patřilo k nejvýznamnějším královským městům a král Václav II. zde trávil mnoho času 15. Za vlády Václava II. byly v bloku mezi Rybným trhem a ulicemi Veselou a Panenskou dva dvorce. Západní dvorec, orientovaný vstupem s věží do Rybného trhu, tehdy patřil rodu Mikuláše od Věže. Východní dvorec, orientovaný vstupem do Veselé ulice, byl v držení rodu Alramů od druhé čtvrtiny 13. až do poloviny 14. století. Právě v tomto dvorci byl při návštěvách Brna pravděpodobně ubytován Václav II. Kaple byla založena na nároží obou dvorců, ve své lis tině ji ovšem Václav II. lokalizoval jako poblíž domu Mikuláše od Věže Historie severní strany Dominikánského nám. Na severní straně Dominikánského náměstí se nacházel dům brněnských cisterciaček. Tento dům nejspíše původně patřil brněnskému mincmistru Brunovi či Brunonovi, v jehož domě markrabě Přemysl I. vydal listinu datovanou rok em 1234 a v tomto domě se zdržel i v roce Roku 1322 daroval Jan Lucemburský zakladatelce Starobrněnského kláštera Elišce Rejčce patronátní právo ke Královské kapli a sousedícímu domu. Jan Lucemburský tento dům SEVERINOVÁ Jana SEVERIN Karel STEHLÍK Miloš, Královská kaple v Brně : Lukas, Brno 1997, s SEVERINOVÁ, SEVERIN, 1997, s. 9.

15 předtím získal neznámým způsobem uvádí se koupě, dar nebo konfiskát. Eliška Rejčka patronátní právo i darovaný dům převedla právě na klášter cisterciaček na Starém Brně. Podle manželů Severinových toto obdarování potvrdil olomoucký biskup Hynek listinou až roku 1332, protože však roku 1323 abatyše kláštera žádala biskupa Konráda o jmenování nového správce kaple, muselo k převodu majetku dojít již v letech Z Baier-Zeiserova vyobrazení z roku 1646 je vidět středověká podoba kaple a sousedících dvorců (viz. Obr. A). Ke stavebním úpravám došlo nejspíše kolem roku 1663 v souvislosti přestavby sousedního domu cisterciaček. Podle Severinových tehdy byla severní fronta Rybného trhu včetně začleněné kaple dotvořena do podoby, kterou již známe z prvních fotografií začátku 20. století (viz. Obr. B, Obr. C., Obr. D, Obr. E) Při této razantní přestavbě byla Královská kaple plně respektována, a proto výška nových budov byla přizpůsobena výšce kaple tak, aby celý trakt mohl být pod jednou sedlovou střechou. Po přestavbách zůstal dům v majetku cisterciaček až do zrušení kláštera Josefem II. roku 1783, kdy připadl státu a byl jako mnohé obdobné stavby přeměněn na kasárna a kapli armáda využívala jako skladiště 18. Přes protesty památkových orgánů a části brněnské kul turní veřejnosti, která se zasazovala především o zachování kaple a její využívání městským muzeem, byla na příkaz městské správy roku 1908 celá severní fronta náměstí zbořena (viz. Obr. G). Královská kaple byla před asanací a během jejího průběhu zaměřena, zakreslena a fotografována. Stavba byla rozebrána tak, aby všechny kamenné prvky byly bez poškození zachovány a mohly být u chovány pro případ budoucí opětovné výstavby 19 (viz Obr. F) SEVERINOVÁ, SEVERIN, 1997, s Ibid., s Ibid., s 5.

16 Nálet na Brno Dominikánské náměstí Během náletu na Brno 20. listopadu 1944 zásahy bomb poničily klenbu dominikánského kostela sv. Michala ve dvou místech. Ušetřeny náletům nebyly ani nárožní domy, nacházející se na Dominikánském náměstí, Mečové a Dominikánské ulici, které patřily od středověku zámožným a významným měšťanům. Právě v těchto místech přiléhaly k areálu steré brněnské mincovny: upravené v polovině 14. století pro potřeby provozu markraběcího dvora moravských markrabat Jana Jindřicha a Jošta ( ) 20. Na Panenské ulici poblíž městských hradeb s e od 2. poloviny 18. století nacházela kasárna a domky spíše chudších řemeslníků a obchodníků. Část této lokality byla v letech zbořena pro přípravu dostavby Nové radnice. Z důvodu propuknutí druhé světové války k ní ovšem nedošlo a volné místo provizorně sloužilo jako prostranství pro příležitostná zastavení cirkusů a zábavníc h podniků. Při náletu na Brno dne 20. listopadu 1944 byla tato lokalita velice poničena, zejména Veselá ulice. Kromě jiných domů byl zbořen i dům číslo 25, nazývaný U tří Židů, kde se v roce 1793 narodil autor první poštovní novinové známky v habsburské monarchii, mědirytec a grafik Josef Axmann. Teprve v 60. letech 20. století vyplnila částečně tento prostor stavba hotelu International ( ) a budova domu módy tehdejšího oděvního družstva Vkus ( ). Zbylá plocha zatím sloužila a slouží k parkování aut Soutěž na regulaci Dominikánského náměstí Urbanizace asanovaného prostoru mezi Husovou třídou, Panenskou, Veselou a Besední ulicí byla připravována poměrně dlouho, o novém využití se diskutovalo již v meziválečném období 22. V roce 1922 se uskutečnila soutěž na regulaci severní strany Dominikánského náměstí, do které se přihlásil i architekt Emil Králík, člen regulačního MÜLLER, Zdeněk. Bomby nad Brnem: zpráva o leteckém bombardování města Brna v letech 1944 a Brno: EXPO DATA, MÜLLER, 2005, s ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská okružní třída. Brno: Památkový ústav v Brně, 1997, s. 158.

17 poradního sboru, jehož úkolem bylo podávání dobrozdání, eventuálně i přímých návrhů a postupu v přípravných pracích ku opatření celkového regulačního plánu Velkého Brna 23. V roce 1922 architekt Emil Králík poslal své návrhy do soutěže na regulaci Dominikánského náměstí. Záměrem této soutěže bylo vyřešení prostoru mezi ulicemi Veselou a Panenskou, kde se dnes nachází Pasáž Jalta. Do prostoru, který uzavírá severní stranu svažitého náměstí umisťuje Městský dům (viz. Obr. H, Obr. I). Jeho hmota, horizontálně členěná gradovanými patry s předsunutými římsami v dolní části náměstí ustupuje a je akcentována meziokenními průběžnými polosloupy z důvodu optického vyrovnání hmoty na svažitém terénu. Postkubistické skulpturální motivy korunní římsy budovy a její dynamicky členěná fasáda koresponduje s vrcholně barokním průčelím Nové radnice od Mořice Grimma 24. V roce 1926 Emil Králík řeší regulaci Dominikánského náměstí znovu, ale tentokrát byla rozšířena plocha o asanované budovy v Panenské ulici. Přetváří celé území mezi dnešním Dominikánským náměstím, ulicemi Veselou, Husovou a Besední. Blokovou zástavbou respektuje historický půdorys a uliční síť města. Architektonické řešení naznačuje odklon od dosavadního vývoje k novým jednoduchým formám, uplatňujícím mělké členění fasády a nehluboké zasazení okenních ploch 25 (viz. Obr. J). V roce 1929 byla na severní straně Dominikánského nám ěstí postavena stavba architekta Jaroslava Josefa Polívky, která vycházela z plánů Emila Králíka (viz. Obr. K, Obr. L, Obr. M, Obr. N, Obr. O, Obr. P). Byla manifestací nezdobného utilitárního puristického funkcionalistického pojetí KUČA, 2000, s CRHONEK, Iloš. Architekt Emil Králík, Brno: Muzeum města Brna, 1988, s CRHONEK, 1988, s KUČA, 2000, s. 165.

18 Majitelé budovy pasáže Roku 1930 získal Jaroslav Polívka kolaudační rozhodnutí na čtyřpodlažní obchodní a činžovní dům (viz. Obr. Q). Již v roce 1929 zakoupilo novostavbu mezinárodní hnutí Křesťanského sdružení mladých žen (YWCA) (viz. Obr. T). V roce 1934 se stal vlastníkem Československý stát. Podle spisů dostupných v archivu Brněnských vodáren a kanalizací, je zřejmé, že v roce 1934 budovu vlastnilo Zemské finanční ředitelství a to až do roku 1954, kdy budova přešla do vlastnictví Bytové údržby města Brna. Kolem roku 1956 se stal vlastníkem budovy SPMB Stavební podnik města Brna 27. V roce 1990 se SPMB stal akciovou společností a budovu vlastnil z hruba do roku Poté celý objekt prodal České pojišťovně. Od roku 2005 je vlastníkem Magistrát města Brna Využití budovy novodobá historie V horních patrech původně zamýšlelo Křesťanské sdružení mladých žen zřídit ubytovny, jídelny a společenské místnosti k účelu péče o mravně narušené ženy a dívky. Od roku 1934 zhruba do konce 60. let v budově pasáže Jalta fungovala Městská jídelna. Dne byl v prvním suterénu zahájen provoz kina MODERNA. Od roku 1958 do roku 1963 zde působil Filmový klub náročného diváka a od roku 1973 byl do kina přenesen program Kina mladých (z kina Art) a dále kina Ponrepo. Ve druhém suterénu měl SPMB svůj archiv. Od 2. poloviny 50. let se v přízemí pasáže nacházely různé obchody s textilem, bytovými doplňky, kadeřnictví, potraviny a od roku 1970 také TUZEX, který nabízel elektroniku. Po roce 1989 byl TUZEX zrušen a na jeho místě byl otevřen zhruba do roku 2003 autosalon. V prvním až pátém nadzemním podlaží se do roku 1991 nacházely kanceláře SPMB, ve kterých pracovalo až 450 úředníků. V šestém podlaží sídlil KOVOPODNIK města Brna. Po roce 1991 musel SPMB propustit mnoho zaměstnanců, proto byla většina kanceláří vyklizena a vedení podniku sídlilo do roku jen ve druhém nadzemním podlaží Organizace řízená Národním výborem města Brna.

19 V roce 1993 SPMB definitivně opustil budovu a horní patra zůstala prázdná. V přízemí a prvním patře měla své pracoviště Česká pojišťovna, která byla zároveň i vlastníkem budovy. V místech kinosálu fungoval jeden z prvních velkých hudebních klubů Babylon. Kolem roku 2000 se zde prováděl statický průzkum budovy, při kterém byl zjištěn výskyt hlinitanových cementů. Tyto cementy se rozkládají a mají negativní dopad na statiku stavby. Po zjištění nákladů na rekonstrukci byl celý objekt uzavřen a začal chátrat. (viz. Obr. U, Obr. V). Na objektu se uskutečnily jen drobné stavební úpravy. Došlo k rozšíření původních menších obchodních prostor do větších odstraněním příček. Dále byl místo jednotlivých vchodů do krámků zvenčí Panenské ulice, zřízen jeden hlavní vchod z Dominikánského náměstí. Byly vyměněny skla a výplně výloh, vstupy do jednotlivých obchodů a prosklení nad pasáží 28 (viz Obr. R, Obr. S) Historie Kina Moderna Jalta Svoboda Dne 5. února roku 1929 požádalo Křesťanské sdružení žen a dívek (YWCA) o komisionální zjištění způsobilosti místnosti v novostavbě. Tento sál byl původně zamýšlen jako taneční a přednáškový, ale projektant Jaroslav Polívka byl ochoten sdružení tento prostor pronajmout pro kinematograf. Téhož roku sdružení odkoupil celý dům. Dne 13. března 1929 došlo ke komisionální mu jednání o projektu a rozhodlo takto: Hlavní vchod do kina bude z Panenské po schodech do foyeru se šatnou a bude sloužit také jako východ. Vchod z pasáže s foyerem a šatnou bude pouze pro balkon a bude sloužit také jako východ z balkonu. Hlediště 26,5 x 14 x 6,70 metrů leží v hloubce 6m pod chodníkem při hlavním vchodu z Panenské ulice. Provoz biografu je myšlen s přestávkami mezi jednotlivými představeními, takže není nutné zřízení zvláštních schodišť pro obecenstvo přicházející a odcházející. Protože je v domě projektovaná rozsáhlá krytá pasáž, bylo upuštěno od zřízení čekáren. Záchody budou v kině v přízemí a na Osobní sdělení pamětníka, vedoucího projektanta SPMB, rozhovor veden

20 balkoně a v pasáži vedle vchodu na galerii. Promítárna bude za balkonem, se samostatným vchodem z pasáže vedle záchodů 29. Projekt byl schválen. Dne 20. září 1929 došlo ke konečné kolaudaci a kino bylo provedeno dle projektu s menšími úpravami. Například byla zřízena čekárna v místnosti v rohu pasáže v místech pozdější prodejny TUZEX a vedle čekárny bufet. Pokladna se nacházela naproti vchodu na balkon. Nejvyšší počet sedadel byl stanoven na 659 (přízemí 483, balkon 176). Protože nebyl zvláštní východ, musely se dělat půlhodinové přestávky mezi představeními (při revizi kina sníženo na 15 minut). Před zahájením muselo být zastaveno používání skladů filmů firmy Paramont. Přítomný zástupce živnostenského úřadu při kolaudaci prohlásil, že budou učiněny kroky k zákazu skladiště. To se stalo a 8. října 1929 Živnostenský úřad firmě Paramont zakázal používání skladiště. Paramont však zákazu nedbal a skla diště dále používal. Vyplývá to z hlášení z 5. dubna 1933, že firma Paramont má stále skladiště filmů v budově kina a má tam uskladněno průměrně 500 kg filmů. Ještě 15. ledna 1935, bylo skladiště stále ještě používáno a teprve 15. března 1935 bylo firmou Paramont přislíbeno, že skladiště vystěhuje 30. Zda a kdy k tomu došlo, se již nezdařilo zjistit. Schváleným zástupcem kina byla Štěpánka Steinerová dříve Grossmannová, majitelka a pozdější vedoucí kina Elite. Ředitelem se stal její manžel. Promítači Augustin Kessner a Bohdan Klement. Dne 5. listopadu 1929 byla svazu udělena licence s podmínkou, že bude 20% čistého zisku odvádět spolku Svaz Charity v Brně. Dne 27. září 1929 zahájilo kino Moderna provoz filmem Lež Niny Petrovny režiséra Hannse Schwarze s Brigitou Helmovou, Františkem Ledererem a Warwickem Wardem. Tento film byl němý doprovázený hudbou Maurice Jauberta. Již v roce 1930 kino provedlo kroky k přípravě promítání zvukových filmů. Bylo nutné provést stavební Archiv města Brna, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů ,s AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 366.

21 úpravy jako například zmenšení záchodů na balkoně, odstranění pěti sedadel z lóže čímž se jejich počet snížil na 171, celkově na 654 sedadel a o tento získaný prostor byla rozšířena promítárna. První film promítaný po kolaudaci úprav byl film Zpívající město s Janem Kiepurou a opět s herečkou Brigitou Helmovou. Později sdružení přenechalo provoz na 15 let Ottu Schimmerlingovi, který koupil zařízení a dával provozní kapitál, zatímco sdružení pronajímalo místnosti. Kino Moderna bylo první dobře prosperující moderní kino v Brně. V roce 1931 znalci ze Zemského úřadu sestavili pravděpodobnou finanční bilanci a celkový zi sk kina odhadli na Kč. V pozdějších letech vznikala v Brně další moderní kina a vlivem hospodářské krize se snížil i z isk kina Moderna, v roce 1937 klesl na Kč. Dne 1. července 1936 byla odstraněna lóže v přízemí a tím se zvýšil počet sedadel na 701 (přízemí 530 a balkon 171), při další revizi 8. prosince 1950 byl počet sedadel opět snížen na původní stav 659 sedadel. Dne 21. května 1939 byl na krátkou dobu ustanoven nový z ástupce Ferdinand Pernica. Téhož roku se stal doktor státních věd Arthur Feist se svolením úřadu říšského protektora na dalších patnáct let majitelem kina Moderna. Tento zámožný muž byl také nájemcem kina Elektra v Moravské Ostravě, Palác ve Slezské Ostravě a majitelem firmy Defafilm, půjčovny a výrobny filmů. Jako dalšího zástupce nechal schválit Jiřího Kozla a po jeho žádosti mu byla 1. března 1944 udělena licence pro kino Moderna 31. Dne 7. února 1941 byla kinu Moderna povolena pohyblivá rekla ma v ulicích Brna, nošením standardů s nápisy nebo jízdy auta oblepeného plakáty k jednotlivým filmům. Dne 3. března 1941 v 17,25 hodin byl ohlášen telefonický zákaz filmu Pro kamaráda a nařízeno okamžité stažení z programu. Představení od 17 hodin mohlo být dokončeno, ale AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 367

22 v 19 hodin nesměl být film promítán. Kino ten den již nehrálo, co bylo ve filmu shledáno závadným, není známo 32. Při náletu 20. listopadu 1944 byl částečně poškozen vchod a šatna z Panenské ulice, nebylo však takového rázu, aby ohrožovalo bezpečnost návštěvníků, nosné konstrukce zůstaly nedotčen é, takže bylo povoleno dnem 2. prosince 1944 opět zahájit provoz. Pouze šatna nesměla být používána a musela být oddělena dřevěnou přepážkou do konečné opravy. Všechny škody způsobené náletem byly do 7. února 1945 odstraněny, tímto dnem mohla být provozovna v plném rozsahu používána. V květnu roku 1945 vedl kino Bohumír Hirsch za podpory Národního výboru města Brna. Kino promítalo filmy zapůjčené polním kinem Rudé armády. Byly to převážně reportážní filmy, pouč ující veřejnost o průběhu bojů jako např. Bitva o Rusko. Filmy byly natočeny americkými filmaři za ústupových i útočných bojů v Sovětském svazu. Promítání probíhalo dopoledne i odpoledne za volný vstup. Tyto filmy mělo kino na programu pouze týden, poté by la dokončena veškerá úprava kina a mohl se zahájit normálního provoz, ke kterému došlo dne 2. června 1945 filmem Cesta do hlubin študákovy duše. Správcem kina byl Jiří Kozel a promítač Oskar Fischl 33. Od 2. prosince 1955 došlo k větší úpravě interiéru, bylo zřízeno i podium pro estrády a provoz byl opět zahájen 1. června 1956 filmem Vzorný kinematograf Jaroslava Haška. Dnem 11. února 1958 zahájil pravidelnou činnost Filmový klub náročného diváka každé úterý v 17,45 a 20 hodin a to po deseti představeních na jaře a v zimě. Promítány byly vybrané klasické filmy. Od 1. ledna 1963 byl Filmový klub přenesen do kina Studia. Dnem 4. ledna 1963 byla zahájena větší adaptace kina. Během této přestavby byla zřízena čekárna s bufetem, dřívější vchod změněn na východ a v chod z Panenské ulice zrušen. I vchod do promítárny byl zrušen a nahrazen pokladnou. Všechna Ibid., s AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

23 sedadla v sále se vyměnila za nová a jejich počet byl opět snížen na 393. Dnem 21. srpna 1968 dostalo kino název Svoboda, ale 26. září 1969 bylo kino opět pojmenováno Jalta. Z důvodu zastavení provozu v kině Art, zahájilo v kině Jalta roku 1973 svůj program Kino mladých filmem Piráti na Albertině. Dnem 2. května 1977 byl v kině přerušen z důvodu úprav. Po přestavbě zahájilo kino provoz jako Kino mladých ve čtvrtek 13. října Slavnostní představení v 19 hodin zahájil orchestr brněnské konzervatoře za řízení prof. dr. Zbyňka Mrkose. Zahajovací projev pronesl náměstek ředitele SMK Josef Březina. Promítnut byl v premiéře český barevný film režiséra Oldřicha Lipského, Ať žijí duchové 34. O den později byl zahájen normální provoz pro obecenstvo. Později byl počet sedadel snížen na 250, všechny podlahy v hledišti, ve všech místnostech a komunikacích kina byly pokryty koberci, pro zlepšení nejen vzhledu, ale i akustiky. Dále došlo i k upravení a vylepšení světelnosti promítání a čistota zvuku Historie pasáží komparace Slovo pasáž pochází z francouzského slova le passage, které znamená průchod budovou. V českém jazyce pasáži odpovídá výraz galerie. Slovo pasáž pravděpodobně poprvé použil okolo roku 1860 Jan Neruda, který po návratu z Francie řekl: Ještě větší náklad vede se ale na boulevart des Italiens, i průjezdů domovních je užito n. př. k elegantním výstavám fotografickým. Rozsáhlé jako galerie v Palais Royal jsou blysknavé, zářící a bohaté ty chodby četných pasáží, průchodů to z ulice do ulice, krytých sklem a poskytujících nejpříjemnější procházku za dešťů až příliš častých. Menší obchodníci spojují se k výstavám ve velkých bazarech, v nichž při zemi a v prním patře je na sta krámků. (Jan Neruda, Pařížské obrázky, Praha 1864, s. 31) AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Ibid., s

24 Vznikající pasáže se v určité době nazývaly bazary. V německém jazyce se průchozí dům nejčastěji označuje termínem Durchhaus a nejvíce byl rozšířen v oblastech Lipska. Pasáže se zrodily již v 18. století v Paříži a sloužily spíše jako úkryt před nepřízní počasí a teprve v 19. století se rozšířily do ostatních měst. V Praze vzniklo funkční rozlišení průchodu a pasáže. Pasáž umožňuje průchod budovou, ale bývá širší a plní předevš ím obchodní funkci, zatímco průchody jsou užší a slouží jen k procházení z jednoho místa na druhé. V Praze se v důsledku nečíslování domů dlouho označovaly domy jmény majitelů jako např. U Kočků, nebo podle domovního znaku U Bíleho jednorožce 36. Brněnských pasáží je méně, než v hlavním městě, ale svoje společenské a obchodní funkce plní stejně dobře. Mezi nejvýznamnější a nejznámější funkcionalistické pasáže v Brně jistě patří například Pasáž Alfa, Pasáž Beta (dříve Moravská banka), P asáž Jalta nebo pasáž hotelu Slovan (dříve Hotel Passage) ad.. Zatímco Pasáž Jalta navrhl i postavil Jaroslav Polívka, investor a stavitel P asáže Alfa František Hrdina si pro svůj projekt vybral architekta Bohuslava Fuchse, který již měl mnoho zkušeností s realizací pasážových domů. V roce 1930 předal Bohuslav Fuchs své finální plány kanceláři Františka Hrdiny, která tyto plány po menších úpravách přijala za své. Zatímco u Pasáže Jalta byl majitelem i projektantem Jaroslav Polívka, u Pasáže Alfa se po realizaci stal výhradním majitelem investor. U Pasáže Beta to byla Moravská banka, kdo v roce 1928 dal podnět ke vzniku nové budovy na místě bývalého Kounicova paláce. Pro tuto stavbu, byla vyhlášena architektonická soutěž, do které se přihlásilo mnoho architektů jako například Emil Králík, stejně jako do soutěže o regulaci Dominikánského náměstí, Miloslav Kopřiva, Jan Víšek, Ernst Wiesner, Jaroslav Syřiště a také Bohuslav Fuchs. Konečný návrh vytvořili podle soutěžní poroty architekti Ernst Wiesner a Bohuslav Fuchs. Projektování měl na starosti Bohuslav Fuchs a teprve 36 BROŽOVÁ, Michaela, Anne HEBLER a Chantal SCALER. Praha: průchody a pasáže. Praha: Volvox Globator, 1997, s

25 podrobnější zpracování probíhalo v kanceláři Ernsta Wiesnera. Realizace stavby se uskutečnila v letech Co se týče samotných budov zmiňovaných pasáží, všechny se nachází v centru města Brna. Pasáž Alfa na rohu ulic Jánské a Poštovské a svou pasáží navazuje na objekty orientované do náměstí Svobody. Pasáž Beta, budova bývalé Moravské banky je dominantou náměstí Svobody a umožňuje průchod do ulice Veselá. Pasáž Jalta umožňuje průchod z Dominikánského náměstí do ulice Panenská. Budova pasáže Alfa má osm nadzemních podlaží a jedno podzemní, zatímco šestipatrový Palác Jalta má podzemní podlaží tři, z nichž se jedno nevyužívalo ke komerčním účelům, ale sloužilo jako kryt civilní ochrany. Beta pasáž je stejně jako Jalta šestipatrová a má jedno podzemní podlaží. Polyfunkční budova s Alfa pasáží je tvořena jednopatrovou obchodní halou s galerií krytou proskleným stropem, na niž ve vyšších patrech navazují obytná křídla se třemi dvory. Z pasáže vede osm vchodů do zhruba 180ti bytů. V přízemí Pasáže Jalta se taktéž nachází obchodní prostory a nad nimi prosklený stro p, bez galerie. Široký průchod Pasáže Beta slouží taktéž k obchodním účelům. V původních plánech Pasáže Alfa i Jalta se v prvním podzemním podlaží nacházel sál kina. V místě Kina Jalta se později nacházel hudební klub Babylon a prostory Kina Alfa dodnes slouží alternativní divadelní scéně Hadivadla. Vyšší patra uvedených pasáží plnily převážně funkci obytnou a administrativní. Pasáž je totiž tak mohutnou stavbou, že o její rozložitosti nemůže mít obyčejný smrtelník ani potuchy. Prostým okem vidí jen povrch, zdi, sklo, kov, patra, která se vrství nad sebou do výšky. Pod povrchem se však rozprostírá bezmála stejně hluboko podzemní labyrint chodeb a sklepení, každý kdo tam je vázán například pracovními povinnostmi, zná jen určitý omezený úsek[ ]. (Výňatek z citace, Karel Pecka, Pasáž, 1995) Citát z: BROŽOVÁ, Michaela, Anne HEBLER a Chantal SCALER. Praha: průchody a pasáže. Praha: Volvox Globator, 1997, s

26 3. Stavitel Jaroslav Josef Polívka Jaroslav Polívka se narodil 20. dubna roku 1886 v Praze. Studoval stavební inženýrství na Spolkové vysoké technické škole v Curych u (ETH). Od roku 1916 do 1917 pracoval pro italskou firmu jako vedoucí inženýr pro železobetonové konstrukce ve Florenci i a později v Curychu. A v neposlední řadě studoval Polívka na České vysoké škole technické, kde v roce 1917 získal doktorát. Jaroslav Polívka byl odborník na železobetonové konstrukce, pro které využíval foto - elastickou metodu. Po návratu z vojenské služby, kterou vykonával v Piavě, a kde byl vážně zraněn, nejdříve pracoval na m inisterstvu veřejných prací. Později si v Praze založil vlastní stavební projek ční a prováděcí firmu. 38 Mimo jiné ovládal Jaroslav Polívka mnoho cizích jazyků, které se naučil vlastní pílí již při studiu na gymnáziu, zajímal se i o poesii. Jaroslav Polívka byl velkým propagátorem českého skla, především našeho patentu sklobetonu firmy Verlith, který se používal například k zastřešení městských pasáží. Vydával mezinárodní časopis Tcheco Verre, ve kterém publikoval texty řady odborníků v několika jazycích. Dodnes je to zdroj fotografií prvorepublikových výloh, sklobetonových konstrukcí, skleněných tvárnic a obkladů u nás i v zahraničí 39. Z architektonického hlediska je nejdůležitější Polívkova krátkodobá spolupráce s českým architektem Josefem Havlíčkem, se kterým se podílel na řadě staveb. Výsledkem spolupráce byly například jedny z prvních konstruktivistických pražských paláců - Palác Chicago na Národní třídě (viz. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), nebo Palác Habich ve Štěpánské ulici (viz. Obr. W). Na počátku války v roce 1939 se Polívka odstěhoval do Spojených států amerických. Dne 30. září roku 1940 se podařilo také jeho manželce, která byla židovského původu, a dětem uprchnout jedním ŠLAPETA, Vladimír. Buffalo, F.L. Wright a Jaroslav Polívka.[online], [cit ]. Dostupné z < 39 LUKEŠ, Zdeněk. Konstruktér Jaroslav Polívka.[online], c2011, [cit ], psáno pro internetový deník Neviditelný pes. Dostupné z <

27 z posledních vlakových spojů z protektorátu. V USA se stal Polívka vysokoškolským profesorem na kalifornské univerzitě v Berkeley. Tam prováděl spolu s italským vynálezcem Victorem di Suvero výzkumy konstrukcí zborcených ploch, které si později nechali patentovat. Vyučoval na částečný úvazek i na Stanford University v Palo Alto. V té době již patřil k mezinárodně známým expertům ve výpočtu i provádění stavebních konstrukcí 40. V letech spolupracoval s nejvýznamnějším americkým architektem dvacátého století Frankem Lloydem Wrightem. Dva projekty se uskutečnily budovy firmy S. C. Johnson and Son v Racine ve státě Wisconsin ( ), dále známé Guggenheimovo muzeum v New Yorku ( ), kde je Polívka autorem betonové konstrukce. Dne 9. února 1960 zemřel Jaroslav Polívka v Berkeley, o rok později než Frank Lloyd Wright. Jaroslav Polívka se dlouhodobě přátelil například s Robertem Maillartem, Eugéne Freyssinetem, Auguste Perretem, Le Corbusierem, Erichem Mendelsohnem, Adolfem Loosem, Richardem Neutrou a především Eduardem Torrojem, kterého v roce 1950 přivedl k Wrightovi Spolupráce Jaroslava Polívky s Frankem Lloydem Wrightem Frank Lloyd Wright patří k nejvýznamnějším americkým architektům 20. století. Navrhl přes 1000 prací, byl uznávaný také jako teoretik, urbanista a designér. Typické pro jeho tvorbu je otevřené propojení vnitřních prostor, které uplatňoval ve svém konceptu tzv. prérijního domu. Wright hovořil o Přírodě s velkým P, stejně jako Bůh se píše s velkým B a tvrdil, že Příroda je největším ztělesněním Boha, jaké známe (Interview vedené Mikem Wallacem, září 1957) Své budovy souhrně nazýval organická architektura, což je fráze pocházející od Louise Sullivana, Wright někdy hovořil o organické architektuře jako takové, v níž jsou všechny části vztaženy k celku, stejně jako se celek vztahuje k částem, Ke ŠLAPETA. [cit ]. 41 Kolowratovy domy [online]. c [cit ]. Dostupné z: <

28 kontinuitě a integritě, a dále prohlašoval, že organická budova, ať stojí kdekoliv, je přiměřená času, přiměřená místu a přiměřená člověku 42. Frank Lloyd Wright ovlivnil nejen americkou architekturu, ale působil i v Japonsku a také svou tvorbou výrazně ovlivnil evropskou scénu. Jaroslav Polívka si po válce ve Spojených státech založil vlastní konzultační kancelář. Když si Wright v časopise Architectural Forum v lednu 1946 postěžoval, že inženýři jsou úplní blázni, ozval se mu Jaroslav Polívka v polovině února dopisem a nabídl mu své zkušenosti. Wright tehdy intenzivně pracoval n a návrhu Guggenheimova muzea a obratem Polívku pozval do Taliesin West. A takto v roce 1946 vznikla dlouhodobá konzultativní spolupráce Jaroslava Polívky a Franka Lloyd Wrighta, která trvala s přestávkami téměř 13 let 43. Přírodní materiály byly po většinu devatenáctého století v architektuře opomíjeny, ale i novější materiály, jako beton, ocel, plech a sklo se používaly nemoderními způsoby. Wright vnímal tyto nové materiály a metody jejich použití jako kouzelný kufřík architekta dvacátého století 44. Budova Johnson Wax Building, nebo Guggenheimovo muzeum představují příklady využití železobetonových konzolových konstrukcí, na kterých se podílel i Jaroslav Josef Polívka. Stavitel elegantně vyřešil konstrukci bez podpory sloupů, o kterých se Wright domníval, že budou muset být umístěny na okraji točité rampy 45. Guggenheim byl ohromen konceptem stoupající spirály a projekt podporoval až do své smrti. Stavba budovy byla v letech 1943 až 1956 neustále odkládána kvůli průtahům, jako například kvůli změnám v podmínkách staveniště, stavebních předpisech, změně programu PFEIFFER, Bruce Brooks. Frank Lloyd Wright: : stavby pro demokracii. Praha: Slovart, c2005, s ŠLAPETA, Vladimír. Buffalo, F.L. Wright a Jaroslav Polívka.[online], [cit ]. Dostupné z < 44 PFEIFFER, 2005, s Ibid., s. 12.

29 muzea, nebo stoupajícím nákladům na materiál a stavbu 46. Nakonec se vše vyřešilo a 16. srpna roku 1956 stavba začala. Stavba byla ukončena až po Wrightově a Guggenheimově smrti. Dne 21. října roku 1959 se muzeum otevřelo veřejnosti 47. Specifikum konstrukce stavby: absence viditelných opor betonové části se odlévaly v obrovských matricích; architektonická idea vtělená do projektu ve svých technologicko-inženýrských nárocích předběhla dobu a mohla být p o řadě odřeknutí realizována jen díky spolupr áci architekta a odvážného, vynalézavého stavebního podnikatele ale i tak za cenu jistých kompromisů 48. Guggenheimovo muzeum patří k mezinárodně proslulým a uznávaným muzeím umění nacházející se v srdci New Yorku a je jednou z nejvýznamnějších architektonických ikon 20. století. Pomocí tzv. foto-elastické metody navrhl bezpečný nosný systém, vyřešil konstrukci stoupající rampy ve volném prostoru, aniž by bylo zapotřebí použít podpory sloupů. Tento mimořádný výk on měl zásadní dopad na konečné provedení interiéru muzea Johnson Research Tower V roce 1936 společnost S. C. Johnson and Son Company zvažovala rozšíření továrny v Racine o výzkumné laboratoře. Herbert F. Johnson zadal tuto zakázku Wrightovi, který už v letech 1936 až 1939 pro společnost vybudoval nové administrativní budovy. Tyto budovy se rychle staly senzací po celém světě a řadí se k 25ti nejlepším stavbám 20. století: Je to stejně pozoruhodné jako hollywoodské kulisy, stavba je dílem tvořivého génia, který zde navrhl účinné, pohodlné a zároveň krásné místo, kde budou úřednici společnosti Johnson Wax pracovat. (Časopis Life, vydání z 8. Května 1939). Proto si Herbert F. Johnson si uvědomoval, že každá stavba připojená ke slavné administrativní budově musí respektovat charakter té původní. 46 Ibid., s Ibid., s ŠEVČÍK, Oldřich. Architekti, programy, realizace: paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. V Praze: České vysoké učení technické, 2011, s HLAVÁČEK, Dalibor, koncept výstavy: idhea architekti. Informace ze stálé výstavy v Paláci Chicago, Praha

30 Návrh Wrighta se skládal ze čtrnácti pater, sedm z nich ve tvaru čtvercových ploch s kruhovým mezaninem nad každým z nich. Celý vnější povrch byl zapouzdřen ve skleněné trubici, jako u přilehlé kancelářské budovy, přičemž deskové sklo bylo kvůli lepší izolaci připevněno k vnitřnímu povrchu 50 Frank Lloyd Wright tento návrh okomentoval: Zdálo se mi to jako přirozené řešení. K Slunci soustředěná laboratoř, kterou dnes nazýváme Heliolab, ožila svým vlastním životem a poskytla pracovní prostor s různými druhy příjemného osvětlení a přímých propojení. Z obrovského komínu se konzolovitě rozšiřují podlahové desky jako větve stromů, a působí tak jako dostatečná vertikální izolace jednotlivých oddělení. Výtah a schodiště ved ou hlavním komínem nahoru a spojují všechna oddělení vzájemně. Podobně jako v buněčné struktuře kmene stromu vedou všechny obslužné systémy a potrubí nahoru a dolů vlastními centrálními tahy. Jednoduchý železobetonový základ hlavního jádra byl nazván hlav ní kořen a vychází z nápadu, který Frank Lloyd Wright realizoval v projektu St. Mark s Tower v New Yorku v roce Věž je tedy uvolněna od okrajových podpůrných prvků a zdvihá se elegantně ze zahrady a bazénků, které obklopují její základy, zatímco prostorný dvůr na třech stranách poskytuje prostor pro parkování 51. Jedna z nejvyšších staveb postavená na principu konzoly je 47 metrů vysoká a její jádro je zapuštěné 16 metrů do země. Jednou z technických vymožeností, které Wright použil, bylo přes 5800 tru bic z ohnivzdorného skla Pyrex, které slouží jako okna, nebo přep ážky v interiéru 52. Na obklad budovy je použito více než cihel, které mají typickou firemní barvu Cherokee Red Jaroslav Polívka se s Frankem Lloyd Wrightem podílel také na dalších pěti nerealizovaných projektech především Buterfly Bridge 50 PFEIFFER, Bruce Brooks. Frank Lloyd Wright: : stavby pro demokracii. Praha: Slovart, c2005, s PFEIFFER, 2005, s HLAVÁČEK, Dalibor, koncept výstavy: idhea architekti. Informace ze stálé výstavy v Paláci Chicago, Praha

31 v zálivu v San Francisco (1948), Roger Lacy Hotel v Dallasu (1946) a Mile High Illinois Building v Chicagu (1956) Spolupráce Jaroslava Polívky s architektem Josefem Havlíčkem Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt a umělec, zakládajícím členem skupiny mladých umělců Devětsil. Byl respektovanou osobností meziválečné avantgardy, spolupracoval s velkou řadou významných architektů, projektantů, stavitelů a umělců. Nejdelší a nejintenzivnější spolupráce trvající od roku 1928 do roku 1936 byla s prof. inž. arch. dr. Karlem Honzíkem, nositelem Řádu práce. Jejich spolupráce trvala osm let a jejich nejznámější realizovaná stavba je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Další z navrhovaných staveb Josefa Havlíčka, po rozpadu spolupráce s Karlem Honzíkem je například sanatorium v Poděbradech nebo blok činžovních domů na Letenské pláni tzv. Mo lochov 54. Nutno uvést i další důležitou spolupráci Josefa Havlíčka s prof. inž. arch. Karlem Neumannem, která trvala od roku Po druhé světové válce se věnoval celé sérii projektů, které ovšem neměly velkou naději na realizaci. Když si Jaroslav Polívka založil v Praze stavební firmu, zaměstnal v ní mladého a nadaného žáka Josefa Gočára, kterým byl Josef Havlíček a tak vznikla jejich spolupráce 56. Spolupráce Jaroslava Polívky s Josefem Havlíčkem byla velice plodná, ačkoliv trvala jen tři roky. Jednou z prvních společných projektů byl Obchodní dům Dunaj v Praze, který se měl nacházet na nároží Národní třídy a Voršilské ulice. Tento projekt z roku 1927 se neuskutečnil a zůstal pouze v podobě návrhů. Jaroslav Polívka zde prováděl statické propočty. Josef Havlíček se k návrhu vyjádřil takto: 53 ŠLAPETA, Vladimír. Buffalo, F.L. Wright a Jaroslav Polívka.[online], [cit ]. Dostupné z < 54 HLAVÁČEK, Dalibor, koncept výstavy: idhea architekti. Informace ze stálé výstavy v Paláci Chicago, Praha HAVLÍČEK, Josef. Návrhy a stavby: , Praha SNTL 1964, s ŠLAPETA, Vladimír. Buffalo, F.L. Wright a Jaroslav Polívka.[online], [cit ]. Dostupné z < 28

32 K návrhu domu Dunaj lze poznamenat, že naším projektem, jenž v předběžné magistrátní komisi dostal příslib stavebního povolení, jsme získali u stavebníka možnost pokračovat na návrhu k realizaci leč bez nejmenší vyhlídky na uskutečnění moderní stavby. Za daných podmínek jsem se návrhu dále nezúčastnil, tím sp íš, že jsem současně získal práci na návrhu domu Habich 57. A stejně tak u obytného, kancelářského a obchodního domu Habich v Praze, prováděl Jaroslav Polívka spolu s inž. Zdenkem Schwarzem statické výpočty. Tento projekt už se uskutečnil, stavba se nachází na Štěpánské ulici. Jaroslav Polívka spolupracoval s Josefem Havlíčkem také jako statik v inovativním návrhu Nuselského viaduktu. Myšlenka na přemostění Nuselského údolí má dlouhou historii, datuje se od konce 19. století. Před realizací konečné podoby mo stu proběhlo několik architektonických soutěží. Havlíček a Polívka se zúčastnili již první vypsané soutěže v roce Navrhli jedinečné řešení inspirované vizemi Le Corbusiera. Most měl být symbiózou obytné a dopravní funkce. Josef Havlíček k tomuto projektu: Tehdy jsme navrhli konstrukci s nestejnojmennými výložníky ve tvaru písmene T, přičemž kratší rameno bylo vždy krakorcem, na němž spočívalo rameno delší. Pilíře konstrukce tvořily schodišťový a výtahový prostor domů, jejž pilíře obestavovaly, a byly odděleny dilatační spárou s pružnými kryty při vstupech do bytů a jinými úpravami, aby se předešlo přenášení otřesů mostovky na byty 58. Okrajově se Jaroslav Polívka podílel i na prototypu moderního obytného domu Svazu čs. díla na výstavě soudobé kultury v Brně ( ). Podle Havlíčka pro tehdejší éru kapitalistického tzv. stavebního ruchu 59 byla typická snaha zajišťovat finanční rentabilitu stavby v každém možném směru. Je potřeba kanceláří dobře, leč raději k nim ještě dvě patra bytů, aby bylo zajištění i v tomto směru, a dole HAVLÍČEK, 1964, s Havlíček, 1964, s Trvala jen krátce, světová krize po roce 1930 ji zastavila.

33 ovšem místnosti obchodní. V ustoupeném patře menší kanceláře či ateliéry s byty pro svobodné a ve dvoře tolik garáží, kolik jich úřad při komisi o stavební povolení ponechá. Přes tuto pestrost náplně bylo ve srovnání např. s obytnými stavbami pod státní patronací možno užít nepoměrně pokročilejší techniky, jež se projevila i v architektonickém výrazu. Stavba má rámovou železobetonovou konstrukci s výplňovými zdmi a parapety z lehkých křemelinových tvárnic bostone a jinak běžný komfort Palác Chicago Funkcionalistický palác v centru Prahy Chicago si nechal v roce postavit hrabě a významný diplomat Jindřich Vilém Kolowrat-Krakowský, významný diplomat a národohospodář, vlastenec a protifašistický bojovník, mecenáš a poslední z dětí hraběte Leopolda Filipa Kolowrat-Krakowského. Jindřich mimo jiné získal dvě vysoké státní vyznamenání 61. Hrabě palác vyměnil za zámek z počátku 18. století, který se nachází v Týnci poblíž Klatov. Tento zámek byl postaven podle návrhů barokního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Jeho výstavbu zahájil okolo roku 1700 Maxmilián Norbert z Kolowrat, a do dnešní podoby byl přibližně v roce 1760 přestavěn jeho synem Janem Josefem Krakowským z Kolowrat 62. V roce 1927 Jindřich Vilém Kolowrat-Krakowský prodal zámek právě Jaroslavu Polívkovi, který se pokusil zámek přestavět v luxusní hotel, ten ale brzy zkrachoval. V současné době je zámek ve vlastnictví soukromého sběratele umění. Palác Chicago byl realizován opět ve spolupráci stavitele Jarosla va Polívky s Josefem Havlíčkem. Dům nacházející se v Charvátově ulici patřil spolu s Baťovým palácem obuvi mezi nejmodernější domy tehdejší Prahy. Palác byl jeden z prvních konstruktivistických paláců Ibid., s Za odbojovu činnost v průběhu druhé světové války byl od Eduarda Beneše vyznamenán Válečným křížem a v roce 1991 z rukou prezidenta Václava Havla převzal na Pražském hradě Masarykův řád druhé třídy. 62 SARVAŠ, Rostislav. Očima nejstaršího z Kolowratů. Brno: Zvláštní vydání..., 1994, s.64.

34 Konstruktivistická teorie vyvozuje architektonický t var z utilitární potřeby, z účelu a z materiálu, nikoliv z dekorativních fantazií. Došlo k výrazné přeměně jednotlivých prvků architektury oken, stěny, střech. Právě na Chicagu jsou typické prvky konstruktivistické architektury dobře patrné železobetonová konstrukce, pásová okna a plochá střecha. 63 Původní návrh byl v parteru doplněn o výkladní skříně; uliční pozemek, který výkladní skříně zabraly, byl hraběti Jindřichu Kolowrat-Krakowskému propůjčen za roční nájemné Kč, které splatné jest každoročně najednou do 8. ledna u hlavní městské pokladny 64. Po roce 1989 se ujal správy a obnovy celého majetku syn hraběte Jindřicha, František Tomáš Kolowrat -Krakowský. Po jeho úmrtí v roce 2004 přebírá řízení a správu rodového majetku Dominika Kolowrat-Krakowská. Jednou z hlavních zásad rodu Kolowrat- Krakowských je rodový majetek řádně spravovat a udržovat pro další generace 65. Palác Chicago byl postaven na původní Ferdinandově třídě (nyní Národní), v místě domu číslo popisné 58 s hranolovitou vížkou. Původní ústí Charvátovy ulice bylo zastavěno a vyřešeno průchodem. Jindřich Kolowrat Krakowský zařídil v paláci prodejnu zemědělských produktů z podniků v Týnci. Zemědělství má také průkopníka nových výrobních a prodejních metod, svého Baťu. Je jím velkostatkář Jindřich Kolowrat-Krakowký, majitel panství Týnec u Klatov, který postavil v Praze Palác Chicago. Opatřil jej vymoženostmi amerických mrakodrapů a zařídil v něm prodejnu zemědělských výrobků ze zemědělských podniků v Týnci. Aby dosáhl rychlého odbytu svých výrobků, zřizuje pan Kolowrat v Praze prodejnu, kde bude prodáváno mléko, domácí chléb, zelenina a různé 63 Kolowratovy domy [online]. c [cit ]. Dostupné z: < 64 HLAVÁČEK, Dalibor, koncept výstavy: idhea architekti. Informace ze stálé výstavy v Paláci Chicago, Praha HLAVÁČEK, Dalibor, koncept výstavy: idhea architekti. Informace ze stálé výstavy v Paláci Chicago, Praha

35 mlékárenské výrobky. (Článek Zemědělský Baťa z agrárního časopisu Role, , Praha). V současné době je palác využíván především jako kanc elářská budova. Nachází se zde například mnoho advokátních kanceláří, nebo Vyšší odborná škola Vyšší obchodní podnikatelská škola (Obr. A). Úspěšnou spolupráci Jaroslava Polívky s Josefem Havlíčkem ukončil spor o projekt paláce pojišťovny Donau na Národní t řídě v Praze, který konzervativním majitelům pojišťovny připadal příliš výstřední a dali přednost usedlejšímu návrhu Adolfa Foehra. Samostatně pak Polívka navrhl řadu domů zejména v oblasti pražsk é Bubenče. Najdeme je v ulicích Terronské, Jugoslávských partyzánů, Štursově, Vietnamské nebo Havanské. Nejvýznamnější je ale konstruktivistická obchodní a kancelářská budova firmy Klazar ve dvoře domu v Panské ulici 10 z roku V této době navrhl Jaroslav Polívka i Pasáž Jalta 66. V letech postavil pro svoji rodinu funkcionalistickou vilu Limba na Štrbském plese. Poté ale opět pracoval na stavbách nacházejících se v zahraničí. Další z projektů, na kterých se Jaroslav Josef Polívka podílel, byl například návrh ocelového skeletu československého pavilonu na světové výstavě, která se konala v Paříži roku 1937: architekta Jaromíra Krejcara a jeho kolegů Ladislava Sutnara, Zdeněka Kejře a Bohuslava Soumara. Byl angažován při stavbě obilní burzy v Rotterdamu a dále také prováděl v roce 1939 československý pavilon na Světové výstavě v New Yorku pro Kamila Roškota LUKEŠ, Zdeněk. Konstruktér Jaroslav Polívka.[online], c2011, [cit ], psáno pro internetový deník Neviditelný pes. Dostupné z < 67 ŠLAPETA, Vladimír. Buffalo, F.L. Wright a Jaroslav Polívka.[online], [cit ]. Dostupné z <

36 Závěr Pasáž Jalta se nachází v centru kulturního města Brna. Tato budova nabízí nezměrné možnosti, díky její prostorovosti a multifunkčnosti. Pasáž je místo, kde by se měli lidé scházet a prožívat společné chvíle. I tato pasáž dříve sloužila svému účelu, kdy v jejím okolí bylo rušno, ale již desetiletí chátrá a není o ni zájem. Záměrem mé práce bylo rozpracování historie Dominikánského náměstí, místa kde byla Pasáž v roce 1929 postavena architektem Jaroslavem Josefem Polívkou a samotné budovy Pasáže. Nastínit její výjimečnost a popsat okolnosti vzniku, její fungování, změny majitelů a stavební proměny. Úvodní část práce se věnuje nastínění dobového kontextu, kdy budova vznikala a obecným informacím o funkcionalismu. Další kapitola se zabývá obecnou historií Dominikánského náměstí a jednotlivých objektů, které se na něm nachází. Součástí Dominikánského náměstí byla i Královská kaple, které se věnuje další kapitola. Tato velice zajímavá stavba by se dala jistě rozpracovat podrobněji, ale není hlavním předmětem mé práce. V další části práce se věnuji podrobnější historii a změnám severní strany Dominikánského náměstí včetně architektonické soutěže na regulaci Dominikánského náměstí, do kterého se přihlásil i architekt Emil Králík. Nepodařilo se mi zjistit, z jakého důvodu byl nakonec vybrán návrh Jaroslava Polívky. Dále jsem stručně zmínila proměnu majitelů stavby, kde jsem se opírala především o archivní materiály, informace o novodobé historii jsou těžko dohledatelné, a proto jsem čerpala z osobního sdělení jednoho z vrchních projektantů a zaměstnance SPMB. Vzhledem k velkému množství obchodů a firem, které se v budově Pasáže Jalta vystřídaly, je nesnadné jejich přesné určení. Musela jsem tedy vycházet z osobní výpovědi pamětníka. Z tohoto důvodu je novodobá historie Pasáže Jalta popsána jen okrajově. Kino Moderna, později Jalta bylo jedno z prvních moderních kin v Brně, jeho fungování je shrnuto v rozsáhlé kapitole. 33

37 Větší část práce je věnována Jaroslavu Polívkovi, architektovi a odborníkovi na železobeton. Vzhledem k jeho emigraci v roce 1939 není v České republice příliš znám. Informace o jeho tvorbě jsem proto čerpala zejména ze záznamů o spolupráci s architektem Josefem Havlíčkem, který společné projekty s Jaroslavem Polívkou dokumentoval. Ve Spojených státech amerických Jaroslav Polívka založil poradenskou kancelář a spolupracoval např. s významným architektem Frankem Lloydem Wrightem. O jejich plodné spoluprá ci byla v USA vydána kniha, ke které se mi přes v eškeré snahy nepodařilo dostat. Knihu by bylo vhodné zpřístupnit a rozpracovat v českém jazyce, protože je to téměř jediný rozsáhlý pramen o Jaroslavu Polívkovi. Důležitou součástí mé práce byl archivní průzkum. Jak již bylo zmíněno, v České republice se veškeré pozůstalosti Jaroslava Josefa Polívky zachovaly v Národním technickém muzeu. Tento fond obsahuje osobní deník Jaroslava Polívky, který si vedl zhruba od roku a novinové výstřižky, týkající se světové výstavy v Paříži. K mé práci mi tyto informace nebyly velkým přínosem. Podrobnější zpracování těchto pozůstalostí by ovšem mohlo být zajímavé. V mé práci je alespoň shrnuta část jeho života a důležitá díla. Cílem mé práce bylo oživení historie budovy Pasáže Jalta a život a dílo stavitele Jaroslava Josefa Polívky, který je v České republice nedoceněný. 34

38 Resumé Cílem bakalářské práce je komplexní zpracování historie budovy Pasáže Jalta a jejího okolí, včetně života a díla stavitele J aroslava Josefa Polívky. Práce je rozdělena do tří větších celků. Zabývá se historickou podobou celého Dominikánského náměstí a budov, které se na něm nacházely a nachází. Dále se věnuje okolnostem vzniku budovy Pasáže Jalta, jejímu fungování a v neposlední řadě porovnání s dalšími brněnskými pasážemi, které vznikaly ve stejném období. Větší část práce se zabývá životem a dílem stavitele Jaroslava Josefa Polívky a jeho nejdůležitější spoluprací s architekty Josefem Havlíčkem a Frankem Lloydem Wrightem. Dílo Jaroslava Josefa Polívky není v České republice příliš známo, z důvodu jeho odchodu do Spojených států amerických. Summary This bachelor thesis presents a complex overview of the history of the Jalta Arcade an its surroundings, including the life and works of architect Jaroslav Josef Polívka. The thesis is divided into three major parts. It studies historical appearance of the whole Dominikánské náměstí and buildings situated in it. Furthermore, it presents conditions in which the Jalta Arcade originated, studies its functionality and compares it with other Brno arcades from the same period. A substantial part of the thesis presents the life and works architect Jaroslav Josef Polívka and his major cooperation with architects Josef Havlíček a Frank Lloyd Wright. Polívka's work is not very well known in the Czech Republic, owing to his emigration to the United States of America. 35

39 Literatura BROŽOVÁ, Michaela, Anne HEBLER a Chantal SCALER. Praha: průchody a pasáže. 1. čes. vyd. Praha: Volvox Globator, 1997, 211 s. ISBN CRHONEK, Iloš. Architekt Emil Králík, Brno: Muzeum města Brna, 1988, 72 s.:. Katalogy. DŘÍMAL, Jaroslav. Brno v minulosti a dnes: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, Svazek 17. [s.l.] : Krajské nakladatelství, HAVLÍČEK, Josef. Návrhy a stavby: , Praha SNTL KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně: město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vyd. Šlapanice: ERA, s. ISBN KUČA, Karel. Památky Brna, Brno KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha: Baset, s. ISBN MÜLLER, Zdeněk. Bomby nad Brnem: zpráva o leteckém bombardování města Brna v letech 1944 a vyd. Brno: EXPO DATA, 2005, 254 s. ISBN PFEIFFER, Bruce Brooks. Frank Lloyd Wright: : stavby pro demokracii. Praha: Slovart, c2005, 96 s. ISBN RIEDL, Dušan. Brněnská architektura 20. století. Brno: Památkový ústav, 1992, 48 s. ISBN SAMEK, Bohumil a Karel Otto HRUBÝ. Brno - proměny města. 1. vyd. Brno: Blok, s SARVAŠ, Rostislav. Očima nejstaršího z Kolowratů. 1. vyd. Brno: Zvláštní vydání..., 1994, 171 s., il. příl. ISBN SEVERINOVÁ Jana SEVERIN Karel STEHLÍK Miloš, Královská kaple v Brně : Lukas, Brno ŠEVČÍK, Oldřich. Architekti, programy, realizace: paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2011-, sv. ISBN ŠLAPETA, Vladimír, František MUSIL a Václav JANDÁČEK. Funkcionalismus na Moravě. Brno: EXPO DATA, , 11 s. ISBN X. 36

40 ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská okružní třída. Brno: Památkový ústav v Brně, 1997, 175 s. ISBN O nové Brno: brněnská architektura, : katalog. Edited by Zdeněk Kudělka - Jindřich Chatrný. Brno: Muzeum města Brna, s. ISBN Internetové zdroje Použité prameny Archiv města Brna AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů AMB, Fotografie Kunzfeld, 1904, inv. č. VI a 10, VI a 11, VI a 12, VI a 13. Archiv Brněnských vodáren a kanalizací a.s. Návrhy plánů obchodního domu Jaroslava Josefa Polívky z roku Kolaudační listina, Archiv S.P.M.B., a.s. Stavební plány rekonstrukce z roku Osobní sdělení Ing. Žemličky, SPMB. 37

41 Seznam obrázků: Obr. A: Středověká podoba Dominikánského náměstí, Baier-Zeiser, Obr. B: Severozápadní strana Dominikánského náměstí, Foto Kunzfeld, Obr. C: Severní strana Dominikánského náměstí, Foto Kunzfeld, Obr. D: Pohled z ulice Zámečnické s dobře viditelným oratoriem sv. Václava, Foto Kunzfeld Obr. E: Pohled na severní stranu nádvoří Panenských kasáren, Foto Kunzfeld, Obr. F: Asanace kaple, autor neznámý, Obr. G: Pohled z věže Staré radnice s prázdnou plochou po asanaci severní strany Dominikánského nám., autor neznámý, před Obr. H: Soutěžní návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík, Obr. I: Soutěžní návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík, Obr. J: Soutěžná návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík, Obr. K: Návrh II. suterénu obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. L. Návrh I. suterénu obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. M: Návrh přízemí obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. N: Návrh I. a II. patra obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. O: Návrh III. Patra obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. P: Návrh podkroví obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. Q:Kolaudační rozhodnutí, Obr. R: Suterén, plán rekonstrukce roku Obr. S: Přízemí, plán rekonstrukce roku Obr. T: Masarykův dívčí domov, autor neznámý, Obr. U: Pasáž Jalta, Foto Zuzana Janáková, ČT Brno, Obr. V: Současný stav pasáže, Foto Markéta Pakostová, Obr. W: Palác Habich, autor neznámý Obr. X: Palác Chicago, Foto Markéta Pakostová,

42 Obrazová příloha: Obr. A: Středověká podoba Dominikánského náměstí, Baier-Zeiser, Obr. B: Severozápadní strana Dominikánského náměstí, Foto Kunzfeld,

43 Obr. C: Severní strana Dominikánského náměstí, Foto Kunzfeld, Obr. D: Pohled z ulice Zámečnické s dobře viditelným oratoriem sv. Václava, Foto Kunzfeld

44 Obr. E: Pohled na severní stranu nádvoří Panenských kasáren, Foto Kunzfeld, Obr. F: Asanace kaple, autor neznámý,

45 Obr. G: Pohled z věže Staré radnice s prázdnou plochou po asanaci severní strany Dominikánského nám., autor neznámý, před Obr. H: Soutěžní návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík,

46 Obr. I: Soutěžní návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík, Obr. J: Soutěžná návrh na regulaci Dominikánského náměstí, Emil Králík,

47 Obr. K: Návrh II. suterénu obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. L. Návrh I. suterénu obchodního domu, Jaroslav Polívka,

48 Obr. M: Návrh přízemí obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. N: Návrh I. a II. patra obchodního domu, Jaroslav Polívka,

49 Obr. O: Návrh III. Patra obchodního domu, Jaroslav Polívka, Obr. P: Návrh podkroví obchodního domu, Jaroslav Polívka,

50 47 Obr. Q:Kolaudační rozhodnutí, 1930.

51 Obr. R: Suterén, plán rekonstrukce roku Obr. S: Přízemí, plán rekonstrukce roku