TAJEMSTVÍ ČERNÉHO KAMENE. GENS IULIA A KULT JEJÍ PRAMÁTI, AFRODITÉ PAFSKÉ-VENUŠE.

Transkript

1 1 TAJEMSTVÍ ČERNÉHO KAMENE. GENS IULIA A KULT JEJÍ PRAMÁTI, AFRODITÉ PAFSKÉ-VENUŠE. Francesca CECI. Latinský termín venus, vycházející z kořene van- a ze saskrtského vanas a vanathi, označuje lásku a tohu v jejich celku a od něj pochází jméno Venuše. Překrásná bohyně náleží k největším božstvům olympského pantheonu a hraje velkou roli v mytologických a mýto-historických osudech císařského Říma. Její jméno je totiž spojeno se samotným původem gens Iulia, k níž náleželi Caesar a Octavianus, protože z jejího milostného spojení se synem trójského krále Priama, Anchýsem (Ἀγχίσης) se narodil Aeneas (Αἰνείας), jehož synem byl Ascanius (Iulus). Římské božstvo přebírá řeckou Afrodité a shrnuje její hlavní charakteristiky, jež jsou však v případě římské Venuše složitější a s více odstíny, a sahají až k počátkům kultu a předchozím obsahům, spojeným se středovýchodním náboženským světem. Krom hellénského mýtu má totiž Afrodité i rysy, odvozené od mocných východních ženských božstev jako Astarté, Ištar a Atargatis, jejichž aspekt lásky je spojen s aspekty moci, panství a drtivé královské síly. Počátky jména. Sám původ jména Afrodité je odvozován, byť s nejistotou, od středomořského kořene prt (který mohl znít jako phrt, respektive frt), označujícího urozenost, moc a nadvládu a spojujícího se tedy s Potnia Theron, řeckou Paní zvířat. Hésiodos naopak vztahuje jméno k řeckému termínu aphrós (pěna), protože se Afrodité zrodila z mořské pěny z uříznutého mužského údu svého otce Úrana. Existují také další varianty narození bohyně a soupeří o ně na prvním místě ostrov Kythéra, v souostroví Kyklad, a Kypr. Hlavním centrem kultu Afrodité ve Středomoří byl právě Kypr a to ve svatyních Paphos a Amatunté (v tomto druhém případě byl uctíván Afroditos, mužská verze bohyně, známý jen z literárních pramenů). Nádherná svatyně v Paphu, velmi slavné poutní místo starověkého

2 2 světa, prožívající rozkvět přinejmenším od 12 stol. př. Kr. a navštěvované až do 4. stol. po Kr., byla odhalena při vykopávkách; obraz této posvátné stavby se objevuje na gemmách, prstenech i mincích. Velmi mnoho rituálů Afrodité bylo odvozeno od obřadů z Paphu, mezi nimi i rituály, konané v etruské svatyni v Pyrgi (u dnešní římské lokality Santa Severa). Starobylost kyperského kultu předhellénského původu (Hérodótos ho ve svých Dějinách přisuzuje Féničanům) je dosvědčena také symbolickým zobrazením božstva, následně identifikovaného s Afrodité, v podobě černého kónického kamene, nalezeného při vykopávkách v devatenáctém století, vystaveného dnes v muzeu, zřízeném v někdejším lusignanském sídle Paleopaphos. Jde o monolit z velmi čistého čediče, vysoký 122 cm, jemně vyhlazený na všech stranách; Tacitus o něm hovoří jako o okrouhlém bloku kamene, který neměl lidskou podobu a zužoval se směrem vzhůru do kónického tvaru (2, 2-3). Opět jednou je pro rekonstrukci chrámu Afrodité Paphia zásadní numismatické svědectví neboť byl zobrazen na provinčních římských mincích, ražených na Kypru za Augustova proncipátu a za Caracally. Všechny, se stylistickými odlišnostmi a variantami detailů, představují nezaměnitelnou architektonickou podobu svatyně, která se značně liší od obvyklého vzhledu řeckého chrámu a vykazuje východní vzor, který se v čase uchoval. Jde o trojlodní stavbu, do níž se vstupuje přes půlkruhové ohrazení; nachází se před ní deska a tři kruhové prvky, možná prostory, určené pro votivní obětiny. Střední část chrámu je vyšší, než ty boční a na jejím vrcholu je zakončení v podobě půlměsíce, které připomíná vrcholy v podobě rohů, objevující se na malých kyperských hliněných votivních modelech z doby asi kolem toku 2000 př. Kr., pocházejících z výbavy hrobů. Žádná krev pro bohyni. Ve dvou bočních prostorách se tyčí dvě velmi vysoké kadidelnice a na střeše spočívají dvě holubice, posvátní práci Afrodity. Je třeba připomenout, že byla bohyni odporná krvavá oběť a vítala tedy kadidlo, vonné esence, med, potraviny a rostlinné obětiny. Proslulost této svatyně se rozšířila po celém starověkém světě a chrám byl oslavován i na římských provinčních mincích, ražených v Pergamu a v Sardách, s místními svatyněmi Afrodité Paphia, které opakovaly její architektonické členění. Velmi důležitá je pak nakonec i jedna bronzová mince císaře Macrina ( po Kr.), která zobrazuje chrám Afrodité v Byblu, sídle významného kultu, soustředěného ke smrti Adonise a zmiňovaného Lúkiánem ze Samosaty (2. stol. po Kr.). Po této svatyni nezůstaly stopy, ale výjimečné je numismatické svědectví, které nám ukazuje chrám tradičního typu, na rozdíl od chrámu z Paphu i se sloupořadím, uvnitř nějž se tyčí obrovský ohrazený anikonický betilos. Numismatická svědectví, společně s těmi archeologickými, doloženými v Paphu, potvrzují výjimečnou situaci, kdy k zobrazená

3 nejkrásnější a nejmocnější bohyně postačoval velký a lesklý černý kámen. 3 (Francesca CECI, Il mistero della pietra nera, v: Archeo. Attualità del Passato, roč. 30, č. 1 /347/, leden 2014, s , přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním informačním a studijním materiálem Numismatiky CB s.r.o., zaměřeným k rozšíření obzorů numismatiků a propagaci numismatiky samé. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím). kyperský Paphos a letecký pohled na areál chrámu Afrodité, ležící 14 km JV od Paphu u vsi Kouklia

4 4 Paphos (Kypr), plán areálu chrámu Afrodité

5 5 Paphos (Kypr), rekonstrukce areálu chrámu Afrodité k roku 100 po Kr. (nahoře) a archaická soška bohyně Afrodité, dokládající předhellénské kořeny jejího místního kultu

6 6 Paphos (Kypr), pozůstatky chrámu Afrodité, nacházející se 14 km jihovýchodně od Paphu u vsi Kouklia

7 7 podobu těchto archaických chrámů, vrcholících rohy (půlměsícem), jakým byl i chrám Afrodité u Paphu, nám ukazuje tento terakotový model chrámu z kyperského Kotchati ze starší doby bronzové, př. Kr., Nicosia, Muzeum Kypru

8 8 anikonická personifikace bohyně Afrodité (čedičový monolit vysoký 122 cm), uctívané v jejím chrámu u kyperského Paphu, dnes v muzeu lusignanského Château de Covode (Paleopaphos)

9 9 Caracallova provinční kyperská mince ( po Kr.), nesoucí na reversu obraz chrámu Afrodité u Paphu, v jehož středu vidíme posvátný černý kámen

10 10

11 11 upozorňujeme i na další a mnohem starší zobrazení chrámu Afrodité u Paphu na Vespasiánových kyperských provinčních mincích, které Francesca Ceci neuvedla Vespasiánova kyperská tetradrachma z let po Kr.

12 12 Vespasiánova kyperská tetradrachma z let po Kr.

13 13 Vespasiánova kyperská tetradrachma z let po Kr. Vespasiánova kyperská tetradrachma z let po Kr.

14 14 fénický Byblos, chrám Afrodité s uctívaným kónickým betilem na reversu bronzové mince císaře Marka Opellia Macrina, ražené v Byblu v létech po Kr.

15 15

16 16 spojení Afrodité s půlměsícem a hvězdou (přesně takovouto hvězdu užíval na svých mincích častěji Octavianus - jak je vidět, je spojena s Afrodité - Venuší, pramatkou gens Iulia, a v Octavianově případě poukazovala i k chráněnci Venuše - DIVUS IVLIVS - jeho zbožštěnému adoptivnímu otci Gaiovi Iuliovi Caesarovi)

17 17 císař Marcus Opellius Diadumenianus, syn císaře Macrina, as, fénický Byblos, po Kr., Níké (Victoria) podává v chrámu věnec vítězství bohyni Astarté (Afrodité, Venuši) as, Iulia Maesa (asi asi 226 po Kr.), vůz Astarté (Ištar) z fénic. Sidónu

18 18 gens Iulia - synové Venuše Aeneas (Αἰνείας) odnáší na zádech otce Anchýsa (Ἀγχίσης) z hořící Tróje, černofigurová oichonoe z let př. Kr., Paříž, Musée du Louvre, inv.č. F 118

19 19 Aeneas (Αἰνείας) odnáší na zádech otce Anchýsa (Ἀγχίσης) z hořící Tróje, černofigurová oichonoe z etruského Vulci, kol. 520 př. Kr., signoval malíř Nikosthénés, Paříž, Musée du Louvre, inv. č. F 122

20 20 Aeneas (Αἰνείας) odnáší na zádech otce Anchýsa (Ἀγχίσης) z hořící Tróje, kol. 500 př. Kr., New York, The Metropolitan Museum of Art, inv. č

21 21 Aeneas, Anchýses a Venuše na mincích Gaia Iulia Caesara Aeneas odnáší otce Anchýsa a Palladium z hořící Tróje, př. Kr. Venuše (avers), Aeneas a Anchýses (revers), RRC 458/1

22 22 Aeneas, Anchýses a Venuše na mincích Gaia Iulia Caesara Dioskůrové, RVFVS IIIVIR (avers), Venuše a Cupido, NN CORDIVS (revers), RRC 463/1 Venuše, C CONSIDI NONIANI (avers), chrám, ERVC (revers), RRC 424/1 Venuše, S C (avers), tři trofeje, RRC 426/3 Caesarův portrét, DICT PERPETVO (avers), Venuše s okřídlenou Victorií a žezlem, MACER, P SEPVLLIVS (revers), RRC 480/13

23 23 Aeneas je ošetřován japyxem, jenž mu z rány v noze vytahuje hrot šípu, po boku mu stojí znepokojená matka Venuše a plačící syn Ascanius (Iulus), freska z Pompejí, Casa di Sirico (VII, 1, 25.47), Neapol, Museo Archeologico Nazionale, inv.č. 9009, scéna přesně odráží Aeneis XII,

24 24 Aeneas a Didó, Pompeje, Casa del Citarista, III. Styl, 10 př. Kr po Kr. Aeneas odnáší otce Anchýsa a odvádí malého syna Ascania (Iulus, povšimněte si, že nese lituus) z hořící Tróje, rytina v sardonyxu z republikánského období, vsazená do zlatého prstenu, Walters Art Museum, inv.č