ZPRAVODAJ. Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách. Slovo úvodem. I. ročník 19. červen 2016 číslo 30

Transkript

1 ZPRAVODAJ Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách I. ročník 19. červen 2016 číslo 30 Slovo úvodem Milí farníci, v sobotu 25. června od 14 hodin se v Rokytnici v Orlických horách uskuteční pochod všech generací s názvem Rokytnické hůlky pro Setkání. Jedná se o dobročinnou akci, jejímž cílem je podpořit Domácí hospic Setkání, o.p.s. z Rychnova nad Kněžnou, jehož služby byly poskytnuty i několika rokytnickým rodinám. A protože dobrovolnicemi Domácího hospice Setkání jsou i dvě naše farnice Míla Paldusová a Dáša Lavrenčíková, rozhodli jsme se, že jim při příležitosti konání již zmíněné akce věnujeme prostor v tomto Zpravodaji. V této souvislosti jsme je požádali, aby nám jednak představily akci Rokytnické hůlky pro Setkání, na jejíž organizaci se osobně podílejí, jednak aby nás ve stručnosti seznámily s činností Domácího hospice Setkání. Obě dámy nám vyhověly, za což jim upřímně děkujeme! Vy si tak na následujících stránkách Zpravodaje můžete přečíst jejich příspěvek týkající se domácí hospicové péče a navíc i jedno krásné a silné svědectví umírající ženy, kterou pracovníci Domácího hospice Setkání doprovázeli při odchodu z tohoto světa. Co říci závěrem? Skláním se před každým z těchto lidí, kteří umírajícímu člověku pomáhají nést jeho utrpení, a to až do té chvíle, kdy ho předají Pánu do jeho náruče. Jindřich Zemánek 1

2 TÉMA Domácí hospic Setkání Domácí hospic pomáhá rodinám v těžkém období odcházení (umírání) blízkého člověka a v případě potřeby udržuje kontakt s pozůstalými i později. Je to práce o naději. O tom, že člověk nezůstane sám v boji s těžkou nemocí, že tu budou jeho blízcí, kteří ho mají rádi a také o tom, že bude DOMA. Hospicový tým vstoupí do jejich bezmoci, strachu, bolesti a povede je po cestě hrdinství a lásky až tam, kde se otevře opona a člověk vstoupí ne do NICOTY, ale do věčného míru. My, jako pracovnice pečovatelské služby, jsme už dlouhou dobu při naši práci pociťovaly potřebu další služby, která by nás jako pečovatelky doplnila, aby lidé nemuseli svůj život uzavírat o samotě v neosobním prostředí nemocnice, LDN ( léčebna dlouhodobě nemocných) nebo domova důchodců. Když jsme před třemi lety hledaly informace a kontakty, zjistily jsme, že v našem regionu žádná taková služba neexistuje. Nejbližší zařízení tohoto typu bylo v Hořicích a v Červeném Kostelci. Na podzim roku 2013 jsme ale měly štěstí. Potkaly jsme se s mladou ženou z Rychnova nad Kněžnou, která měla touhu sloužit lidem v závěru jejich života. Sama se starala o umírající maminku, kdy pocítila, že vedle odborné zdravotní péče je důležitá i duchovní opora jak nemocnému, tak i rodině. Proto se začala modlit za vznik domácího hospice v Rychnově nad Kněžnou a síla její modlitby přinesla svoje ovoce. Pán jí poslal lidi, kteří s ní vybudovali Domácí hospic Setkání v Rychnově nad Kněžnou. Brzy po vzniku hospice Setkání jsme s nimi navázaly spolupráci, ze které vzniklo přátelství a naše dobrovolnictví. Pomáháme šířit osvětu o významu domácí hospicové péče, organizovat kulturní a jiné akce, které přinášejí nejen informace o této službě, ale i potřebné finance a hmotné dary pro jeho fungování. A tak vznikl i nápad uspořádat Rokytnické hůlky, na které bychom vás tímto chtěly pozvat. Máme velkou radost, že se nám podařilo získat několik hodných lidiček, kteří byli ochotni se podí- 2

3 TÉMA let na našem nápadu. Paní Iva Nováková nám vytvořila krásnou omalovánku jako dárek pro nejmenší účastníky, Mirek Saligr se postaral o trasy a mapky a manželé Mlynářovi nám zajistí zázemí a občerstvení na fotbalovém hřišti. Instruktáž jak správně chodit s hůlkami nám provede p. Ludmila Bednářová, instruktorka Severské chůze s akreditací MŠMT, která získala praxi ve Finsku. Zároveň děkujeme 1. FC Rokytnice v Orlických horách za umožnění provádění naší akce na jejich hřišti a Městu Rokytnice v Orlických horách za sponzorování. A nám zbývá už jen spoléhat se na Hospodina, že nám požehná krásným počasím, a že si to všichni užijeme. Míla Paldusová a Dáša Lavrenčíková Rokytnické hůlky pro V sobotu 25. června 2016 od 14 hodin na hřišti 1. FC Rokytnice v Orlických horách startuje pochod všech generací za Domácí hospic Setkání, o.p.s. Rychnov nad Kněžnou. Pro milovníky chůze a příznivce chůze s hůlkami jsme připravili: dvě trasy dle výkonnosti (3 km a 6 km), instruktáž paní Ludmily Bednářové, instruktorky Severské chůze, občerstvení v hospodě Na hřišti. Startovné je dobrovolné a výtěžek bude věnován na provoz Domácího hospice Setkání, o.p.s. 3

4 TÉMA Můj příběh není jen o mně. Od paní Hany všem, kteří se ocitnou v podobné situaci. Paní Hano, prosím vyprávějte Váš příběh Rok 2013 byl pro mne zlomovým rokem v mém životě. Do této doby jsem nevěděla, co je to lékař. Na jaře tohoto roku mi bylo po několika vyšetřeních lékařem sděleno, že jsem onemocněla rakovinou prsu. Relativně jsem tuto nemoc zvládala docela dobře. Prošla jsem agresivní chemoterapií, pak klasickou, následovala operace a ukončení léčby ozařováním. Bylo mi špatně, ale nezvracela jsem, mohla jsem se věnovat drobným pracím venku i v domácnosti. Nejhorší byla pro mne v tomto období pouze ztráta vlasů. Po roce jsem dokonce v plné síle znovu nastoupila do zaměstnání. Přesto zákeřná rakovina sídlila v mém těle i nadále a loni na jaře se mi objevily silné bolesti v zádech a výsledkem bylo oznámení, že mám zhoubný nádor na páteři. A to bylo horší. Velmi rychle mi začala odcházet tělesná schránka. Léčba chemoterapií byla náročná a málo úspěšná. Hodně jsem zvracela, ztrácela jsem tělesnou váhu, sílu a stupňovaly se bolesti, jak nádor rostl. Chemoterapie byla neúspěšná a jiná léčba se na druh mého onemocnění nehodila. Až mi v létě pan doktor oznámil verdikt: léčba neúčinkuje, není jiné cesty, než léčbu ukončit. Přestože jsem čekala, že mi pan doktor může tuto větu oznámit, přesto to byla rána, ze které jsem se dlouho vzpamatovávala. Byla jsem předána na tzv. Paliativní léčbu (udržovací léčba léky proti bolesti). Dojížděla jsem jednou za měsíc do Hradce Králové. To však nestačilo, protože moje bolesti přicházely častěji a hlavně v noci, v době, kdy jediná pomoc bylo zavolat pohotovost a odvoz do nemocnice do Rychnova. Při poslední hospitalizaci mi paní doktorka s ledovým hlasem, dost rázně řekla, že mne nemůže takhle stále hospitalizovat. A že můj stav je zralý na hospic. Udělalo se mi špatně, protože moje představa o hospici byla taková, že mne odvezou do nějakého ústavu a tam budu čekat na smrt. Ale opak je pravdou a můj život dostal opět smysl. Jsem šťastná, že mne v nemocnici odmítli a dali nám kontakt na váš HOSPIC SE- TKÁNÍ. Po příjezdu z nemocnice mě už doma čekal pan doktor se 4

5 TÉMA sestřičkou. Seznámili jsme se a od té doby začala skvělá spolupráce, což pro mne hodně znamená. Jsem vděčná, že mohu být doma. Hlavně mám jistotu, že kdykoliv, tedy i v noci, mohu volat svého lékaře, který zná mou diagnózu a přijede za mnou a pomůže mi. Pan doktor z hospice mi nastavil léčbu a teď už jen kontrolují, zda-li se můj zdravotní stav nehorší. Jenže to není všechno. S každou návštěvou z hospice k nám domů přijde takové světlo. Nebavíme se jen o mé nemoci. Se sestřičkami i panem doktorem projdeme různé drby, popovídáme si, zasmějeme se. Kromě televize jsou mým zdrojem světových informací. Nyní jsem druhý měsíc v péči hospice, nemám žádné bolesti a bojím se, že mě diskvalifikujete a přestanete za mnou jezdit. Mám strach, abyste měli čas na jiné pacienty, kteří vaši péči také potřebují. To je úžasné, že myslíte i na jiné lidi. No vždyť to není jen o mně! Co Vám nemoc vzala a co dala? Hlavně jsem poznala, že žiju v milující rodině. Vzala mi toho hodně. Vzala mi možnost normálního pohybu, sílu, energii, upoutala mě na lůžko, ustrojila pouze do noční košile atd. Tohle všechno bych oželela. Horší a bolestivé bylo, že někteří lidé, jenž se zdáli být velkými kamarády, se ani jednou nezastavili, nezavolali. Na druhé straně jsem poznala nové přátele, se kterými si mohu popovídat a ujistila jsem se, že někteří kamarádi mi zůstali věrni a pomáhají mi a to i finančně. A to je moje výhra. Doufám také, že s pomocí hospice se mohu těšit, že mi můj zdravotní stav dovolí na jaře procházku s kočárkem a vnučkou. Těším se na léto, až budu moct z lavičky venku sledovat to hemžení kolem sebe. MOJE POSELSTVÍ: Vy, kdož jste více či méně nemocni, nezoufejte. Jsou kolem nás lidé, kteří pomáhají a chtějí pomáhat druhým, těm potřebným. Tak, jak jsem za tu krátkou dobu, poznala lidi z HOSPICE SETKÁNÍ, nebojím se nemoci, ani odchodu z tohoto světa. Věřím, že budou stát při mně i s mojí rodinou a budou mi i nadále velkou oporou. Vaše Hana, (pozn. red.: paní Hana zemřela v květnu tohoto roku) 5

6 ZE ŽIVOTA FARNOSTI Týden na faře V uplynulém týdnu jsem měla z důvodu konání přijímacích zkoušek na vysokou školu dovolenou, takže pro mě osobně byl týden na faře velice krátký. Určitě spousta z vás ví, že každý den chodí na faru několik dětí, aby si zde udělaly domácí úkoly, popřípadě se doučili to, co ve škole zameškaly. V případě, že už mají úkoly hotové a vše do školy už umí, mohou si hrát na farní zahradě nebo uvnitř fary, a to do doby, než si je vyzvednou rodiče nebo než je po předchozí domluvě s rodiči pošlu domů samotné. Sama za sebe mohu říci, že mě takováto práce s dětmi dodává sílu, zvláště když se pak dozvím, že od té doby, co se to které dítě chodí učit na faru, se například zlepšilo v psaní, matematice, čtení, pravopisu apod. Tento týden se mi stalo, že znenadání volali rodiče jednoho z těchto dětí a v okamžiku, kdy jsem zvedla telefon, mi to dítě předali k telefonu, a ono mi sdělilo, že když už nemůže přijít na faru, protože mám dovolenou, tak mě chce alespoň pozdravit a zeptat se, kdy už mít dovolenou nebudu, aby zase mohlo přijít. V současné době uvažuji nad prázdninovým provozem pro děti, protože vím, že by rády chodily i o prázdninách. Ale to musím nejprve prodiskutovat s jejich rodiči. Každopádně během prázdnin bude asi méně učení a více zábavy. I když to záleží na tom, jak dopadne vysvědčení. Další událost, o které bych se ráda zmínila, je už sice staršího data, kapacita Zpravodaje mi však nedovolila, abych o ní napsala dříve. S radostí vám mohu oznámit, že jsme před čtrnácti dny dokončili výměnu oken na faře. Do současné doby zbývalo vyměnit jediné okénko, které svým atypickým tvarem absolutně nezapadalo do série nových oken. Stejně jako ostatní okna, i toto okénko pro farnost ve své truhlárně zhotovil pan Luděk Divíšek z Rokytnice. A stejně jako ostatní okna, i toto okénko pan Divíšek osadil na své místo, a to ve spolupráci se svým synem. Za veškerou práci a pomoc panu Luďku Divíškovi i jeho synovi moc děkujeme! Anežka Kubíčková 6

7 Z CÍRKEVNÍHO KALENDÁŘE Sv. Jan Nepomuk Neumann,19. června Narodil se 28. března 1811 v Prachaticích na Šumavě. Jan po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, dostudoval v Praze. Kněžské svěcení mu však bylo odloženo na neurčito, neboť v té době údajně byl nadbytek kněží. Jan od mládí toužil stát se misionářem, což zřejmě podnítilo jeho zájem o studium cizích jazyků, kterých se naučil celkem osm. V necelých 25 letech vycestoval do USA, kde byl přijat newyorkským biskupem, který ho nedlouho po příjezdu vysvětil na kněze a vyslal ho hlásat evangelium k Niagarským vodopádům. Čtyři roky působil v oblasti měst Buffalo a Rochester. Ve věku 28 let vstoupil do řádu redemptoristů, se kterými se při svém působení v USA setkával. V roce 1844 se stal superiorem řeholního domu redemptoristů v Pittsburgu a za další čtyři roky představeným redemptoristů na území Spojených států. Jan se dále věnoval misijní činnosti, zakládal nové církevní obce, budoval kostely a školy. Ve svých 41 letech se stal biskupem ve městě Filadelfie ve státě Pensylvánie. O svou diecézi se staral s horlivostí a pečlivostí. Během svého osmiletého působení zde vybudoval 80 kostelů, řadu nemocnic a sirotčinců a stovky farních škol. Právě v této souvislosti je považován za průkopníka amerického katolického školství. Jan Nepomuk Neumann zemřel 5. ledna ve věku 48 let na zástavu srdce. Svatořečen byl dne 19. června (zpracováno podle: Životopisy svatých na catholica.cz) Liturgická čtení pro následující týden: Po: 2Král 17, a.18; Žl 60; Mt 7,1-5 Út: 2Král 19,9b a.36; Žl 48; Mt 7, St: 2Král 22,8-13;23,1-3; Žl 119; Mt 7,15-20 Čt: 2Král 24,8-17; Žl 79; Mt 7,21-29 Pá: Iz 49,1-6; Žl 139; Sk 13,22-26; Lk 1, So: Pláč 2, ; Žl 74; Mt 8,5-17 Ne: 1Král 19,16b.19-21; Žl 16(15); Gal 5, ; Lk 9,

8 Z FARNÍCH OHLÁŠEK Přehled bohoslužeb ve farnosti: středa 18:00 Rokytnice NENÍ MŠE SV pátek 18:00 Rokytnice NENÍ MŠE SV sobota 16:00 Kačerov mše sv. 18:00 Říčky mše sv neděle 8:30 Pěčín mše sv. 10:00 Rokytnice mše sv. 11:30 Nebeská Rybná mše sv. Nejbližší akce ve farnosti: Dnešní sbírka je určena na charitu. Dnes v 15:00 hod. proběhne žehnání a instalace zvonu v kapličce na Souvlastní. V pátek NEBUDE setkání biřmovanců. Oznámení: Dne 16. června 2016 se našim farníkům Patriku a Janě Vrbovým narodil syn Patrik. Oběma rodičům blahopřejeme a děťátku vyprošujeme Boží požehnání a ochranu! ZPRAVODAJ - týdeník Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách. Adresa redakce: Římskokatolický farní úřad, náměstí Jindřicha Šimka 2, Rokytnice v Orlických horách, farnostrokytnice@centrum.cz, číslo bankovního účtu: /5500. Šéfredaktor: Jindřich Zemánek. 8