Geologické podmínky Hydrologické podmínky: dní podmínky: Klimatické podmínky Biologická charakteristika

Transkript

1

2 1. Charakteristika mého území Prezentace mého území Pomoc mému území Úvaha - ideální území Přílohy Literatura

3 Své území jsem si vybrala proto, že se nachází nedaleko mého bydliště a je tam spoustu zajímavých míst. Mé sledované území se nachází u města Polná na Vysočině a je součástí Českomoravské vrchoviny. Na severozápadě se rozkládá rumiště. Je to průmyslová zóna, která však zůstala ležet ladem. Dříve zde jezdili motorkáři. Vše zarostlo bujnou vegetací [1]. Více na jihovýchod se rozkládají 2 sady, jeden udržovaný a druhý polozarostlý. Mezi nimi je louka a malé pole [2]. Dále na jih se rozkládají obrovské lány polí, mezi kterými jsou louky [3]. Na východ se nalézá les Březina a část rybníku Peklo a rybník Březina [4] a Jamenský potok, který se do něj vlévá. Nedaleko potoku roste skupinka stromů. Les Březina je převážně smrkový. Místy se však objevují bučiny. U východnějšího ramene Pekla jsou rákosové porosty. [1] [2] [3] [4] - 3 -

4 Geologické podmínky: Území se nachází v Českomoravské subprovincii a části Českomoravská vrchovina. Jsou zde metamorfované horniny, převážně rula. Nejvyšší bod je Na Homoli 568 m n. m. a nejnižší je vodní hladina Pekla 469 m. n. m. Hydrologické podmínky: Území se nachází v povodí Labe. Jamenský potok se vlévá potoka Šlapanky, Šlapanka se vlévá do Sázavy, potom do Vltavy, dále do Labe, které se pak vlévá do Severního moře. Na území jsou dva rybníky: rybník Peklo [1] a Nový rybník. Půdní podmínky: Půdní typy jsou zde hnědé horské lesní půdy a půdní druhy jsou půdy silně štěrkovité až kamenité s obsahem štěrku větším než 50%. Klimatické podmínky: mírně teplá podnebná oblast 1 počet letních dnů: 30-40; počet mrazivých dnů: průměrná teplota v lednu ( C): -5 až -3; průměrná teplota v červenci ( C): srážky ve vegetačním období (v mm): ; srážky v zimním období (v mm): počet dnů se sněhovou přikrývkou: (Školní atlas ČR, Eva Klímová, Geodézie ČS 1999) Biologická charakteristika [1] Na rumišti, které tady není dlouho, roste bujná vegetace. Dominují zde druhy, které rostou rychle jako je např. šťovík kadeřavý (Rumex crispus), rmen rolní (Anthemis arvensis), tolice dětelová (Medicago lupulina), pcháč obecný (Cirsium vulgare ), či pampeliška lékařská (Taraxacum officinale). Občasně se zde po malých skupinkách vyskytuje divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), vrbka úzkolistá (Chamerion angustifolium), heřmánek pravý (matricaria reducia) nebo bříza bělokorá (Betula pendula). Z živočichů se zde nacházejí hraboši polní (Microtus arvalis), koroptve polní (Perdix perdix),běžné druhy hmyzu. Příležitostně zde loví poštolka obecná (Falco tinnunculus). V sadech rostou ovocné stromy (švestky, jablka, hrušky, blumy,...) a na sušší louce typické luční květina. Např. kakost luční (Geranium pratense), kohoutek luční (Lychnis floscuculi), mařinka vonná (Asperula odorata). Žijí zde běžné druhy hlodavců, ptáků a motýlů. Na poli roste žito seté (Secale cereale), kukuřice setá (Zea mays). Mezi plevele patří zemědým lékařský (Fumaria officinalis), nebo hluchavka nachová (Lamium purpureum). V smrkové lese se někdy vyskytují i bučiny či jedliny. Roste zde spoustu druhů mechů: pokryvnatec Schreberův (Entodon schreberi), měřík (Mnium), rašeliník (Sphagnum), lišejníků: dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina) a hub: muchomůrka červená (Amanita muscaria), hřib kovář (Boletus erythropus). Roste zde např. vřes obecný (Calluna vulgaris) a pámelník bílý (Symphoricarpos albus). U rybníka a potoka rostou olše lepkavé (Alnus glutinosa), různé druhy vrb, rákos (Phragmites). Žijí zde běžné druhy vodního hmyzu např.: splešťule blátivá, blešivec potoční. Z obratlovců zde najdeme okouna říčního (Perca fluviatilis), volavku popelavou (Ardea cinerea), čápa bílého i černého (Ciconia ciconia, Ciconia nigra). Na vlhké louce rostou křivatce žluté (Gagea lutea) a orseje jarní (Ficaria bulbifera). Na suchých stráních roste vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mateřídouška obecná (Thymus vulgaris) a smolnička lepkavá (Lychnis viscaria)

5 Vemeník dvoulistý Platanthera bifolia Výskyt: stráň Jetel prostřední Trifolium medium Výskyt: louka Zemědým lékařský Fumaria officinalis Výskyt: rumiště Divizna velkokvětá Verbascum densiflorum Výskyt: rumiště Mrkev obecná Daucus carota Výskyt: rumiště Křivatec žlutý Gagea lutea Výskyt: vlhká louka Plavuň vidlačka Lycopodium clavatum. Výskyt: smrkový les - 5 -

6 Vliv člověka na moji krajinu Člověk do mé krajiny zasáhl nemálo a různými způsoby. 1. Nedaleko území, které pozoruji, se nachází porosty křídlatky české (Reynoutria bohemica) [1]. Je to kříženec k. sachalinské a k. japonské a vyskytuje a šíří se podél vodních ploch. V rybníku Pekle jsem viděla želvu nádhernou (Trachemys scripta elegans). Tato želva z Ameriky se u nás chová jako domácí mazlíček. Ale místo terária žije tato želva v přírodě. 2. Území se nachází hned za městem, takže nedaleko je benzínová pumpa, sídliště, nebo ubytovna. Uvnitř území se nachází včelí úly. U Nového rybníka se nachází zdroj pitné vody a momentálně se tam budují nové rybníky. 3. Přes pole vede železniční trať [2], která však není moc používaná (1x za rok o pouti), a proto krajině moc neškodí. Mezi poli se nachází tzv. Amerika. Tvoří ji cesta - úvoz, která vypadá jako písmeno U. Na jejích stráních člověk vysadil ovocné stromy. Jinak se tady většina rostlin uchytila přírozeně. Jinak se v lese křižují lesní stezky, ale jiná větší silnice mým územím nevede. 4. Na okraji území, kde se asi před měsícem vyskytovaly kopečky zarostlé plevelnými rostlinami, hromady hlíny a sutě, které jsem občas někdo přidal i nelegálním způsobem, lidé vše odvezli a vznikla tam rovná hlinitá plocha. 5. Asi polovina mého území zabírá pole [3]. Jsou to obrovské lány, které krajině vůbec neprospívají. Pěstovala se na nich kukuřice, jetel a ječmen. Nedaleko ubytovny se nachází sad. Ten také vsadil člověk a půlka je udržovaná (sečení trávy, prostřihování větví, sklízení ovoce) a druhá je neudržovaná a zarostlá. Převážně celý les Březina je smrkový, místy se však vyskytují bučiny a jedlové háje. Vliv člověka na mnou sledovanou krajinu je podstatně velký. Člověk se snaží částečně napravit to, co jednou pokazil. Koeficient ekologické stability Koeficient ekologické stability je poměr mezi ekologicky stabilními a nestabilními ekosystémy. [1] [2] [3] Stabilní ekosystémy: LP lesní půda VP vodní plochy a toky TTP trvalé travní porosty (louky, travnaté meze,..) Pa pastviny (liniová zeleň, skaliny) Mo mokřady Sa sady Vi vinice (zahrady) Nestabilní ekosystémy: OP orná půda AP antropogenizované plochy (zastavěná území) Ch chmelnice LP + VP + TTP + Pa + Mo + Sa + Vi stabil. ekosystémy KES = = OP + AP + Ch nestabil. ekosystémy - 6 -

7 Mapu mého území jsem si rozdělila do čtvercové sítě po m 2 a přibližně určila rozlohu jednotlivých ekosystémů. LP = m 2 VP = m 2 TTP = m 2 Pa = 0 m 2 Mo = 500 m 2 Sa = 500 m 2 Vi = 0 m 2 OP = m 2 AP = 500 m 2 CH = 0 m 2 KES = ( ) / ( ) KES = 1,06 Závěr pokusu: 1,01 až 2,99 celkem vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami Skutečně tomu odpovídá i to, že přibližně polovina území je pole, ale na druhou stranu se to vyvažuje lesy a vodními plochami

8 1. Přednáška pro děti v přírodovědném kroužku Klub Pampeliška 2. Prezentace na Národní přehlídce Klubu Pampeliška v Jiřicích u Humpolce 3. Článek v Polenském městském zpravodaji 4. Článek v Školním časopisu Školní poslíček 5. Postery vybrané do putovní výstavy (1. místo) viz. příloha 6. Umístění videosnímku na webové stránky: stránky přírodovědného kroužku: moje stránky o přírodě: Článek do Polenského zpravodaje a Školního časopisu: Krajina domova Krajina domova je projekt, který je vzdělávací aktivitou Agentury Koniklec v oblasti ekologické výchovy. Každý okres je zastoupen jednotlivcem, nebo skupinou, která jej zastupuje. Od začátku června 2009 každý měsíc zpracovávám měsíční zadání. Součástí jsou i dvě setkání všech zapojených účastníků z celé republiky, vytvoření závěrečné zprávy, natočení krátkého filmu a obhajoba celého projektu. Úspěšní řešitelé získají Atestaci ministra životného prostředí. Každý měsíc řeším zajímavé úkoly, popisuji postupně mnou sledované území a pohybuji se v terénu, kde sleduji a potom popisuji přírodu. Už jsem např. měřila výšku stromu, určovala biologickou charakteristiku nebo počítala koeficient ekologické stability. Teď vám představím, co to vlastně ten koeficient ekologické stability (neboli také KES) je. Koeficient ekologické stability Koeficient ekologické stability je poměr mezi ekologicky stabilními a nestabilními ekosystémy. Stabilní ekosystémy: LP lesní půda = m 2 v mém území VP vodní plochy a toky = m 2 TTP trvalé travní porosty (louky,..) = m 2 Pa pastviny (liniová zeleň, skaliny) = 0 m 2 Mo mokřady = 500 m 2 Sa sady = 500 m 2 Vi vinice (zahrady) = 0 m 2 Nestabilní ekosystémy: OP orná půda = m 2 AP antropogenizované plochy (zastavěná území) = 500 m 2 Ch chmelnice = 0 m 2 LP + VP + TTP + Pa + Mo + Sa + Vi stabil. ekosystémy KES = = OP + AP + Ch nestabil. ekosystémy Mapu mého území (les Březina, Nový rybník, část Jamenského potoka, Peklo a okolní pole) jsem si rozdělila do čtvercové sítě po m 2 a přibližně určila rozlohu jednotlivých ekosystémů. KES = ( ) / ( ) KES = 1,06 Závěr pokusu: 1,01 až 2,99 celkem vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami Skutečně tomu odpovídá i to, že přibližně polovina území je pole, ale na druhou stranu se to vyvažuje lesy a vodními plochami. Tato část polenské krajiny je vyvážená, ale v okolí budou i místa, kde to neplatí. Více o projektu na internetu: Šárka Jarošová, 9.A - 8 -

9 1. Sběr odpadků ( Nasbírali jsme celkem 6 pytlů odpadků v lese) 3. Přikrmování zvěře (Do krmelce jsem odnesla kaštany a jablka.) 2. Vysazení stromů (Zasadila jsem 11 vrb úzkolistých a 5 olší lepkavých.) 4. Informační tabule v lese Březina (Do dvou skleněných tabulí umisťuji pravidelně informace a fotografie o přírodě.) -9-

10 Jak by mé území vypadalo ideálně? Jak by vypadalo přes růžové brýle? Určitě mnohokrát jinak, než je nyní. Teď je takové, jaké ho udělal člověk se zábleskem míst původních. Jak ho člověk postupně, už od dávných dob praotce Čecha měnil. Prvně začal kácet lesy a dělat si pole a to mu i vlastně až do dneška zůstalo. Také kácíme lesy, abychom je nějak lépe využili. Stavíme tam pole, to pak přehnojujeme, ořeme a půdu vyčerpáváme. Nebo ještě v horším případě vybudujeme továrny, obchodní centra, letiště, zábavné parky, skládky nebo se města stále víc a víc rozšiřují. Už odedávna lidé krajinu dobývají a jaksi se ji přivlastňují. A nemyslí na ty ostatní. Na ptáky, savce, plazy, ryby, obojživelníky, bezobratlé živočichy, stromy, keře a byliny, houby a lišejníky. Myslí pouze na sebe. Na své největší pohodlí. V ideálním případě by člověk vůbec neexistoval, nebo by žil na stromech a živil by se sběrem bobulí. Nebo by dokázal s krajinou vycházet v míru a ovlivňovat ji jenom dobrým způsobem. Ale to je těžké. Nejde si prostě jenom říct od teď mám rád krajinu a vůbec ji neublížím. To bychom opravdu museli žít na stromech a živit se jako býložravci. Ale to my neděláme, a ani nechceme dělat. Chceme si zapnout počítač nebo televizi, uvařit oběd na sporáku, vyprat prádlo, vysát koberec nebo jít vyhodit odpadkový koš. A tím už jsme se dopustili snad tisíce prohřešků proti přírodě. Člověk vlastně žije s těmi věci, co té přírodě škodí. Krajina by byla ideálně vyvážená všude by všechno klapalo a nikde by nebyla chyba. Na mém území by byl asi jenom les. Něco mezi duby, buky a jedlemi. Protékal by tam Jamenský potok, okolo něj by byla zaplavovaná louka a místo všech polí by se nacházel les. Vrcholek Na Homoli by zůstal stejný jako dnes. Ten zůstal zachovaný až do dnešní doby. Nerostly a nežily by zde žádné invazní druhy. Žádná křídlatka by nezamořovala okolí vod a žádná mandelinka by nesžírala brambory. Protože by tady ani mandelinka, ani brambory neexistovaly. V lese, tedy vlastně pralese, by rostli bujné křoviny, ve kterých by se schovávala divoká zvěř. Ale platí to, že jen to původní je ideální? Většinou ano, ale jsou i výjimky, jsou věci, které můžou krajinu i vylepšit a přesto tam nejsou původní. Ale nemají negativní vliv, nějaký vedlejší účinek? Ale kdyby třeba na části mého území bylo jezero, krajině by to asi moc nevadilo. Spíše by jí to naopak prospělo. Zvětšila by se biodiverzita, jezero by zvlhčovalo ovzduší, živočichové by měli stálý přísun čerstvé vody a masožravci i jídla. Nebo kdyby se někde udržovala spásáním divokých kopytníků louka. I ti by zde na ní potom mohli žít. Pro krajinu by bylo nejlepší, kdyby se asi na mém území vyskytovalo, co nejvíce druhů odlišných ekosystémů. Každý pohybující se tvor by mohl jít vždy na jinou část území, vždy na tu, na kterou by potřeboval. Člověk tedy krajinu ovlivňoval, ovlivňuje a bude ovlivňovat. A to různým způsobem: správným i špatným. Žijeme obklopeni věcmi, kterými přírodě škodíme. Každý z nás. V ideálním případě by snad byl celý svět jako mozaika, všude by bylo všechno. Ale je to pravda? To by zase některé věci ztratili svůj smysl. Proč by stěhovaví ptáci odlétali na jih, do teplých krajiny, když by je měli o kilometr vedle? Živočichové by asi zlenivěli, dá-li se to tak říct. Příroda sama nejlépe ví, jak je to nejlepší. Přizpůsobila se tomu. Všude nemůže být všechno. Jenom někde něco. Všude jiné teploty, jiná vegetace, jiní živočichové, jiná nadmořská výška. Celá krajina by se postupně vyvíjela a měnila, až by dosáhla dokonalé formy. Jak by vypadala? O tom si můžeme nechat jenom zdát

11 Postery Krajina bez nás a Krajina s námi

12 Živel Země, kolektiv autorů, Agentura Koniklec, Praha 2004 Školní atlas ČR, Eva Klímová, Geodézie ČS 1999 Naše květiny, Miloš Deyl, Květoslav Hísek, Albatros, Praha1980 Fotografie: Šárka Jarošová