Česká poválečná kultura

Transkript

1 Česká poválečná kultura 1. Rozdělení české poválečné literatury Česká poválečná literatura se nedělí na umělecké směry nebo skupiny, protože nejsilnějším kritériem vývoje literatury je politika Komunistické strany Československa a politický vývoj v Sovětském Svazu. To určuje témata a styl vydávané literatury. 1. Období těsně poválečné Nejsilnějším tématem, zejména v poezii tohoto období je téma války a okupace spolu s radostí z osvobození. Objevují se díla, která neprošla německou cenzurou nebo která k ní raději ani nebyla předložena, spolu s novou reflexí okupace a konce války.(seifert Přílba hlíny, Holan Dík Sovětskému Svazu, Rudoarmejci, Drda Němá barikáda, Fučík Reportáž psaná na oprátce, J. Čapek Psáno do mraků,.) Silná nakladatelská a překladatelská činnost se snaží zacelit sedmiletou trhlinu izolace od některých světových literatur, zejména anglické a americké. Probíhá vášnivá diskuse o postavení spisovatele ve společnosti a o míře jeho politické angažovanosti. Tato diskuse je ukončena politickým převratem v únoru Období stalinismu Česká literatura je rychle rozdělena podle vztahu Komunistické strany k jednotlivým autorům. Část z nich je vyzvedávána jako inženýři lidských duší, kteří vytvoří novou generaci budovatelů socialismu (Skála, Kohout, Drda, Nezval, Majerová, ), jiní však nesmí pro svůj původ nebo názory publikovat (Holan, Škvorecký, Foglar, Hrabal, Kolář, Havel, ). V horším případě končí ve vězeních a pracovních táborech (Zahradníček, Palivec, Pecka, Rotrekl, ) nebo na popravišti (Kalandra, ). Je povolen jediný estetický směr socialistický realismus. Jde v podstatě o realistické zachycení situace budování socialismu podle schématu: kladný hrdina = svazák nebo komunista, záporný hrdina = kulak, emigrant nebo cizinec ze Západu). Poslední část autorů tvoří ti, kterým se podařilo před uzavřením hranic utéct do zahraničí (Peroutka, Voskovec, Blatný, Hostovský, Tigrid, ). Česká literatura je tak po roce 1948 rozdělena na literaturu domácí a exilovou. 3. Období politického uvolnění 60. léta Dochází k jakési tiché dohodě mezi umělci a vládnoucí mocí. Ta finančně podporuje převážnou část umění, cenzura je poměrně ústupná,ale umělci na druhou stranu kritizují pouze chyby komunistického režimu a neútočí na jeho podstatu. Mohou tak vzniknout některá velká díla v literatuře (Škvorecký, Hrabal, Kundera, Holan, Seifert, ), ve filmu (česká nová vlna Menzel, Forman, Chytilová, Němec, ) i ve výtvarném umění (Kolář, Medek, )

2 4. Období normalizace 70. a 80. léta Komunistická strana vyhlašuje program normalizace poměrů ve společnosti, který radikálně obnovil rozdělení občanů na lidi různé kategorie, známé už z padesátých let. Represe jsou však proti tomuto období znatelně mírnější. Žádné popravy nebo tábory nucených prací, jen obyčejné vězení a naprostá občanská diskreditace. Nezanedbatelná část inteligence po roce 1968 volí emigraci. Josef Škvorecký se svou ženou Zdenou Salivarovou v kanadském Torontu zakládá nejvýznamnější exilové nakladatelství Sixty eight Publishers, v němž vyjde většina zakázané knižní produkce. Milan Kundera a Jiří Kolář odcházejí do Francie, Pavel Kohout je odsunut do Rakouska, Jiří Gruša do Německa. V umění v Československu znovu dochází k rozdělení povolených, tolerovaných a zakázaných autorů. Desítky nejvýznamnějších autorů nemohou publikovat (Skácel, Mikulášek, Seifert, Hrabal, Havel, Černý, Deml, ) nebo jsou jejich publikační možnosti velmi omezené cenzurou. Postupně moc více diferencuje mezi jednotlivými autory a díly a v 80. letech někteří z těchto zakázaných autorů mohou některá svá díla vydat (klasickým příkladem je vydání Seifertových pamětí poté, co obdržel Nobelovu cenu). Mimo oficiální povolenou literaturu se objevuje tzv. samizdat. Jméno převzal podle svého ruského staršího vzoru. Je to vydávání knih vlastními prostředky, tedy obvykle napsané na stroji s deseti kopiemi a svázané, vždy opatřené podpisem autora. Nejznámějšími samizdatovými nakladatelstvími byla Edice Petlice Ludvíka Vaculíka a Edice Index Václava Havla. Koncem 80. let díky xeroxu dochází k profesionalizaci této činnosti a začínají vycházet i časopisy a noviny, např. Revolver Revue nebo Lidové noviny. Významnou roli hraje alternativní kultura jazzová, folková a rocková. Samizdat Dnes ve světě i u nás používaný termín samizdat vznikl v Rusku už ve třicátých letech dvacátého století. Je ironickou parafrází zkratky Státního nakladatelství - Gosizdat (Gosudarennoje izdatělstvo). Význam slova samizdat je vydej si sám. Jde tedy o vydání knih, které nemohly úspěšně projít oficiální komunistickou cenzurou a neměly šanci být vydány oficiálně. Byly proto opisovány na stroji a nekontrolovaně se šířily mezi obyvatelstvo. Časem dostaly i knižní úpravu ilustrovaly se a nechávaly vázat. Samizdat se u nás objevuje už v 50. letech (Hrabal, surrealisté, Bondy, ) S uvolněním v šedesátých letech ztrácí samizdat na významu. Znovu se objevuje až se znovunastolením cenzury v roce 1969 a v následujících dvou desetiletích prožívá svůj vrchol. První samizdatovou edicí po roce 1969 byly Texty přátel vydávané v Olomouci. V pražském prostředí, které sdružovalo většinu autorů zakázaných po roce 1969, se objevily první opisy v průběhu roku Šlo zejména o texty z autorských čtení pořádaných v bytě Ivana Klímy. Vydáním svého románu Morčata vzal organizaci samizdatu do svých rukou Ludvík Vaculík. Na titulní list se psala ochranná formule - Výslovný zákaz dalšího opisování textu. Ta spolu s vlastoručním podpisem autora měla zaručit beztrestnost vydavatele. První písmena formule také tvořila původní název edice VZDOR. Brzy však byla přejmenována na edici Petlice. Do roku 1989 v ní vyšlo přes 400 původních titulů české a slovenské literatury. Dalšími edicemi byla edice Kvart, kterou vydával Jan Vladislav, edice Expedice Václava Havla nebo filozofická edice Nové cesty myšlení Radima Palouše. Přes ochranná opatření bylo samizdatové vydávání kriminalizováno někteří autoři a vydavatelé byli odsouzeni (Jiří Gruša, Jiří Lederer, František Pavlíček, ) Jiní byli donuceni k emigraci (Jan Vladislav, )

3 V osmdesátých letech se vedle samizdatových knih objevují také samizdatové časopisy Vokno, Prostor, Lidové noviny, Revolver revue. Po obě desetiletí normalizace existují také náboženská samizdatová nakladatelství, např. katolická edice Orientace léta a počátek nového století Radikální společensko-politická změna v listopadu 1989 vytvořila na počátku 90. let zcela nový prostor české kultury. Poprvé v druhé polovině 20. století se česká kultura rozvíjí v naprosto svobodných, ale současně také tržních podmínkách. Do tohoto prostoru mohl vstoupit kdokoliv. Zpočátku ho zaplnili umělci, kteří nemohli nebo nechtěli zveřejňovat svá díla v podmínkách normalizace 70. a 80. let, případně ještě déle. V krátké době byla vydána díla autorů žijících v exilu (Hostovský, Škvorecký, Tigrid, Kohout, Diviš, Šiktanc ) nebo publikujících v samizdatu (Havel, Vaculík, Klíma, Kantůrková, ). Vracela se díla umlčených katolíků (Zahradníček, Deml, Renč, Rotrekl ), demokratů (Peroutka, Černý, Voskovec, ), veřejně se představil underground (Jirous, Hlavsa, Šabach, Vytvořil se prostor pro koexistenci zcela rozdílných poetik, životních postojů, generací a skupin. V literatuře došlo k nečekanému setkání děl z různých období, děl vzniklých v naprosto rozdílných kontextech. Tato umělecká mnohotvárnost byla doprovázena rozmachem pokleslého umění. Svou renesanci prožila červená knihovna tradičních Večerů pod lampou i novějších Harlekýnů. Znovu se objevily westernové Rodokapsy, erotická literatura či přepisy filmových scénářů. Neobvyklý úspěch zaznamenaly fiktivně dokumentární příhody ze života slavných. Tato umělecká mnohotvárnost byla umožněna obrovskou nakladatelskou aktivitou. Ta však během několika let zahltila trh. To vedlo k řadě bankrotů, ale také k tomu, že mnohé zajímavé tituly se v tomto chaosu ztratily a nenašly svoji cestu ke čtenářům. Tisíce titulů skončily ve výprodejích za zlomek ceny. Situace se stabilizovala až ve druhé polovině 90. let. To se kromě etablovaných autorů výrazně prosazuje i mladší generace, prozaici Michal Viewegh, Jáchym Topol, Martin C. Putna, básníci Jaroslav Typlt, J. H. Krchovský,.

4 2. Poezie Skupina 42 Patří sem básníci Jiří Kolář, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Jan Hanč, Ivan Blatný, literární a výtvarný teoretik Jindřich Chalupecký, malíři Kamil Lhoták a František Gross. Poezie těchto básníků se snaží o civilní projev využívající hovorový jazyk a nevyhýbající se ani slangu nebo argotu. Dějištěm jejich básní je moderní město, které je pro ně spojeno s osudem jedinečného člověka, který v něm žije. Všednodenní život tohoto města a jeho obyvatel je námětem jejich básní a obrazů. Skupina 42 se objevuje v době války (1942) s kritikou meziválečné avantgardní poezie a proti jejím francouzským vzorům staví modernistickou anglo-americkou poezii. (Proti Apollinairovi a Bretonovi - T.S Eliota nebo C. Sandburga). Zřetelněji vystupuje v letech Po únoru 1948 má většina členů problémy s publikací, Blatný odchází do emigrace, Kainar podléhá ideologickému tlaku a hlásí se k socialistickému realismu. Skupina RA Surrealistická skupina, která vznikla za války a existovala do roku Překvapivě však odmítali automatický text a trvali na racionální výstavbě uměleckého díla. Poté byl surrealismus označen za úpadkový buržoazní umělecký směr a oficiálně zakázán. Patřili sem: Ludvík Kundera, Zdeněk Istler. Skupina Května Vznikla kolem stejnojmenného časopisu pro mladé autory koncem 50. let. Navázala na skupinu 42 svou civilností, vytvořila program tzv. poezie všedního dne. Časopisem Květen se otevřela oficiální možnost publikovat jinou než socialisticko-realistickou poezii. Patřili sem hlavně Jiří Šotola, Miroslav Holub, Karel Šiktanc.

5 3. Významní autoři Jiří Kolář Poezie panství života a smrti je největší statek člověka cesta k spáse či zatracení statek jemuž je třeba věnovat nikdy neutuchající péči. (A Mistr Sun pravil) Začíná publikovat ještě za války sbírka Křestný list Po válce důsledně dodržuje program Skupiny 42, který doplňuje formou deníkového zápisu. Vrcholnou formu pak dostávají sbírky z přelomu 40. a 50. let. Zvláště Prométheova játra, v nichž se prolínají denní záznamy, verše, úvahy, poznámky z četby vytvářejí koláž plnou úzkosti, smutku, ale i naděje a obdivu. Sbírka Dny v roce (1948) Sbírka Roky ve dnech (1949) Sbírka Prométheova játra (1950) Vyjít však stačila pouze první z této trojice sbírek, další dvě kvůli komunistické cenzuře vyšly až v devadesátých letech dvacátého století. Další básnická sbírka může Kolářovi vyjít až po devíti letech. Jde o parafrázi knihy čínského myslitele Suna O umění válečnickém. Sbírka Mistr Sun o básnickém umění (1957) Navazuje zde na některé verše z Roků ve dnech, které se zabývají zodpovědností umělce za pravdivost svého díla a svého života. Nároky kladené mistrem Sunem (Kolářem) na básníka vyžadují opravdovost životního postoje bez kompromisů, nepodlehnutí ideologii, odměnám nebo strachu. Právě z tohoto a jedině z tohoto postoje může vzniknout skutečné umělecké dílo. Kdokoli chceš stvořit báseň vypracovat verš napsat slovo nezastydět se za vlastní život nejdříve musíš ovládat formu vlastnit obsah zvážit cíl vědět co je to být lvem a co tasemnicí. V šedesátých letech Kolář experimentuje s významem slov, stejně jako s výtvarnou koláží. Postupně se mu oba tyto experimenty prolínají a vzniká literárně-výtvarná poezie.

6 V době normalizace se Kolář už tradičně stává nepovoleným literátem i výtvarníkem. Jeho věhlas, zvláště výtvarný, mu koncem 70. let umožní vycestovat do Francie. Hned poté je zbaven občanství a je mu zakázán návrat. Stává se jedním z klasiků evropské koláže, muchláže, konfrontáže a persifláže. V 90. letech žije střídavě v Paříži a v Praze. Konečně vycházejí téměř všechna jeho literární díla a v roce 2000 se v Praze objevuje souborná výstava jeho výtvarného díla, kterou navštíví během půl roku téměř milion návštěvníků. Jan Skácel 60. léta Začíná publikovat až koncem padesátých let pod Mikuláškovou patronací. Redaktor brněnského deníku Rovnost, později redaktor Československého rozhlasu Brno. V druhé polovině šedesátých let šéfredaktor brněnského literárního časopisu Host do domu. sbírka Kolik příležitostí má růže Už v této prvotině se objevuje typický rys Skácelovy poezie 60. let spojování přírodního děje s osudem člověka. Časté jsou prvky až existenciální poezie. sbírka Co zbylo z anděla Člověk žije svůj jednotvárný, stereotypní, šedivý život, ale najednou v jediném okamžiku vnímá svět kolem sebe krásný a jedinečný. To je okamžik, kdy jakoby kolem prošel anděl. sbírka Smuténka Tentokrát je přírodní děj spojován s motivy úzkost, obav, tragédie. 70. a 80. léta V sedmdesátých letech je zakázán Host do domu a Skácel nesmí oficiálně publikovat. Omilostněn je počátkem osmdesátých let, ale i poté smí vycházet jeho sbírky jen v omezeném nákladu jihomoravského nakladatelství Blok. Část jeho poezie ze sedmdesátých let vyšla už předtím jako samizdat. sbírka Odlévání do ztraceného vosku sbírka Oříšky pro černého papouška (oficiálně vyšla její část pod názvem Naděje s bukovými křídly) Obsahuje krátká čtyřverší. V nich v geniální básnické zkratce Skácel zachytil osudy člověka moderní doby. sbírka Kdo pije potmě víno Zachytil zde své pocity z doby, kdy byl básníkem zakázaným zaživa, tedy ze 70. let.typickým motivem je ticho zlověstné a nehybné.

7 Oldřich Mikulášek Básník spojený s Brnem. Začal publikovat už ve třicátých letech poetistickou sbírkou Černá, bílá, ano, ne, ke které se později nehlásil. Období Pracuje jako redaktor Rovnosti. sbírka Pulsy Svou civilností, běžným jazykem a důrazem na každodenní život má blízko ke skupině 42, ke které ovšem oficiálně nikdy nepatřil. Objevují se existenciální motivy - motivy života, smrti, oběti. K tomu odkazuje i název puls jako symbol předělu života a smrti. 50. léta sbírka Krajem táhne prašivec Prašivec démon lihu a alkoholu prochází Vysočinou, nutí muže nezřízeně se opíjet a ničí tak jejich životy i životy jejich blízkých. Mikulášek zde částečně zachytil i osobní problémy s alkoholem v této době. 60. léta sbírka Ortely a milosti Knížka vyšla na přelomu 50. a 60. let, ale svým vyzněním otevřela 60. léta podobně jako v próze Škvoreckého Zbabělci. Skládá se ze tří oddílů: Ortely existenciální poezie, která zachycuje život člověka jako tragický úděl, na který musíme být hrdi báseň Vyvolavač. (srv. Albert Camus), Milosti milostná poezie, často zasazená do brněnského prostředí (např. báseň Pokušení na Špilberku) Tance souvisí s Milostmi, okouzlení ženským pohybem při tanci a baletu. sbírka Šokovaná růže Na jedné straně se zesilují erotické motivy milostné poezie (oddíl Hry nevinnosti), na druhé se objevují aktuální reakce na politické dění po roce 1968 (báseň Černý triptych) léta V 70. letech nesmí Mikulášek publikovat, prudce se mu po nepodařené operaci kyčlí zhoršuje zdravotní stav. Teprve po roce 1980 smí znovu publikovat, i když jeho stěžejní sbírka z počátku 70. let Agogh vychází až v roce sbírka Žebro Adamovo V této převážně milostné poezii vedle sebe staví různé časy i prostory básně, které existují současně a znesnadňují tak pochopení smyslu nebo spíše smyslů básně. sbírka Druhé obrázky

8 Navazuje na sbírku První obrázky ze šedesátých let a využívá útvar minisonetu z této sbírky, jen v opačném pořadí ( ). Převážně milostná a přírodní lyrika. Doušek Kalich! Pohár! Sklenka! Číše! Žízeň na líh! Na lásku až po var! Na strunečku, která tenká do srdce vetkne se nám tiše! Na radost všecku! A navždycky na mužský žal, co nikdy nelká! Na doušek-samce dušičky! sbírka Agogh Hlavní hrdina, král i žebrák, všemocný i ubohý Agogh se objevuje jen ve dvou metaforách, jak pojmenoval autor jednotlivé skladby sbírky. Zpívaná poezie Tzv. Zpívající básníci folkoví zpěváci doprovázení obvykle kytarou, jejichž texty nesly obvykle hluboké sdělení v poměrně vycizelované formě se objevují koncem 60. a začátkem 70. letech 20. století. Patří sem Karel Kryl, Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák. Celá tato generace je pronásledována státní bezpečností a postupně umlčena nebo vyhnána do emigrace. Začátkem 80. let se objevuje nová generace písničkářů Karel Plíhal, Jaromír Nohavica, Wabi Daněk,... V dnešní době se po delší přestávce objevuje nová generace písničkářů Radůza, Tomáš Klus,

9 4. Próza Josef Škvorecký Jeho prózy tvoří dva typy. První, pro nás významnější, jsou částečně autobiografické prózy, jejichž společným hrdinou je Dany Smiřický. Druhý typ próz tvoří detektivky, ke kterým se autor dostal nejdříve jako překladatel, poté jako teoretik a nakonec je začal sám psát. Prózy s Dany Smiřickým Kvůli cenzuře vycházeli se zpožděním a ne v době vzniku, proto je toto řazení dáno chronologickým obsahem knih, nikoliv dobou jejich vzniku. povídkový soubor Prima sezóna Sedm povídek o milostných nezdarech gymnazisty Smiřického. Děj je zasazen do Protektorátu, ale válka se v těchto povídkách objevuje jen velmi okrajově. román Zbabělci Román, který svým satirickým pohledem na povstání v květnu 1945 v Kostelci (Náchodě), vzbudil při svém vydání v roce 1958 obrovskou pozornost. Po kritice stranických orgánů byl Škvorecký vyhozen z nakladatelství, musel odejít i ředitel tohoto nakladatelství a oba lektoři románu. Pohled na první květnový týden roku 1945 je totiž naprosto antiiluzivní. Povstání je komentováno z pohledu páska, hrajícího na saxofon, který vidí v úsilí spořádaných občanů Kostelce o revoluci, především snahu očistit svou zbabělost z doby Protektorátu a povstat, ale tak, aby jenom proboha k ničemu nedošlo. novela Konec nylonového věku Děj se odehrává na posledním jazzovém plese po únorovém převratu, v březnu Už tady se objevují situace, které některé z těchto mladých lidí dovedou do emigrace, vězení nebo naopak do vysokých funkcí. Název odkazuje k nylonovým punčochám dívek jako symbolu svobody. Nylonky i jazz budou totiž vzápětí odsouzeny jako protilidové a buržoazní. román Tankový prapor román Mirákl Děj románu se odehrává v 50. a 60. letech. Dany Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí sociální školu, kde se ho nejstarší třída pokouší svést. On by po návratu z vojny ani nebyl proti, ale o prázdninách absolvoval svazácké školení, kde se nakazil kapavkou. Proto nejvytrvalejší z dívek tvrdí, že jako přesvědčený katolík nesmí mít sex před svatbou. Chodí s ní na procházky a před bouřkou se schovají ve venkovském kostelíku v Čihošti, právě v okamžiku tzv. čihošťského zázraku. Panna Maria tam pohne hlavou, jde ale o nepravý zázrak mirákl, zinscenovaný státní bezpečností. A právě motiv tohoto zázraku spojuje úvodní děj s dalším děním 60. let.

10 román Příběh inženýra lidských duší Jedna z nejlepších próz 20. století zachycuje českou historii druhé poloviny 20. století. Prolíná se zde několik časových rovin, několik vypravěčů i prostředí. Hlavním vypravěčem je opět Dany, který působí jako profesor na univerzitě v Torontu, kam emigroval po roce Milan Kundera Dnes světově nejznámější a nejúspěšnější český prozaik. 50. léta Představitel tzv. svazácké generace, začínal jako autor budovatelské poezie, např. oslavné skladby na Julia Fučíka. 60. léta sbírka Monology román Žert Literární senzace šedesátých let. Hlavní hrdina příběhu jako mladý student napíše počátkem 50.let z uražené ješitnosti nepovedený žert na pohlednici své první lásce. Je označen za nepřítele socialismu, vyhozen ze studia a jako černý baron musí narukovat do ostravských dolů. Po deseti letech se chce pomstít svému spolužáku, který ho vyhazoval tím, že mu svede manželku. I tato pomsta se však zvrhne v nepovedený žert osudu. Román měl velký dosah, protože šlo o první, i když velmi nesmělý, návrat k represím padesátých let. Názorový vývoj vyvrcholil Kunderovým vystoupením na sjezdu spisovatelů v roce 1967, kde se postavil proti praxi komunistické strany. 70. a 80. léta Po roce 1968 nesmí publikovat a po nátlaku Státní bezpečnosti odchází do francouzské emigrace, postupně se asimiluje a od konce 80.let píše francouzsky. román Valčík na rozloučenou román Nesnesitelná lehkost bytí Autor vyšel z filosofie Ludwiga Wittgensteina o nemožnosti dorozumění se mezi jedinci, kteří přikládají stejným slovům různé vedlejší významy. Příběh pražského lékaře Tomáše a jeho přítelkyně je situován do Československa 60. a začátku 70. let. 90. léta S výjimkou Nesmrtelnosti nejsou jeho romány z posledních dvaceti let přeloženy do češtiny. Autor odmítá dát svolení k překladu. román Nesmrtelnost román Pomalost

11 Bohumil Hrabal ( ) Bohumil Hrabal patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům XX. století. Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky. Stejně významný je Hrabalův vliv ve filmu a divadle. Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Ironie, humor, ostrý střih a dokonale zachycené detaily vytvářejí čtenářsky vděčný prostor, v němž autor bez zábran střídá hospodský hovor s filozofickými sentencemi, lidová moudra s poučkami kunsthistoriků, výsledné texty zpravidla nemají podstatný děj, ale strhují právě jednotlivostmi, spojenými nekončícím proudem hovoru. Nezanedbatelný vliv měl Bohumil Hrabal, většinou bez vlastního úmyslu, i v oblasti politiky. Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně - Židenicích Marii Kiliánové (*1894), otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala (*1889), se rodina stěhuje do Polné a do Nymburka, kde je Francin účetním v pivovaru. Školní docházka neprobíhala nikterak hladce, Bohoušek se učit nechtěl a neuměl, raději se toulal, pozoroval dění a poslouchal řeči. Pestrý život malého pivovaru ho okouzloval, zejména když nymburský pivovar přilákal jednoho dne Francinova bratra obuvníka Josefa Hrabala, který přijel na krátkou návštěvu a zůstal až do smrti. Živelný strýc Pepin si desetiletého Bohouška zcela získal a chlapec k němu přilnul víc než k rodičům. Nekonečný vodopád příběhů, řinoucí se z Pepina, to je první velký zdroj pozdějšího spisovatele. A je to také první z velkých postav, které Bohumil Hrabal dal literatuře. Po skončení války využívá jednatřicetiletý Bohumil Hrabal možnosti ukončit vysokoškolská studia, 22. března 1946 je promován doktorem obojího práva. 50. léta Po roce 1948 však jako právník pracovat nemůže a jako politicky nespolehlivý odchází do Poldi Kladno jako dlouhodobý brigádník. Na Kladně se potkává s Vladimírem Boudníkem, který se v prosinci 1950 k němu stěhuje do Libně. Jeden čas tu bydlí také Karel Marysko. Dochází Egon Bondy, bratři Vávrové. Čtou si navzájem své texty, chodí na pivo. Hrabal píše a píše, konečně zaznamenává nekonečné štrůdly řečí strýce Pepina, píše o Kladně. Na podzim roku 1950 má hotové dvě skvělé poémy - Bambino di Praga a Krásnou Poldi. Na jaře 1952 vzniká slavná Jarmilka července 1952 utrpěl Bohumil Hrabal na Kladně těžký pracovní úraz. Po nemocniční léčbě následuje dlouhá pracovní neschopnost, měsíc rehabilitace v sanatoriu ve Vráži u Písku, konečně 7. dubna 1953 je uznán schopným k lehčí práci. Protože nemůže vykonávat těžkou práci, opouští Kladno a nastupuje 8. října 1954 ve Sběrných surovinách - typicky hrabalovský paradox, práce s tunami starého papíru je úmorná dřina. A po dřině psací stroj. A hospoda. Předtím, potom, během toho. Ve Spálené ulici, v té dnes již zrušené sběrně starého papíru, potkává Bohumil Hrabal svou druhou velkou postavu - bývalého vzpěrače, skokana o tyči a ragbistu Jindřicha Peukerta, zvaného Haňťa. Strojopisy Hrabalových textů se pomalu dostávají do oběhu, objevuje je Jiří Kolář a další literáti. Právě Jiří Kolář s Josefem Hiršalem vydávají v roce 1956 strojopisný almanach Život je všude, kde je pět Hrabalových próz, z nichž dvě vycházejí téhož roku nákladem 250 výtisků jako Příloha Zpráv spolku českých bibliofilů.

12 60. léta Přičiněním přátel získává Bohumil Hrabal půlroční stipendium Českého literárního fondu na dokončení sbírky povídek. Opět paradox - toto ocenění vede k jeho propuštění ze Sběrných surovin. Rozvázání pracovního poměru oboustrannou dohodou je podepsáno 16. února února 1959 nastupuje literární stipendista jako kulisák v divadle S. K. Neumanna v Libni. Knihu povídek Skřivánek na niti sice připraví, je dovedena dokonce ke stránkovým korekturám, ale nakonec přece jen vyjít nesmí. Bohumil Hrabal pracuje v divadle, žije se svou ženou Eliškou (vzali se v roce 1956) pár kroků od pracoviště, v těsném sousedství bydliště má nejméně pět oblíbených hospod... Příliš v té době nepíše, doba je stále na šikmé ploše a naděje na publikování jsou malé. Nakonec opět zasahuje Jiří Kolář - na jeho popud se od 1. ledna 1962 Bohumil Hrabal stává spisovatelem na volné noze. Povídky vycházejí v časopisech a konečně koncem ledna 1963 první kniha - Perlička na dně - a napřesrok další - Pábitelé (1964). Taneční hodiny pro starší a pokročilé Princip nekonečného a nekončícího hovoru dovedl Bohumil Hrabal ad finitum ve své třetí knize Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964). Jde o jednu nekonečnou větu, kterou pronáší bezejmenný starý muž (strýc Pepin) pro potěchu a poučení slečny Kamily. Tento monolog ctitele evropské renesance, Havlíčka, Mozartka a Pohlavní zdravovědy páně Batisty je uveden citátem z filozofa Ladislava Klímy "Vítězství se sestává jen z bití" a v tomto smyslu mluvčí znovu a znovu vítězí kamkoli přijde. Ostře sledované vlaky Ve své čtvrté knize, v novele Ostře sledované vlaky (1965), se pokusil Bohumil Hrabal o jinou, tradičnější formu. Genezí se Vlaky podobají všem jeho prózám publikovaným v šedesátých letech. Mladý hrdina Miloš Hrma se zaškoluje v malé železniční stanici na výpravčího - druhá světová válka je v posledním tažení a dějiny kulminují, on má ale své osobní problémy s eiaculatio praecox. Pokusil se o sebevraždu a teď se vrací do staniční kanceláře, kde jej zaškoluje zkušený výpravčí Hubička, který má právě na krku aféru s orazítkovanými hýžděmi telegrafistky Zdeničky Svaté. Vyšetřovací komise v čele s radou Zednickem zbaví pana přednostu nadějí na "inspektorskou zahrádku". Do této atmosféry přijíždí v noci na stanici odbojová spojka Viktoria Freie - přiváží výbušninu k likvidaci ostře sledovaného vojenského transportu a při té příležitosti zlikviduje i Milošův problém. Miloš druhý den vynese nálož na stožár semaforu a odtud ji shodí na vagon plný střeliva - sám však při této úspěšné diverzní akci umírá. Téma velké epochy konce války je zobrazeno pohledem malých nevýznamných lidí, válka se vlastně vyskytuje jen zprostředkovaně v mnoha detailech, malovaných místy nepochybně surrealistickou paletou. Patos válečného stroje je konfrontován s pohledem nehrdinských hrdinů, dějiny se sunou dál na kolečkách marginálních osudů... Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet Vrcholem prvního publikačního období Bohumila Hrabala je komponovaná povídková sbírka Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Každý ze sedmi textů této knihy vznikl úporným přepracováváním starších znění, do prozaické podoby jsou tu převedeny i rozsáhlé eposy i drobnější lyrické básně, celek je pak rámován autobiografickou postavou se symbolickým jménem Kafka.

13 70. a 80. léta 21. srpna 1968 obsadila Československo vojska Varšavské smlouvy. Ještě rok se všichni kojili různými nadějemi, než bylo jasné, že všechno je pryč. Bohumil Hrabal měl v nakladatelství Mladá fronta dvě knihy (Poupata a Domácí úkoly), obě byly vytištěny, svázány, zabaleny a odeslány do Sběrných surovin. Do těch Sběrných surovin, ve kterých před deseti lety balil starý papír. Bohumil Hrabal je náhle persona non grata. Stahuje se do ústraní, většinou žije v Kersku. A zase paradoxně - právě v této době vznikají jeho nejlepší texty. Příliš hlučná samota Lyrická próza situovaná do sběrny papíru. Hlavním hrdinou je Hanťa pracující u starého lisu na papír. Vytváří ze svých balíků starého papíru umělecké artefakty s nejcennějšími knihami uprostřed. Aby se z toho nezbláznil zapíjí svou práci litry piva. Sní o tom, že až půjde do důchodu, vezme si svůj lis s sebou. Jednoho dne je jeho lis nahrazen moderní linkou, která ničí už ne starý papír, ale přímo nové knihy. Hanťa proto vytvoří poslední artefakt, do jehož středu umístí sám sebe. Postřižiny Již od poloviny šedesátých let Bohumil Hrabal mluvil o vzpomínkové próze, v níž se vrátí do Nymburka svého dětství a mládí, do pivovaru a ke strýci Pepinovi. Prvním takovýmto textem jsou Postřižiny (1970). Autor nahlíží někdejší maloměsto očima své matky, manželky správce pivovaru. Maminka se navždy stává Maryškou, tatínek Francinem a strýc Pepin dominantní figurou celého Hrabalova díla. Zde je nezbytné se zmínit o technice Hrabalova psaní, kterou sám mnohokrát popsal a komentoval. Základem je neuvěřitelně rozsáhlá a detailní paměť, do níž autor ukládá příběhy, historky, motivy nebo i jen zaslechnutá slova. Tento materiál se v hlavě hromadí, kumuluje a zcela nepopsatelným způsobem také navzájem reaguje, váže se a pořádá. Děje se tak všude, tvůrčí dílna chodí s autorem po hospodách, jezdí autobusem či chodí po lese... až najednou přijde okamžik, kdy text musí ven a je vychrlen přímo do psacího stroje rychlostí osm stran za hodinu. Vzniklý prvopis pak čekají nůžky a lepidlo a následný přepis, který už je možné svěřit redaktorům. Obsluhoval jsem anglického krále To je také případ románu Obsluhoval jsem anglického krále (1971), který údajně vznikl během tří letních týdnů v Kersku a je ponechán v prvotním stavu. Pět kapitol je vždy uvedeno slovy "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu" a končí také vždy stejně: "Stačí vám to? Tím dneska končím." Tímto jednoduchým způsobem je dána základní stylová poloha - jde o vyprávění, ještě přesněji: povídání. K tomu ostatně odkazuje i zdánlivě matoucí podtitul Povídky, jde totiž nepochybně o román, poddtitul jen zvýrazňuje okolnost, že vše čtenáři povídá jeden vypravěč: nejprve pikolík, později číšník, poté majitel hotelu a úplně nakonec cestář. Tento vzrůstem i osobností malý člověk je vlastně bezejmenný a je to záměr. V prvních třech kapitolách nepadne o jménu či příjmení vypravěče ani zmínka, teprve s příchodem nacistů a jejich rasových požadavků se dozvídáme, že jeho dědeček se jmenoval Johann Ditie, později z kontextu vysvitne, že on sám nosil do té doby příjmení Dítě. Symbolika tohoto příjmení je stejně nepřehlédnutelná jako fakt, že v poslední kapitole je opět důsledně (možno-li: ještě důsledněji) bezejmenný. Román se odehrává v Čechách v období kolem druhé světové války a společenské a politické události jsou jednou z podstatných vrstev

14 příběhu, i když nejsou explicitně středem vypravěčova povídání. Z hlediska vylíčení českoněmeckých vztahů jde patrně o nejpřesvědčivější umělecké ztvárnění tohoto tématu v české literatuře. Vlastní život vypravěče probíhá v románu víceméně souvisle a chronologicky, od vyučení v hotelu Zlatá Praha přes číšnická léta v hotelích Tichota a Paříž, až k "německé" čtvrté kapitole, kdy poprvé se cítí malý pingl velikým, neboť už mu neříkají Piňďo a Prcku, ale oslovují ho Herr Ditie. Vyvrcholením románu je pak poslední, nejrozsáhlejší kapitola. Vypravěč po válce dostal sice půl roku podle malého dekretu, ale potom postavil na kraji Prahy hotel a splnil se mu jeho sen - stal se milionářem. A tak, když byla vyhlášena milionářská dávka, trpí tím, že po něm nikdo peníze nechce, že není uznaným milionářem, a když si své milionářství vymůže, přichází převrat a on je internován s ostatními milionáři, ale ani tady není uznán za rovného s nimi, a tak nakonec, když si má vybrat mezi vězením a lesní brigádou, odchází do pohraničí, kde končí jako cestář, který rok po roce znovu a znovu obnovuje jednu jedinou cestu. Román Obsluhoval jsem anglického krále je dalším krokem vpřed v Hrabalově tvůrčím vývoji.. Z čtenářského hlediska jde zřejmě o nejvděčnější dílo Bohumila Hrabala. Městečko, kde se zastavil čas Městečko, kde se zastavil čas (1973) pokračuje ve vzpomínkové linii Postřižin. Jde opět o Nymburk, před válkou i po ní, tentokrát viděný chlapeckýma očima autora. Maminka, Francin a Pepin jsou opět hlavními postavami jednotlivých kapitol, novela je ovšem zalidněna mnoha dalšími svéráznými figurami. Velmi sugestivně je vylíčen konec války a znárodnění pivovaru, což ovšem byla právě témata, která v období "normalizace" nebylo možné publikovat. což ovšem byla právě témata, která v období "normalizace" nebylo možné publikovat. Vzpomínkové tři svazky Ve svých pětašedesáti letech se Bohumil Hrabal vrací ke vzpomínkám, očima své ženy nahlíží svůj život a ironicky jej komentuje. Rozsáhlý text nakonec sestříhává do tří svazků. Svatby v domě líčí formou plynulého vyprávění seznámení s Eliškou a jejich život až do svatby. Vita nuova je složena z obrázků života Na Hrázi Věčnosti, jsou to kartinky (tak zní podtitul), které vytváří nejvýraznější postava tohoto románu, výtvarník Vladimír Boudník. Konečně závěrečné Proluky tvoří kalejdoskop drobných obrázků, jakoby promítaných epidiaskopem na hrubě omítnutou zeď. Časově obsahují léta 1963 až 1969 a jejich politický podtext způsobil, že byly velice v samizdatu opisovány a v zahraničí vyšly dříve než první dva díly. Celá trilogie byla dokončena v letech 1984 až 1985

15 Filmy podle Hrabala Povídkový film Skupina mladých režisérů (Juraj Herz, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Jiří Menzel, Jan Němec, Ivan Passer a Evald Schorm) vytvořila podle nich filmové povídky, které jsou programovým nástupem "nové vlny" českého filmu. Ostře sledované vlaky Oscarový film režiséra Jiřího Menzla z roku 1966, v hlavní roli s Václavem Neckářem. Skřivánci na niti Vznikl v létě 1968, do kin se dostal až v roce Na základě povídek situovaných do kladenských hutí 50. let. Postřižiny Slavnosti sněženek Dvě filmové adaptace Jiřího Menzela ze 70. let. Něžný barbar. Film z konce 80. let, v hlavní roli Vladimíra Boudníka Bolek Polívka. Příliš hlučná samota Francouzský film z počátku 90. let, v hlavní roli Phillipe Noiret. Ludvík Vaculík Dětství a dospívání prožil na Valašsku, kde se narodil (Brumov).Vystudoval Baťovu školu mladých mužů, ale po válce odchází studovat do Prahy a po krátkém období, kdy dělal vychovatele, se živí jako novinář v Československém rozhlasu a Literárních novinách. 60. léta román Sekyra Jeden z klíčových románů 60. let. Objevuje se zde několik časových i vypravěčských rovin novinář vracející se na rodné Valašsko v 60. letech, jeho vzpomínky na kolektivizaci vesnice, které se v 50. letech účastnil i jeho otec a otcovy dopisy ze 30. let. Provolání 2000 slov Vzniká na jaře 1968, Sovětskému svazu sloužilo jako jeden z důkazů kontrarevoluce v Československu. Ve skutečnosti poměrně nevinný text o nutnosti bojovat za větší svobodu ve společnosti. Normalizace Stává se zakázaným autorem, podepisuje Chartu 77 a je redaktorem a duchovním otcem asi nejznámější samizdatové edice Edice Petlice. Po celou dobu píše každý měsíc třístránkové fejetony originálně komentující společenský život Československa.

16 román Morčata Fantaskní román o bankovním úředníkovi a morčatech, které koupí svým synům. román Český snář Zřejmě nejlepší román 70. let z české samizdatové produkce vzniká na radu Jiřího Koláře jako deníkový zápis z let Chartistické prostředí je vylíčeno velmi otevřeně a často kriticky, ale hlavní síla románu je v otevřenosti, se kterou autor líčí vlastní milostnou krizi. Současnost román Jak se dělá chlapec Způsobem vyprávění navazuje na Český snář. Zachycuje autorovo soužití s mladší partnerkou. Michal Viewegh Zřejmě nejúspěšnější český autor na našem trhu. román Báječná léta pod psa román Výchova dívek v Čechách román Vybíjená Petr Šabach román Občanský průkaz povídkový soubor Hovno hoří

17 5. Drama Václav Havel Básník, dramatik a politik. 60. léta Začínal začátkem 60. let jako básník. Jeho poezie je ovlivněna Jiřím Kolářem, zejména jeho názory na experimentální poezii. sbírka Autostop Protože nemohl studovat, začal, díky Janu Werichovi, pracovat v divadle ABC jako kulisák. Po roce přešel jako kulisák do divadla Na zábradlí, kde se postupně stal tajemníkem divadla, dramaturgem a dramatikem. Právě pro toto divadlo napsal své absurdní hry ze šedesátých let, které mu zajistily evropskou proslulost. hra Zahradní slavnost Absurdní drama o neschopnosti smysluplné komunikace mezi lidmi. Využil k tomu vyprázdněný jazyk komunistické byrokracie. hra Horský hotel 70. a 8O. léta Stává se jedním z nejperzekvovanějších členů disentu. Téměř sedm let stráví ve vězení. Zakládající člen Charty 77 a jeden z prvních tří mluvčích Charty. Jeho hry se hrají pouze v zahraničí. hra Pokoušení Zachytil zde tradiční faustovské téma, ovlivněné nátlakem StB během jeho prvního věznění, kdy byl nucen ke spolupráci nebo emigraci. hra Žebrácká opera Hra na námět staré španělské hry, kterou podobně přetvořil i Bertold Brecht. Lupič a darebák je břídil proti zločinům, které provádí mašinerie státní moci. aktovka Audience Krátká hra jen s dialogem dvou postav spisovatelem Vaňkem, který pracuje v pivovaru jako nejnižší dělník a sládkem, který po něm chce, aby sám na sebe psal hlášení pro StB. Během hry se sládek postupně opíjí, hra končí jeho usnutím. Současnost Po ukončení politického angažmá vzniká hra Odcházení, která reflektuje odchod z vysoké politiky.