Cislo _. : Cena knihy $^ KNIHOVNI RAD SOKOLA SLAVSK^HO

Transkript

1 1,i '-

2 0032 Cislo _. : Cena knihy $^ KNIHOVNI RAD SOKOLA SLAVSK^HO 1. Knihy Jfee pujcuji od do na dva tydny. 2. Pri knize vetsiho obsahu mozno po uplynuti dvou tydnii pozadati o prodlouzeni Ihuty o dalsi dva tydny. 8. Kdo vypujcenou knihu v case zde u- vedenem nevrati, plati za kazdy ^Pden, at' dokonceny neb nedokonceny. 2 centy pokuty. 4. Kazdy clen jest opravnen vzdy jen o knihy najednou si vypujciti a tyto nesmi jinym osobam pujcovati. 5. Kdo by vypujcenou knihu poskodil neb ztratil, jest povinen plnou cenou v seznamu zanesenou, ji nahraditi. 323

3

4

5 ARBESOVY SEBRANE SPISY

6 J. ARBES: SEBRANE SPISY. DIL XXI. NESMRTELNI PIJACI. NAKLADEM J. OTTY V PRAZE, H., KARLOVO NAMfiSTf 34.

7 NESMRTELNI- PIJACI, NOVELLA A POVAHOPISNE STUDIE. NAPSAL J. ARBES, NAKLADEM J. OTTY V PRAZE,

8 VESKERA PRAVA VYHRA.ZENA Tiskem,,Unie" v Praze.

9 PRITELI EMILU PRINCOVI V BERLtNE.

10

11 CESK^ PAGANINI. NOVELLA.

12 (Psano a poprve ti t6no 1884.)

13 Zadumcivy vecer podzimni. Slunce prave 'zapadlo ; puvodne zhave purpurova 'zaplava na zapade v nxatnych odstinech oranzova jiz hasne a tu a tarn vucihlede zloutne... Nekolik jen jeste minut a oslfiujici prechod slunneho dne v tichou, hvezdnou noc jest dokonan... Vsak co to? Neslehnul tamo pod skalou, za kterouz bylo slunce zapadlo, z temneho krovi rudy, plamen? Slehnul do vyse jak ohnivy jazyk a zase se skryl nejinak, nez jako kdyz doskova chatrc Ale tamo pod skalou neni chatrci... Neco ruzneho chrasti obklopuje vfesoviste na upati starych kamennych lomu, jichz skalni pitoreskni steny chrani jen pfed dechemi severu... A pfece objevil se ohnivy jazyk po chvili nad krovim poznovu. Vzplanul vysoko a hned se zase pfikrcil, jakoby byl tlumen provazejicim jej belavym kou?em-, ale hned po te I'ze i z dali pozorovati, ze to klidne hofici plamen, podobny ohnum, jez'si pastuchove rozd^uvaji, J, Atbes: Sebrane s,pisy. XXI. 2

14 10 Kdo by tomu venoval pozornosti? V nejblizsim, asi deset minut cesty vzdalenem statku Fiirstenberskem jievsimfnul si toho aspon nezli maly, sotva osmilety plaviovlasy klucik, ktery pfed vraty statku bezmyslenkovite lelkuje, nahodou vonu stranu pohlednull V klidne, jasne a pfece jaksi v'zdorovite jeho tvafi nejevilo se nejnepatmejsi hnuti. Temnemodre vyrazne oko spocinulo na plameni jaksi apathicky a hned zase zakrou'zilo po nejblifsiml okoli, kde jevi se obraz nejv'sedniejsi: husy a kachtiy splouchajici se v malem, mielkem rybnicku. Skoro se zda, ze prave jen tento obraz hocha fcajima. Divat' se sice i na husy a kachny jaksi tupe ^ be'zmyslenkovite; ale V torn objevil se pfim o proti nemu celedin, hranaty to chlap s pdulou tvafi a bodavyma cernyma ocima. Hoch upfel zrak svuj na celedina, k-teryz loudave se blizi a z dali uz se ustniva... Take klidna tvaf hosikova pfici se mimodek k usmevu; ale nezlli se usmal {do opravdy, o'zval se celedin: Videls, Kubicku?" Co?" opacil hoch, vyceniv na celedina obe fady bilych zoubku. Hm to jsou ti cerni, jakoby je z komina vytah," zahuhnal s komickypnl pathosem celedin, jakoby hosikovi strachu nahaniel. Kdo? Co?" o'zval se hosik, a usmivava tvaf jeho se protahla ve vyraz mirhieho udiveni a zvedavosti zaroveii. Nu cikanj!" odvjetil celedin s tajemnym 1 pfizvukem, a bodavy zrak jeho zabofil se v oci ho-

15 11 sikovi s onou kdmickou prisnosti, jakou dobromyslni lide zertem <±eti skadlivaji. Avsak odpoved i prova^ejici ji mimofadny pohled minuly se na hosika skoro uplne ucinku. Zamrkal jen ocima a dival se pak celedinovi upfene do oci, jakoby ocekaval jeste nejakeho vysvetleni.,,tys tedy nevidel?" ozval se po chvili celedin, zmeniv vyraz tvafe v dobromyslnou laskavost. Nevidel." A nechces videt?" Proc bych nechtel!?",jdi se tedy podivat 1" Ale kam?" Celedin napolo se obrativ, mavnul rukou smerem ku skaline, pod kterouz byl pfed chvili ohnivy jazyk z temneho chrasti vyslehnul, a odpovedel lakonicky: " Ta v 1 7 l! " Hosik obratil zrak svuj naznacenym smerem. Po plameni vsak ani pamatky pattrne se byl pfi krcil ; nebot' ze posud hofel, toho dukazem byl lehky belavy kouf nad chrastim se vznasejici. Chvili diva se hosik mlcky na belavy kouf; ale i nyni jeste se zda, ze jej vse to nehrube zajima. Stojit' ro'zkrocen a s napjate do dali upfenym zrakem, ale v tvafi zraci se Ihostejnost. Podivej se tedy zejtra!" dolozil celedin, nacez se obratil, vesel do dvora a ubiral se dale do celedniku. Hoch zustal pfede vraty. Zdanlive vsedni, ba nejvsednejsi p'fipad tento mel v dobe, kdy se udal roku 1767 vyznam zcela jiny nezli za nasich dob.

16 12 Cikan v minulem stoleti byl s mista na misto stvany paria b'e'z vlasti a domaciho krbu; kdykoli a kdekoli dopaden, vzdy byl krute potrestan ba utrar cen nejinak nez jako lesni selma. Pfi vsech silnicich a stezkach vedoucich pfes hranice Cech staly v tu dobu vysoke sloupy s tabulkami, na nichz byl primitivniim stetcem ve tfech skupenich znazornen zakonny trest pro cikany, ktefi by se odvazili j>fekrociti hranic zeme ceske a byli dopadeni. Uprostfed tabulky visel dorostly cikan na sibenici po leve strane byla vymalovana cikanka s dorostlym pacholetem, kterymz bifici prava ucha ufezavaji, na pravo pak cikanka s nedospelym cikanetem, jez bifici metlami mrskaji Obraz sam o sobe byl dosti vymluvny; pfes to stala pod nim v jazyku ceskem i nemeckem slova:,,tato jest pokuta sem do Cech se vluzujicich cikanu" a to proto, jak v zakone z roku 1710 dbslovne se pravi,,,ponevadz ta cikanska lu^a obycejne ^apira, jakoby nevedela, zejim tato neb ona zeme zlapiovezena jest." Kruty tento trest vykonavan na ubohych psancich s veskerou pfisnosti, ba brutalnosti, jakou se justice minulehb veku vyznamenavala. Zacaste podnikany n^a cikany prave hjojnby jako na dravou ^vef. Dopaden-li cikan na ceske pude, propadl be'z milosrdenstvi hrdelnimu soudu. Avsak exemplarni tyto tresty, kterymiz mela byti cikanum na vzdy zahtiana chbutka k potulkam po Cechach, neprospiyaly v te mlife, jak si zakonodarce pfal. Pfes cetne odstrasujici exekuce, kter6 na cikanech na namestich i na navsich vyktonav^riy, vluztovali se cikani po tajnych stezkach dosti houfns

17 13 db Cech a zili zde, ovsem, v ustavicnych smrtelnych uzkbstech, v lesich a nedostupnejsich horach nebo skalach, obzvlaste tarn, kde lid v tu dobu ovsem nepbmerne nev'zdelanejsi nezli nyni, ale pfece milosrdnejsi samehb zakona nepropujcoval se strazcum zakoha za bifice a na cikainy aspoh stvanic neppdinikal. Pravpu pficinou, pro kterou se lid cesky nechoval tu a tarn k ubohymi psancum neznameho puvodu tak krute, jak zakoji pfedpisoval, nebyla vsak lidskbst, jak ji pojima nas vek, nybr'z pouha povercivtost a vse, co souvisi s tajemnou moci cloveka, o nemz se domnivamje, ze dovede nam z tvafe vycisti nejtajnejsi myslenky, ze z prolpletenych ryh dlane nasi dovede nam neomylne pf edpovedeti, jaky osud nas ocekava... Kdb by se nezachvel, kdyz objevi se nepfedvidane v chatrci nebo statku sneda, cernovlasa zena v hadrech acarech sjiskrnym, prionikavym a pfece nevylicitelne plachym zrakem, nebb kdyz kdesi u lesa nebo na rozcesti z temneho housti jako duch nahle se vynof i a cloveku cestu zastoupi, by nan upfela vyrazny, ba tajemny svuj zrak a zablabblila nesmele vyzvani, aby si dal hadati! Avsak kdo osmeliv se, nepbdal by ubohe zene s tim zvlastnim, plase zadumcivym a trpce bblestr nym vyrazem v snede tvafi byt' i zdrahave ruky sve, aby mu z ryh jejich pbviedela^ co mu nemohl az dosud nikdo povedeti, aby mu prozradila, co taji pfisti dnove blaheho nebo neblaheho? A jedine tomuto tajemnemu um ni dekovali cikani, obzvlaste cikanky, ze tu a tarn trpeno, kdyz zabihaly bud samy nebo s cikahaty z lesu do vsi,

18 14 aby tu vestily pfisti osudy a po pfipade take kradly... Z vetsi casti pbtulovali se ubo'zi tito piariove, jak pfirozeno v krajinach pohranicnich, aby mohli po pfipade pronasledovatelum svym snaze pfes hra nice uniknbuti. Nicmene ta neb ona tlupa odhodlanejsich, obzvlaste kdyz na sve 'bludne pouti z lesa do lesa zavadila nahodou o nekolik osa'di s obyvatelstvem snaselivejsim, odva^ila se hloubeji do zeme a vnikla zacaste az k srdci Cech, ku Praze, ba jednotlivi odvazlivci vkradali se v nocni dobe jako kuny do hlavnibo mesta a pfed svitanim zase je tajne opoustivali. Podobne stalo se na ppdzim pfipomenuteho jiz roku 1767, kdy smelejsi a zaroveh take stastnejsi jedna tlupa cikanu, nebyvsi na svych potulkach pfllis obtezovana, sourala se pomalu z lesa do fesa vzdy hloubeji do stfedu Cech, az octla se kone&ie v okoli Rakovnika nedaleko Fiirstenberskeho statku Vsetatskeho. Ky div, ze od okamziku, kdy se v bkoli objevila, bylo ve vsi i ve statku tajemne septano,,,ze jsou zde" I hoch, jejz jsme byli pfed vraty zustavili, byl o nich uz neco zaslechl, ale jen tak ledabylo, mlhav6. A jenom tim Ize vysvetliti Ihostejnost, s jakou byl vyslechl slova celedinova. Chvili stal i nyni jeste pfede vraty jako pfed tim, ale zrak jeho jest mimodek upfen v dali, kde nad temnym kfovim v ruznotvarych kotou ich vzndsi se belavy kouf. Mlhave, neurcite pfedstavy o cikanech, o nichz byl slysel vypravovat, vyhupujou se v dusi jeho

19 15 s veskerymi bizarrnimi pfivesky bujne mladistve obraznosti. Zda se mu, ze to ani lide nejsou. Domniva se tarn v dali pod belavym koufem, videti hloucek netvoru, zpola lidi, zpola jestery a jinak jeste znetvofene. Chvili se mu zda, ze to jsou obfi, ale hned zase ze pidimuzici a mimovolne zapasi v dusi jeho pocit mime uzkostlivosti s pocitem probuzene zvedavosti. Krajina melka a siroka to kotlina, obklopena nevysokymi, tu,a tarn zalesnenymi pahorky hali se znenahla v nocni hav. I viska Vsetaty, v jejim^ bez^rostfednimi blizku rozklada se Fiirstenbersky statek, byla jiz ztichla. Kolkolem panuje hluboke ticho, rusene jen obcas zasteknutim psa, jenz byl nekym z klidu vyrusen. A nade vsim klene se vzdy! vice se cernajici bezoblacna obloha, na ktere pocinaji uz vyskakovati hvezdy, a mlhavy pruh mlecne drahy vzdy vice belavi... Vse to a mnohe jine, co poutava za ticheho podzimniho vecera na vsi pozornosc vnimavych dusi, nema vsak pro hosika pfed vraty Furstenberskeho dvora nejmensi zajimavosti. Stojit' rozkrocen a nepohnute jako socha; zrak jest upfen, ba skoro moz no^ fici vytfesten do dali, kde nad temnym 1 chrastim plapolavy plamen jako ohnivy had se kroute brzo do vyse vyslehuje, brzo se pfikrcuje, by hned na to provazen spoustou jisker znovu do vy&e vyslehnul. Nahodila a v celku vsedni tato hficka pusobi v a.k na dusi hosikovu onou magickou silou jako tajuplny pohled chfestysuv; divat' se upfene, aniz by vedel proc a nemuze zraku svych odvratiti, ba

20 16 nepozoruje ani, ze neni vice sam, ze se byl nekdo az tesne za nej pfiblizil. V torn plamen pod belavym koufem vysoko vyslehnul a vybihaje v plapolavou spicku, hofi nyni za panujiciho prave bezvetfi jako pochodeh. V seru pozdniho vecera jest ohnivy jazyk nad tem nym chrostim tim zhavejsi a obrazi se od tmaveho pozadi vzdy zfetelneji. Obcas vyslehne z neho spousta jisker a rozleti se na vse strany jako roj svatojanskych musek... Vse tak proste a pfece svymi svetelnymi effekty tak vabive... Nahle zasteknul kdesi na blizku pes, jakoby byl zvetfil cizi osobu. Hosik mimodek se otociv, spozoroval, ze neni vice sam. Dva kroky pfed nim stoji male.devcatko asi tehoz stafi jako on. Je boso, v jedine jen sukence a bez kosilky. Plef jeho jest sneda, pocuchany vlas cerny a oci se lesknou v seru vecernim jako dva zhave uhly. Stoji nesmele, skrousene, s hlavou ponekud ku strane naklonenou a se sepjatyma rukama, jakoby za neco prosilo; ale vyraz pravidelne, ba skoro moz no fici slicne tvafe jevi pfimo nevylicitelnou trpkost. Tak stoji obe deti chvili proti sobe bez po hnuti. Konecne hosik, neveda patrne ani proc, o krok couvnul a zaroven se ozval: ^Ci pak jsi?" C] pak bych byla?" zni naivni odpoved zvonivym hlaskem. Nu neci jsi pfec," hosik na to skoro drsnaf Trpkost s tvafe devcatka nahle zmizela. Usmalot: se a mezi kyprymi rty objevily se dve fady snehobilych zoubku.

21 17..Snad nejsi cikane?" ozval se hosik. Jsem," zni lakonicka odpoved. V torn. rozstekal se ve dvofe na fetezu uvazany hafan. Cikane stfelhbite se otocilo a dalo na utek. Z pocatku utika podle 'maleho rybnika, potom stromofadim, vedoucim ode dvora smerem ke skaline, pod kterouz plapola ohefi, jenz byl pfed chvili veskerou pozornost hosikovu upoutal. Hosik diva se za prchajicim devcetem s vyra zem nerozhodnosti v tvafi. Vidi, jak zahyba do stromofadi; vidi, kterak zpocatku zfetelna postava vzdy vice se temni, stavajic se neurcitou a splyv^jic skoro jiz s temnymi kmeny stromu, podle kterychz prcha. V nekolika minutach se mu zda, jakoby v dali jiz jen matny stin kmital podle stromu, az pak z{m,izel i stin, zabociv za huste kfovi na konci stromofadi. Co delo se v nekolika tech! minutach v hosikove dusi, nelze skoro ani nastiniti. Bylo mu tak podivne, jako posud jeste nikdy. Bylo mu, jakoby jej cosi neodolatelne vabilo za devcetem, a zase se mu zdalo, ze nemruze se hnouti. Pfed dusevnim zrakem jeho kmitlo take uzasne rychle nekolik mlhavych pfedstav o cikanech; ale nikoli jiz v puvodni neurvale pfisernosti, jak mu je pfedvadela pfed tim pouha obraznost nemajici pro pojem ten zadne positivni opory, nybrz jiz jen jako pouhe lidi, jakym bylo prchajici cikane ale pfece zase lidi tak zvlastni, tak podivne, ze nemohl odolati Mimodek pustil se za zmizelym cikanetem. Bezi uprkem. Zda se mu, ze musi cikane stuj co stuj dohoniti, ze se mu musi jeste jednou podivati v ty jiskrne

22 18 zhave oci, ze se ho musi na neco zeptati, ale nevi, proc je chce dohoniti, proc se mu, chce zadivati je t6, jednou do oci a na co se ho chce zeptati; slovemf pouhy mlhavy pud jej zene za cikanetem. Bezi minutu, dve, tf i... Bezi znamyml stromo fadim, kterymz byl za dne nekolikrate probehnul; ale po devcatku ani stopy. B$zi ctvrtou, patou mi nutu, az dospel na konec stromofadi, kde pocina cesta ohranicena po obou stranach pouhym kfovim. Bezdeky se zastavil a zrak jehoi zakrouzil po nej blizsim okoli. Nevidi vsak poli, jez se pfed nim rozprostiraji, aniz v dali temnych, zalesnenych vrsin; pohled jeho jest pf imo pf imrazen ohnivymj jazyk em vyslehujicim nyni z husteho kfovi nepomerne intensivneji nezli pfed chvili, dokud se nan dival ode dvora. Kazdou chvili se plamen jaksi u^kostlive pfikrci, ale hned zase vyslehne bud' pine nebo zouzen, tak ze jse zda, jakoby pod.rameny ohnivy had se vztycoval a vychrliv spoustu jisker, zase k zemi se spoustel. Puvodne matne a neurcite pozadi jest nyni zfetelnejsi. Tesne za plamenem vypina se kolma, pitoreskne roztrhana skalni stena, od jejichz zarudlych, mi sty hnedych ploch odrazi se rudy plamen v nescetnych odstinech. Brzo zhave a jiskrne, brzo matne a. jaksi zamzene; brzo kmitne po nich tahly neb fantasticky. omezehy stin, brzo ta neb ona plocha zazdf i a hned zase se ztemni, slovem nevylicitelna mosaika lesku a barev, kaleidoskop vsech moznych svetelnych odstinu od zhaveho ruda az po cire temno.

23 19 Tu a tarn, kde se bylo v skalnich rozsedlinach trochu prsti nahromadilo, videti zakrnely kef nebo trsy rozlicnych rostlin, jichz zelene a misty prozloutle listi tvofi zvlastni, v celku bezleskle a jenom tu a tarn jako rosou skropene^ oasy. Nekdy, prave kdyz plamen mocneji vyslehne, zda se, jakoby byla cela skalni stena obrovskym zrcadlem, vzplanet' v jedinem rudemj oblacku; ale hned po te, kdyz se plamen ipfikrci, opakuje se stfidava hra nescetnych odstinu. A nad skalinou klene se temna jiz obloha s nescetnymi, vzdy jasneji kmitajicimi hvezdami nad plamenem vznasi se k obloze belavy kouf a kolkolem hluboke tajemne ticho... Chvili stoji hosik jako u videni. Divuplne divadlo svetelneho kaleidoskopu bylo jej k mistu, na kterem se byl zastavil, v pravsn slova smyslu pfimrazilo. Diva se ale nesnadno fici, mysli-li pfi torn. Jinak by mu musilo napadnouti, zet' pozdni vecer a ze jej mohou doma pohfesovati. Carokrasny obraz ma tajemnou mbc; v&bit: jako bludicky. Mimodek ucinil hoch po chvili nekolik kroku ku pfedu a zabociv na polni stezku, plizi se pomalu vzdy blize k ohni. Nihle, takfka beze v i pficiny ztnocnila se ho lizkost. Obratil se a uprkem bezel nazpet. Po chvili zastavil se na tem e miste, kde byl pfed tim stal, a zase se diva na plamen plapolavy a carokrdsne jeho pozadi. Zde, na konci stromofadi zda se mu byti bezpe no. Mimovolna uzkost zcela pfirozene zase mizi a hosik po chvili plizi se bezdsky op t ku pfedu vzdy

24 20 blize k ohni, az octnul se skoro na temze miste, kde se ho byla poprve uzkost zmocnila. V torn vzruseno hrobove ticho vecerni zvlastnimi tony. Jasny tahly zvuk, podobny zvuku stfibrneho zvonku, zaznel jasave, ale lined po te tetelily se vzduchem zadumcive tony, jako kdyz v hlubinach duse roztruchleny slavik zanotuje posledni svou pisen. Nebyl to zpev, ani ptaci, tim mene lidsky; nebyl to napev zadne pisne, slovemi nebylo to podobno nicemu, co byl hosik az dosud slysel. Nekdy to kviklo, jako kdyz se zpivajici zajikne, nekdy vrzlo, a hned plynuly tony volne, bud jasave nebo zadumcive, jako kdyz zpiva nekdo pfimo zazracnym hlasem nejmilejsi dojemnou piseh. Hosik nasloucha se zatajenym dechem. V nekolika okamzicich byl uplne zapomnel na plamen a skalni" stenu, jez byly az dosud veskerou jeho pozornost poutaly, ba zapomneil i, kde se naleza. Podivne tony pusobily nan pfimo neodolatelne. Napjate nasloucha je plizil se tise jako stin vzdy blize, az octnul se tesne u husteho chrosti, za kte rymz plamen slehal vzdy intensivneji do vyse. Posavadni vecerni ticho, rusene jen divuplnymi harmonickymi zvuky, ruseno nyni take zvuky jinymi. llosik slysel i praskot ohne a podivny sevel, jako kdyz nekolik osob v dali jdvaceti az tficeti kroku zive rozmlouva. Pro huste neproniknutelne kfovi, kterymz ani plamen neprorazel, nevidel vsak niceho; ale zdalo se mu, ze pfitlumeny sevel a sum ten prave tak jako divuplne zvuky zazniva od ohne. Chvilemi sevel pfestal, a vecernim, vlastne jiz nocnim tichem tetelily se br'zo jasave, jfrrzo jzadumciv6

25 21 tony nastroje, o jakemiz nemelo klouce posud jeste ani poneti. Nekolik okan^ziku postal hoch u chrosti pfikrcen, nacez pomalu se plizil podle kfovi, vzdaluje se vzdy dale od ohne a zfidla divuplnych tonu. Posleze se octnul u mlista, kde se kfovi ponekud rozstupovalo, a pfes nocni temno poznal, ze naleza se na nejake stezce. Zabociv na stezku do chrosti, loudal se plizive dale. V nekolika okamzicich minul kfovi, ale octnul se v skalnate uzlabine, kterouz vedla stezka klikate na skalinu. Bez rozmysleni ubiral se po stezce v'zhuru a v nekolika okamzicich se zastavil. Rudy plamen, jejz mu byly. pfed tim chrosti a pozdeji skala skryvaly, slehnul jej pfimo do obliceje: spatfil nyni oheh od zeme az k poslednimu zhavemu vybezku. Nalezalt' se na skalni strani, s ktere byl volny pohled na prostranstvi mezi skalni stenou a hustym kfovim na upati starych kamennych lomu. Spatfil, co byl posud jeste nevidel tabor ci kanu... Vsedni, obycejny tabor: oheh a na nem rozeh, kolem ohne nekolik snedych muzu, zen a deti v rozedranych satech, opodal pak maly vozik nic vice a pfece vse to v plapolave zafi ohne rovnez tak poeticky divokrasne jako pfiserne. Zachvel se... Mraz mu pfejel pfes zada; uzkost, nevyslovna uzkost zmocnil ( a se ho tak nepfedvidane, ze zouzil se mu dech. A pfece stal jako pfimrazen, updraje zrak svuj vytfestene na podivne fantasticke skupeni, v kterem! z domnival se poznavati i devcatko, s nimz se byl pfed vraty rodneho dvoru tak nenadale setkal.

26 22 Sedelo na bobecku u ohne, majic pravou ruku opfenu o rame osklive stafeny a divajic se, jak se zdalo, upfene k mistu, s kterehoz se hosik prave dival. Tajemne, divuplne nezname tony, o nichz se byl hoch domnival, ze pfichazeji od ohne, nahle utichly a k uchu hosikovu dora;zel jen mirny praskot ohne a pfitlumeny sevel zive hovoficich cikanu. Avsak hned po te tajemne zvtiky poznovu se zatetelily vzduchem a teprve nyni si hosik vsimnul zfidla jejich. Opodal ohne o skalni stenu opfen stal mlady cikan, hrajici na housle. Stal tarn v pine zafi ohne, tak ze mohl hosik kazdou podrobnost rozeznati. Vsimnul si cikanovy tvafe i hadru, v ktere byl oblecen vsimnul si podivnych posunku jeho pfi hfe, ba vsimnul si i nastroje, z kterehoe tak divuplne tony vyluzoval. Avsak vsemu tomu, co budilo prave uzas jeho, nemohl venovati pozornosti nezli nekolik okamziku. Vecne bdele ostrovidove oko cikanci bylo jej shledlo na skaline. Zvlastni, pronikave zahvizdnuti a divoke houknuti zaznelo z taboru. Houslista pfe stal hrati. V mzik'nuti oka byl cely tabor na nohou. Drsne, hulakajici hlasy, vyhruzn^ i bazliv6 posunky a vubec bezpfikladny poplach v tabofe, kde meli patrne za to, ze byli pfepadeni, pusobil na ho sika jako nepfedvidana boufe. Zmocnil se ho strach, ba uzkost pfimo nevy licitelna. Dal se na utek. Nekolik okamziku spechal na zpet po stezce, po ktere byl pfisel, ale zanedlouho zabocil v zrhatku a strachu do rokle a prchal pak uzkou skalnatou uzlabinou smerem opacnym, az octnul se kdesi na planine obklopen6 lesem.

27 23 Na okamzik se zastavil a rozhledl kolem; ale domnivaje se slyseti za sebou kroky a hlasy pronasledujicich jej cikanu, prchal dale pfes planinu a octnuv se na pokraji lesa, unaven sklesl. Noc byla zatim valne pokrocila. Na temne, skoro cerne obloze tfpytily se miriady hvezd, kolem panovalo temno a zaroveh hlu boke nocni ticho. Nahle vzruseno ticho pfisernym hlasem suvy. Hosik znovu,,se vzchopil a prchal beze cile dale. Z pocatku podle lesa. V brzku octnul se v mlazi a za nedlouho v hustem lese ve tme pfimo nepro niknutelne. Prchal nyni lesem. Byl to utek pro dite jeho stafi rovnez tak desny jako nebezpecny. Kazdou chvili klopytl, kazdou chvili narazil o nejaky kmen nebo vetev. Az posud byl prchal mlcky, nyni zacal vzlykati a pozdeji hofce plakati. Obcas za^piel bolesti, kdy2 nekde prudce narazil o kmen nebo vetev; jincly bolesti pfimo zafval... Avsak coz platen pla$ 3, lipeni, kdyz neni vyvaznuti?... Bylte zbloudil Ve Fiirstenberskem dvofe byli hosika pohfesili prave v okamziku, kdyz byl probehnul stromofadi a zabocil na cestu ohranicenou po obou stranach pouhym kfovim. Volali jej k vecefi; ale hosik se neozyval. Kubi ku, Kubicku!" volano za nedlouho ve dvofe i mimo dvur, ba i ve visce; ale po hosikovi neni ani pamatky! Otec, pansky ufadnik, ppbiha po dvofe i pfede dvorem, matka v uzkosti suka s mista na misto, neustale svehp jedinacka volajic; ale hosik se neozyva.

28 24 Cely dvur jest na nohou. Kde kdo, kazdy pomaha hledati a volati. Celedin Matej Vasu sice ujisthije, ze videl ho sika pfed chvili pfede vraty, ze neni ani mozno, aby byl nekam zabehl nebo docela nekde zbloudil, jak kdosi neprozfetelne podotknul; ale coz vse to platno, kdyz se volany neozyva, kdyz po nem neni ani stppy. Uzkost rodicu se vzmaha. Ve ctvrt hodine takmef uz ani nevedi, co mluvi a podnikaji. Sukani a spech byly se zmenily v divoky chvat. Cely dvur prohledan, kazdy koutek propatran otec i rukama lomici matka litaji uz jako smyslu zbaveni, avsak hosik beze stopy zmizel. Veskere ufednictvo jest poboufeno a sam feditel panstvi byl vysel ze sve) loznice, by se na vlastni oci pfesvedcil, co se deje. Povedeli mu, co se bylo stalo, a on, muz chladnokrevny, ihned jal se udileti rozkazy, jak ma byti po zmizelem patrano. Celed vyslana na vse strany kolem statku, do vesnice a bezprostfedniho okoli jejiho. Ale po ctvrt hodine vratili se vsickni a nikdo nemohl udati, ze by byl po hosikovi aspoh stopy nalezl. Bez rady i bez pomoci stoji zdrceny otec a hof ce placid matka pfede vraty dvora na temze miste, kde se byl hosik jejich s cikanetem setkal ko lem rodicu skupeni ufedniku a celedi, ba i jednotlivych vesnicanu, jez sem byla zvedavost pfivabila. V torn kdosi pfipomenul cikany. Osudnc slovo! Dusi matcinou slehlo strasne podezfeni. S hroznym, srdoeryvnym vykfikem: M dite ukradeno! Cikany ukradeno!" sklesla beze smyslu k zemi. Otec zatipel 1 a zraky.vsech

29 25 obratily se smerem k mistu, kde pod skalou nad hustym chrostim vyslehoval mensi jiz plamen, brzo zase jak ohnivy jazyk do vyse se vztycuje. Bez vybidnuti pustili se nektefl z celedinu sme rem k ohni, o nemz kazdy vedel, ze to oheh cikanuv. Nektefi se dali stromofadim pfimb, jini oklikami pfes pole a luka zbylym pak udelil feditel, jen^ byl v bezpfikladnem zmatku jediny zachoval uplnou chladnokrevnost, pfimefene rozkazy. Omdlela matka odnesena do sveho bytu a svefena peci nekterych zen, ostatni muzskai celed i ufed nictvo konali ihned k rozkazu feditelove pfipravy k stihdni cikanuv. Divokou nocni honbu sorganisoval feditel, jak bylo vubec ve spechu mozno. Rozdeliv celed, ktera se byla die moznosti ruznym zpusobem! na rychlo ozbrojila, na nekolik tlup, jimz velel vzdy nektery ufadnik, rozkazal, kterym smerem; se ma ta neb ona tlupa dati a kde se maji sejiti. V nekolika minutach bylo vse pfipraveno a tlupy, rozdelivse se po pfikladu honcu pfi honbe, vydaly se takmef uprkem 1 na cestu ku stihani ci kanuv. Tlupe stromofadim spechajici, ktere se byl pfidruzil i otec zmizeleho hocha, velel sam feditel. Avsak sotva se tlupa ta octla na konci stromofadi, zvestovali od ohne cikanuv jiz se vracejici celedinove, zet? oheh i tabor opusten a po cikanech ani pa matky. Posavadni strasna domnenka, ze byl hosik ci kany unesen, zpravou tou zji^tena a v nocni honbe na hnedou zvef v podobei lidsk6 pokracovano s rozhofcenim a pomstylacnosti pfimo neuvefitelnou. J. Arbes: SebranS spisy. XXI. ^

30 26 Za nedlouho postoupil cely fete^ honcu aiz k ppustenym kamennym lomum a postupoval vzdy dale. Nahle zadunela nocnim tichem rana bud z ruenice nebo bambitky stopa zvefe byla vypatrana... Cely fetez honcu zatacel se ve velkem oblouku vzdy vice kolem mista, kde byla rana padla. V brzku padlo nekolik ran soucasne a s mista, kde se bylo nekolikrate zablesklo, zaznel divoky, ba zoufaly ryk a fev. Cast cikanu byla dopadena. Nastal zapas kru ty, zoufaly zapas muze proti miuzi zapas bezbrannych zen i deti s ozbrojenou celedi... Jini z cikanuv se rozprchli... Honci se zenou za nimi... Obcas zahoukne nocnim tichem jednotliva rana, obcas surove zakleni, plac a nafek v honbe vsak se pokracuje se zufivosti pfimo zvifeckou. Hrozna honba trva celou noc; nebot' teprve za svitani cikani, cikanky i cikanata do jednoho schytani. Dva starsi cikani v zapasu podlehli jednomu prostfelena hrud, druhy bodnut nozenu do krku... Ostatni, obzvlaste muzi jsou strasne zohaveni: stluceni a ztyrani do krve jen t cikahat, patrne nahodou, ani jedine nezraneno. Vsickni zjimani, svazani a odvleceni rano do Furstenberskeho dvora, aby byli vydani pravu... Avsak po zmizelem hosikovi posud jeste ani stopy. Cikani i cikanky se sice bohem zafikaji, ze hocha ani neshledli ale kdoz by vefil prolhan6 cerne zbefi? Ujist'uji a zapfisahaji se, ze jsou zji mani vsickni ale kdo vi, zdali snad pfece nektery neuprchl a hocha nekam nezavlekl?

31 27 Nezbyva nezli patrati po zmizelem i v lesich. K polednimu hosik konecne nalezen beze smy slu pod nevysokou skalni strani, s ktere byl patrne v noci spadl rozedran a pokrvacen... Vedle hocha sedelo na bobku cikane, divka tehoz stafi jako on. Hoch vzkf isen a on i cikane, ktere se nebranilo, dopraveni do Furstenberskeho dvora, kde zjimanym cikanum dokazano, ze pfece jen lhali, kdyz tvrdili, ze jsou zjimani vsickni... Hosik odevzdan.rodicum a na cikaneti vyzvidano, co,a jak se bylo stalo. Ale cikane, bud ze nemohlo nebo nechtelo povedeti, stalo na svem, ze utikajic jako ostatni, v lese izbloudilo a z rana omdleneho hocha pod skalinou nalezlo. Die slov cikanete a pozdeji i podle slov zpamatovavsiho se hosika, ktery naivnim, ale zaroveh po nekud pomatenym izpusobem vypravoval, co a jak se bylo pfihodilo, bylo zjisteno, ze jsou cikani tip'lne nevinni. Pfes to vse byli jiz pouhym objevenim se v Cechach propadli hrdelnimu pravu a byli mu take do frahy dodani. Byli postaveni pfed soud a do jednoho stihl je trest krutym 'zakonem vymefeny: dorostli cikani na tak zvanem Sibenicnim vrchu" pfed byvalou, Novou branou popraveni; cikankam a statnejsim jiz pacholatum ufezana prava ucha, kdezto matky s cikaaaty nedospelyini vymrskahy z 6ech az za hranice. Strasna, ale y one dobe obvykla exekuce vykonana pfed tvafi ohromneho zastupu lidu, jenz se byl z Prahy i okolnich osad na popraviste sebehl. Mezi divaky byl nahodou take mravni puvodce popravy a ztrestani nevinnych cikanu celedin Furstenberskeho dvora Vsetatskeho, Matej Vasu.

32 28 Meskalt' prave za jakousi zcilezitosti v Praze a nemohl odolati zvedavosti, aby se na popravu nepodival. Byl clovek otupely, ba surovy; ale kdyz pfivedli pod sibenici mladeho cikana a dfive nezli jej obesili, o hlavu mu housle roztloukli nemohl snesti pohledu na mimofadny tento trest... Odvr^til se; ale v.torn se mu zatocila hlava a beztnala by byl sklesl. Vzpamatoval se sice v nekolika okamzicich; ale vytratil se z davu divaku... Od strasne nocni honby na hnedou zvef" v okoli vsetatskem, o ktere po nejaky cas den co den vypravovany nejake episody, minulo nekolik tydnu. Ve Fiirstenberskem statku bylo vse jiz zase v starych kolejich. Ufadnici a pochopove jejich dohaneli poddane ku praci a karabac tancival po zadech domnele Jinych jako kdy jindy. Na dobrodruznou udalost znenahla zapominano. I rodicove hosikovi, kteryz byl hral v dobrodruzstvi torn ulohu hlavni, byli jiz pozapomneli na smrtelnou uzkost a bezpfikladna dusevni muka, jez byli v osudne one noci pfetrpeli. Otec, kteremuz byla one noci nekolikrate slehla dusi myslenka, ze zmizeni synkovo jest vlastne bozim trestem za bezcitne chovani jeho k poddanym, a kteryz se byl v smrtelne uzkosti sve sam sobe zapfisahal, ze bude-li ztraceny hosik nalezen zmeni posavadni svuj zivot a bude lidst^jsim neb aspoh milosrdnejsim ku v em, jez mu byl osud podfidil, zapominal jiz na sv6 pfedsevieti

33 29 a stdval se zase bezcitnym karabacnikem, jakym druhdy byval. Toliko s hochem stala se podstatna zmena. Po nekolik dni vznasel se mezi zivotem a smrti; prudka horecka byla pfirozenym nasledkem bezpfikladneho rozcileni a smrtelne uzkosti, jimiz nocni dobrodruzstvi jeho provazeno bylo. Cela soustava civni byla vzrusena. V horecnych snech svych vidal nejobludnejsi postavy a blabolil o nich nejnesmyslnejsi feci. Houzevnaty organismus jeho vsak pfece odolal. Horecka pominula a hosik se pocal znenahla pozdravovati, az konecne k radosti svych rodicu pozdravil se telesne uplne. Nebyl to vsak jiz onen klidny, spise povaze flegmaticke nezli cholericke nachylny hosik jako druhdy. Bylte nyni nepomerne cile jsi, ale zaroveh take drazdivejsi nezli jindy. Pfechody mezi klidem a zivosti byvaly nahlejsi, nepfedvidanejsi) a mnohdy skoro nevysvetlitelne, slovem posavadni, spise jeste pouze vegetabilni zivot byl se skoro nahle zmenil v zivot pfevahou dusevni. Hosik, jenz dovedl druhdy cele dny zdanlive bezmyslenkovite prolelkovati,.nemel nyni zacaste ani chvilky stani. Bylte pravy pudivitr, pravy vsudybyl. Skotacil a hral s zivosti temperamentu nejsankvinictejsiho. Zpival, vyskal a behal jako o zavod. Byl jako srnka. Tu zde, tu onde, a vsady zdal se miti pro vse, co videl nebo slysel, zvlastni interes. Na vsechno se vyptaval, vsechno chtel vedet a videt, vsechno jej zajimalo, slovem cilost jeho byla neobycejna, ba zacaste skoro az chorobna. Mnohdy vsak nahle a zdanlive beze vsi pfi ciny ochabla. Hoch zacaste v nejlepsim zpevu ustal

34 30 zpivati a zamyslil se.; v nejzivejsi feci se zajikl a odmlcel, v nejprudsim behu se zastavil a zadival se upfene kamsi v neurcite prazdno. A kdyz se nekdo zeptal, proc pfestal zpivati, proc se odmlcel, proc zastaviv se zadival se do dali, nevedel, co odpovedeti. Obycejne neco zablabolil, nacez pohodil hlavou, zalusknul prsty, nekdy i zavysknul a pokracoval pak v torn, v cem byl pfed chvili ustal. Takofka permanentni tato zivost a cilost mela vsak take, ovsem velmi f idke sve pausy oddechu... Mnohdy po nekolikadennim skotaceni procitl hosik zrana jaksi nevrly a znaveny. Vyraiz obycejne zive tvafe byl snivy, zacaste zadumcivy neb i truchlivy. V takovych dnech byval nemluvny, odpovidaje na vsechny otazky jednoslabicne a vyhledaval samotu, v ktere mnohdy stravil cely den, zapominaje i na jidlo a na ostatni vsedni, ale nutne veci. Za takovychto mimofadnych dnu uchyloval se obycejne do nedalekeho lesa, kde na pokraji jeho sede nebo leze, po cele hodiny dival se snive k ob loze nebo kamsi do dalky. Nekdy jej take nalezli u osudnych kamennych lomu, kde byl tabofici cikany nenadalym objevenim svym vyrusil a jim mimodek pfipravil neb aspoh uspisil kruty osud, jenz je stihl. Nekdy prodlel o samote az pozde do vecera; musil byti hledan a v pravem toho slova smyslu domu doveden. Vyjimaje vsak tuto jedinou, ovsem vy'znacnou odchylku od normalniho zivota, kterouz pusobival rodicum svym obcas starosti, nejevil hosik nizddne jine vlastnosti, ktera by byla zasluhovala pokarani nebo docela potrestani.

35 31 Smich i plac mival sice nyni, jak bezna fraze di, na krajicku", ale byl povahy mekci, dpbromyslnejsi a tklivejsi nezli druhdy; slovem tempe rament puvodne skoro az flegmaticky byl se v uzasne kratke dobe, ba skoro nahle zmenil v sankvinicky, jejz jen obcas vystfidaval na kratkou dobu temperament melancholicky. Nasledek nepomerne vetsi zivosti a chapavosti byl pfirozeny a zaroveh take potesitelny. Ve skole a vubec v uceni prospival hosik merou tak pfekvapujici, ze pusobil uciteli i rodicum ne- "malou radost, tak ze tito Jiz nekolik tydnu po uzdraveni jeho nebo spravneji feceno: j>o dostavivsi se zmene povahy pevne na torn se ustanovili, ze daji hocha pozdeji na studie. V ohledu psychologickem jest take zajimavo, ze hosik, kteryz byl po prvnim vzkfiseni z mdlob o svem dobrodruzstvi s cikany zcela souvisle a dosti plasticky vypravoval, po uplnem uzdraveni svem na dobrodruzstvi to skoro uplne zapomnel. Mel o nem jistou, ale nad miru mlhavou pfedstavu a kdykoli byl pozdeji matkou, otcem nebo nekym jinym na udalost tu tazan, nedovedl o ni vice vypravovati, nefku-li aby ji byl vylicil jako poprve, Pamatovalt: se pouze na dva vyznacne momenty: na pfimo nevylicitelny svetelny effekt, jaky poskytovala skalni stena v zafi plapolav6ho ohne, kdyz se k taboru cikanuv pfiblizil, a na divuplnou hru cikanovu na housle. Ale ni o torn, ni o onom nedo vedl vice povedeti, nezli ze skalni stenu vidi pfed sebou prave tak, jakoby pfed ni stal, a ze sly si v duchu kvilive a hned zase jasave tony, jakoby byly prave vyluzovany.

36 32 Dusevni i telesny stav hosikuv byl tedy v pine mife uspokojivy, tak ze ^i rodicove vubec ani nepfdli, aby byl snad nekdy jinym. Hoch byl pfece jeste dite s veskerou naivnosti sveho veku. Nejpadnejsim toho dukazem byla hficka, pfi ktere jej kdysi otec pfekvapil. Vstoupiv prave v den kdy jevil hosik zase docasnou snivost a zadumcivost, neocekavane do pokoje, jejz byl hosik po cely den neopustil, zastal jej pfi zvlastni primitivni hfe. Spatfilt' jej stati rozkrbceneho pfed oknem. V leve ruce drzel hoch pod bradou podepfeny kus dfeva, pfes kteryz byl napnut motouz, v prave ruce pak mel delsi proutek, kterymz pfejizdel pfes mo touz, nejinak, nez jako by na housle hral. Chvili diva se otec na hocha, ktery'z obracen tva fi k oknu otce nepozoroval, za to tim usilovneji hral". I vidi hosikovy posunky: videl, jak kloni hlavu brzo v pravo, brzo v levo a hned zase ku pfedu, aby ji opet vztycil; vidi, kterak brzo hbite, brzo zvolna jezdi delsim proutkem! po dfeve pod bradou, snaze se, jak se zdalo, vylouditi na primitivnim panastroji nejake zvuky, ovsem jen zvuky snad pouze sobe srozumitelne a pro kazdeho jineho nelibe a nelahodne, ba odporne... Co pak to tropis, mily'kubicku?" ozval se otec po nekolika minutach tonem pfivetive karavym. Osloveny prudce se obratil. Obe ruce mimodek mu sklesly, v zrudl6 tvafi jeho jevily se rozpaky a skoro zahanbeni. Upiraje ponekud rozjiskfeny zrak neodvratne na otce, mlcel. Co pak to d las, mily hochu?" optal se otec po kratke pomlcce.

37 33 Hraju," odvetil na to hoch lakonicky, tonem nesmelym, jakoby byval pfi hfichu postizen. Tvaf otcovu pfeletel utrpny usmev. A na co pak vlastne hrajes?** tazal se dale. Beze slova zvedl hoch panastroj svuj ponekud do vyse, jakoby jej otci podaval. Otec vzav nastroj do ruky, nemohl se ubraniti usmevu vice neiz utrpnemu. Drzelt v ruce kus dfeva, pfes kteryz bylo po delce natazeno a asi v polovici kouskem dfivka podlozeno kus motouzu. Nejsou to housle?" optal se tonem ironickym. Housle," dotvrdil hoch temne. A kde nias smycec?",,tady!" zni odpoved a hoch podava otci prostinky proutek vrbovy. ^A na to dovedes timhle hrati?" pfipomenul otec, zvednuv napfed housle", pak n smycec" do vyse. Proc bych nedovedl?" opacil hosik sebevedome. Kdyz na to doved hrat cikan a kdyz: na to do vede hrat pan ucitel, proc bych nedovedl, az se naucim, take ja?" A hraje to?" t Jakz by to nehralo!" Snad jen drnka?"?,trochu drnka, trochu susti, trochu skfipe, tro chu..." Ale ty mas na svych houslich jen jednu strunu," pferusil otec synkuv vyklad. Hoch se zapyfil. A prave housle maji ctvero strun," jal se otec poucovati, kazdou jinou jednu tenkou, ktera vyddvd tony jasne, druhou tlustsi tfeti" a neveda patrne jako nehudebnik, jak ruznost strun

38 34 : slovy oznaciti, skoncil vysklad svuj slovy:,,a jednu ctvrtou nejtlustsi, ktera vydava tony temne..." V rozpacite tvafi hosikove jevilo se pfi tomto vykladu mirne zahanbeni... A take tvuj smycec za nic nestoji," pokracoval otec, pravy smycec je ze zin^ a musi se natirat kalafunou." Po te podal hosikovi pahousle i pasmycec. Hoch obe v^al; tvaf jeho hanbou hofela. Chvili stal bez pohnuti, upiraje zrak svuj k zemi, na to pohodiv hlavou, zvedl nastroj do vyse a vyhodil,,housle" i smycec" otevfenym oknem do zahrady. Otec se nad rozhodnosti synkovou rozesmal. Dobfe tak, Kubicku," pravil. Radeji si sedhi ke knize a uc se!" Tim byla prostinka tato episoda odbyta. Hoch uposlechl. Vzal knihu a ucil se, cemu se mel nauciti. V pul hodine vsak byl hotov; umel vse, co mu bylo ulozeno, ba vice o vlastni ujme pfiucil se jeste nekolika strankam!z pilnosti. Co ted? Vybehl si do dvora, pak do poli a loudal se az k lesu, kde na pokraji usedl a zahledel se do ddli. Nemyslil sice na nic, ale bylo mu nevylicitelne podivno. Nevyslovne pusto bylo opanovalo jeho du i. Nalezal se y onom zvlastnim dusevnim' stavu, jejz bychom snad mohli nazvati zabyvanim se bezpfedmetnos'ti. Necht' zadival se kamkoli a na cokoli, nic nebudilo v dusi jeho ozveny, ba snad ani zadne nebo jen tak matne pfedstavy, ze vse kolem neho zdanlive takmef ani neexistovalo.

39 35 Obcas kmitla dusi nejaka vzpominecka, ale. jen tak, jako kdyz lehynky stin pfeletne a ze vsech zpominecek tech ani jedina nemela tolik intensivnosti, aby podrazdila obraznost a vyloudila obraz novy neb aspoh polonovy. Hosik tudiz ani nesnil, nedumal duse jeho, mozno-li tak fici, podfimovala.. Podivny tento -dusevni stav potrval po nekolik dni. Hoch odbyv sobe s vzornou spravnosti sve uce ni, vyhledal si osamele nejake misto, kde v du sevni dfimote stravil nekolik hodin, a vratil se pak zcela instinktivne domu, by zde konal, co kdykoliv jindy konaval. Avsak kdysi zrana procitnul zase zcela svezi a vesel, jako v dnech normalni sve cilosti; zpival i skotacil s detmi a samoty nevyhledaval. Nasledujiciho dne vsak byl zase zamlkly a jaksi sukavy. Nehral si, ba tentokrate zapomnel i na svou lekci a k veceru pf ekvapil jej otec poznovu pfi hfe na pahousle". Vstoupiv nepfedvidane do komnaty, zastal jej u otevfeneho okna v teze posici, jako minule s pahouslemi" pod bradou a pasmyccem!" v prave ruce v pine praci..." Oslovil jej. Hoch se ohledl, ale tentokrate nejevil nejmensiho pfekvapeni, tim mene leknuti. Tvaf jeho byla sice ponekud rumena, oko rozjiskfeno, ale ve vyrazu tvafe jevilo se skoro az hrde uspokojeni. Drnka to, drnka, Kubicku?" rozesmal se otec. Hoch chvili mlcel, pak sebevedome odpovedel : Nedrnka ale hraje!" Ze to hraje?" zvolal oted s licenym podivenim.

40 36 Jakz by nehralo?!" odvetil hosik sebevedome. Poslechni!" Po te obrativ se k otci uplne, pfejel nekolikrate pasmyccem" pfes struny svych pahousli" a vyloudil, vlastne vyvzdoroval na svem pfimitivnim nastroji nekolik vice mene drsnych, vrzavych a drnkavych tonu. Slysis?" pravil skoro vitezoslavne. Slysim, slysim," odvetil otec s ironickym usmevem. Vrza to jako nenamazane kolo." Ale, ale, jsou to pfece prave housle/' ozval se hosik, nedbajici usklebku, kterymz byl otec odpoved svou zakoncil. Podivej se!" I podal svuj instrument otci. K nemalemu podiveni svemu shledal otec, ze to nastroj jiz zdokonaleny". Nebyl to jiz kousek dfeva s jedinou jen,,strunou" ; housle" vyfiznuty byly dosti nemotorne zkusu tenkeho prkna a mely ctvero ruznych strun; zini, reznou nit', motouz a tkalounek; a kobylku" zastupovalo kratke, nevysoke dfivko. Take smycec mel zcela jinou podobu; nebyl to jiz pruzny proutek, nybrz delsi, pevne, ploche dfevo, pfes ktere bylo po delce natazeno nekolik bilych zini. Otec obraceje zdokonaleny" nastroj naivse stra ny, mlcky, ale bedlive jej prohlizi. Hosik upira na otce zrak svuj s dychtivosti cloveka, kteryz byl cosi kloudneho provedl a oce kava zaslouzene pochvaly. ' A kdo ti to urobil?" optal se po chvili otec. Nikdo," zni kategoricka odpoved. Tedy sam?",,jd sam jenom zine mi dal Matej Vasu..."

41 37 A cim pak jsi namazal smycec?" optal se otec, zpozorovav, ze je smycec necim natfen. Kalafunou," zni lakonicka odpoved. A kdes ji vzal?" Otlouk jsem ji ze sudu ve dvofe." Aj, aj!" podivil se otec, jeve poteseni z hosi kovy cipernosti. Po te se.zamyslil; dusi jeho slehla myslenka. Vrativ hochovi primitivni nastroj, pf esel nekolikrate mlcky pfes komnatu, nacez zastaviv se pfed synkem, chvili se nan upfene dival. Prave mi neco napadlo," pravil posleze, jakoby posud jeste byl na rozpacich, ma-li myslenku svou pronesti ^ili nic, nacez urcite dodal: i>jechtel bys se ucit na housle?" Chtel," byla jedina odpoved, ktera septmo a nesmele splynula s hosikovych rtu. Tvaf hosikova zazafila vsak pfi torn nevylicitel nou radosti. Tim byla vazna zalezitost tato rozhodnuta. Otec zustaviv hocha o samote, poradil se jeste s manzelkou a poslal pak bez odkladu pro kantora. Za tehdejsich spolecenskych pomeru, kdy byl pansky ufednik svrchovanym panem a kazdy poddany vubec takofka jeho otrokem, nebylo radno otaleti, kdyz si svrchovany pan" neco pfal: kantor dostavil se bez odkladu. ; Vesel do komnaty krokem plizivym a nesmele; nemelt' ani tuseni, proc jest tak na kvap povolan. Chci, abyste ucil meho hocha na housle," byla jedina slova, kterymiz pan Franc" kantora oslovil. S nejvetsi radosti, milostivy pane," odpove del kantor, jehoz tvaf se vyjasnila. Kdy si pfejete, bych zacal?"

42 38,,Dnes, tfeba hned!" veli pansky ufadnik. A budete ho ucit kazdy den odpoledne od pate do seste hodiny rozumite?" Rozumim, milostivy pane," odpovida kantor, hluboce se uklaneje. Ted' dojdete pro housle a zacnete!" veli lifadnik drsnym tonem. Ucitel, muz jiz pokrocileho (Stafi a dobry, ba vyborny hudebnik, uposlechl. Pospisil idomu, Vzal housle pod pazi a vratil se do panskeho dvora, by zahajil prvni lekci na ^housle. Tvaf uchova zafila po celou hodinu nevylici telnou radosti. Kantor v nekolika okamzicich poznal, ze ma ucne jeviciho k uceni chut' pfimo zimnicnou a byl tim uspokojen; nebot' uciti synka panskeho ufadnika proti jeho vuli a nedociliti zadnych nebo jen nepatrnych uspechu, bylo v tehdejsi dobe skoro nebezpecno. Pfizeh vsemohoucibo,,pana France" balansovala v takovych pfipadech, ;abychom tak fekli na konci karabace" a beda poddanemu, ktery tfeba bez viny pfizne te pozbyl! Kantor jiz o prvni lekci seznal, ze pfizne te nepozbude, a venoval se choulostivemu vyucovani, z cele duse... j Tak zacal se Schelleruv Kubicek uciti na housle. V nekolika tydnech mohli i laikove pozorovati, ze cini hoch rychle, ba netusene pokroky. Cviceni na housle stalo se mu nejmilejsi zabavou. Otci nezbylo nezli poslati kantora schvalne do Prahy, by tarn pro hocha koupil nejake housle, coz kantor take ucinil.

43 39 Maje vlastni housle, hraval nyni hosik tako fka po cely den, Bez housli nebyl by,ani pul dne vydrzel. Jakmile procitl, sahl po houslich a zahral si. Hral pfed skolou i po skole, hral pfed obedem i po obede, od poledne i pod vecer, a zacaste, kdyz uz si byl ulehl, zase vstal, vzal housle # zahral si. Mnohdy mu musili rodice vziti housle z ruky a. kategoricky rozkazati, aby ulehl... A podivno pfes vasnivost k hudbe vucihlede jiz klicici nezanedbaval hoch ani dost malo uceni jineho. Ve skole byval vzdy mezi prvnimi, ackoli uceni skolnimu nevenoval mnoho pile. Nebylo take tfeba; neobycejna chapavost a pfedevsim vyborna pamet' usnadhovaly mu uceni v nemkle mife. Take co do povahy nestala se s hochem nizadna podstatna zmena. Zustalt' v celku takovym, jakym byval, nezli vzal poprve prave housle do ruky. Minulo asi pet roku... Ve Fiirstenberskem statku Vsetatskem v do be te takofka pranic jineho se nezmenilo, nezli ze nektefi zemfeli, jini o neco sestarli a v te neb one rodine nejaky ten cervicek" pfibyl. Fiirstenbersti pani Francove vsech odrud a tu diz i otec hocha, z jehoz zivota jsme byli prave vypravovali nekolik episod, praskali poddane jako kdy jindy. Karabac byl posud jeste alfou a omegou pomeru mezi lidem a zfizenci privilegovaneho stavu slechtickeho.

44 40 Z desnych t&chto nepomeru vsak pfirozene plyne, ze pravo na zivot v pravem toho slova smyslu, na zivot odusevnelejsi meli v te dobe v prvni fade privilegovane kasty a jejich karabacnici", ktefi ta ke z pravidla snazili se svym ditkajn urovnati drahu zivota co mozna nejpohodlneji.. Studie byly vyhradnim pravem privilegovanych a poloprivilegovanych kast; dite z lidu bylo odsouzeno k cire nevedomosti, z kterez vynikala cela iada nehrube lichotivych vlastnosti, jako: uplne oddani se V domnele jie^bytny trudny osud, nelisici se valne tod osudu /vifete ve sluzbe brutalniho clo veka, jednak servilnost a zaroveh potmesilost, povercivost skoro az neuvefitelna ^. jine. Neni tudiz divu, ze kasty poloprivilegovane, t. j. karabacnici a vubec sluhove privilegovanych snazili se ze vsech sil.urovnati svym ditkam zivotni drahu co mozna nejsnesitelnejsi a zabezpeciti je pfed trudnym osudem deti z lidu, coz bylo ovsem mozne,, jen tim, kdyz postarali se aspoh o porherne vtzdelani jejich. A tak bylo i na paseho Kubicka pamatovdno dfive, nezli jevil jakekoliv schopnosti. V rodine bylo jiz v okajnziku, kdy se narodil 1, v zdsade rozhodnuto, ze casern svym bude dan na studie. Otci -arci netanul pfi torn na mysli zadny ideal vzdelance, nebo snad do konce nejakeho ucence; nepfalf si vice a v dobe, kdy stacilo nekolik drobtu vseobecneho vzdelani, aby clovek nad sv okoli vynikl, nebylo take vie jineho tfeba nez aby hosik probehl nejakou nizsi skolou a udelal tutez neb aspoh podobnou karieru jako otec, t. j.

45 41 stal se taktez nejakym panem Francem", kterazto kariera byla v one dobe! pfimo zavideni hodna. A v tomto smyslu byl hosik take v prvnich letech vychovavan. Avsak kdyz pozdeji, obzvlaste po svem dobro druzstvi s cikany, sacal jeviti neobycejnou chapa vost a vubec fidke vlohy 1, obratil na sebe i pozor nost farafovu, kteryz z ochoty k otci, kteremuz byl pfitelem, pfevzal pozdeji v prazdnych chvilich literni vyucovani hosikovo. Pfipad takovy nebyl v one dobe osamelym. Katolicke duchovenstvo uprostfed nevzdelaneho, ba suroveho lidu bylo na venkove z vetsi casti odkazano na spolecnost polovzdelanych vrchnostenskych ufadniku, s kterymiz, any se konecne snahy obou stavu neprotinaly, zili ve shode nejpfatelstejsi, tak stal se Vsetatsky faraf z vlastniho popudu soukromym ucitelem naseho Kubicka. Pomer mezi zakem a duchovnim ucitelem ne byl sice vzorny, nebot' duchovni jako pedagog nevynikal a mel na zfeteli spise katolicke proselytstvi nezli reelni vzdelani; ^vsak pruzna, ynimava duse chapaveho hosika pokladajic vse, co ji bylo jakozto zivotni pravdy ucitelem hlasano, za neomylne, jevila ve ysem fidkou povolnost ^a tak stal se pomer mezi zakem'i ucitelem takofka pfatelskym. V uceni reelnim hosik zdarne prospival; v uce ni abstraktnim ovsem jevil jako vsickni zaci jeho stafi jakousi nemotornost, ba zacaste i tupost. Nicmene vyborna pamet' jeho vypomahala mu i zde aspoh tim zpusobem, e dovedl recitovati zcela spravne a bezvadne vety, ba cele clanky o abstraktnich pojmech, jichz nechapal a kterymz naprosto nerozumel; slovem, ze dovedl vzorne papouskovati. J. Arbes: Sebrane spisy. XXI. 4

46 42 V nekolika letech stal se z neho dobry, tichy, ba snivy a zaroveh pravovefici mladenecek, kteryz maje jako skoro kazdy zbozny katolik one doby sve skapulife, modlil se dennei sve ruzehce, pfed kazdym obrazem nebo sochou svateho nebo svetice uctive smekal a kfizem se znamenal, den co den do kostela chodil, obcas panu farafi jako ministrant pfi msi pfisluhoval a o zadnych svatcich neopomenul jiti ke zpovedi a ku pfijimani. Pozdeji, kdyz se byl jiz obstojne pfiucil hfe na housle, zahral si take obcas na kruchte, obzvlaste o zpivane msi o vetsich svatcich a k jeho cti budiz podotknuto, ze sola jeho na housle budila jiz tenkrate pozornost znalcuv, ackoli ten neb onen znalec pfece jeste ve hfe postradal nutne jistoty a lehkosti. Otci bylo vse to vice mene Ihostejno. Pokladalt' hru za pouhou hficku, ktera casern svym postoupi mista hfickam jinym; zboznost jinochova pak mu byla zcela pfirozenym prvnim stadiem vychovani, do ktereho musi kazdy mlady clovek vstoupiti, ale v kteremz nevytrva. Zcela jinak nezli u svetackeho otce bylo u zbozne a povercive matky. Synkove hfe na housle ovsem ani ona nepfikladala zadne zvlastni vahy, ale cinilo ji poteseni, kdyz synek hraje na kruchte, byl pfedmetem skoro vseobecne pozornosti. Nepomerne vetsiho poteseni vsak ji pusobila hosikova zboznost. Vidouc jej kleceti jakozto ministranta a slysic jej odfikavati confiteor nebo jine latinske fikani", pocit'ovala svrchovane uspokojeni, ackoli vsim tim nikdy nikomu ani slovem se nezminila...

47 43 Za takovych pomeru ukoncena posleze pfedbezna pruprava hochova a melo byti definitivne rozhodnuto, jakou zivotni drahu ma si zvoliti. Jakoubek sam nebyl posud rozhodnut; nebo spravneji feceno, neznaje zivota, nemel o zivotnich ukolech ani poneti a bylo mu Ihostejno, kterou drahu nastoupi. Otec navrhoval drahu, kterou se byl pasem,svym sam ubiral ale matka, ktera se byla az dosud se svymi zamysly pfed celym svetem tajila, vystoupila nyni rozhodne. Se slzami v ocich vypravovala, jak strasna mu ka dusevni byla pfed lety vytrpela, kdyz hosik vyvaben cikany ztratil se; jak bezmerne hofe ji pusobilo, kdyz bdic u churaveho hocha, videla jej vznaseti se mezi zivotem a smrti, jak v zoufalych oka mzicich tech obracela se V modlitbach! s upenlivou prosbou k maticce bozi, aby ji hosika na zivote zachovala, a ktera^k v desnych onech okamzicich hocha sveho svate cirkvi zaslibila". Ty si tedy pfejes," pfipomenul otec, kdyz tklive a dojemne vypravovani sve skoncila, aby se stal nas Jakoubek knezem?" Matka beze slova pfikyvla a upfela zaroseny zrak svuj s vyrazem neme prosby na synka. Souhlasis?" optal se otec syna.,,souhlasim," odpovedel tazany septmo a sklesl rozradostnene matce do naruci. Tim byl osud jinochuv rozhodnut. V nekolika dnech vykonany vsechny pfipravy a otec zavezl Jakoubka do Prahy, aby zde zahajil u 00. Jezovitu studie na kneze.