ANALÝZA STAVU OBORU VČELAŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 ANALÝZA STAVU OBORU VČELAŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Autorský kolektiv tvořili odborníci Českého svazu včelařů, o. s., a Výzkumného ústavu včelařského, s. r. o., pod vedením RNDr. Václava Švamberka. 1. Úvod analýzy, historický vývoj úlohy chovu včely medonosné v podmínkách střední Evropy a jeho vztah k současnému stavu, společenským potřebám a úkolům českého včelařství Zdravotní stav včelstev, jeho kontrola a opatření 8 3. Včelí produkty a marketing Provozní systémy a technická vybavenost - technologická vybavenost a racionalizace provozních soustav Věda a výzkum ve včelařství. Popularizace a přenášení výsledků výzkumu do praxe Vzdělávání všech věkových kategorií a publikační činnost v oboru včelařství Plemenářská práce Podpora včelařství a naplňování jeho společenských funkcí zajišťovaných včelařskou organizací Závěr 22

2

3 Kapitola 1. Úvod analýzy Historický vývoj úlohy chovu včely medonosné v podmínkách střední Evropy a jeho vztah k současnému stavu, společenským potřebám a úkolům českého včelařství RNDr. Václav Švamberk, vedoucí kolektivu autorů Krajina a její segmenty na území dnešní České republiky byly v dobách minimálního krajinotvorného vlivu lidské populace převážně zalesněny. Včela medonosná (Apis mellifera L.) přitom byla původní a významnou součástí všech ekosystémů středoevropského biomu listnatého lesa. S postupujícím vlivem člověka a přetvářením tohoto biomu v zemědělskou krajinu význam včel medonosných narůstal a tento proces prakticky trvá dodnes. Původní výškově zonální vegetace biomu listnatého lesa ve střední Evropě se vyznačovala relativně i absolutně významně menší diverzitou stanovišť a v závislosti na tom také výrazně menším počtem druhů, také však menší koncentrací druhových taxonů a obecně proto menší potřebou nespecializovaných opylovatelů, k nimž včela medonosná patří. Potřeba intenzivní opylovací činnosti na koncentrovaně a velkoplošně rostoucích rostlinných druzích neexistovala. Nejvyšší druhové diverzity ve střední Evropě bylo dosaženo na počátku 19. století v době vrcholu maloplošné struktury zemědělské a lesnické produkce na území dnešní ČR. S nástupem doby industrializace a s postupnou intenzifikací zemědělství poklesla tato míra diverzity na hodnoty srovnatelné se stavem kolem počátku našeho letopočtu. Přesto však tato druhová diverzita vyšších cévnatých rostlin vyjádřená počtem druhů stabilně rozšířených v naší přírodě zejména v porovnání se stavem, který představoval vegetační kryt před krajinnými změnami způsobenými činností člověka, zůstává i v současnosti relativně vysoká. K ní přispívá vysoký podíl introdukovaných druhů rostlin (přibližně druhů), z nichž většinu představují včelami opylované taxony považované za druhy v naší přírodě již zcela zdomácnělé a pestrost naší přírody pozitivně dotvářející. Postupný přechod k velkoplošné struktuře zemědělství a nivelizaci biotopů ve 20. století vedl k výrazně větší potřebě opylovatelů v relativně krátkých časových obdobích, zejména na jaře, kdy mnoho druhů opylovatelů nedosahuje potřebné početnosti. Důvodem je současně industriální přeměna zemědělské krajiny, která značně omezila rozsah biotopů vhodných a nezbytných pro hnízdění jiných opylovatelů zejména z řádů blanokřídlého hmyzu a motýlů, čímž dále stoupl význam včel medonosných jako hlavních opylovatelů prakticky ve všech typech krajiny v ČR. Počet druhů rostlin nyní rozšířených na území ČR dosahuje asi 3 800, z toho skutečně původních (autochtonních) je z důvodu značného ochuzení dříve mnohem bohatší středoevropské flóry po posledních glaciálech přibližně druhů. Podle údajů Zlatníkovy geobiocenologické školy (in Lesnická botanika speciální) činí pro území střední Evropy podíl bylinné vegetace opylované hmyzem 75 %. Tyto druhy jsou z převážné většiny opylovány včelou medonosnou. Ze 124 nejvíce rozšířených druhů dřevin v ČR včela medonosná převážně opyluje 89 druhů (72 %). Ve skupině silně ohrožených druhů naší flóry je přitom včela medonosná hlavním opylovatelem 59 % taxonů. Vzhledem k tomu, že včelstva jsou prakticky neschopna dlouhodobé existence v dnešní pozměněné krajině bez pomoci člověka, představuje včelařství významný a ve své podstatě nenahraditelný ekologický stabilizující prvek pro existenci dnešních biocenóz ve střední Evropě. Je tomu tak z celé řady důvodů. Včela medonosná je nejpočetnějším opylovatelem, a to zvláště nápadně v předjarním a na počátku jarního fenologického období, kdy potřeba opylovací činnosti je v naší přírodě i v zemědělství sezónně největší. Včela medonosná se navíc ve srovnání s ostatními opylovateli vyznačuje florokonstantností, což značně zvyšuje efektivitu opylovací činnosti a představuje zásadní rozdíl ve srovnání s jinými opylovateli. Včelstva včely medonosné jsou současně méně ohrožena bezprostředními zásahy do biotopů než jiní opylovatelé, protože se jim dostává péče chovatelů včel. Proto je české včelařství zásadním stabilizačním prvkem jak v oblasti zemědělské velkovýroby, tak i v ekologických zemědělských výrobních technologiích pro zajištění jejich produkce a současně i pro udržení druhové diverzity v přírodě České republiky. Včela medonosná byla využívána nejprve stejně jako jiné druhy divoce žijících zvířat a postupně začal probíhat proces její částečné domestikace, který však nikdy nebyl a ani nemůže být, tak jako se stalo u jiných druhů hospodářských zvířat, zcela dokončen. Specifické rysy bionomie včelstev, ovlivňující především náročnost plemenářské práce, dokončení tohoto procesu účinně brání dosud. Zvláštní charakter včelařství, kdy včela medonosná je chována v chovatelských zařízeních - úlech - konstruovaných člověkem a vybavených rozběrným dílem, podobně jako jsou používána chovatelská zařízení u jiných hospodářských zvířat, je doplněn získáváním potravy z různých zdrojů kulturně i divoce rostoucích rostlin na rozsáhlém území o poloměru přesahujícím často 5 km od stanoviště včelstev, přičemž výběr potravy včel je na chovateli včel zcela nezávislý. To vytváří situaci, kdy obor včelařství nelze jednoznačně zařadit k volnočasovým aktivitám pracujícím se systémem vysoce kontrolovaným až izolovaným od okolí, jaké reprezentuje chovatelství, zahradnictví, sadařství apod. bez potřeby pevně stanovených požadavků na vzdělání osob. Kapitola 1. Historický vývoj úlohy chovu včely medonosné. 3

4 Nelze jej však zařadit ani k aktivitám pracujícím s převážně otevřeným přírodním systémem, jako je rybářství, lesnictví a myslivost, kde by nízká odbornost mohla být příčinou nežádoucích zásahů ve veřejném prostoru a mohla by vést k narušování přírodního ekosystému společensky nebezpečným způsobem, a proto jsou v těchto oborech pevně legislativně stanovené požadavky na vzdělání. Posouzení, ke které skupině lidských činností je včelařství svým charakterem blíže, je do budoucna klíčové v rozhodování o nastavení požadavků na kontrolu znalostí včelařů z celospolečenského hlediska. Potřeba rozvoje vzdělávání a v návaznosti modernizace oboru včelařství je však zcela nezbytná pro konkurenceschopnost oboru a v důsledku pro stabilitu zavčelení a opylovací činnosti na zemědělských kulturách i na rostlinách ve volné přírodě. Zatímco v zonální vegetaci převážně přírodního charakteru, vzhledem k nabídce zdrojů za současné přítomnosti specializovaných opylovatelů z řádu blanokřídlého hmyzu i dalších hmyzích řádů, postačily hustoty včelstev na úrovni o řády nižší, než jaká je současná potřeba, působení člověka ve středoevropské přírodě a zejména postupný vývoj zemědělské výroby, zvláště pak vzestup koncentrace hmyzosnubných rostlin v posledních desetiletích na relativně malých segmentech krajiny o mnoho řádů, vyžaduje, aby v rámci intenzifikace tohoto výrobního procesu byla opylovací činnost zajištěna na kvantitativně i kvalitativně vyšší úrovni. To dokáže zajistit pouze moderní hospodářský chov včely medonosné s rovnoměrnou distribucí stanovišť na celém území ČR. Základy chovu včel byly položeny v každé z rozvíjejících se lidských kultur tak, jak to historicko-ekonomické podmínky požadovaly i umožňovaly. Státem podporovaný rozvoj včelařství na území Čech, Moravy a Slezska započal především s potřebou industrializace podporované za vlády Marie Terezie a projevoval se především rozvojem vzdělávání i hospodářských úlev pro včelaře a následnou likvidací středověkých cechovních bariér bránících rozvoji oboru za vlády Josefa II. Další rozvojové období včelařství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, umožněné podporou hospodářského rozvoje, představovala až doba Bachova absolutismu a celá navazující druhá polovina 19. století, spojená s rozvojem spolkové činnosti včelařů a vytvořením základů racionálních metod chovu včel na rozběrném díle s řadou nových pomůcek a zařízení a současně s velmi rychlým rozšířením jejich užití, které dodnes umožňuje právě organizovaná struktura včelařů. Především během uplynulých dvou století byly položeny základy umožňující intenzifikovat včelařství podobně jako jiná odvětví zemědělské výroby. Tento proces se zvláště urychluje během posledních 40 let postupným prosazováním nových technologií chovu a zvláště pak v posledních letech modernizací včelařských pomůcek a zařízení. Počet včelstev i včelařů od 19. století celkově dlouhodobě narůstal a tento trend byl podporován jak státem, tak i společenským povědomím o významu včelařství, podloženém novými poznatky přírodních věd, zejména rozvojem oborů fyziologie, genetiky a ekologie rostlin. Průměrný výnos medu ze včelstva se koncem 19. století pohyboval v rozmezí 10 % 50 % současných průměrných výnosů. V závěru 19. století tak byla na území dnešní ČR produkována asi pětina současné průměrné sklizně medu, a to s pomocí přibližně polovičního počtu včelstev než máme v současné době. Pouze doba válek a krizí přerušovala převážně růstový trend včelařství pokračující u nás v průběhu 20. století. K významnějším změnám však začalo docházet v období od počátku 70. let uplynulého století, kdy v rámci celkové intenzifikace zemědělství se začal uplatňovat trend postupného poklesu počtu včelařů za počátečního poklesu a později naopak podstatného nárůstu počtu včelstev. Tento trend nárůstu průměrného počtu včelstev připadajících na jednoho včelaře je patrný i v posledních letech. Hlavní dobou nárůstu počtu včelstev na území dnešní ČR byla 80. léta minulého století zvláště po zvýšení státem regulované výkupní ceny medu při převážně velmi dobrých snůškově klimatických poměrech v tomto desetiletí. Tento vývoj byl po roce 1990 za změněných hospodářsko-politických podmínek vystřídán dobou poměrně výrazného poklesu v počtech včelařů a zejména v počtech včelstev. Včelařství v ČR tak reagovalo na změněnou ekonomickou situaci, a to velmi rychle. Vědomí o potřebě včelařství pro dosažení žádoucí efektivity v zemědělství i pro stabilitu krajinných segmentů, jejich biocenóz a udržení druhové diverzity vedlo v EU i ČR k přijetí opatření na podporu včelařství tak, aby nedocházelo k omezení jeho funkcí na základě ekonomického tlaku. Pokles zavčelení krajiny v České republice se tak podařilo zastavit a v posledních několika letech dokonce částečně nahradit ztráty, k nimž došlo v důsledku výrazného zhoršení ekonomiky včelařství od počátku 90. let minulého století. To již nedokáže dostatečně konkurovat v důsledku horších přírodně-klimatických podmínek cenou medu v podmínkách světového globálního trhu této do velkoobchodního trhu dovážené zemědělské komoditě ze zemí s přírodně podmíněnými podstatně nižšími náklady na výrobní jednotku včelařské produkce. Pozitivním efektem posledního desetiletí byl postupný nárůst využití dotačních prostředků pro lepší technologické vybavení stejně jako vynaložené prostředky a úsilí ČSV pro zvyšování znalostní úrovně chovatelů včel. Mnoho prostředků a úsilí ČSV bylo vynaloženo na oblast boje s nemocemi včel, plemenářskou práci v chovech včel i práci s mládeží s cílem učinit obor včelařství atraktivním pro nové, zejména mladé zájemce a zajistit jeho udržitelný a inovativní rozvoj. Tento trend je žádoucí uchovat proto, aby včelařství jako součást zemědělské výroby i ekologické péče o krajinu mělo zajištěnu budoucnost. To umožní v ekonomicky fungujícím systému dlouhodobě pouze udržení jeho konkurenceschopnosti při porovnání nákladů a možných výnosů globálně z celosvětového i evropského hlediska. Efekt investic vkládaných do oboru se jednoznačně příznivě projevuje nárůstem průměrné sklizně medu v ČR a udržováním plné soběstačnosti v produkci této zemědělské komodity při stálém pomalém nárůstu 4 Kapitola 1..

5 spotřeby medu v posledních letech až na současné hodnoty přibližně 0,7 kg na osobu a rok. Celková produkce se tak významně neliší od průměrné roční produkce medu v 80. letech minulého století, kdy však byla dosahována s průměrně o pětinu vyšším počtem včelstev. Výrazná převaha malovčelařů chovajících do 15 včelstev mezi chovateli včel v České republice zajišťuje optimálním způsobem nejefektivněji rovnoměrnou opylovací službu v krajině a současně dává ideální předpoklady pro produkci regionálních potravin i možnosti regionální nabídky na celém území ČR. Současně je tato struktura cennou zárukou stability oboru jako celku s nejvíce flexibilním chováním podmíněným zvýšenou odolností vůči změnám v ekonomických podmínkách trhu, které menší včelařské jednotky bez přímé ekonomické závislosti na oboru mohou lépe překonávat. Důležitá je současná existence asi 120 větších včelařských provozů v ČR, většinou rovnoměrně rozmístěných v rámci České republiky, které jsou regionálními centry propagace pokrokových metod a racionalizace ve včelařství, a které se pořádáním kurzů podílejí na zlepšování úrovně chovu u malovčelařů. Těm současně zajišťují výrobu pomůcek a zařízení i odbyt části jejich produkce, kterou nedokážou sami uvést na trh. To vytváří bázi pro globální rozvoj včelařství v ČR. Tyto včelařské větší provozy včetně několika velkoprovozů mají kvalitnější technické vybavení a používají progresivní technologie ošetřování včelstev. Z nich některé přebírají včelaři s menšími počty včelstev, kteří tak současně vytvářejí základnu pro budoucí růst provozů komerčního charakteru potřebných pro rozvoj progresivních metod v českém včelařství. K silným stránkám českého včelařství tak patří jak struktura chovatelů a převážně rovnoměrné rozložení stanovišť včelstev na našem území, tak i zatím stále přiměřený počet včelařů podložený usilovnou prací ČSV se včelařskou mládeží. I přesto však zůstává stále rizikovým faktorem věková struktura chovatelů včel v ČR. Silnou stránkou je také vysoký stupeň organizovanosti českých včelařů v ČSV a v návaznosti i odborná úroveň podmíněná propracovaným jednotným systémem vzdělávání a přenosu informací podporovaná prostřednictvím časopisu Včelařství jako součásti členství v Českém svazu včelařů projevující se postupným nárůstem průměrných výnosů medu v posledních desetiletích. Informační programy řízené ČSV za využití programů EU působí pozitivně na úroveň poznání nevčelařské veřejnosti o kvalitě produktů chovu včel v ČR, a tak spolupůsobí na prokazatelnou stabilizaci oboru včelařství v ČR v posledních několika letech. Pro udržení pozitivního vývoje je potřebné v započaté informační kampani se zaměřením jak na včelařskou, tak i na nevčelařskou veřejnost i v celkové podpoře včelařství pokračovat. Podpora včelařství je i v dnešní době potřebná z mnoha společenských hledisek. Hlavní hodnoty z ekonomického hlediska přináší opylovací činnost včel včetně uchování genofondu planě rostoucích a ohrožených taxonů krytosemenných rostlin. Včela medonosná je nejvýznamnějším opylovatelem v ovocnářství a semenářství - u všech druhů ovocných dřevin, jetele, bobu, vojtěšky, řepky, okurky, máku, cibule, kmínu, brukvovitých zelenin. Včelařství je významným dodavatelem biologicky hodnotných potravin - medu, farmakologicky významných antimikrobiálních látek - propolisu, biostimulancií imunitního systému - pylu, mateří kašičky, jedu i technicky významných látek vosku, nalézajícího uplatnění v různých průmyslových odvětvích i ve farmacii. Důležitá je také rekreační funkce včelařství sloužící k načerpání nových sil i k vytváření kladného vztahu k přírodě a poznávání jejích zákonitostí v rámci ekologické výchovy. Včely mohou sloužit i k indikaci a monitorování stavu životního prostředí vzhledem k velké citlivosti k některým škodlivinám jako je arsen, pesticidy nebo radiace. Podaří-li se zachovat současnou úroveň českého včelařství a tento obor přizpůsobovat novým společensko-ekonomickým požadavkům, dokáže plnit veškeré funkce i spolupůsobit při zajištění potravinové bezpečnosti ČR v oblasti produkce řady zemědělských komodit závislých na opylování i všech včelích produktů, tak jak je tomu dosud. 400% 2012 Graf % 200% Podíl skupin včelařů podle počtu chovaných včelstev na celkovém zavčelení ČR s podrobným členěním drobnochovatelů včel za celé období (součty % ročních podílů) 100% 0% Nad 150 Historický vývoj úlohy chovu včely medonosné 5

6 21.5% 5.3% 12.3% Nad 150 Graf 1.2 Podíl včelařů jednotlivých skupin podle počtu chovaných včelstev na celkovém zavčelení ČR (2012) 20.2% 24.7% 13.7% 21% 5.2% 45.1% Nad 150 Ne lenové SV Graf 1.3 Podíl včelařů na celkovém zavčelení ČR - malovčelaři, menší hobby včelaři, větší hobby včelaři, poloprofesionálové, profesionálové, nečleni ČSV (2012) 24.1% 28% 21% 14% Nad 150 Graf 1.4 Vývoj podílu skupin včelařů podle počtu chovaných včelstev na celkovém zavčelení ČR s podrobným členěním drobnochovatelů včel 7% 0% % 45% Nad 150 Ne lenové SV Graf 1.5 Vývoj podílu skupin včelařů podle počtu chovaných včelstev na celkovém zavčelení ČR) 30% 15% 0% Kapitola 1..

7 včelstev včelařů Graf 1.6 Vývoj počtu včelstev a včelařů od roku V ela Graf Po et v elstev Graf produkce medu Graf Vývoj počtu včelařů od roku 1970 Počet včelstev v ČR od roku 1970 Produkce medu v ČR v tunách Historický vývoj úlohy chovu včely medonosné 7

8 Kapitola 2. Zdravotní stav včelstev, jeho kontrola a opatření Ing. Dalibor Titěra, CSc. Historický vývoj Včelařství v celé Evropě a nejinak i v ČR zažilo v minulosti několik vln eskalací zdravotních problémů, které byly spojeny s velkými úhyny včelstev, dosahujícími 30 až 50 % stavu. Záznamy jsou ponejvíce v místních kronikách a někdy ani nebyly plně rozpoznány příčiny. Mor včelího plodu podléhal v zemích Koruny české povinnosti hlášení a radikálního tlumení již za Rakouska- -Uherska. Ve 40. a 50. letech minulého století podlehlo mnoho včelstev akarapidóze, která pak ustoupila a od roku 1985 nebyla v ČR dále zaznamenána. Vlny ztrát v 70. letech byly způsobeny nosemózou a tlumeny fumagillinem. Invaze varroázy se datuje rokem Od počátku bylo tlumení varroázy plošně organizováno. Základem celoročního postupu se stala kontrola účinnosti zimního zásahu a následná minimalizovaná chemoterapie celý rok. Flotační metodu vyšetření měli vyvinul a plošně zavedl VÚVč Dol v roce Kolem roku 2000 vystoupila do popředí problematika virových komplikací varroázy. Na popud ČSV řešil VÚVč Dol ve spolupráci s PřFUK projekt zaměřený na diagnostiku včelích virů metodami PCR. Výsledkem je certifikovaná metodika. Aktuální stav v ČR Zimní ztráty včelstev meziročně kolísají, ale nikdy nepřevýšily za celé území ČR 27 %. Ztráty mají v drtivém procentu případů jasný důvod. Stavy označované jako CCD nebyly v ČR zaznamenány. Plošné ztráty způsobují varroáza a nosemóza, komplikované a ve svém účinku na zhoršení zdraví včel zesílené virózami. Aktuálně není evidována hniloba plodu. Ohniska moru včelího plodu se týkají asi 1 promile včelstev a ve vyhlášených ochranných pásmech jsou stanoviště 1 % včelstev chovaných v ČR. Stav v EU a mimo EU Stav varroázy, nosemózy a viróz z pohledu kolísání intenzity infekčních i parazitárních nemocí včel způsobených vnějšími vlivy, především důsledky sezónně klimatických změn a vln výskytu nových patogenních genotypů je podobný, jako v ČR. Následky, projevující se ztrátami včelstev a plošným hlubokým poklesem zavčelení, jsou však až několikanásobně horší. Důvodem bývá plošně nekoordinované ošetřování včelstev proti varroáze, její celoročně vyšší intenzity a působení jako přenašeče virových i bakteriálních infekcí. V řadě evropských zemí je hlášen nástup nových ohnisek velmi virulentní formy hniloby plodu. Amerika navíc řeší problém tumidózy, v Evropě zatím Aethina tumida není. Podobně Evropa zatím nemá invazi roztoče Tropilaelaps clareae. Celosvětově se diskutuje o fenoménu CCD, což je vícefaktorová stresová situace vedoucí včely k opuštění úlů. Silné stránky českého včelařství v této oblasti Organizované tlumení varroázy - sběr dat o nemocích včel i prostředky a metody boje s nimi přináší požadované výsledky pouze tehdy, jsou li prováděny podle jednotné metodiky na stejném území a ve stejnou dobu. Levná a dostupná léčiva s minimálními riziky pro zdraví včel a kontaminaci včelích produktů. Radikální tlumení moru a hniloby plodu podle stanovišť s klinickými příznaky zamezující šíření těchto nebezpečných nákaz. Levné diagnostické metody: vyšetření moru z měli a medu, mikroskopická vyšetření akarapidózy a nosemózy s rozlišením druhu N. apis/ceranae, které vyvinul a plošně zavedl VÚVč Dol. Povinná vyšetření včelstev kočovníků a chovatelů matek. Slabé stránky českého včelařství v této oblasti Převažující typ drobného zájmového včelaře zahrnuje i skupinu chovatelů, kteří problémy zdravotního stavu nevnímají, nechápou, špatně vysvětlují, nedodržují metodiku léčení a špatnou chovatelskou praxí způsobují včelám další stresy. Jejich stanoviště se pak stávají zdrojem nákaz pro okolí. Hrozící rizika a návrhy řešení (krizový management oblasti) Máme nedostatek alternativních postupů tlumení varroázy v podmínkách rozšiřující se rezistence roztočů a zpřísňujících se podmínek pro registraci přípravků. Upadá organizovanost a úroveň dodržování nařízených opatření. Původně komisionální opatření si dělají chovatelé bez dohledu. Nevyzpytatelný je dopad nástupu nového druhu parazita, mikrosporidie Nosema ceranae. Ze zahraničí hrozí hniloba a tumidóza. Doporučení pro ČSV Spolupracovat se SVS ČR a při přípravě metodik ochrany zdraví včel. Doporučení pro státní správu Zakotvit povinnost chovatele hlásit zimní ztráty a zajistit vyšetření příčin těchto ztrát. Nepodlehnout snahám některých zájmových skupin včelařů ustoupit od radikálního tlumení moru včelího plodu. Pro prodej a přesuny potenciálních zdrojů šíření nákaz včel (včelí dílo, použité pomůcky a použitá zařízení z chovů včel současných i ukončených, oddělky, smetence, pakety včel) vytvořit komplexní právní předpis nebo přepracovat a doplnit předpisy stávající tak, aby respektovaly rizika na úrovni současných znalostí. Nepodlehnout snahám o zrušení povinnosti jarního vyšetření měli, protože je jediným dlouhodobým zdrojem informací o intenzitě varroázy, která je klíčovým ukazatelem zdraví včel a jeho aktuálních územních trendů. Podpořit snahu zařazení včel mezi tzv. minoritní druhy zvířat, u nichž je zjednodušený proces registrace léčebných přípravků a postupů. 8 Kapitola 2. Zdravotní stav včelstev, jeho kontrola a opatření

9 Kapitola 3. Včelí produkty a marketing RNDr. Robert Šmied Včelí produkty jsou živočišné suroviny a jako takové musí splňovat podmínky, stanovené zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů, v platném znění. Zásadní požadavek je zde na zdravotní nezávadnost. Podle vyhlášky č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropské unie, mohou být včelí produkty uváděny do oběhu, pokud pocházejí od zdravého včelstva, ve kterém se nevyskytuje mor včelího plodu nebo hniloba včelího plodu. Z hlediska použití včelích produktů jako potraviny pak tyto podléhají zákonu o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb., v platném znění. Nejvýznamnějším včelím produktem z hlediska obchodního je med. Jeho definice podle vyhlášky č. 76/2003 Sb. je: Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic, zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. Průměrný výnos medu v období let byl u nás podle statistických údajů cca tun. Minimální výnos však byl v roce 1997 (4 532 tun), maximální pak v roce 2011 ( tun). Dalším, z hlediska obchodního významným včelím produktem, je včelí vosk, který se získává především vytavením z tzv. voští (včelí plást bez medu). Většina vyprodukovaného vosku se spotřebuje ve včelařství na výrobu mezistěn. Dále se tento vosk používá v kosmetice, zubním lékařství a v průmyslu. V poslední době vzrostla obliba přírodních materiálů, a to se týká rovněž včelího vosku pro výrobu svící a jiných dekorativních předmětů. Produkce vosku je velmi kolísavá a v jednotlivých létech v období se pohybovala v rozsahu tun/rok. Další včelí produkty, kterými jsou propolis, mateří kašička a včelí jed jsou z hlediska včelařství velmi významné, z hlediska obchodního však tvoří u nás pouze menší díl z obchodu se včelími produkty. Jsou především surovinami pro farmakologický průmysl, včelí jed pak nachází uplatnění při léčbě alergií. Pyl, který včely přinášejí do úlu jako svoji potravu, vč. pylu již uloženého do plástů, nachází pak využití jako součást řady potravinových doplňků. Historický vývoj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Med a vosk jsou od pradávna předmětem obchodu, a to nejen na území dnešní České republiky. Med byl užíván jako potravina a sladidlo, jako základní surovina pro výrobu medoviny a pečení perníků, ale již v dávné historii též jako prostředek k léčení. Včelí vosk pak byl mimořádně ceněn pro výrobu svíček a pečetí. Již Kosmova kronika popisuje k r dvě hlavní obchodní cesty (východ západ), (sever jih) s tím, že na pomezních přechodech byly celní stanice, které vybíraly dovozní a vývozní clo. V celních tarifech byl vždy výslovně uváděn med a vosk. Existuje řada historických dokumentů prokazujících obchod s medem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Např. Václav I. poskytl v r klášteru v Hradisku požitky z mýta Kyjova a Svitav. V tarifu nejstarší knihy staroměstské Prahy z r se uvádí dávka z medu při zvláštních medových trzích. V Brně se podle městského práva ze 13. a 14. století platilo odstupňované mýto z vosku a medu. Mezi Čechami, Moravou a Slezskem bylo pak clo zrušeno celním řádem z r Význam medu jako sladidla poklesl v době zahájení výroby třtinového nebo řepného cukru (v Čechách byl postaven první cukrovar v r. 1805). Obliba medu však přetrvala dodnes a přínos včelařství pro člověka a celý zemědělskopotravinářský komplex si již dnes nedovede představit ani ten největší laik. Aktuální stav trhu v ČR Stav trhu s medem v České republice je dán jeho spotřebou, a ta má z dlouhodobého hlediska setrvalý stav. Tento stav není pozitivní ani z pohledu včelařů, ani z pohledu konečného spotřebitele. Ten nevyužívá všechny kladné účinky tohoto jedinečného přírodního produktu. SITUACE NA ČESKÉM TRHU S MEDEM V roce 2011 bylo v České republice vyprodukováno tun medu, dovezeno bylo tun za průměrnou cenu 62,33 Kč/kg (z toho ale 508 tun medu z Číny za 31,15 Kč/kg). Exportováno bylo tun medu za průměrnou cenu 65,09 Kč/kg, zejména do členských zemí Evropské unie. Největší a srovnatelný export byl na Slovensko a do SRN (669 a 622 tun), dále pak do Polska (446 tun). Domácí spotřeba medu byla i v roce 2011 okolo tun, tedy méně než 0,7 kg na obyvatele. Byla tedy podprůměrná ve srovnání s EU, asi třetinová ve srovnání s Německem a čtvrtinová s Řeckem. Kapitola 3. Včelí produkty a marketing 9

10 Průměrná prodejní cena českého medu na vnitřním trhu se v roce 2008 pohybovala od 120 do 140 Kč za kilogram, současná průměrná cena pro spotřebitele již přesahuje 140 Kč/kg. Bilance trhu s medem v ČR v letech v tunách Počáteční zásoba Výroba Dovoz Nabídka celkem Spotřeba Vývoz Konečná zásoba Stav trhu v EU a mimo EU Největšími světovými producenty medu jsou Čínská lidová republika, Turecko, Argentina a Ukrajina. Podíl současné EU je mírně nad 10 %. To se může ale ve velice krátké době radikálně změnit s ohledem na zájem Ukrajiny a Turecka o vstup do společenství. EU je schopna vyprodukovat cca polovinu své spotřeby medu. Největšími dodavateli medu jsou tradičně Argentina, Čína a Mexiko. To jsou země, jejichž klimatické podmínky i politicko-ekonomická situace umožňuje produkovat med za velmi nízké ceny. Pro zvýšení spotřeby medu realizuje ČSV již druhý marketingový program: MED zvýšení jeho domácí spotřeby Bez medu to nejde. Délka programu je 36 měsíců ( ). Typ programu je kombinovaný informační a propagační. Jeho cíle jsou: informační a propagační kampaní zvýšit zájem o konzumaci medu, tedy nejen českého, ale i medů z evropského regionu, jehož součástí je i Česká republika. kontinuální využití výstupů, výsledků a zkušeností z realizace kampaně, která proběhla v letech a navázat na její ověřené a efektivní metody a projekty. Hlavní cílové skupiny programu jsou: Děti a mládež Mladí lidé ve věku let Osoby (především muži) ve věku let Osoby vyznávající zdravý životní styl Specializovaná veřejnost (učitelé, lékaři, trenéři, kuchaři, odborníci) Mediální informační a komunikační prostředky Veřejnost všeobecně. Silné stránky českého včelařství v této oblasti Vysoká kvalita tuzemského medu splňujícího kritéria svazové normy ČSV č.1/1999, Český med, v platném znění. Marketingová podpora prodeje medu financovaná z 50 % z prostředků EU, z 30 % z prostředků státního rozpočtu ČR a z 20 % spoluúčastí ČSV. Slabé stránky českého včelařství v této oblasti Tradičně nízká spotřeba medu ve srovnání se spotřebou v jiných státech Evropy. Tradiční preference medovicového medu (cca 55 % spotřebitelů) proti medu nektarovému (cca 28 % spotřebitelů). Stále se objevující případy prodeje poškozených medů, zejména dodávaných do tržní sítě zpracovateli medu a velkoobchodníky. Často nekvalitní a zavádějící informace o medu, včele a včelařství ve sdělovacích prostředcích (TV, tisk). Hrozící rizika a návrhy řešení (krizový management oblasti) Nejednotnost v přístupu členů ČSV k propagaci medu a k jejímu financování. Doporučení: zvýšit odborné znalosti včelařů o včelích produktech, potřebě pravdivého informování o jejich kvalitě a zapojení jednotlivých včelařů do programu propagace spotřeby medu ve svém okolí vybavení potřebnými informacemi a propagačními materiály. Zhoršení pověsti medu pro spotřebitele v případě nárůstu případů výskytu porušeného medu s obsahem nedovolených substancí zejména antibiotik nebo jiných reziduí léčiv a příměsí krmných sirupů v důsledku nesprávné včelařské praxe, případně neúmyslné nebo i úmyslné produkce medů adulterovaných příměsí cizích cukerných složek, zejména z krmných sirupů používaných stále častěji ve včelařství. Doporučení: zefektivnění kontrol subjektů uvádějících med na spotřebitelský trh, podpora plošných kontrol medu v obchodní síti s využitím moderních analytických metod. Doporučení pro ČSV Poskytovat veškerou potřebnou součinnost realizátorům programu Bez medu to nejde k jeho řádnému dokončení podle EU, MZe a ČSV schválené plánovací dokumentace. 10 Kapitola 3. Včelí produkty a marketing

11 S ohledem na skutečnost, že RV ČSV uložil připravit návrh třetího, tentokrát mezinárodního programu Bez medu to nejde, pokračovat v jednání o spolupráci se zahraničními partnery. Pokud dojde ke konečnému schválení návrhu ceny programu RV ČSV, informovat PR agentury na svazovém webu o podmínkách předložení jejich konkrétní nabídky programu v dostatečném předstihu. Doporučení pro státní správu Trvale věnovat vysokou pozornost kontrole kvality medu všemi státními kontrolními orgány v celém tržním řetězci. Pokračovat ve zveřejňování jmen firem, které na trh uvádějí jakýmkoli způsobem poškozený med. Praxe ukazuje, že se jedná o mnohem účinnější prostředek, než jaký představují pokuty. V rámci legislativy vytvořit takové podmínky pro udělování pokut, (zejména jejich výše), aby se falšování medu skutečně nevyplatilo. V případě realizace propagačních či populárně-naučných programů na podporu prodeje českých potravin věnovat zvýšenou pozornost českému medu a včelařství jako nedílné součásti zemědělsko-potravinářského komplexu. Pravidla EU pro realizaci marketingové podpory totiž nedovolují propagaci českého medu, ale medu výhradně jako komodity. Kapitola 4. Provozní systémy a technická vybavenost technologická vybavenost a racionalizace provozních soustav Dr. Ing. František Kamler Historický vývoj České včelařství ve střední Evropě má bohatou historii. Právě zde vzniklo mnoho včelařských objevů a vynálezů. V oblasti technologie je to nástavkový úl, rozběrné dílo, medomet apod. České včelařství je stejně jako v sousedních státech víceméně zájmovým hobby včelařením nesoucím s sebou z hlediska hospodářského vysoký stupeň konzervatismu a tím nežádoucí stagnaci. Pokrok často přicházel až s výměnou generací. V době socialistické zemědělské velkovýroby byla snaha zvýšit počet včelstev v nově budovaných závodech státních statcích, státních lesích a družstvech. Procento včelstev v těchto podnicích příliš nepřevýšilo 5 % a včelařské provozy až na výjimky zanikly. Produktivita práce byla nízká, bylo chováno méně než 100 včelstev na včelaře, výnosy medu byly rovněž nízké a v podstatě šlo o malovčelaření s vyššími počty včelstev. Nadějné byly pouze velkoprovozy Tachov, Třeboň a Lhenice, kde počet ošetřovaných včelstev na včelaře dosahoval 250 až 300 a uplatňovaly se zde technologie nástavkového včelaření za využití mechanizace při převozech včelstev a při vytáčení medu. V procesu privatizace po roce 1990 však i tyto provozy ve své původní podobě zanikly. Současný stav Podle pravidel EU jsou jako profesionální považovány provozy ty s více než 150 včelstvy, ale ve skutečnosti ve většině případů uživí včelaře 200 až 300 včelstev. Ekonomický výnos na včelstvo se pohybuje mezi 30 až 50 kg. Podle počtu včelstev můžeme charakterizovat naše české včelařství posledních 20 let následující tabulkou: Rok Celkový počet včelstev v tis Průměr včelstev na včelaře Počet provozů s včelstvy / včelstev v tis. 10,2 9,5 10,0 11,1 10,1 11,4 11, /103, /121, /97, /114, /137,9 % včelstev 19,4 22,1 21,2 22,1 24,9 Provozů s více jak 150 včelstvy / včelstev v tis. 48/10,8 81/18,6 83/19,5 100/25,6 120/29,7 % včelstev 2,0 3,4 4,2 4,9 5,4 Celkový počet včelstev a včelařů se v letech snížil. Včelstev o 1/3, a to výhradně v důsledku ekonomických změn. Nikoli v důsledku výskytu varroázy, jak tomu bylo v sousedních státech. V období let 1998 až 2012 se celkové počty včelstev a včelařů stabilizovaly, výjimkou je pouze období roků , kdy zimní úhyny v důsledku varroázy dosáhly v průměru 30 %. Pohyb u jednotlivých velikostních skupin nebyl rovnoměrný, největší pokles byl u skupiny ma- Kapitola 4. Provozní systémy a technická vybavenost 11

12 lých včelařů s počty včelstev do 15, která však stále obhospodařuje 43 % včelstev v ČR. Skupina včelařů obhospodařujících včelstev početně rostla a rostlo i procento jejich včelstev z celkového počtu chovaných včelstev. Daleko výraznější růst zaznamenala skupina profesionálních včelařů s více než 150 včelstvy, v níž se počet včelstev za posledních 10 let zdvojnásobil. Tyto změny jsou ale velice pomalé a pro žádoucí změnu celkového obrazu českého včelařství zatím nedostatečné. Vycházíme z názoru, že nositelem pokroku jsou větší a velké včelařské provozy, protože jsou k tomu donucené ekonomikou provozu. Teprve z těchto provozů se pokrok pomalu šíří mezi ostatní včelařskou veřejnost, hobby včelaře s malými počty včelstev nevyjímaje. Přehled čerpání dotací na vybrané položky technického charakteru: Podle kvalifikovaného odhadu máme v ČR pouze 5 až 8 životaschopných profesionálních provozů schopných dosáhnout v blízké budoucnosti evropské úrovně a konkurenceschopnosti. U provozů se včelstvy je situace podobná, určité procento má předpoklady se zařadit do skupiny včelařů s více než 150 včelstvy. Větší ekonomicky hospodařící provozy by měly především zajišťovat produkci medu a opylovací službu. O úrovni provozních technologií uplatňovaných při ošetřování včelstev a vybavenosti má smysl z výše uvedených důvodů hovořit u větších provozů s minimálně 30 včelstvy. Drobné včelaře je nutné hodnotit z jiných hledisek. Jejich hlavním úkolem je zlepšovat rovnoměrnost zavčelení krajiny, a tím zajišťovat opylení z hlediska jeho potřeby na obydlených územích i u planě rostoucích hmyzosnubných rostlin s cílem udržení potřebné biodiverzity. Čerpání dotací dle nařízení vlády č. 197/2005 Sb., v platném znění V roce 2005 byl přijat první program s názvem Český program na opatření ke zlepšení výroby a prodeje medu na roky a do praxe uveden nařízením vlády č. 197/2005 Sb. Jeho cílem bylo především podpořit kvalitu včelařské produkce, udržet početní stavy včelstev a jejich dobrý zdravotní stav. Opatření Technická pomoc Zařízení v tis Vyjádřeno v % z celku 3,3 3,1 11,6 26,7 47,0 42,6 56,93 Kočování za přísuny v tis Kočování zařízení v tis Kočování zařízení v % z celku 5,3 5,1 6,5 11,2 15,7 17,7 8,1 Celkové čerpání v tis Čerpání dotací v letech , v době u nás prvního přijatého programu, bylo relativně nízké, prostředky byly čerpány pouze ze %. V průběhu let , v době platnosti dalších programů, včelaři čerpali 100 % možných prostředků. Umožnily to úpravy programu v opatřeních a podopatřeních. Jak je vidět z výše uvedené tabulky, především v oblasti pořizování technických pomůcek pro vytáčení a zpracování medu a pomůcek pro kočování. Na druhé straně se objevily problémy při uplatňování dotací na dopravní prostředky a prostředky pro kočování. Od roku 2011 byly zrušeny dotace na přísuny ke zdrojům snůšky, neboť jejich čerpání neumožňovalo zpětnou kontrolu a tím vznikala rizika zneužití. V programu začínajícím v roce 2011 byly zrušeny dotace na veškeré dopravní prostředky pro kočování a možnost nákupu starších pomůcek a zařízení. Mnoho problémů se tím vyřešilo, ale i v posledním probíhajícím programu byla pro čerpání dotací stanovena pouze minimální a maximální suma dotací, bez ohledu na počet včelstev u žadatele. Tento stav neodpovídá potřebě přiměřenosti dotace k podmínkám žadatele. Přes tyto nedostatky dotace umožnily včelařům zlepšit vybavení provozů pomůckami pro vytáčení a zpracování medu v medárnách v prvovýrobě a v určité míře pořízení pomůcek pro kočování, tj. zlepšilo se vybavení a úroveň včelařských hospodářství. Stručná charakteristika současného stavu Počet, resp. procento včelstev u větších včelařů je nízké, profesionální provozy ošetřují kolem 5 % včelstev. Ve většině okolních států profesionální včelaři chovají % všech včelstev. Co se týká úrovně ošetřování včelstev a využívání mechanizace, jedná se ve většině provozů s farmovým chovem včel o malovčelařství s větším počtem včelstev, s nízkou produktivitou vynakládané živé práce a vložených prostředků, často i s nízkými mednými výnosy. Ekonomika provozů v průměru několika let je pak ztrátová. Včelaři nejsou v mnoha případech dostatečně odborně vzdělaní, což také snižuje efekt využití poskytnuté dotace. Včelaři nemají možnost absolvovat stáž ve skutečném vzorovém velkoprovozu. Včelaři se středními počty včelstev jsou na tom s hledáním vzorových provozů o jejich velikosti lépe. Doporučení pro zlepšení stavu Zajistit vyšší úroveň vzdělání včelařů a znalostí o vedení moderního včelařského provozu s vyšší produktivitou vynakládaného pracovního času a finančních prostřed- 12 Kapitola 4. Provozní systémy a technická vybavenost

13 ků, doporučit pouze zakládání provozů s perspektivou využití špičkové mechanizace, vyškolit odpovídající odborníky pro osvětovou a školicí činnost. Řešit praktické stáže začínajících včelařů. Vyšší dotace podmínit patřičným vzděláním žadatele, vytvořit systém vzdělávání na různých úrovních. Výši dotací dle nařízení vlády č. 197/2005 Sb. do včelařských provozů vázat na počet vyzimovaných včelstev při zachování navýšené podpory začínajícím včelařům. Sníží se tím rizika zneužití naplněním požadavku přiměřenosti. Zlepšit práci včelařských organizací včetně ČSV, především v oblasti moderních způsobů ošetřování včelstev, podporovat vývoj a zkoušení nových pomůcek, zařízení pro chov včel a seznamování s nimi. Souhrn Pro žádoucí rozvoj včelařství máme základní předpoklady: Ušlechtilou včelu kraňského plemene s dobrými a vyrovnanými užitkovými vlastnostmi. Varroáza s doprovodnými virózami, pokud se dodržuje metodika SVS, nepůsobí ekonomické škody. Území republiky nemáme plošně zamořené morem včelího plodu. Pro organizování opatření pro zlepšení stavu českého včelařství máme k dispozici silnou včelařskou organizaci, vzdělávací centrum v Nasavrkách, dostatečný počet funkcionářů a odborníků potřebných pro zlepšení stávajícího stavu. Je ale nutné zkvalitnit jejich součinnost směřující k modernizaci technologie chovu včel. Kapitola 5. Věda a výzkum ve včelařství. Popularizace a přenášení výsledků výzkumu do praxe Ing. Dalibor Titěra, CSc. Historický vývoj Po vzniku ČR byl v roce 1919 založen Státní výzkumný ústav včelařský a hedvábnický, který od roku 1922 pracuje v Dole u Libčic. Podíl státem placeného výzkumu v tomto ústavu převažoval nad službami a výrobou. Např. ještě v roce 1980 měl ústav přes 60 zaměstnanců, rozpočet ústavu byl 3,5 mil. Kčs, z čehož příspěvek na výzkum byl kolem 3 milionů, tedy přes 80 %. V roce 1996 byl ústav privatizován. Vznikla s. r. o. s většinovým podílem managementu a 20% podílem Českého svazu včelařů. Aktuální stav v ČR Výzkumný ústav včelařský, s. r. o., má sedm pracovišť, 50 zaměstnanců, přes včelstev. Podíl výzkumu v celkovém rozpočtu ústavu klesl pod 10 %. VÚVč Dol se účastní jako řešitel nebo spoluřešitel několika výzkumných projektů. V těchto projektech spolupracuje s ČZU, VÚRV, PřF UK, VŠCHT, MU Brno a dalšími pracovišti. V rámci 7. RP se ústav podílí na projektové přihlášce projektu HIVE koordinátor prof. R. Moritz z UNI Halle. Další pracoviště, na kterých se řeší výzkumné úkoly s problematikou chovu včel, jsou Mendelova univerzita v Brně, Palackého univerzita v Olomouci a některé další oborové ústavy a pracoviště AV ČR. Stav v EU a mimo EU Stav evropského a mimoevropského včelařského výzkumu odrážejí vědecké publikace a prezentace na kongresech a početných konferencích. Většina nově publikovaných výsledků výzkumných prací je analytického typu. Mnoho informací je atomizováno a syntéze těchto poznatků do aplikovatelných postupů není věnována potřebná péče. Velké mezinárodní projekty 5. a 6. rámcového programu zaměřené na objasnění mechanismů a prevenci ztrát včelstev (např. projekt Beeshop nebo network Coloss), kde měla účast i ČR, přinesly některé nové publikovatelné poznatky, ale jen minimum z nich je bezprostředně uplatnitelných v praxi. Přenos výsledků výzkumu do praxe, včetně poznatků dávno známých, má klíčový význam. Včelaři mohou jen obtížně aplikovat výsledky výzkumu publikované standardní formou anglicky psaných vědeckých sdělení nebo příspěvků na konferencích. Proto některé země (např. Německo, Norsko, Švýcarsko, Izrael) řeší tzv. extension service formou placených poradců. Silné stránky českého včelařství v této oblasti Nespornou výhodou je, že v České republice existuje VÚVč Dol, pracoviště, které od roku 1922 kontinuálně řeší výzkumné úkoly a rovněž kontinuálně spolupracuje s Českým svazem včelařů a dalšími orgány včetně státní správy. Velký potenciál je právě v hluboké a dlouholeté zkušenosti, která může být svorníkem, respektive prostředníkem, mezi specializovanými, moderně vybavenými vědeckými ústavy a včelařskou praxí. Díky dlouhé tradici a stabilnímu týmu ve VÚVč Dol máme též poměrně snadný a neformální přístup k mezinárodní spolupráci. Oproti řadě zahraničních výzkumných ústavů, které nemají žádný nebo jen symbolický včelařský provoz, má VÚVč Dol přes tisíc vlastních včelstev. Přenos výsledků výzkumu do praxe je velmi účinný prostřednictvím metodických pokynů (nemoci, chov). Velkou Kapitola 5. Věda a výzkum ve včelařství 13

14 úlohu mají tři časopisy (Včelařství, Moderní včelař a Odborné včelařské překlady) a systém dotovaných přednášek. Velký význam má i stabilní výuka včelařství na vysokých školách Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně a na České zemědělské univerzitě v Praze. Posluchači, kteří těmito univerzitami ročně projdou, se později uplatní ve vědě, v praxi i ve státní správě a zpětně jsou velmi užiteční pro české včelařství při řešeních nejrůznějších problémů. Slabé stránky českého včelařství v této oblasti Výzkumný ústav včelařský jako s.r.o. nemá žádné prostředky z veřejných zdrojů mimo grantů a projektů z veřejných soutěží. Ty jsou ovšem v nevelké výši a nepravidelné. Ne vždy se v zadání veřejných soutěží objeví témata a priority, na které lze zaměřit projekty potřebné pro české včelařství. Základní výzkum, zejména na akademických pracovištích, je velice potřebný, ale značně nákladný a vliv na včelařskou praxi nutno očekávat až ve vzdáleném časovém horizontu. Přesto, že v ČSV existuje propracovaný systém vzdělávání (časopisy, přednášky), ovlivňuje to provoz stále jen u menší části včelařů. Hrozící rizika a návrhy řešení (krizový management oblasti) Nedostatečný výzkum a přenos výsledků do praxe se může pojit se všemi potenciálními riziky současného včelařství. Bezprostřední (krátkodobá) rizika jsou hlavně ve zdravotní oblasti. Máme nedostatek alternativních postupů tlumení varroázy v podmínkách rozšiřující se rezistence roztočů a zpřísňujících se podmínek pro registraci přípravků. Příspěvek k řešení: zvýšení investic do výzkumu. Nevyzpytatelný je dopad nástupu nového druhu parazita, mikrosporidie Nosema ceranae. Příspěvek k řešení: výzkum. Je riziko, že zopakujeme zlou zkušenost západní Evropy z většího nasazení neonikotinoidů při ochraně rostlin. Škody na včelstvech v těchto oblastech jsou zřetelné již i u nás, i když zatím v malé míře. Příspěvek k řešení: odborná spolupráce s domácími a zahraničními výzkumnými pracovišti, monitorování stavu v ČR. Na české včelařství mohou dopadnout důsledky nekritického odmítání GMO rostlin a medu se stopovým výskytem pylu z těchto rostlin. Příspěvek k řešení: odborná spolupráce s domácími a zahraničními výzkumnými pracovišti. Je riziko, že současná vlna nabídek tekutých krmných sirupů pro včely na bázi hydrolyzátů škrobu povede k neúmyslnému i úmyslnému nadužívání těchto krmiv a v důsledku toho se krmiva dostanou v různé míře i do medu. Takový med je nutno striktně považovat za porušený. Je riziko, že nadměrné krmení včelstev oslabí včelstva v důsledku rozvrácení proteinové a glycidové rovnováhy. To může znamenat mj. i větší vnímavost k chorobám. Příspěvek k řešení: výzkum vlivu tekutých krmných sirupů na jejich využitelnost a zdraví včel, výzkum metod detekce porušených medů. Doporučení pro ČSV Věnovat i nadále velkou pozornost odborné úrovni svazových časopisů, učitelů včelařství a přednášejících odborníků. Publikovat pouze taková odborná sdělení, která jsou v souladu s dosud obecně uznávanými poznatky v oboru včelařství a také nové poznatky podložené výzkumem validovaným s použitím standardních vědeckých metod. Vytvořit podmínky pro vznik nových míst plnočasových odborně erudovaných nezávislých poradců ve včelařství. Akceptovat, že náklady na výzkum, vývoj a registraci léčiv pro včely se částečně promítají do jejich ceny. Až dosud byly přípravky z VÚVč Dol dodávány za ceny blízké výrobním nákladům, což bylo logické, když výzkum platil stát, ale neudržitelné za současných podmínek, pokud nebude obnoven podíl státu na úhradě nákladů v této oblasti. Je třeba zajistit na sekretariátu Republikového výboru ČSV kvalifikovanou poradenskou službu. Doporučení pro státní správu Zajistit, aby se do velkých veřejných soutěží na výzkumné granty dostaly priority zahrnující po konzultaci s experty ČSV to, co včelařství potřebuje. Zajistit finanční rezervy pro malé flexibilní projekty (funkční úkoly). Ustanovit státem placená místa poradců ve včelařství (SRN má asi 20 poradců financovaných jednotlivými spolkovými zeměmi). 14 Kapitola 5. Věda a výzkum ve včelařství

15 Kapitola 6. Vzdělávání všech věkových kategorií a publikační činnost v oboru včelařství Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D. Historický vývoj Výuka včelařství ve vzdělávacích institucích byla a je v ČR soustředěna na učňovská zařízení a na vysoké školy. Na vysokých školách je včelařství tradičně vyučováno na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně a na České zemědělské univerzitě v Praze. Prvním docentem včelařství byl MUDr. et Dr. Ing. Antonín Schönfeld. Učňovské školství bylo v padesátých letech 20. století centralizováno do odborného učiliště v Nasavrkách (založeno v roce 1951). Nasavrcké učiliště nabízelo po dlouhou dobu prezenční studium v oboru Včelař, resp. Včelař- -sadař. Počátkem devadesátých let poklesl o obor zájem. To bylo způsobeno politicko-ekonomickými změnami ve společnosti, kdy byly preferovány jiné obory vzdělávání, ale také rušením včelařských provozů v rámci zemědělských družstev. Tím poklesl zájem o profesionálně vzdělané včelaře. V devadesátých letech rovněž došlo k transformaci nasavrckého zařízení nejprve na společnost s ručením omezením (Soukromé střední odborné učiliště včelařské, s. r. o.), dne pak na Střední odborné učiliště včelařské Včelařské vzdělávací centrum, o. p. s. (dále jen SOUV-VVC). Zakladateli této obecně prospěšné společnosti jsou společně Ministerstvo zemědělství ČR a Český svaz včelařů. Vzdělávání dospělých formou přednášek zajišťoval Český svaz včelařů. Přednášky byly a jsou organizovány jednotlivými organizačními složkami, především základními organizacemi. Přednášejícími jsou odborníci schválení Českým svazem včelařů, obvykle vyučující na vysokých školách, pracovníci výzkumných ústavů atd., dále učitelé včelařství, kteří absolvovali studium v oboru včelař a doplnili si vzdělání v nástavbových kurzech zaměřených pro další vzdělávání učitelů včelařství. Aktuální stav v ČR Včelařské školství V současnosti je včelařský obor vyučován v dálkovém studiu ve SOUV-VVC Nasavrky (registrovány obory Včelař, Sadař, Truhlář ), ve Středním odborném učilišti v Blatné (vyučované obory Opravář zemědělských strojů, Automechanik, Autoelektrikář, Elektrikář, Včelař ) a ve Střední lesnické škole v Hranicích ( Lesnictví, Včelařství ). Dosud nebyl ze strany potenciálních žáků, ani ze strany možných zaměstnavatelů zájem o denní studium určené pro absolventy základních škol. V současnosti dochází ke změně tohoto stavu ze strany žáků a rovněž i ze strany možných zaměstnavatelů. V České republice začínají vznikat profesionální včelí farmy, které nemají dostatek vzdělaných včelmistrů. Z toho vyplývají některé nebezpečné jevy související se špatnou ošetřovatelskou praxí včelmistrů s nedostatečným vzděláním. Vedení nově vznikajících včelích farem si toto riziko začíná uvědomovat a na trhu práce začíná vzrůstat poptávka po profesionálních včelmistrech. SOUV-VVC Nasavrky v současnosti poskytuje tříletý dálkový obor. Povolená kapacita školy je 204 žáků (tři ročníky po dvou paralelkách o 34 žácích). Během posledních tří let se podařilo tyto kapacity zaplnit. V uplynulých dvou letech museli být uchazeči dokonce odmítáni, neboť bylo podáno cca 90 přihlášek a z kapacitních důvodů bylo možno přijmout pouze 68 žáků. Odmítnutí uchazeči jsou přednostně přijati v následujícím ročníku. Věková struktura jednotlivých tříd je různá (od 25 do 55 let). Rovněž vzdělání žáků je různé (od vyučených až po posluchače s vysokoškolským vzděláním). Ke studiu se hlásí stávající včelaři, kteří mají zájem doplnit si teoretické vzdělání, ale i zájemci bez zkušeností ve včelařském oboru. Řada absolventů studuje s cílem začít včelařit profesionálně. Vzdělávání dospělých Český svaz včelařů organizuje vzdělávání dospělých formou přenášek, kurzů a seminářů. Přednášková činnost je zaměřena především na obory: 1. Včelařství v ČR, ČSV, 2. Včelařství v EU, legislativa EU, 3. Chov včelích matek, šlechtitelská práce, 4. Ekologický chov včel, 5. Pastva, ekologie, kočování, 6. Racionalizace chovu včel, 7. Obchod a propagace, 8. Ošetřování včelstev během roku, 9. Nové směry ve včelaření, 10. Historie včelařství, 11. Anatomie, biologie a fyziologie včely medonosné, 12. Právní otázky související se včelařstvím, 13. Včelí produkty a apiterapie, 14. Práce s mládeží, 15. Ekonomická a kontrolní činnost občanských sdružení působících v oboru včelařství. Vzdělávání je podporováno z dotačních prostředků podle nařízení vlády č. 197/2005 Sb., v platném znění (spolufinancováno EU). Dotační prostředky umožňují pokrytí nákladů přednášejícím a organizátorům vzdělávací akce. Stávající systém organizovaný ČSV předpokládá lektory dvou skupin: 1. Přednášející odborníci Jedná se o odborníky v daném oboru, působící na vysokých školách, ve výzkumných ústavech, zabývající se detailně danou problematikou Kapitola 6. Vzdělávání všech věkových kategorií 15

16 atp. Přednášející odborníky jmenuje předsednictvo Republikového výboru ČSV na dobu jednoho roku. 2. Učitelé včelařství Jsou absolventy oboru Včelař, případně ekvivalentního vzdělávacího programu (např. předmětu Včelařství na vysoké škole). Následně absolvovali nástavbový vzdělávací kurz pro učitele včelařství. V roce 2012 ČSV změnil náplň nástavbového kurzu pro učitele včelařství. Ti by měli být vzděláváni především v oblasti pedagogické, se zaměřením na tvorbu prezentací, koncipování přednášky atd. Kurz bude mít rozsah 65 hodin, bude zakončený zkouškou a obhájením závěrečné práce. Další vzdělávání učitelů včelařství probíhá v rámci seminářů, které se konají dvakrát ročně v SOUV-VVC. Účast učitelů včelařství na těchto seminářích je povinná. Jednou za pět let probíhá přezkoušení učitelů včelařství komisí jmenovanou Republikovým výborem ČSV. Stav v EU a mimo EU, trendy vzdělávání Včelařské školství na úrovni učňovských škol je rozvinuto ve všech okolních zemích (např. Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko). Tyto školy obvykle nabízí vzdělávací programy v dalších zemědělských oborech. Shodně koncipovaný obor je poskytován na Slovensku ve Střední odborné škole v Bánské Bystrici. Tato škola, ve spolupráci se Slovenským zväzom včelárov zaštiťuje Centrum vzdelávania a prípravy vo včelárstve. To poskytuje kurzy začínajícím včelařům, nástavbové studium včelařství a vzdělávání pro přednášející v oboru. Obdobným zařízením je včelařská škola v Pszczelej Woli v Polsku (Technikum Pszczelarskie). Moderní trendy učňovského školství směřují k projektové výuce žáků/studentů. Ti by měli zvládnout nejen vyprodukovat určitý produkt (ve včelařství např. med, pyl, ale také oddělky na prodej, včelí matky), ale tento produkt také zrealizovat na trhu. Ve Francii jsou tyto aktivity podporovány projekty financovanými EU. V rámci podpořených projektů jsou vytvářeny sítě odborných škol zaměřených na produkci různých zemědělských produktů (včetně včelích produktů a medoviny). Tyto produkty mají své vlastní značky odkazující na danou odbornou školu a jsou realizovány v rámci internetových, ale i kamenných obchodů. Absolventi škol zapojení do tohoto systému jsou mnohem lépe připraveni na praktický život a nachází lepší uplatnění na trhu práce. Vzdělávání dospělých má obdobné charakteristiky jako v ČR. Některé vzdělávací instituce však poskytují nadstavbová včelařská studia, např. mistrovské školy. Silné stránky českého včelařství v této oblasti Za silné stránky českého vzdělávacího systému ve včelařství lze jednoznačně považovat: dlouholetou tradici (např. včelařská škola v Nasavrkách oslavila v roce 2011 šedesát let od svého založení); technický potenciál v SOUV-VVC, umožňující vzdělávání kvalitních odborníků ve včelařství (škola je vybavena moderní medárnou, zařízením pro výrobu mezistěn, včelnicemi a výukovou včelnicí na Libáni); vědomostní potenciál včelařských odborníků se zkušenostmi ze zahraničí; vysokou organizovaností včelařů, kdy se velká většina včelařské veřejnosti zúčastňuje včelařských vzdělávacích akcí (přednášky, kurzy, včelařské dny atd.). Slabé stránky českého včelařství v této oblasti Přestože je české včelařství v oblasti vzdělávání na vysoké úrovni, existují určité slabé stránky, které lze definovat v následujících bodech: konzervativní přístup k některým novým včelařským poznatkům a metodám, nejsou k dispozici aktualizované učebnice pro obor včelařství, neexistuje denní studium v oboru Včelař. To by umožnilo stabilizovat a rozvíjet pedagogický sbor SOUV-VVC, o.p.s., Nasavrky. Hrozící rizika a návrhy řešení (krizový management oblasti) V posledních letech došlo k prudkému nárůstu zájmu o vzdělání ve včelařství. V následujících třech letech obdrží každoročně výuční list cca 60 nových absolventů. Výukou včelařství se zabývají další dvě zmíněné školy. Je otázkou, zda tento trend vydrží i nadále, případně zda bude po nasycení zájem o včelařství opadat. Pro tuto dobu je nutné mít připraveny programy vzdělávání dospělých tak, aby byly kapacity SOUV-VVC a ČSV řádně využity. Při otevření denního studia v SOUV-VVC je nutné brát v úvahu náklady na jednoho žáka, počty studentů pro naplnění ročníku a současné kapacity učiliště (třídy, internát, stravování aj.). Doporučení pro ČSV Vybudovat v SOUV-VVC mezinárodní včelařské centrum mládeže. Podílet se na tvorbě/úpravách školního vzdělávacího programu SOUV-VVC tak, aby reflektoval aktuální stav poznání v oboru včelařství, ale také moderní formy výuky. Je nutné udržet konkurenceschopnost SOUV-VVC, nabídnout kvalitní vzdělávání, umožňující obstát absolventovi na trhu práce nejen v ČR, ale také v členských státech EU. Vypracovat vzdělávací materiály (skripta, učebnice) pro obor Včelař v rámci učňovského školství. Zamyslet se nad inovací učňovského vzdělání v SOUV-VVC směrem od frontálního k projektovému systému výuky. Připravit kurzy dalšího vzdělávání zaměřené na specifické oblasti ve včelařství (např. pro začínající včelaře, včelmistry atp.). Pro tyto kurzy vypracovat jednotné vzdělávací programy. Zvyšovat vzdělání a pedagogické schopnosti učitelů včelařství, nastavit systém evaluace přednášek, případně zredukovat množství přednášejících odborníků a učitelů včelařství o méně kvalitní přednášející. 16 Kapitola 6. Vzdělávání všech věkových kategorií

17 Doporučení pro státní správu Podporovat rozvoj včelařského školství v České republice, případné kombinace oboru Včelař s dalšími obory (např. Truhlář, Ovocnář ) tak, aby absolventi měli co největší uplatnění na trhu. Umožnit rozvoj nových forem vzdělávání v oboru Včelařství projektovým typem výuky, hledat možnosti dotační podpory takových projektů. Formou dotační politiky zvyšovat další vzdělávání včelařů (přednášky, semináře, specializované kurzy). Podporovat výuku včelařství na všech typech škol v systému základního, středního i vysokého školství ve spolupráci s komisí pro práci s mládeží RV ČSV a komisí pro vzdělávání RV ČSV. Kapitola 7. Plemenářská práce Ing. Pavel Cimala a kolektiv Historický vývoj Na současné území naší republiky se po poslední době ledové rozšířila nominátní geografická rasa včely medonosné - včela medonosná tmavá (Apis mellifera mellifera). Jen jižní část Moravy byla přirozeně osídlena včelou medonosnou kraňskou (Apis mellifera carnica). Tento stav byl dán tehdejšími klimatickými a snůškovými podmínkami, především hlavním podílem pozdní lesní a vřesové snůšky v jehličnatých lesích a na přirozených a později i pastvou podmíněných holinách pro zajištění celoročních energetických potřeb včelstev. V období středověku se na našem území výrazně rozvinulo brtnictví, které využívalo přirozeného výskytu včelstev volně žijících v lesích. Vzhledem k tomu, že první zemědělci začali chovat včely na konci 16. století, bylo období následujících 300 let zaměřeno na technické zdokonalování úlů a včelařských potřeb. Domácí tmavá včela byla přizpůsobena přežívání v klimatu mírného pásma, zimovala v menších společenstvích, na jaře se pomalu rozvíjela a plně využívala až letní snůšku. Díky pomalému jarnímu rozvoji se málo rojila. Ostatní doprovodné vlastnosti byly podle zachovaných zpráv spíše negativní. Plemeno včely tmavé se vyznačovalo vyšší bodavostí a špatným sezením na plástech. Nejsou známy žádné záznamy o tom, že by se zdejší chovatelé snažili včelu tmavého plemene šlechtit za účelem zlepšování doprovodných vlastností. Ve 2. polovině 19. století bylo tmavé plemeno silně překříženo rozsáhlými dovozy cizích plemen (geografických ras), z nichž měly podstatný vliv plemeno vlašské (Apis mellifera ligustica), plemeno kraňské (Apis mellifera carnica), lokálně také kyperské plemeno (Apis mellifera cypria). Proběhla vlna nekontrolovaného křížení (bastardizace) se všemi svými negativními důsledky, které se projevily hlavně zvýšenou bodavostí, rojivostí a poklesem užitkovosti (Veselý, V.: Včelařství, Praha: Nakladatelství Brázda, 2003). Ve Včele brněnské byla v roce 1872 zveřejněna omluva starosty Spolku včelařů moravských Dr. Živanského za to, že ředitelství spolku po několik let objednávalo cizozemská plemena (Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Byl vyhlášen program návratu k původní tmavé včele. Vzhledem k tomu, že základním kritériem pro výběr byla barva, došlo v následujících letech k potlačení vlivu vlašského plemene a naopak vzhledem k preferovaným doprovodným vlastnostem v procesu plemenného výběru k posílení zastoupení kraňského plemene v populaci naší včely. Během 1. pol. 20. století došlo k mírnému posílení vlivu kraňského plemena dovozem matek z rakouského chovu Sklenar. Kmen 47 tohoto plemena pocházejícího z obce Mistelbach byl geografickým původem velmi blízký Moravě a byl chován úspěšně na mnoha včelnicích v Čechách. První z řady rakouských chovatelů Quido Sklenar se pokoušel také o zušlechtění kraňského plemene přimísením genetického materiálu včely medonosné tmavé z prošlechtěného a také do Čech importovaného švýcarského kmene Nigra. Jak však uvádí ve svém díle (Moje včelí matička), výsledkem byla nezvládnutelně bodavá včelstva. V letech provedl Ing. Vladimír Veselý průzkum včelstev oblastních stanic. Ukázalo se, že naše včela nese převážně znaky kraňského plemene. Ani jeden ze vzorků nevyhověl standardu tmavého plemene, pouze v západních Čechách se projevil jeho znatelnější vliv. Tato včelstva však velmi často vykazovala agresivní chování. Na Moravě pak většina vzorků včel buď úplně vyhověla standardu kraňky, nebo se od něj odlišila jen nepatrně. (Veselý, V.: Zastoupení kraňské včely v našich oblastních chovech. Včelařství, 1968, ročník 21, č. 4, s ) Vzhledem k tomu, že rozbor exteriéru včel ještě nic neříká o užitkovosti včel, bylo v roce 1967 dovezeno 120 čistokrevných oplozených kraňských matek z Dolního Rakouska. Byly rozděleny do 5 skupin na vybrané oblastní chovy, kde proběhly porovnávací zkoušky s místním materiálem. Na základě dvouletého porovnávání obou plemenných materiálů bylo konstatováno, že kraňské plemeno kmene Troiseck se v podmínkách ČSR plně osvědčilo. Je podstatně mírnější a klidněji sedí na plástech při manipulaci. Ve srovnání se špičkovými chovy oblastních stanic dala jeho včelstva neprůkazně vyšší medné užitky (Veselý, V.: Zhodnocení importovaného plemene kraňské včely a jeho kříženců v podmínkách ČSR. Včelařství, 1974, ročník 27, č. 4 s ). Na základě výsledků výše zmíněných srovnávacích testů byl vyhlášen program náhrady pokřížené místní včely včelou kraňského plemene. Tento program byl již založen na využití kontroly páření inseminací a přinesl značné oživení Kapitola 7. Plemenářská práce 17

18 v chovu matek a v celé plemenářské práci. Byly rozmnožovány jak kmeny z Rakouska, tak kmeny místní kraňky, prověřené v uznávacím řízení (Veselý, V.: Včelařství, Praha: Nakladatelství Brázda, 2003). Aktuální stav v ČR V současné době se chovu matek v ČR věnuje 130 aktivních chovů, které každoročně odchovají cca matek. Protože odborníci se neshodují na tom, co jsou standardy plemen, vycházíme z výše popsané tradice a označujeme chovanou včelu za plemeno včely kraňské. Morfometrie, prováděná v určených chovech, vychází z populace našich šlechtitelských chovů a jejím cílem je rozpoznat včas vzdálené genotypy (africké, afrikanizované), které by mohly znamenat vážné riziko. Chovatelská práce se řídí šlechtitelským programem a chovatelským řádem, jehož cílem je zkvalitňování užitkových vlastností kraňského plemene s výrazným zaměřením na mírnost a odolnost proti nemocem. Jejich práce je podložena každoročním vyhodnocením stovek údajů o vlastnostech a výkonech jejich včelstev, které chovatelé získávají měřením, vážením a vlastním pozorováním. Na základě tohoto vyhodnocení chovatelé matek vybírají nejlepší včelstva k dalšímu rozchovu. Vzhledem k tomu, že většina včelstev je chována v obydlené krajině, snaží se chovatelé o bezkonfliktní soužití našich včel s okolním prostředím. Řadě chovatelů matek trvalo několik desetiletí, než se na území ČR podařilo pracně mnohaletou selekcí z populace zemského chovu odstranit nevyhovující geny bodavých kříženců, což byl stav vzniklý již v 19. století po masivních importech různých plemen včely medonosné k nám. Šlechtitelské chovy se každoročně účastní křížových pokusů k monitorování rezistence roztočů Varroa destructor vůči acrinathrinu a tau-fluvanilátu. Vzhledem k blízké spolupráci chovatelů s Výzkumným ústavem včelařským v Dole je využití stávající sítě chovatelů z celého území České republiky vhodným doplňkem sledování stavu napadení včelstev a počátku rezistence roztočů vůči léčivým přípravkům. Všechny šlechtitelské chovy provádějí u svých plemenných včelstev každoročně testy na čisticí pud. Jde o využití přirozené schopnosti včelstev ubránit se prvotním infekcím bakteriálních nemocí včelího plodu. Tato schopnost je ve včelstvech velmi různorodá a je důležité tuto vlastnost podchytit a zvýraznit v množeném plemenném materiálu. V uplynulých 8 letech se výrazně zvýšil počet matek odchovaných v rámci šlechtitelského programu Českého svazu včelařů. Projevil se tak vliv poskytování dotací podle tohoto programu. Před jeho započetím v roce 2004 bylo odchováno cca matek v rámci 72 chovů, v roce 2011 chovatelé odchovali cca matek ve 120 chovech. 62 % matek z uvedeného množství odchovali šlechtitelské chovy, 38 % chovy registrované. V roce 2012 bylo do šlechtitelského programu zapojeno 130 chovů. Jejich vliv na populaci včelstev na našem území odhadujeme na 28 %. Vliv matek ze šlechtitelských chovů na včelí populaci: ČR: celkově cca včelstev zazimováno cca matek ze šlechtitelského programu, průměrný věk 2 roky, aktivní vliv matek v produkčních včelstvech (16 % v populaci) jejich dcery s polovičním vlivem na populaci (8 %) po mateří linii tedy cca 24 % vliv trubců ze včelstev s matkami ze šlechtitelského programu: = 32 % průměrný vliv na populaci po obou liniích odhadujeme na 28 %. Zastoupení chovů v krajích Kraj Šlechtitelské chovy Registrované chovy Celkem Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Praha Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský Celkem Kapitola 7.

19 Stav v EU a mimo EU V EU jsme z hlediska čistoty rozšíření jednoho plemena včely medonosné ve velmi výhodné pozici, neboť % našich včelstev patří k plemeni včely medonosné kraňské. Je to důsledek soustavné plemenářské práce orientované na šlechtění výhradně jednoho plemene s neměnnými jednotnými výběrovými kritérii, umožňující maximalizovat v dlouhém časovém období genetický zisk v celé populaci i při bezprostředním působení pouze na její menší část. Z tohoto důvodu v podstatě nedochází ke křížení odlišných plemen a chování včelstev tak netrpí přílišnými výkyvy. Tato situace ale v Evropě není obvyklá. V některých státech dochází k takovému nárůstu agresivity včel, že se vyskytují případy napadání zvířat (Řecko) i lidí (Maďarsko, Britské ostrovy). Silné stránky českého včelařství v této oblasti Velkou výhodou je existence organizovaného systému odchovu matek. Šlechtitelské chovy, které provádějí hodnocení a selekci, udržují a zušlechťují kvalitní plemenný materiál a ten předávají k množení chovům nižších stupňů. Slabé stránky českého včelařství v této oblasti V posledních dvou letech dochází k přesunu některých šlechtitelských chovů do nižších stupňů chovů. Ve většině případů se tak děje z důvodu nižší úrovně chovu a nedodržování povinností při vedení plemenářské evidence. Současná situace, kdy se registrované chovy hlásí do systému šlechtitelského programu na základě administrativní přihlášky a závazku dodržování chovatelského řádu, vede k tomu, že jsou v systému chovy nesplňující základní kritéria. Tyto chovy se spoléhají na to, že při velkém množství chovů a krátkosti chovatelské sezóny nebudou zkontrolovány. Hrozící rizika a návrhy řešení Největším rizikem se jeví nastupující móda nekoordinovaného dovozu cizích plemen a jejich následné nekontrolované křížení s plošně rozšířeným plemenem včely kraňské. Doporučení pro ČSV 1. Přepracovat chovatelský řád v tom smyslu, že systém chovů bude rozdělen tak jako dosud na nižší a vyšší, ale: Nižší chovy (rozmnožovací) by plnily funkci přípravné fáze, během které by chovatelé dokladovali, že jsou schopni množit a udržovat kvalitu množeného plemenného materiálu a přitom dodržovat pravidla závazné plemenářské evidence. Do vyššího stupně chovu by nižší chov prošel po minimálně jednoletém působení v nižších chovech a po kontrole CHK, která by dala doporučení PRV ČSV k zařazení tohoto chovu mezi chovy vyšší. Vyšší chovy (šlechtitelské) podstatu chovu dostatečně vyjadřují již svým názvem. Statut chovu by chovatel musel pravidelně obhajovat dle určených parametrů, stejně tak při změně vedoucího chovu. 2. Podpora by měla směřovat do chovů, které budou součástí systému dlouhodobě, nikoliv sezónně. 3. Rozšířit prokázání plemenné čistoty chovu nejen pravidelným morfometrickým rozborem, ale mít i možnost analýzy DNA (již použitá metoda analýzy mikrosatelitů ve VÚŽV). 4. ČSV by měl mít k dispozici vyškolené kontrolory s pravomocemi a bez střetu zájmů. Doporučení pro státní správu 1. Doporučujeme, aby státní správa trvale podporovala šlechtitelskou práci založenou na stávající síti chovů matek v rámci chovatelského sdružení včely kraňské s důrazem na zlepšování kvality, kontroly užitkovosti a plemenářské evidence. 2. Doporučujeme vymezit ochranná pásma kolem oplozovacích stanovišť šlechtitelských chovů za účelem zachování čistoty chovu plemene včely kraňské v minimálním okruhu 10 km. 3. Na základě jednoznačných historických zkušeností i současných poznatků ze zahraničních chovů včel jednoznačně nedoporučujeme dovoz jiných plemen včel než je v ČR chovaná včela medonosná kraňská. V opačném případě hrozí nekontrolovaná bastardizace se všemi negativními důsledky v produkčních i doprovodných vlastnostech včelstev. Import genetického materiálu jiného plemena, dochází-li k němu, by se měl uskutečňovat jen do vybraných velmi málo zavčelených lokalit se specifickými podmínkami, ve kterých lze předpokládat, že se importované plemeno dokáže lépe přizpůsobit místním snůškově klimatickým podmínkám. 4. Úhradu případně vzniklých prokazatelných ekonomických škod včelařů včetně možného znemožnění chovu v hustěji osídlených oblastech v důsledku nekontrolovaného importu a následné bastardizace a znehodnocení chovatelského úsilí předcházejících generací českých včelařů doporučujeme vymáhat i soudní cestou.* * Ing. Vladimír Veselý, Ing. Dalibor Titěra, Ing. Květoslav Čermák, Ing. Josef Janoušek, Jaroslav Sedláček Plemenářská práce 19

20 Kapitola 8 Podpora včelařství a naplňování jeho společenských funkcí zajišťovaných včelařskou organizací Vlastimil Dlab Historický vývoj První zmínky o chovu včel v českých zemích lze nalézt v záznamech kronik již z roku 993. Za vlády Boleslava II. se přiznává desátek těžby medu z přináležejících dvorů. Jako všude ve světě, tak i v českých zemích postupem doby vznikala různá uskupení včelařů a zpracovatelů včelích produktů, různé cechy a sdružení. Včelařští historikové rozdělují celou epochu našeho včelařství do tří etap. První z nich charakterizuje včelaření lovecké sběrné, které se pozvolna měnilo ve včelaření brtnické. Druhou etapu nazýváme včelařstvím domácím nebo také selským. Třetí etapu, jejíž začátek spadá přibližně do poloviny 18. století, lze označit jako etapu včelařství racionálního, poněvadž koncem 18. a v 19. století došlo především k objevům technického charakteru (např. dokonalejší úly, vynálezy rozběrného díla, úlových trámků, rámků, později rámků a mezistěn, medometu). Spolková činnost je spjata s obdobím racionálního včelařství, které v českých zemích začalo od dob vlády Marie Terezie a jí vydaných patentů o chovu a ochraně včel v roce V rozvoji včelařství, zvláště při zavádění nových poznatků, pomůcek a způsobů chovu mají nezastupitelné místo včelařské spolky, které bychom snad mohli chápat také jako modifikaci zaniknuvších cechů. Ačkoli první návrh na zřízení včelařské společnosti se objevil již v roce 1812 a další pokusy jej následovaly, první oficiální včelařský spolek uznaný rakouskou vládou spatřuje světlo světa až v polovině 19. století. Spolek pro zvelebení včelařství v Čechách v čele s Janem Nepomukem Oettlem vznikl roku 1852 v Žatci a sdružoval převážně německy mluvící včelaře. Teprve v roce 1864 byl v Čechách založen první český včelařský spolek v Chrudimi a na několik let se stal ohniskem včelařského pokroku v Čechách. Dle příkladu Chrudimi začaly v Čechách postupně vznikat další spolky. Tato situace vedla české včelaře k ustavení přípravného výboru Včelařského spolku pro Čechy v r. 1871, v němž měly být sdruženy včelařské jednoty a spolky včetně jednotlivců. Ustavující schůze se konala 22. března 1872 v Praze, kde bylo rozhodnuto, že tento spolek bude spolkem zemským. Proto se toto datum považuje za počátek včelařské organizace, kterou je nutno odlišovat od počátku spolčování včelařů v jednotlivých spolcích. Včelařský spolek pro Čechy působil jen krátce, od r se stal spolkem pro Prahu a po deseti letech splynul se Zemským ústředním spolkem, který vznikl v roce Později došlo k přejmenování tohoto spolku na Zemský ústřední spolek včelařský pro království české v Praze. Jeho předsedou se v r stal Josef Kebrle, který 40 let řídil české včelařství. Na Moravě byla situace poněkud odlišná. Včelařství zde bylo řízeno Moravsko-slezskou hospodářskou společností. V roce 1854 byl při této společnosti zřízen včelařský odbor, který se ujal řízení včelařství na Moravě. V roce 1868 byl včelařský odbor hospodářské společnosti ustanoven jako samostatný Spolek včelařů moravských. Další vývoj moravského včelařství vedl o třicet let později k přetvoření brněnského spolku na Zemský ústřední včelařský spolek pro markrabství moravské v Brně. To proto, aby v něm mohli být sdružováni nejen jednotliví včelaři, ale i místní, případně okresní spolky. Včelaři však usilovali o to, aby byly pod ústřední včelařskou organizací sdružovány jen spolky. Díky tomu došlo v roce 1911 k rozkolu a bylo zřízeno Zemské sdružení českých samostatných spolků včelařských pro Moravu se sídlem v Olomouci. Toto sdružení bylo v činnosti do roku V roce 1926 pak došlo ke sloučení všech moravských včelařských spolků při odstranění přímého členství včelařů pod jediné Zemské ústředí včelařských spolků pro Moravu v Brně. O zájmy včelařů ve Slezsku se zpočátku staral včelařský odbor při Hospodářské společnosti v Brně, po ustanovení samostatného spolku moravských včelařů v Brně ustala péče o slezské včelaře. Ti si proto v roce 1870 založili vlastní slezský zemský spolek. V roce 1893 se ustanovil jako Zemský ústřední spolek včelařský pro vévodství slezské, který byl o deset let později transformován na Ústřední zemský včelařský spolek pro Slezsko. Na povznesení českého a moravského včelařství se podílely spolky také pořádáním včelařských sjezdů, z dnešního pohledu s mnohdy mezinárodní účastí (Německo, Rakousko, Maďarsko). Zvlášť významný byl 14. sjezd v Brně, který se konal září 1865 v Lužáneckých sálech, neboť zde František Hruschka představil medomet. Následovaly sjezdy v Praze (1879), Opavě (1886), Liberci (1896). Další aktivitou byly výstavy. Historicky nejvýznamnější byla mezinárodní včelařská výstava v Praze (1879). Na výstavách byli často vedle včelařů zastoupeni také zahrádkáři a chovatelé. Činnost zemských ústředí byla obnovena hned po první světové válce v r Sjednocovacím úsilím Čech, Moravy a Slezska byl ustaven v r Svaz Zemských ústředí spolků včelařských v ČSR. Svaz byl uznáván jako nejlépe pracující zájmová skupina v ČSR. Jeho činnost byla podstatně oslabena až r a svaz zanikl na základě vládního nařízení protektorátního Ministerstva zemědělství pro Čechy a Moravu. Zanikl v podstatě sloučením se Zemským svazem sdružení chovatelů hospodářského zvířectva v Praze a podobně tak na Moravě. Ihned po druhé světové válce vznikly snahy obnovit činnost zemských ústředí a Svazu byla založena Jed- 20 Kapitola 8.

21 nota včelařů v Praze. Byly zachovány samostatné včelařské spolky s právem přijímat včelaře jako členy Jednoty včelařů. V r měla včelařů sdružených do spolků. Územně byla rozdělena do 36 včelařských žup se třemi ústředími. Později byla struktura Jednoty včelařů přizpůsobena obvodům krajských národních výborů a pod vedením Františka Krejčího (předsedou Jednoty včelařů byl od r. 1954) byl svolán 1957 ustavující sjezd Československého svazu včelařů. Předsedou se stal František Krejčí a tajemníkem Stanislav Kodoň. V r vznikly okresní výbory, aby byl umožněn lepší styk včelařských organizací s orgány veterinární správy. Zákonem o federativním uspořádání ČSSR v roce 1970, kdy se osamostatnil SZV, vznikly podmínky pro svolání ustavujícího sjezdu Českého svazu včelařů. Sjezd se konal v r a zvolil předsedou Emila Jeníčka. Od té doby existuje Český svaz včelařů v podstatě se stejnou strukturou. Aktuální stav v ČR Velkými změnami prošly stanovy ČSV v r Ty bezprostředně reagovaly na změny společnosti v souvislosti se sametovou revolucí v r Tyto velké změny tkvěly hlavně v tom, že stanovami byla delegována právní subjektivita základním organizacím a okresním výborům. Do této doby byl vlastníkem veškerého majetku pouze svaz a jen svaz byl právnickou osobou. V r byla v souladu s právními předpisy provedena změna názvu připojením dodatku o. s. (občanské sdružení) Český svaz včelařů, o. s. K bylo v Českém svazu včelařů organizováno včelařů s počtem včelstev. Členové svazu jsou organizováni v základních organizacích. V Českém svazu včelařů je organizováno 97 % všech včelařů v ČR a obhospodařují více jak 95 % všech včelstev chovaných v ČR. Stav v EU a mimo EU, naše členství v mezinárodních včelařských organizacích a vhodné návrhy Česká republika je zakládajícím členem mezinárodní organizace s názvem APISLAVIA (původně sdružení slovanských a podunajských včelařských svazů). O jejím založení bylo rozhodnuto v roce 1909 v Kyjevě. První setkání slovanských včelařů se konalo v Sofii, v červenci Účastníky byli zástupci včelařů z Bulharska, Ruska, Srbska, České republiky, Polska, Chorvatska, Slovinska, Dalmácie, Bosny, Černé Hory a Hercegoviny. Pan-slovanská unie včelařů jak si začali říkat, začala rozvíjet vzájemné vztahy mezi včelaři a včelařskými organizacemi v slovanských zemích ve jménu obrany svých zájmů a na podporu rozvoje racionálního včelaření. Jako první prezident Svazu pan-slovanských včelařů byl zvolen slavný ruský profesor N. M. Kulagin a jako první tajemník organizace byl zvolen bulharský profesor ruského původu P. I. Bahmetěv. Druhé setkání se konalo v roce 1911 v Bělehradě, třetí v Moskvě. Čtvrté setkání mělo být uskutečněno v roce 1914 v Praze, ale I. světová válka toto zhatila. Čtvrté setkání bylo organizováno v Praze, ale až v roce Během všech těchto setkání, vědci a odborníci ve včelařství demonstrovali na výstavách nejnovější poznatky v oboru a předváděli nové technologie. Pro běžné včelaře byla zvláště důležitá výměna zkušeností. Po sedmém zasedání, kvůli horší mezinárodní situaci, činnost Unie pan-slovanských včelařů ustala. V roce 2012 se konalo 19. zasedání organizace APISLA- VIA v Polsku. Zde byla přijata opatření pro oživení této mezinárodní společnosti, došlo k vyloučení pasivních členů a na druhé straně byly přijaty organizace nové. Zejména však byla zvolena strategie pro úspěšné zvládnutí členství ve světové organizaci APIMONDIA, jejíž kongres se bude konat v roce 2013 v Kyjevě. Členové APISLAVIA V roce 1893 se sešel přípravný výbor včelařských organizací, aby připravil založení celosvětové včelařské organizace pod názvem APIMONDIA. K založení došlo v roce V roce 1897 byl u příležitosti světového veletrhu zorganizován první mezinárodní včelařský kongres v belgickém hlavním městě Bruselu, za předsednictví pana Fernanda de Lalieux de la Rocq s panem Emilem Caillas jako generálním tajemníkem. Účast byla tehdy obrovská, 636 účastníků. V roce 1961 bylo stanoveno, že kongres APIMONDIA se bude konat každé dva roky. Československo bylo dějištěm 19. kongresu v roce 1963 v Praze. Předseda prof. Jaroslav Svoboda přivítal více než účastníků z 33 zemí. Podpora včelařství a naplňování jeho společenských funkcí 21