Porušování autorských práv (fotografie a fotografování)

Transkript

1 POLICEJNÍ AKADEMIE ČESKÉ REPUBLIKY V PRAZE FAKULTA BEZPEČNOSTNÍHO MANAGEMENTU Katedra managementu a informatiky Porušování autorských práv (fotografie a fotografování) Diplomová práce Violation of copyright (Photo and photography) Diploma work VEDOUCÍ PRÁCE Ing. Bc. Marek ČANDÍK, Ph.D. AUTOR PRÁCE Bc. Vladimír VÝBOŽŤOK PRAHA 2015

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Porušování autorských práv vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury a pramenů. V Hovorčovicích, dne Bc. Vladimír VÝBOŽŤOK 2

3 Anotace Tato práce na téma porušování autorských práv si v první části klade za úkol obecně vymezit autorské právo a pojmy s ním spojené. Dále se pak komplexněji věnuje problematice fotografie a fotografování, zejména vztahu mezi fotografií a autorským právem, omezením pří fotografování, ochraně fotografií, licencím a svobodě panoramatu. Nechybí ani několik konkrétních příkladů z této oblasti. Praktická část práce se zabývá komparativní analýzou právní úpravy svobody panoramatu v České republice s úpravou platnou v několika zvolených členských státech Evropské unie. Klíčová slova autorské právo * autorství * fotobanka * fotografie * komparativní analýza * licence * svoboda panoramatu Annotation The aim of this work Violation of copyright in its first part is to describe copyright law and terms connected with it. The following is more complex description of problems of photo and photography, especially connection between photography and copyright law, limitations during taking pictures, protection of photos, licenses and freedom of panorama. Some practical examples from this area are also included. The practical part of this work deals with a comparative analysis of regulation of freedom of panorama in the Czech Republic with a few selected EU Member States. Keywords authorship * comparative analysis * copyright * freedom of panorama * license * photo * stock photography 3

4 OBSAH Úvod Autorské právo Prameny autorského práva Obsah autorského práva Autorské dílo Druhy autorských děl Autorství Volné dílo Volné užití díla a zákonné licence Fotografie a fotografování Fotografie a autorské právo Omezení při fotografování Veřejné prostranství Ochrana osobnosti Státní zájem a bezpečnostní důvody Ochrana fotografií EXIF Velikost snímku Vložení textu Vodoznak Skrytý vodoznak Licence Rights Managed Royalty Free Creative Commons Licence na sociálních sítích Fotobanky Wikimedia Commons Fair use Konkrétní příklady

5 2.8.1 Flash mob v obchodním centru Nový Smíchov Eiffelova věž Selfie makak Svoboda panoramatu Dílo architektonické včetně díla urbanistického Komparativní analýza úpravy svobody panoramatu v různých státech Metodologie analýzy Porovnávané problémy Situace v České republice Situace v Německu Situace ve Finsku Situace v Rumunsku Situace ve Spojeném království Komparace Česká republika a Německo Česká republika a Finsko Česká republika a Rumunsko Česká republika a Spojené království Celkové shrnutí Závěr Seznam použité literatury Seznam příloh

6 ÚVOD Autorská práva a jejích porušování jsou v dnešní době jedním z často diskutovaných témat. Vinu na tom nesou mimo jiné také moderní technologie, v současnosti pak hlavně internet, jejichž rozvoj porušování autorský práv v porovnání s minulostí značně usnadnil. Na druhou stranu však jistě nelze opomenout fakt, že internet a další moderní technologie také umožňují užívání autorských děl dříve těžko představitelnými způsoby a poskytují autorům mnoho nových možností. Nejčastěji pravděpodobně slyšíme o této problematice z médií ve vztahu k hudbě, filmům a softwaru. Porušování autorský práv se ovšem týká také fotografování a fotografií a to hned ve dvou různých rovinách. První případ je nejspíše poměrně zřejmý. Jde o porušování autorských práv fotografa, tedy užití fotografie bez jeho svolení. Druhá situace ovšem už na první pohled tak patrná být nemusí a mnoho lidí si pravděpodobně ani její existenci neuvědomuje. Jedná se o fotografování různých objektů, například staveb, které jsou chráněny autorským právem. Úprava této problematiky se pak v různých státech značně liší a je s ní spjata takzvaná svoboda panoramatu. Z těchto výše nastíněných důvodů se tedy bude tato práce zabývat porušováním autorských práv ve vztahu k fotografii a fotografování. Cílem této práce je v první části za pomoci dostupné literatury a dalších zdrojů obecně vymezit autorské právo a základní pojmy s ním spjaté. Autorské právo je odvětvím práva, které se zabývá právními vztahy uživatelů a tvůrců (autorů) takzvaných autorských děl. Po vymezení autorského práva a stručném určení jeho pramenů se bude práce věnovat především obsahu autorského práva, tedy osobnostním a majetkovým autorským právům. Dále bude práce zkoumat také pojmy autorské dílo a jeho různé druhy, volné dílo a volné užití díla a zákonné licence. Větší pozornost pak bude věnována především těm částem autorského práva, které se nějakým způsobem vztahují k fotografii a fotografování. 6

7 Ve své druhé části se bude práce komplexněji zabývat problematikou fotografie a fotografování. Celá tato oblast bezesporu doznala v posledních letech mnoha změn způsobených technologickým rozvojem. S nástupem a rozšířením digitální fotografie však také došlo k růstu počtu případů porušování autorských práv fotografů. Nejprve bude provedeno základní vymezení pojmů fotografie a fotografování, po kterém bude následovat aplikace poznatků z předchozí kapitoly, tedy z oblasti autorského práva, přímo na tuto oblast. Dále se bude práce také věnovat omezením, která při fotografovaní vyplývají z jiných právních předpisů než pouze z autorského zákona, a následně možnostem, které se nabízejí fotografovi při ochraně jeho snímků. Podstatnou častí bude také kapitola zabývající se licencemi, které může fotograf využít při poskytování svých snímků dalším osobám. Následující část práce bude řešit problematiku takzvané svobody panoramatu. Jde o právní konstrukci umožňující za určitých daných podmínek fotografické či jiné vyjádření staveb a dalších děl chráněných autorským právem i bez souhlasu držitele těchto autorských práv. Toto téma by bylo možné včlenit jako jednu z podkapitol do předchozí části práce zabývající se fotografií a fotografováním. Ovšem vzhledem k faktu, že praktická část práce bude věnována právě problematice svobody panoramatu, je jistě na místě, aby byla vyčleněna do samostatné části. Praktická část práce se pak bude zabývat komparativní analýzou právní úpravy svobody panoramatu v České republice s úpravou platnou v několika zvolených členských státech Evropské unie. Svoboda panoramatu je nastavena v každém státě odlišně, případně se nemusí tato konstrukce v autorském právu daného státu nalézat vůbec. To si v dnešní době stále mnoho lidí vůbec neuvědomuje a netuší tak, že některé z fotografií z dovolené, které zveřejňují například na sociálních sítích, by mohly porušovat něčí autorská práva. Je pravdou, že správci různých architektonických děl často přistupují k vymáhání svých autorských práv, hlavně v případě jednotlivců a nekomerčního užití, se značnou benevolencí, ale to nemusí být vždy pravidlem. 7

8 1 AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo je jednou ze specifických oblastí širšího komplexu právních disciplín označených souhrnně jako práva k duševnímu vlastnictví. Tato svébytná disciplína rovněž úzce souvisí s oblastí občanskoprávních vztahů a ve vztahu k občanskému zákoníku je třeba autorský zákon chápat jako lex specialis, tedy jako zákon zvláštní, speciální. Obecně je pojem autorského práva chápán a vykládán ve dvojím smyslu, a to objektivním a subjektivním. Ve smyslu objektivním jej chápeme jako soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající z tvorby a společenského uplatňování literárních, vědeckých a uměleckých děl souhrnně označovaných jako díla autorská. Z širšího hlediska se nejedná pouze o právní normy obsažené v autorském zákoně, ale můžeme sem zahrnovat i řadu dalších norem obsažených v jiných právních předpisech, které rovněž regulují výše uvedenou kategorii právních vztahů. Pokud hovoříme o kategorii autorského práva v subjektivním smyslu, pak pod tímto pojmem rozumíme oprávnění, která autorovi vznikají a která může realizovat ve vztahu k jím vytvořenému dílu. 1 Duševní vlastnictví v nejobecnějším slova smyslu je z historického i současného hlediska významným a nepostradatelným prvkem v pokroku a rozvoji lidstva. Dotýká se prakticky veškerých oblastí lidského konání. Vychází-li se ze Světové deklarace o duševním vlastnictví Politické poradní komise Světové organizace duševního vlastnictví z roku 2001, lze říci, že to byla právě vynalézavost, smysl pro objevování i tvořivé zdokonalování již dosaženého, co v průběhu dějin posouvalo možnosti a schopnosti člověka v materiální i nemateriální oblasti. 2 Autorské právo tedy lze vnímat v objektivním a subjektivním smyslu, kdy v objektivním smyslu jde o soubor právních norem, jež upravují vztahy vznikající v souvislosti s vytvářením a společenským uplatněním autorských děl. 1 KNAP, Karel. Autorský zákon a předpisy související: Komentář. 5. přepr. a dopl. vy. Praha: Linde, s RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s

9 V subjektivním smyslu se pak autorským právem rozumí přímo určitá práva, která náleží autorovi k dílu, jež vytvořil. Za právní základ autorského práva je možné pokládat článek 34 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je stanoveno, že prává k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. Zákonem, který upravuje práva autora k jeho autorskému dílu a jejich ochranu, je zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Celá legislativní úprava autorského práva pak tvoří jednotný funkční celek a to jak ve vztahu k tvorbě děl, tak i v souvislosti s jejich zpřístupňováním veřejnosti. 1.1 Prameny autorského práva Úplný výčet pramenů autorského práva včetně jejich popisu by byl velice obsáhlý a není pro potřeby této práce nutný. Proto uvedu pouze nejdůležitější z nich, které se přímo týkají tématu této práce. Ty lze rozdělit do tří kategorií a to na prameny národní, mezinárodní a unijní. Mezi nejdůležitější národní prameny patří Listina základních práv a svobod, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a samozřejmě zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Stěžejním mezinárodním pramenem autorského práva je Bernská úmluva z roku 1886, která zajistila mezinárodní význam autorských práv. Před jejím uzavřením obvykle státy neuznávaly autorská práva cizích státních příslušníků. Tato dohoda však zajistila jednotný minimální základ pro ochranu těchto práv ve všech státech, které úmluvu podepsaly. Česká republika je vázána pařížským zněním od 11. dubna Dalšími významnými mezinárodními smlouvami jsou: Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce

10 Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací uzavřená v Římě v roce 1961 (Římská úmluva) Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS) z roku 1994 Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o autorském právu z roku 1996 Mezi evropské prameny autorského práva se řadí zejména: směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Informační směrnice) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla, která upravuje odměnu z opětného prodeje originálu uměleckého díla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (směrnice o dodržování práv) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl 10

11 1.2 Obsah autorského práva Obsah subjektivního autorského práva je tvořen souborem osobnostních autorských práv a majetkových autorských práv. Mezi osobnostní autorská práva se řadí: právo na zveřejnění díla právo osobovat si autorství a s ním spojené právo určit, zda a jakým způsobem má být autorství při zveřejnění a dalším užití díla uvedeno, je-li uvedení autorství při takovémto užití obvyklé právo na nedotknutelnost díla Právem na nedotknutelnost díla se rozumí autorovo právo udělit svolení k jakýmkoli změnám a zásahům do svého díla a právo chránit dílo před užíváním způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Pro účely této ochrany má autor právo sjednat takzvaný autorský dohled, tedy dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou. Osobnostní práva svědčí výlučně autorovi jako původci díla a jeho smrtí zanikají. Tato práva jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže vzdát (může je však nevykonávat). 3 Smrtí autora vzniká pro zákonem určené osoby právo na výkon postmortální ochrany díla. Jde především o ty skutečnosti, že si nikdo nesmí osobovat autorství k dílu zemřelého autora, dílo smí být užíváno pouze takovým způsobem, který nesnižuje jeho hodnotu, a pokud je to možné, musí být uveden autor díla. Tato ochrana trvá i v případě, že již uplynula doba trvání majetkových autorských práv. Mezi majetková autorská práva se řadí: právo dílo užít právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu 3 TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, s

12 Právo dílo užít je základním majetkovým autorským právem a jedná se o zásadní součást subjektivního autorského práva. Toto právo zahrnuje následující práva: právo na rozmnožování díla právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla právo na sdělování díla veřejnosti Právem na sdělování veřejnosti ve smyslu autorského zákona se myslí především právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla. Takovýto výčet možných užití díla poskytuje autorský zákon. Uvádí však také, že dílo lze užít i jiným způsobem, než způsoby výše uvedenými. Autorova majetková práva trvají po dobu jeho života a dále ještě 70 let po jeho smrti. Jsou součástí autorovy pozůstalosti. Jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to však neplatí o užitcích z těchto práv. Majetková autorská práva nelze ani dát do zástavy. 4 Autor či jeho dědic může prostřednictvím licenční smlouvy poskytnout jiné osobě oprávnění k užití chráněného díla. Jedná se tedy o závazkový vztah konstitutivní povahy, kdy nedochází k zániku práv autora a jejich převodu na jinou osobu. Autor licenční smlouvou pouze konstituuje jiné osobě oprávnění k výkonu majetkového autorského práva, které je povinen sám respektovat a strpět jeho výkon. 5 Více o problematice licenční smlouvy a licencí viz kapitola 2.4 Licence. 4 TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, s TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, s

13 1.3 Autorské dílo Ustanovení 2 odst. 1 AZ obsahuje tzv. generální klauzuli, vycházející z definičního vymezení díla v čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy. Jde o kogentní úpravu, již musí vyhovovat všechna díla, pokud mají být předmětem autorského práva. 6 Z tohoto ustanovení vyplývají následující pojmové znaky, které musí dílo naplňovat, aby bylo vnímáno jako dílo autorské: musí jít o dílo umělecké či vědecké musí se jednat o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora dílo musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě Mezi autorská díla se řadí také díla vzniklá tvůrčím zpracováním jiného díla včetně jeho překladu do cizího jazyka, ale pouze v případě, splňují-li výše zmíněné pojmové znaky. Pojmovému znaku tvůrčí činnosti ve smyslu autorskoprávním vyhovuje pouze takový duševní výtvor, který je jako výsledek tvůrčí fantazie individuálním projevem osobnosti autora. Z toho, že jde o projev osobnosti autora, vyplývá způsobilost jeho jedinečnosti. 7 Výsledek takovéto činnosti je míněn ve smyslu statku nehmotného. Na rozdíl od statku hmotného, jehož prostřednictvím může být dílo jakožto statek nehmotný vyjádřeno. Výsledek pak musí být ve smyslu autorskoprávní individuality díla jedinečný, což znamená, že nemohou existovat dvě zcela identická díla. V takovém případě by se jednalo buďto o plagiát, případně by se vůbec nejednalo o autorská díla. Tvůrčí činnost je tak základním předpokladem vzniku autorského díla a současně s ním také spojené autorskoprávní ochrany. 6 RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s

14 Do skupiny objektivně vnímatelných podob vyjádření díla je mimo jiné zahrnuto také vyjádření v elektronické podobě. Z toho vyplývá, že hmotné vyjádření díla se nevyžaduje. Roli nehraje ani to, zda se jedná o vyjádření trvalé nebo pouze dočasné a podstatný není ani fakt, zda jde o podobu vnímatelnou pouze částí veřejnosti. K faktickému vnímaní pak vůbec dojít nemusí, plně postačuje již pouhá způsobilost vnímatelnosti. K naplnění pojmového znaku by však nedošlo v případě, že by bylo dílo vnímatelné pouze jeho autorem, tedy bylo součástí jeho vědomí, aniž by je nějak vyjádřil navenek. V ustanovení 2 odst. 2 autorského zákona jsou vymezeny výsledky činnosti, které by z důvodu nenaplnění pojmových znaků nebyly autorským dílem, avšak podle fikce se za ně považují. Jedná se o počítačový program, databáze za stanovených podmínek a fotografie a díla vyjádřená způsobem podobným fotografii, jsou-li původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Z výše uvedeného vyplývá, že pro všechny výtvory platí, že jsou autorskými díly buď ve smyslu naplnění pojmových znaku, tedy jde o výsledek tvůrčí činnosti autora, nebo jsou za autorská díla považovány podle fikce a to v případě, kdy jsou autorovým vlastním duševním výtvorem, tedy jsou-li původní. Nesplňuje-li dílo jeden z těchto znaků, nejedná se o dílo autorské a nemůže být tedy ani předmětem autorskoprávní ochrany. Autorský zákon také přímo uvádí díla, jež předmětem autorskoprávní ochrany nejsou. Díla mohou být vyloučena z ochrany ve veřejném zájmu (například úřední díla jako právní předpis či rozhodnutí, sněmovní a senátní publikace, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy apod.) nebo v důsledku nezpůsobilosti být autorským dílem (například denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf apod.). 14

15 1.3.1 Druhy autorských děl Pro autorskoprávní ochranu není podstatným faktorem z jaké oblasti dílo pochází, ale jakou tvůrčí formou bylo vytvořeno. Mezi autorská díla se podle 2 odst. 1 autorského zákona řadí především následující díla: dílo slovesné (vyjádřené řečí nebo písmem) dílo hudební dílo dramatické a dílo hudebně dramatické dílo choreografické a dílo pantomimické dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii dílo audiovizuální (jako je dílo kinematografické) dílo výtvarné (jako je dílo malířské, grafické a sochařské) dílo architektonické včetně díla urbanistického dílo užitého umění dílo kartografické Výše uvedený výčet druhů autorských děl dle autorského zákona je pouze demonstrativní. Proto platí, že kromě těchto výslovně uvedených děl je autorským dílem jakýkoli jiný druh díla, který bude naplňovat pojmové znaky autorského díla. Pro potřeby této práce je podstatné především dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii. Řadí se mezi umělecká díla, ale teorie ho někdy také zařazuje mezi díla výtvarná v širším smyslu. Jde o dílo, v němž je vyjádřena tvůrčí myšlenka prostřednictvím obrazu výrazovým prostředkem tvaru a barvy, jinak též světel a stínů, a to za použití fotografické techniky. 8 Pokud jde o původní fotografie, které nenaplňují znak tvůrčí individuality, je jejich ochrana upravena v 2 odst. 2 autorského zákona. V případech, kdy je prostřednictvím fotografie vyjádřeno jiné dílo, je nutné navzájem od sebe odlišovat toto vyjádření a fotografické dílo jako takové, 8 RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s

16 poněvadž současně s užitím fotografického díla dochází zároveň k užití díla fotografií vyjádřeného Autorství Autor je tím, kdo je původním subjektem práva autorského a komu původně vzniká autorské právo a to okamžikem, kdy dojde k vytvoření neboli vzniku díla. Autorem je fyzická osoba, jež svojí tvůrčí činností vytvořila dílo, které naplňuje pojmové znaky dle autorského zákona. Právnická osoba nemůže být autorem, může být pouze odvozeným subjektem práva autorského a může nabývat oprávnění k výkonu autorských majetkových práv. K vytvoření autorského díla se u autora vyžaduje pouze způsobilost k právům, neboť na jeho straně nejde o právní úkon, nýbrž o faktickou činnost s osobní povahou. Může být vykonána pouze osobně; zastoupení nepřichází v úvahu. Stejně tak závazek autora k vytvoření díla zaniká vzhledem k ryze osobnostní povaze jeho smrti. 9 Z toho vyplývá, že autorem může být i ten, kdo má omezenou svéprávnost, avšak pro nakládání s dílem by již případné omezení svéprávnosti představovalo problém. Autorský zákon obsahuje také vyvratitelnou domněnku autorství. Podle ní je autorem díla fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. To platí pouze v případě, že není prokázán opak. Ustanovení se užije i v případě pseudonymu, ale pouze pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o jeho totožnosti. Hlavní význam této domněnky je důkazní, jelikož je jejím cílem umožnit a usnadnit identifikaci autora pro případ soudního sporu. Mezi základní osobnostní práva autora patří právo osobovat si autorství a s ním spojené právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství 9 RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s

17 uvedeno. Na základě způsobu označení autorství se díla rozlišují na pravojmenná (aléthonymní) a tajnojmenná (kryptonymní). Tajnojmenná díla lze pak dále rozdělit na díla bezejmenná (anonymní) a lichojmenná, případně cizojmenná (pseudonymní). Jako anonymní dílo se označuje takové dílo, které bylo zveřejněno bez udání autorova jména a to na základě jeho přání. V případě pseudonymního díla je dílo zveřejněno na základě vůle autora pod smyšleným krycím jménem, případně pod uměleckou značkou. Následně není dovoleno jméno autora prozradit, pokud k tomu sám nedá souhlas. Autor je při výkonu svých práv zastupován osobou, která dílo zveřejnila a to do doby, než se sám veřejně neprohlásí. Dílo může mít i více než jednoho autora. V takovém případě zákon rozlišuje tři základní typy děl, kterými jsou dílo spoluautorské, sborné a kolektivní. 1.4 Volné dílo Volné dílo je dílo, u kterého uplynula doba trvání autorských majetkových práv. Z jiných důvodů se dílo stát volným nemůže. 10 Ve chvíli, kdy se dílo stane volným, může být bez dalšího volně, tedy bez svolení a bezúplatně, užito. Stále ovšem platí, že si nikdo jiný než autor nesmí osobovat autorství, dílo nesmí být užito způsobem, který by snižoval jeho hodnotu, a v případě že se nejedná o dílo anonymní, musí být jeho autor uveden. Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání. 11 Pokud jde o dílo, které má více autorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti toho spoluautora, který přežil ostatní. 10 RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s odst. 8, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 17

18 Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala. 12 Takto vzniklá majetková práva trvají 25 let od zveřejnění díla. 1.5 Volné užití díla a zákonné licence Autorský zákon zásadně vyžaduje k užití autorského díla licenci udělenou autorem smlouvou; bez takové licence může jiná osoba dílo užít jen ve zvláštních případech stanovených zákonem. Tato omezení teorie nazývá souhrnně mimosmluvní instituty užití díla. 13 Do této kategorie se mimo užití volného díla řadí volné užití díla a takzvané zákonné licence. Jedná se o oprávnění k užití nějakého autorského díla, které je založeno zákonem. Výjimky a omezení z autorského zákona lze uplatnit pouze v situacích, které projdou takzvaným třístupňovým testem. Musí se jednat pouze o zvláštní případy stanovené v autorském zákoně. Takovéto užití díla nesmí být v rozporu s běžným užitím díla. A užitím nesmějí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Volné užití charakterizuje ustanovení 30 odst. 1 autorského zákona následovně: Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak. 14 Z toho vyplývá, že v případě, kdy někdo zhotoví pro vlastní potřebu záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, nedochází k zásahu do autorských práv odst. 2, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 13 RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, s odst. 1, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 18

19 Pokud se však jedná o rozmnoženinu či napodobeninu díla výtvarného, musí být jako taková vždy zřetelně označena. Mezi zákonné licence dle autorského zákona patří: licence k rozmnožování na papír nebo podobný podklad licence k užití díla v souvislosti s předvedením či opravou přístroje citace licence výstavní licence k propagaci výstavy uměleckých děl a jejich prodeje licence k užití díla umístěného na veřejném prostranství úřední a zpravodajská licence licence k užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy licence pro školní dílo knihovní licence licence pro určitá užití osiřelého díla licence k užití díla souborného licence k užití děl pro zdravotně postižené licence pro dočasné rozmnoženiny licence pro fotografickou podobiznu licence pro nepodstatné vedlejší užití díla licence k dílům užitného umění a dílům architektonickým licence pro sociální zařízení Podmínky užití jednotlivých zákonných licencí jsou přesně vymezeny v autorském zákoně. Pro volné užití a zákonné licence jsou podstatnými právními skutečnostmi zveřejnění a vydání díla. Dílo je vydáno zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin. Zveřejněno je dílo prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti. Až na některé výjimky (licence úřední a zpravodajské, 19

20 licence pro školní dílo, licence pro dočasné rozmnoženiny, licence pro fotografickou podobiznu a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla) se volné užití a zákonné licence vztahují pouze na dílo zveřejněné či vydané. Až na několik výjimek (licence k rozmnožování na papír nebo podobný podklad, knihovní licence a licence pro sociální zařízení) se jedná o zákonné licence bezúplatné. 20

21 2 FOTOGRAFIE A FOTOGRAFOVÁNÍ Jako fotografování se označuje praktická lidská činnost, jejímž výsledným produktem je fotografie. Fotografie je pak výsledek procesu získání a uchování obrazu prostřednictvím specifických reakcí na světlo. Přístrojem, který se k zachycení fotografie využívá, je fotoaparát. Fotoaparáty lze rozdělit podle různých kritérií. Například podle využívané světlocitlivé vrstvy můžeme fotoaparáty rozdělit následovně: Deskové stály u počátků fotografování. Tyto přístroje využívaly světlocitlivou vrstvu, která byla nanesena na skleněné fotografické desce. Filmové využívají celuloidový pás pokrytý chemikáliemi reagujícími na světlo svoji přeměnou. Výsledný snímek je následně získán při vyvolání filmu v laboratoři. Okamžité tyto fotoaparáty využívají takzvaný samovyvolávací (instantní) film. Díky tomu poskytuje přístroj vyvolaný snímek během několika sekund až minut od jeho pořízení. Nejznámější přístroje využívající tuto technologii jsou ty, které vyráběla společnost Polaroid. Ta v únoru roku 2008 oznámila, že s výrobou instantního filmu končí. Digitální roli světlocitlivé vrstvy u těchto přístrojů plní elektronický obrazový snímač. Zachycené informace jsou následně digitálně zpracovány do snímku. Jedná se o nejmladší typ fotoaparátu. V současnosti digitální fotoaparáty na trhu dominují a klasické fotoaparáty využívající fotografický film stále více ustupují do pozadí. V současnosti jsou také čím dál dokonalejší digitální fotoaparáty běžnou výbavou mobilních telefonů. Díky tomu má značná část populace většinu času při ruce přístroj schopný pořizovat fotografie v poměrně slušné kvalitě. I z tohoto důvodu je jistě na místě, aby se rozšířilo povědomí o tom, co je možné fotografovat, a to nejen z hlediska autorského zákona, a jak nám zákon umožňuje s pořízenými fotografiemi nakládat. 21