Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90Sb.

Transkript

1

2 Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. skicy, náčrty, závěry apod. ( 9 cit. zákona). Části práce nebo práce celou lze uveřejnit jen se svolením autorů. 1

3 Evidenční list Katastrální území: Jeseník Administrativní název obce: Jeseník Kraj: Olomoucký Trať (ulice, parc. č.): parc.č. 2522/1, 2055/47, 2055/3, 2031/4, 2031/1 Druh a číslo mapy: , 1: Nadmořská výška: m n. m. Souřadnice: 1. od J 31 mm; od Z 390 mm 2. od J 35 mm; od Z 401 mm 3. od J 40 mm; od Z 402 mm 4. od J 44 mm; od Z 407 mm Kultura: --- Areál: město, aglomerace Číslo akce: A 105/2006 Číslo smlouvy: oznámení ze dne Stavebník: ČEZ, a.s. Teplická 874/8, Děčín Doba výzkumu: (terénní část) 11/2006 (zpracování) Vedení výzkumu: Peter Kováčik Technická spolupráce: Petra Veselá Uložení terénní dokumentace: ARCHAIA Brno, o.p.s. Uložení nálezů: --- Zprávu podává: Peter Kováčik.. datum, podpis 2

4 Obsah: 1. Úvod Lokalizace zkoumaného prostoru Přírodní prostředí Historický exkurs Postup a metoda výzkumu Popis nálezové situace Závěr Prameny a literatura...8 Přílohy: I. Obrazové přílohy 3

5 1. Úvod V souvislosti se stavební akcí Kabel VN pro DTS FENIX Jeseník byl dne roku 2006 proveden záchranný archeologický výzkum formou dohledu nad výkopovými pracemi. Stavebníkem byla ČEZ, a.s. Teplická 874/8, Děčín, IČ: Povinnost stavebníka umožnit provedení záchranného archeologického výzkumu na území s archeologickými nálezy vyplývá ze zákona č. 20/1987 o státní památkové péči, ve znění pozdější novelizace. 2. Lokalizace zkoumaného prostoru Zkoumaná lokalita se nachází v areálu bývalé firmy BSZ Jeseník na parcelách.č. 2522/1, 2055/47, 2055/3, 2031/4, 2031/1 (obr. 1). 3. Přírodní prostředí Geologicky je podloží v regionu Jesenicko tvořeno především metamorfovanými horninami devonského stáří (starší paleozoikum). Představují je buď horniny pláště žulovského plutonu biotitické a sillimaniticko-biotitické ruly s polohami kvarcitů, erlánů a krystalických vápenců, nebo amfibolity jesenického amfibolitového masivu. Základní směry zlomových struktur jsou v místním měřítku ZSZ-VJV a SV-JZ. Kvartérní pokryv je zastoupen především fluviálními hlinitými až štěrkovitými sedimenty podél říčních toků, nebo eluviálními a deluviálními hlinitokamenitými uloženinami (Žáček 1995, Dohnal a kol. 2003, 47). Širší geomorfologické podmínky lokality určuje její poloha v údolní kotlině řeky Bělé vymezené horskými masivy Rychlebských hor na severozápadě, Zlatohorské vrchoviny na východě a především hlavního hřebene Hrubého Jeseníku na jihu. Kotlina leží v průměrné nadmořské výšce m n. m, zatímco okolní hory dosahují některé téměř jedné tisícovky metrů. Podélnou osu údolí zhruba ve směru JZ SV představuje řeka Bělá, které se pak dál na sever široce rozevírá do slezské roviny. Město vzniklo na strategickém místě na soutoku Bělé a jejího levobřežního přítoku Staříč, kteréžto horské říčky a jejichž orientace v zásadě tvořila základní sídelněkomunikační schéma zdejšího regionu. Údolím Staříče a údolím Bělé proti směru jejich toku bylo Jesenicko spojeno přes Ramzovské a Červenohorské sedlo s okolními oblastmi Čech a Moravy na jihozápadě a na jihu. Přirozená komunikační trasa po směru toku Bělé na severovýchod zajišťovalo intaktní spojení regionu v rámci Slezska. Předmětná lokalita je situovaná v relativně rovném terénu, na břehu potoka Staříč, s povrchem zhruba v intervalu m n. m. Geologické podloží bylo ve stavebních zásazích zachyceno v podobě písčitého jílu. 4

6 4. Historický exkurs Město vzniklo na soutoku dvou horských řek, tedy i na křižovatce hlavních komunikačních tras, které tyto toky sledovaly. Jedna vycházela na západ z náměstí, aby podél Staříče později směrem jihozápad přes Ramzovské sedlo a Brannou Kolštejn směřovala do Čech. Druhá opouštěla náměstí na protější straně v severovýchodním rohu, prochází kolem kostela a vodní tvrze, aby se pak stočila severoseverovýchodním směrem a sledujíce tok Bělé nás dovedla do Głuchołlaz, a posléze do Nisy, centra zdejšího kraje ve středověku. Třetí stezka nevycházela z náměstí, nýbrž z návsi předměstí Freiheit, proti toku Bělé směrem na jih, přes kolonizační vesnice Bukovice a Adolfovice, aby pak přes Videlské sedlo, nebo spíše přes sedlo pod Orlíkem, údolí Bílého potoka a Bruntál, a nebo přes Červenohorské sedlo a Šumperk zamířili na Moravu (Kuča 2000, 6241; Vojkovský 2004, 3). Příhodné místo na soutoku dvou řek ve zdejším údolí přilákalo středověké osadníky teprve v druhé polovině 13. století. Jakési opoždění kolonizace těchto míst mělo zřejmě na svědomí zdejší drsnější klima ve srovnání s polohami v předhůří Jeseníků, které bylo kolonizováno již během 1. poloviny 13. století. Kolonizace do údolí Jeseníků přirozeně postupovala ze severu, z prostředí dnes již polského Slezska. Přestože na území nelze vyloučit řídké slovanské autochtonní osídlení, a na samém počátku vratislavští biskupové, v jejichž režii kolonizace širšího regionu probíhala, podporovali především slovanské kolonisty a lokátory, hlavními protagonisty tohoto procesu se stali především německy mluvící kolonisté (Vojkovský 2004, 1). V prvotním období se počítá s osadou Vriwald (= frei vom Walde?), někdy situovanou do míst předměstí Freiheit (dnešní náměstí Svobody), existující snad již kolem r (Vojkovský 2004, 3; Kuča 2000, 621)). Poprvé se připomíná k roku 1267, kdy vratislavský biskup Tomáš I. daroval ves Wisoka u Vriwaldu svému služebníku Kurzikovi ( Kurzicomanus ). Snad již v této době bylo střediskem vikbildu správního okrsku 10 vsí, spravovaného dle stejného práva frývaldovským fojtem (Kuča 2000, 621). Dle archeologického výzkumu z let nejstarší fázi výstavby zdejší vodní tvrze lze klást až do období po roku 1300, první přímou zmínku o ní máme pak až z r (Goš, 1977, 35; 1981, 231). Léta 1281 až 1288 jsou poznamenaná spory mezi vratislavským biskupem Tomášem a slezským knížetem Jindřichem, který zabírá biskupské vsi a města, vyhání biskupovy lidi a pozývá sem německy mluvící kolonisty. Kníže se r s biskupem smířil, posléze mu všechny zabavené statky vrací, navíc mu uděluje právo dolovat ve Zlatých Horách Cukmantlu (Vojkovský 2004, 4). Započatý proces německé kolonizace zdejšího území však již nic nezastaví a nakonec povede takřka k úplnému převládnutí německého živlu. 5

7 Město od počátku nepatřilo k největším v regionu, uvádí se cca obyvatel (Vojkovský 2004, 4), rovněž nemělo hradby, ale jeho opěrným bodem byla vodní tvrz, poprvé připomínaná k roku 1374, ale dle archeologického výzkumu existující snad již na počátku 14. století v podobě jednoduché vodní věže (Goš, 1977, 34-35). Na počátku 14. století sice zdejší okolí ohrožují loupeživí rytíři Wustenhubeové, pak však vratislavské biskupství prožívá doslovně své zlaté období, kdy ze zisku z těžby zlata, stříbra, železa v Jeseníkách hodně nabývá na vlivu a bohatství, což dokládá i zkupování dalších majetků a panství (Vojkovský 2004, 6). Již v roku 1328 se v okolí Frývaldova připomínají hamry (vůbec první zmínka o železářství ve Slezsku). Zároveň biskup Nanker udělil frývaldovskému fojtu Ludkerovi právo užívat výnosy z těžby drahých kovů k vyrovnání škod způsobených výše zmiňovanými lupičskými nájezdy. Těžba nepřestala ani pak, když se kutání drahých kovů vrátí zpět do rukou biskupa, a kastelánu zůstávají pouze výnosy z těžby železné rudy, Frývaldovské železo se na konci 14. století pak přes Polsko vyváží dokonce do Anglie (Vojkovský 2004, 9). Zdejší fojtství se do roku 1378 vyvinulo v dominium spravující 4 vesnice. Tvrz se v poslední čtvrtině 14. století dostává do držby rodiny Mušínů, kteří ji pak snad na dvakrát přestavují (Vojkovský 2004, 6-8). Na počátku století následujícího frývaldovské železářství upadá, z 13 hamrů jsou v provozu jen dva. Hospodářskou situaci neulehčila ani hrozba války s husity, biskup Konrád dokonce fojta Hynka (Jindřicha) Mušína 1422 pro sympatie k husitství zbavil úřadu. a zabavuje mu rovněž statky, které zčásti předává do rukou jeho bratrance Hanuše (Jana) Mušína (Kouřil Prix Wihoda 2000, 534). Tyto však po čase opět pronajímá a po různých peripetiích, se dostávají i do držby vdovy po Hynkovi Mušínu, Anny. Husité, kteří v této době ovládali značnou část Slezska, si nájezdy a obsazením některých biskupských statků a opevněných bodů v létech vynutili vysoké výkupné, což vedlo biskupy k častému pronájmu, nebo prodeji svého majetku. Tato praxe se přirozeně dotkla i Frývaldova, který se rovněž v této době rozhodně netěšil prosperitě. Symbolicky posledním momentem úpadku a zároveň příslibem do budoucna se stala neuskutečněná hrozba obléhání města ze strany českého krále Jiříka z Poděbrad v roce 1467 (Kouřil Prix Wihoda 2000, ; Vojkovský 2004, 8; Žáček 2004, ). Další rozmach těžby železa, ale i zlata a stříbra přichází na konci 15. století, roku 1506 dokonce město získává rozsáhlá privilegia a horní statut. Město je spravováno dle jihlavského práva a načas se stává majetkem známé podnikatelské rodiny Fuggerů z Augsburgu. Někdy během století je i vodní tvrz opět přestavěna a upravena. V roce 1492 a 1533 postihli město požáry. Opětovný a v podstatě konečný útlum těžby vedl Fugerry k navrácení majetku biskupovi (1547) a místní obyvatelstvo se orientuje především na textilní výrobu plátenictví. Řemeslnický ráz města potvrzují četné cechovní řády udělené 6

8 městu na přelomu 16./17. století. Z dalších hospodářských odvětví se rozvíjí např. kovářství, zámečnictví, kolářství, nebo dřevorubectví, vápenictví, ale i zemědělství, krajina se výrazně mění, lesnaté porosty mizí a přibývá polí, luk a pastvin. Během třicetileté války město vojska válčících stran Dánové, císařští, Sasové, Švédové. Město samozřejmě postihly i válečné kontribuce. Hrůzy třicetileté války spolu s hospodářským regresem byly na Jesenicku ještě více potrženy několika sériemi čarodějnických procesů, které si zde vyžádaly několik stovek obětí (1622, , , ). K nim se přidruží i obligátní události v životě středověkých a raněnovověkých měst požáry (1625, 1638, 1641) nebo např. dobytčí mor (1622). Během požáru 1625 shořela kromě 25 domů i radnice se všemi městskými privilegiami, v roce 1638 lehlo popelem celé město. Dolování rud přes založení horní společnosti spolu s těžaři z Cukmantlu r postupně pozbývá významu. A na přelomu 17./18. století se město čím dál více věnuje obchodu, řemeslům a zemědělství. R se z dosavadní barvírny sukna stává papírna. Vodní tvrz dostává spíše zámecký vzhled, střediskem ekonomického ruchu byl přilehlý hospodářský dvůr. Další katastrofální požár přišel I ten byl příčinou toho, že při náměstí si měšťané budují již kamenné domy, na předměstích se však ještě často udržují domy dřevěné. R postihla obyvatele morová rána, přeživší pak z vděčnosti stavěli morové kříže a sloupy. Další požáry byly pak r. 1727, Po prvním z nich biskupský hrad prodělal poslední výraznou přestavbu. V roce 1741 vypukla válka o rakouské dědictví a Prusové přepadli město, podruhé pak o rok později. Při další válce 1744 byl ve frývaldovském zámku ubytován nejvyšší velitel císařských vévoda Karel Lotrinský. Slezsko zůstalo přesto rozděleno mezi Prusko a Rakousko, Frývaldov byl ekonomicky odříznut od svých přirozených odbytišť v Nissku. A přes dočasné válečné úspěchy Habsburků na tom nic nezměnila ani sedmiletá válka. Takže jediným hmatatelným výsledkem pro obyvatele rakouské části Slezska byly pouze zničující následky válečných útrap hlad, nemoci a drahota. V letech se Frývaldov stal sídlem biskupa Schaffgotsch, který uprchl z pruské internace, později se jeho dvorní skladatel Karl Ditters z Dittersdorfu stal frývaldovským hejtmanem. V roce 1770 se ve městě usadili Zuppanovi, kteří stáli u zrodu masivní textilní výroby ve Frývaldově. No a 19. století se již nese ve znamení slávy Vincence Priessnitze a rozmachu frývaldovského lázeňství. 7

9 5. Postup a metoda výzkumu Vlastní terénní část archeologického výzkumu spočívala v rekognoskaci terénu při výkopových pracích stavby. Vzhledem k negativní nálezové situaci byla pořízena pouze fotografická dokumentace a zdokumentován řez R1 (obr.3). Terénní dokumentace je uložena v archivu společnosti Archaia Brno o.p.s. 6. Popis nálezové situace Přes rozsáhlou plochu stavebního zásahu nebyla na předmětném území nalezena žádná archeologická situace ani movitý archeologický předmět. Výkopy zachytily pouze recentní navážky a terénní úpravy (s.j.100, s.j. 101) a geologické podloží (s.j.102). 7. Závěr Výsledky záchranného archeologického výzkumu sice neprokázaly přítomnost archeologických památek, vzhledem k historicky doloženému osídlení okolí města Jeseník je nutno jakékoliv případní další stavební a zemní práce na tomto území s archeologickými nálezy provádět pouze za účasti archeologa. 8. Prameny a literatura BRACHTL, Z. DOHNAL, J. 1992: Středověké objekty na Masarykově náměstí v Jeseníku, Časopis Slezského zemského muzea, řada B, 41, Opavav, GOŠ, V. 1977: Archeologický výzkum tvrzí na Jesenicku, AH 2, GOŠ, V. 1981: Vodní tvrz v Jeseníku, Časopis slezského muzea 30/3, řada B, KOUŘIL, P. PRIX, D. WIHODA, M. 2000: Slezské hrady, Brno, KUČA, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2.díl H-Kole, Praha. NEKUDA, V. UNGER, J. 1981: Hrádky a tvrze na Moravě, Brno, 143. SAMEK, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska 2, Praha, VOJKOVSKÝ, R. 2004: Frývaldov, Dobrá. VRÁNA, J. 2005: Výsledky archeologického vázkumu na Masarykově náměstí v Jeseníku, Ročenka 2004, Archeologické centrum Olomouc, ). ŽÁČEK, R. 2004: Dějiny Slezska v datech, Praha. 8

10

11

12

13

14